zákon č. 189/2004 Sb.

K § 1

Stručně definuje předmět úpravy zákona, kterým je převážně veřejnoprávní regulace kolektivního investování na území České republiky.

K § 2

Obsahuje definici kolektivního investování.

Z definice kolektivního investování vyplývá, že peněžní prostředky lze shromažďovat za účelem kolektivního investování pouze vydáváním akcií investičního fondu nebo vydáváním podílových listů podílového fondu podle tohoto zákona.

Pokud určitá činnost nenaplňuje všechny zákonem stanovené znaky (např. cílem podnikání není investování na základě rozložení rizika), pak není kolektivním investováním a nepodléhá regulaci podle tohoto zákona.

Určitým problémem v praxi může být vymezení pojmu "veřejnost". Předkladatel nepokládá za vhodné tento pojem v zákoně definovat (např. počtem osob, jak zněly některé návrhy).

Zavádí se souhrnné označení fond kolektivního investování pro investiční fond a podílový fond. Zavedení tohoto pojmu umožňuje vzhledem k rozsáhlosti a složitosti právní úpravy formulovat jednotlivá ustanovení zákona jednodušším a srozumitelnějším způsobem.

V souladu se zahraničními právními úpravami jsou regulovány

• fondy kolektivního investování, které splňují požadavky harmonizovaného evropského práva (směrnice 85/611), které zákon nazývá „standardními fondy“; tyto fondy kolektivního investování budou moci po přistoupení České republiky k Evropské unii volně podnikat ve všech členských státech Evropské unie na základě povolení Komise pro cenné papíry (dále jen „Komise“) a budou požívat výhod jednotné evropské licence, resp. jednotného evropského pasu; podle zákona o kolektivním investování má standardní fond právní formu otevřeného podílového fondu , splnění požadavků harmonizovaného evropského práva musí být zajištěno statutem standardního fondu.

• ostatní fondy kolektivního investování, které nevyhovují požadavkům harmonizovaného evropského práva a které zákon nazývá „speciálními fondy“; tyto fondy se liší např. skladbou svého majetku, způsobem rozkládání rizika a tím, že nemají povinnost odkupovat vydané cenné papíry od jejich vlastníků; ostatní požadavky jako např. povolovací řízení, depozitář, informační povinnosti, státní dozor jsou pro všechny fondy kolektivního investování stejné. Podle zákona o kolektivním investování může mít speciální fond právní formu investiční společnosti, otevřeného podílového fondu nebo uzavřeného podílového fondu.

Pro potřeby zákona jsou definovány některé další pojmy, např. údaje o osobě, majetek fondu kolektivního investování, podfond, aktuální hodnota akcie nebo podílového listu vydaného fondem kolektivního investování.

K § 3

Účelem odst. 2 je obecně vztáhnout každé právo nebo každou povinnost podílového fondu na investiční společnost, která jej obhospodařuje. V opačném případě by bylo třeba u každé povinnosti nebo práva poměrně komplikovaně formulovat, že za podílový fond má tuto povinnost nebo právo investiční společnost. Ustanovení přispívá výrazně ke srozumitelnosti zákona a umožňuje v celém zákoně používat pojem fond kolektivního investování, aniž by bylo nutné vyjmenovávat konkrétní formy.

K § 4 a 5

Ke vzniku investičního fondu je třeba povolení Komise, z čehož vyplývá, že bez tohoto povolení nesmí investiční fond vzniknout.

Z důvodu ochrany investorů a naplnění smyslu a účelu kolektivního investování zákon nedovoluje, aby akciová společnost, která již vznikla s jiným předmětem podnikání než je kolektivní investování, mohla změnit předmět podnikání a požádat o povolení k činnosti investičního fondu (důvodem jsou např. možné závazky z minulého podnikání, které se mohou objevit až dodatečně, nebo nevhodný majetek z minulosti a problém jeho ocenění). Společnost zakládaná za účelem kolektivního investování nesmí být založena formou veřejné nabídky, neboť tímto způsobem by se fakticky uskutečňovalo kolektivní investování již před udělením povolení. Tento princip se uplatňuje i v zákoně o investičních společnostech a investičních fondech.

Ustanovení § 4 odst. 5 chrání označení „investiční fond“ před jeho zneužíváním.

Investiční fond může svůj majetek obhospodařovat sám, nebo mu zákon umožňuje, aby svěřil obhospodařování veškerého svého majetku včetně výkonu všech činností souvisejících s kolektivním investováním investiční společnosti.

Zákon upravuje odchylky od obchodního zákoníku nezbytné pro řádné fungování investičního fondu a zajištění rovnoprávného postavení a spravedlivého zacházení s jeho akcionáři. Zákon umožňuje vznik investičního fondu pouze na dobu určitou nepřesahující 10 let (v souladu se stávající úpravou investičních fondů). To má podpořit význam kolektivního investování jako alternativy spoření.

Předpokládá se, že akcie investičního fondu budou obchodovány na regulovaném trhu a proto se na něj vztahují všechny prvky ochrany minoritních akcionářů podle obchodního zákoníku.

§ 6 až 13

Definuje se podílový fond, který je souborem majetku shromážděného vydáváním podílových listů a náleží všem vlastníkům podílových listů v poměru podle vlastněných podílových listů. Podílový fond není právnickou osobou. Podílové fondy se dělí na otevřené podílové fondy a uzavřené podílové fondy. Otevřený podílový fond odkupuje na žádost podílníka jeho podíl na majetku v podílovém fondu zpět (k tíži majetku v podílovém fondu). Uzavřený podílový fond neodkupuje zpět podíly podílníků (v případě, že podílník chce svůj podíl prodat, musí si najít kupce sám).

K vydávání podílových listů, resp. k vytvoření podílového fondu je třeba povolení Komise.

§ 6 odst. 5 chrání označení „podílový fond“ před jeho zneužíváním.

Významné je ustanovení § 7 odst. 2, které v praxi umožňuje, aby investiční společnost mohla do majetku podílového fondu, který spadá do kategorie speciálních fondů, nakupovat nemovitosti a movité věci, aniž by se museli do příslušné evidence zapisovat všichni podílníci jako spolumajitelé.

Ze skutečnosti, že majetek podílového fondu obhospodařuje investiční společnost, vyplývá i odpovědnost podílníků za závazky podílového fondu. Podílník odpovídá za závazky podílového fondu pouze do výše svého podílu, který v podílovém fondu skutečně má. Závazky podílového fondu, které převyšují majetek podílového fondu, se řeší podle obecných právních předpisů (konkurz na majetek investiční společnosti, obecná odpovědnost investiční společnosti).

V § 8 zákon upravuje práva vyplývající z podílového listu a náležitosti podílového listu. Podpis osoby oprávněné jednat jménem investiční společnosti může být nahrazen otiskem podpisu.

Podílové listy otevřeného podílového fondu nemusejí mít jmenovitou hodnotu a jsou vydávány za cenu, která se rovná jejich aktuální hodnotě (aktuální hodnota je definována v § 2 písm. h)). Bližší podrobnosti pro výpočet aktuální hodnoty stanoví prováděcí vyhláška. Aktuální hodnota podílového listu otevřeného podílového fondu musí být vypočítávána a vyhlašována v termínech stanovených ve statutu, nejméně však jednou za dva týdny. Zákon rovněž stanoví, že podílový list se vydává za aktuální hodnotu vypočtenou ke dni, kdy společnost obdrží žádost o vydání podílového listu. Zájemce o nákup podílového listu nemusí tedy vědět, za jakou cenu podílový list kupuje. V souvislosti s tím je třeba ve statutu stanovit postup pro naložení se zbytkem peněz, které nebyly na nákup podílového listu použity (zpravidla se jedná o nepatrné položky).

Zákon umožňuje, aby po dobu nejdéle 3 měsíců byly podílové listy podílového fondu vydávány za jmenovitou hodnotu. Podílové listy, které nemají jmenovitou hodnotu se vydávají za částku uvedenou ve statutu. Možnost prodeje podílových listů po určitou dobu za jejich jmenovitou hodnotu je též umožněna v souladu se zahraniční praxí (umožňuje ji i současný zákon o investičních společnostech a investičních fondech). Důvodem je skutečnost, že do doby soustředění dostatečného objemu peněžních prostředků podílový fond nenakupuje cenné papíry, případně jiný majetek, ale má peníze uloženy u depozitáře, takže jejich hodnota se zvyšuje pouze o úroky, které u krátkodobých vkladů nebývají příliš vysoké. Prodej za jmenovitou hodnotu je využíván i jako reklamní prvek. Z důvodu vyloučení rizika spojeného s nezaplacením aktuální hodnoty podílového listu investiční společnosti zákon stanoví povinnost vydat podílový list až po připsání příslušné částky na účet podílového fondu u depozitáře.

Obdobný postup jako pro vydávání podílových listů platí i pro jejich odkup. Znamená to, že pokud podílník požádá o odkup podílového listu v období, ve kterém se podílový list vydává za jmenovitou hodnotu nebo za částku uvedenou ve statutu, odkoupí investiční společnost podílový list za částku, za kterou byl vydán.

Zákon podrobně upravuje postup v případě pozastavení odkupu, které směrnice 85/611 umožňuje a které má zajistit spravedlivé zacházení se všemi podílníky.

Uzavřený podílový fond je obdoba investičního fondu, ovšem bez právní subjektivity. Může být vytvořen pouze na dobu určitou, která musí být ve statutu fondu výslovně uvedena.

K § 14

Obsahuje základní ustanovení o investiční společnosti. Investiční společnost je akciovou společností podle obchodního zákoníku, s výjimkou odchylek, které pro ni stanoví tento zákon a musí mít ke své činnosti povolení Komise.

Označení „investiční společnost“ je zákonem chráněno.

K § 15

Investiční společnost má v architektuře kolektivního investování zvláštní postavení. Neshromažďuje peněžní prostředky ke kolektivnímu investování do svého vlastního majetku, ale do podílových fondů nebo obhospodařuje majetek investičního fondu. Tyto činnosti může vykonávat jak ve vztahu k fondům kolektivního investování, které jsou standardními fondy, tak ve vztahu ke speciálním fondům. V souladu s novelou směrnice 85/611 jsou v zákoně definovány činnosti související s kolektivním investováním z  důvodu, aby zákon mohl dále umožnit delegaci výkonu těchto činností na jiné oprávněné osoby. Dále zákon investiční společnosti umožňuje obhospodařování individuálních portfolií (nejen penzijního fondu, ale i dalších osob včetně drobných investorů), což je jedna z činností obchodníka s cennými papíry. Zákon umožňuje investiční společnosti též vykonávat úschovu a správu cenných papírů vydaných fondem kolektivního investování a poskytovat investiční poradenství týkající se investičních nástrojů. Investiční společnost může vykonávat pouze činnosti, které má uvedené v povolení ke svému vzniku. Jednou z činností však musí být vždy kolektivní investování.

Z toho, že investiční společnost může vykonávat činnost obchodníka s cennými papíry, jí na druhé straně vzniká povinnost platit příspěvky do Garančního fondu obchodníků s cennými papíry obdobně jako obchodník s cennými papíry. Povinnost účastnit se záručního systému zabezpečovaného Garančním fondem obchodníků s cennými papíry se nevztahuje na majetek obhospodařovaných penzijních fondů, které jsou institucionálními investory, popř. na majetek jiných institucionálních investorů.

K § 16

Vzhledem k tomu, že podílový fond není účetní jednotkou ve smyslu zákona o účetnictví, je třeba v zákoně výslovně uvést způsob účtování o jeho majetku.

K § 17

Majetek investičního fondu může investiční společnost obhospodařovat pouze na základě smlouvy o obhospodařování majetku investičního fondu. Zákon stanoví další podstatné náležitosti této smlouvy.

V případě uvedeném v tomto paragrafu jde (na rozdíl od svěření obhospodařování podle § 78) o komplexní přenechání péče o svěřený majetek obhospodařující investiční společnosti; to znamená, že investiční fond nemusí vůbec do obhospodařování majetku zasahovat.

K § 18

Nově zákon stanoví pouze základní principy pro výpočet výše úplaty za obhospodařování majetku fondu kolektivního investování.

Výše úplaty za obhospodařování podílového fondu nebo investičního fondu byla v počátcích kolektivního investování velkým problémem a příležitostí k neoprávněnému odčerpávání peněz investorů. Proto zákon o investičních společnostech a investičních fondech ve svých novelách stanovil poměrně podrobná pravidla pro stanovení úplaty a omezoval její výši. Vzhledem k současné úrovni kolektivního investování v České republice a ke značné konkurenci (i mezinárodní) je předkladatel přesvědčen, že není třeba omezovat maximální výši úplaty a podrobnosti jejího výpočtu je možné ponechat na statutu, který bude schvalovat Komise.

K § 19

Stanoví se povinnost investiční společnosti, aby informovala Komisi o některých svých (v zákoně uvedených) aktivitách v tuzemsku i v zahraničí.

K § 20

Obsahuje obecná ustanovení o depozitáři. Depozitář je upraven jednotně pro standardní fondy i speciální fondy. Úprava depozitáře splňuje nároky, které na něj klade směrnice 85/611, resp. je přísnější. To znamená, že pro depozitáře speciálního fondu platí stejně přísná úprava jako pro depozitáře standardního fondu, což předkladatel považuje za odpovídající ochranu investorů. Směrnice 85/611 požaduje, aby depozitářem byl regulovaný subjekt (tj. subjekt, který má povolení, zákonem stanovená práva a povinnosti a podléhá dozoru). Ponechává však na národní úpravě, kterým kategoriím subjektů bude výkon činnosti depozitáře umožněn. V souladu se stávající právní úpravou může být depozitářem výhradně banka se sídlem na území České republiky nebo pobočka zahraniční banky umístěná v České republice. Tím je naplněn i další požadavek směrnice 85/611, aby investiční společnost nebo investiční fond a depozitář měly sídlo nebo umístění ve stejném členském státu. Tento požadavek má především praktický význam, neboť v opačném případě by depozitář obtížně zajišťoval své kontrolní povinnosti.

Každý fond kolektivního investování musí mít jednoho depozitáře, který má přehled o veškerém majetku shromážděném od investorů, včetně zahraničních (pokud nabízí své cenné papíry v zahraničí).

Vztah mezi depozitářem a jím kontrolovaným fondem kolektivního investování je smluvní.

Zákon stanoví minimální povinnosti depozitáře a je na depozitáři, jakým způsobem si v depozitářské smlouvě zajistí, aby je mohl plnit.

V odst. 6 jsou stanoveny případy, ve kterých depozitářská smlouva zaniká ze zákona. Na rozdíl od dosavadní právní úpravy nemusí depozitářská smlouva zaniknout zavedením nucené správy. Podle názoru předkladatele je úkolem nuceného správce konsolidovat situaci v bance. Banka je řízena nuceným správcem a její činnost nemusí být omezena. Není proto důvod, aby zavedení nucené správy u depozitáře znamenalo automaticky zánik depozitářské smlouvy.

Zákon upravuje také postup pro případ, že fond kolektivního investování nemá depozitáře. Taková situace může nastat z nejrůznějších důvodů - vinou fondu kolektivního investování i z důvodů na straně depozitáře. Navrhovatel neupravuje postup pro každou jednotlivou situaci a přiklonil se k jednoduchému řešení: pokud fond kolektivního investování nemá depozitáře, musí pozastavit veškerou svou činnost (vydávat nové akcie nebo podílové listy, odkupovat své cenné papíry i nakládat s majetkem). Umožňuje se pouze hrazení závazků vzniklých v době, kdy depozitář ještě fungoval a hrazení nezbytných výdajů fondu kolektivního investování, a to z důvodu, aby investorům nevznikly škody v důsledku uplatnění sankcí za opožděné placení faktur apod. Pokud stav, kdy fond kolektivního investování nemá depozitáře, trvá déle než 3 měsíce, Komise bez dalšího zjišťování odebere tomuto fondu povolení k jeho vzniku a proběhne likvidace fondu (§ 98 a násl.). Ustanovení odstavce 7 zajišťuje informovanost Komise o tom, že fond kolektivního investování nebude mít od určitého data depozitáře. Komise tak má možnost situaci sledovat, zjistit důvod a v případě ohrožení zájmů akcionářů nebo podílníků může zavést nucenou správu fondu kolektivního investování, popř. odejmout povolení ke vzniku, aniž by musela vyčkávat na uplynutí 3 měsíců neexistence depozitáře.

V odstavci 9 a 10 se nově stanoví povinnost banky, která přestala být depozitářem fondu kolektivního investování, převádět majetek tohoto fondu, který má na účtu nebo v úschově, pouze na nového depozitáře.

§ 21 až 23

Kontrolní funkce depozitáře spočívá zejména v tom, že veškerý pohyb peněžních prostředků fondu kolektivního investování se uskutečňuje prostřednictvím účtů u depozitáře. Povinnosti depozitáře se nevztahují na individuální portfolia obhospodařovaná investiční společností. Zákon stanoví minimální kontrolní povinnosti depozitáře a podrobnosti či další závazky musejí být sjednány depozitářské smlouvě.

Listinné cenné papíry v majetku fondu kolektivního investování má depozitář ve své úschově. Zaknihované cenné papíry v majetku fondu kolektivního investování nesmějí být bez souhlasu depozitáře převedeny na jinou osobu. Zákon umožňuje, aby depozitář svěřil listinné cenné papíry v majetku fondu kolektivního investování do úschovy jiné osobě a rovněž kontrolu nakládání se zaknihovanými cennými papíry je možno svěřit jiné osobě. Své odpovědnosti za škodu se tím však nemůže zprostit. Zákon řeší také situaci, kdy fond kolektivního investování nakoupí do svého majetku zahraniční cenné papíry. Evidování těchto cenných papírů na účtu u jiné osoby než u centrálního depozitáře (viz návrh zákona o podnikání na kapitálovém trhu) nebo jejich uložení u jiné osoby (např. v zahraničí) je v těchto případech možné, ale pouze s předchozím souhlasem depozitáře (depozitář musí udělit svůj souhlas ještě před nákupem cenných papírů). Jeho odpovědnost za škodu zůstává i v tomto případě nedotčena.

V § 22 se stanoví povinnosti fondu kolektivního investování k depozitáři, které jsou nezbytné pro plnění jeho funkce. Uvedené ustanovení obecně upravuje povinnosti pro všechny fondy kolektivního investování. Při jejich aplikaci je třeba přihlédnout k investičním omezením, která pro konkrétní fond kolektivního investování vyplývají ze zákona a ze statutu. Z uvedeného vyplývá, že některé povinnosti nebudou pro konkrétní fond kolektivního investování vůbec připadat v úvahu.

Počet a druhy účtů, které depozitář otevře pro podílový fond nebo investiční fond, sjedná investiční společnost nebo investiční fond s depozitářem v depozitářské smlouvě tak, aby byl evidován veškerý majetek fondu kolektivního investování a aby depozitář měl o pohybu majetku stálý přehled.

Depozitář má při plnění svých kontrolních funkcí ze zákona povinnost upozornit investiční společnost nebo investiční fond na porušení zákona nebo statutu nebo na jiné nedostatky, kterými mohou být ohroženy zájmy investorů, a může požadovat na investiční společnosti nebo investičním fondu zjednání nápravy. Nemůže však za zjištěné nedostatky ukládat sankce. Tímto způsobem může proto depozitář řešit drobnější prohřešky, ale v závažnějších případech bude postupovat tak, že oznámí porušení zákona nebo statutu Komisi, která je oprávněna ukládat opatření k nápravě nebo sankce. V souladu se stávající právní úpravou se depozitáři ponechává právo pozastavit nejdéle na 3 dny v centrálním depozitáři (viz návrh zákona o podnikání na kapitálovém trhu) nakládání s cennými papíry. Nově se depozitáři umožňuje pozastavit na 3 dny v centrálním depozitáři vypořádání obchodů s cennými papíry. To znamená, že depozitář může zasáhnout i v případě, že fond kolektivního investování kupuje podle jeho názoru nevhodné cenné papíry. Konečné posouzení a rozhodnutí náleží Komisi. Je třeba konstatovat, že použití tohoto postupu je třeba velmi pečlivě zvažovat též s ohledem na případnou náhradu škody pozastavením převodu cenných papírů nebo peněz vzniklé.

V § 23 odst. 12 je upravena přímá odpovědnost depozitáře za škodu, která vznikla akcionářům nebo podílníkům tím, že depozitář porušil svou povinnost. Tím se umožňuje akcionářům nebo podílníkům, aby se mohli domáhat náhrady své škody nejen u investiční společnosti nebo investičního fondu, ale též přímo u depozitáře.

K § 24

Způsob investování standardního fondu je upraven v souladu se směrnicí 85/611. Standardní fondy jsou pouze otevřeného typu (odkupují své akcie nebo podílové listy od investorů k tíži svého majetku) a investují peněžní prostředky na základě rozložení rizika do cenných papírů a jiných majetkových hodnot v zákoně uvedených.

K § 25

Pro standardní fond zákon požaduje, aby v případě, že jeho depozitářem je pobočka zahraniční banky umístěná na území České republiky, bylo sídlo této banky v členském státě Evropské unie. Důvodem je požadavek, aby depozitář byl podroben dozoru, jehož úroveň je v členských státech Evropské unie obvyklá.

K § 26

Zákon stanoví, že standardní fond může investovat svůj majetek do cenných papírů přijatých k obchodování nebo obchodovaných na regulovaných trzích s výjimkami, které zákon umožňuje, nebo do jiných majetkových hodnot v zákoně uvedených. Peněžní prostředky, které nebyly investovány, může standardní fond uložit na účet u depozitáře nebo s jeho předchozím souhlasem na vkladový účet u jiné banky. Ze zákona vyplývá, že ke zřízení každého účtu fondu kolektivního investování musí dát depozitář buď souhlas, nebo musí být o jeho zřízení předem informován. Depozitář může se zřízením účtu vyslovit nesouhlas.

Definice investičních nástrojů pro účely kolektivního investování standardního fondu v souladu se směrnicí 85/611/EHS není zcela totožná s definicí investičních nástrojů pro účely poskytování investičních služeb v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu.

K § 27 až 29

Nástroji a technikami k efektivnímu obhospodařování majetku se rozumí finanční deriváty, operace typu buy-sell, repo operace apod. Podmínky a limity pro používání těchto technik budou upraveny vyhláškou. V souladu se směrnicí 85/611 zákon ukládá standardnímu fondu sledovat míru rizika svých investic a informovat o těchto rizicích Komisi.

Princip rozložení a omezení rizika je základní charakteristikou kolektivního investování. Jde o to, aby selhání jednoho emitenta, příp. i více emitentů ohrožovalo celkový objem majetku fondu kolektivního investování co možná nejméně. Platí úměra - čím větší rozložení rizika, tím menší celkové riziko. Rozložení rizika spočívá v tom, že fond kolektivního investování je povinen nakupovat do svého majetku cenné papíry různých emitentů. Základním limitem pro rozložení rizika je 5% podíl cenných papírů vydaných jedním emitentem na hodnotě majetku fondu kolektivního investování. Hodnotou majetku se rozumí jeho objem vyjádřený v reálných (tržních) cenách. Cennými papíry vydanými jedním emitentem se rozumí soubor různých druhů cenných papírů (akcie, dluhopisy apod.) vydaných jedním emitentem. Zákon připouští zvýšení limitu při splnění stanovených podmínek.

Zákon stanoví limit pro vklad u jedné banky a limity rizik pro operace s finančními deriváty. Limit pro vklad u jedné banky se vztahuje na vkladový účet u depozitáře nebo jiné banky (nevztahuje se na běžný účet).

K § 30

Zákon umožňuje standardnímu fondu nabývat do svého majetku cenné papíry vydané jinými fondy kolektivního investování otevřeného typu, jejichž způsob investování odpovídá požadavkům směrnice 85/611 a stanoví pro takové investice limity.

Pokud standardní fond investuje do fondu kolektivního investování, se kterým je majetkově nebo personálně propojen, nebo do fondu kolektivního investování obhospodařovaného stejnou investiční společností nebo do fondu kolektivního investování obhospodařovaného investiční společností, která je majetkově nebo personálně propojena s investiční společností, která obhospodařuje investující fond kolektivního investování, nesmí investorům účtovat přirážky a srážky spojené s vydáváním nebo odkupem akcií nebo podílových listů investujícího fondu (pozn.: fond kolektivního investování si obecně nesmí účtovat jiné přirážky nebo srážky než ty, které má uvedené ve statutu).

Investice do fondů kolektivního investování uzavřeného typu zákon považuje za investice do akcií a jim podobných cenných papírů a vztahují se na ně obecné limity pro cenné papíry.

K § 31

Ustanovení tohoto paragrafu omezují v souladu se směrnicí 85/611 podíl na cenných papírech vydaných jedním emitentem, který může standardní fond nabýt do svého majetku. Standardní fond nesmí do svého majetku získat více než 5 % akcií vydaných jedním emitentem (procento odpovídá národním úpravám členských států EU).

V odstavci 3 zákon v souladu se směrnicí 85/611 omezuje držbu uvedených cenných papírů. Dále jsou povoleny výjimky z limitů podílů na držbě cenných papírů vydaných jedním emitentem, jedná-li se o bezpečné cenné papíry.

K § 32

Ustanovení umožňuje standardnímu fondu, aby se v souladu se směrnicí 85/611 mohl na přechodnou dobu odchýlit od limitů uvedených v § 26 až 31. Tuto výjimku může fond kolektivního investování využít, pokud je to ve prospěch investorů, neboť je obecně povinen pečovat o svěřený majetek s odbornou péčí. Může se jednat o uplatnění přednostního práva na úpis akcií, pokud jsou stávajícím akcionářům nabídnuty za výhodnější cenu, jedná-li se o výraznou změnu v ocenění některého cenného papíru v majetku fondu a jeho rychlý prodej by poškodil investory apod.

K § 33

Za účelem ochrany investorů jsou významně omezeny možnosti standardního fondu v přijímání půjček a úvěrů. Půjčkou se rozumí půjčka jakékoliv věci, kterou může standardní fond nabýt do svého majetku.

K § 34

V zájmu ochrany investorů je zcela zakázáno poskytování půjček a úvěrů z majetku fondu kolektivního investování a jakákoliv forma ručení za závazky třetích osob. Půjčkou se rozumí půjčka jakékoliv věci, kterou může standardní fond nabýt do svého majetku.

K § 35

Viz výše - zákaz uzavírání rizikových obchodů.

K § 36 až 38

Povolení ke vzniku investiční společnosti vydané Komisí bude investiční společnosti umožňovat, aby poskytovala své služby na území těchto států. To znamená, že tato povolení udělená Komisí budou platit na celém území Evropských společenství.

Zákon ukládá investiční společnosti, která hodlá poskytovat své služby v členském státě Evropské unie prostřednictvím organizační složky nebo formou přeshraničního poskytování služeb, informační povinnosti vůči Komisi. V případě, že investiční společnost hodlá zřídit organizační složku na území členského státu Evropské unie a tato organizační složka nemá věcné, organizační a personální předpoklady pro svou činnost, Komise nepředá informace o připravované organizační složce dozorovému úřadu členského státu, čímž její vznik neumožní. V případě, že investiční společnost hodlá poskytovat své služby přeshraničním způsobem, nemá Komise možnost její rozhodnutí ovlivnit.

K § 39 až 46

Ustanovení upravují poskytování služeb investičních společností a veřejné nabízení a vydávání cenných papírů fondů kolektivního investování v rámci členských států Evropské unie. Upravují se povinnosti investičních společností se sídlem v České republice a povinnosti Komise pro cenné papíry, které musejí být splněny předtím, než může taková investiční společnost poskytovat své služby v jiném členském státě Evropské unie. Dále se upravují povinnosti Komise pro cenné papíry, zahraničních investičních společností a zahraničních standardních fondů se sídlem v jiném členském státě Evropské unie, které hodlají poskytovat své služby na území České republiky a nabízet a vydávat své cenné papíry na území České republiky.

V případě, že zahraniční investiční společnost hodlá poskytovat své služby na území České republiky, je Komise pro cenné papíry povinna ji informovat o informačních povinnostech, která pro ni vyplývají z právních předpisů platných na území České republiky. Zákon pak umožňuje Komisi v části státní dozor uložit zahraniční investiční společnosti za porušení těchto povinností opatření k nápravě nebo pokutu.

Zahraniční standardní fond informuje Komisi o svém záměru vydávat a nabízet své cenné papíry na území České republiky a předložit jí zákonem stanovené doklady. Zákon zahraničnímu standardnímu fondu dále ukládá povinnost uzavřít k zajištění svých služeb smlouvu s bankou, která bude zejména vydávat a odkupovat cenné papíry vydané standardním fondem a uveřejňovat informace, které je standardní fond povinen poskytovat investorům (tzv. kontaktní osoba).

K § 47 až 48

Stanoví se informační povinnosti Komise ve vztahu ke Komisi Evropských společenství.

Stanoví se též informační povinnosti Komise ve vztahu k dozorovým úřadům ostatních členských států Evropské unie. Rovněž toto ustanovení vstoupí v účinnost dnem přistoupení České republiky do Evropské unie.

K § 49 až 57

Vymezuje se právní forma speciálního fondu, stanoví se jednotlivé typy speciálních fondů a druhy majetku, do kterého mohou jednotlivé typy speciálních fondů investovat.

Zákon stanoví pro všechny typy speciálních fondů povinnost rozkládat riziko spojené s investováním a povinnost, aby podrobný způsob rozkládání rizika obsahoval statut, který schvaluje Komise. Rozkládáním rizika spojeného s investováním se rozumí zejména to, že za shromážděné peněžní prostředky se nakupují různé druhy majetku, nebo se investuje do cenných papírů vydaných různými emitenty. Účelem rozkládání rizika je, že v případě poklesu hodnoty jednoho druhu majetku nebo špatné situace jednoho emitenta cenného papíru dojde pouze k částečnému znehodnocení majetku (zatímco hodnota jiné části majetku může naopak vzrůst) a nikoliv k celkovému znehodnocení. Zákon stanoví pouze základní povinnosti a omezení pro jednotlivé typy speciálních fondů a ponechává určitou volnost pro způsob investování speciálního fondu (v souladu se statutem). Bude proto třeba klást velký důraz na podrobné zpracování způsobu investování ve statutu, na posouzení možných rizik a zejména na aktivní přístup zájemců o investice, kteří se musí předem seznámit se statutem, aby si byli vědomi rizik, kterým svůj majetek vystavují. Investování do speciálního fondu může být rizikovější než investování do standardního fondu, ale může být i méně rizikové než investování do standardního fondu. V praxi lze však spíše očekávat způsoby investování rizikovější. U některých typů speciálních fondů jsou proto stanovením minimální výše investice vyloučeni drobní investoři.

V § 55 je upraven speciální fond zvláštního majetku, který investuje převážně do věcí, majetkových práv a jiných druhů majetkových hodnot. Toto vymezení dává poměrně široký prostor pro různé druhy majetku, z povahy kolektivního investování však vyplývá, že to může být jen majetek, který lze reálně ocenit, s nímž lze obchodovat a který bude možné dozorovat.

Speciální fond je povinen informovat Komisi o svých aktivitách v zahraničí, včetně získání majetkové účasti na jakékoliv zahraniční právnické osobě. Obdobná úprava platí i pro banky.

K § 58 a 59

Pro nabízení a vydávání cenných papírů zahraničního speciálního fondu v České republice (neplatí pro něj jednotná evropská licence) zákon vyžaduje povolení Komise k veřejnému nabízení cenných papírů a smlouvu s bankou, která bude pro investory zajišťovat činnosti uvedené v zákoně (tzv. kontaktní osoba). Komise vydá povolení pouze v případě splnění podmínek stanovených zákonem. Je třeba zdůraznit, že tímto způsobem mohou na území České republiky nabízet a vydávat své cenné papíry pouze zahraniční fondy kolektivního investování otevřeného typu, které poskytují svým investorům ochranu nejméně takovou, jako je ochrana požadovaná tímto zákonem.

Zahraniční speciální fond je povinen uveřejňovat pro investory informace, které je povinen uveřejňovat podle předpisů státu svého sídla, a je povinen je doplnit o informace, které požaduje tento zákon a které nejsou obsaženy v informacích poskytovaných podle předpisů státu sídla. Důvodem je zajistit investorům veškeré standardní informace.

Pro podnikání zahraniční investiční společnosti, která nepožívá výhod jednotné evropské licence, na území České republiky požaduje návrh zákona založení právnické osoby se sídlem v České republice. Důvodem je problematický dozor nad organizační složkou (ukládání a vymahatelnost sankcí).

K § 60 až 65

Povolení k činnosti investiční společnosti a povolení k činnosti investičního fondu jsou základem regulace a ochrany investorů. V žádosti o povolení je třeba uvést veškeré předpoklady nezbytné k tomu, aby investiční společnost nebo investiční fond mohly obhospodařovat svěřené peněžní prostředky s odbornou péčí. Náležitosti žádosti a její přílohy stanoví vyhláška Komise. Komise žádost posoudí a udělí povolení, jestliže žadatel splňuje požadavky stanovené zákonem.

Povolení k činnosti investiční společnosti může obdržet jak společnost, která je teprve založena, tak i společnost, která již vznikla. Povolení k činnosti investičního fondu může obdržet pouze společnost, která je teprve založena.

§ 62 stanoví v souladu se směrnicí 85/611 případy, ve kterých je Komise povinna před udělením povolení k činnosti investiční společnosti požádat o stanovisko dozorový úřad jiného členského státu.

Stanoví se, ve kterých případech a za jakých podmínek je možno odejmout povolení investiční společnosti na žádost.

Odnětí povolení k činnosti investičního fondu na žádost zákon nepřipouští, neboť v úvahu přichází pouze likvidace společnosti, o které rozhodne valná hromada. Likvidace investičního fondu může nastat buď na žádost (§ 92) nebo z důvodu odnětí povolení k činnosti investičního fondu Komisí pro cenné papíry jako opatření sankční povahy (§ 114). V případě odnětí povolení na žádost se povolení k činnosti investičního fondu neodnímá, po dobu likvidace je fond je společnost stále investičním fondem (v likvidaci), podléhá tudíž dozoru Komise pro cenné papíry a povolení zaniká výmazem společnosti z obchodního rejstříku. Jestliže je povolení k činností investičního fondu odňato jako sankce, považuje se tato osoba stále za investiční fond a podléhá dozoru Komise pro cenné papíry.

K § 66

Upravuje se postup při udělování povolení k vytvoření podílového fondu, včetně podmínek, za kterých může být povolení uděleno. Podílový fond může investiční společnost vytvořit až po svém zápisu do obchodního rejstříku. Náležitosti žádosti o povolení k vytvoření podílového fondu a její přílohy stanoví vyhláška Komise.

K § 67 a 68

Tato ustanovení upravují převod obhospodařování podílového fondu na jinou investiční společnost a odnětí povolení k vytvoření podílového fondu na žádost investiční společnosti. V obou případech se ukládá Komisi, aby při rozhodování o žádosti posoudila zejména ochranu podílníků. Odnětí povolení k vytvoření podílového fondu znamená jeho likvidaci a vyplacení podílů podílníkům.

K § 69 až 70

V souladu se směrnicí 85/611 je stanovena minimální výše vlastního kapitálu investiční společnosti při udělení povolení k její činnosti. Dále se minimální výše vlastního kapitálu mění v závislosti na výši obhospodařovaného majetku a výši nákladů investiční společnosti v uplynulém účetním období. Pokud investiční společnost obhospodařuje individuální portfolia, je povinna ve vztahu k majetku v těchto portfoliích dodržovat pravidla kapitálové přiměřenosti, která platí pro obchodníka s cennými papíry, a je též povinna přispívat podle výše obhospodařovaného majetku do Garančního fondu obchodníků s cennými papíry.

§ 70 stanoví minimální vlastní kapitál investičního fondu, který nesvěřil obhospodařování svého majetku investiční společnosti, nezbytný k tomu, aby mohl začít sám kolektivně investovat. Minimální vlastní kapitál investičního fondu, který svěřil obhospodařování svého majetku investiční společnosti, se řídí obchodním zákoníkem. Vlastní kapitál investičního fondu se stanoví ve stejné výši, jakou vyžaduje směrnice 85/611 pro standardní fond kolektivního investování.

Aby nebylo třeba zákon novelizovat při každé výraznější změně kurzu Kč k EUR, je požadovaná minimální výše vlastního kapitálu uvedena v EUR. Postup pro přepočet EUR na Kč stanoví zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví (§ 24).

K § 71

Stanoví v souladu se směrnicí 85/611 postup při nabývání a pozbývání kvalifikované účasti a dalších stanovených podílů na základním kapitálu nebo hlasovacích právech investiční společnosti. Navržený postup schvalování jednotlivých stupňů účasti je obdobný jako postup u obchodníka s cennými papíry v návrhu zákona o podnikání na kapitálovém trhu.

Žádost o předchozí souhlas s nabytím účasti a oznámení pozbytí účasti podává osoba, která hodlá nabýt nebo pozbýt účast. Současně se pro kontrolu ukládá povinnost investiční společnosti nahlašovat nabytí nebo pozbytí vyjmenovaných stupňů účasti bez zbytečného odkladu Komisi.

Na rozdíl od směrnice 85/611 se schvalování kvalifikované účasti uplatňuje i vůči investičnímu fondu, který nemá uzavřenou smlouvu o obhospodařování. Tím se v souladu se směrnicí 85/611 zajišťuje vyšší úroveň ochrany investorů (významný akcionář může prosazovat při obhospodařování majetku investičního fondu své zájmy).

K § 72 a 73

Upravuje se postup pro udělování předchozího souhlasu Komise pro cenné papíry s výkonem funkce vedoucí osoby investiční společnosti nebo investičního fondu (která osoba se považuje za vedoucí osobu stanoví návrhu zákona o podnikání na kapitálovém trhu). Jedním z požadavků, které musí vedoucí osoba splňovat, je neslučitelnost funkcí.

K § 74

V souladu s požadavky směrnice 85/611 se ukládá investiční společnosti a investičnímu fondu zavést kontrolní a bezpečnostní mechanizmy, které omezí střet zájmů mezi uvedenými osobami a střet zájmů mezi jednotlivými činnostmi investiční společnosti (kolektivní investování a obhospodařování individuálního portfolia).

K § 75

V souladu s požadavky směrnice 85/611 se ukládá investiční společnosti a investičnímu fondu obecná povinnost obhospodařovat svěřený majetek s odbornou péčí výhradně ve prospěch podílníků nebo akcionářů. Zakazuje se provádět veškeré operace s cennými papíry (nejen koupě a prodeje) prostřednictvím osoby, která tvoří s investiční společností podnikatelské seskupení, s výjimkou depozitáře vzhledem k jeho kontrolním povinnostem a odpovědnosti za škodu.Úprava je v souladu se směrnicí 85/611.

Zákon definuje odbornou péči. Definice odpovídá stávající právní úpravě, stejně jako ustanovení, podle kterého má důkazní břemeno při prokazování odborné péče v řízení o náhradě škody osoba, která jedná jménem fondu kolektivního investování, nikoliv poškozená osoba. Tato zásada se uplatňuje z toho důvodu, že kolektivního investování se zúčastňuje zejména laická veřejnost, která nemá dostatek možností opatřit si důkazy o tom, že byla jednáním obhospodařovatele svého majetku poškozena. Obdobná úprava se uplatňuje i v zahraničí.

K § 76

V souladu se směrnicí 85/611 se na investiční společnost, která obhospodařuje individuální portfolia zákazníků, vztahují při obhospodařování tohoto majetku stejná ustanovení jako na obchodníka s cennými papíry.

K § 77

Investiční společnosti se zakazuje, aby ovládala obchodní společnost. Ohrožením zájmů investorů by mohla být skutečnost, že investiční společnost je neomezeně ručícím společníkem veřejné obchodní společnosti nebo komanditní společnosti.

Obdobné ustanovení pro standardní fond je (v souladu se směrnicí 85/611) obsaženo v § 31 odst. 1.

K § 78

V souladu se směrnicí 85/611 se umožňuje, aby investiční společnost svěřila obhospodařování majetku jí obhospodařovaného fondu kolektivního investování (podílového fondu nebo investičního fondu) nebo výkon některé související činnosti (§ 15) jiné k tomu oprávněné osobě.

Stejně tak se umožňuje, aby investiční fond, který obhospodařuje svůj majetek sám (tj. neuzavřel s investiční společností smlouvu o obhospodařování podle § 17), svěřil jeho obhospodařování nebo výkon některé související činnosti jiné k tomu oprávněné osobě.

Důležité je ustanovení odstavce 4, podle něhož se nesmí investiční společnost nebo investiční fond ve vztahu k obhospodařovanému majetku zbavit veškerých svých činností, ale musí si některou činnost ponechat.

Pro úplnost se uvádí, že investiční fond nesmí obhospodařovat majetek nebo část majetku jiného fondu kolektivního investování.

Odpovědnost za škodu zůstává vždy obecně (i v případě svěření obhospodařování veškerého majetku fondu kolektivního investování nebo jeho části jiné osobě) na

• investiční společnosti, která obhospodařuje podílový fond, i když svěřila obhospodařování majetku v tomto podílovém fondu jiné investiční společnosti nebo jiné osobě,

• investičním fondu, i když svěřil obhospodařování svého majetku investiční společnosti nebo jiné oprávněné osobě.

Investiční společnost nebo investiční fond totiž odpovídá i za výběr osoby, které svěřila obhospodařování majetku fond kolektivního investování a má povinnost stále sledovat činnost této osoby při obhospodařování majetku.

K § 79 až 81

Nově se v zákoně ukládají fondu kolektivního investování povinnosti při nabízení jejích akcií nebo podílových listů. Kromě požadavků směrnice 85/611 byly do návrhu zákona zapracovány též některé požadavky směrnice 89/298, týkající se veřejného nabízení cenných papírů. Z důvodu ochrany investorů obecná pravidla pro reklamu nepostačují.

K § 82

Stanoví se základní pravidla pro oceňování majetku a závazků fondu kolektivního investování. Oceňování musí navazovat na účetní předpisy, podle kterých se majetek a závazky oceňují reálnou hodnotou, kterou definuje zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. Cenné papíry se oceňují ve stejných intervalech, ve kterých se vyhlašují aktuální hodnoty akcie nebo podílového listu. Podrobnosti pro oceňování majetku a závazků a výpočet aktuální hodnoty akcie nebo podílového listu fondu kolektivního investování bude stanovovat vyhláška. Vyhláška stanoví též způsob oceňování cenných papírů, které nejsou přijaty k obchodování na veřejném trhu a oceňování dalších druhů majetku fondu kolektivního investování.

K § 83

Stanoví se informační povinnosti fondu kolektivního investování.

K § 84

Stanoví se povinnost vypracovat a uveřejnit statut fondu kolektivního investování a zjednodušený statut fondu kolektivního investování a způsob jejich uveřejňování. Ke statutu fondu kolektivního investování se přikládají smluvní podmínky pro koupi a odkupu podílových listů nebo stanovy investičního fondu. Zákon o kolektivním investování v souladu se směrnicí 85/611 umožňuje, aby byl vypracován každý dokument zvlášť nebo aby byly všechny dokumenty spojeny do jednoho.

Minimální náležitosti statutu a zjednodušeného statutu stanoví vyhláška Ministerstva.

Důležité je ustanovení, že statut musí obsahovat veškeré informace nezbytné pro investory k přesnému a správnému posouzení investice. Investiční společnost nebo investiční fond, které nabízejí akcie nebo podílové listy veřejnosti musí tedy samy posoudit, zda minimum informací požadovaných vyhláškou je pro investory dostatečné. Neuvedení určitých podstatných informací bude považováno za porušení zákona.

K § 85 až 87

Na investiční společnost nebo investiční fond se vztahují ustanovení zákona o účetnictví týkající se výroční zprávy, včetně obsahu výroční zprávy. Zákon o účetnictví také stanoví způsob zveřejňování výroční zprávy.

Zákon o účetnictví se nevztahuje na podílový fond, který není účetní jednotkou, a proto povinnost vypracovat výroční zprávu za podílový fond ukládá tento zákon.

Zákon o kolektivním investování ukládá povinnost vypracovávat a uveřejňovat též pololetní zprávu za investiční fond a podílový fond. Na investiční společnost se tato povinnost nevztahuje.

Zákon ukládá povinnost uveřejňovat výroční zprávu i pololetní zprávu fondu kolektivního investování a výroční zprávu investiční společnosti. Dále se stanoví povinnost předat výroční zprávu investiční společnosti (která obsahuje i výroční zprávu za podílový fond, neboť účetní jednotkou je investiční společnost) a výroční zprávu investičního fondu Komisi, která je zveřejní (předá v souladu s ustanovením § 21a odst. 4 zákona o účetnictví do sbírky listin obchodního rejstříku).

K § 88

Zákon ukládá fondu kolektivního investování povinnost průběžně uveřejňovat veškeré informace důležité pro investory.

K § 89

Ustanovení stanoví, že osnovu výroční zprávy a pololetní zprávy, stejně jako osnovu dalších informačních povinností fondu kolektivního investování stanoví vyhláška Komise.

K § 90

V souladu s novelou směrnice 85/611 zákon nově stanoví povinnost fondu kolektivního investování poskytnout investorovi na jeho žádost podrobnosti týkající se rizikovosti investic. Důvodem je skutečnost, že tato novela umožňuje fondu kolektivního investování rizikovější investice.

K § 91

Stanoví informační povinnosti investiční společnosti a investičního fondu ve vztahu ke Komisi.

K § 92 až 95

Pro likvidaci nebo přeměnu investiční společnosti nebo investičního fondu se použijí ustanovení obchodního zákoníku s odchylkami uvedenými v tomto zákoně.

V případě, že valná hromada investiční společnosti nebo investičního fondu rozhodne o jejím zrušení s likvidací, likvidátora společnosti jmenuje a odvolává Komise na návrh valné hromady nebo z vlastního podnětu. Po celou dobu likvidace podléhá společnost dozoru Komise a kontrole depozitáře. Důvodem tohoto postupu je skutečnost, aby i po dobu likvidace byla zajištěna ochrana investorů.

Stanoví odchylku pro jmenování likvidátora investiční společnosti nebo investičního fondu soudem v tom smyslu, že konkrétního likvidátora navrhuje Komise.

Pro případ zrušení investičního fondu uplynutím doby, na kterou byla založena, zákon stanoví investičnímu fondu povinnost doručit nejpozději 2 měsíce před uplynutím doby návrh na jmenování likvidátora schválený valnou hromadou.

K § 96

Z možných způsobu přeměny společnosti podle obchodního zákoníku připouští zákon o kolektivním investování pouze fúzi nebo rozdělení investiční společnosti nebo investičního fondu. K fúzi nebo rozdělení je nezbytné povolení Komise; náležitosti žádosti o povolení k fúzi nebo rozdělení a její přílohy stanoví vyhláška Komise. Obecně platí ustanovení obchodního zákoníku týkající se fúze a rozdělení akciové společnosti.

Zákon připouští fúzi nebo rozdělení pouze v rámci investičních společností nebo pouze v rámci investičních fondů. V případě fúze nebo rozdělení nepřichází v úvahu kombinace mezi investiční společností a investičním fondem vzhledem k jejich odlišnému předmětu činnosti (např. sloučení investiční společnosti s investičního fondu).

V případě fúze nebo rozdělení investičního fondu zákon zakazuje takové kombinace, které by znamenaly, že by se akcionáři dostali do odlišné společnosti proti té, do které vložili své peněžní prostředky. Proto je zakázáno sloučení investičních fondů s výrazně odlišným způsobem investování. Posouzení míry odlišnosti způsobu investování zákon ponechává správnímu uvážení Komise, která je povinna přihlédnout k ochraně investorů a své rozhodnutí řádně zdůvodnit.

Převod obchodního jmění na akcionáře investiční společnosti nebo investičního fondu zákon nepřipouští. Zákon rovněž nepřipouští převod podniku investiční společnosti nebo investičního fondu nebo jeho části, zastavení podniku investiční společnosti nebo jeho části nebo nájem podniku investiční společnosti nebo investičního fondu nebo jeho části z důvodu ochrany investorů.

K § 98 a 99

Právní úprava zrušení podílového fondu (s likvidací nebo bez likvidace majetku) je obdobná jako ve stávajícím zákoně o investičních společnostech a investičních fondech a inspiruje se úpravou pro obchodní společnosti v obchodním zákoníku.

Zákon rozlišuje čtyři možnosti zrušení podílového fondu

• odnětí povolení na žádost investiční společnosti nebo z jiných, v zákoně uvedených důvodů,

• splynutí nebo sloučení podílových fondů (jedná se tedy o zrušení bez likvidace obchodního majetku),

• uplynutím doby, na kterou byl podílový fond vytvořen,

• uzavřením hospodaření podílového fondu v souvislosti s konkurzem na majetek investiční společnosti.

Lhůta, kterou zákon stanoví pro likvidaci, směřuje k tomu, aby se vyplacení peněz podílníkům příliš neprotahovalo (6 měsíců ode dne zrušení podílového fondu na prodej majetku a 3 měsíce na vyplacení podílů podílníkům). Likvidace podílového fondu probíhá pod dohledem depozitáře, čímž je po celou dobu likvidace zajištěna ochrana majetku podílníků.

K § 100 a 101

Sloučení a splynutí podílových fondů má své nesporné výhody pro investory, ale může je také poškodit. Výhodou je, že umožňuje další existenci podílového fondu, u něhož počet investorů, resp. objem obhospodařovaného majetku poklesl pod stanovené minimum, nebo umožňuje vytvářet větší, z hlediska výnosnosti efektivnější celky (nemusí dojít k likvidaci malého fondu kolektivního investování). Nevýhodou může být, že investor se dostane do jiného fondu kolektivního investování, než do které původně vstupoval. Předkladatel proto volil určitý kompromis; stejně jako v současném zákoně o investičních společnostech a investičních fondech možnost sloučení nebo splynutí podílových fondů ponechává. Možnosti sloučení nebo splynutí jsou v novém zákoně upraveny tak, aby byly umožněny, ale aby nepoškozovaly podílníky; zákon přitom pamatuje na odlišnost druhů podílových fondů (zejména odlišnost jejich právní formy a investiční politiky). Zákon v těchto případech svěřuje značnou pravomoc Komisi, která musí každý jednotlivý případ posoudit z hlediska zájmů investorů.

Návrh zákona o kolektivním investování se při úpravě sloučení nebo splynutí podílových fondů inspiruje úpravou sloučení nebo splynutí obchodních společností v obchodním zákoníku (splývající fondy se zrušují bez likvidace majetku v těchto fondech a vzniká nový fond, jeden z fondů účastnících se sloučení přejímá majetek v ostatních fondech, které se sloučením zrušují bez likvidace majetku v těchto fondech). Ke splynutí nebo sloučení podílových fondů zákon vyžaduje povolení Komise, dohody investičních společností obhospodařujících dosavadní podílové fondy a vyjádření depozitáře.

Vzhledem k tomu, že pro podílové fondy neexistuje obecná úprava, musí zákon upravovat poměrně podrobně postup při sloučení nebo splynutí podílových fondů. Jedná se zejména o přesné určení okamžiku, ke kterému podílové fondy splývají nebo se slučují. Z důvodu ochrany podílníků ponechává zákon pro podílníky uzavřených podílových fondů potřebnou lhůtu k tomu, aby mohli požádat o zpětný odkup svých podílových listů na vrub majetku v dosavadním podílovém fondu, pokud podílníci se sloučením nesouhlasí.

K § 102

Vymezuje osoby, které podléhají státnímu dozoru. Státnímu dozoru podléhají právnické osoby i fyzické osoby v zákoně uvedené. Státní dozor vykonává Komise.

Komisi pro cenné papíry se ukládají povinnosti spolupráce při výkonu dozoru nad subjekty kolektivního investování se sídlem v některém členském státě EU (včetně České republiky), které poskytují své služby v jiných členských státech EU na základě volného poskytování služeb.

K § 103 až 107

Zákon upravuje opatření k nápravě. Opatření k nápravě lze uložit s tím, že konkrétní způsob zjednání nápravy se ponechává na osobě, které se opatření ukládá, nebo může Komise stanovit způsob zjednání nápravy.

Druhy opatření k nápravě se proti zákonu o investičních společnostech a investičních fondech rozšiřují o sankci

• nařízení Komise o provedení mimořádného auditu fondu kolektivního investování na náklad investiční společnosti nebo investičního fondu,

• nařízení Komise o pozastavení vydávání a odkupování akcií nebo podílových listů fondu kolektivního investování.

Zákon konkretizuje případy, ve kterých může Komise jako opatření k nápravě nařídit mimořádný audit, změnu investiční společnosti, změnu depozitáře a převod obhospodařování podílového fondu.

Místo nebo vedle opatření k nápravě lze uložit některou ze sankcí uvedených v § 119 a násl.

K § 108 až 112

Upravují se podrobnosti týkající se zavedení nucené správy. Nucená správa je v zákoně pojata jako sankce, která má zabránit vzniku závažných škod. Musí být zavedena okamžitě. Proto v návaznosti na § 21 odst. 2 písm. h) zákona o Komisi vydává rozhodnutí o zavedení nucené správy prezidium Komise a toto rozhodnutí nabývá právní moci doručením. Nucený správce je vybírán Komisí ze seznamu likvidátorů investičních společností a investičních fondů. Povinností nuceného správce je okamžitě zabránit osobám, které poškodily nebo by mohly poškodit majetek fondu kolektivního investování, nebo porušily zákon nebo statut, v nakládání s majetkem fondu kolektivního investování, konsolidovat situaci, svolat valnou hromadu a navrhnout jí volbu nových členů představenstva a dozorčí rady, kteří budou svými odbornými předpoklady, zkušenostmi a důvěryhodností předpokladem pro obnovení řádného fungování fondu kolektivního investování. Nucená správa by podle zákona měla být omezena pouze na dobu 6 měsíců, neboť podle zákona není úkolem nuceného správce běžné obhospodařování majetku s cílem jeho zhodnocování, ale přijetí bezodkladných opatření ke zjednání nápravy. Z toho vyplývá, že působením nuceného správce po delší dobu by mohly vzniknout investorům škody na jejich majetku.

Vzhledem k tomu, že se postavení a povinnosti nuceného správce (i likvidátora investiční společnosti nebo investičního fondu) odlišují od postavení likvidátora či člena orgánu běžné akciové společnosti, bude se odměňování nuceného správce řídit zvláštní vyhláškou vydanou Ministerstvem financí (bude upravena a nově vydána stávající vyhláška Ministerstva financí č. 362/2001 Sb., kterou se upravují podrobná pravidla pro stanovení a placení odměny za výkon funkce nuceného správce a likvidátora investiční společnosti nebo investičního fondu), nikoliv vyhláškou ministerstva spravedlnosti č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem.

K § 113 až 115

Vzhledem k závažnosti sankce odnětí povolení ke vzniku investiční společnosti nebo investičního fondu nebo povolení k vytvoření podílového fondu a možného negativního vlivu na majetek akcionářů nebo podílníků (majetek je prodáván v časové tísni bez ohledu na situaci na kapitálovém trhu a výhodnost prodeje) zákon taxativně stanoví, z jakých důvodů může být tato sankce udělena.

Důvodem pro odnětí povolení k vytvoření otevřeného podílového fondu může být i trvalejší pokles jeho vlastního kapitálu pod minimální úroveň efektivnosti kolektivního investování (50 mil. Kč). Vzhledem k tomu, že likvidace podílového fondu může znamenat poškození podílníků (např. vyvolá nutnost odprodat určitou dlouhodobou investici a neuplynula ještě lhůta potřebná k jejímu zhodnocení), ponechává zákon rozhodnutí o zrušení podílového fondu s likvidací Komisi, která může posoudit, zda jde o nahodilý výkyv či trvalý jev způsobený neuspokojivými výsledky hospodaření investiční společnosti.

Stanoví se i podmínky, za jakých může být odňat souhlas udělený podle tohoto zákona. Jedná se o souhlas k výkonu funkce vedouc osoby nebo o souhlas s nabytím kvalifikovaného podílu na investiční společnosti nebo investičním fondu.

K § 116

Ve směrnici 85/611 je stanovena zásada, že investiční společnost nebo fond kolektivního investování podléhají dozoru dozorového úřadu svého domovského státu. Směrnice však připouští, aby hostitelský stát stanovil investiční společnosti informační povinnosti případně i nad rámec směrnice 85/611/EHS a dozor nad dodržováním těchto povinností svěřuje dozorovému úřadu hostitelského státu. Dozorový úřad hostitelského státu i v případě porušování povinností stanovených právními předpisy hostitelského státu se musí nejprve obrátit se žádostí o zjednání nápravy na dozorový úřad domovského státu. Teprve v případě, že dozorový úřad domovského státu nezjedná nápravu, může dozorový úřad hostitelského státu zjednat nápravu sám. Dozorový úřad hostitelského státu může také v některých případech zjednat nápravu přímo.

K § 117

Umožňuje Komisi uložit sankci zahraničnímu speciálnímu fondu, který nabízí své cenná papíry v České republice.

K § 118

Umožňuje Komisi uložit opatření k nápravě investiční společnosti, která poskytuje služby v členském státě EU.

K § 119 až 127

Ustanovení upravují sankce právnickým osobám.

Navrhuje se snížit dosavadní pokutu ve výši 100 mil. Kč na částku 20 mil. Kč. Maximální pokuta se tak dostane na stejnou úroveň jako pokuta podle zákona o cenných papírech. Navrhovatel vychází z toho, že pokuta je správní sankcí, nemá likvidovat pokutovanou osobu a nemá jí uzavřít cestu k odškodnění akcionářů nebo podílníků fondu kolektivního investování. Pokutu lze uložit pouze osobám vyjmenovaným v zákoně, nelze ji uložit fyzickým osobám, úprava jejich sankcionování je uvedena v § 124.

Obecně lze konstatovat, že uložení pokuty investičnímu fondu je třeba vždy pečlivě zvažovat, neboť pokuta se platí z majetku akcionářů. Z tohoto důvodu je vhodnější opatření k nápravě, uložení pokuty fyzické osobě či odnětí povolení.

K § 128

Umožňuje Komisi uložit opatření k nápravě investiční společnosti, která poskytuje služby v členském státě EU.

K § 129

Obsahuje společná ustanovení pro pokuty.

Ustanovení je pro Komisi určitým vodítkem při ukládání sankce za konkrétní provinění. Ponechává jí současně dostatečný prostor pro individuální posouzení případu s tím, že Komise musí vždy vycházet ze závažnosti protiprávního jednání, zejména ze způsobu jednání, doby jeho trvání a jeho následků. Objektivní promlčecí lhůta pro udělení pokuty právnické osobě se na základě připomínek komisí legislativní rady zkracuje z dosavadních 10 let na 5 let, neboť tak dlouhá lhůta ztrácí v praxi svůj význam.

V návaznosti na § 1 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů se Komise zmocňuje k vybírání pokut a v případě nedobrovolného plnění k jejich vymáhání. Z důvodu ucelenosti správy pokut je státní úřad pokutu ukládající zároveň úřadem, který pokutu vybírá a vymáhá.

V odstavci 7 se uvádí rozpočtové určení pokut.

K § 130

Upravuje se spolupráce s dozorovými úřady členských států EU. Obecné principy spolupráce jsou stanoveny v zákoně o Komisi pro cenné papíry.

K § 131 a 132

Ustanovením § 128 jsou všechna ustanovení, která se týkají členských států EU vztažena také na další státy Evropského hospodářského prostoru a Švýcarskou konfederaci.

Stanoví se, že v České republice musí být veškeré informace k dispozici investorům v českém jazyce. Nic však nebrání osobě, která tyto informace investorům poskytuje, aby je poskytla též v jiném jazyce (nad rámec požadavku zákona).

K § 133

Úprava povinnosti mlčenlivosti se týká všech osob, které přijdou do styku s vnitřními informacemi fondu kolektivního investování. Zákon současně tyto osoby zprošťuje mlčenlivosti v případech výslovně uvedených. Zproštění mlčenlivosti přímo ze zákona je obdobné jako v současném zákoně o investičních společnostech a investičních fondech.

Není upravena povinnost mlčenlivosti členů prezidia a zaměstnanců Komise, neboť jejich zproštění mlčenlivosti a možnost podávat chráněné informace dozorovým úřadům jiných států je upravena v zákoně č. 15/1998 Sb.

K § 134

Ustanovení upravuje, jaká osoba může být jmenována likvidátorem, nuceným správcem, správcem konkurzní podstaty nebo vyrovnacím správcem investiční společnosti nebo investičního fondu.

K § 135

Ustanovení obsahují generální odkazy na obecné nebo zvláštní předpisy, podle kterých se má postupovat.

K § 136

Stanoví se přechodné období pro investiční společnosti a investiční fondy, aby měly čas na uvedení svého postavení do souladu s novou právní úpravou.

K § 137

Ustanovení § 137 uplatňují obecnou zásadu zákazu retroaktivity tím, že stanoví, že řízení o uložení opatření k nápravě nebo sankce zahájené podle zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů, se dokončí podle tohoto zákona. Ostatní řízení zahájená podle zákona o investičních společnostech a investičních fondech se dokončí podle tohoto zákona.

K § 138

Komisi se ukládají povinnosti vyplývající ze směrnice 85/611 týkající se uveřejňování informací, které fondy kolektivního investování potřebují znát, aby mohly dodržovat ustanovení tohoto zákona. Zároveň se stanoví, též v souladu se směrnicí 85/611, informační povinnosti Komise ve vztahu ke Komisi Evropských společenství.

K § 139

Obsahuje zmocnění pro vydání vyhlášek Ministerstva financí a vyhlášek Komise. Kompetence pro vydání vyhlášek se řídí úpravou navrženou novelou zákona č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů.

K § 140

Obsahuje zrušovací ustanovení.

Nabytím účinnosti nového zákona se zruší dosud platný zákon č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech. Vyhlášky, které byly vydány k provedení zákona o investičních společnostech a investičních fondech budou vydány nově jako vyhlášky k provedení zákona o kolektivním investování.

K § 141

Účinnost zákona se předpokládá od 1.5.2004, tedy ode dne přistoupení České republiky k Evropské unii.

PhDr. Vladimír Špidla

předseda vlády

Mgr. Bohuslav Sobotka

místopředseda vlády

a ministr financí