OBECNÁ ČÁST

1. Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace

SHRNUTÍ ZÁVĚREČNÉ ZPRÁVY RIA

1. Základní identifikační údaje

Název návrhu zákona: Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Zpracovatel / zástupce předkladatele: Ministerstvo životního prostředí	Předpokládaný termín nabytí účinnosti, v případě dělené účinnosti rozveďte 1. září 2014; ustanovení týkající se registru míst zpětného odběru 1. června 2015
Implementace práva EU: ; (pokud zvolíte Ano): - uveďte termín stanovený pro implementaci: 14. února 2014 - uveďte, zda jde návrh nad rámec požadavků stanovených předpisem EU?:
2. Cíl návrhu zákona
Cílem návrhu zákona je transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU ze dne 4. července 2012 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ). 
3. Agregované dopady návrhu zákona
3.1 Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty:
– jednorázové náklady na úpravu SW a vytvoření jedné aplikace (odhad cca 810 tis. Kč) - Ministerstvo životního prostředí (kap. 315), – roční náklady cca 120 tis. Kč - Ministerstvo životního prostředí (kap. 315), – může dojít k mírnému navýšení administrativní zátěže spojené s kontrolou nákladních vozidel - celní správa, – snížení administrativní zátěže - Ministerstvo životního prostředí, Česká inspekce životního prostředí.
3.2 Dopady na podnikatelské subjekty:
– jednorázové náklady na pověření subjektu v ČR zahraniční společností, – jednorázové náklady kolektivních systémů pro spojení svých systémů se systémy Ministerstva životního prostředí, – zvýšení nákladů při přeshraniční přepravě použitých elektrozařízení - držitelé elektrozařízení, – snížení nákladů na administrativu přechodem na elektronizaci některých činností – zejména kolektivní systémy, – nastavení stejných pravidel pro všechny výrobce a umožnění plnění povinností zahraničním subjektům.
3.3 Dopady na územní samosprávné celky (obce, kraje)
3.4 Sociální dopady:
3.5 Dopady na životní prostředí:
– zjednodušení přístupu k informacím o možnostech a místech zpětného odběru elektrozařízení, v důsledku čehož se očekává snížení objemu odpadu, který končí mimo zařízení určená pro nakládání s ním, – omezení vyvážení elektroodpadu, zejména do rozvojových zemí, kde končí mimo zpracovatelská zařízení.

1. Vymezení institutu pověřeného zástupce

   1. Důvod předložení a cíle

      1. Definice problému

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU ze dne 4. července 2012 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ) upravuje nově definiční vymezení povinných osob (výrobců), jež jsou v členských státech odpovědné za nakládání s elektroodpadem jako usazené subjekty, které jakýmkoliv způsobem uvádí elektrozařízení na trh v daném členském státě, resp. prodávají taková zařízení pod svojí značkou. K takto vymezenému okruhu povinných osob směrnice přidává doposud neregulovaný okruh zahraničních „internetových prodejců“, kteří nejsou usazeni na území daného členského státu, ale dodávají na jeho trh elektrozařízení prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. V návaznosti na to je směrnicí stanoven rámcově institut tzv. zplnomocněného zástupce.

2. Popis existujícího právního stavu v dané oblasti

Současný zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“), v části čtvrté hlavě druhé dílu 8 o elektrických a elektronických zařízeních institut zplnomocněného či pověřeného zástupce neupravuje. Po novele zákona o odpadech provedené zákonem č. 314/2006 Sb. ze dne 23. května 2006 platí, že do Seznamu výrobců elektrozařízení se zapisují pouze výrobci, kteří trvale podnikají na území České republiky.

3. Identifikace dotčených subjektů

1. výrobci elektrozařízení (osoby usazené v České republice, které vyrábí nebo uvádí na trh v České republice elektrozařízení nebo je prodávají pod svou značkou),

2. zahraniční výrobci elektrozařízení, resp. internetoví prodejci ze zahraničí,

3. pověřený zástupce (právnická nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání a usazená v České republice),

4. stát, kontrolní orgány.

4. Popis cílového stavu

Hlavním cílem je umožnit zahraničním subjektům plnění povinností v České republice a stanovit související pravidla tak, aby vždy byla jednoznačně určena osoba odpovědná za nakládání s elektrozařízeními a elektroodpadem v České republice.

5. Zhodnocení rizika

V případě, že právní úprava umožňující výrobcům usazeným v zahraničí stanovovat pověřené zástupce nebude dostatečná, hrozí riziko zneužití tohoto institutu s možným vyústěním ve free-riding, respektive přechod závazků za nakládání s elektroodpadem z výrobků uvedených na trh těmito osobami na ostatní výrobce elektrozařízení nebo na stát. Nesprávná transpozice pak vystavuje Českou republiku riziku infringementu.

2. Návrh variant řešení

   1. Varianta 0

Ponechání současného stavu, kdy zahraniční výrobci se nezapisují do Seznamu výrobců a institut pověřeného zástupce v České republice není zákonem upraven.

2. Varianta 1

Zavedení povinnosti internetového zahraničního prodejce (výrobce) uvádějícího na český trh výrobky, aby v České republice písemně pověřil odpovědností za plnění svých povinností vyplývajících ze zákona o odpadech svého zástupce. Pověřený zástupce pak přebírá odpovědnost za výrobce. V tomto případě je vhodné stanovit povinný zápis pověřeného zástupce do Seznamu výrobců.

3. Identifikace nákladů a přínosů

1. Varianta 0

Varianta popisující současný stav nemá žádné přínosy, naopak mezi náklady se řadí finanční prostředky vynaložené jinými subjekty, které nakládají s elektrozařízeními a elektroodpadem z elektrozařízení uvedených na trh zahraničním výrobcem, jenž nemá v České republice svého zástupce.

2. Varianta 1

Mezi náklady řadíme zmocnění zástupce v České republice. Jedná se o sepsání dokumentů opravňujících zástupce jednat za výrobce, dále pak náklady spojené s povinným zapojením do kolektivního systému a zřízením bankovního účtu v České republice.

Náklady jednoho subjektu mohou být odlišné, samotné administrativní úkony můžeme odhadnout na 4–8 hodin při hodinové mzdě českého subjektu 201 Kč (hrubý odhad 1 000 Kč/ subjekt). Další náklady jsou na straně zahraničního subjektu. Jedná se zejména o čas strávený s administrativními úkony se zmocněním zástupce a případná osobní návštěva zástupce společnosti v České republice. Celkové náklady není možné vyčíslit, protože nedisponujeme daty o množství a původu subjektů, které nejsou usazené v České republice, ale uvádí své výrobky na tuzemský trh.

Předpokládáme, že v porovnání s přínosy se bude jednat o zanedbatelné náklady, protože hlavním přínosem je nastavení stejných pravidel pro všechny výrobce v oblasti zpětného odběru, odděleného sběru a nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady z elektrozařízení uvedených na trh v České republice.

4. Vyhodnocení nákladů a přínosů variant

Tabulka 1: Porovnání přínosů a nákladů

3. Návrh řešení

   1. Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení

1. Varianta 1

2. Varianta 0

Doporučujeme přijmout Variantu 1, která dává možnost zahraničním výrobcům plnit své povinnosti za výrobky dodané na český trh.

2. Zjednodušení administrativní podoby Seznamu výrobců elektrozařízení

   1. Důvod předložení a cíle

      1. Definice problému

Návrh na zápis do Seznamu výrobců elektrozařízení (dále jen „Seznam“) je dle platné právní úpravy nutné předložit v listinné podobě, jeho součástí je kromě jiného například též výpis z obchodního rejstříku. Veškeré kroky, které jsou prováděny na straně výrobců a hlavně na straně Ministerstva životního prostředí (dále též jen „ministerstvo“), jsou administrativně náročné. V souvislosti s transpozicí čl. 16 směrnice 2012/19/EU musí být výrobcům technicky umožněn dálkový přístup v rámci procesu registrace, současně je vhodné aplikovat další zjednodušení včetně provázanosti se zákonem č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů.

2. Popis existujícího právního stavu v dané oblasti

Výrobce elektrozařízení, na kterého se vztahují povinnosti podle dílu 8 zákona o odpadech, je povinen podat návrh na zápis do Seznamu v rozsahu stanoveném v § 37i odst. 2 a 3 zákona o odpadech ve spojení s § 5 a přílohami č. 2 a 3 vyhlášky č. 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o bližších podmínkách financování nakládání s nimi (vyhláška o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady), ve znění pozdějších předpisů. Do Seznamu se zapisují pouze ti výrobci, kteří trvale podnikají na území České republiky. Návrh na zápis do Seznamu podává výrobce ministerstvu k rozhodnutí ve dvou vyhotoveních a na technickém nosiči dat, a to nejpozději do 60 dnů od vzniku povinnosti. Osoba zapsaná v Seznamu je povinna oznámit ministerstvu jakékoli změny údajů předložených podle § 37i odst. 3 zákona o odpadech do 14 dnů od jejich uskutečnění. V téže lhůtě je povinna oznámit ministerstvu, že zanikly důvody pro její vedení v Seznamu.

3. Identifikace dotčených subjektů

1. výrobci, pověření zástupci,

2. kolektivní systémy (KS),

3. Ministerstvo životního prostředí (ministerstvo).

4. Popis cílového stavu

Cílem této změny je snížení administrativní zátěže jak na straně ministerstva, tak na straně povinných osob – výrobců a provozovatelů kolektivních systémů. Návrh by měl současně řešit další posun ve sjednocení administrativy ve všech oblastech zpětného odběru.

5. Zhodnocení rizika

Hlavním rizikem je neúměrné administrativní zatížení ministerstva a výrobců, zejména v případě požadovaných podkladů, které nemají s ohledem na jejich dostupnost pro orgány státní správy jakoukoliv relevanci. Nesprávná transpozice (rozsah požadavků, neumožnění dálkového přístupu) pak vystavuje Českou republiku riziku infringementu.

2. Návrh variant řešení

   1. Varianta 0

Ponechání současného stavu, kdy návrh na zápis do Seznamu podává výrobce ministerstvu k rozhodnutí ve dvou vyhotoveních a na technickém nosiči dat.

Tento návrh obsahuje:

1. jméno a příjmení, nebo obchodní firmu, adresu místa trvalého pobytu, místo podnikání, identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno, a úředně ověřenou kopii podnikatelského oprávnění (živnostenský list), je-li fyzická osoba zapsána v obchodním rejstříku, též výpis z obchodního rejstříku ne starší než 3 měsíce,

2. obchodní firmu, právní formu, adresu sídla, identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno, a výpis z obchodního rejstříku ne starší než 3 měsíce, jde-li o právnickou osobu a je-li v tomto rejstříku zapsána,

3. seznam a popis elektrozařízení,

4. způsob plnění povinností stanovených v dílu 8 zákona o odpadech,

5. způsob zajištění financování dle § 37n a 37o zákona o odpadech a doklady o něm.

Stejným způsobem probíhají i změny a vyřazení ze Seznamu.

Zápisy do Seznamu, jejich změny a výmaz mají v případě EEZ formu rozhodnutí dle § 67 správního řádu.

Obrázek 1: Schéma činností při zápisu výrobce do Seznamu – Varianta 0 (současný stav)

2. Varianta 1

V souvislosti s transpozicí směrnice 2012/19/EU se omezují některé neopodstatněné povinnosti, zejména se ruší povinnosti zasílat výpisy z obchodního rejstříku, které jsou vzhledem k jeho dostupnosti v elektronické podobě nadbytečné a nejsou směrnicí vyžadovány. Dále se zohledňuje vazba na zákon o základních registrech a právní úpravu elektronických podpisů (zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších předpisů).

Jakýkoliv prvotní zápis do Seznamu je prováděn pro všechny způsoby plnění povinností obdobně jako v současnosti v rámci správního řízení s tím, že návrh může být podán rovněž v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem nebo prostřednictvím datové schránky. Zápis výrobce, jenž plní své povinnosti prostřednictvím kolektivního systému, který je již zapsán do Seznamu, se nerealizuje jako rozhodnutí. Kolektivní systém má veškerou dokumentaci u sebe a do Seznamu vkládá údaje o výrobcích elektronicky.

Provozovatel kolektivního systému a výrobci plnící povinnosti individuálním nebo solidárním způsobem provádějí změny v Seznamu výhradně dálkovým přístupem, a to pro údaje, které nelze čerpat ze základních registrů (značky výrobků, použitý způsob prodeje elektrozařízení atp.), údaje ze základních registrů se aktualizují automaticky. Jelikož změna může být koncepčního charakteru (změna skupiny elektrozařízení, která implikuje nutnost specifického zajištění povinností výrobce, změna určení zařízení uváděných na trh, která implikují jiný způsob zajištění financování atp.), upravuje se mechanismus validace změn ze strany ministerstva.

Pozn.: Úplná elektronizace vedení Seznamu, tedy kompletní vkládání dat do Seznamu povinnými osobami bez jakékoliv předchozí validace, není možná, a to zejména ze dvou důvodů. Do Seznamu se zapisuje jak výrobce, tak zvolený systém zajišťující plnění povinností – individuální, solidární, kolektivní. Zápis do Seznamu předpokládá prokázání zajištění a funkčnosti takového systému. Druhou překážkou okamžitého přímého vkládání dat jednotlivými povinnými osobami dálkovým přístupem je nutnost prvotní autentizace dané osoby.

Obrázek 2: Schéma činností při zápisu výrobce do Seznamu – Varianta 1

Stručný popis činností:

1. Při kolektivním způsobu plnění

1. Kolektivní systém a s ním zapisující se výrobci – podání návrhu na zápis do Seznamu (správní řízení, KS jsou vydány přístupové údaje k uživatelskému účtu).

2. Další výrobci (po zapsání KS) – KS vkládá elektronicky údaje (kromě těch, které lze získat ze základních registrů).

3. Změny v zápisu – KS vkládá elektronicky do Seznamu, změna je automaticky potvrzena, pokud ministerstvo do 30 pracovních dnů nevyzve k prokázání, že plnění povinností podle dílu 8 zákona o odpadech bude zajištěno.

4. Vyřazení ze Seznamu – správní řízení (u KS a s ním zapsaných výrobců; u dalších výrobců provádí výmaz KS elektronicky).

2. Ostatní způsoby plnění

1. Výrobci podávají návrh na zápis do Seznamu (správní řízení, výrobci jsou vydány přístupové údaje k uživatelskému účtu).

2. Změny v zápisu – výrobci vkládají elektronicky do Seznamu, změna je automaticky potvrzena, pokud ministerstvo do 30 pracovních dnů nevyzve k prokázání, že plnění povinností podle dílu 8 zákona o odpadech bude zajištěno.

3. Vyřazení ze Seznamu – správní řízení.

1. Vyhodnocení nákladů a přínosů

   1. Identifikace nákladů a přínosů

1. Varianta 0

Současný zápis do Seznamu výrobců přináší hlavně náklady v podobě časové náročnosti na přípravu listinné a elektronické verze podkladů, včetně dokumentů, u kterých je vyžadováno úřední ověření. Další náklady jsou pak spojeny s vydáním rozhodnutí o zápisu výrobce do Seznamu. Náklady se liší dle způsobu plnění povinností stanovených v dílu 8 zákona o odpadech:

Samostatné plnění povinností – individuálně

Subjekty plnící povinnosti individuálně podávají návrh na zápis přímo ministerstvu. U těchto výrobců předpokládáme administrativní zátěž v rozmezí 15–20 hodin na podání jednoho návrhu na zápis do Seznamu. Celkové náklady spojené s přípravou požadované dokumentace se pohybují ve výši cca 3 500 Kč u jednoho subjektu.

V případě ministerstva je kontrola zaslaných materiálů odhadována na cca 5–6 hodin včetně kontroly nadřízenými a uvedení do Seznamu, tj. cca 1 500 Kč na jeden návrh na zápis (roční a mzdové náklady jsou brány cca 560 tis. Kč).

V letech 2010–2012 podali tímto způsobem návrh na zápis do Seznamu celkem 3 výrobci.

Výrobce plnící prostřednictvím kolektivního systému

V případě zapojení subjektu do kolektivního systému si provozovatel kolektivního systému výrobce eviduje sám a zasílá veškerou dokumentaci hromadně za více výrobců. Předpokládáme, že administrativní zátěž pro výrobce je spojena s přípravou podkladů a úředních ověření (souhlas, plná moc, výpis z obchodního rejstříku), ta se pohybuje ve výši cca 200 Kč v případě zápisu nového výrobce a cca 100 Kč v případě hlášení změny u výrobce.

Mezi náklady dále řadíme administrativní zátěž kolektivního systému, která je spojená s přípravou návrhu na zápis. Časová náročnost spojená s přípravou návrhu na zápis nových výrobců, změn či vyřazení byla odhadnuta kolektivními systémy v rozsahu 3–8 hodin, tj. cca 1 000 Kč.

Náklady na straně ministerstva představují čas strávený kontrolou zaslaných podkladů a vydání rozhodnutí. Tento čas odhadujeme na cca 5–6 hodin včetně kontroly nadřízeními a zápisu do Seznamu, tj. cca 1 500 Kč na jeden návrh podaný kolektivním systémem (roční mzdové náklady jsou brány cca 560 tis. Kč).

V letech 2010–2012 podalo tímto způsobem návrh na zápis do Seznamu celkem 907 subjektů a přibližně 516 subjektů oznamovalo změnu sídla nebo názvu prostřednictvím cca 423 podání. Na základě hodnot z let 2011 až 2012 očekáváme ročně cca 303 nových subjektů a cca 220 změn prostřednictvím cca 141 kolektivních návrhů na zápis do Seznamu.

Tabulka 2: Odhadované roční náklady spojené se zápisem výrobce do Seznamu (zdroj: MŽP)

V přehledu nákladů nejsou zahrnuty náklady na zápis kolektivního systému odhadované na cca 2 mil. Kč a ministerstva ve výši cca 15 tis. Kč.

2. Varianta 1

Tato varianta představuje téměř kompletní elektronizaci zápisu výrobců vedených u kolektivních systémů do Seznamu. Tím dochází k výraznému snížení administrativní zátěže na straně ministerstva, kolektivních systémů a výrobců plnících prostřednictvím kolektivního systému. Mezi náklady řadíme připojení systémů, které se pohybuje od 30 tis. Kč, cena závisí na dodavateli softwarových služeb. Dále pak administrativu spojenou s náhodnou kontrolou dokumentace, která bude u každého kolektivního systému, a případné jednorázové náklady spojené s připojením kolektivních systémů do systému.

Z konzultací se současným dodavatelem systému spravujícím Seznam vyplynulo, že náklady na úpravu systému, aby každý subjekt měl dálkový přístup do Seznamu, jsou odhadovány v rozmezí 320–504 tis. Kč. Tyto náklady budou hrazeny v rámci schváleného rozpočtu z kapitoly 315 Ministerstva životního prostředí.

Tabulka 3: Odhadované roční náklady spojené se zápisem výrobce do Seznamu (zdroj: MŽP)

V přehledu nákladů nejsou zahrnuty náklady na zápis kolektivního systému, které jsou v současné době odhadovány na cca 2 mil. Kč a navrhovanou změnou se poníží minimálně (pouze o tisk, poštovné či fyzickou návštěvu na ministerstvu), a ministerstva ve výši cca 15 tis. Kč.

2. Vyhodnocení nákladů a přínosů variant

Tabulka 4: Porovnání nákladů a přínosů

4. Návrh řešení

   1. Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení

1. Varianta 1

2. Varianta 0

Z důvodu dodržení povinností vyplývajících z evropské legislativy a snížení administrativní zátěže dotčených subjektů doporučujeme přijmout Variantu 1.

3. Registr míst zpětného odběru

   1. Důvod předložení a cíle

      1. Definice problému

Článek 14 odst. 2 písm. b) směrnice 2012/19/EU ukládá členským státům informovat o dostupných systémech vracení a sběru, čímž podpoří koordinaci informací o sběrných místech, jež jsou k dispozici, bez ohledu na to, který výrobce nebo jiný hospodářský subjekt je zřídil. Smysl uvedené regulace je na národní úrovni patrný zejména v případě dosavadních individuálních, solidárních a kolektivních systémů sběru a nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady. Individuální systémy konečného uživatele informují nedostatečně nebo vůbec, v některých případech dokonce odkazují na místa sběru, která samy neprovozují. Velké systémy mají zpravidla elektronický systém vytvořený na dostatečné úrovni, nicméně ani zde nemusí spotřebitel získat potřebné informace, jako je přesná adresa nebo otevírací doba předmětného sběrného místa. Hlavním nedostatkem ale zůstává především samotná nejednotnost samostatně vedených seznamů. Spotřebitel nemá disponovat pouze informacemi o tom, jaká místa má vybraný kolektivní systém, ale komplexním přehledem o všech sběrných místech v České republice (daném regionu) tak, aby dokázal identifikovat skutečně nejvhodnější místo, kam může elektrozařízení odevzdat, bez ohledu na to, kdo toto místo provozuje.

Vedle toho by stavba registru měla být přehledným vodítkem státu o aktuálním stavu sběrné sítě, jejím rozvoji, a skutečné transparentní dostupnosti z hlediska všech participujících stran.

2. Popis existujícího právního stavu v dané oblasti

Platný zákon o odpadech uvádí, že výrobce prostřednictvím posledních prodejců, resp. distributorů zajistí, aby byl konečný uživatel informován o způsobu provedení zpětného odběru, resp. odděleného sběru (§ 38 odst. 4 a § 37k odst. 3).

3. Identifikace dotčených subjektů

1. výrobci (kolektivní systémy, jednotliví výrobci),

2. Ministerstvo životního prostředí (ministerstvo),

3. obce,

4. Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP),

5. spotřebitelé (občané).

4. Popis cílového stavu

Cílem jednotného registru sběrných míst je, aby občané České republiky měli možnost si jednoduše najít nejvýhodnější místo zpětného odběru bez ohledu na kolektivní systém či výrobce. Sekundárním efektem by měl být transparentní systém, který umožňuje státu efektivně vyhodnocovat stav, dostupnost a aktuální rozvoj sběrné sítě v České republice.

5. Zhodnocení rizika

Bez koordinační funkce státu nebude naplněn požadavek směrnice, Česká republika se tak vystavuje riziku infringementu.

2. Návrh variant řešení

   1. Varianta 0

Ponechání současného stavu, kdy je konečný uživatel informován při prodeji pouze o způsobu provedení zpětného odběru a odděleného sběru. V době, kdy skončí životní cyklus daného výrobku, si pak musí různým způsobem získat informaci o aktuálním způsobu zajištění zpětného odběru nebo odděleného sběru.

2. Varianta 1

Vytvoření jednotné databáze sběrných míst, která bude použitelná nejen pro zpětný odběr elektrozařízení. Předpokládá se postupné napojení všech komodit, na které se vztahuje povinnost zpětného odběru (baterie, akumulátory, pneumatiky apod.), případně rozšíření o komodity, které nespadají pod zpětný odběr, ale je vhodné je sbírat (například textil, kovy apod.).

3. Vyhodnocení nákladů a přínosů

   1. Identifikace nákladů a přínosů

1. Varianta 0

Tato varianta nemá žádné přínosy, protože konečný uživatel je o způsobu zpětného odběru nebo odděleného sběru informován v době nákupu. Výrobci, místa zpětného odběru a technologie se mění a po několika letech již informace předané při koupi nemusí být aktuální.

Konečnému uživateli se nabízí mnoho míst k odevzdání výrobku s ukončenou životností, ale získání informací k nejvýhodnějšímu místu jsou složité i v případě, že má uživatel možnost hledat informace na internetu. Většinu elektrozařízení je možné odevzdat při koupi nového zařízení, ve sběrném dvoře, do kontejneru některého z kolektivních systémů. Tím se nabízí mnoho míst zpětného odběru s odlišnou dostupností apod.

2. Varianta 1

Přínosem této varianty je jednoduchý a rychlý přístup k informacím pro občany, kteří chtějí odevzdat elektrozařízení v rámci zpětného odběru. Výrobci spadající pod kolektivní systém budou místa zpětného odběru hlásit přes tento subjekt, což znamená minimální administrativní zátěž, protože očekáváme propojení softwarových systémů. Co se týče individuálně plnících výrobců, tak předpokládáme nízké náklady spojené se zasláním dat v tabulkovém editoru, jehož přesný vzor bude k dispozici na webových stránkách ministerstva, aby bylo možné jednoduše přenést zaslaná data do systému ministerstva.

Náklady na tvorbu systému jsou závislé na dodavateli a systému, který bude vybrán. V případě, že by došlo k napojení na současný Integrovaný systém plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí (ISPOP), tak se náklady na vytvoření pohybují v rozmezí 1–3 mil. Kč a roční náklady představují cca 20 % z ceny pořizovací. Pokud ale systém bude od systému ISPOP oddělen, mohou se náklady pohybovat kolem 350 tis. Kč za vytvoření aplikace, která obsahuje vyhledávání dle zvolené komodity, mapové zobrazení, hledání do určité vzdálenosti a další možnosti. Další náklady jsou spojené s napojením kolektivních systémů na tuto aplikaci, aby bylo možné data předávat automaticky. Tato úprava je odhadována na cca 30 tis. Kč na straně kolektivního systému. Dále je pak mezi náklady třeba zařadit náklady na správu aplikace, které jsou odhadovány na cca 5–10 tis. Kč měsíčně v případě levnější varianty. Náklady spojené s vytvořením a údržbou aplikace budou hrazeny v rámci schváleného rozpočtu z kapitoly 315 Ministerstvo životního prostředí.

2. Vyhodnocení nákladů a přínosů variant

Tabulka 5: Porovnání nákladů a přínosů

4. Návrh řešení

   1. Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení

1. Varianta 1

2. Varianta 0

Z důvodu zlepšení informovanosti občanů v oblasti nakládání s odpady doporučujeme přijmout Variantu 1. Z hlediska nákladů ministerstva doporučujeme vytvořit aplikaci mimo aplikaci ISPOP, přestože tato varianta sebou přináší další registraci a další přihlašovací údaje. Tyto administrativní úkony jsou však zanedbatelné ve srovnání s pořizovacími cenami a ročními náklady.

4. Uvádění viditelného příspěvku na nakládání s elektrozařízeními a elektroodpadem

   1. Důvod předložení a cíle

      1. Definice problému

Směrnice 2012/19/EU v čl. 14 odst. 1 stanovuje, že členské státy mohou požadovat, aby výrobci informovali kupující při prodeji nových výrobků o nákladech na sběr, zpracování a k životnímu prostředí šetrné odstraňování (tzv. recyklační příspěvek či poplatek). Uvedené náklady nesmějí převýšit nejlepší možný odhad skutečně vzniklých nákladů.

2. Popis existujícího právního stavu v dané oblasti

Zákon o odpadech v platném znění neumožňuje výrobcům při prodeji nových elektrozařízení oddělené uvádění nákladů na zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení pocházejícího z domácností, které bylo uvedeno na trh po 13. srpnu 2005. Pokud jde o elektrozařízení pocházející z domácností, která byla uvedena na trh do dne 13. srpna 2005 (tzv. historická elektrozařízení), je v zákoně o odpadech uvedeno, že výrobci mohou při prodeji nových elektrozařízení uvádět tyto náklady odděleně po dobu 8 let od účinnosti tohoto zákona a na dobu 10 let od účinnosti tohoto zákona v případě elektrozařízení uvedeného ve skupině 1 přílohy č. 7 k tomuto zákonu. Uvádí-li výrobce, ve smyslu tohoto ustanovení, náklady odděleně, je takto povinen je uvádět každý prodávající při prodeji v rámci své podnikatelské činnosti. Uvedené náklady nesmí překročit náklady skutečně vzniklé. Tato přechodná období však již uplynula, takže ani pro historická elektrozařízení již oddělené uvádění recyklačního poplatku není v současnosti možné.

3. Identifikace dotčených subjektů

1. výrobci elektrozařízení,

2. distributoři,

3. poslední prodejci,

4. spotřebitelé,

5. kontrolní orgány (ČIŽP, FÚ).

4. Popis cílového stavu

Cílem je umožnit při prodeji nových elektrozařízení oddělené uvádění nákladů na zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení pocházejícího z domácností a nákladů na oddělený sběr, zpracování, využití a odstranění elektroodpadu.

5. Zhodnocení rizika

Hlavním rizikem je neodůvodněné omezování výrobců, kteří chtějí transparentně informovat o složkách konečné ceny výrobku.

2. Návrh variant řešení

   1. Varianta 0

Tato varianta představuje současný stav, kdy platné znění zákona neumožňuje uvádění recyklačního poplatku při prodeji nových elektrozařízení.

2. Varianta 1

Umožnění výrobcům při prodeji nového elektrozařízení uvádět odděleně náklady na zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení pocházejícího z domácností a nákladů na oddělený sběr, zpracování, využití a odstranění elektroodpadu. Uvádí-li výrobce náklady odděleně, je takto povinen je uvádět každý prodávající při prodeji v rámci své podnikatelské činnosti.

3. Varianta 2

Výrobce a distributor musí na daňovém dokladu vždy uvádět recyklační poplatek bez ohledu na skupinu elektrozařízení.

4. Identifikace nákladů a přínosů

1. Varianta 0

Současný stav omezuje ty výrobce, kteří chtějí své zákazníky informovat o nákladech, které jsou využívány na recyklaci.

2. Varianta 1

Přínosem této varianty je, že dává možnost uvádět či neuvádět recyklační poplatek a tím neomezuje výrobce, kteří chtějí své zákazníky informovat o těchto nákladech. Z konzultací vyplynulo, že většina účetních systémů, které jsou v České republice využívány, umožnuje práci s recyklačními poplatky u jednotlivých výrobků. Z tohoto důvodu nepředpokládáme žádné navýšení nákladů u subjektů, které využívají účetní systémy. Dále nepředpokládáme navýšení nákladů v souvislosti s přefakturací, protože již bylo možné v období od 13. srpna 2005 po přechodnou dobu uvádět tento recyklační poplatek na tzv. historická elektrozařízení.

1. Varianta 2

Přínosem je zejména primární informace pro spotřebitele o tom, že v ceně výrobku je zahrnuta i služba, která představuje nakládání s výrobkem v okamžiku, kdy se stane odpadem, přičemž spotřebitel tuto službu s vědomím jejího předplacení může aktivně vyžadovat. Náklady spojené s fakturací u dotčených subjektů (výrobci, distributoři, prodejci) v současné době nejsou předpokládány, protože již většina účetních systémů umožňuje evidovat recyklační poplatky a jedná se pak o přefakturaci. V některých případech dochází k elektronickému načítání faktur mezi subjekty. Z komunikace s výrobci těchto systémů vyplývá, že to pro většinu subjektů neznamená náklady navíc, protože jejich verze softwaru tuto funkci recyklačního poplatku obsahuje. Výjimkou mohou být malí prodejci, kteří veškeré účetní kroky provádějí ručně. Jelikož nedisponujeme informacemi o počtu těchto subjektů, tak není možné případné zvýšené náklady odhadnout.

Tento ekonomický nástroj může napomoci k identifikaci tzv. free-riders v rámci celého distribučního řetězce.

5. Vyhodnocení nákladů a přínosů variant

Tabulka 6: Porovnání nákladů a přínosů

3. Návrh řešení

   1. Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení

1. Varianta 1

2. Varianta 2

3. Varianta 0

Na základě porovnání výše uvedených variant doporučujeme přijmout Variantu 1, která představuje umožnění uvádění recyklačního poplatku. Varianta 2 sebou přináší určité výhody, ale je svým způsobem velice striktní a v dané oblasti se jeví jako vhodnější využít dobrovolné nástroje a poté až striktně regulativní. Přijetím první varianty totiž do budoucna můžeme dojít ke stejnému cíli jako u varianty druhé, ale pravděpodobně s menšími dopady na některé subjekty, protože některé subjekty, které by legislativní změna donutila investovat do účetního systému, si ho do budoucna pořídí z vlastní iniciativy.

5. Přeshraniční přeprava použitých elektrozařízení

   1. Důvod předložení a cíle

      1. Definice problému

V současné době chybí v české legislativě pravidla a povinnosti pro držitele elektrozařízení, které je převážejí přes hranice, jak uvádí směrnice 2012/19/EU v čl. 23 odst. 2 a příloze VI.

2. Popis existujícího právního stavu v dané oblasti

Současná právní úprava neobsahuje pravidla pro přeshraniční přepravu použitých elektrozařízení.

3. Identifikace dotčených subjektů

1. držitel elektrozařízení,

2. přepravce,

3. Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP),

4. celní úřady.

4. Popis cílového stavu

Cílem navrhované změny je zamezit přeshraniční přepravě použitých elektrozařízení, která nejsou přepravována jako odpad, ale ve skutečnosti jím jsou.

5. Zhodnocení rizika

Nesprávná transpozice vystavuje Českou republiku riziku infringementu.

2. Návrh variant řešení

   1. Varianta 0

Ponechání současného stavu, tj. bez právní úpravy přeshraniční přepravy použitého elektrozařízení.

2. Varianta 1

Jedná se o nastavení povinností při přepravě použitých elektrozařízení přes hranice. Držitel je povinen zajistit, aby při přepravě byly celním úřadům a ČIŽP k dispozici:

• kopie daňového dokladu podle zákona o dani z přidané hodnoty a kopie smlouvy o převodu vlastnictví k přepravovanému elektrozařízení, v níž je uvedeno, že elektrozařízení jsou určena k přímému opětovnému použití a že jsou plně funkční,

• dokumentace o ověření funkčnosti, jejíž rozsah bude upřesněn prováděcím právním předpisem, která není starší než 3 měsíce,

• prohlášení držitele, že přepravovaná elektrozařízení nejsou odpadem.

Výše uvedené dokumenty se nevyžadují v případě, že držitel prokáže, že k přepravě dochází v rámci smluvního vztahu mezi podnikateli, a že:

• elektrozařízení jsou zasílána jako vadná výrobci nebo jím pověřené osobě na opravu v rámci záruky za jakost za účelem opětovného použití,

• použitá elektrozařízení určená k profesionálnímu použití jsou zasílána na renovaci nebo opravu za účelem opětovného použití na základě smlouvy výrobci nebo jím pověřené osobě,

• vadná použitá elektrozařízení určená k profesionálnímu použití (např. zdravotnické prostředky nebo jejich součásti) jsou na základě smlouvy zasílána výrobci nebo jím pověřené osobě za účelem analýzy hlavní příčiny závady v případě, že analýzu může provést pouze výrobce nebo tato osoba.

Dále se splnění těchto podmínek nevyžaduje v případě, že povaha a množství přepravovaných elektrozařízení prokazují, že mají sloužit výhradně k soukromému nebo osobnímu použití osob, které je přepravují, nebo jejich rodinných příslušníků, nebo mají sloužit jako dar.

Další povinností je zajištění ochrany elektrozařízení před poškozením v průběhu přepravy, nakládky a vykládky, zejména prostřednictvím dostatečných obalů a vhodného uspořádání.

3. Identifikace nákladů a přínosů

1. Varianta 0

Mezi náklady této varianty řadíme vývoz elektrozařízení z České republiky, zejména do třetích zemí, kde nefunkční elektrozařízení končí mimo zařízení určená pro nakládání s odpady a tím zatěžují životní prostředí. Obecně kontroly vývozu EEZ či OEEZ probíhají tak, že celní správa zastaví nákladní vozidlo a provede kontrolu. Při zjištění nebo podezření na nedovolený vývoz OEEZ, kontaktuje celní správa ministerstvo a ČIŽP, které provedou příslušné kontroly. Náklady jsou tak spojené s kontrolami celních úřadů a ČIŽP, kdy dochází k subjektivnímu posouzení, zda se jedná o funkční elektrozařízení nebo odpad, který podléhá dalším pravidlům. Celkové náklady spojené s těmito úkony však nejsme schopni odhadnout, protože ministerstvo, celní správa ani ČIŽP nedisponují dostatečnými relevantními statistickými údaji, které bychom mohli použít.

2. Varianta 1

Nastavení pravidel a povinností při přeshraniční přepravě sebou přináší náklady pro držitele elektrozařízení, protože je určitým způsobem administrativně zatíží, ale naopak sebou přináší přínosy v tom, že se očekává zamezení či omezení vyvážení nefunkčního elektrozařízení, které pak většinou končí mimo zpracovatelská zařízení a tím zatěžují životní prostředí. Z konzultací vyplynul předpoklad, že změna legislativy bude přínosem pro ČIŽP, která v současné době provádí subjektivní posouzení, avšak nyní budou do celého procesu vnesena jasná pravidla pro posuzování vyvážených výrobků či odpadů. Naopak pro celní správu se může jednat o zvýšení časové náročnosti kontrol, kdy může být např. požadováno vyskladnění kontejneru za účelem ověření správného označení použitých elektrozařízení. Zvýšenou časovou zátěž ve vazbě na finanční zatížení však celní správa není schopna odhadnout. Hlavním důvodem jsou chybějící statistické údaje.

4. Vyhodnocení nákladů a přínosů variant

Tabulka 7: Porovnání přínosů a nákladů

3. Návrh řešení

   1. Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení

1. Varianta 1

2. Varianta 0

Navrhovaná právní úprava sebou přináší navýšení administrativní zátěže podnikatelským subjektům a celním úřadům. Naopak předpokládáme snížení dopadů u ČIŽP, která v současné době provádí subjektivní posouzení povahy nákladu, avšak nyní budou do celého procesu vnesena jasná pravidla pro posuzování vyvážených výrobků či odpadů. Dále pak očekáváme snížení nákladů, které v budoucnu mohou vzniknout, zejména v rozvojových zemích, na likvidaci elektroodpadu, který by byl vyvezen, když se současná situace nezmění.

6. Shrnutí – navrhované varianty

7. Implementace doporučené varianty a vynucování

Orgánem odpovědným za implementaci navrhované právní úpravy je Ministerstvo životního prostředí.

Dalšími orgány veřejné správy, které dohlížejí nad dodržováním povinností vyplývajících z části čtvrté hlavy druhé dílu 8 zákona o odpadech, jsou obecní a újezdní úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, krajské úřady, Česká inspekce životního prostředí a celní úřady.

Vynucování zákonem stanovených povinností prostřednictvím pokut, případně i pomocí opatření ke zjednání nápravy, zajišťují především krajské úřady, Česká inspekce životního prostředí a v méně závažných případech i obecní úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností.

Pro zajištění dodržování právní úpravy ze strany regulovaných subjektů je převážně možno využít stávající mechanismy, tj. možnost sankcionování pro případ nedodržování stanovených povinností na základě skutkových podstat stanovených v platném zákoně o odpadech. Součástí navrhované právní úpravy je pouze doplnění skutkové podstaty v § 66 odst. 3 písm. k) zákona o odpadech, pokud jde o vynucování splnění nové povinnosti určit si za zákonem stanovených podmínek pověřeného zástupce.

Nástrojem pro odhalování porušení pravidel stanovených navrhovanou právní úpravou je kontrola prováděná orgány veřejné správy (zejména krajskými úřady, obecními úřady obcí s rozšířenou působností a Českou inspekcí životního prostředí).

8. Přezkum účinnosti regulace

Přezkum účinnosti regulace provede MŽP v rámci zpětné vazby metodické činnosti vůči nižším orgánům veřejné správy, a to do tří let ode dne účinnosti navrhované právní úpravy.

9. Konzultace a zdroje dat

1. Ing. Jan Pavlíček, odbor odpadů MŽP

2. Ing. Marek Livora, Ph.D., odbor odpadů MŽP

3. Ing. Tomáš Vávra, odbor odpadů MŽP

4. JUDr. Martin Kusák, odbor legislativní MŽP

5. Ing. Martina Polčáková, CENIA

6. Radek Saturka – PragueBest, s.r.o. digital agency

7. Michal Hušek, Carsys s.r.o.

8. Ing. Bc. Robert Lukeš, STORMWARE s.r.o. (Pohoda)

9. Jindřich Kahoun, Asseco Solutions a.s. (Helios)

10. Štěpán Bihary, SAP ČR

11. Martin Cígler, CÍGLER SOFTWARE a.s.

12. Pavlína Mourková, FlexiBee Systems s.r.o.

13. Ing. Jan Vrba, Asekol s.r.o.

14. Ing. Roman Tvrzník, ELEKTROWIN a.s.

15. Ing. Jaroslav Vladík, Retela s.r.o.

16. Ing. Alexander Hanousek, EKOLAMP s.r.o.

17. Ing. David Beneš, REMA Systém a.s.

18. Mgr. Radek Hanák, Asociace spotřební elektroniky

19. Ing. David Mareček, INISOFT s.r.o.

20. Kpt. Bc. Pavel Kramařík, Generální ředitelství cel

21. RNDr. Jitka Jenčovská, Česká inspekce životního prostředí

22. VANDROVEC, David a kol. Základní principy nové právní úpravy nakládání s elektrozařízeními („EEZ“). Praha: 23. 3. 2012. 4 s.

23. TOUŠ, P. Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace k novele zákona č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 1. 8. 2013, 10 s.

24. PÍŠKOVÁ, M. Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace k novele zákona o vozidlech s ukončenou životností. Praha: Ministerstvo životního prostředí. 18. 10. 2012, 21 s.

25. PÍŠKOVÁ, M. Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace k novele zákona o odpadních pneumatikách – pracovní verze. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 13. 06. 2013, 34 s.

26. PÍŠKOVÁ, M., KUSÁK, M. Důvodová zpráva. Praha: Ministerstvo životního prostředí, srpen 2013. 58 s.

10. Seznam použitých zkratek

CENIA	CENIA, česká informační agentura životního prostředí
ČIŽP	Česká inspekce životního prostředí
ČSÚ	Český statistický úřad
EEZ	elektrická a elektronická zařízení
EK	Evropská komise
EU	Evropská unie
FÚ	finanční úřad
KS	kolektivní systém
MŽP	Ministerstvo životního prostředí
OEEZ	odpadní elektrická a elektronická zařízení

11. Kontakt na zpracovatele RIA

Ing. Martina Píšková

Odbor ekonomických a dobrovolných nástrojů

Ministerstvo životního prostředí

Vršovická 65, Praha 10, 100 10

email: martina.piskova@mzp.cz

tel: +420 267 122 151

2. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a vychází ze zásad uvedených v Ústavě České republiky a v Listině základních práv a svobod. Jedná se zejména o zásady uplatňování státní moci pouze v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a ukládání povinností jen na základě zákona a v jeho mezích a při zachování základních práv a svobod (čl. 4 Listiny základních práv a svobod).

Navrhovaná právní úprava, která stanoví především některá práva a povinnosti výrobců elektrických a elektronických zařízení při jejich uvádění na trh a při zajištění nakládání s nimi poté, co se stanou odpadem, a práva a povinnosti dalších osob, které s tímto odpadem nakládají, je rovněž v souladu s čl. 26 Listiny základních práv a svobod zakotvujícím právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Tato právní úprava má povahu podmínek a omezení pro výkon uvedených činností, přičemž splňuje ústavní požadavek úpravy na úrovni zákona a vyhovuje též zásadám pro stanovení mezí základních práv a svobod podle čl. 4 Listiny základních práv a svobod.

Navrhovaná právní úprava respektuje práva uvedená v čl. 35 Listiny základních práv a svobod, a to právo na příznivé životní prostředí, právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů a povinnost při výkonu práv neohrožovat ani nepoškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem.

3. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s právními předpisy Evropské unie a s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navrhovanou právní úpravou je transponována směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU ze dne 4. července 2012 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ).¹ Tato směrnice nahrazuje dosud platnou směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/96/ES ze dne 27. ledna 2003 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ),² která byla do právního řádu ČR transponována zákonem č. 7/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláškou č. 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o bližších podmínkách financování nakládání s nimi (vyhláška o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady). Směrnice 2012/19/EU bude plně transponována předkládaným návrhem zákona, s výjimkou ustanovení, která budou do právního řádu ČR promítnuta vyhláškou Ministerstva životního prostředí vydanou k provedení tohoto zákona (čl. 11 odst. 2, přílohy II, IV, část přílohy VI, přílohy VII, VIII, IX a část přílohy X). Lhůta pro transpozici směrnice 2012/19/EU je stanovena do 14. února 2014.

Oblasti regulované navrhovanou právní úpravou se dále dotýká směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic³ (dále jen „rámcová směrnice o odpadech“). Týká se to zejména použití některých definic pojmů (čl. 3; např. nebezpečný odpad, zpracování, využití, odstranění, opětovné použití aj.), podpory opětovného použití a recyklace (čl. 11), podmínek pro vydávání povolení a registraci (čl. 23 a 26) nebo vedení záznamů (čl. 35).

Navrhovaná právní úprava ponechává v platnosti odpovědnost provozovatele solární elektrárny za financování nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů uvedenými na trh do dne 1. ledna 2013, která vychází ze zásady „znečišťovatel platí“ zakotvené v čl. 14 odst. 1 rámcové směrnice o odpadech. Jelikož solární panely dosud nespadaly do rozsahu působnosti unijní legislativy pro nakládání s odpadními elektrozařízeními, nevztahují se na solární panely uvedené na trh před datem stanoveným pro transpozici směrnice 2012/19/EU (tj. i na uvedené na trh do dne 1. ledna 2013), s ohledem na zásadu zákazu retroaktivity, pravidla stanovená směrnicí 2012/19/EU pro financování nakládání s „nehistorickými“ odpadními elektrozařízeními (tj. uvedenými na trh po 13. srpnu 2005).

Na přeshraniční přepravu (§ 53 zákona o odpadech) elektroodpadu se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů,⁴ které je přímo použitelným předpisem. Toto nařízení se použije i v případě přeshraniční přepravy použitých elektrozařízení, nebudou-li splněny podmínky stanovené v navrhovaném zákoně na základě směrnice 2012/19/EU. V takovém případě se bude jednat o nedovolenou přepravu odpadů podle citovaného nařízení.

Lze konstatovat, že navrhovaná právní úprava je plně v souladu jak s uvedenými právními předpisy Evropské unie, tak i s dalšími prameny práva Evropské unie.

Oblasti regulované navrhovanou právní úpravou se dotýká Basilejská úmluva o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování (vyhlášená sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 100/1994 Sb.), která je provedena právě citovaným nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 1013/2006 o přepravě odpadů. Navrhovaná právní úprava je tedy s touto mezinárodní smlouvou v souladu.

Vzhledem k tomu, že lhůta pro transpozici směrnice 2012/19/EU uplynula dne 14. února 2014, zahájila Evropská komise dne 31. března 2014 proti České republice řízení o porušení Smlouvy podle čl. 258 Smlouvy o fungování EU ve věci včasného neprovedení této směrnice. Česká republika je tak vystavena reálnému nebezpečí, že v horizontu zhruba šesti měsíců proti ní Evropská komise podá žalobu k Soudnímu dvoru EU s návrhem na uložení finančních sankcí, které mohou dosahovat řádově milionů euro.

4. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky, sociální dopady a dopady na životní prostředí

Hospodářské a finanční dopady navrhované právní úpravy na státní a ostatní veřejné rozpočty, podnikatelské prostředí a životní prostředí jsou podrobněji řešeny v závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace. Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné negativní sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny. Nepředpokládá se ani negativní dopad na rovné postavení mužů a žen. Platná právní úprava ani navrhované řešení nezakládají v žádném ohledu nerovnost, která by odporovala zákazu diskriminace z jakéhokoliv důvodu.

5. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Navrhovaná právní úprava nemá žádné dopady z hlediska ochrany soukromí a osobních údajů. Oproti současné právní úpravě dochází ke změně ve vztahu ke zpracování osobních údajů v rámci zápisu povinných subjektů do Seznamu výrobců elektrozařízení, tato změna však nemá dopad na jejich ochranu.

6. Zhodnocení korupčních rizik

Navrhovaná právní úprava nemění kompetence v rozhodování o zápisu výrobců a provozovatelů kolektivních systémů do Seznamu. Ty jsou nadále jednoznačně definovány v zákoně o odpadech a přísluší ministerstvu. Vzhledem k tomu, že se jedná o již zavedený proces, nedochází navrhovanou právní úpravou ani k nadměrnému soustředění pravomocí u ministerstva. Z organizačního řádu ministerstva lze přesně určit útvar, který je příslušný k rozhodování ve věci, přičemž lze určit i osobu, která je odpovědná za konkrétní rozhodnutí. O právech a povinnostech účastníků se rozhoduje ve správním řízení, proti rozhodnutí věcně příslušného útvaru ministerstva v prvním stupni může účastník řízení podat rozklad, o němž rozhoduje ministr životního prostředí na návrh rozkladové komise MŽP. Účastník se může také bránit již v průběhu řízení proti nesprávnému postupu orgánu veřejné správy, a to na základě § 175 správního řádu, dle něhož může uplatnit stížnost proti nevhodnému chování úředních osob nebo proti postupu správního orgánu. Správní řízení jsou zahajována na návrh účastníka, náležitosti návrhu jsou jednoznačně stanoveny zákonem a prováděcími právními předpisy. Navrhovatel se rovněž může domáhat ochrany proti nečinnosti ministerstva postupem podle § 80 správního řádu. Dále je mu poskytována ochrana na základě zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, kdy se může za stanovených podmínek domáhat náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím, anebo nesprávným úředním postupem, jímž se rozumí též porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Právní předpis dostatečně jasným způsobem nastavuje systém odpovědnosti jednotlivých subjektů, kdy již existuje funkční systém vnitřní kontroly a přezkoumávání rozhodnutí.

Lze konstatovat, že předkládaný materiál nevyvolává korupční rizika.