Důvodová zpráva k zákon č. 106/2007 Sb.

Zvláštní část

K ČÁSTI PRVNÍ

K čl. IČÁSTI PRVNÍ

K bodu 1 až 74

1

K nadpisu části první

NVavrhované změny upravují příslušná ustanovení zákona o cestovních dokladech v tom smyslu, aby se zapisování dětí do cestovních dokladů rodičů a možnost takto zapsaných dětí překračovat státní hranice spolu s rodiči neomezovala pouze na cestovní průkazy.

K čl. II

Přechodné ustanovení zajišťuje, aby dítě již zapsané do cestovního dokladu svého rodiče mohlo nadále překračovat hranice bez vlastního cestovního dokladu s rodičem, v jehož cestovním dokladu je zapsáno.

K bodu 8 až 11

V případě písemné žádosti občana, aby si mohl ponechat svůj neplatný cestovní doklad nebo cestovní doklad, který je zaplněn záznamy, se navrhuje, aby orgán příslušný k jeho vydání, tento cestovní doklad znehodnotil. Tato úprava si zároveň vyžádá vydání prováděcí vyhlášky, ve kterém Ministerstvo vnitra stanoví způsob znehodnocení cestovního dokladu (viz zmocňující ustanovení uvedené v bodě 9).

K ČÁSTI DRUHÉ

K čl. III

K bodu 1 a 2

Navrhované změny zákona o cestovních dokladech je nutno promítnout do přílohy zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to konkrétně do položky 115 a 157.

K ČÁSTI TŘETÍ

K čl. IIIV

S ohledem na aktuální potřebu umožnit zapisování dětí mladších 15 let do cestovních dokladů rodičů se navrhuje, aby zákon nabyl účinnosti již dnem vyhlášení.

S ohledem na technické zajištění zápisů dětí do cestovních dokladů rodičů formou samolepících štítků se navrhuje nabytí účinnosti zákona prvním dnem desátého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.

Doba mezi nabytím platnosti a účinnosti novely zákona bude využita zejména ke zpracování přesné technické specifikace, k vyhlášení obchodní veřejné soutěže, k vypracování grafického a textového provedení štítků. V této době bude nutno též zajistit výrobu a dodání samolepících štítků a příslušný notifikační proces. Novela zákona o cestovních dokladech si zároveň vyžádá novelu vyhlášky č. 642/2004 Sb., kterou se provádí zákon o občanských průkazech a zákon o cestovních dokladech, ve znění pozdějších předpisů, která musí nabýt své účinnosti současně s nabytím účinnosti předkládané novely zákona.

souvislosti s transpozicí směrnice se název části nahrazuje obecnějším pojmem mezinárodní ochrana, který zahrnuje jak azyl tak doplňkovou ochranu.

K bodu 2

K § 1 písm. a) až c)

Nově § 1 písm. a) upravuje, že zákonná úprava se vztahuje na řízení o udělení mezinárodní ochrany, v rámci níž se bude paralelně rozhodovat o obou jejích formách, a to jak o možnosti udělit azyl cizinci na území České republiky při splnění zákonem vymezených podmínek, tak i o doplňkové ochraně. Samozřejmě zahájení řízení je plně v dispozici cizince, ex officio se zahajuje toliko řízení o odnětí jedné z forem zákonem definované mezinárodní ochrany, navíc, shledá-li ministerstvo ve správním řízení důvody jak pro udělení azylu, tak i doplňkové formy ochrany, tak azylová ochrana – jako vyšší a dlouhodobější forma ochrany, bude mít přednost (viz nově navrhovaný § 28 zákona). Současně je vhodné zmínit i ten fakt, že se jevilo jako hospodárnější a ekonomičtější obě řízení – o azylu a doplňkové formě ochrany, koncentrovat do jednoho řízení o mezinárodní ochraně, přičemž obdobné intenzivní diskuse o tzv. jednotném řízení – tj. koncentraci azylového řízení a řízení o subsidiárních formách ochrany do řízení jediného – se vedou i na půdě Evropské unie.

V případě písmene b) jde toliko o legislativně technickou změnu související se zaváděním institutu mezinárodní ochrany do českého právního řádu.

V souvislosti se zavedením nového institutu „mezinárodní ochrany“ do českého právního řádu se zavádí i pojmově nový institut „žadatele o udělení mezinárodní ochrany“. Současně se doplňují do ustanovení § 1 písm. c) slova „a osoby požívající doplňkové ochrany“, tato změna souvisí se zpřesněním zákonného textu – skutečnost, že zákon upravuje nejenom postavení azylanta (tedy osoby jež naplnila podmínky pro udělení azylu podle tohoto zákona), ale i osoby požívající doplňkové ochrany (tedy cizince, kterému v případě jeho vycestování hrozí vážná újma ve smyslu definovaném jak kvalifikační směrnicí a tak obdobně předkládanou novelou zákona o azylu).

K bodu 3

K § 2 odst. 2

V souvislosti se zrušením § 91 zákona o azylu – tj. vypuštěním institutu překážek vycestování- se vypouští i věta druhá z ustanovení § 2 odst. 2 zákona o azylu, která ostatně kontextuálně k celému znění odstavce 2 byla spíš proklamativní a i po této změně definice pojmu třetí bezpečné země zůstává v souladu s definicí tohoto pojmu uvedené v Rezoluci o hostitelských třetích zemích z roku 1992 a i s návrhem směrnice zakládající minimální pravidla pro řízení o udělení a odnětí statusu uprchlíka, o kterém bylo dosaženo politické shody na podzim minulého roku, avšak doposud nebyla formálně schválena a publikována v Úředním věstníku EU.

K bodu 4

K § 2 odst. 3

Nově se v § 2 odst. 3 definuje žádost o mezinárodní ochranu, kdy jde o žádost ze strany cizince usilujícího o mezinárodní ochranu, a to buď ve formě azylu nebo doplňkové formy ochrany.

K bodu 5

K § 2 odst. 4

Nově se definuje žadatel o udělení mezinárodní formy ochrany, tj. ten cizinec, který projevil úmysl žádat Českou republiku o ochranu, a to buď formou azylu nebo subsidiárních forem ochrany (ve smyslu návrhu doplňkové ochrany), zároveň se nově za žadatele o mezinárodní ochranu považuje i ten cizinec, který podal žádost o udělení azylu, resp. mezinárodní ochrany v jiném členském státě a Česká republika je příslušná s ohledem na nařízení Rady č. 343/2003 kterým se stanovují kritéria a mechanismy pro určení členského státu odpovědného za posouzení žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v jednom z členských států. Nadále zůstává zachována právní fikce postavení žadatele o mezinárodní ochranu po dobu soudního řízení o žalobě proti rozhodnutí ministerstva podle zvláštního právního předpisu, má-li tato žaloba odkladný účinek.

K bodu 6

K § 2 odst. 6

Zákon o azylu ve svém § 2 odst. 5 (nové číslování) definuje „azylanta“, stejně tak je i nově zavedena definice pojmu „osoba požívající doplňkové ochrany“. Jedná se o cizince, jehož důvody, pro které prchá ze země svého občanství nebo posledního trvalého bydliště, nejsou takové, aby mu byl udělen azyl, avšak i přes to je mu nutné poskytnout ochranu, a to vzhledem k vážné újmě, jež mu hrozí při návratu do země jeho občanství nebo posledního trvalého bydliště, nutně jde o důvody vymezené v článku 15 kvalifikační směrnice (reflektováno § 14a návrhu zákona) a kopírující i důvody vyplývající z mezinárodního práva veřejného, pro něž (s ohledem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva) nebylo možno vycestovat cizince již v předchozí právní úpravě (viz dosavadní § 91 zákona o azylu, resp. § 179 zákona o pobytu cizinců).

K bodu 7

K § 2 odst. 7

Nově se v souladu s kvalifikační směrnicí definuje termín „pronásledování“ užívaný zákonem o azylu. V souladu s článkem 6 směrnice se výslovně zakotvuje, že původcem pronásledování může být jak státní moc, tak i strany nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území příslušného státu (písm.b) a nestátní činitelé (písm.c), tedy i jednotlivci. Jedním z pozitivních aspektů kvalifikační směrnice je bezesporu uznání, že pronásledování může vycházet i ze strany nestátních původců, a neomezuje pronásledování pouze na činy, kterých se dopustí úřady státu. Explicitní stanovení, že i perzekuční jednání nestátních původců namířené proti jednotlivcům, kterým stát není schopen nebo ochoten poskytnout ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou, je důvodem ke vzniku opodstatněné žádosti o mezinárodní ochranu a mělo by proto být součástí úpravy i v azylovém zákoně. Navrhované řešení přispěje i ke sjednocení dosud nejednotné rozhodovací praxe soudů v azylových věcech. Dále se do definice termínu „pronásledování“ nově vkládá rozšíření „poskytovatelů“ ochrany na území státu občanství nebo posledního trvalého bydliště tak, jak to předpokládá i transponovaná směrnice, a to ve svém článku 7 odst. 1 písm. b). K tomu je vhodné doplnit, že čl. 7 odst. 2 kvalifikační směrnice předpokládá, že ochrana je obecně poskytována tehdy, když činitelé uvedení v odstavci 1 podniknou přiměřené kroky s cílem zabránit pronásledování nebo vážné újmě, mimo jiné provozováním účinného právního systému pro odhalování, stíhání a trestání činů představujících persekuci nebo způsobujících vážnou újmu a žadateli je takováto ochrana dostupná. Vzhledem k charakteru citovaného odstavce – interpretační pravidlo - je vhodné konstatovat, že předkladateli se jevilo jako dostačující ponechat v původní verzi normativního textu použitý termín „odpovídajícím způsobem zajistit ochranu“, neboť toto slovní spojení je dostatečně extenzivní a pokrývající skutečnosti uváděné v citovaném čl. 7 odst. 2 kvalifikační směrnice.

K bodu 8

K § 2 odst. 11

Současně se změnou terminologie zákona se jeví jako důležité definovat, která rozhodnutí jsou rozhodnutími ministerstva vnitra ve věci mezinárodní ochrany.

K bodům 9 až 11

K nadpisu hlavy II, nadpisu nad § 3 a § 3 odst. 1

Vzhledem k nově zaváděnému pojmovému aparátu „mezinárodní ochrany“ se upravuje i institut „prohlášení o azylu“, pro futuro tedy bude používán termín „prohlášení o mezinárodní ochraně“.

K bodu 12

K § 3 odst. 1

Vedle udělení azylu přichází do úvahy podle návrhu i udělení doplňkové ochrany jako nižší formy mezinárodní ochrany. V souvislosti se skutečností, že doplňková ochrana se bude udělovat cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, ale v řízení bude zjištěno, že existují důvodné obavy, že cizinci hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy, doplňuje se pojem prohlášení o úmyslu požádat o mezinárodní ochranu tak, že se jím rozumí projev vůle cizince, z něhož je zřejmé, že cizinec hledá v České republice ochranu nejen před pronásledováním, ale také před hrozící vážnou újmou.

K bodům 13 a 14

K více ustanovením

Vzhledem k nově zaváděnému pojmovému aparátu „mezinárodní ochrany“ se upravuje i institut „prohlášení o azylu“, pro futuro tedy bude používán termín „prohlášení o mezinárodní ochraně“.

K bodu 15

K více ustanovením

Legislativně-technická úprava – nahrazení pojmu „azyl“ pojmem „mezinárodní ochrana“, který zahrnuje jak pojem „azyl“, tak i pojem „doplňková ochrana“.

K bodu 16

K nadpisu hlavy III

Legislativně-technická úprava.

K bodům 17 a 18

K § 8 písm. a) a § 9

Legislativně technická úprava – Ministerstvo vnitra bude v souladu s nově navrhovanou terminologií příslušné k řízení o udělení mezinárodní ochrany, která bude udělena ve dvou formách, a to buď ve formě azylu nebo ve formě doplňkové ochrany. Zároveň bude Ministerstvo vnitra příslušné k řízení o odnětí obou těchto forem mezinárodní ochrany.

K bodu 19

K § 10 odst. 3

Legislativně technická oprava nesrovnalosti novel zákona o azylu č. 57/2005 Sb. a zákona č. 350/2005 Sb.

K bodu 20

K § 10 odst. 3

V souvislosti s možností cizince, jehož vycestování není podle § 120a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, možné, požádat o mezinárodní ochranu, je nutné odstranit případnou překážku, kterou by mohlo představovat ustanovení o tzv. dvouleté lhůtě, která musí uplynout pro podání opakované žádosti o udělení azylu, resp. mezinárodní ochrany.

K bodům 21 až 23

K nadpisu nad § 10a, 10b a 10c

Legislativně technická úprava související s rozšířením předmětu zákonné úpravy, resp. s nahrazením pojmu „řízení o udělení azylu“ pojmem „řízení o udělení mezinárodní ochrany“.

K bodu 24

K § 11

Legislativně-technická úprava související se zavedením institutu doplňkové ochrany.

K bodu 25

K § 12 písm. b)

Zdůrazňuje se, že cizinec může mít obavy z perzekuce také z důvodu příslušnosti ke genderové skupině.

K bodu 26

K § 13 odst. 2 písm. d)

Legislativně technická oprava nesrovnalosti novel zákona o azylu č. 57/2005 Sb. a zákona č. 350/2005 Sb.

K bodu 27

K § 14a a 14b

Nově se doplňuje § 14a, který vymezuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany, a to v případě, že cizinec nesplní důvody pro udělení azylu definované zákonem o azylu. Současně se definuje pojem vážné újmy jako rozhodující skutečnosti pro udělení doplňkové ochrany. Její vymezení přitom kopíruje definici vážné újmy tak, jak je upravena v čl. 15 kvalifikační směrnice. Z interpretačních důvodů nebylo do ustanovení § 14a odst. 2 zákona o azylu reflektováno celé znění písm. b) čl. 15 kvalifikační směrnice, neboť tam použitý termín „země původu“ není zákonem o azylu používán a navíc z interpretačního hlediska je dostačující vymezení uvedené v § 14a odst. 1 návrhu – tj. země občanství uvedeného cizince a země posledního trvalého bydliště, jde-li o apatridu. Současně v § 14a písm. c) byl převzat doslovný text kvalifikační směrnice, včetně obratu „nediskriminační násilí“ tak, jak jej používá anglické znění kvalifikační směrnice. Pro tento pojem bylo poměrně složité nalézt obdobu v rámci českého právního řádu, proto vzhledem k existenci poměrně širokého rámce mezinárodnězávazných smluv v dané oblasti se jevilo jako schůdnější využít pojem „nediskriminačního násilí“ pro jeho schůdnější interpretaci a odlišení, že jde o běžné násilí v rámci ozbrojených konfliktů nesouvisející s rasou, národností apod.

Současně je vhodné upozornit, že právě nově vkládaný § 14a zákona o azylu nahrazuje institut překážek vycestování, tak jak jej definovaly ustanovení § 91 zákona o azylu, resp. § 179 zákona č. 326/1999 Sb., a to v celé šíři – proto nad rámec kvalifikační směrnice se doplňuje do definice vážné újmy, že za „vážnou újmu“ se bude považovat i situace, pokud by vycestování nebylo možné s ohledem na závazky plynoucí z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána - tradičně půjde např. o situace, kdy vycestování není možné s ohledem na respektování soukromí a rodinného života, tak jak je zakotveno v čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv z roku 1950 (ve Sbírce zákonů uveřejněna v roce 1992 pod č. 209). Jediné ustanovení, které nebylo reflektováno doslovně do § 14a odst. 2 zákona o azylu je ustanovení čl. 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, neboť ve vztahu k definici důvodů pro udělení azylu (viz §12 zákona o azylu) se jeví jako nadbytečné.

Ustanovení § 14b nově zakotvuje sloučení rodiny osob požívajících doplňkové ochrany. Zde se využilo stávající konstrukce zákona o azylu, rozsah definice rodinného příslušníka odpovídá jeho definici v čl. 2 písm. h) kvalifikační směrnice a postavení budou mít rodinní příslušníci osoby požívající doplňkové ochrany stejné, i když v jejich případě nebude shledáno, že v jejich individuálním případě hrozí vážná újma, pro kterou se nemůže nebo nechce navrátit do země své státní příslušnosti, nebo svého posledního trvalého pobytu.

K bodu 28

K nadpisu nad § 15

Legislativně technická úprava související s rozšířením předmětu zákonné úpravy, resp. s nahrazením pojmu „řízení o udělení azylu“ pojmem „řízení o udělení mezinárodní ochrany“.

K bodu 29

K § 15

Navrhuje se vztáhnout důvody, pro něž nelze azyl udělit, také na azyl za účelem sloučení rodiny. Povaha tohoto druhu azylu neodůvodňuje jeho vynětí z rozsahu ustanovení § 15.

K bodu 30

K § 15 odst. 2 a 3

Nově se v ustanovení § 15 doplňují odstavce 2 a 3, exkluzivní důvody (vylučující důvody) se budou pro futuro vztahovat i na osobu, která podněcuje ke spáchání zločinů jako genocidy, zločinů proti míru, válečných zločinů apod. (dále viz § 15 odst. 1 zákona o azylu, či čl. 1F Úmluvy o právním postavení uprchlíků). Dále se doplňuje ustanovení čl. 1D Úmluvy o právním postavení uprchlíků. V obdobném smyslu se doplňuje i ustanovení vylučující udělení azylu cizinci, jemuž jiný stát udělil např. azylovou či jinou ochranu a on tím nabyl práva obdobná právům, která mají občané v daném státě, tato konstrukce reflektuje čl. 12 odst. 1 písm. f) kvalifikační směrnice, přičemž jde o obligatorní ustanovení. Byť se může jevit toto ustanovení jako určité prolomení čl. 1F Úmluvy o právním postavení uprchlíků (s ohledem na čl. 42 odst. 1 zmíněné úmluvy nelze k ustanovení čl. 1 činit výhrady), přesto je nutné vzít v potaz nadbytečnost udělování dvojí mezinárodní ochrany různými státy a nabízející cizinci, jehož situace takovou ochranu vyžaduje, obdobné postavení jaké mají občané na území určitého státu, navíc, obdobné ustanovení, ale ve vztahu k jiným orgánům nebo odborným organizacím Spojených národů, tedy jiným než Úřad Vysokého komisaře Spojených národů pro uprchlíky zmíněná úmluva obsahuje a stanoví, že na takové osoby se uprchlická ochrana nevztahuje, současně je třeba brát v úvahu i to, že jde o 50 let starý mezinárodněprávní dokument, který pouze uvedený uprchlický systém uprchlické ochrany do mezinárodního práva zaváděl a nepočítal s existencí fungujících azylových či obdobných systémů nabízejících dostatečnou a efektivní ochranu před persekucí. Jiným orgánem nebo odbornou organizací Organizace spojených národů je např. Agentura OSN pro pomoc a práci ve prospěch palestinských uprchlíků na Středním východě.

K bodu 31

K § 15a

Nově se definují důvody pro vyloučení cizince z doplňkové ochrany.Vylučovací důvody jsou formulovány obdobně jako důvody vylučující cizince z azylové ochrany a reflektují v plné šíři čl. 17 kvalifikační směrnice.

K bodu 32

K § 16 odst. 1 písm. f) a g)

Do ustanovení § 16 odst. 1 písm. f) a g) (zamítání žádostí o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodných) se doplňuje navíc odkaz na § 14a v souvislosti s rozšířením mezinárodní ochrany o doplňkovou ochranu. Proto i když bude žadateli o mezinárodní ochranu hrozit situace ve smyslu § 12 a nově ve smyslu § 14a (tzn. budou dány důvody pro udělení azylu, resp. doplňkové ochrany), ale půjde o situaci, kdy žadatel o mezinárodní ochranu má více než jedno státní občanství, tak se taková žádost o mezinárodní ochranu zamítne jako zjevně nedůvodná, neboť tento cizinec mohl využít ochranu státu svého druhého občanství, kde mu nehrozí pronásledování ve smyslu § 12 a § 14a. Stejně tak se zamítne žádost o mezinárodní ochranu, v případě, že cizinec současně neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mu hrozilo nebezpečí ve smyslu § 12 a nově § 14a.

K bodu 33

K § 16 odst. 1 písm. i)

Nově se v alternativě vnitřního útěku bude přihlížet nejenom k faktu, že existuje určitá bezpečná oblast státu, ale také k osobní situaci žadatele o mezinárodní ochranu.

K bodu 34

K nadpisu nad § 17

Doplňuje se nový nadpis nad § 17 – vymezující, že následující paragrafy vymezují důvody pro odnětí a zánik mezinárodní ochrany.

K bodu 35

K § 17 odst. 1 písm. h) až j)

Nově se do § 17 doplňují důvody pro odnětí azylu, a to, že azyl se odejme v případě, že ex post po udělení azylové ochrany je zjištěno, že cizinec, resp. azylant měl být vyloučen z azylové ochrany, a to s ohledem, že naplňuje důvody vymezené v § 15 zákona o azylu. Současně důvodem pro odejmutí azylu může být i to, že cizinec je hrozbou pro bezpečnost státu (terorismus) a nebo byl odsouzen za zvlášť závažný trestný čin tak, jak je vymezen v zákoně č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 36

K § 17 odst. 2

Zde se jedná o reflexi obligatorního ustanovení kvalifikační směrnice – čl. 11 odst. 2.

K bodu 37

K § 17 odst. 5

Ustanovení upravuje odnětí azylu za účelem sloučení rodiny.

K bodu 38

K § 17a

Nově se definují důvody pro odnětí doplňkové ochrany, ty jsou základní tři – jeden souvisí s uváděním zavádějících a nesprávných skutečností, dále již není třeba danou osobu chránit – riziko vážné újmy pominulo a v neposlední řadě jde o zjištění, že uvedená ochrana cizinci ani udělena být neměla, a to pro naplnění ustanovení § 15a.

K bodu 39

K § 18

Jde o legislativně technickou změnu související se zavedením termínů „mezinárodní ochrana“ a „osoba požívající doplňkové ochrany“ do textu zákona o azylu.

K bodu 40

K více ustanovením

Legislativně technická úprava související s rozšířením předmětu zákonné úpravy, resp. s nahrazením pojmu „rozhodnutí ve věci azylu“ pojmem „rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany“. (viz též změna § 2 odst. 11)

K bodu 41

K § 20 odst. 1

Rozšiřuje se pojem účastníka řízení o osobu požívající doplňkové ochrany, se kterou bylo zahájeno řízení o odnětí doplňkové ochrany.

K bodu 42

K § 21 odst. 1 a § 22 odst. 1

Účastník řízení má mít právo používat svůj mateřský jazyk nebo jazyk, ve kterém je schopen se dorozumět, a právo na poskytování bezplatné právní pomoci nejen v řízení o udělení mezinárodní ochrany, ale také v případě řízení o jejím odnětí.

K bodům 43 a 44

K nadpisu § 24 a k § 24 odst. 2

Legislativně technická úprava související s rozšířením předmětu zákonné úpravy, resp. s nahrazením pojmu „řízení o udělení azylu“ pojmem „řízení o udělení mezinárodní ochrany“.

K bodu 45

K § 28

Nově se formuluje ustanovení § 28 zákona o azylu. Stanoví se nově, v jakých formách se uděluje mezinárodní ochrana – azyl a doplňková ochrana, a dále, že v případě, že ministerstvo vnitra shledá důvody jak pro udělení azylu, tak i doplňkové ochrany, tak se cizinci přednostně udělí azyl. V případě, kdy ministerstvo rozhodne o odnětí azylu jakožto vyšší formy mezinárodní ochrany, posoudí, zda cizinec splňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany.

K bodům 46 a 47

K nadpisu nad § 31a a k nadpisu hlavy IVa

Legislativně technická úprava související s rozšířením předmětu zákonné úpravy, resp. s nahrazením pojmu „rozhodnutí ve věci azylu“ pojmem „rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany“. (viz též změna § 2 odst. 11)

K bodům 48 až 51

K § 37 odst. 3, k názvu dílu 1 hlavy VII, k § 41 odst. 2 písm. a), § 56 odst. 2 a k nadpisu nad § 45

Legislativně technická úprava související s rozšířením předmětu zákonné úpravy, resp. s nahrazením pojmu „řízení o udělení azylu“ pojmem „řízení o udělení mezinárodní ochrany“.

K bodu 52

K § 46 odst. 7

Navržená změna je důsledkem novely zákona č. 326/1999 Sb. – sněmovní tisk 1107, v jejímž důsledku dosavadní pojem „povolení k pobytu“, užívané citovaným zákonem pro pobyt trvalý, se nahrazuje pojmem „povolení k trvalému pobytu“.

K bodu 53

K § 50a odst. 2

V souladu s kvalifikační směrnicí se vkládá, že ministerstvo o právech a povinnostech poučí azylanta v mateřském jazyce nebo v jazyce, ve kterém je schopen se dorozumět.

K bodu 54

K Hlavě VII dílu 3

Nově se definuje Díl 3 Hlavy VII. zákona o azylu – vymezující práva a povinnosti osoby požívající doplňkové ochrany - § 53a v souladu s kvalifikační směrnicí stanoví, že osobě požívající doplňkové ochrany se udělí oprávnění k pobytu jako povolení k pobytu sui generis, a to na potřebnou dobu, nejméně však na dobu jednoho roku, tuto dobu vždy, a to na žádost osoby požívající doplňkové ochrany, ministerstvo prodlouží – opět na dobu nutnou, nejméně však na jeden rok. Současně v § 53a odst. 2 se stanoví povinnost ministerstva informovat osobu požívající doplňkové ochrany o jejich právech a povinnostech.

Ustanovení § 53b upravuje obdobné povinnosti osoby požívající doplňkové ochrany jako má azylant.

Ustanovení § 53c zákona o azylu v podstatě zakládá národní cizinecký režim, co se práv osob požívajících doplňkové ochrany týče, otázka přístupu na trh práce se řeší samostatnou novelou zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, dále změnou zákona upravujícího problematiku osob samostatně výdělečně činných.

K bodu 55

K § 56

Legislativně-technická úprava související se zavedením nového průkazu, který je vydáván osobě požívající doplňkové ochrany.

K bodu 56

K nadpisu Hlavy VIII

Mění se nadpis Hlavy VIII v souvislosti s tím, že tato hlava bude upravovat i nově vydávaný průkaz osoby požívající doplňkové ochrany.

K bodům 57 a 58

K názvu dílu 1 hlavy VIII a k nadpisu § 58

Legislativně technická úprava související s rozšířením předmětu zákonné úpravy, resp. s nahrazením pojmu „řízení o udělení azylu“ pojmem „řízení o udělení mezinárodní ochrany“.

K bodům 59 a 60

K § 59 odst. 2 a odst. 4

Mění se kompetenční příslušnost ministerstva k vydávání, zápisům atd. průkazu k povolení pobytu azylanta.

K bodu 61

K Hlavě VIII dílu 3

Nově se definuje průkaz oprávnění k pobytu osoby požívající doplňkové ochrany, jde o veřejnou listinu a na její vydání apod. jsou použita přiměřeně ustanovení upravující vydávání průkazu povolení k pobytu pro azylanta.

K bodu 62

K § 64a

Kvalifikační směrnice ve svém čl. 25 odst. 2 požaduje vydávání cestovního dokladu osobám požívajícím doplňkové ochrany, a to v humanitárních případech, kdy nemají cestovní doklad, svůj domovský stát o něj požádat nemohou a potřebují cestovat. Těmto osobám se bude proto vydávat cizinecký cestovní pas a doplňuje se právní fikce trvalého pobytu pro tyto účely.

K bodům 63 a 64

K § 65 odst. 1 a 4

Cestovní průkaz totožnosti se bude vydávat v nutných případech i osobě požívající doplňkové ochrany.

K bodům 65 až 69

K § 71 odst. 1 písm. b), c) a d), § 71 odst. 5 a § 71a

Dochází i ke změně ustanovení týkající se vedení evidencí – a to v důsledku terminologické změny a rozšíření předmětu úpravy zákona o azylu.

K bodu 70

K nadpisu § 72

Legislativně technická úprava související s rozšířením předmětu zákonné úpravy, resp. s nahrazením pojmu „řízení o udělení azylu“ pojmem „řízení o udělení mezinárodní ochrany“.

K bodu 71

K § 73 odst. 3

Legislativně-technická úprava související se zavedením termínu „mezinárodní ochrana“.

K bodům 72 a 73

K § 78 odst. 1 a § 78 odst. 1 písm. b)

Označení druhu pobytu se považuje v souvislosti s hlášením pobytu a jeho změn na území České republiky za nadbytečné. Skutečnost, že v případě azylanta se jedná o trvalý pobyt, vyplývá z jiných ustanovení zákona o azylu (konkrétně z § 76 zákona o azylu) a § 93 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, podle něhož se i v případě hlášení pobytu azylanta postupuje, nerozlišuje při stanovení ohlašovací povinnosti druh pobytu cizince na území.

K bodům 74 a 75

K § 78 odst. 2 a 4

Stejně tak jako azylant i osoba požívající doplňkové ochrany je povinna se přihlásit k pobytu na útvaru Policie České republiky, a to do 3 pracovních dnů ode dne, kdy mu byla udělena doplňková ochrana, či ode dne, kdy změnil trvalé bydliště.

K bodu 76

K § 78b

Nově se upravuje vydávání víza za účelem strpění pobytu pro ty cizince, kteří podali kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

K bodům 77 a 79

K § 85a odst. 1 a 2

Vzhledem k nově zaváděnému pojmovému aparátu „mezinárodní ochrany“ se upravuje i institut „prohlášení o azylu“, pro futuro tedy bude používán termín „prohlášení o mezinárodní ochraně“.

K bodu 78

K § 85a odst. 1

Zákon č. 326/1999 Sb., na který toto ustanovení odkazuje, pro přechodný pobyt cizinců ze třetích zemí stanovuje kategorie víz k pobytu do 90 dnů a k pobytu nad 90 dnů a vedle toho i povolení k dlouhodobému pobytu navazující na pobyt na vízum k pobytu nad 90 dnů. Zaniká-li prohlášením o azylu platnost víza uděleného podle citovaného zákona, měla by stejně zaniknout i platnost povolení k dlouhodobému pobytu, neboť s ohledem na § 2 písm. b) (citovaný zákon se nevztahuje na cizince, který požádal o ochranu formou azylu) nemůže cizinec na území pobývat přechodně současně v režimu zákona o azylu na vízum za účelem dostavení se do azylového zařízení a následně víza za účelem řízení o azylu a současně na povolení k dlouhodobému pobytu podle zákona č. 326/1999 Sb.

K bodu 80

K § 85a odst. 3

Nově se doplňuje povinnost cizince strpět umístění v zařízení pro zajištění cizinců, pokud je mu uloženo správní vyhoštění, a to i přes fakt, že deklaroval svůj úmysl žádat o jednu z forem mezinárodní ochrany.

K bodům 81 a 82

K § 86 odst. 1 a 2

Legislativně-technická úprava související se zavedením termínu „mezinárodní ochrana“.

K bodu 83

K § 86 odst. 3

Úprava související se zavedením nové kategorie osob.

K bodu 84

K § 87 odst. 3

Zohledněna skutečnost, že Ministerstvo vnitra bude rozhodovat o odnětí obou forem mezinárodní ochrany (tj. o odnětí azylu i o odnětí nově zavedené doplňkové ochrany).

K bodu 85

K § 88 odst. 3

Zákonem č. 350/2005 Sb. se stanovilo, že náklady spojené s poskytováním zdravotní péče žadateli o udělení azylu a jeho dítěti narozenému na území a cizinci, jemuž bylo uděleno vízum za účelem strpění pobytu, a jeho dítěti narozenému na území nese stát a že náklady vzniklé zdravotnickému zařízení jsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Zároveň byly tyto kategorie osob v zákoně o veřejném zdravotním pojištění zavedeny mezi tzv. státní pojištěnce. Vzhledem k některým odlišným výkladům zákona č. 350/2005 Sb. se v § 88 odst. 3 výslovně vytváří u těchto kategorií cizinců fikce trvalého pobytu pro účely veřejného zdravotního pojištění. Dikce koresponduje s výčtem cizinců podle § 88 odst. 1.

K bodu 86

K § 88a

Oznamovací povinnost se novelou rozšiřuje i na osobu požívající doplňkovou ochranu.

K bodu 87

K § 91

Zrušuje se ustanovení původně definující tzv. překážky vycestování, které je nahrazeno doplňkovou formou ochrany ve smyslu navrhovaného §14a zákona o azylu.

K bodu 88

K § 91a

Legislativně technický důsledek vložení nového dílu 3 do hlavy VIII. Dále se opravuje legislativně-technická chyba sněmovního tisku 1068.

K bodu 89

K § 92b odst. 1

Vzhledem k nově vkládanému ustanovení upravujícího pobyt na území České republiky cizinců, kteří podali kasační stížnost, je nutné dané ustanovení vyloučit z působnosti správního řádu, tak jako je tomu u ostatních vízových věcí.

K bodům 90, 91 a 93

K § 93 odst. 2 písm. a) a e) a § 93 odst. 5 písm. a)

Legislativně-technická úprava související se zavedením nového termínu „mezinárodní ochrana“.

K bodům 92 a 94

K § 93 odst. 4 a 6

V souvislosti se zavedením nové kategorie osob – osob požívajících doplňkové ochrany- se upravují také přestupky těchto osob (obdobně jako je tomu u azylanta).

K bodům 95 až 98

K přílohám č. 1 a 2

Legislativně-technická úprava v souvislosti se zavedením nového termínu „mezinárodní ochrana“.

K ČÁSTI DRUHÉ

Navrhuje se opravit nedostatek novelizace zákona o zaměstnanosti zákonem č. 350/2005 Sb., kterým ztratili cizinci s vízem za účelem strpění pobytu na území České republiky uděleným podle § 78b zákona o azylu s účinností od 13. října 2005 výhodnější postavení při vydávání povolení k zaměstnání, které jim bylo podle předchozí úpravy vydáváno bez ohledu na situaci na trhu práce. Cizincům s vízem za účelem strpění pobytu na území České republiky uděleným podle § 78b zákona o azylu se navrhuje navrátit toto předchozí výhodnější právní postavení oproti jiným cizincům. Toto výhodnější právní postavení se navrhuje přiznat i nové kategorii osob podle zákona o azylu, tj. osobám požívajícím doplňkové ochrany. Dále dochází k legislativně technické úpravě stávajícího textu zákona o zaměstnanosti v souvislosti se zavedením nového terminologického aparátu zákona o azylu.

K ČÁSTI TŘETÍ

V případě novely zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se jedná o změny především související se změnou zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, v důsledku implementace Směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu tohoto postavení.

Jak je již uvedeno v části týkající se změny zákona o azylu, řízení o udělení azylu je nahrazeno řízením o udělení mezinárodní ochrany, přičemž mezinárodní ochrana má dvě formy, a to azyl a doplňkovou ochranu. V řízení o udělení mezinárodní ochrany rozhoduje Ministerstvo vnitra. Institut překážek vycestování podle § 91 zákona o azylu se zrušuje a pro futuro se nahrazuje právě doplňkovou ochranou ve smyslu navrhovaného § 14a zákona o azylu, který je naformulován ve stejné šíři jako byly překážky vycestování. V této souvislosti se mění i § 179 zákona o pobytu cizinců na území České republiky, upravující překážky vycestování podle tohoto zákona, a to tak, aby odpovídaly důvodům pro udělení doplňkové ochrany podle zákona o azylu.

V souladu s Úmluvou proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (vyhlášena pod č. 143/1998 Sb.) nelze vyhostit cizince, existují-li skutečnosti odůvodňující obavu, že ve státě, kam má být vyhoštěn, by mu takové zacházení hrozilo. Policie České republiky bude v rozhodnutí o správním vyhoštění zároveň uvádět, zda je vycestování cizince možné. Oproti stávající právní úpravě bude v případě rozhodování o správním vyhoštění policie nově povinna žádat Ministerstvo vnitra o závazné stanovisko, zda vycestování cizince z území České republiky je možné. Ministerstvo vnitra bude takové stanovisko vydávat bezodkladně - v řádu hodin, přičemž navrhované ustanovení § 120a odst. 3 je záměrně naformulováno tak, aby se vztahovala bezodkladnost rozhodnutí i na přezkumné řízení, kdy odvolací orgán ve věci správního vyhoštění musí požádat o revizi závazného stanoviska orgán nadřízený tomu, kdo takové stanovisko vydal v první instanci. Ministerstvo vnitra přitom bude vycházet z § 179 zákona upravujícího překážky vycestování. Úprava překážek vycestování se v zájmu zachování souladu s mezinárodně právními závazky České republiky zabránit nucenému vycestování cizince do země, která je pro něj určitým způsobem nebezpečná, ponechává. Jak je již však výše uvedeno, § 179 se upravuje tak, aby odpovídal důvodům pro udělení doplňkové ochrany podle zákona o azylu.

Cizinci, jehož vycestování podle § 120a není možné, udělí policie z moci úřední vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území. Tento cizinec má také ve lhůtě dvou měsíců právo požádat o mezinárodní ochrany podle zákona o azylu. Pomine-li důvod nevycestovatelnosti cizince vydá mu, tak jako podle stávající právní úpravy, Policie České republiky podle § 50 výjezdní příkaz k opuštění území České republiky. Dále jsou zachovány stávající „promlčecí doby“ rozhodnutí o správním vyhoštění (Vzhledem k tomu, že v některých případech může marně uplynout doba, po kterou je cizinci omezen vstup na území České republiky, aniž tento cizinec fakticky po tuto dobu území České republiky z důvodu nemožnosti vycestovat opustí, stanoví se i zánik platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění. Důvodem je, že uplynutím určitého času nemá výkon rozhodnutí daný efekt. V případě delších dob omezení vstupu cizince na území České republiky (tj. až desetiletých nebo pětiletých) se stanovuje „promlčecí doba“ jako doba rovnající se době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění pro omezení vstupu cizince na území, v případě kratší doby omezení vstupu cizince na území České republiky (tj. až tříleté) se tato doba stanovuje jako jedenapůlnásobek doby stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění pro omezení vstupu cizince na území.).

Jsou měněny důvody pro udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území České republiky (§ 33). Pokud vycestování cizince podle § 120a nebude možné, policie cizinci, jak je již výše uvedeno, udělí takové vízum z moci úřední (§ 33 odst. 3). Nové znění § 33 písm. d) upravuje udělování víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území České republiky vztahující se k žalobě proti neprodloužení pobytového oprávnění nebo proti zamítnutí žádosti o povolení k trvalému pobytu a vytváří podmínky pro setrvání cizince na území České republiky po dobu řízení před soudem o žalobě, jejíž součástí je návrh na přiznání odkladného účinku této žaloby, směřující proti správnímu rozhodnutí, kterým byla zrušena platnost víza k pobytu nad 90 dnů nebo povolení k dlouhodobému pobytu anebo byla zamítnuta žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu nebo žádost o povolení k trvalému pobytu.

Ve valné většině jsou navrhované novelizační body reakcí na nově navrhované pojmosloví zákona o azylu (např. řízení o udělení azylu je nahrazeno řízením o udělení mezinárodní ochrany- viz např. úprava § 2 písm. a), § 67 nebo § 176 odst. 5), zrušení překážky vycestování podle zákona o azylu (viz např. zrušení § 7 a 8, § 42 odst. 2 nebo § 46c odst. 1 písm. b) a zohledňují nutnost upravit i postavení nově zavedené kategorie osob, tj. osob požívajících doplňkové ochrany (viz např. úprava § 2 písm. a) nebo § 113).

K ČÁSTI ČTVRTÉ

Návrh novely zákona o dočasné ochraně zohledňuje skutečnost, že zákon o azylu bude rozeznávat dvě formy mezinárodní ochrany, a to azyl a doplňkovou ochranu. V této souvislosti se stanoví, že oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany zaniká nejen udělením azylu, ale i udělením doplňkové ochrany, neboť i osobě požívající doplňkové ochrany je zajištěn vyšší právní status než je tomu u osoby požívající dočasné ochrany podle zákona o dočasné ochraně cizinců. Nově se upravuje otázka víza za účelem strpění pobytu na území České republiky pro ty cizince, kteří podali žalobu nebo kasační stížnost, v zákoně o dočasné ochraně cizinců – původně byla tato materie upravena v zákoně o pobytu cizinců na území České republiky.

K ČÁSTI PÁTÉ

Navrhovaná změna zákona o evidenci obyvatel souvisí s rozšířením okruhu subjektů podle zákona o azylu o osoby požívající doplňkové ochrany. Také o těchto osobách se povedou údaje v evidenci obyvatel. Ministerstvo vnitra vede řízení o udělení mezinárodní ochrany a vydává azylantům a osobám požívajícím doplňkové ochrany průkazy (v případě azylantů se jedná o změnu stávajícího právního stavu- dosud průkaz povolení k pobytu azylanta vydávala policie). Ministerstvo tedy je pro zpracování údajů vedených o azylantovi a osobě požívající doplňkové ochrany původcem těchto údajů. V souvislosti se změnou subjektu, který bude azylantovi vydávat průkaz, bude Ministerstvo vnitra azylantovi i osobě požívající doplňkové ochrany přidělovat rodná čísla, a to vydáním průkazu azylanta, resp. průkazu oprávnění k pobytu osoby požívající doplňkové ochrany, do něhož se bude vypisovat i přidělené rodné číslo. Nově zaváděný průkaz oprávnění k pobytu osob požívajících doplňkové ochrany tak bude považován za doklad o rodném čísle.

K ČÁSTI ŠESTÉ

Nárok na dávky a služby sociální péče mají podle zákona o sociálním zabezpečení pouze občané (ve smyslu Listiny základních práva a svobod čti „každý“, resp. „fyzická osoba“), kteří mají trvalý pobyt na území České republiky. S ohledem na čl. 28 kvalifikační směrnice, podle kterého je třeba azylantům a osobám požívajícím doplňkové ochrany zabezpečit poskytování nezbytné sociální pomoci, se navrhuje stanovit, že nárok na dávky sociální péče poskytované z důvodu sociální potřebnosti mají také osoby požívající doplňkové ochrany na území České republiky. Vzhledem k tomu, že azylanti mají podle § 76 zákona o azylu po dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu trvalý pobyt na území České republiky, není pro tento okruh osob nutná zvláštní úprava.

K ČÁSTI SEDMÉ

Změnou živnostenského zákona se i osobě, které byla udělena nižší forma mezinárodní ochrany podle zákona o azylu, tj. osobě požívající doplňkové ochrany, umožní v souladu s kvalifikační směrnicí (čl. 26) provozovat samostatně výdělečnou činnost (živnost).

K ČÁSTI OSMÉ

Dochází jen k legislativně technické úpravě stávajícího textu zákona o sociálně-právní ochraně dětí v souvislosti se zavedením nového terminologického aparátu zákona o azylu.

K ČÁSTI DEVÁTÉ

Legislativně technická úprava soudního řádu správního – pojem „azyl“ je nahrazen pojmem „mezinárodní ochrana“ v souladu s nově navrhovanou úpravou zákona o azylu.

K ČÁSTI DESÁTÉ

V souladu s kvalifikační směrnicí (odstavec 32 preambule a článek 27) se doplňuje vysokoškolský zákon. Důvodem doplnění je skutečnost, že platné právo neumožňuje nostrifikaci vysokoškolských diplomů bez spolupráce se zemí původu, která je v rozporu s požadavky kladenými na stát, který poskytne osobě útočiště.

K ČÁSTI JEDENÁCTÉ

V souladu s kvalifikační směrnicí (odstavec 32 preambule a článek 27) se doplňuje vysokoškolský zákon. Důvodem doplnění je skutečnost, že platné právo a praxe neumožňují nostrifikaci středoškolských diplomů bez spolupráce se zemí původu, která je v rozporu s požadavky kladenými na stát, který poskytne osobě útočiště.

Dále se legislativně-technicky reaguje na rozšíření předmětu úpravy zákona o azylu, resp. na nahrazení pojmu „řízení o udělení azylu“ pojmem „řízení o udělení mezinárodní ochrany“ a skutečnost, že vedle azylu se bude udělovat i nižší forma mezinárodní ochrany, tzv. doplňková ochrana.

K ČÁSTI DVANÁCTÉ

Legislativně technická úprava zákona o matrikách – pojem „azyl“ je nahrazen pojmem „mezinárodní ochrana“ v souladu s nově navrhovanou úpravou zákona o azylu.

K ČÁSTI TŘINÁCTÉ

Legislativně technická zákona o veřejném zdravotním pojištění – pojem „azyl“ je nahrazen pojmem „mezinárodní ochrana“ v souladu s nově navrhovanou úpravou zákona o azylu.

K ČÁSTI ČTRNÁCTÉ

Legislativně technická úprava – právní pomoc by měla být zajištěna nejen cizinci, kterému byl udělen azyl, ale též cizinci, kterému byla v souladu s návrhem novely zákona o azylu udělena nižší forma mezinárodní ochrany, tj. doplňková ochrana.

K ČÁSTI PATNÁCTÉ

Legislativně technická úprava vládního návrhu zákona o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů (zákon o ověřování) – sněmovní tisk č. 876. V souvislosti s nově navrhovaným pojmoslovím zákona o azylu (žadatel o udělení mezinárodní ochrany) a zavedením nové kategorie subjektu zákona o azylu (osoba požívající doplňkové ochrany) je třeba upravit výše uvedený návrh zákona v oblasti prokazování totožnosti.

K ČÁSTI ŠESTNÁCTÉ

Úprava vládního návrhu zákona o pomoci v hmotné nouzi (sněmovní tisk č. 1063). S ohledem na čl. 28 Směrnice Rady ES 2004/83 (kvalifikační směrnice), podle kterého je třeba azylantům i osobám požívajícím doplňkové ochrany zabezpečit poskytování nezbytné sociální pomoci, se navrhuje rozšířit okruh oprávněných osob, jimž je možné poskytovat dávky pomoci v hmotné nouzi, o osoby požívající doplňkové ochrany na území České republiky.

K ČÁSTI SEDMNÁCTÉ

Legislativně-technická úprava zákona o územních finančních orgánech související s rozšířením osobního rozsahu zákona o azylu o osoby požívající doplňkové ochrany.

K ÚČINNOSTI

Stanoví se účinnost tak, aby zákon nabyl účinnosti před uplynutím termínu pro transpozici směrnice (do 10. října 2006).

V Praze dne 21. února 2007

Ing. Mirek Topolánek v. r.

předseda vlády

MUDr. Mgr. Ivan Langer v. r.

ministr vnitra a ministr informatiky