B. Zvláštní část

K části první (k novele zákona o uznávání odborné kvalifikace)

K článku I:

K bodu 1 a 2:

Název první části zákona v platném znění hovoří o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti „státních příslušníků členských států Evropské unie“, čímž předznamenává i svou osobní působnost. Osobní působnost se však tímto návrhem novely rozšiřuje i na některé kategorie státních příslušníků třetích států. V souladu s rozšířením osobní působnosti dochází k uvedení do souladu názvu zákona i části první.

K bodu 3:

V úvodním ustanovení je třeba odkázat na směrnici 2005/36/ES, která nahradila dosavadní směrnice upravující problematiku uznávání odborných kvalifikací. Nově se prostřednictvím legislativní zkratky definuje členský stát s ohledem na Dohodu o Evropském hospodářském prostoru a Dohodu mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy, na straně jedné, a Švýcarskou konfederací, na straně druhé, o volném pohybu osob. Osobní působnost zákona je třeba rozšířit i na jiné kategorie státních příslušníků jiných než členských států, než rodinných příslušníků migrujících občanů EU. Dotčené kategorie státních příslušníků třetích států jsou vymezeny v nově vkládaném odstavci 2 (viz níže). V důsledku změny § 37 je třeba rozšířit úvodní ustanovení zákona, tak aby do věcného rozsahu zákona zahrnul i postup veřejnoprávních zaměstnavatelů.

Navržený taxativní výčet kategorií příslušníků třetích států, kteří mají právo na rovné zacházení v oblasti přístupu k regulované činnosti a uznávání odborné kvalifikace, reflektuje v nedávné době přijaté směrnice ES, které rozšiřují právo na rovné zacházení v oblasti přístupu k výdělečné činnosti a uznávání odborné kvalifikace.

Návrh jde nad rámec transpozice těchto směrnic, když v ustanovení písmen b) a c) poskytuje právo na uznání odborné kvalifikace i osobám s trvalým pobytem na území České republiky a jejich rodinným příslušníkům, pokud jsou z hlediska práva ES v obdobném postavení, jako státní příslušníci členských států, bez ohledu na to, zda jejich právo na rovné zacházení pramení z práva ES (toto je případ osob, kterým bylo na území České republiky přiznáno právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta nebo kterým byla na území České republiky poskytnuta mezinárodní ochrana formou doplňkové ochrany nebo azylu) či z národního práva. Od rodinného příslušníka se navíc nepožaduje, aby měl oprávnění k pobytu na území České republiky, ani aby se státním příslušníkem členského státu nebo s osobou s trvalým pobytem na území České republiky přišel z jiného členského státu.

Návrh jde nad rámec transpozice zmíněných směrnic rovněž v ustanovení písmene d), když stanoví, že i osoby s postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta v ES, které zatím nezískaly povolení k pobytu na území České republiky, mohou žádat o uznání své odborné kvalifikace.

Tato úprava, přesahující nutné minimum vyplývající ze sekundárního práva ES, je podle názoru předkladatele pro Českou republiku výhodná, jelikož umožňuje ověření odborné kvalifikace ještě předtím, než uchazeč získá v České republice pobytové právo, a tím usnadňuje příslušníkům povolání a jiným odborníkům přístup na pracovní trh České republiky.

Naopak písmeno e) v souladu s čl. 12 směrnice 2005/71/ES požaduje, aby výzkumný pracovník před podáním žádosti o uznání odborné kvalifikace získal zvláštní pobytové povolení podle směrnice 2005/71/ES na území členského státu. Tento požadavek by však mohl být problematický pro výzkumné pracovníky, kteří hodlají svůj projekt uskutečnit v České republice, avšak pro svoji výzkumnou práci potřebují uznat svou odbornou kvalifikaci. Pobytové vízum za účelem provedení vědeckého výzkumu jim totiž zřejmě nebude uděleno, pokud neprokáží dostatečnou kvalifikaci pro výkon výzkumné práce (samozřejmě pokud právní předpis České republiky takovou odbornou kvalifikaci vyžaduje).

Investiční zprostředkovatelé mohou vykonávat svou činnost na základě registrace u ČNB (§ 29 an. zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu). V souladu s výslovným požadavkem směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů investiční zprostředkovatelé nepožívají (nesmějí požívat) výhody volného pohybu služeb.

Základním rysem práva volného pohybu služeb v EU je dočasnost výkonu určitých hospodářských činností poskytovatelem služby na území jiného členského státu. Odpovědný pojistný matematik má však vykonávat svoji činnost pro pojišťovnu kontinuálně, protože svoji činností může zásadním způsob ovlivnit fungování pojišťovny. Odpovědný pojistný matematik potvrzuje správnost rozdělení výnosů z finančního umístění v životním pojištění mezi pojištěné a pojišťovnu, výše sazeb pojistného, výše technických rezerv, výpočtu požadované míry solventnosti, atd. Je tudíž nezbytné, aby znal velmi dobře pojišťovací činnosti provozované pojišťovnou a aby se jimi zabýval trvale a nikoli pouze nahodile nebo příležitostně.

K bodu 4:

Do dosavadního znění § 2 odst. 1 zákona se zakotvuje návaznost na § 1 odst. 2 (obsahující výčet osob, jimž se bude uznávat odborná kvalifikace podle zákona č. 18/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, včetně výčtu příslušných kategorií příslušníků třetích států); dále se doplňuje odkaz na změněný § 37 (zakotvující nově posuzování odborné kvalifikace veřejnoprávními zaměstanavateli). Ustanovení zpřesňuje zásadu rovného zacházení při posuzování splnění podmínek pro výkon regulované činnosti v ČR. V této podobě jde o obecnou zásadu pro přístup k regulovanému povolání, jdoucí nad rámec posuzování odborné kvalifikace, která však v českém právním řádu nikde jinde výslovně zakotvena není a její uvedení v zákoně je proto na místě. Pokud jde v užším smyslu o zásady uznávání odborných kvalifikací ve smyslu směrnice 2005/36/ES, je nutné zmínit rovněž zásadu rovnocennosti a důvěry mezi členskými státy a rovněž judikaturou hojně potvrzenou zásadu materiálního posuzování dosažené kvalifikace v praxi uznávacích orgánů (např. rozsudek ve věci C-330/03 Imo), z níž také vyplývá, že veškeré požadavky plynoucí ze zákona nesmí být vykládány tak, aby ztěžovaly přístup k činnost, nýbrž aby jej usnadňovaly a nepředstavovaly odrazující faktor.

K bodu 5:

V návaznosti na terminologii používanou v oficiální české verzi směrnice 2005/36/ES se navrhuje dosud používaný termín „doklad o formální kvalifikaci“ změnit na „doklad o dosažené kvalifikaci“. Oproti platnému znění dotčeného ustanovení vypadává z výčtu dokladů o odborné kvalifikaci průkaz způsobilosti, který je v souladu se systematikou směrnice 2005/36/ES nově začleněn pod pojem „doklad o dosažené kvalifikaci“.

K bodu 6:

V návaznosti na terminologii používanou v oficiální české verzi směrnice 2005/36/ES se navrhuje dosud používaný termín „doklad o formální kvalifikaci“ změnit na „doklad o dosažené kvalifikaci“. V § 3 písm. b) bodě 2 se navrhuje slova „ v tomto státě“ vypustit, jelikož posouzení, zda doklad o dosažené kvalifikaci uchazeče v příslušné oblasti odborně připravil, musí být na hostitelském členském státu. Pokud členský stát původu výkon předmětné činnosti nereguluje, není možné odkazovat na požadavky tohoto členského státu ohledně připravenosti uchazeče po odborné stránce.

Dále se termín „vzdělání“ nahrazuje přesnějším pojmem „vzdělávání“.

K bodu 7:

Směrnice 2005/36/ES nově zařazuje průkaz způsobilosti mezi doklady o dosažené kvalifikaci odstupňované podle délky požadovaného vzdělání. Proto návrh definice průkazu způsobilosti z § 3 písmene c) přemisťuje do příslušného ustanovení § 4.

K bodu 8:

V návaznosti na změny v právním řádu provedené od doby přijetí zákona č. 18/2004 Sb., zejména s ohledem na nový insolvenční zákon (zákon č. 182/2006 Sb.) a nový § 38l obchodního zákoníku, je třeba nově formulovat vymezení jiné způsobilosti.

K bodu 9:

Za účelem zvýšení přehlednosti zákona a jasnosti pojmů „odborně kvalifikován“ a „odborně připraven“ se k těmto pojmům navrhuje vložit odkaz na ustanovení, která tyto pojmy blíže vymezují.

K bodu 10:

Navrhuje se sjednotit definici regulovaného povolání pro Českou republiku i jiné členské státy. Přitom bude vhodné transponovat čl. 3 odst. 2 směrnice 2005/36/ES odkazem na seznam profesních sdružení v příloze směrnice, text definice zjednodušit, upravit text v návaznosti na změnu pojmu „doklad o formální kvalifikaci“ a opravit některé legislativně technické nedostatky [vypustit legislativní zkratku v původním písm. f)].

K písm. e) bodu 2: V důsledku rozhodnutí ESD ve věci C-234/97 de Bobadilla, odst. 15 až 24, podle kterého je třeba systém kolektivních smluv uzavíraných veřejnoprávními entitami v rámci koordinované politiky ze strany členského státu a upravujících požadavky na odbornou způsobilost pro výkon některých činností u dotčených zaměstnavatelů zahrnout pod pojem „předpisy regulující zahájení a výkon odborných činností“ ve smyslu směrnic o uznávání odborné kvalifikace, je třeba rozšířit vymezení regulované činnosti pro účely aplikace systému uznávání odborné kvalifikace v České republice.

Podle judikatury ESD platí, že pokud kolektivní smlouva upravuje výlučně vztahy u jednoho zaměstnavatele, nebude tato smlouva ve většině případů dost obecná na to, aby příslušná činnost byla považována za regulovanou činnost. Pokud se ovšem jedná o kolektivní smlouvu u entity veřejného práva, která v oblasti regulace odborných činností vykazuje společné rysy jako kolektivní smlouvy, které uzavřely jiné entity veřejného práva, zejména jsou-li tyto smlouvy uzavírány v rámci koordinované politiky členského státu, mohou být ustanovení těchto kolektivních smluv ve svém důsledku považována za dostatečně obecná, aby příslušná činnost mohla být považována za regulovanou pro účely směrnic o uznávání odborné kvalifikace (viz. odstavec 22 a 23 rozsudku ve věci C-234/97 de Bobadilla).

Ať již je však kolektivní smlouva považována za dostatečně obecný předpis či nikoliv a ať je tedy příslušná činnost kvalifikována jako regulovaná činnost ve smyslu směrnic o uznávání odborných kvalifikací či nikoliv, musí členský stát v každém případě při posuzování odborné způsobilosti nabyté v jiném členském státě dodržovat podmínky článku 43 Smlouvy o založení ES, jak byl interpretován stálou judikaturou ESD, a které byly transponovány do § 16 zákona o uznávání odborné kvalifikace (resp. do § 17 zákona ve znění navrhované novely). Podle této judikatury je dotčený správní orgán nebo jiná entita veřejného práva povinna posoudit uchazečovu kvalifikaci na základě předložených dokladů, identifikovat oblasti, jejichž znalost je pro výkon činnosti nezbytná a které nejsou součástí kvalifikace uchazeče, a z těchto oblastí je pak dotčená entita oprávněna uchazeče vyzkoušet či jejich znalost ověřit jinými způsoby (C-234/97 de Bobadilla, odst. 28 a 29; C-313/01 Morgenbesser, odst. 55 až 57). Jelikož zákon o uznávání odborné kvalifikace předvídá postup, který této judikatuře plně vyhovuje, nebude v praxi činit aplikační potíže, když i tyto činnosti (které jinak ve smyslu směrnic o uznávání odborných kvalifikací za regulované považovány nejsou) budou zahrnuty pod pojem regulované činnosti v České republice.

Obdobně je třeba postupovat, pokud je požadavek na odbornou kvalifikaci stanoven vnitřním předpisem entity veřejného práva. I tato entita je vázána ustanoveními směrnice o uznávání odborných kvalifikací a ustanovením čl. 43 Smlouvy o založení ES.

§ 3 písm. e) zavádí obecnou definici regulovaného povolání, aniž by rozlišoval, zda jde o regulované povolání v České republice či jiném členském státě. Proto se dosavadní definice „regulovaného povolání v členském státě“ zrušuje.

Místo původního znění se zavádí definice „instituce členského státu“, která vyjasňuje postavení vzdělávacích zařízení, která poskytují vzdělání a přípravu podle právních předpisů a jiných požadavků jiného státu, než státu, na jehož území je vzdělání a příprava ve skutečnosti poskytována (to je zejména případ franšíz na vzdělání). Doklady vydané takovou institucí se pro účely zákona o uznávání odborné kvalifikace považují za doklady o dosažené kvalifikaci, popřípadě doklady o výkonu regulované činnosti jen tehdy, pokud jsou tyto doklady uznávány v členském státě, jehož právním řádem se dotčené vzdělávací zařízení řídí, bez nutnosti předchozího ověřování jejich rovnocennosti.

K bodu 11:

Výraz „vzdělání“ se nahrazuje přesnějším pojmem „vzdělávání“.

K bodu 12:

V návaznosti na novelizační bod 5 a pojem „odborná kvalifikace“ je v odstavci 2 § 3 tento pojem blíže specifikován jako způsobilost fyzické osoby k výkonu regulované činnosti, která se prokazuje zejména dokladem o dosažené kvalifikaci nebo dokladem o ýkonu předmětné činnosti. Tím je završen katalog pojmů obsažený v § 3 odst. 1 zákona o uznávání odborné kvalifikace, který odpovídá terminologii užívané v oficiální české verzi směrnice 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací.

K bodu 13:

V odstavcích 1 až 5 paragrafu 4 se nově definují stupně dokladů o dosažené kvalifikaci v souladu se změnami zaváděnými směrnicí 2005/36/ES, tj. doklad o základním a všeobecném středním vzdělání a průkaz způsobilosti se začleňuje do obecného systému uznávání odborných kvalifikací jako nejnižší stupeň dokladu o dosažené kvalifikaci (čl. 11 směrnice). Oproti platnému znění je dále v odstavci 3 písm. b) měněn nesprávný odkaz na přímo použitelný předpis práva ES na odkaz na příslušnou přílohu směrnice 2005/36/ES a v odstavci 4 byly provedeny formulační změny v návaznosti na znění čl. 11 písm. b) směrnice 2005/36/ES.

Odstavec 6 transponuje čl. 3 odst. 3 směrnice 2005/36/ES, který upravuje podmínky, za jakých je doklad o dosažené kvalifikaci vydaný ve třetím státě v rámci obecného systému uznávání považován za rovnocenný dokladu o dosažené kvalifikaci určitého stupně vydanému v členském státě.

Odstavec 7 transponuje čl. 12 směrnice 2005/36/ES, který upravuje podmínky, za jakých se uznávají zejména doklady o dosažené kvalifikaci, které buď nejsou vydávány v členském státě, ve kterém je dotčená regulovaná činnost vykonávána (např. Lucembursko reguluje některé činnosti, aniž by zároveň zabezpečovalo vzdělání a přípravu pro uchazeče o výkon této regulované činnosti), pokud jsou vydávány členským státem původu po absolvování vzdělání a přípravy v jiném členském státě (např. na základě franšízové smlouvy o poskytování vzdělávacích služeb) nebo nesplňují současné požadavky členského státu původu na odbornou kvalifikaci pro výkon regulované činnosti, pokud však členský stát původu těmto dokladům přiznává stejné právní účinky, jako dokladům, které pro výkon regulované činnosti v současnosti vyžaduje (např. staré doklady o dosažené kvalifikaci, které byly považovány za dostatečné pro výkon regulované činnosti v minulosti, kvalifikační standard byl posléze zvýšen, avšak držitelé těchto starých dokladů mohou regulovanou činnost vykonávat na základě zásady nabytých práv i v současnosti).

K bodu 14 :

Z důvodu systematiky zákona o uznávání odborné kvalifikace v návaznosti na právo ES je správnější uznávání kvalifikací osob poskytujících služby upravit ve zvláštním dílu hlavy II zákona (Postup uznávacího orgánu při uznávání odborné kvalifikace). Nová úprava se navrhuje zařadit do § 36a a násl.

K bodu 15:

S ohledem na navrhované změny systematiky (integrace uznávání průkazu způsobilosti a dokladu o základním a všeobecném středním vzdělání do obecného systému), terminologie (nahrazení pojmu „doklad o formální kvalifikaci“ pojmem „doklad o dosažené kvalifikaci“) a vlastní materie (nová úprava uznávání dokladů ze třetích zemí v rámci obecného systému), které vycházejí ze směrnice 2005/36/ES, je třeba odpovídajícím způsobem přeformulovat § 6 zákona.

Návrh oproti platnému znění vyjasňuje formulaci první části věty první stávajícího odstavce 1. Odstavec 2 se navrhuje vypustit. Odborná praxe vykonaná ve třetím státě by měla být posouzena stejně, jako odborná praxe vykonaná v EU, pokud splňuje požadavek stanoveného oboru, délky nebo jiné zvláštní požadavky, zejména stanovenou odbornou úroveň, požadavky na vzdělávací nebo jiné zařízení, ve kterém má být odborná praxe absolvována, či formu výkonu odborné praxe. Formální požadavky na doklady ze třetích států jsou nově upraveny v § 22.

K bodu 16:

Nadpis dílu je třeba změnit v návaznosti na změnu pojmu „doklad o formální kvalifikaci“ na „doklad o dosažené kvalifikaci“ a s ohledem na to, že platné znění nadpisu dílu 2 nevystihuje zcela správně podstatu upravované materie. Po změnách zavedených v důsledku potřeby transpozice směrnice 2005/36/ES tomuto dílu nejlépe odpovídá název „Obecný systém uznávání odborné kvalifikace“.

K bodu 17:

Ustanovení § 8 včetně jeho nadpisu je třeba změnit v návaznosti na změnu pojmu „doklad o formální kvalifikaci“ na „doklad o dosažené kvalifikaci“ a na změny stupnice dokladů o dosažené kvalifikaci (zahrnutí průkazu způsobilosti a základního a všeobecného středního vzdělání do obecného systému uznávání) – viz vypuštění stávajícího odstavce 3. Oproti stávajícímu znění byly navíc doplněny vysvětlující odkazy na některá ustanovení zákona a vypuštěny přebytečné poznámky pod čarou.

V odstavci 2 se mění stávající odkaz na přílohu k zákonu na odkaz na přílohu III směrnice 2005/36/ES. Jedná se o praktické řešení, jelikož příloha III směrnice může být měněna komitologickou procedurou s velmi krátkými transpozičními lhůtami. Zákonodárce se tak vyhne nutnosti měnit zákon pokaždé, když se příloha III směrnice v důsledku rozhodnutí Komise změní. Tento postup je plně v souladu s požadavkem práva ES na transpozici směrnic do právního řádu členského státu, jelikož je dostatečně konkrétní, jasně formuluje práva a povinnosti adresátů a obsahuje přesný odkaz na části směrnice ES, které obsahují seznamy jednotlivých činností a proto nepotřebují žádné další provedení v národním právu.

K bodu 18:

V návaznosti na terminologii používanou v oficiální české verzi směrnice 2005/36/ES se navrhuje dosud používaný termín „doklad o formální kvalifikaci“ změnit na „doklad o dosažené kvalifikaci“.

Dále se pojem „vzdělání“ nahrazuje přesnějším pojmem „vzdělávání“.

K bodu 19:

Navržené ustanovení spojuje právní úpravu obsaženou v dosavadním § 10 a § 12 zákona, s výjimkou stávajícího § 12 odst. 4, a přitom reaguje na změny, které přináší směrnice 2005/36/ES a na některé změny terminologie spojené s předloženým návrhem. Jsou zpřesněny některé nejednoznačné nebo nepřesné stávající formulace.

Směrnice 2005/36/ES oproti stávajícím směrnicím obecného systému o uznávání odborných kvalifikací (směrnice 89/48/EHS a 92/51/EHS) ruší kompenzační opatření v podobě prokazování výkonu předmětné činnosti, avšak zavádí institut společné platformy pro překonání podstatných rozdílů mezi vzděláváním a přípravou vyžadovanou pro výkon regulované činnosti v různých členských státech. Tento institut je nově zaveden v navrženém odstavci 4.

V případě regulovaných profesí, u kterých směrnice ES harmonizovala minimální požadavky na vzdělávání a přípravu, bude uznávací orgán srovnávat odbornou kvalifikaci uchazeče s těmito minimálními požadavky, nikoliv s požadavky podle českého práva, které mohou v některých případech tento společný minimální standard přesahovat. Je tomu tak proto, že na povinnosti uznat doklady o vzdělání splňující minimální požadavky podle směrnic ES je založen tzv. sektorový systém uznávání kvalifikací, který je dnes součástí směrnice 2005/36/ES. Vyžadovat splnění vyššího standardu v případě dokladů o dosažené kvalifikaci, které buď z důvodu svého původu nebo z jiných důvodů nejsou mezi automaticky uznávanými doklady o dosažené kvalifikaci, by bylo diskriminační a neproporcionální.

Navržené ustanovení zakotvuje pravidlo, že volba mezi jednotlivými kompenzačními opatřeními náleží uchazeči, a výjimku z toho pravidla. Navrhuje se, aby výjimky z práva volby byly napříště stanoveny nikoliv v příloze zákona, ale formou prováděcího předpisu (nařízení vlády – viz. změna § 38), který lze změnit či zrušit legislativně méně náročným způsobem než zákon. Aby byl lépe zabezpečen soulad se směrnicí, odkazuje se v navrženém ustanovení na procesní postup podle čl. 14 odst. 2 a na podmínky podle čl. 14 odst. 3 směrnice 2005/36/ES, které musí být dodrženy v případě, že si členský stát přeje u konkrétní regulované činnosti vyhradit si právo volby mezi adaptačním obdobím a rozdílovou zkouškou.

K bodu 20:

Právní úpravu doposud obsaženou v § 12 zákona přebírá beze zbytku navržený § 10 a §11. Ustanovení § 12 se tak stává nadbytečné.

K bodu 21:

Nové znění § 13 odst. 1 věty první specifikuje, že dohled nad uchazečem v rámci výkonu adaptačního období může vykonávat jen fyzická osoba. Dále je oproti stávajícímu znění doplněna formulace tak, aby vyjadřovala účel adaptačního období.

K bodu 22:

V § 13 odst. 1 větě druhé se slovo „vzdělání“ nahrazuje přesnějším pojmem „vzdělávání“.

K bodu 23:

V návaznosti na terminologii používanou v oficiální české verzi směrnice 2005/36/ES se v § 13 odst. 4 navrhuje doposud používaný pojem „doklad o formální kvalifikaci“ nahradit pojmem „doklad o dosažené kvalifikaci“.

K bodu 24:

Podle § 14 odst. 4 hradí uchazeč náklady spojené s provedením rozdílové zkoušky (příprava „na míru šité“ zkoušky, zajištění dozoru, vyhodnocení zkoušky), maximálně však do výše 3000 Kč. V některých případech však náklady spojené s provedením rozdílové zkoušky vysoko přesahují částku 3000 Kč, a to zejména z důvodu administrativní náročnosti spojené s přípravou konání rozdílové zkoušky. Rozdílová zkouška je vždy ušita „na míru“ žadateli, to znamená, že je ke každému žadateli přistupováno individuálně a obsah i rozsah rozdílové zkoušky je sestaven s ohledem a neprokázanou část ždatelovi odborné kvalifikace. Příprava rozdílové zkoušky čítá rovněž například sestavení odborné komise spolu s výlohami, které přítomnost zkoušejících obnáší. Proto se navrhuje tuto maximální hranici zvýšit na 5000 Kč.

K bodu 25:

Směrnice 2005/36/ES oproti stávajícím směrnicím obecného systému o uznávání odborných kvalifikací (směrnice 89/48/EHS a 92/51/EHS) ruší kompenzační opatření v podobě prokazování výkonu předmětné činnosti. Na to reaguje i navržená změna ustanovení § 15. Kromě toho navržené ustanovení výslovně dovoluje prováděcím právním předpisem upravit i podmínky hodnocení výkonu kompenzačních opatření.

K bodu 26:

Z důvodu změn, které přináší směrnice 2005/36/ES oproti stávajícím směrnicím, je třeba změnit systematiku zákona o uznávání odborné kvalifikace. Stávající ustanovení o zvláštních případech uznávání odborné kvalifikace v souladu s judikaturou Soudního dvora ES např. v případech C-340/89 Vlassopoulou a C-238/98 Hocsman je nutné v hlavě II přesunout z dílu 2 (Obecný systém uznávání odborné kvalifikace) do dílu 3 (Zvláštní způsoby uznávání odborné kvalifikace), kde je nově formulováno jako § 17 (viz níže).

K bodu 27:

Stávající ustanovení § 17 a 18 se stala nadbytečnými, jelikož uznávání průkazu způsobilosti a základního a všeobecného středního vzdělání bylo podřazeno pod obecný systém uznávání. Proto se do Dílu 3 (Zvláštní způsoby uznávání odborné kvalifikace) navrhuje jako § 17 a 18 vložit ustanovení o zvláštních případech uznávání odborné kvalifikace v souladu s judikaturou Soudního dvora ES např. v případech C-340/89 Vlassopoulou a C-238/98 Hocsman (stávající § 16) a ustanovení o uznávání odborné kvalifikace na základě skutečnosti, že obdobná činnost byla již vykonávána po určitou dobu v jiném členském státě (stávající čl. 4 a násl. směrnice 1999/42/ES transponované do stávajícího § 19 zákona).

Navržený § 17 se od stávajícího § 16 liší tím, že:

(1) reflektuje novou terminologii zákona (doklad o dosažené kvalifikaci),

(2) je zúžena jeho věcná působnost o případy, kdy nelze uznat odbornou kvalifikaci uchazeče na základě skutečnosti, že obdobná činnost byla již vykonávána po určitou dobu v jiném členském státě (stávající směrnice 1999/42/ES) – viz navržený § 18 odst. 4,

(3) ustanovení je zpřehledněno rozdělením do 3 odstavců, a

(4) byl vypuštěn stávající § 16 odst. 2. Odborná kvalifikace získaná ve třetím státě by měla být posouzena stejně, jako odborná kvalifikace získaná v EU, pokud splňuje požadavek stanoveného oboru, délky nebo jiné zvláštní požadavky, zejména stanovenou odbornou úroveň, požadavky na vzdělávací nebo jiné zařízení, ve kterém má být odborná praxe absolvována, či formu. Formální požadavky na doklady ze třetích států jsou nově upraveny v § 22 odst. 8.

Navržené ustanovení § 18 se od stávajícího § 19 liší tím, že v souladu s čl. 17 až 19 směrnice 2005/36/ES obsahuje pouze 3 různé způsoby uznávání podle zařazení příslušného odvětví činnosti v příloze IV směrnice 2005/36/ES. Nahrazuje se pojem „doklad o formální kvalifikaci“ pojmem „doklad o dosažené kvalifikaci vydaný nebo uznaný příslušným orgánem členského státu“. Pojem „nezávislé postavení“ je nahrazen českému právu bližším pojmem „výkon jako samostatně výdělečně činná osoba“ a pojem „postavení zaměstnance“ je nahrazen pojmem „pracovněprávní vztah“.

K bodu 28:

V návaznosti na změny v právním řádu provedené od doby přijetí zákona č. 18/2004 Sb., zejména s ohledem na nový insolvenční zákon (zákon č. 182/2006 Sb.) a nový § 38l obchodního zákoníku, je třeba nově formulovat ustanovení o uznávání jiné způsobilosti.

Při této příležitosti došlo ke spojení problematiky uznávání požadavku bezúhonnosti s problematikou uznávání požadavku absence správního či disciplinárního deliktu či trestu v odstavci 1. Odstavec 2 se týká požadavku absence insolvence či jiné obdobné překážky výkonu činnosti.

K bodu 29:

Uznávací orgány by měly akceptovat místopřísežné prohlášení potvrzené notářem jiného členského státu bez toho, aby zkoumaly, zda jde o „vhodné“ situace, či nikoliv. Proto se slova doslovně převzatá z původních směrnic obecného systému uznávání kvalifikací zrušují.

K bodu 30:

Druhý pododstavec článku 50 odst. 1 směrnice 2005/36/ES na rozdíl od předchozí právní úpravy stanoví, že hostitelský členský stát může požadovat, aby předkládané doklady včetně dokladu o finanční způsobilosti nebyly při svém předložení starší 3 měsíců. Dosavadní odstavec 8 v § 20 je proto možné a vhodné vztáhnout i na doklad o finanční způsobilosti uchazeče. Stávající ustanovení je rovněž upřesněno v tom ohledu, že stanoví, ke kterému dni nesmí předkládané doklady být starší než 3 měsíce.

K bodu 31:

Doplnění zavedené legislativní zkratky.

K bodu 32:

Údaj o státní příslušnosti se stává nadbytečným, když uchazeč svou žádost dokládá dokladem o státní příslušnosti (§ 22 odst. 3 zákona). Navíc, v případě kategorií osob podle nově navrženého § 1 odst. 2 přestává být státní příslušnost osoby relevantním kriteriem pro posouzení jejího nároku na přezkoumání odborné kvalifikace, jelikož se bude jednat o státní příslušníky blíže nespecifikovaných nečlenských (třetích) zemí.

K bodu 33:

V návaznosti na rozsudek ESD ve věci C-330/03 Colegio de Ingenieros je na základě žádosti uchazeče možno připustit jen k některým regulovaným činnostem nebo k některým formám jejího výkonu, např. pokud uchazeč není schopen splnit požadavky na odbornou kvalifikaci v celém rozsahu. Je proto třeba explicitně vyjádřit, že uchazeč může požádat o uznání odborné kvalifikace pro výkon regulované činnosti nikoliv v celém jejím rozsahu. Příkladem omezení rozsahu výkonu regulované činnosti je povolání učitele kvalifikovaného vyučovat pouze některé předměty nebo dokonce jen jeden předmět.

K bodu 34:

Nově formulovaná vysvětlivka v závorce se váže k pojmu „forma výkonu regulované činnosti“. Nová formulace navazuje lépe na terminologii používanou v právním řádu České republiky (samostatně výdělečně činná osoba je pojem širší než pojem podnikatel, nově se objevuje návaznost na institut odpovědného zástupce v živnostenském zákoně, slova „v pracovněprávním vztahu“ odkazují na legislativní zkratku zavedenou v navrženém § 18 odst. 1 písm. a) bodě 4).

K bodu 35:

V návaznosti na nové ustanovení § 1 odst. 2, které se týká státních příslušníků třetích států s právem rovného zacházení v oblasti uznávání odborné kvalifikace, došlo v § 22 odst. 3 k přeformulování písmene a). Rovněž došlo k přeformulování úvodní části měněného ustanovení, jelikož platné znění návětí § 22 odst. 3 obsahuje podmínku „pokud tento zákon nestanoví jinak“. Nová směrnice 2005/36/ES ve svém článku 50 odst. 1 a v příloze VII však stanoví taxativní výčet dokladů, které může členský stát po uchazeči požadovat. Proto byla slova „pokud tento zákon nestanoví jinak“ v nově navržené formulaci vypuštěna.

K bodu 36:

Vzhledem k terminologii používané v české verzi směrnice 2005/36/ES se navrhuje dosud používaný termín „doklad o formální kvalifikaci“ změnit na „doklad o dosažené kvalifikaci“ (viz změna § 3 písm. b) výše) a pojem „vzdělání“ nahradit pojmem „vzdělávání“.

K bodu 37:

Pro případy pochybností o pravdivosti tvrzených skutečností ohledně doby výkonu, formy či rozsahu předmětné činnosti, pokud tyto skutečnosti nejsou potvrzeny na základě veřejné listiny vydané příslušným orgánem členského státu původu, je třeba zplnomocnit uznávací orgán, aby mohl jako podpůrný důkazní prostředek požadovat čestné prohlášení.Pokud uznávací orgán dodatečně zjistí, že se čestné prohlášení zakládalo na nepravdivých či neúplných informacích, může rozhodnout o obnově řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.).

K bodu 38:

Platné znění § 22 odst. 6 o formálních požadavcích na předkládané doklady je třeba upřesnit ve vztahu k průkazu totožnosti a dokladu o státní příslušnosti, které k žádosti o uznání odborné kvalifikace nelze předložit v originále (ze zákona tyto doklady musí fyzická osoba nosit u sebe), a ve vztahu k úředně ověřenému překladu předkládaných dokladů o odborné kvalifikaci a jiné způsobilosti, který lze žádat ve stanovených případech – oproti platnému znění se navrhuje nejen případ pochybností o správnosti překladu, ale i případ, kdy uznávací orgán, resp. jeho zaměstnanci nebudou ovládat jazyk, v němž byl původní doklad vystaven.

Nová formulace § 22 odst. 7 obsahuje oproti platnému znění upřesněný pojem „ověřování pravosti podpisů nebo otisků razítek“ a pamatuje na obtíže spojené s občasnými pochybnostmi v praxi o příslušnosti orgánu jiného členského státu k vydání některého z předložených dokladů.

Kromě dokladů vydaných příslušným orgánem členského státu se stávající ustanovení rozšiřuje i na doklady vydávané institucí členského státu, která naplní podmínky podle nově formulovaného § 3 písm. g). V případě pochybností, zda vzdělávací zařízení, které doklad o dosažené kvalifikaci vydalo, je institucí členského státu ve smyslu nově formulovaného § 3 písm. g), postupuje orgán rovněž v souladu s § 30 až 35 (viz změna platného § 30 odst. 3 níže).

K bodu 39:

Platná ustanovení § 7 odst. 2 a § 16 odst. 2 zákona, která upravují postavení dokladů ze třetích států v systému uznávání odborné kvalifikace neurčitým a pro praxi nevyhovujícím způsobem, se navrhují vypustit. Místo nich se vkládá ustanovení § 22 odst. 8 týkající se dodatečných formálních požadavků, které by měly platit ve vztahu ke třetím státům, se kterými nebyla uzavřena mezinárodní smlouva a o jejichž příslušných orgánech a vzdělávací soustavě tudíž nejsou příslušné orgány České republiky informovány natolik, aby doklady jimi vydávané mohly být na našem území uznávány bez dalšího.

K bodu 40:

Navrhuje se zrušit stávající § 23, který upravuje jednací jazyk v řízení o uznání odborné kvalifikace, jelikož zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, který se na toto řízení použije (viz. § 36 zákona o uznávání odborné kvalifikace, v platném znění), již obdobné ustanovení obsahuje ve svém § 16.

K bodu 41:

V návaznosti na rozsudek ESD ve věci C-330/03 Colegio de Ingenieros je možno (a to i na základě žádosti uchazeče) uchazeče připustit jen k některým regulovaným činnostem nebo k některým formám jejího výkonu, např. pokud uchazeč není schopen splnit požadavky na odbornou kvalifikaci v celém rozsahu. Je proto třeba explicitně vyjádřit, že uznávací orgán je v rozhodnutí o uznání odborné kvalifikace oprávněn stanovit rozsah oprávnění k výkonu regulované činnosti (materiální omezení), popřípadě stanovit další formální podmínky výkonu regulované činnosti (formální omezení). Příkladem materiálního omezení rozsahu výkonu regulované činnosti je povolání učitele kvalifikovaného vyučovat pouze některé předměty nebo dokonce jen jeden předmět. Příkladem formálního omezení výkonu činnosti je například omezení výkonu regulované činnosti na určitá pracoviště (např. zdravotnická zařízení).

V návaznosti na zrušení kompenzačního opatření prokazování výkonu předmětné činnosti podle platného § 11 zákona je třeba odpovídajícím způsobem změnit i § 24 odst. 2 zákona.

K bodu 42:

Oproti platnému znění se v souladu s čl. 51 odst. 2 směrnice 2005/36/ES upravují lhůty pro vydání rozhodnutí o uznání odborné kvalifikace. Uznávací orgán musí primárně rozhodnout bezodkladně. Maximální lhůta pro rozhodnutí je 60 dnů. Tato lhůta je přísnější než lhůta stanovená směrnicí, ale liberálnější než § 71 správního řádu. Odchylně od § 71 a § 80 odst. 4 písm. d) správního řádu je tato lhůta stanovena na 60 dnů, avšak bez možnosti jejího prodloužení. Stanovení kratší lhůty než v dosud platném znění je nutné proto, aby lhůta podle čl. 51 odst. 2 směrnice, která se týká nejen samotného uznání odborné kvalifikace, nýbrž i rozhodnutí o vzniku oprávnění k výkonu samostatné výdělečné činnosti (viz. blíže odůvodnění k navrženému § 25), byla dodržena i v případě, že se posuzuje odborná kvalifikace v rámci řízení o předběžné otázce. Došlo také ke zpřesnění formulace druhé věty ve vztahu k dokumentům, které se vracejí uchazeči.

K bodu 43:

Zahrnutí věty druhé v platném znění § 24 odst. 6 není nezbytně nutné, jelikož poplatková povinnost vyplývá ze zákona o správních poplatcích, který pro každý zpoplatňovaný úkon stanoví příslušnou částku. Pokud pro určitý úkon správní poplatek nestanoví, není ani třeba uvádět, že úkon správnímu poplatku nepodléhá.

Místo této věty se však navrhuje odkázat na obdobné použití § 24 odst. 1 (ve znění navrhované změny, viz výše), podle kterého může uznávací orgán do rozhodnutí vepsat omezující podmínky týkající se rozsahu a formy výkonu regulované činnosti. Navrhuje se, aby tyto omezující podmínky výkonu regulované činnosti byly obsaženy až v rozhodnutí podle § 24 odst. 6, nikoliv v rozhodnutí podle § 24 odst. 2, jelikož takto může uznávací orgán na základě částečně negativního vyhodnocení kompenzačního opatření dodatečně rozhodnout o omezení rozsahu výkonu regulované činnosti.

K bodu 44:

Ustanovení Smlouvy o založení ES o svobodě usazování, jak byla vyložena ESD, vyžadují, aby bylo o uznání odborné kvalifikace rozhodnuto současně v řízení, ve kterém se rozhoduje o udělení oprávnění k výkonu samostatné výdělečné činnosti (C-234/97 Bobadilla, odst. 27; C-141/04 Peros; C-142/04 Aslanidou, odst. 57).

Stávající úprava spojeného řízení v platném § 25 zákona však již nevyhovuje stavu českého právního řádu, zejména po vydání zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.

Odstavec 1 odkazuje na instituty správního řádu, konkrétně řízení o předběžné otázce podle jeho § 57 a společné řízení podle § 140. Ustanovení správního řádu se použijí subsidiárně, ledaže zákon o uznávání odborné kvalifikace stanoví odchylky. Společné řízení bude proto nadále možno provést jen tehdy, pokud řízení, ve kterém se rozhoduje o oprávnění k výkonu samostatné výdělečné činnosti, náleží do působnosti uznávacího orgánu. Řízení o předběžné otázce se použije v jiných případech. V případě řízení o předběžné otázce se stanoví, že k zahájení tohoto řízení dává z úřední povinnosti podnět orgán příslušný rozhodnout o vzniku oprávnění k výkonu samostatné výdělečné činnosti (viz § 57 odst. 1 písm. a) správního řádu).

Odstavec 2 pak upravuje odchylku od § 140 odst. 7 věty první správního řádu, podle které se ve společném řízení vydává jedno rozhodnutí. Zároveň je upravena lhůta pro provedení společného řízení, která je však zvýhodněna oproti lhůtě uvedené v navrženém § 24 odst. 5 tak, že je možno ji prodloužit o dalších 30 dnů. Je tomu tak proto, aby měl uznávací orgán dostatek času nikoliv jen pro posouzení odborné kvalifikace, ale i pro posouzení dalších skutečností rozhodných pro vznik oprávnění k výkonu samostatné výdělečné činnosti. Na druhou stranu však musí být dodržena 3-měsíční (u neharmonizovaných profesí 4-měsíční) lhůta stanovená čl. 51 odst. 2 směrnice 2005/36/ES. Pro úplnost je třeba uvést, že pokud je odborná kvalifikace posuzována v rámci řízení o předběžné otázce, platí pro řízení o uznání odborné kvalifikace (řízení o předběžné otázce) lhůta podle navrženého § 24 odst. 5 zákona (60 dní), bez možnosti jejího prodloužení, a pro řízení o vzniku oprávnění k výkonu samostatné výdělečné činnosti obecná lhůta podle § 71 správního řádu (bezodkladně, maximálně však 30 dnů s možností prodloužení o dalších 30 dnů).

Specifika rozhodnutí o uznání odborné kvalifikace podmíněného splněním kompenzačního opatření (a s tím spojeného zastavení řízení o uznání odborné kvalifikace) si žádají podrobnější úpravu ve vztahu ke společnému řízení (navržený odstavec 3) a k řízení, ve kterém byl podán podnět k zahájení řízení o předběžné otázce (navržený odstavec 4). Na rozdíl od samostatného řízení společné řízení ani řízení, v němž byl podán podnět k zahájení řízení o předběžné otázce, nekončí vydáním rozhodnutí, kterým uznávací orgán uloží kompenzační opatření (viz § 24 odst. 2 a 5), ale až rozhodnutím o vzniku oprávnění vykonávat samostatnou výdělečnou činnost, které je založeno mimo jiné i na vyhodnocení příslušného kompenzačního opatření. V mezidobí po uložení kompenzačního opatření a před novým podáním uchazeče, kterým dokládá splnění kompenzačního opatření, je řízení o vzniku oprávnění k výkonu samostatné výdělečné činnosti zpravidla přerušeno. Výraz „zpravidla“ vyjadřuje možnost příslušného orgánu postupovat v souladu se správním řádem i jinak, než přerušením tohoto řízení. Reaguje se tak zejména na případy, kdy bude žádost o uznání odborné kvalifikace vzata zpět, nebo na případy, kdy se bude rozhodovat o oprávnění k výkonu samostatné výdělečné činnosti jiné osoby (podnikatele), než osoby usilující o uznání odborné kvalifikace (odpovědného zástupce), a bude podána nová žádost o uznání odborné kvalifikace týkající se jiné osoby (jiného odpovědného zástupce).

Společné řízení nebude ani nadále možné provést v případě regulovaných činností, které jsou ohlašovacími živnostmi.

K bodu 45:

Některé zákony či podzákonné právní předpisy stanoví jako podmínku zachování odborné způsobilosti další doplňování znalostí nebo pravidelné přezkušování odborných znalostí (zdravotnická povolání podle zákona č. 96/2004 Sb., ve znění zákona č. 125/2005 Sb., regulované činnosti v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle navržené novely zákona č. 309/2006 Sb., autorizovaný inspektor podle navržené novely stavebního zákona). Navržené ustanovení má vyloučit pochybnosti o tom, že se tato podmínka aplikuje i na osoby, kterým byla pro výkon dotčené regulované činnosti uznána odborná kvalifikace podle tohoto zákona. Pokud tedy zvláštní zákon např. stanoví, že autorizace pro výkon regulované činnosti se pravidelně po 5-ti letech prodlužuje na základě úspěšného přezkoušení odborných znalostí nebo na základě absolvování doplňkového vzdělání, lze splnění této podmínky ve lhůtě 5-ti let vyžadovat i u osoby, které byla pro výkon dotčené regulované činnosti uznána odborná kvalifikace podle tohoto zákona.

K bodu 46:

Problematika používání profesních označení je ve směrnici 2005/36/ES upravena v čl. 7 odst. 3 a 4 a v čl. 52. Pokud byla odborná kvalifikace uchazeče ověřena nebo uznána v České republice, má uchazeč právo používat české profesní označení. Pokud byla odborná kvalifikace uchazeče uznána bez jejího ověření za podmínek podle nově navrženého § 36a (na základě podání oznámení o poskytování služeb), používá uchazeč profesní označení svého státu původu, a to v úředním jazyce tohoto státu. Věta třetí čl. 7 odst. 3 směrnice nebyla transponována, jelikož používání akademických titulů není zákonem nijak omezeno. Větu čtvrtou bude nutné transponovat do zvláštních zákonů upravujících sektorový systém uznávání odborné kvalifikace.

V kontextu úpravy užívání profesních označení je nutno doplnit, že do zákona odborné kvalifikace nebyl transponován čl. 52 odst. 2 směrnice 2005/36/ES, jelikož upravuje používání profesních označení členy profesních komor nebo sdružení uvedených v příloze I směrnice, mezi nimiž nejsou uvedeny žádné profesní komory nebo sdružení činná v České republice. I kdyby však české komory nebo sdružení byla v budoucnu do přílohy I směrnice zahrnuta, postačí pro naplnění čl. 52 odst. 2 směrnice aplikace navrženého § 27 odst. 1 zákona.

V reakci na rozsudek ESD ve věci C-330/03 Colegio de Ingenieros se právo používat české profesní označení přiznává pouze tomu, kdo je na základě uznání odborné kvalifikace oprávněn vykonávat příslušnou regulovanou činnost v plném rozsahu (odst. 22 a 25 rozsudku), viz. rovněž návaznost na změnu § 22 odst. 2 písm. b) a 24 odst. 1.

K bodu 47:

K písm. c): Doposud používaná legislativní zkratka bude v případě přijetí návrhu uvedeného pod novelizačním bodem č. 17 sloužit jako označení dílu 2 hlavy II zákona o uznávání odborné kvalifikace. Proto je třeba ji z § 28 odst. 2 písm. c) odstranit. Navíc směrnice 2005/36/ES pokrývá celý systém uznávání odborné kvalifikace a její čl. 56 nerozlišuje mezi obecným a sektorovým systémem. Navrhuje se tedy, aby Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) a Ministerstvo průmyslu a obchodu byly do budoucna koordinačními místy pro celkový systém uznávání odborné kvalifikace, včetně sektorových úprav.

K písm. f): Intencí systému administrativní spolupráce podle čl. 56 směrnice 2005/36/ES je zavést přímou spolupráci mezi uznávacími orgány a orgány jiných členských států. MŠMT by tedy tuto spolupráci mělo do budoucna koordinovat, nikoliv ji za uznávací orgány provádět.

K písm. g): Změnou platného § 4 odst. 6 písm. b) byla vypuštěna legislativní zkratka „Komise“, která označovala Evropskou komisi. Legislativní zkratku je proto třeba zavést v nejbližším dalším ustanovení, které tento pojem používá, což je § 28 odst. 2 písm. g).

K písm. j): Nově navržené ustanovení transponuje čl. 57 druhý odstavec směrnice 2005/36/ES, podle kterého má kontaktní místo členského státu v případě potřeby provést administrativní spolupráci informovat Komisi na její žádost o výsledcích této spolupráce v konkrétním případě.

K písm. k): Nově navržený § 38 odst. 4 stanoví, že ministerstvo může stanovit vzor osvědčení o odborné kvalifikaci a výkonu předmětné činnosti. Vzor by měl být vydáván ministerstvem jako koordinačním orgánem v oblasti uznávání odborné kvalifikace.

K písm. m): Nově se výslovně zakotvuje kompetence ministerstva k vedení jednání o návrzích prováděcích předpisů k tomuto zákonu ve smyslu § 38.

K písm. n): Toto ustanovení transponuje čl. 56 odst. 4 písm. b) směrnice 2005/36/ES.

Kromě výše uvedených změn byly oproti stávajícímu znění vypuštěny odkazy v poznámkách pod čarou na ustanovení „starých“ směrnic o uznávání odborné kvalifikace.

K bodu 48:

V souladu se skutečným stavem věcí se navrhuje, aby pracoviště národního koordinátora plnilo všechny úkoly ministerstva uvedené v § 28 odst. 2. Tyto úkoly plní fakticky i dnes, jelikož je jediným odborně příslušným pracovištěm na MŠMT v oblasti uznávání odborné kvalifikace. Rovněž touto změnou dochází ke transpozici čl. 56 odst. 4 písm. b) směrnice 2005/36/ES.

K bodu 49:

Vzhledem k tomu, že první věta ustanovení § 29 stanoví, že uznávacími orgány jsou ústřední správní úřady České republiky, do jejichž působnosti regulovaná činnost náleží nebo jejichž působnost je regulované činnosti nejbližší, je ustanovení věty druhé z důvodu ustanovení § 13 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, nadbytečné.

K bodu 50:

Je třeba lépe zajistit výměnu informací mezi uznávacími orgány a ministerstvem, které má za úkol vedení informačního systému pro uznávání odborné kvalifikace podle § 28 odst. 2 písm. e), jehož součástí jsou údaje o uchazečích a výsledcích řízení o uznávání odborné kvalifikace.

K bodu 51:

Uznávací orgány by s ministerstvem měly spolupracovat i při plnění úkolů podle nově formulovaných ustanovení § 28 odst. 2 písm. l) a m).

K bodu 52:

Stávající ustanovení písmene e) musí být přeformulováno v návaznosti na zrušení kompenzačního opatření spočívajícího v prokazování výkonu předmětné činnosti.

Nová formulace dále upevňuje postavení národního koordinátora v rámci vydávání prováděcích právních předpisů, které stanoví seznamy teoretických a praktických oblastí tvořících obsah vzdělávání a přípravy vyžadované v České republice pro výkon regulované činnosti, tím, že podmínka projednání návrhu s národním koordinátorem byla v dotčeném ustanovení výslovně uvedena.

K bodu 53:

Z důvodu zajištění provázanosti ustanovení právních předpisů týkajících se výkonu odborných činností se zákonem o uznávání odborné kvalifikace a za účelem zajištění formulační jednotnosti návrhů těchto předpisů se navrhuje stanovit povinnost uznávacího orgánu informovat národního koordinátora, nebo s ním jinak projednat, i návrhy jiných právních nebo stavovských předpisů, než předpisů uvedených v písmeni e), které spadají do jeho působnosti a týkají se regulovaných činností, zejména co se týče aspektů týkajících se uznávání odborné kvalifikace.

V souvislosti s předloženými novelami zákona o vysokých školách a školského zákona se navrhuje zdůraznit princip spolupráce profesních regulátorů (příslušných správních úřadů a profesních komor) s poskytovateli odborného vzdělání (zejména vyššími odbornými a vysokými školami) při přípravě studijních programů a vzdělávacích programů pro vyšší odborné vzdělávání před jejich posouzením Akreditační komisí pro vyšší odborné vzdělávání podle školského zákona nebo Akreditační komisí podle zákona o vysokých školách. Tento princip by měl být posílen společně předkládanou novelou těchto zákonů, která zakotvuje princip spolupráce středních škol a konzervatoří, vyšších odborných škol a vysokých škol s profesními regulátory.

K bodu 54:

Problematika upravovaná platným zněním § 29 odst. 4 se navrhuje upravit podrobněji v novém § 29a (viz níže). Ustanovení § 29 odst. 4 se tak stává nadbytečným.

K bodu 55:

Podle výše navržených ustanovení vydávají určené orgány osvědčení osvědčující celou řadu skutečností rozhodných pro aplikaci systému uznávání odborných kvalifikací v případě osob, které vykonávaly regulovanou nebo neregulovanou (předmětnou) činnost na území České republiky a hodlají tuto činnost vykonávat v jiném členském státě EU. Za účelem odstranění nebo snížení počtu problematických osvědčení vydávaných českými orgány, která často působí v neprospěch uchazečů v jiných členských státech, je oproti stávajícímu právnímu stavu (§ 29 odst. 4 zákona o uznávání odborné kvalifikace, v platném znění) stanoven úplný výčet skutečností, které by měly orgány České republiky podle okolností každého jednotlivého případu osvědčovat, a jsou stanoveny podmínky, za kterých toto osvědčování probíhá.

Osobní rozsah pojmu fyzická osoba není nijak blíže specifikován, o vydání osvědčení tedy může požádat kterákoliv fyzická osoba bez ohledu na její státní příslušnost. Pojem fyzická osoba je zvolen z důvodu odlišení žadatele o uznání odborné kvalifikace a osoby, která žádá o vydání osvědčení o nabyté odborné kvalifikaci v České republice.

Skutečnosti podle odstavce 1 jsou skutečnostmi, které je uznávací orgán povinen ověřit zpravidla při zahájení výkonu regulované činnosti fyzickou osobou, které však v mnoha případech musí být dodrženy i v průběhu výkonu regulované činnosti na území České republiky. Uznávací orgán buď má sám k dispozici informace o skutečnostech, které má osvědčit, nebo postupuje na základě listinných důkazů, které mu fyzická osoba předkládá v rámci řízení, ve kterém se rozhoduje o oprávnění vykonávat regulovanou činnost podle zvláštních zákonů. Výjimkou je pouze skutečnost, které odborné činnosti fyzická osoba vykonávala v rámci výkonu regulované činnosti a zda fyzická osoba vykonávala regulovanou činnost ve vedoucím postavení. Tuto skutečnost uznávací orgán osvědčuje na základě čestného prohlášení uchazeče. Osvědčování skutečností podle odst. 1 písmene d) [případně osvědčování délky vzdělání a přípravy vyžadované podle odst. 1 písmene a)] umožňuje v jiných státech aplikaci těch ustanovení směrnice 2005/36/ES, které jsou v kontextu pohybu uchazeče z jiného členského státu do České republiky reflektovány v § 4 odst. 6 a 7 a § 10 odst. 3 písm. b) zákona o uznávání odborné kvalifikace, ve znění výše navržených změn. Formou výkonu regulované činnosti fyzickou osobou (v odst. 1 písmeni c) výše) se v souladu s vysvětlivkou uvedenou v § 22 odst. 2 písm. c) zákona, ve znění výše navržených změn, rozumí skutečnost, zda fyzická osoba regulovanou činnost vykonávala jako samostatně výdělečně činná osoba (zpravidla podnikatel), zda ji vykonávala ve vedoucím postavení či v pracovněprávním vztahu.

Některé skutečnosti podle odstavce 2 mohou být skutečnostmi, které je příslušný orgán povinen ověřit při zahájení výkonu předmětné činnosti fyzickou osobou nebo které musí být dodrženy i v průběhu výkonu předmětné činnosti na území České republiky. Potom příslušný orgán postupuje jako uznávací orgán, jak je popsáno v předchozím odstavci. Pokud skutečnosti ohledně délky nebo formy výkonu předmětné činnosti, popřípadě obsahu odborných činností, které fyzická osoba vykonávala, nejsou rozhodné pro pokračování oprávnění vykonávat předmětnou činnost a příslušný orgán tedy těmito informacemi nedisponuje na základě výkonu svých působností, může je osvědčit na základě čestného prohlášení fyzické osoby. Stejně je možno postupovat v případě osvědčení skutečnosti, že uchazeč nebyl postižen rozhodnutím o úpadku nebo prohlášením konkursu nebo překážkou bránící výkonu člena statutárního nebo jiného orgánu právnické osoby.

Skutečnosti podle odstavce 2 písm. b), totiž údaje o délce, typu studijního nebo vzdělávacího programu a profilu absolventa (zda je odborně připraven pro výkon předmětné činnosti), pokud tyto údaje neobsahuje jiný doklad (např. dodatek k diplomu) a údaj o případném uznání rovnocennosti nebo platnosti zahraničních dokladů o vzdělání, osvědčuje škola nebo vysoká škola, ve které uchazeč vzdělávání a přípravu absolvoval, nebo, veřejná vysoká škola nebo ministerstvo nebo Ministerstvo obrany nebo Ministerstvo vnitra, jedná-li se o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace podle § 89 a 90 zákona o vysokých školách, a krajský úřad nebo ministerstvo nebo Ministerstvo vnitra, jedná-li se o uznání rovnocennosti dokladu absolventa zahraniční školy o dosažení základního, středního nebo vyššího odborného vzdělání v zahraničí (zahraničního vysvědčení) v České republice nebo uznání platnosti dokladu absolventa zahraniční školy o dosažení základního, středního nebo vyššího odborného vzdělání v zahraničí (zahraničního vysvědčení) v České republice (nostrifikaci) podle § 108 školského zákona.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy jako koordinační orgán může stanovit vzor osvědčení, která se podle odstavců 1 až 3 vydávají.

K bodu 56:

Demonstrativní seznam v § 30 odst. 3 je nově doplněn o některé další informace, které mohou být předmětem administrativní spolupráce. Předpokládá se, že administrativní spolupráce mezi příslušnými orgány členských států bude probíhat na základě automatizovaného systému výměny informací spravovaného Komisí („Internal Market Information System“ – IMI Systém).

V platném znění zákona není výslovně uvedeno, že předmětem administrativní spolupráce je i zjišťování, zda uchazeč je pro výkon regulované činnosti odborně kvalifikován, v jakém rozsahu je kvalifikován a jaké jsou v členském státě původu požadavky na odbornou kvalifikaci pro výkon regulované činnosti. Jde přitom o klíčové údaje, na nichž závisí použitelnost zákona v konkrétním případě – jsou proto doplněny do písmene b).

Písmeno c) je nově doplněno proto, aby si uznávací orgány mohly vyjasnit otázku, zda je vzdělávání a příprava uchazeče regulovaným vzděláváním, což může přinést některé konkrétní právní důsledky (zvýhodnění pro uchazeče) v rámci postupu při uznávání odborné kvalifikace.

Písmeno d) výslovně uvádí, že předmětem administrativní spolupráce je i zjišťování obsahu a délky vzdělávání a přípravy uchazeče, a transponuje tak ustanovení druhého pododstavce bodu 1 (b) přílohy I ke směrnici 2005/36/ES. Kromě toho, v případě „harmonizovaných“ regulovaných profesí mohou příslušné orgány členských států zjistit, zda vzdělávání a příprava uchazeče splňuje minimální standard stanovený právem ES.

Písmena e) a f) se týkají výměny informací ohledně výkonu předmětné činnosti uchazečem a požadavků na jinou způsobilost.

Písmeno g) míří na zjištění, zda je poskytovatel služeb v členském státě původu stále oprávněn vykonávat předmětnou činnost a zda je tedy i nadále oprávněn přeshraničně poskytovat služby v jiném členském státě.

Písmeno h) umožňuje výměnu informací ohledně možné odpovědnosti poskytovatele služeb usazeného v členském státě původu za porušení povinností stanovených v hostitelském členském státě a zároveň transponuje čl. 8 odst. 2 směrnice 2005/36/ES.

Písmeno i) umožňuje uznávacímu orgánu, aby se v případě pochybností informoval u příslušného orgánu členského státu původu ohledně profesního označení, které je uchazeč oprávněn používat. Tento údaj může být významný zejména v rámci poskytování služeb, kde má poskytovatel zpravidla povinnost používat označení členského státu původu.

Písmeno k) navazuje na výše navržené nové znění § 22 odst. 7, podle kterého lze přímo s orgánem členského státu původu ověřit, zda byl doklad o odborné kvalifikaci vydán orgánem, který je příslušným k jeho vydání v souladu s právními předpisy členského státu původu.

Písmeno l) reaguje na některé problémy, které by mohly vyvstat v praxi se vzdělávacími institucemi vykonávajícími činnost na území členského státu původu, aniž by však podléhaly jakémukoliv dohledu příslušných orgánů tohoto členského státu. Je proto výslovně uvedena možnost uznávacích orgánů prostřednictvím administrativní spolupráce od orgánů jiných členských států získat informace o tom, zda je vzdělávací zařízení, které vydalo doklad o odborné kvalifikaci, v souladu s právními předpisy tohoto členského státu oprávněno poskytovat vzdělání a přípravu a zda vydává doklady o odborné kvalifikaci, které jsou v tomto členském státě uznávány bez nutnosti ověření jejich rovnocennosti.

Podle písmene m) pak mají uznávací orgány možnost prostřednictvím administrativní spolupráce od orgánů jiných členských států získat informace o tom, zda v případě vzdělávání a přípravy absolvované v jiném členském státě než členském státě původu (např. prostřednictvím tzv. franšízy na poskytování vzdělávacích služeb nebo proto, že se vzdělávání daného stupně v dotčeném oboru v členském státě neposkytuje) je toto vzdělávání a příprava v členském státě původu uznávána jako rovnocenná vzdělávání a přípravě, které v tomto státě opravňují k výkonu regulované činnosti nebo uchazeče odborně připravují pro výkon předmětné činnosti, která v členském státě původu není regulována.

K bodu 57:

Ustanovení § 36 se zrušuje.

K bodu 58:

Směrnice 2005/36/ES ve svých článcích 5 až 9 přináší zcela nově obecnou právní úpravu poskytování služeb v oblasti regulovaných profesí. Dosavadní § 5 zákona o uznávání odborné kvalifikace, který se této problematice v souladu s článkem 49 a 50 Smlouvy o založení ES (svoboda poskytování služeb) věnoval, bude muset být odpovídajícím způsobem přepracován.

Velká část právní úpravy podle čl. 5 až 9 směrnice 2005/36/ES je fakultativní a některá ustanovení se výslovně váží jen k některým druhově vymezeným povoláním. Do zákona o uznávání odborné kvalifikace bude přesto transponována většina ustanovení jmenovaných článků, která budou poskytovat obecný rámec, na který mohou odkazovat zvláštní zákony regulující jednotlivé činnosti. Zvláštní požadavky směrnice, které vycházejí ze zvláštního charakteru konkrétní regulované činnosti (např. požadavek bezúhonnosti u profesí v bezpečnostním sektoru podle čl. 7 odst. 2 písm. e), požadavek poskytnutí informací podle čl. 9, nebo požadavek ověření odborné kvalifikace uchazeče u profesí, které mají důsledky pro veřejné zdraví nebo bezpečnost podle čl. 7 odst. 4 směrnice), je v případě potřeby nutné transponovat do zvláštních zákonů upravujících dotčené profese.

Ustanovení § 36a upravuje institut oznámení, jehož podání činí – s výjimkou případů stanovených zvláštním zákonem, který bude požadovat ověření odborné kvalifikace – dočasný nebo příležitostný výkon činnosti na území v rámci poskytování služeb oprávněný. Nebude-li oznámení splňovat podmínky pro podání podle správního řádu (§ 37) nebo nebudou-li k němu přiloženy doklady podle navrženého odstavce 4, oprávnění poskytovat služby na území nevznikne. O tom je uznávací orgán povinen uvědomit uchazeče. Pokud nebudou splněny tyto podmínky, půjde o neoprávněný výkon činnosti, který by mělo být možné trestat podle platných právních předpisů správně-trestního a trestního práva (živnostenský zákon, profesní zákony, přestupkový zákon, trestní zákon – viz znění navržených novel těchto předpisů). Ustanovení § 36a však nebrání poskytovateli služeb, aby si v České republice nechal uznat svou odbornou kvalifikaci i podle ustanovení § 6 až 18 zákona.

Navrhuje se, aby Česká republika v obecné rovině využila možnosti nabízené směrnicí 2005/36/ES v čl. 7 odst. 1 a 2, aby pro první poskytnutí služeb, pokud zahrnují výkon regulované činnosti, na svém území vyžadovala oznámení tohoto poskytování a předložení stanovených dokladů. Naopak, požadavek formální registrace podle čl. 6 písm. a) a požadavek ověření odborné kvalifikace podle čl. 7 odst. 4 směrnice je ponechán úpravě ve zvláštních právních předpisech. Informační povinnost podle čl. 9 směrnice se navrhuje vyžadovat pouze v rozsahu vyžadovaném zvláštními právními předpisy. Na ně se odkazuje v navrženém § 36c odst. 1 písm. b).

Ustanovení § 36b upravuje institut ověření odborné kvalifikace. Termín „ověření“ reflektuje odlišnost způsobu posouzení odborné kvalifikace v rámci přeshraničního poskytování služeb od systému obecně platného pro posouzení odborné kvalifikace v rámci povolovacího nebo registračního řízení v kontextu usazení (tam se používá termín „uznávání odborné kvalifikace“ v užším smyslu). Ověření odborné kvalifikace je podle čl. 7 odst. 4 směrnice možné vyžadovat před prvním poskytnutím služby pouze u profesí, jejichž výkon může představovat podstatné riziko pro bezpečnost, zdraví nebo život lidí. Ověření je upraveno rámcově, aniž by navržené ustanovení určilo regulované činnosti, u kterých se toto ověření bude vyžadovat. Tento úkol je svěřen zvláštním zákonům, které v případě výkonu regulované činnosti spadající do jejich působnosti v rámci poskytování služeb musí v rámci odkazu na zákon o uznávání odborné kvalifikace určit, zda se před prvním poskytnutím služby vyžaduje oznámení či ověření odborné kvalifikace. Požadavek ověření odborné kvalifikace nepřichází v úvahu, pokud byla uchazeči v České republice kvalifikace v minulosti již uznána nebo ověřena (avšak pouze na základě rozhodnutí). To samozřejmě neplatí v případě, že mezitím zákon stanovil vyšší požadavky na odbornou kvalifikaci pro výkon příslušné činnosti, pokud účinky již vydaných rozhodnutí o uznání nejsou výslovně upraveny přechodnými ustanoveními.

Navržené ustanovení splňuje procesní požadavky čl. 7 odst. 4 směrnice, který zejména určuje lhůty pro vydání rozhodnutí a vznik oprávnění vykonávat regulovanou činnost. Lhůta pro ověření odborné kvalifikace běží – na rozdíl od obecné úpravy správního řízení a řízení o uznání odborné kvalifikace – od okamžiku, kdy bylo uznávacímu orgánu doručeno kompletní oznámení, po případném odstranění jeho nedostatků. Na rozdíl od obecné úpravy správního řízení jsou lhůty v souladu s požadavky směrnice 2005/36/ES stanoveny nikoliv pro „vydání“ rozhodnutí, ale pro „doručení“ rozhodnutí uchazeči. Existují případy, kdy je ohrožení života, zdraví nebo bezpečnosti osob zanedbatelné nebo je uchazeč osobou v oboru uznávanou, a proto uznávací orgán z důvodu neohrožení chráněných zájmů od ověření kvalifikace upustí.

Pro náležitosti kladného, záporného či podmíněného rozhodnutí o ověření odborné kvalifikace se použije přiměřeně § 24 odst. 1, 2, 3 a 6, ve znění navržených změn. Kladné rozhodnutí o ověření odborné kvalifikace je vydáno a doručeno bezodkladně vždy, pokud uchazeč doloží, že splňuje podmínky společné platformy (legislativní zkratka zavedená v § 10 odst. 4 zákona), nebo že vlastní doklad o dosažené kvalifikaci, který je ve Společenství automaticky uznáván (navržený § 36b odst. 2). V případě podmíněného rozhodnutí o uznání kvalifikace (podmínka, aby uchazeč prokázal chybějící znalosti) vyžaduje uznávací orgán zpravidla vykonání rozdílové zkoušky. Podle směrnice však výkon rozdílové zkoušky nemá být jediným možným způsobem prokázání chybějící kvalifikace. Díky chybějícím zkušenostem z aplikační praxe proto návrh umožňuje vyžadovat splnění i „jiného vhodného opatření“, kterým může uchazeč chybějící znalosti prokázat.

Pokud však bude mezi odbornou kvalifikací uchazeče a odbornou způsobilostí vyžadovanou v České republice zjištěn podstatný rozdíl v takovém rozsahu, že by tento rozdíl mohl při výkonu regulované činnosti uchazečem vážně ohrozit život, zdraví nebo bezpečnost osob, kvalifikace uznána (ověřena) nebude.

V případě kladného rozhodnutí o ověření odborné kvalifikace, v případě upuštění od ověření odborné kvalifikace, v případě splnění rozdílové zkoušky nebo jiného vhodného opatření, nebo v případě nedodržení lhůt ze strany uznávacího orgánu vzniká v souladu s čl. 7 odst. 4 směrnice 2005/36/ES právo dočasného nebo příležitostného výkonu ze zákona (navržený § 36b odst. 6). Kladné rozhodnutí o ověření odborné kvalifikace, stejně jako rozhodnutí vydané po úspěšném složení rozdílové zkoušky nebo splnění jiného vhodného opatření, mají stejné účinky, jako rozhodnutí o uznání odborné kvalifikace podle § 24 odst. 1 a 6 zákona, ve znění navržených změn.

K bodu 59:

Nový § 1 odst. 2 upravuje osobní působnost zákona s ohledem na státní příslušníky jiných než členských států komplexním způsobem, který odpovídá současnému stavu práva ES. Ustanovení § 37 v platném znění se tak stává nadbytečné. Místo něj se navrhuje upravit problematiku uznávání odborné kvalifikace v rámci pracovněprávních (a obdobných) vztahů u některých orgánů nebo některých osob v rámci veřejné správy.

Záměrem navrženého ustanovení je vyřešit nejasnosti způsobené na jedné straně požadavkem českého práva na uznání odborné kvalifikace pro výkon činností i v rámci závislé činnosti a na druhé straně požadavkem práva ES na jednostupňovou proceduru přijímání do pracovněprávního nebo služebního poměru a uznávání odborné kvalifikace u entit veřejného práva, které jsou vázány směrnicí podobně jako státní orgány, tedy požadavkem, aby osoba ucházející se o pracovní místo u těchto entit veřejného práva nemusela předem žádat jiný orgán o uznání odborné kvalifikace (viz rozsudky ESD ve věci C-234/97 de Bobadilla, odst. 27, a věci C-141/04 Peros, odst. 35). Jelikož se však v těchto případech jedná o uznávání odborné kvalifikace v rámci vztahu soukromoprávního (pracovněprávního) a jelikož přijímání do pracovního nebo služebního poměru není – kromě především příslušníků bezpečnostních sborů a vojáků – procesně upraveno, je třeba v rámci uznávání odborné kvalifikace entitou veřejného práva v rámci přijímání do pracovního poměru vyloučit aplikaci některých ustanovení zákona, zejména ustanovení o správním řízení, a stanovit některé minimální procesní požadavky vycházející ze směrnice (lhůty, poplatky, možný soudní přezkum). Z důvodu této odlišnosti navržené ustanovení hovoří nikoliv o „uznávání“ odborné kvalifikace, ale o „posouzení“ odborné kvalifikace.

Pojem “entity veřejného práva, které jsou vázány směrnicemi stejně, jako státní orgány“ se odráží ve vymezení navrženého pojmu „veřejnoprávní zaměstnavatel“ v odstavci 1. Jde o výčet zaměstnavatelů genericky určených tím, že jde buď o veřejnoprávní územní korporace (stát, obec, kraj) nebo o organizace, které tyto entity zřizují. Navržené ustanovení se však nebude vztahovat na všechny takto určené veřejnoprávní zaměstnavatele. Zároveň jsou totiž v odstavci 4 navrženi příslušníci zdravotnických povolání, na které se navržené ustanovení nepoužije, jelikož se jedná o regulované činnosti, u nichž zvláštní zákon přímo určuje uznávací orgán i zvláštní postup při uznávání odborné kvalifikace.

Co se týče procesních záruk vyplývajících ze směrnice a práva ES jako celku, navržený odstavec 2 upravuje některé povinnosti veřejnoprávního zaměstnavatele v oblasti přijímání do pracovněprávního (nebo obdobného) vztahu. V absenci aplikace správního řádu nebo jiného procesního předpisu je především stanovena lhůta, ve které je veřejnoprávní zaměstnavatel povinen oznámit uchazeči výsledek posouzení jeho odborné kvalifikace. Samotné kladné posouzení kvalifikace však ještě nezakládá nárok uchazeče na přijetí (viz § 26 odst. 2 zákona o uznávání odborné kvalifikace) – zaměstnavatel pak v rámci výběru vhodného kandidáta musí postupovat zejména v souladu s § 4 zákona o zaměstnanosti (zákaz diskriminace). Nesplnění povinnosti zaměstnavatele podle navrženého odstavce 2 (posoudit odbornou kvalifikaci ve lhůtě 3 měsíců) může být důvodem pro zahájení sporného řízení u obecného soudu. Tento soud pak v případě nutnosti může podat předběžnou otázku ESD.

Odstavec 3 pak pro účely tohoto zvláštního postupu upravuje odchylky od některých ustanovení zákona o uznávání odborné kvalifikace. Odchylky se týkají:

• ustanovení určujícího uznávací orgán (uznávacím orgánem bude orgán oprávněný jednat za veřejnoprávního zaměstnavatele),

• ustanovení o správním řízení (v rámci soukromoprávního vztahu zaměstnavatel nepostupuje podle správního řádu, ale podle zvláštních předpisů upravujících přijímání do pracovněprávního vztahu nebo služebního poměru – zejména pak zákoník práce, služební zákon, zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků, zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání),

• ustanovení o administrativní spolupráci (zde je zakotvena podpůrná úloha MŠMT),

• ustanovení stanovujícího poplatkovou povinnost (kromě náhrady nákladů za provedení rozdílové zkoušky se poplatek nevyžaduje), a

• ustanovení o poskytování služeb (předpokládá se totiž, že závislou činnost v rámci pracovněprávního vztahu nebo služebního poměru lze vykonávat jen soustavně).

Dále se v souladu s čl. 49 Legislativních pravidel vlády upravuje zmocňovací ustanovení § 38, které reaguje na změny navržené ve výše uvedených novelizačních bodech, zejména bodech, ve kterých jsou nově formulovány § 10 odst. 5, § 11 odst. 2, § 15 a § 29a zákona.

K bodu 60:

Právní úprava sankcí spojených s porušením povinností vyplývajících ze systému uznávání odborných kvalifikací není v České republice specificky upravena. Proto je v nové hlavě desáté zákona o uznávání odborné kvalifikace navrženo sankční řešení skutkové podstaty neoprávněného užívání profesního označení nebo označení odbornosti a skutkové podstaty neoprávněného provozování dočasné nebo příležitostné regulované výdělečné činnosti.

Neoprávněné užívání profesního označení, které zvláštní zákony umožňují užívat pouze osobám odborně způsobilým k výkonu regulované činnosti (např. zákon o nelékařských povoláních, zákon o advokacii, apod.), není většinou postiženo ani dotčenými zvláštními zákony (např. proto, že profesní komory nemají kárnou pravomoc nad jinými osobami, než svými členy), ani v obecné rovině. Tento postih je však nutný z důvodu ochrany příjemce služeb, zejména v prostředí vnitřního trhu, ve kterém platí zásada volného pohybu příslušníků povolání. Proto se navrhuje založit obecnou skutkovou podstatu přestupku, která by neoprávněné užívání profesního označení postihovala. Příslušným orgánem pro projednání tohoto přestupku bude obecní úřad obce s rozšířenou působností podle § 53 odst. 2 zákona o přestupcích, pokud k jeho projednání nebude příslušný jiný orgán (např. podle zvláštního zákona). V případě, že se dotčený orgán, do jehož působnosti regulovaná činnost spadá, dozví o neoprávněném užívání profesního označení, měl by podnět k projednání přestupku předat příslušnému obecnímu úřadu.

Za přestupek podle odstavce 2 § 38a se navrhuje stanovit vyšší postih, než v případě neoprávněného užívání akademického titulu (viz. úprava zákona o přestupcích), jelikož i potencionální škoda či újma, která příjemci služby v případě neoprávněného výkonu regulované činnosti (včetně jejího výkonu pod klamavým profesním označením) hrozí, je závažnější. Výše sankce by proto měla spíše odpovídat výši sankce za neoprávněné podnikání (viz § 24 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích).

Dosavadní právní úprava postihuje pouze neoprávněné podnikání, tzn. soustavný výkon výdělečné činnosti bez potřebného oprávnění (např. § 118 trestního zákona, § 24 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích, § 61 živnostenského zákona). Nově navržená skutková podstata postihuje neoprávněný výkon výdělečné regulované činnosti (definice regulované činnosti bude nově obsažena v § 3 písm. f) zákona o uznávání odborné kvalifikace), která je bez příslušného oprávnění vykonávána dočasně nebo příležitostně, tzn. aniž by byl naplněn znak soustavnosti.

Založení této skutkové podstaty je nezbytnou podmínkou toho, aby mohli být v rámci poskytování služeb postihováni ti poskytovatelé z jiných členských států činní na území ČR, kteří nesplní podmínku podání oznámení nebo ověření odborné kvalifikace podle čl. 7 směrnice 2005/36/ES. Pokud by nebyl příležitostný nebo dočasný (nesoustavný) výkon regulované činnosti zakázán nebo postihován ve vztahu k českým občanům, nelze v souladu se zákazem diskriminace na základě státní příslušnosti za nesoustavný výkon regulované činnosti na území ČR postihovat ani občany jiných členských států.

Příslušným orgánem pro projednání tohoto přestupku bude obecní úřad obce s rozšířenou působností podle § 53 odst. 2 zákona o přestupcích, pokud k jeho projednání nebude příslušný jiný orgán (např. podle zvláštního zákona). V případě, že se dotčený orgán, do jehož působnosti regulovaná činnost spadá, dozví o neoprávněném užívání profesního označení, měl by podnět k projednání přestupku předat příslušnému obecnímu úřadu.

Za přestupek podle písmene b) se navrhuje stanovit obdobný postih, jako v případě skutkové podstaty podle § 24 odst. 1 písm. a) a c) zákona o přestupcích (neoprávněné provozování obchodní, výrobní či jiné výdělečné činnosti), tj. možnost uložit též zákaz činnosti na dobu do 1 roku.

K bodu 61:

Místo transpozice přílohy IV směrnice 2005/36/ES do přílohy č. 2 k zákonu se navrhuje přímo odkazovat na přílohu směrnice (viz nový § 18). Jedná se o praktické řešení, jelikož příloha IV směrnice může být měněna komitologickou procedurou s velmi krátkými transpozičními lhůtami. Zákonodárce se tak vyhne nutnosti měnit zákon pokaždé, když se příloha IV směrnice v důsledku rozhodnutí Komise změní. Tento postup je plně v souladu s požadavkem práva ES na transpozici směrnic do právního řádu členského státu, jelikož je dostatečně konkrétní, jasně formuluje práva a povinnosti adresátů a obsahuje přesný odkaz na části směrnice ES, které obsahují seznamy jednotlivých činností a proto nepotřebují žádné další provedení v národním právu.

Místo přílohy č. 4 k zákonu se navrhuje vydat prováděcí právní předpis (viz nový § 11 odst. 2 a § 38). Jedná se o praktické řešení, jelikož jednotlivé činnosti obsažené v platném znění přílohy č. 4 k zákonu mohou být doplňovány (nebo naopak vypouštěny) na základě žádosti České republiky podané Komisi. Zákonodárce se tak vyhne nutnosti měnit zákon v každém takovém případě.

K článku II:

Přechodné ustanovení řeší věcnou působnost dosavadních právních předpisů účinných před dnem účinnosti navrhované novely, na základě kterých probíhá řízení o uznání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti. Ta řízení o uznání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti, která nebyla pravomocně skončena před účinností navrhované novely zákona č. 18/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se dokončí podle dosavadních předpisů.

K článku III:

Ustanovení zajišťuje vyhlášení úplného znění zákona o uznávání odborné kvalifikace ve Sbírce zákonů.

K části druhé (k novele zákona o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta)

K článku IV:

K bodu 1:

Zpřesňuje se formulačně předmět úpravy tak, aby lépe vystihoval obsah zákona i ve vztahu ke směrnicím EU.

K bodům 2 a 3:

Zpřesňuje se pojem „samostatný výkon povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta“ a „výkon povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta pod odborným dohledem“ tím, že tyto činnosti budou stanoveny prováděcím právním předpisem. Zrušovaná slova se vypouští pro nadbytečnost a pojmovou nepřesnost. Nadále možnost lékaře, zubního lékaře a farmaceuta provozovat nestátní zdravotnické zařízení jako osoba samostatně výdělečně činná zůstává nezměněna.

K bodu 4:

Doplňuje se definice pojmu „pověřená organizace“, která podle zákona nebo na základě statutu vykonává některé administrativně náročné činnosti související se zabezpečením úkolů vyplývajících ze zákona. Vymezením pojmu „členský stát“ se nahrazuje nepřesná legislativní zkratka uvedená v dosavadní právní úpravě.

K bodu 5:

Vzhledem k výkladovým nejednoznačnostem se zpřesňuje, co je považováno za výkon povolání v tomto zákoně. Výjimka uvedená v odst. 2 vyplývá z podmínek stanovených směrnicí EU.

K bodu 6:

Zákonem č. 125/2005 Sb. byly mimo jiné novelizovány § 3 odst. 2 zákona č. 95/2004 Sb. a § 3 odst. 2 zákona č. 96/2004 Sb., které se týkají zdravotní způsobilosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, a dále bylo zrušeno zmocňovací ustanovení k vydání vyhlášky o zdravotní způsobilosti k výkonu povolání zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka. Novela vnesla do zákona nejasnosti, které nelze překlenout výkladem. Proto se navrhuje napravit tento stav další novelizací tohoto ustanovení.

Vzhledem ke zrušení zmocňovacího ustanovení k vydání vyhlášky a vzhledem k obtížné aplikovatelnosti vyhlášky č. 470/2004 Sb., kterou se stanoví seznam nemocí, stavů nebo vad, které vylučují zdravotní způsobilost k výkonu povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta a k výkonu povolání dalšího zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka, druhy, četnost a obsah lékařských prohlídek a náležitosti lékařského posudku (o zdravotní způsobilosti) byla tato vyhláška zrušena.

Nyní se navrhuje odstranit nejasnosti provedené v § 3 odst. 2 novelou tak, aby byla ustanovení zákona o zdravotní způsobilosti aplikovatelná.

Od lékaře zařazeného do zařízení závodní preventivní péče je vyžadován lékařský posudek v souladu s přílušnými ustanoveními zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 7:

V zemích EU se prokazuje bezúhonnost též z jiných pramenů než z trestních rejstříků. V tom smyslu se navrhuje rozšířit ustanovení upravující bezúhonnost. Dále se zpřesňuje postup při dokládání bezúhonnosti cizími státním příslušníky, aby bylo zřejmé, že postup podle části sedmé se použije pouze před prvním zahájením výkonu povolání a dále se na tyto fyzické osoby vztahuje stejný režim jako na občany České republiky.

K bodu 8 a 10:

Vzhledem k problémům v praxi je třeba stanovit dílčí rozsah činností, k nimž je samostatně způsobilý lékař již před získáním specializované způsobilosti. Tím se nemění nutnost mít specializovanou způsobilost k úplnému samostatnému výkonu povolání lékaře v příslušném oboru.

K bodům 9, 19 a 23:

Navrhuje se řešit stanovení oborů specializačního vzdělávání a jejich délky jinou formou právního předpisu než zákonem, tedy právní normou nižší právní síly tak, aby bylo možné pružněji reagovat na potřeby praxe.

K bodům 11 až 14 a 16:

Ustanovení se formulačně zpřesňují podle směrnic Evropské unie. Doplňuje se zmocňovací ustanovení k vydání prováděcího právního předpisu, který upraví minimální požadavky na vzdělávací program v oboru „praktický lékař pro dospělé“; tato úprava reaguje na nové znění přepisů EU.

K bodu 15:

Vzhledem k potřebám praxe a z hlediska vhodnosti odstranit neodůvodněné rozdíly v přípravě zdravotnických povolání se sjednocuje s úpravou v zákoně č. 96/2004 Sb.

K bodům 17 a 18:

Zpřesňuje se formulace výkonu povolání zubního lékaře vzhledem k přesnému znění směrnice a zjednodušují se podmínky pro samostatný výkon povolání zubního lékaře tak, že se nadále nebude rozlišovat, zda zubní lékař absolvoval studijní program podle dřívějších předpisů nebo nový studijní program.

K bodu 20:

Upřesnění odkazu na příslušný odstavec v § 7.

K bodu 21:

Zmírňují se požadavky na vzdělání farmaceutů, kteří absolvovali dřívější studijní program farmacie, a to tak, že tito absolventi nadále nebudou muset splnit požadavek na absolvování dodatečné odborné praxe.

Nově se rozlišuje výkon zdravotnického povolání farmaceuta a výkon činností farmaceuta, které nejsou poskytováním zdravotní péče.

K bodům 22, 24 až 26:

Osvědčení vydávané akreditovaným zařízením se mění na potvrzení z důvodu odstranění nejasností vzhledem k zavedenému pojmu ve správním řádu (§ 11 odst. 1). Na základě tohoto potvrzení a žádosti farmaceuta ministerstvo vydá osvědčení ve smyslu § 154 a násl. správního řádu (§ 11 odst. 9).

Dále se zpřesňuje formulace tak, aby bylo zřejmé, že činnostmi při vedení lékárny se rozumí činnosti upravené zákonem o léčivech a prováděcími právními předpisy. Vzhledem k tomu, že získání specializované způsobilosti farmaceuta doplňující odbornou praxí je zakotveno teprve od 2. dubna. 2004, tedy od nabytí účinnosti zákona č. 95/2004 Sb., je třeba zajistit výkon uvedených činností farmaceuty, kteří sice zatím nemohli z časových důvodů získat specializovanou způsobilost podle § 11 odst. 1 písm. b), ale získali specializaci podle dosavadních právních předpisů. Proto se stanoví, že uvedené činnosti mohou provádět farmaceuti, kteří získali kteroukoliv specializaci podle dosavadních právních předpisů. Tím se umožní, aby funkce vedoucího lékárníka mohla být obsazena farmaceutem s potřebnou kvalifikací a odstraní se současné aplikační nejasnosti.

Dále se umožňuje vykonat část praxe v průběhu specializační přípravy i na jiném než akreditovaném pracovišti v rozsahu, který určí vzdělávací program. Na rozdíl od lékařů a zubních lékařů směrnice EU farmaceutům nestanovuje povinnost realizovat celý vzdělávací program na akreditovaných pracovištích.

K bodu 27:

Doplňuje se možnost udělení akreditace k uskutečňování vzdělávacího programu nebo jeho části. Praxe ukázala, že akreditace pouze na celý vzdělávací program je administrativně velmi náročná, vzhledem k tomu, že je třeba zajistit praxi na více typech pracovišť, která je třeba složitě smluvně provázat.

Doplňuje se nový způsob dalšího vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, a to certifikovaný kurz (viz bod 61).

K bodům 28 až 41 a 44:

Zpřesňují se ustanovení týkající se žádosti o udělení nebo prodloužení akreditace, zejména ve vztahu k uskutečňování jen části vzdělávacího programu. Akreditované zařízení, které hodlá uskutečňovat jen část vzdělávacího programu, může zbývající část zajišťovat smluvními zařízeními, která musí mít akreditaci. Doplňuje se nový způsob dalšího vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, a to certifikovaný kurz (viz bod 61).

Ustanovení se zpřesňují jednak v návaznosti na změnu provedenou v § 13, pokud jde o uskutečňování jen části vzdělávacího programu, jednak se zpřesňuje obsah rozhodnutí při akreditaci části vzdělávacího programu tak, aby bylo zřejmé, jak je komplexní realizace vzdělávacího programu zajištěna. Ustanovení se dále zpřesňují tak, že vedle rozhodnutí o udělení akreditace se rozhoduje též o jejím prodloužení.

Vzhledem k novele zákona o správních poplatcíh, která je součástí této novely, bude žádost o prodloužení akreditace zpoplatněna obdobně.

K bodu 42 a 43:

Vzhledem k potřebám správní praxe se nově stanoví důvody, pro které se akreditace neudělí nebo neprodlouží tak, aby byla realizace celého vzdělávacího programu zajištěna a výslovně uparvuje případy, kdy lze akreditaci odejmout pouze na základě stanoviska akreditační komise.

K bodu 45:

V současné době dochází při změně právní formy akreditovaného zařízení nepřechází na nástupnický subjekt oprávnění k uskutečňování vzdělávacího programu (akreditace). Tento postup je z hlediska potřeby zajištění kontinuity vzdělávání nevyhovující, protože dochází k několikaměsíčnímu přerušení akreditace. Část praxe by pak nemohla být lékaři v přípravě započtena. Řeší se nástupnictví právnické osoby v případě jejího zániku. V zájmu zachování kontinuity vzdělávání se proto navrhuje, aby takové zařízení mohlo po přechodnou dobu vzdělávání i nadále uskutečňovat.

K bodu 46:

Vzhledem k tomu, že akreditované zařízení bývá akreditováno i pro více vzdělávacích programů, doplňuje se zveřejňování těchto programů a délky akreditace.

K bodům 47 až 50:

V návaznosti na bod 61 se doplňuje certifikovaný kurz.

K bodům 51 a 52:

Povinnosti akreditovaných zařízení se zejména doplňují na základě potřeb praxe tak, aby na vyžádání ministerstva umožnily vykonání praktické části zkoušek požadovaných podle zákona. Zpřesňuje se postup při skončení oprávnění akreditovaného zařízení tak, aby bylo zřejmé, že dokumentaci jsou povinna odevzdat pouze ta akreditovaná zařízení, která již v poskytování vzdělávání nebudou pokračovat.

K bodům 53 až 60:

Zařazení zdravotnických pracovníků do specializačního vzdělávání a průběh specializačního vzdělávání se zpřesňují v návaznosti na problémy s aplikací zákona, výslovně se vzhledem ke směrnici EI zakotvuje podmínka pro zahájení specializačního vzdělávání. Výslovně se uvádí možnost výběru akreditovaného zařízení uchazečem.

Dále se upravuje odpovědnost akreditovaného zařízení za průběh specializačního vzdělávání nebo jeho části, pro kterou získalo akreditaci. Též se nově upravují důvody ukončení nebo přerušení specializačního vzdělávání. Doplňuje se pravomoc ministerstva, popřípadě pověřené organizace, kontrolovat splnění všech požadavků před vykonáním atestační zkoušky. V případě, že uchazeč tyto požadavky nesplňuje, rozhodne ministerstvo o nesplnění požadavků v rámci správního řízení tak, aby byla zachována možnost uchazeče odvolat se proti rozhodnutí ministerstva.

K bodu 61:

Zavádí se nová forma dalšího vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, pro úzce vymezené činnosti, pro které se nehodí forma specializačního vzdělání. Obory kurzů budou stanoveny prováděcím předpisem. Důvodem je zvýšení flexibility dalšího vzdělávání a umožnění formy vzdělávání navazující na specializace.

K bodu 62:

Dále se zpřesňuje ustanovení upravující průkaz odbornosti tak, aby z textu zákona bylo zřejmé, že administrativní činností související s vydáním průkazu odbornosti může být pověřena organizace přímo řízená Ministerstvem zdravotnictví (viz odůvodnění k bodu 4).

K bodu 63:

Nová právní úprava hlavy VII vychází z potřeby harmonizovat zákon s právem ES, zejména se směrnicí 2005/36/ES, která musí nabýt účinnosti ve členských zemích do 20. 10. 2007.

V souladu se směrnicemi EU je nezbytné promítnout do zákona vedení seznamu usazených a hostujících osob, tj. zdravotnických pracovníků, kteří hodlají vykonávat na území České republiky soustavně zdravotnické povolání nebo kteří jsou usazeni na území jiného členského státu než České republiky a na území České republiky hodlají vykonávat zdravotnické povolání dočasně nebo příležitostně. K volnému poskytování služeb ve smyslu čl. 49 Smlouvy o založení ES jsou v souladu s evropským a mezinárodním právem oprávněni pouze státní příslušníci členských států Evropské unie a státní příslušníci smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace.

Navržený taxativní výčet kategorií osob, které mají právo na rovné zacházení v oblasti přístupu k regulované činnosti a uznávání odborné kvalifikace, reflektuje v nedávné době přijaté směrnice ES, které rozšiřují právo na rovné zacházení v oblasti přístupu k výdělečné činnosti a uznávání odborné kvalifikace.

Zpřesňují se dále ustanovení týkající se hostujících osob a usazených osob ve vztahu k nové právní úpravě a ve vztahu ke zkušenostem s aplikací dosavadních ustanovení. Hostující osoby jsou nyní upraveny novelou zákona č. 220/1991 Sb. obsaženou v zákoně č. 111/2007 Sb. Tato novela však odráží dosavadní směrnice EU. Nová směrnice, kterou Česká republika musí implementovat do 20. 10. 2007 upravuje hostující osoby odlišně. V návaznosti na úpravu části sedmé se proto mění i úprava v zákoně č. 220/1991 Sb.

Implementují se rovněž nově vyjednaná nabytá práva v případě rumunských a bulharských dokladů, která vyplývají z přístupové smlouvy těchto znění.

K bodům 64 až 70:

Nadpis části osmé stejně jako formulace některých ustanovení části osmé se upravují v návaznosti na nově navrhovanou část sedmou.

S ohledem na potřeby praxe se prodlužuje lhůta pro vydání rozhodnutí o uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání na území České republiky. Doplňují se procesní ustanovení upravující průběh aprobační zkoušky. Zpřesňuje se posuzování odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta též ve vztahu k novelizované hlavě VII a doplňují se procesní ustanovení upravující průběh aprobační zkoušky.

Mění se uznávání občanů třetích zemí, kterým jejich způsobilost uznala některá členská země EU ve shodě se změnami směrnice EU.

Zpřesňuje se formulace ustanovení týkající se absolventů studijních programů vysokých škol v České republice s jiným vyučovacím jazykem než českým tak, že u absolventů, kteří nehodlají vykonávat povolání na území ČR, se nebude požadovat ověření znalosti českého jazyka.

V § 36 se upravuje formulace tak, aby umožnila řešit absolvování praktické části aprobační zkoušky po dobu, kterou stanoví vyhláška č. 395/2004 Sb., kterou se stanoví zkušební řád pro atestační zkoušky a pro aprobační zkoušky lékaře, zubního lékaře a farmaceuta.

K bodu 71:

V návaznosti na změny provedené v návrhu novely zákona se doplňují zmocňovací ustanovení k vydání nařízení vlády, a to pro stanovení oborů specializačního vzdělávání a jejich délky, dále pro stanovení činností lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, a pro výši úhrad za atestační zkoušku a aprobační zkoušku. Dále se doplňují zmocňovací ustanovení k vydání vyhlášek, a to pro stanovení podmínek zdravotní způsobilosti, minimálních požadavků pro specializační vzdělávání praktických lékařů, postup při ověření znalosti českého jazyka pohovorem a fakultativní zmocnění k vydání vyhlášky, kterou se stanoví podrobnosti akreditačního řízení.

K bodu 72:

Doplňuje se v souladu se zákoníkem práce ustanovení o úhradě cestovních náhrad členům komisí zřizovaných Ministerstvem zdravotnictví.

Jelikož členové akreditačních komisí přicházejí do kontaktu s citlivými osobními údaji, je nezbytné povinnost mlčenlivost, upravenou dosud pouze statutem akreditačních komisí, stanovit zákonem.

Doplňuje se ustanovení umožňující za atestační zkoušku a aprobační zkoušku vybírat úhradu, kterou hradí uchazeč. Výši úhrady stanoví vláda nařízením. Tato úhrada je příjmem pověřené organizace.

K bodu 73:

Navrhuje se doplnění podmínek dočasného přeložení zaměstnance k jinému zaměstnavateli, tedy tzv. „stáže“.

S účinností od 1. 10. 2004, kdy došlo k vypuštění institutu dočasného přidělení zaměstnance k výkonu práce u jiného zaměstnavatele ze zákoníku práce, nebylo možné sjednat v písemné dohodě mezi zaměstnavatelem a jeho zaměstnancem dočasné přidělení k výkonu práce k jiné právnické nebo fyzické osobě. To znamenalo pro zdravotnictví neřešitelnost způsobu dalšího odborného vzdělávání zdravotnických pracovníků, které je upraveno zákonem č. 95/2004 Sb. a zákonem č. 96/2004 Sb. Jedná se o případy tzv. „odborné klinické stáže“ zdravotnických pracovníků v rámci jejich dalšího vzdělávání, zejména na akreditovaných vzdělávacích pracovištích, které je založeno na plnění požadované praxe na určeném odborném akreditovaném pracovišti. Pojem „stáž“, kdy se jedná o časově vymezené období za účelem zvyšování nebo prohlubování odborných znalostí a dovedností na jiném pracovišti a zpravidla u jiného zaměstnavatele, je jinou formou vzdělávání, než účast na školení a studiu při zaměstnání, neboť jde o dlouhodobější působení na jiném pracovišti spojené s praktickým výkonem odborných činností, odpovědností za rozsah plnění a provádění zdravotnických výkonů na pacientech, bezpečností a ochrannou pacientů, náhradou škody, bezpečností a ochrannou zdraví při práci.

Požadovaný postup umožňuje nový zákoník práce, který nabývá účinnosti 1.1.2007, a to jeho § 13 odst. 2 písm. h) zákona č. 262/2006 Sb. Toto ustanovení znovu zavádí možnost dočasně přidělit zaměstnance k výkonu práce k jiné právnické nebo fyzické osobě v případech prohlubování nebo zvyšování kvalifikace u jiné právnické nebo fyzické osoby, pokud tak stanoví zvláštní právní předpis.

K bodu 74:

Na základě požadavků směrnic EU musí být lékaři, zubní lékaři a farmaceuti vykonávající povolání na území České republiky zapsáni v seznamu členů, který vede Česká lékařská komora, Česká stomatologická komora nebo Česká lékárnická komora.

K bodu 75:

Jde o legislativní úpravu pojmu bez věcného významu.

K bodu 76:

Dosavadní právní úprava postihuje pouze neoprávněné podnikání, tzn. soustavný výkon výdělečné činnosti bez potřebného oprávnění (např. § 118 trestního zákona, § 24 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích, § 61 živnostenského zákona).

Navrhované ustanovení navazuje na nově navrhovanou skutkovou podstatu přestupku v přestupkovém zákoně (§ 24 odst. 1 nové písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích), která zakotvuje neoprávněné provozování dočasné nebo příležitostné výdělečné činnosti, která je regulována právem ES, je-li její výkon zvláštním zákonem zakázán. Záměrem je postihovat nesoustavný výkon pouze té regulované činnosti, která by mohla ohrozit život nebo zdraví příjemce služby. Důvodem této novely je, aby mohli být postihováni poskytovatelé i z jiných členských států činní na území České republiky, kteří nesplní podmínku oznámení nebo ověření odborné kvalifikace. Pokud by nebyl nesoustavný výkon regulované činnosti postihován ve vztahu k českým občanům, nelze v souladu se zákazem diskriminace na základě státní příslušnosti za tento výkon postihovat ani občany jiných členských států.

K bodu 77:

Pro nadbytečnost se vypouští ustanovení vyjadřující vztah zákona ke správnímu řádu.

K bodu 78:

Nová právní úprava § 42 vychází z potřeby harmonizovat zákon s právem ES, zejména se směrnicí 2005/36/ES. Zpřesňuje se pravomoc Ministerstva zdravotnictví vydávat osvědčení v souladu s novou směrnicí EU.

K bodu 79:

Zrušení přílohy k zákonu, kterou se stanoví obory specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, a její převedení v nezměněné podobě do nařízení vlády se navrhuje z důvodu zjednodušení legislativního procesu při její případné novelizaci. Do budoucna je třeba počítat s tím, že obory specializačního vzdělávání bude třeba aktualizovat zejména v návaznosti na vývoj oborů i s ohledem na obory odborné přípravy odborných lékařů podle přílohy C směrnice 93/16/EHS.

K článku V:

Nejasnost věty šesté § 44 odst. 1 zákona, pokud jde o získání specializované způsobilosti na základě osvědčení České lékařské komory k výkonu soukromé lékařské praxe, která je překlenována pouze výkladem, vyžaduje upřesnění, které umožní jednoznačný postup při aplikaci tohoto ustanovení.

Dále je výslovně upravuje postup při započítání praxe u účastníků dosavadních vzdělávacích programů.

Vzhledem k mezeře v dosavadní právní úpravě se doplňuje přiznávání způsobilosti specialistů v oborech, které již nejsou dále realizovány.

K článku VI:

Ustanovení zajišťuje vyhlášení úplného znění zákona o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta ve Sbírce zákonů.

K části třetí (k novele zákona o nelékařských zdravotnických povoláních)

K článku VII:

K bodu 1:

Nově se vymezuje předmět úpravy tak, aby lépe vystihoval obsah zákona zejména ve vztahu ke směrnicím EU.

K bodu 2:

Odkazem na příslušné právní předpisy se v souladu s dosavadní výkladovou praxí zpřesňuje, co je považováno za výkon činností jiného odborného pracovníka.

K bodu 3:

Doplňuje se definice pojmu „pověřená organizace“, která podle zákona nebo na základě statutu vykonává některé administrativně náročné činnosti související se zabezpečením úkolů vyplývajících ze zákona. Vzhledem k problémům při aplikaci zákona se též doplňuje definice pojmu „profesní sdružení“. Vymezením pojmu „členský stát“ se nahrazuje nepřesná legislativní zkratka uvedená v dosavadní právní úpravě.

K bodu 4:

S ohledem na zavedení pojmu „uznávání kvalifikace“, který byl přijat s ohledem na právo EU a na potřebu sjednotit pojmy se zákonem č. 18/2004 Sb., se výslovně tento pojem doplňuje.

K bodu 5:

Zákonem č. 125/2005 Sb. byly mimo jiné novelizovány § 3 odst. 2 zákona č. 95/2004 Sb. a § 3 odst. 2 zákona č. 96/2004 Sb., které se týkají zdravotní způsobilosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, a dále bylo zrušeno zmocňovací ustanovení k vydání vyhlášky o zdravotní způsobilosti k výkonu povolání zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka. Novela vnesla do zákona nejasnosti, které nelze překlenout výkladem. Proto se navrhuje napravit tento stav další novelizací tohoto ustanovení.

Vzhledem ke zrušení zmocňovacího ustanovení k vydání vyhlášky a vzhledem k obtížné aplikovatelnosti vyhlášky č. 470/2004 Sb., kterou se stanoví seznam nemocí, stavů nebo vad, které vylučují zdravotní způsobilost k výkonu povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta a k výkonu povolání dalšího zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka, druhy, četnost a obsah lékařských prohlídek a náležitosti lékařského posudku (o zdravotní způsobilosti) byla tato vyhláška zrušena.

Nyní se navrhuje odstranit nejasnosti provedené v § 3 odst. 2 novelou tak, aby byla ustanovení zákona o zdravotní způsobilosti aplikovatelná.

K bodu 6:

V zemích EU se prokazuje bezúhonnost též z jiných pramenů než z trestních rejstříků. V tom smyslu se navrhuje rozšířit ustanovení upravující bezúhonnost. Dále se zpřesňuje postup při dokládání bezúhonnosti cizími státním příslušníky, aby bylo zřejmé, že postup podle části sedmé se použije pouze před prvním zahájením výkonu povolání a dále se na tyto fyzické osoby vztahuje stejný režim jako na občany České republiky.

K bodu 7:

Vzhledem k úpravě v § 1 se vypouští.

K bodům 8 a 9:

Odstraňují se pochybnosti, které vznikaly při aplikaci § 4 odst. 1 zákona tak, aby bylo zřejmé, že za výkon povolání zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka se považuje též řídící, metodická, koncepční, kontrolní, výzkumná a vzdělávací činnost v příslušném oboru nebo činnost související s poskytováním zdravotní péče, pokud je však vykonávána jinou osobou než zaměstnancem zdravotnického zařízení, tak pouze pro účely započítání výkonu zdravotnického povolání pro získání specializované způsobilosti nebo vydání osvědčení k výkonu povolání bez odborného dohledu.

K bodům 10 a 11:

Mění se vymezení období, za které se započítává náhradní doba výkonu povolání tak, aby se započítávaly náhradní doby pouze v přiměřeném rozsahu.

K bodu 12:

V souladu se směrnicí 2005/36/ES a výkladovým stanoviskům Evropské komise se výslovně stanovuje, že započítání doby mateřské a rodičovské dovolené nelze použít pro účely uznávání kvalifikací (tj. pro zápočet doby výkonu povolání v rámci institutu nabytých práv).

K bodům 13 a 14:

Zpřesňuje se vymezení pojmu "výkon povolání bez odborného dohledu" tak, aby byla odstraněna pochybnost při výkladu tohoto pojmu ve vztahu k osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu podle § 66 a násl. zákona. Pokud zdravotnický pracovník sice získal příslušné vzdělání k výkonu povolání bez odborného dohledu, avšak nezískal uvedené osvědčení, nemůže vykonávat povolání bez odborného dohledu.

Dále je třeba u zdravotnických povolání, kde je pro výkon povolání bez odborného dohledu nutná specializovaná způsobilost, stanovit dílčí rozsah činností, k nímž je zdravotnický pracovník způsobilý bez odborného dohledu již před získáním specializované způsobilostí. Tím se nemění nutnost získat specializovanou způsobilost k úplnému samostatnému výkonu povolání v příslušném oboru.

K bodu 15:

V § 5 odst. 2 se v souladu s dosavadní aplikační praxí rozšiřuje možnost vykonávat povolání všeobecné sestry bez odborného dohledu i na všeobecné sestry se specializovanou způsobilostí ve specializačních oborech určených pro všeobecné sestry, včetně absolventek oborů uvedených v přechodném ustanovení § 96 odst. 3 zákona.

K bodu 16:

Formulačně se zpřesňuje, tak aby bylo zřejmé, že za lékaře se považuje též zubní lékař.

K bodu 17:

Mění text, který je problematický při prokazování výkonu povolání v jednotlivých úsecích činnosti porodní asistentky. Navrhovanou úpravou se sjednocuje postup s ostatními zdravotnickými povoláními.

K bodu 18:

Vzhledem k požadavkům směrnice EU se doplňuje požadavek, aby praktické vyučování ve zdravotnickém bakalářském studijním oboru pro přípravu porodních asistentek probíhalo v akreditovaném zařízení, které splňuje požadavky na výkon povolání v jednotlivých úsecích činnosti porodní asistentky. Tento požadavek směrnice u jiných nelékařských povolání nestanovuje.

K bodu 19:

Zpřesňuje se obsah výkonu povolání radiologického asistenta tak, aby činnosti zvláště důležité z hlediska radiační ochrany radiologický asistent byl oprávněn vykonávat jen, pokud splňuje požadavky stanovené atomovým zákonem.

K bodu 20:

Doplňují se další možnosti získání způsobilosti zdravotního laboranta pro oblast ochrany a podpory veřejného zdraví v souladu s potřebami praxe.

K bodům 21 a 22:

Doplňují se další možnosti získání způsobilosti zdravotně sociálního pracovníka v souladu s potřebami praxe.

K bodu 23:

Vzhledem k aplikačním problémům se doplňuje úprava pro absolventy dosavadních oborů, které nezískaly souhlasné stanovisko Ministerstva zdravotnictví.

K bodům 24 až 27:

Pojem „ochrana a podpora veřejného zdraví“ se upřesňuje v souladu se zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdrví a o změně některých souvisejících zákonů. Dále se rozšiřuje se výčet vzdělání, jímž lze získat způsobilost k výkonu povolání asistenta ochrany a podpory veřejného zdraví a zpřesňuje se vymezení činnosti při výkonu povolání asistenta ochrany a podpory veřejného zdraví tak, aby bylo zřejmé, že se za něj nepovažuje výkon státního zdravotního dozoru, ale pouze činnost s ním související.

K bodům 28 až 30:

Rozšiřuje se možnost získat odbornou způsobilost k výkonu povolání ortotika-protetika tak, aby toto povolání mohli vykonávat i absolventi jiných než zdravotnických škol ve smyslu ustanovení § 2 písm. f), tj. oborů, které nezískaly souhlasné stanovisko Ministerstva zdravotnictví, pokud toto vzdělání získali podle dřívějších právních předpisů. Dále se v návaznosti na novelu živnostenského zákona zpřesňují činnosti v oboru ortotika-protetika tak, aby byly jasně odlišeny činnosti poskytované v rámci zdravotní péče (individualizovaná péče v přímém vztahu k pacientovi) od činností vykonávaných na základě živnostenského listu (sériová výroba a oprava sériově vyráběných pomůcek).

K bodům 31 a 32:

Doplňuje se způsob vzdělání podle dřívějších právních předpisů s časovým omezením. Dále se mění definice výkonu povolání dentální hygienistky tak, aby byl zabezpečen snadnější přístup k péči dentálních hygienistek.

K bodu 33:

Zpřesňuje se obsah výkonu povolání biomedicínského technika tak, aby činnosti na elektrických zařízeních byl biomedicínský technik oprávněn vykonávat jen, pokud splňuje požadavky stanovené vyhláškou č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice.

K bodu 34:

Na základě potřeb praxe se doplňuje nová profese „biotechnický asistent“, jehož vzdělání a výkon činností je odlišný od biomedicínského technika podle § 20 zákona. Zatímco biomedicíncký technik se zaměřuje zejména na technickou stránku profese, včetně elektrotechnických činností, biotechnický asistent je zaměřen více na aplikaci zdravotní techniky při péči o pacienta, včetně vykonávání konkrétních zdravotnických výkonů v přímé péči. Podrobnosti stanoví prováděcí právní předpis.

K bodu 35:

Na základě potřeb praxe se doplňuje nová profese „adiktolog“. Důvodem je potřeba regulovat činnost při léčbě závislostí, a to na vysokoškolské úrovni.

V současné době není dán zákonný podklad pro výkon povolání adiktologa, ač je tento studijní obor řádně akreditován. Tato skutečnost přináší praktické obtíže při zařazení absolventů oboru do praxe, neboť není stanoven okruh činností, které mohou vykonávat.

Rozhodnutím MŠMT bylo rozhodnuto o rozšíření akreditace bakalářského studijního programu Specializace ve zdravotnictví o studijní obor Adiktologie na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

V zákoně č. 96/2004 Sb. nejsou nyní upraveny podmínky získávání odborné způsobilosti k výkonu povolání adiktologa. V návaznosti na tuto skutečnost nezahrnuje povolání adiktologa ani vyhláška č. 39/2005 Sb., kterou se stanoví minimální požadavky na studijní programy k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání. Minimální požadavky na programy k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání (§ 3 uvedené vyhlášky) studijní obor Adiktologie splňuje.

Navrhovanou změnou vznikne zákonný podklad pro novelizaci uvedené vyhlášky a pro zařazení nového, společensky potřebného studijního oboru na patřičné místo mezi nelékařská zdravotnická povolání.

Vzhledem k tomu, že tato činnost není doposud regulována, vykonávají ji nyní absolventi jiných oborů, zejména sociálního nebo psychologického zaměření. Těmto osobám se umožní, aby tuto profesi vykonávali i nadále, již jako regulované zdravotnické povolání, pokud do konce roku 2011 zahájí studium v akreditovaném kvalifikačním kurzu. Po tomto období bude možné získat způsobilost pouze absolvováním akreditovaného zdravotnického vysokoškolského programu.

K bodu 36:

Prodlužuje se přechodné období pro změnu vzdělávání psychologů ve zdravotnictví z důvodu zpoždění při přípravě nového vzdělávacího programu.

K bodu 37:

Na základě potřeb praxe se doplňuje nová profese „zrakový terapeut“. Důvodem je potřeba regulovat potencionálně závažné diagnostické a léčebné činnosti při zrakové rehabilitaci. Vzhledem k tomu, že tato činnost není doposud regulována, vykonávají ji absolventi speciální pedagogiky a zvláštního nástavbového kurzu, který není považován za zdravotnické vzdělání. Těmto osobám se umožní, aby tuto profesi vykonávali i nadále, již jako regulovanou, pokud tento kurz zahájili do konce roku 2010. Po tomto období bude tento kurz již regulován jako zdravotnické kvalifikační vzdělání (akreditovaný kvalifikační kurz). Podmínkou zůstane i nadále absolvování speciální pedagogiky, která však bez navazujícího akreditovaného kvalifikačního kurzu povede pouze ke způsobilosti jiného odborného pracovníka (tyfloped).

K bodům 38 a 39:

Vzhledem k požadavkům praxe se zmírňují požadavky na získání specializované způsobilosti fyzioterapeutů, kteří získali odbornou způsobilost na vysoké nebo vyšší odborné škole.

K bodům 40 a 41:

Doplňují se další možnosti získání způsobilosti odborného pracovníka v laboratorních metodách pro oblast ochrany a podpory veřejného zdraví v souladu s potřebami praxe. Dále se posiluje jeho samostatnost ve stejné oblasti.

K bodu 42:

Zpřesňuje se obsah výkonu povolání biomedicínského inženýra tak, aby činnosti na elektrických zařízeních byl biomedicínský inženýr oprávněn vykonávat jen, pokud splňuje požadavky stanovené vyhláškou č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice.

K bodům 43 až 45:

Pojem „ochrana a podpora veřejného zdraví“ se upřesňuje v souladu se zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdrví a o změně některých souvisejících zákonů. Dále se rozšiřuje se výčet vzdělání, jímž lze získat způsobilost k výkonu povolání odborného pracovníka v ochraně a podpoře veřejného zdraví a zpřesňuje se vymezení činnosti při výkonu jeho povolání tak, aby bylo zřejmé, že se za něj nepovažuje výkon státního zdravotního dozoru, ale pouze činnost s ním související.

K bodu 46:

V návaznosti na novelu živnostenského zákona se zpřesňují činnosti ortoticko-protetického technika tak, aby byly jasně odlišeny činnosti poskytované v rámci zdravotní péče (péče v přímém vztahu k pacientovi) od činností vykonávaných na základě živnostenského oprávnění (sériová výroba a oprava sériově vyráběných pomůcek).

K bodu 47:

Odstraňuje se nejasnost, kdy jsou dezinfekce, dezinsekce a deratizace považovány za zdravotní péči, kterou mohou vykonávat jen zdravotničtí pracovníci podle zákona č. 96/2004 Sb., a kdy za činnost v rámci živnosti, kde je způsobilost upravena zákonem č. 258/2000 Sb.

K bodům 48 až 50:

Úpravou formulace se odstraňuje nejasnost tohoto ustanovení, neboť text „včetně praktické části výuky" vedl k pochybnostem, zda těmito slovy se rozumí praktická výuka absolvovaná vedle uvedených forem vzdělání. Doplňuje se možnost získání způsobilosti k povolání ošetřovatele ve shodě s dřívější praxí i pro absolventy pomaturitních oborů středních škol. Dále se vzhledem k obsahové podobnosti doplňuje i možnost získat způsobilost ošetřovatele absolvováním části studia zdravotnického záchranáře.

K bodu 51:

Důvodem úpravy § 37 odstavce 2 zákona je umožnit v souladu s potřebami praxe výkon povolání maséra i pod přímým vedením lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru.

K bodu 52:

Rozšiřuje se způsobilost zubní instrumentářky tak, aby mohla provádět pod odborným dohledem zubního lékaře nebo dentální hygienistka také činnosti v oblasti zubní prevence.

K bodům 53 až 55:

Rozšiřuje se způsob získání způsobilosti pro zdravotnické záchranáře s neukončeným vzděláním ve vztahu k nárokům kladeným na všeobecného sanitáře a sanitáře pro operační sál. Dále se doplňuje se možnost získání způsobilosti k povolání sanitáře ve shodě s dřívější praxí i pro absolventy dalších oborů středních škol.

.

K bodům 56 až 63:

Navrhuje se rozšířit možnost získání odborné způsobilosti k výkonu povolání jiného odborného pracovníka v souladu s body 25, 36 a 43.

Doplňuje se regulace arteterapeutických činností, tj. terapie za pomoci různých metod uměleckého zaměření (např. výtvarných technik, hudby, tance, uměleckých řemesel) a pracovně terapeutických činností (např. péče o zvířata, zahradu, řemeslných činností) jako činností jiných odborných pracovníků (činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče). Důvodem jsou aplikační problémy v praxi, zejména v psychiatrii.

K bodům 64 a 65:

Doplňuje se možnost udělení akreditace k uskutečňování vzdělávacího programu nebo jeho části pro praktické vyučování v akreditovaných zdravotnických bakalářských oborech pro přípravu porodních asistentek tak, aby byla zajištěna odbornost těchto studijních oborů. Dále se výslovně formuluje možnost dopracovat vzdělávací program podle potřeb akreditovaného zařízení, pokud splní požadavky vzdělávacího programu zveřejněného ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví.

K bodům 66 až 74:

Zpřesňují se ustanovení týkající se žádosti o udělení nebo prodloužení akreditace, zejména ve vztahu k uskutečňování jen části vzdělávacího programu. Akreditované zařízení, které hodlá uskutečňovat jen část vzdělávacího programu, může zbývající část zajišťovat smluvními zařízeními, která musí mít akreditaci. Důsledkem úpravy je potřeba doplnit i seznam všech smluvních zařízení v žádosti o akreditaci.

Praxe ukázala, že požadavky na dokládání nákladů není nezbytné, proto se v rámci potřeby zjednodušování administrativní zátěže vypouští. Rovněž se snižuje administrativní zátěž v případě dokládání skutečností, které byly již doloženy v předchozím akreditačním řízení.

K bodu 75:

Zpřesňuje se složení Akreditační komise ve vztahu k úpravě § 2 (pověřená organizace).

K bodům 76 až 84:

Ustanovení se zpřesňují jednak v návaznosti na změnu provedenou v § 45, pokud jde o uskutečňování jen části vzdělávacího programu, jednak se zpřesňuje obsah rozhodnutí při akreditaci části vzdělávacího programu tak, aby bylo zřejmé, jak je komplexní realizace vzdělávacího programu zajištěna.

Ustanovení se dále zpřesňují tak, že vedle rozhodnutí o udělení akreditace se rozhoduje též o jejím prodloužení.

Vzhledem k potřebám praxe se doplňují důvody, pro které se akreditace neudělí nebo neprodlouží.

V současné době dochází při změně právní formy akreditovaného zařízení nepřechází na nástupnický subjekt oprávnění k uskutečňování vzdělávacího programu (akreditace). Tento postup je z hlediska potřeby zajištění kontinuity vzdělávání nevyhovující, protože dochází k několikaměsíčnímu přerušení akreditace. Řeší se nástupnictví právnické osoby v případě jejího zániku. V zájmu zachování kontinuity vzdělávání se proto navrhuje, aby takové zařízení mohlo po přechodnou dobu vzdělávání i nadále uskutečňovat.

Zrušuje se ustanovení časově omezující možnost podání nové žádosti o akreditaci, neboť aplikace zákona neprokázala nezbytnost tohoto ustanovení. Vypouští se možnost Ministerstva zdravotnictví neudělit akreditaci z důvodů nedostatečné společenské poptávky vzhledem k možnému zneužití.

K bodům 85 až 87:

Povinnosti akreditovaných zařízení se zejména doplňují na základě potřeb praxe tak, aby na vyžádání ministerstva umožnily vykonání praktické části zkoušek požadovaných podle zákona. Zpřesňuje se postup při skončení oprávnění akreditovaného zařízení tak, aby bylo zřejmé, že dokumentaci jsou povinna odevzdat pouze ta akreditovaná zařízení, která již v realizaci vzdělávání nebudou pokračovat.

K bodům 88 až 91:

Výslovně se stanoví vstupní požadavky, které je možné stanovit vzdělávacím programem.

Zpřesňují se ustanovení o započtení části dříve absolvovaného studia do vzdělávání v akreditovaném kvalifikačním kurzu a formulačně se zpřesňuje započtení omluvené absence, pokud jde o praktické a teoretické vyučování. Zjednodušuje se započítávání vzdělání tak, aby Ministerstvo zdravotnictví rozhodovalo pouze v nejasných případech.

K bodu 92:

Vzhledem ke změně v ukončování akreditovaného kvalifikačního kurzu (namísto ministerstva bude zabezpečovat akreditované zařízení), je nutné stanovit, které akreditované zařízení bude odpovědné za ukončení kurzu v případě, že se na realizaci akreditovaného kvalifikačního kurzu podílí více akreditovaných zařízení.

K bodům 93 a 94:

Zjednodušuje se ukončování akreditovaného kvalifikačního kurzu tak, že zkušební komisi zřizuje akreditované zařízení namísto ministerstva a její členy jmenuje a odvolává statutární zástupce akreditovaného zařízení, nikoliv ministr zdravotnictví. Kontrola nad kvalitou vzdělání je zachována oprávněním Ministerstva zdravotnictví jmenovat člena zkušební komise.

K bodům 95 až 102:

Na základě zkušeností z aplikace vyhlášky č. 423/2004 Sb., která upravuje kreditní systém pro vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, se upravují ustanovení tak, aby byly odstraněny pochybnosti při jejím výkladu. Vzhledem k aplikačním problémům se formulačně zpřesňuje, kde lze realizovat odborné stáže a inovační kurzy jako celoživotní vzdělávání a které vzdělávací akce jsou považovány za školící akce, kongresy, konference a sympozia. Rozšiřuje se možnost získat kredity z celoživotního vzdělávání v rámci pedagogické a vědecko-výzkumné činnosti tak, aby bylo možné tuto činnost provádět i za úplatu.

Dále se upravuje povinnost vést evidenci vzdělávacích akcí. V souladu s potřebami praxe a reálným stavem se rozšiřuje definice navazujících studijních programů.

K bodům 103 až 107:

Výslovně se stanoví vstupní požadavky, které je možné stanovit vzdělávacím programem. Zpřesňují se ustanovení o započtení části dříve absolvovaného studia nebo odborné praxe do specializačního vzdělávání a zpřesňuje se započtení omluvené absence, pokud jde o praktické a teoretické vyučování. Zjednodušuje se započítávání vzdělání tak, aby Ministerstvo zdravotnictví rozhodovalo pouze v nejasných případech.

Vzhledem k potřebě zajištění dostatečných profesních zkušeností specialistů se doplňuje povinnost prokázat minimální výkon povolání v příslušném oboru jako podmínku připuštění k atestační zkoušce.

K bodům 108 až 111:

Výslovně se doplňuje podmínka získání odborné způsobilosti pro zařazení do specializačního vzdělávání. Zpřesňuje se proces zařazení zdravotnických pracovníků do specializačního vzdělávání a průběh specializačního vzdělávání v souladu s potřebami praxe, zejména se liberalizuje výběr akreditovaného zařízení uchazečem.

K bodům 112 až 115:

Upravuje se odpovědnost akreditovaného zařízení za průběh specializačního vzdělávání nebo jeho části, pro kterou získalo akreditaci. Upravuje se též odpovědnost akreditovaných zařízení. Stanovuje se postup při zabezpečování školitelů nových specializačních oborů. Též se nově upravují důvody ukončení specializačního vzdělávání.

K bodu 116:

Právní úprava se výslovně zpřesňuje tak, aby bylo nepochybné, že předpokladem pro vykonání atestační zkoušky je splnění všech požadavků stanovených příslušným vzdělávacím programem a upravuje procesní postup posuzování splnění těchto požadavků.

K bodům 117 až 119:

Z důvodů aplikačních problémů ustanovení upravujících certifikovaný kurz je nutné jednoznačně a výslovně vyjádřit jednak účel tohoto kurzu, a to, že zdravotničtí pracovníci získávají zvláštní odbornou způsobilost pro úzce vymezené činnosti, které prohlubují získanou odbornou nebo specializovanou způsobilost, jednak zdůraznit, že certifikovaným kurzem nelze nahradit získání odborné nebo specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání. Současně se zakotvuje požadavek, aby nové vzdělávací programy též stanovily, která odborná, popřípadě specializovaná způsobilost je předpokladem pro zařazení do certifikovaného kurzu, a zda je vyžadována způsobilost k výkonu povolání bez odborného dohledu. Vzhledem k možnosti, že u certifikovaného kurzu není omezena délka a je tudíž možné i jeho několikaleté trvání, se zavádí možnost rozdělit certifikované kurzy na jednotlivé moduly, které budou samostatně ohodnoceny kredity.

K bodům 120 a 121:

Snižuje se administrativní zátěž žadatelů o akreditaci certifikovaného kurzu. Umožňuje se akreditovanému zařízení nezařadit uchazeče do certifikovaného kurzu podle jeho výběru z kapacitních důvodů.

K bodu 122:

Vzhledem k možnosti dělit certifikovaný kurz na moduly, je nutné stanovit, které akreditované zařízení bude odpovědné za ukončení kurzu v případě, že se na realizaci akreditovaného kvalifikačního kurzu podílí více akreditovaných zařízení.

K bodu 123:

Zjednodušuje se započítávání dříve absolvované odborné praxe tak, aby Ministerstvo zdravotnictví rozhodovalo pouze v nejasných případech.

K bodu 124:

Zpřesňuje se vymezení činnosti, které jsou uvedeny v certifikátu o zvláštní odborné způsobilosti.

K bodům 125 až 129:

Zpřesňují se ustanovení o průkazu odbornosti a v návaznosti na úpravy provedené v § 51 a násl. se zjednodušuje se provádění zápisu do průkazu odbornosti o výsledku vykonané závěrečné zkoušky akreditovaného kvalifikačního kurzu předsedou zkušební komise. Zakotvuje se povinnost pořadatelů všech forem celoživotního vzdělávání vydávat buď potvrzení o účasti nebo zaznamenávat účast do průkazu odbornosti. Tyto možnosti jsou rovnocenné.

K bodům 130 a 133:

Ustanovení se upravuje v návaznosti na nově navrhovaný § 81 odst. 3 zákona hlavy VII a v návaznosti na změny provedené v hlavě VIII. Účelem je, aby se i na usazené osoby z členských států EU vztahoval stejný systém kontroly plnění povinnosti celoživotního vzdělání jako na občany ČR.

K bodům 131 a 132:

Zjednodušuje se postup při vydávání osvědčení k výkonu povolání bez odborného dohledu, a to tak, že se již neprokazuje zdravotní způsobilost a bezúhonnost. Důvodem je mimo jiné také skutečnost, že není zavedena povinnost soudů a lékařů hlásit změny v bezúhonnosti a zdravotní způsobilosti. Bez těchto povinností, které jsou administrativně náročné, není možné zajistit aktuálnost údajů v registru. Proto považujeme za vhodnější, aby tyto údaje registr vůbec nesledoval a sledoval je pouze adresně zaměstnavatel, respektive registrující úřad (§ 3).

K bodu 134:

Sjednocuje se správní řízení při vydávání osvědčení k výkonu povolání bez odborného dohledu. V případě žádosti o vykonání zkoušky se bude postupovat podle správního řádu.

K bodům 135 a 136:

Administrativně se zjednodušuje postup při prodloužení platnosti osvědčení.

K bodu 137:

Vypouští se ustanovení o zamítnutí a odejmutí osvědčení, vzhledem k tomu, že jde o rozhodování podle správního řádu, které je upraveno obecně v zákoně č. 500/2004 Sb., správní řád, a to v § 67 a násl. To znamená, že pokud zdravotnický pracovník nesplní podmínky pro výkon povolání bez odborného dohledu stanovené zákonem ve smyslu § 67 odst. 1, musí mu být taková žádost zamítnuta podle správního řádu. Pokud bude vydáno kladné rozhodnutí a v následujícím období bude zjištěno, že bylo vydáno v rozporu s požadavky zákona, postupuje se podle § 90 správního řádu. Pokud jde o odejmutí osvědčení z důvodu, že žadatel přestal splňovat podmínky pro vydání osvědčení, po vypuštění prokazování bezúhonnosti a zdravotní způsobilosti (§ 67 odst. 2 písm. a)) nemůže k takové situaci dojít.

K bodům 138 až 145:

V ustanoveních upravujících „Registr zdravotnických pracovníků způsobilých k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“ dochází ke změnám zejména v návaznosti na novou hlavu VII; úprava se včetně nadpisu rozšiřuje ohostující osoby. Nově se též upravuje subjekt, který při nakládání s osobními údaji plní úkoly správce a zpracovatele registru. Tímto subjektem je pověřená organizace, která do registru zapíšezdravotnického pracovníka, kterému bylo vydáno osvědčení a hostující osobu. Zakotvuje se průlom do chráněných údajů obsažených v registru zdravotnických pracovníků způsobilých k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu ve vztahu k zákonu č. 585/2004 Sb. (branný zákon).

K bodu 146:

Nová právní úprava hlavy VII vychází z potřeby harmonizovat zákon s právem ES, zejména se směrnicí 2005/36/ES, která musí nabýt účinnosti ve členských zemích do 20. 10. 2007.

V souladu se směrnicemi EU je nezbytné promítnout do zákona vedení seznamu usazených a hostujících osob, tj. zdravotnických pracovníků, kteří hodlají vykonávat na území České republiky soustavně zdravotnické povolání nebo kteří jsou usazeni na území jiného členského státu než České republiky a na území České republiky hodlají vykonávat zdravotnické povolání dočasně nebo příležitostně. K volnému poskytování služeb ve smyslu čl. 49 Smlouvy o založení ES jsou v souladu s evropským a mezinárodním právem oprávněni pouze státní příslušníci členských států Evropské unie a státní příslušníci smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace.

Navržený taxativní výčet kategorií osob, které mají právo na rovné zacházení v oblasti přístupu k regulované činnosti a uznávání odborné kvalifikace, reflektuje v nedávné době přijaté směrnice ES, které rozšiřují právo na rovné zacházení v oblasti přístupu k výdělečné činnosti a uznávání odborné kvalifikace.

Zpřesňují se dále ustanovení týkající se hostujících osob a usazených osob ve vztahu k nové právní úpravě a ve vztahu ke zkušenostem s aplikací dosavadních ustanovení. Implementují se rovněž nově vyjednaná nabytá práva v případě rumunských a bulharských dokladů, která vyplývají z přístupové smlouvy těchto znění.

K bodům 147 až 154:

Nadpis hlavy VIII stejně jako formulace některých ustanovení hlavy VIII se upravují v návaznosti na nově navrhovanou hlavu VII.

Zjednodušuje se způsob uznávání odborné způsobilosti jiných odborných pracovníků, kde se upouští od vykonání aprobační zkoušky.

S ohledem na potřeby praxe se prodlužuje lhůta pro vydání rozhodnutí o uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání na území České republiky. Zároveň se vydání rozhodnutí dává do souladu s § 67 odst. 3 zákona tak, že se současně s tímto rozhodnutím, kterým se uznává odborná kvalifikace a jiná způsobilost, vdává i osvědčení podle hlavy VI. Doplňuje se procesní ustanovení upravující průběh aprobační zkoušky. Zpřesňuje se posuzování odborné způsobilosti k výkonu povolání všeobecné sestry a porodní asistentky též ve vztahu k novelizované hlavě VII.

K bodu 155 a 156:

Zpřesňuje se formulace ustanovení týkající se absolventů studijních programů vysokých škol v České republice s jiným vyučovacím jazykem než českým tak, že u absolventů, kteří nehodlají vykonávat povolání na území ČR, se nebude požadovat ověření znalosti českého jazyka.

K bodu 157:

Zrušuje se ustanovení týkající se získání odborné nebo specializované způsobilost na území Slovenské republiky, neboť je již neúčelné vzhledem k členství Slovenské republiky v EU.

K bodu 158:

V § 89 se upravuje formulace tak, aby byla v souladu s novelizovaným § 85 zákona a aby umožnila řešit absolvování praktické části aprobační zkoušky po dobu, kterou stanoví vyhláška č. 394/2004 Sb., kterou se upravují podrobnosti o konání atestační zkoušky, zkoušky k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závěrečné zkoušky akreditovaných kvalifikačních kurzů, aprobační zkoušky a zkušební řád pro tyto zkoušky.

K bodům 159 a 160:

V návaznosti na změny provedené v návrhu novely zákona se doplňují zmocňovací ustanovení týkající převedení specializací podle dřívějších právních předpisů na nové obory specializačního vzdělávání za účelem snížení administrativní náročnosti (nebude se přiznávat individuálně, ale způsobilost bude zřejmá z právního předpisu), se úhrady za atestační zkoušku, aprobační zkoušku a zkoušku k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, dále zdravotní způsobilosti, průběhu specializačního vzdělávání a stanovení podmínek výkonu povolání pod odborným dohledem.

Dále se doplňují zmocnění na zdravotní způsobilosti, průběh specializačního vzdělávání a postup při jeho ukončení a postup při ověření znalosti českého jazyka.

K bodům 161 a 162:

Doplňuje se v souladu se zákoníkem práce ustanovení o úhradě cestovních náhrad členům komisí zřizovaných Ministerstvem zdravotnictví.

Jelikož členové akreditačních komisí přicházejí do kontaktu s citlivými osobními údaji, je nezbytné povinnost mlčenlivost, upravenou dosud pouze statutem akreditačních komisí, stanovit zákonem.

Doplňuje se ustanovení umožňující za atestační zkoušku, aprobační zkoušku a zkoušku k vydání osvědčení vybírat úhradu, kterou hradí uchazeč. Výši úhrady stanoví vláda nařízením. Tato úhrada je příjmem pověřené organizace.

K bodu 163:

Navrhuje se doplnění podmínek dočasného přeložení zaměstnance k jinému zaměstnavateli, tedy tzv. „stáže“.

S účinností od 1. října 2004, kdy došlo k vypuštění institutu dočasného přidělení zaměstnance k výkonu práce u jiného zaměstnavatele ze zákoníku práce, nebylo možné sjednat v písemné dohodě mezi zaměstnavatelem a jeho zaměstnancem dočasné přidělení k výkonu práce k jiné právnické nebo fyzické osobě. To znamenalo pro zdravotnictví neřešitelnost způsobu dalšího odborného vzdělávání zdravotnických pracovníků, které je upraveno zákonem č. 95/2004 Sb. a zákonem č. 96/2004 Sb. Jedná se o případy tzv. „odborné klinické stáže“ zdravotnických pracovníků v rámci jejich dalšího vzdělávání, zejména na akreditovaných vzdělávacích pracovištích, které je založeno na plnění požadované praxe na určeném odborném akreditovaném pracovišti. Pojem „stáž“, kdy se jedná o časově vymezené období za účelem zvyšování nebo prohlubování odborných znalostí a dovedností na jiném pracovišti a zpravidla u jiného zaměstnavatele, je jinou formou vzdělávání, než účast na školení a studiu při zaměstnání, neboť jde o dlouhodobější působení na jiném pracovišti spojené s praktickým výkonem odborných činností, odpovědností za rozsah plnění a provádění zdravotnických výkonů na pacientech, bezpečností a ochrannou pacientů, náhradou škody, bezpečností a ochrannou zdraví při práci.

Požadovaný postup umožňuje nový zákoník práce, který nabývá účinnosti 1. 1. 2007, a to jeho § 13 odst. 2 písm. h) zákona č. 262/2006 Sb. Toto ustanovení znovu zavádí možnost dočasně přidělit zaměstnance k výkonu práce k jiné právnické nebo fyzické osobě v případech prohlubování nebo zvyšování kvalifikace u jiné právnické nebo fyzické osoby, pokud tak stanoví zvláštní právní předpis.

Z důvodů výše uvedených je nezbytné ve zvláštním zákoně, který upravuje prohlubování nebo zvyšování kvalifikace, doplnit o podmínky a organizaci při dočasném přeložení zaměstnance k výkonu práce k jiné právnické nebo fyzické osobě na základě písemné dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem na časově vymezené období, nejdéle však na dobu potřebnou pro získání odborné nebo specializované způsobilosti, vědomostí a dovedností v rámci celoživotního vzdělávání.

K bodu 164:

Vypouští se požadavky na způsobilost vedoucích pracovníků z důvodu vzhledem k tomu, že určení managementu zdravotnických zařízení je odpovědností zaměstnavatelů/provozovatelů.

Nahrazuje se novým ustanovením týkajícím se sankcí. Dosavadní právní úprava postihuje pouze neoprávněné podnikání, tzn. soustavný výkon výdělečné činnosti bez potřebného oprávnění (např. § 118 trestního zákona, § 24 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích, § 61 živnostenského zákona).

Navrhované ustanovení navazuje na nově navrhovanou skutkovou podstatu přestupku v přestupkovém zákoně (§ 24 odst. 1 nové písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích), která zakotvuje neoprávněné provozování dočasné nebo příležitostné výdělečné činnosti, která je regulována právem ES, je-li její výkon zvláštním zákonem zakázán. Záměrem je postihovat nesoustavný výkon pouze té regulované činnosti, která by mohla ohrozit život nebo zdraví příjemce služby. Důvodem této novely je, aby mohli být postihováni poskytovatelé i z jiných členských států činní na území České republiky, kteří nesplní podmínku oznámení nebo ověření odborné kvalifikace. Pokud by nebyl nesoustavný výkon regulované činnosti postihován ve vztahu k českým občanům, nelze v souladu se zákazem diskriminace na základě státní příslušnosti za tento výkon postihovat ani občany jiných členských států.

K bodu 165:

Pro nadbytečnost se vypouští ustanovení vyjadřující vztah zákona ke správnímu řádu.

K bodu 166:

Nová právní úprava § 42 vychází z potřeby harmonizovat zákon s právem ES, zejména se směrnicí 2005/36/ES. Zpřesňuje se pravomoc Ministerstva zdravotnictví vydávat osvědčení v souladu s novou směrnicí EU.

K článku VIII:

Doplňuje se přechodné ustanovení přiznávající absolventům neakreditovaných magisterských nebo bakalářských studijních programů, které byly dodatečně akreditovány jako zdravotnické programy, ministerstvo způsobilost k výkonu odpovídajícího zdravotnického povolání, pokud absolvovaný studijní obor odpovídá svým obsahem a rozsahem minimálním požadavkům na studijní programy k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání stanoveným prováděcím právním předpisem.

Dále se v souvislosti s novými zdravotnickými povoláními adiktolog, biotechnický asistent a zrakový terapeut doplňují se nová přechodná ustanovení. Adiktolog může kromě způsobů uvedených v § 21a získat způsobilost rovněž na základě rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví. Tato forma je volena z důvodu nutnosti posuzovat obsah a rozsah praxe ve správním řízení. Obdobně se postupuje u zrakového terapeuta (§ 23a).

Z důvodu, že uvedení pracovníci neměli možnost požádat o vydání osvědčení podle přechodných opatření k dosavadnímu znění zákona, doplňují se nová přechodná období pro vydání osvědčení k výkonu povolání bez odborného dohledu bez prokázání kreditů z celoživotního vzdělávání obdobně, jako tomu bylo podle § 96 odst. 6 a 7 zákona.

K článku IX:

Ustanovení zajišťuje vyhlášení úplného znění zákona o nelékařských zdravotnických povoláních ve Sbírce zákonů.

K části čtvrté (k novele zákona o Komoře veterinárních lékařů České republiky)

K článku X:

K bodu 1:

Ustanovení § 2 odst. 2 písm. c), které je dosud systematicky chybně zařazen v odstavci o „oprávněních“ (spíše než úkolech) Komory, je vhodné sloučit s § 2 odst. 1 písm. f). Navíc však bude Komora osvědčovat i některé skutečnosti podle veterinárního zákona, který stanovuje odbornou kvalifikaci veterinárního lékaře, a zákona o uznávání odborné kvalifikace, který upravuje institut osvědčení o odborné kvalifikaci a praxi v § 29a, ve znění navržené novely.

K bodu 2:

Rozšíření režimu uznávání odborné kvalifikace mezi členskými státy i na Evropský hospodářský prostor a Švýcarsko v souladu s příslušnými mezinárodními smlouvami.

K bodu 3:

Výše navržená změna § 2 odst. 1 písm. f) (viz. novelizační bod 1) dostatečně nahrazuje dotčené ustanovení. Komora veterinárních lékařů by neměla být pouze „oprávněna“, nýbrž povinna vydávat osvědčení o splnění kvalifikačních předpokladů.

K bodu 4:

Vypuštěním § 2 odst. 2 písm. c) se stávají odstavce 3 a 4 nadbytečnými. Kromě toho by se režim procesní ochrany měl řídit obecnými předpisy (správní řád, soudní řád správní), nikoliv dotčenými ustanoveními, které zavádí sui generis opravný prostředek.

K bodu 5:

Vzhledem k doporučené změně § 2 odst. 2 písm. c) je nutno změnit dikci dotčeného ustanovení a odkázat přímo na podmínky podle veterinárního zákona.

K bodu 6:

Právo přeshraničního poskytování služeb platí pouze pro příslušníky členských států Evropské unie, nikoliv pro státní příslušníky třetích zemí, a to ani pro ty, kteří jsou rodinnými příslušníky nebo dlouhodobými rezidenty.

Institut oznámení je vyčerpávajícím způsobem a v souladu se směrnicí 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací upraven v zákoně o uznávání odborné kvalifikace (§ 19), na který je vhodné odkázat. Proto je navrženo vypuštění dublující a méně konkrétní úpravy obsažené v platném znění veterinárního zákona.

K bodu 7:

Ustanovení § 5a odstavec 3 je v rozporu s článkem 7 směrnice 2005/36/ES, který upravuje ohlášení v případě dočasného nebo příležitostného poskytování služeb, proto je navrhováno jeho zrušení.

K bodu 8:

I když není osoba z jiného členského státu považována za podnikatele podle práva České republiky, nelze jí odepřít právo dočasného poskytování služeb přes hranice bez nutnosti platit poplatky Komoře veterinárních lékařů.

K bodu 9:

Problematika vydávání osvědčení o odborné kvalifikaci a praxi je podrobněji upravena v § 29a zákona o uznávání odborné kvalifikace, ve znění předložené novely.

K části páté (k novele zákona o rostlinolékařské péči a o změně souvisejících zákonů)

K článku XI:

K bodu 1:

Nově se definuje členský stát Evropské unie s ohledem na Dohodu o Evropském hospodářském prostoru a Dohodu mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy, na straně jedné, a Švýcarskou konfederací, na straně druhé, o volném pohybu osob, které jsou pro Českou republiku závazné.

K bodům 2 a 3:

Činnosti uvedené v § 84 a § 86 jsou regulovanými činnostmi ve smyslu směrnice 2005/36/ES, jelikož se pro jejich výkon vyžaduje splnění požadavku odborné kvalifikace a tento požadavek je ověřován státním orgánem (zde: Ministerstvem zemědělství). Navíc lze uvedené činnosti vykonávat i přeshraničně, tzn. v režimu volného poskytování služeb ve smyslu článků 49 a 50 Smlouvy o založení ES.

Protože tyto činnosti spadají do věcného rozsahu hlavy II směrnice 2005/36/ES, byl by bez bližší úpravy této problematiky v zákoně pohyb služeb v sektoru dotčené činnosti zcela uvolněn. Ministerstvo zemědělství pak muselo trpět dočasný nebo příležitostný výkon dotčených činností, aniž by předem mělo možnost ověřit si odbornou kvalifikaci poskytovatele služeb. Navrhuje se proto v případě poskytování služeb odkázat na postup „ověřování odborné kvalifikace“ podle zákona o uznávání odborné kvalifikace (zákon č. 18/2004 Sb.), konkrétně se bude aplikovat jeho § 36b ve znění předkládané novely.

K části šesté (k novele zákona výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě)

K článku XII:

K bodu 1:

Návrh zákona č. 360/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů, transponuje směrnici Evropského parlamentu č. 2005/36/ES ze dne 6. července 2005, o uznávání odborných kvalifikací, která nahrazuje dosavadní směrnice Evropského parlamentu.

K bodu 2:

Návrh sjednocuje rozšíření osobní působnosti tohoto zákona v souladu s ustanovením § 1 odst. 2 navrhované novely zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace.

K bodu 3:

Dochází k přesnějšímu vymezení podmínek vzdělání, které je součástí odborné kvalifikace dle čl. 11 směrnice 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací.

K bodu 4:

Na základě uvážení Komory lze aplikovat podmínky vyplývající ze zákona č. 360/1992 Sb. i na státní příslušníky jiných států než České republiky a členských států Evropské unie tak, jak je vymezuje nově navržené ustanovení § 7 odst. 1 písm. b). Jde o systematicky vhodnější zařazení odstavce 4 ve stávajícím znění § 32.

K bodu 5:

Dochází ke zrušení textu o bakalářském studijním programu, který není v tomto oboru vyučován.

K bodu 6:

Dochází k vložení nového ustanovení § 15c upravující podmínky pro společnosti s ručením omezeným zřízené za účelem výkonu povolání.

K bodu 7:

Návrh vyhovuje požadavku Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a Evropské komise, jehož účelem bylo vypustit ze zákona ustanovení týkající se honorářových řádů a ceníků, která omezovala z pohledu obou uvedených institucí volnou hospodářskou soutěž. Standardy výkonu a dokumentace nemají na volnou hospodářskou soutěž negativní vliv.

K bodu 8:

Transpozice ustanovení čl. 48 a čl. 52 směrnice 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací upravující používání profesních označení a titulů i státními příslušníky členských států, kteří vykonávají regulované povolání v některém z členských států Evropské unie.

K bodu 9:

Jedná se o terminologické zpřesnění ve vazbě na změnu provedenou v zákoně o uznávání odborné kvalifikace.

K bodu 10:

Součástí osvědčení bude skutečnost, že činnosti vykonávané na základě zákona č. 360/1992 Sb. jsou regulovanými činnostmi. Z formálního hlediska tak dojde k usnadnění volného pohybu osob mezi českou republikou a ostatními členskými státy .

K bodu 11:

Návaznost na novelizační bod č. 7.

K bodu 12:

Návaznost na novelizační bod č. 7.

K bodu 13:

Návaznost na nové ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) navrhované v novelizačním bodě č. 2.

K bodu 14:

Jedná se o terminologické zpřesnění ve vazbě na změnu provedenou v zákoně o uznávání odborné kvalifikace.

K bodu 15:

Doklad o dosažené kvalifikaci je definován v § 3 písm. b) návrhu novely zákona o uznávání odborné kvalifikace.

K bodu 16:

Z hlediska právní jistoty žadatelů o uznání odborné kvalifikace bude Ministerstvo pro místní rozvoj vydávat sdělením ve Sbírce zákonů informace o dokladech vydávaných v jiných členských státech, které se uznávají automaticky a informace o dokladech, na základě kterých je uznávána odborná kvalifikace po získání nabytých práv. Forma sdělení ve Sbírce zákonů je volena z hlediska rychlé možnosti změn ve vnitrostátní právní úpravě na základě vyvolaných změn právním předpisem práva ES.

K bodu 17:

V ustanovení § 30c došlo ke zmírnění požadavků na dodržování některých vnitřních předpisů profesních komor u hostujících osob, u kterých nelze při zachování odborných a bezpečnostních hledisek regulované činnosti, spravedlivě požadovat splnění všech požadavků uvedených předpisů. V uvedených případech je třeba postupovat jednotlivě, a to zejména vzhledem k časově omezenému výkonu a druhu regulované činnosti na území České republiky.

„Euronovela“ zákona č. 360/1992 Sb., byla pod č. 224/2003 Sb.,vypracována v době, kdy ještě neexistoval obecný zákon o uznávání odborné kvalifikace. Proto bylo třeba přijmout zvláštní úpravu transponující příslušnou směrnici ES do přílohy č. 2 k zákonu č. 360/1992 Sb. Jedním z cílů zpracovávané novely je však tuto přílohu zrušit a odkázat na komplexnější úpravu v zákoně o uznávání odborných kvalifikací.

K bodu 18:

Návrh odkazuje na obecnou úpravu přezkoumávání pravosti podkladů nutných k podání žádosti v řízení o uznání odborné kvalifikace uvedenou v ustanovení § 22 odst. 7 v návrhu novely zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborných kvalifikací, kde je uvedená problematika upravena komplexně pro všechna regulovaná povolání na území České republiky. Jelikož se uvedený zákon v případě uznávání odborné kvalifikace použije subsidiárně (viz. ustanovení § 34a navrhované novely zákona č. 360/1992 Sb.), není proto žádoucí, aby zákon č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, obsahoval duplicitní ustanovení.

K bodu 19:

Administrativní spolupráce a ověřování pravosti dokladů je upraveno v ustanovení § 22 odst. 7 navrhované novely zákona o uznávání odborné kvalifikace, není proto žádoucí, aby zákon č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, obsahoval duplicitní ustanovení.

K bodu 20:

Ustanovení § 30o je zrušeno z důvodu duplicity ustanovení §§ 29 až 29b zákona o uznávání odborné kvalifikace, odkaz již tedy nemá opodstatnění

K bodu 21:

Užívání profesních označení je obecně upraveno v § 27 navrhované novely zákona o uznávání odborné kvalifikace, není proto žádoucí, aby zákon č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, obsahoval duplicitní ustanovení.

K bodu 22:

Jedná se o terminologické zpřesnění ve vazbě na terminologii vyplývající ze zákona o uznávání odborné kvalifikace.

K bodu 23:

Nové ustanovení § 30i odst. 2 písm. e) reaguje na úpravu správního poplatku za přijetí žádosti o uznání odborné kvalifikace („za přijetí žádosti o registraci“), která bude obsažena v návrhu novely zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích.

K bodu 24:

Postup uznávacího orgánu v případě pochybností ohledně správnosti překladu dokladů nezbytných k žádosti o registraci je vyčerpávajícím způsobem upraven v ustanovení § 22 odst. 6 návrhu novely zákona o uznávání odborné kvalifikace. Není proto žádoucí, aby zákon č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, obsahoval duplicitní ustanovení.

K bodu 25:

V ustanovení § 30j návrhu novely zákona 360/1992 Sb., se usazené osobě přiznávají stejná práva jako osobě autorizované, která spočívají, mimo jiné, v oprávnění na vydání razítka profesní komory registrované osobě. Dosud byla tato skutečnost upravena pouze vnitřními předpisy profesních komor.

K bodům 26 a 27:

Lhůty řízení o uznání odborné kvalifikace obecně upravuje ustanovení § 25 odst. 2 až 4 zákona o uznávání odborné kvalifikace, se kterým je dosavadní znění ustanovení 30k odst. 2 zákona 360/1992 Sb., uvést do souladu. Ve své současné podobě odporovalo principům nové směrnice 2005/36/ES, jenž nedovolují přerušení řízení o uznání odborné kvalifikace ani v případě nutnosti vyžádání nutných dokladů či jiné formě spolupráce s orgány jiného členského státu. Potřeba delší časové lhůty je dostatečně ošetřena ustanoveními § 24 odst. 5 a § 25 odst. 3 zákona o uznávání odborné kvalifikace.

K bodu 28:

Ustanovení upravuje zapsání žadatele o uznání odborné kvalifikace do seznamu registrovaných osob uvedeného v § 23 odst. 6 písm. e) a nutnost odůvodnění odmítnutí takového zápisu.

K bodu 29:

Úprava navazující na ustanovení o dočasném nebo příležitostném výkonu povolání na území České republiky v §§ 29 až 29b zákona o uznávání odborné kvalifikace.

K bodu 30:

Ustanovení § 30o je zrušeno z důvodu duplicity ustanovení §§ 29 až 29b zákona o uznávání odborné kvalifikace.

K bodu 31:

Ustanovení upravuje zapsání žadatele o uznání odborné kvalifikace do seznamu registrovaných osob uvedeného v § 23 odst. 6 písm. e) a nutnost odůvodnění odmítnutí takového zápisu.

K bodu 32:

Návrh novely zákona č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odkazuje na právní úpravu opravných prostředků uvedených v zákoně č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.

K bodu 33:

Z hlediska systematického bylo ustanovení § 32 odst. 4 přesunuto do nového ustanovení § 8 odst. 5.

K bodům 34 a 35:

Návrh zákona č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, transponuje směrnici Evropského parlamentu č. 2005/36/ES ze dne 6. července 2005, o uznávání odborných kvalifikací, která nahrazuje dosavadní směrnici č. 85/384/EHS Evropského parlamentu.

K bodům 36 a 37:

Jedná se o terminologické zpřesnění ve vazbě na změnu provedenou v zákoně o uznávání odborné kvalifikace.

K bodu 38:

Z hlediska právní jistoty žadatelů o uznání odborné kvalifikace bude Ministerstvo pro místní rozvoj vydávat sdělením ve Sbírce zákonů informace o dokladech vydávaných v jiných členských státech, které se uznávají automaticky.

K bodu 39:

Z důvodu duplicity s ustanovením § 4 odst. 6 zákona o uznávání odborné kvalifikace, je ustanovení bodu 2 v příloze č. 1 zrušeno.

K bodu 40:

Transpozice ustanovení čl. 49 směrnice 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací upravující nabytá práva architektů.

K bodu 41:

V příloze č. 1 se zrušuje bod 4 z důvodu úpravy stávajícího ustanovení v bodě 3 a v zákoně o uznávání odborné kvalifikace.

K bodu 42:

Jedná se o terminologické zpřesnění ve vazbě na změnu provedenou v zákoně o uznávání odborné kvalifikace.

K bodu 43 a 44:

Nadbytečná ustanovení z důvodu zrušení směrnice 99/42/ES ze dne 7. června 1999, kterou se zavádí postup pro uznávání dokladů o vzdělání pro profesní činnosti upravené směrnicemi o liberalizaci a o přechodných opatřeních a kterou se doplňuje obecný systém uznávání kvalifikací.

K části XIII:

Ustanovení zajišťuje vyhlášení úplného znění zákona o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě ve Sbírce zákonů.

K části sedmé (k novele zákona o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře)

K článku XIV:

K bodům 1 až 4:

Zákonem č. 111/2007 Sb. byl mimo jiné novelizován zákon č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů. Tato novela implementovala dosavadní systém vzájemného uznávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, kteří působí na území České republiky jako hostující osoby. Nová úprava hostujících osob obsažená ve směrnici 36/2005/ES se v některých detailech liší. Tyto odlišnosti zohledňuje návrh zákona, kterým se mění zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákon. Konkrétně jde o část druhou, tj. o novelu zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. Účelem navrhované novely tedy je uvést do souladu obě právní úpravy hostujících osob obsažené v zákoně č. 220/1991 Sb., ve znění zákona č. 111/2007 Sb. a v navrhované novele zákona č. 95/2004 Sb.

K části osmé (k novele živnostenského zákona)

K článku XV:

K bodu 1:

Názvy povolání se dávají do souladu s platným zněním zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta a zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů, a to v návaznosti na úpravu kvalifikací a jejich vzájemného uznávání pro zdravotnická povolání upravenou právem Evropských společenství.

K bodu 2:

V § 3 odst. 3 písm. t) dochází ke sladění ustanovení živnostenského zákona se školskými předpisy, zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním,vyššímodborném a jiném vzdělávání (školský zákon).

K bodu 3:

V § 69a odst. 2 dochází ke změně pouze v upřesnění vymezení právnické osoby ve smyslu čl. 48 Smlouvy o založení ES.

K bodům 4 a 5:

V § 69a se doplňuje dosud chybějící úprava, podle které by byl jednoznačně stanoven způsob, kterým osoba poskytující na území České republiky služby prokazuje oprávněnost poskytovat služby. Dále se doplňuje, že osoba poskytující služby, které jsou obsahem činností uvedených v nařízení vlády č. 209/2001 Sb., je povinna orgánu dozoru prokázat splnění povinnosti provozovat tyto činnosti osobami se stanovenou odbornou způsobilostí. Navržená úprava je nutná z důvodů ochrany zdraví spotřebitelů, neboť se jedná o činnosti jako jsou masérské služby, rekondiční a regenerační služby, pedikúra a manikúra, vodní záchranářství, provozování solária apod., u kterých je z hlediska ochrany veřejného zájmu třeba, aby byly zabezpečovány kvalifikovanými osobami. Zároveň se stanovuje i způsob prokazování odborné způsobilosti těchto osob v návaznosti na požadavky kladené na výkon regulovaných činností podle navrhované novely zákona o uznávání odborné kvalifikace. Shodně s úpravou živnostenského zákona pro osoby podnikající na základě usazení se povinnost zabezpečit výkon činnosti kvalifikovanými osobami v závislém postavení ukládá poskytovateli služeb (podnikateli).

Obecná právní úprava povinností osob poskytujících služby se doplňuje v tom smyslu, že odkazuje na povinnosti osob, které poskytují služby v regulovaných činnostech, upravené zákonem o uznávání odborné kvalifikace. Zároveň se stanovuje, že stejné povinnosti jako má ve smyslu zvláštního právního předpisu fyzická osoba poskytující služby v regulované činnosti, která je živností, má i osoba právnická. Tím se slaďují povinnosti právnických a fyzických osob při poskytování služeb a odstraňuje se nerovnost podnikatelských subjektů.

K bodu 6:

Návrh v tomto bodě reaguje na novelu zákona č. 18/2004 Sb. a umožňuje orgánu dozoru kontrolovat u osob, které poskytují služby v regulovaných činnostech, splnění povinnosti oznámit poskytování služby uznávacímu orgánu. Dále se umožňuje orgánu dozoru (živnostenskému úřadu) kontrolovat u osob poskytujících služby plnění povinnosti zajistit provozování vybraných činností pouze osobami splňujícími odbornou způsobilost ve smyslu nařízení vlády č. 209/2001 Sb.

K článku XVI:

S ohledem na minimalizaci administrativní zátěže se navrhuje u vázaných živností ze skupiny 213 Stavebnictví, u nichž dochází ke změně názvu oboru živnosti, zachovat dosavadní oprávnění a výměnu jejich průkazů provést bez správního poplatku na žádost podnikatele nebo na základě oznámení změny údajů a dokladů stanovených pro ohlášení živnosti. Navržená úprava je plně v souladu s živnostenským zákonem v platném znění.

K části deváté (k novele zákona o správních poplatcích)

K článku XVII:

K bodu 1:

Novelou zákona o správních poplatcích dochází nově ke zpoplatnění přijetí žádosti o vydání rozhodnutí nebo osvědčení jiného než byla zpoplatněna v současné právní úpravě, pokud tak stanoví zvláštní právní předpisy o způsobilosti k výkonu zdravotnických povolání – zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách a získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních). Takové rozhodnutí nebo osvědčení bude zpoplatněno částkou 500 Kč.

K bodu 2:

Podle platného stavu se zpoplatňuje pouze vydání rozhodnutí o uznání odborné kvalifikace státních příslušníků členských států. Tento systém je z několika důvodů nevyhovující:

Uznávací orgány, které posuzují odbornou kvalifikaci státních příslušníků členských států a některých státních příslušníků jiných než členských států, provádějí odborně a často i jazykově náročnou činnost ve prospěch migrantů z jiných členských států, kteří chtějí svou činnost vykonávat na území ČR. Objem pracovních úkolů uznávacího orgánu a způsob posuzování odborné kvalifikace se neliší v závislosti na tom, zda je odborná kvalifikace nakonec uznána či nikoliv. Proto by mělo být zpoplatněno přijetí žádosti o uznání odborné kvalifikace, nikoliv až samotné vydání kladného rozhodnutí. Bylo-li by zpoplatněno až samotné kladné rozhodnutí, uchazeči by nebyli motivováni k tomu, aby předkládali veškeré dokumenty, které by jim zajistily uznání odborné kvalifikace, a uznávací orgány by tak mohly být zahlceny obtížnou a složitou agendou posuzování neúplných žádostí nebo žádostí, které neposkytují záruky pro uznání odborné kvalifikace, aniž by získaly jakoukoliv náhradu nákladů na tyto činnosti.

Za druhé, zpoplatněno by mělo být přijetí žádosti od jakékoliv osoby, nikoliv jen od státních příslušníků členských států. Systém uznávání kvalifikací se neaplikuje jen na státní příslušníky členských států, nýbrž i na některé státní příslušníky třetích států. Oproti platnému znění se proto navrhuje vypustit slova „státních příslušníků členských států“ z písmene a) položky 22.

Dále se oproti platnému stavu vkládá do položky 22 nové písmeno b), podle kterého se do budoucna bude zpoplatňovat vydání osvědčení podle § 29a zákona o uznávání odborné kvalifikace, tj. osvědčení o odborné kvalifikaci a výkonu předmětné činnosti. Na rozdíl od písmene a) se nezpoplatňuje přijetí žádosti, ale až vydání dotčeného osvědčení.

K bodu 3:

Z důvodu vyloučení možných pochybností ohledně příjemce správního poplatku, zejména pak s ohledem na to, že uznávacími orgány jsou i profesní komory, se navrhuje tuto otázku výslovně upravit v poznámce k příslušné položce sazebníku.

K části desáté (k novele zákona o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky)

K článku XVIII:

K bodu 1:

§1 spolu s poznámkou pod čarou č. 1 je měněn ve smyslu změny sekundární právní úpravy Evropských společenství, tj. zrušením směrnice Rady 89/48/EHS ze dne 21. prosince 1988 o obecném systému pro uznávání vysokoškolských diplomů vydaných po ukončení nejméně tříletého odborného vzdělávání a přípravy a směrnice Rady 92/51/EHS ze dne 18. června 1992 o druhém obecném systému uznávání odborného vzdělávání, která doplňuje směrnici 89/48/EHS a jejich nahrazením směrnicí 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací.

K bodům 2, 4 a 5 a 10

V důsledku právní úpravy dočasného nebo příležitostného poskytování služeb ve směrnici 2005/36/ES je třeba zohlednit poskytování daňového poradenství hostujícím daňovým poradcem.

K bodu 3:

Vymezení pojmu hostujícího daňového poradce, který poskytuje služby daňového poradenství na území České republiky dočasně nebo příležitostně.

K bodu 6:

V návaznosti na obecnou právní úpravu obsaženou v návrhu § 36a a § 36b zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace) je v zákoně č. 523/1992 Sb. uveden odkaz na skutečnost vymezující dobu možnosti dočasného nebo příležitostného poskytování služeb a na skutečnost, pokud je v rámci ověřování odborné způsobilosti při poskytování služeb uloženo kompenzační opatření.

V důsledku právní úpravy dočasného nebo příležitostného poskytování služeb ve směrnici 2005/36/ES je třeba zohlednit poskytování daňového poradenství hostujícím daňovým poradcem. Jelikož hostující daňový poradce poskytování služeb na území ČR oznamuje, je potřeba upřesnit, že se tak děje od okamžiku podání oznámení Komoře a nikoli až dnem registrace v seznamu (podle zákona o uznávání odborné kvalifikace může poskytovat od okamžiku oznámení), pokud samozřejmě oznámení splňuje všechny náležitosti uvedené v zákoně o uznávání odborné kvalifikace.

K bodu 7:

Vhodnější vymezení podmínek poskytování služeb daňových poradců ze třetích států na základě bilaterálních mezinárodních smluv.

K bodům 8 a 9:

V důsledku zrušení §§ 8d až 8f je třeba provést změnu odkazů v § 4 odst. 3 a 4.

K bodům 11 až 13, 15 až 29:

Změna spočívá zejména ve skutečnosti, že se ve většině případů koná kvalifikační zkouška a k rozdílové zkoušce se přistupuje jen výjimečně. Z toho důvodu je v § 5 navržena úprava kvalifikační zkoušky. Rozdílová zkouška ve smyslu stávajícího ustanovení § 5 zákona č. 523/1992 Sb. není rozdílovou zkouškou tak, jak ji vymezuje návrh § 10 a násl. zákona č. 18/2004 Sb. transponující čl. 14 směrnice 2005/36/ES. Rozdílová zkouška je uchazeči o výkon regulovaného povolání ukládána pouze v případě, že je patrný rozdíl v obsahu jeho dosažené kvalifikace v členském státě původu oproti kvalifikaci požadované v hostitelském členském státě, tj. v České republice. Podmínky ukládání rozdílové zkoušky jsou upraveny v obecné právní úpravě, tj. v zákoně č. 18/2004 Sb., další podmínky rozdílové jsou pak vystiženy v zákoně č. 523/1992 Sb. a to přiměřeně k podmínkám kvalifikační zkoušky. Tak stanoví návrh nového odstavce 13 v § 5. V případě výkonu povolání daňového poradce je rozdílová zkouška jediným kompenzačním opatřením. V případě výkonu tohoto povolání není dána uchazeči o výkon regulovaného povolání možnost volby mezi adaptačním obdobím a rozdílovou zkouškou a to vzhledem k ustanovení čl. 14 odst. 3 a rozsudku Evropského soudního dvora ve věci C-149/05 Harold Price). Daňové poradenství naplňuje podmínku stanovenou v čl. 14odst. 3 směrnice 2005/36/ES, kdy výkon povolání vyžaduje přesnou znalost vnitrostátního práva a poskytování právních rad nebo právní pomoci týkající se vnitrostátního práva je základním a nezbytným předpokladem dotyčné odborné činnosti.

Rozdělením kvalifikační zkoušky na dílčí zkoušky se usnadňuje žadatelům složení zkoušky a umožňuje rozložení přípravy na její vykonání na delčí období. Tento přístup kopíruje praxi jinýchprofesí (např. auditorskou). Z praktických účelů se mění splatnost poplatku za podání žádosti o vykonání kvalifikační zkoušky nebo její části, která je nastavena na přibližně 1,5 měsíce před konáním zkoušky namísto v den konání zkoušky, vzhledem k administrativnímu zabezpečení konání zkoušky a finančímu pokrytí nákladů.

K bodu 14:

Skutkové podstaty trestných činů (tj. obecné definice trestných činů) velmi zřídka výslovně souvisí s výkonem daňového poradenství. Naopak trestné činy, jejichž skutkové podstaty jsou obecně formulovány, mohou být spáchány v souvislosti s výkonem daňového poradenství.

K bodu 30:

Stanovení práv a povinností daňového poradce poskytující na území České republiky své služby dočasně nebo příležitostně. Zákon o uznávání odborné kvalifikace obsahuje pouze obecné požadavky na poskytování služeb hostujícím daňovým poradcem, proto je nutno upřesnit, že se podmínky (práva a povinnosti) uvedené v § 6 vztahující na daňového poradce vztahují i na hostujícího daňového poradce.

K bodu 31:

Specifikace identifikačních údajů, tj. uvedení bydliště daňového poradce do seznamu daňových poradců, pokud není možno uvést adresu místa trvalého pobytu.

K bodu 32:

Stanovení podmínek zápisu hostujících daňových poradců do seznamu vedeného Komorou daňových poradců.

K bodu 33:

Vzhledem k odlišnému režimu hostujícího poradce a k tomu, že hostující poradce se nezapisuje, ale registruje v seznamu daňových poradců, je nutno stanovit, že v případě hostujícího poradce se, pokud jde o vyškrtnutí ze seznamu daňových poradců postupuje obdobně jako u daňového poradce nebo usazeného daňového poradce. Obdobně jako u vyškrtnutí je nutno přistoupit i k úpravě pozastavení výkonu daňového poradenství.

K bodům 34 a 35:

Na základě nově navrženého ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 18/2004 Sb. se podmínky uznávání odborné kvalifikace, tj. i podmínky výkonu daného regulovaného povolání vztahují i na příslušníky jiných než členských států Evropské unie. Jedná se o státní příslušníky smluvních států Dohody o Evropském hospodářském prostoru, občany Švýcarské konfederace, osoby s trvalým pobytem na území České republiky, rodinné příslušníky těchto osob, státní příslušníky jiného než členských států Evropské unie, bylo-li jim v České republice nebo jiném členském státě přiznáno právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství, státní příslušníci jiného než členského státu, byl-li jim na území České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie povolen dlouhodobý pobyt pro účely provedení výzkumného projektu, rodinné příslušníky těchto osob, byl-li jim povolen dlouhodobý pobyt na území České republiky a osoby, kterým byl na území České republiky přiznán status doplňkové ochrany nebo postavení azylanta, nebo jejich rodinného příslušníka, byl-li mu přiznán status doplňkové ochrany nebo postavení azylanta za účelem sloučení rodiny.

K bodům 36 a 37:

Formální vymezení usazeného a hostujícího daňového poradce.

K bodu 38:

Stanovení podmínek posuzování odborné kvalifikace hostujících i usazených daňových poradců a to s odkazem na zvláštní právní předpis, kterým je zákon č. 18/2004 Sb. U hostujících daňových poradců jsou pak uvedeny skutečnosti, které musí při ohlášení poskytování služeb na území České republiky poskytovat (čl. 7 odst. 2 směrnice 2005/36/ES).

K bodu 39:

Existence §§ 8d až 8f není nutná vzhledem k ustanovení § 8a a nově navrženým ustanovením §§ 8b a 8c.

K bodům 40 a 42:

Rozdělením kvalifikační zkoušky na dílčí zkoušky se usnadňuje žadatelům složení zkoušky a umožňuje rozložení přípravy na její vykonání na delčí období. Tento přístup kopíruje praxi jinýchprofesí (např. auditorskou). O vykonání kvalifikační zkoušky žádá „žadatel“ nikoli daňový poradce, proto dochází současně k upřesnění těchto dvou pojmů.

K bodu 41:

Komora daňových poradců je orgánem, který bude vydávat doklad sloužící k prokázání kvalifikačních předpokladů žadatele o výkon regulovaného povolání daňového poradce v jiných členských státech Evropské unie.

K bodu 43:

Vhodnější vymezení práv daňového poradce v řízení o sankcích.

K článku XIX:

Přechodné ustanovení řeší věcnou působnost dosavadního zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, účinného před dnem účinnosti navrhované novely, na základě kterých probíhá řízení o uznání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti. Ta řízení o uznání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti, která nebyla pravomocně skončena před účinností navrhované novely zákona č. 18/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů a dalších souvisejících zákonů, se dokončí podle dosavadního zákona č. 523/1992 Sb. s výjimkou § 5 odst. 3, který se tímto zákonem řídí od 1. února 2008.

K části jedenácté (k novele zákona o patentových zástupcích a o změně zákona o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví)

K článku XX:

K bodu 1:

Ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) dosavadního znění zákona o patentových zástupcích je třeba přeformulovat v návaznosti na Dohodu o volném pohybu osob se Švýcarskem s ohledem na čl. 16 Metodických pokynů (příloha usnesení vlády č. 1304 ze dne 12. 10. 2005). Rovněž je potřeba zohlednit směrnice 2004/38/ES, 2003/109/ES, 2005/71/ES, 2004/83/ES a 2003/83/ES s ohledem na některé kategorie třetích státních příslušníků, kteří mají v otázkách přístupu k výdělečné činnosti rovné postavení, jako státní příslušníci členských států.

K bodu 2:

Rozdílová zkouška je jedním z možných způsobů, jak bude uznána odborná kvalifikace zahraničního patentového zástupce, který je součástí řízení o uznání odborné kvalifikace podle zvláštního zákona. Nelze totiž teoreticky vyloučit situaci, kdy uchazeč prokáže znalost všech oblastí nezbytných pro výkon činnosti patentového zástupce bez nutnosti skládání rozdílové zkoušky (i když v praxi budou tyto situace zřejmě nastávat výjimečně). Nelze proto automaticky předpokládat uložení rozdílové zkoušky. Proto je nutné navázat rozsah oprávnění k činnosti na rozhodnutí o uznání odborné kvalifikace.

K bodu 3:

Místo trvalého pobytu je postavení podle českého práva, které je pro občany jiných států obtížně dosažitelné. Jelikož asistentem patentového zástupce může být i cizí státní příslušník bez trvalého pobytu na území České republiky, bude vhodné tento institut nahradit institutem „bydliště“.

K bodům 4 a 5:

Zahraniční organizační forma usazená v České republice má z definice „usazení“ na území České republiky svůj podnik nebo jeho organizační složku, která se zapisuje do obchodního rejstříku. Písmeno c) dosud platného znění zákona je proto nadbytečné a písmeno d) stávajícího znění je vhodné přeformulovat.

K bodu 6:

Skutkové podstaty nedbalostních trestných činů (tj. obecné definice trestných činů) nikdy nebo velmi zřídka výslovně souvisí s poskytováním služeb patentového zástupce. Naopak mnoho nedbalostních trestných činů, jejichž skutkové podstaty jsou obecně formulovány, mohou být spáchány v souvislosti s výkonem činnosti patentového zástupce. Význam dotčeného ustanovení správně míří spíše druhým naznačeným směrem, a proto bylo nutno upravit i dosud nepřesnou dikci.

K bodu 7:

Ustanovení představuje důsledné užívání legislativní zkratky zavedené v § 2 odst. 1 písm. b).

K bodu 8:

Uchazeč o uznání odborné kvalifikace k výkonu činnosti patentového zástupce musí být osvobozen od povinnosti skládat odbornou zkoušku patentového zástupce, která je podle § 8 odst. 1 písm. g) vyhrazena pro uchazeče tuzemské. Požadavky na odbornou kvalifikaci mohou být nahrazeny rozhodnutím o uznání odborné kvalifikace podle zvláštního zákona. Zvláštní zákon rovněž určuje, za kterých podmínek je uznávací orgán (Komora patentový zástupců) oprávněn po uchazeči požadovat rozdílovou zkoušku.

K bodu 9:

V zákoně je potřeba výslovně zakotvit, že poplatek za podání žádosti o uznání odborné kvalifikace ve výši 2000 Kč se hradí Komoře a nejedná se tedy o správní poplatek dle zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, nýbrž se jedná o poplatek svého druhu, který je příjmem Komory.

K bodům 10 a 11:

Z platného ustanovení není zřejmé, v jakém rozsahu se rozdílová zkouška skládá, respektive z tohoto ustanovení vyplývá, že se skládá ze znalosti českého právního řádu a mezinárodních smluv týkajících se ochrany průmyslového vlastnictví. Zákon o uznání odborné kvalifikace a směrnice, které transponuje, však dovolují členskému státu vyžadovat rozdílovou zkoušku jen v rozsahu, ve kterém byl prokázán podstatný rozdíl mezi požadavky ČR a kvalifikací uchazeče. Jinými slovy, rozdílovou zkoušku lze požadovat pouze v případě a v rozsahu zjištěných rozdílů.

K bodu 12:

Dosavadní znění zákona neumožňovalo Komoře patentových zástupců, pokud zjistí, že osoba uvedená na seznamu nesložila odbornou zkoušku, její vyškrtnutí ze seznamu, tak, jak je to možné např. při nedostatku vysokoškolského vzdělání. Podle navržené úpravy rovněž nesplnění podmínky podle § 9 (uznání odborné kvalifikace, v rámci něhož se rovněž skládá rozdílová zkouška, obdoba zkoušky odborné) bude důvodem, podle něhož i po uplynutí objektivní lhůty bude možné vyškrtnutí patentového zástupce. Jiný postup by byl považován za diskriminační vůči osobám zapisujícím se jako zahraniční patentoví zástupci.

K bodu 13:

Ustanovení představuje důsledné užívání legislativní zkratky zavedené v § 2 odst. 1 písm. b).

K bodu 14:

Komplexní úprava podávání oznámení podle čl. 7 (1) a (2) směrnice 2005/36/ES bude obsažena v § 19 zákona č. 18/2004 Sb., ve znění navržené novely. Je vhodné a legislativně nejjednodušší na tuto úpravu odkázat i pro účely oznamování přeshraničního poskytování služeb zahraničními patentovými zástupci.

K bodu 15:

S ohledem na § 2 odst. 3 zákona a s ohledem na to, že v rámci poskytování služeb nelze ověřit odbornou kvalifikaci poskytovatele služeb patentového zástupce, navrhuje se výslovně upravit rozsah oprávnění k výkonu činnosti na území České republiky.

K bodu 16:

Dosavadní znění věty druhé zakládá povinnost zahraničního patentového zástupce dodržovat právní předpisy domovského členského státu. Míra vázanosti právem domovského státu je však dána především předpisy tohoto státu, nikoliv předpisy České republiky jako hostitelského členského státu. Věta druhá je proto nadbytečná. Navíc, české právo nemůže osobě stanovit povinnost paušálně dodržovat pravidla podle jiného právního řádu, když by aplikace těchto pravidel na území České republiky mohla být v určitých případech neproveditelná či nevhodná. Další problémy by byly spojeny s otázkou odpovědnosti a sankcionování Komorou za porušení povinností stanovených cizím právním řádem.

Rámcový výčet předpisů České republiky, kterými se řídí poskytovatel služby na našem území dočasně působící, je stanoven v § 19a zákona č. 18/2004 Sb., ve znění navržené novely.

K bodu 17:

Dosavadní znění § 26 je v rozporu s článkem 7 (4) směrnice 2005/36/ES, který umožňuje příslušnému orgánu hostitelského členského státu přezkoumat odbornou kvalifikaci poskytovatele služeb jen tehdy, pokud výkon regulované činnosti bez této kvalifikace může ohrozit bezpečnost nebo zdraví lidí.

K bodu 18:

V případě výkonu povolání patentového zástupce je rozdílová zkouška jediným kompenzačním opatřením. V případě výkonu tohoto povolání není dána uchazeči o výkon regulovaného povolání možnost volby mezi adaptačním obdobím a rozdílovou zkouškou a to vzhledem k ustanovení čl. 14 odst. 3 a rozsudku Evropského soudního dvora ve věci C-149/05 Harold Price). Výkon povolání patentového zástupce naplňuje podmínku stanovenou v čl. 14odst. 3 směrnice 2005/36/ES, kdy je vyžadována přesná znalost vnitrostátního práva a poskytování právních rad nebo právní pomoci týkající se vnitrostátního práva je základním a nezbytným předpokladem dotyčné odborné činnosti.

K bodu 19:

Práva a povinnosti usazené osoby při výkonu regulované činnosti a její právní postavení musí být identické jako práva a povinnosti a právní postavení osob, které stejnou činnost vykonávají ve stejném členském státě soustavně na základě povolení (něco jiného může platit v případě zahajování regulované činnosti). Proto doporučujeme ustanovení o právech a povinnostech v souvislosti s poskytováním služeb patentového zástupce vztáhnout na usazené osoby obdobně, nikoliv jen přiměřeně.

K bodu 20:

Ustanovení představuje důsledné užívání legislativní zkratky zavedené v § 2 odst. 1 písm. b).

K bodu 21:

Dochází k jednoznačnému vymezení ojedinělého nebo dočasného poskytování služeb v souvislostí s terminologií používanou ve směrnici 2005/36/ES.

Komplexní úprava podávání oznámení podle čl. 7 (1) a (2) směrnice 2005/36/ES bude obsažena v § 19 zákona č. 18/2004 Sb., ve znění navržené novely. Bude vhodné a legislativně nejjednodušší na tuto úpravu odkázat i pro účely oznamování přeshraničního poskytování služeb zahraničními organizačními formami.

K bodům 22 a 23:

Na osobu usazenou se vztahují veškerá práva a povinnosti v souvislosti s výkonem regulované činnosti stanovené právním řádem hostitelského členského státu (Česká republika). Naproti tomu na osobu hostující se vztahují jen ta ustanovení právního řádu České republiky v souvislosti s výkonem regulované činnosti, která nepředstavují nepřiměřená omezení vzhledem k tomu, že jeho činnost je jen dočasná. Rámcový výčet předpisů České republiky, kterými se řídí poskytovatel služby na našem území dočasně působící, je stanoven v § 19a zákona č. 18/2004 Sb., ve znění navržené novely.

K bodu 24:

Dosud platné ustanovení § 47 odstavec 2 je nadbytečné, neboť jediný požadavek na odbornou kvalifikaci, kterou zákon stanoví, je požadavek vysokoškolského vzdělání bez ohledu na to, kde takové vzdělání bylo absolvováno. V případě asistenta patentového zástupce nejde o regulované povolání ve smyslu zákona č. 18/2004 Sb., jelikož nejsou stanoveny žádné obsahové požadavky na vzdělání či přípravu, ale pouze požadavek dosažení určitého stupně vzdělání. Tyto požadavky lze nediskriminačně uplatňovat i vůči osobám z jiných členských států.

K bodu 25:

Návaznost na předchozí novelizační bod (vypuštění § 47 odst. 2).

K bodu 26:

Navržené ustanovení reflektuje skutečnost, že mimo tuzemské právní předpisy platí v České republice rovněž právo komunitární.

K bodu 27:

V § 65 odst. 3 se doplňuje zmocnění Komory ke stanovení podmínek výkonu odborných a rozdílových zkoušek. V případě výkonu tohoto povolání není dána uchazeči o výkon regulovaného povolání možnost volby mezi adaptačním obdobím a rozdílovou zkouškou a to vzhledem k ustanovení čl. 14 odst. 3 a rozsudku Evropského soudního dvora ve věci C-149/05 Harold Price). Daňové poradenství naplňuje podmínku stanovenou v čl. 14odst. 3 směrnice 2005/36/ES, kdy výkon povolání vyžaduje přesnou znalost vnitrostátního práva a poskytování právních rad nebo právní pomoci týkající se vnitrostátního práva je základním a nezbytným předpokladem dotyčné odborné činnosti.

K článku XXI:

Ustanovení zajišťuje vyhlášení úplného znění zákona o patentových zástupcích a o změně zákona o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví ve Sbírce zákonů.

K části dvanácté (k novele zákona o státní památkové péči)

K článku XXII:

K bodu 1:

Skutková podstata trestného činu představuje zobecněnou formulaci jednání, které je postihováno. Tato zobecněná definice v trestním zákoně však bude zřídkakdy souviset s restaurováním. S restaurováním však bude souviset samotné jednání, které trestný čin zakládá. Proto je třeba slova „jehož skutková podstata souvisí“ nahradit slovy „spáchaný v souvislosti“.

K bodům 2 a 3:

Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace, upravuje obecný systém uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti a nepostihuje a ani nemůže postihovat další podmínky přístupu k regulovaným činnostem stanovené zvláštními zákony. Jinou způsobilostí se pak rozumí zejména dokládání bezúhonnosti. Výsledkem řízení o uznání odborné kvalifikace uchazeče je výrok, zda je uchazeč odborně způsobilý pro výkon regulované činnosti podle zvláštního právního předpisu České republiky. Tento výrok mu zaručuje právo výkonu dané činnosti jen v případech, kde zahájení (přístup) k určité činnosti není podmíněn dalšími požadavky. Těmito požadavky je např. prokázání odborných schopností podle § 14a odst. 4 písm. b) památkového zákona. Je proto potřeba pojmu odborná kvalifikace nadřadit obecnější pojem „odborné předpoklady“ a výklad pojmu odborná kvalifikace zúžit na formální (dosaženou) kvalifikaci a odbornou praxi podle § 14a odst. 4 písm. a). Takováto úprava je nutná z důvodu možnosti i nadále požadovat po uchazeči doložení, resp. splnění odborných schopností ve smyslu § 14a odst. 4 písm. b) památkového zákona a podle zákona je umět posoudit nebo uznat a neprohlubovat tak diskrilminaci tuzemských žadatelů o povolení k restaurování, tím spíše, že okruh uchazečů se oproti stávající úpravě navrhuje výrazně rozšířit (např. osoby s trvalým pobytem naúzemí ČR nebo osoby,kterým byl na území ČR udělen azyl apod.).

K bodu 4:

Jedná se o terminologické zpřesnění ve vazbě na změnu provedenou v zákoně o uznávání odborné kvalifikace.

K bodu 5:

Dochází ke sjednocení terminologie v návaznosti na § 14a odst. 4 písm. a). Vzhledem k rozšíření osobní působnosti zákona o uznávání odborné kvalifikace se navrhuje ve stejném rozsahu rozšířit uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti pro regulované činnosti podle zákona o státní památkové péči - výkon povolání restaurování a provádění archeologických výzkumů; současně se pro tento účel zavádí legislativní zkratka.

K bodu 6:

Upřesňují se údaje zapisované do Seznamu osob s povolením k restaurování, a to i ve vztahu k jiným státním příslušníkům než jen České republiky.

K bodu 7:

Za účelem efektivnějšího vedení Seznamu osob s povolením k restaurováním se navrhuje zakotvit možnost čerpat relevantní údaje z evidence obyvatel v působnosti Ministerstva vnitra obdobně jako je tomu např. pro rejstříky vedené podle živnostenského zákona.

K bodu 8:

Dosavadní text se nahrazuje nově zavedenou legislativní zkratkou.

K bodu 9:

Dosavadní text se nahrazuje nově zavedenou legislativní zkratkou a stávající dikce se terminologicky upřesňuje podle změn v zákoně o uznávání odborné kvalifikace.

Poznámka pod čarou se upravuje tak, aby odpovídala navrhovanému znění.

K bodu 10:

V souladu se zavedenou legislativní zkratkou se upřesňuje nadpis ustanovení.

K bodu 11:

Stávající ustanovení se navrhuje upravit v souladu se zavedenou legislativní zkratkou a spolu s navrhovanými změnami předchozích ustanovení se současně upřesňuje odkaz jmenovitě na právní úpravu uznávání odborné kvalifikace.

K bodu 12:

S ohledem na novou úpravu vztahující se k odborné kvalifikaci osob poskytujících služby, resp. dočasného nebo příležitostného výkonu regulované činnosti na území České republiky v rámci výkonu svobody poskytování služeb, v zákoně o uznávání odborné kvalifikace, jsou skutečnosti vztahující se k restaurování upraveny novým ustanovením § 14b odst. 2 zákona o státní památkové péči.

V návaznosti na novou úpravu týkající se náležitostí oznámení u osob, které poskytují dočasně nebo příležitostně služby v zákoně o uznávání odborné kvalifikace, se navrhují odpovídající změny v zákoně o státní památkové péči.

Vzhledem k tomu, že kulturní památky jsou součástí národního kulturního pokladu, a protože se jedná o výkon činnosti osobou, která není povinna požádat o uznání své odborné kvalifikace, upravuje se možnost zákazu činnosti v případě poškození kulturní památky obdobně jako u tuzemských restaurátorů, přičemž poškození kulturní památky nebo její části hrubým způsobem je zpravidla takové poškození, kdy restaurátor poškodí kulturní památku nebo její část nevratně tím, že zničí její kulturně historické hodnoty, a poškození kulturní památky méně závažným způsobem je takové poškození, kdy restaurátor poškodí kulturní památku tím, že naruší její kulturně historické hodnoty, avšak nikoli nevratně.

K bodu 13:

Ustanovení odstavce 5 v § 14b se zrušuje v návaznosti na úpravy provedené v obecném zákoně o uznávání odborné kvalifikace a podmínky uložení zákazu činnosti se upravují srovnatelně s tuzemskými restaurátory.

K bodům 14 a 15:

V návaznosti na úpravu týkající se osob poskytujících služby dočasně a příležitostně v zákoně o uznávání odborné kvalifikace se navrhují odpovídající změny při vedení evidence takových osob Ministerstvem kultury.

K bodu 16:

V návaznosti na úpravu přestupků v zákoně o státní památkové péči jsou s ohledem na nově včleněnou úpravu se navrhuje změnit odpovídající odkazy na příslušná ustanovení zákona.

K bodům 17 až 20:

V souvislosti se změnou týkající se ukládání kompenzačního opatření podle obecného principu volby uchazečem se upravuje odpovídajícím způsobem dosavadní znění příslušných ustanovení zákona o státní památkové péči.

K bodu 21:

Dochází ke sjednocení terminologie se školskými předpisy změnou slova „vzdělání“ na „vzdělávání“.

K bodu 22:

Znění odpovídá navrhovaným změnám předchozích ustanovení.

K bodům 23 a 24:

Dosavadní text se nahrazuje nově zavedenou legislativní zkratkou a stávající dikce se terminologicky upřesňuje podle změn v zákoně o uznávání odborné kvalifikace.

K bodu 25:

V souladu se zavedenou legislativní zkratkou se upřesňuje nadpis ustanovení.

K bodu 26:

Stávající ustanovení se navrhuje upravit v souladu se zavedenou legislativní zkratkou a spolu s navrhovanými změnami předchozích ustanovení se současně upřesňuje odkaz jmenovitě na právní úpravu uznávání odborné kvalifikace.

K bodu 27:

S ohledem na novou úpravu vztahující se k odborné kvalifikaci osob poskytujících služby, resp. dočasného nebo příležitostného výkonu regulované činnosti na území České republiky v rámci výkonu svobody poskytování služeb, v zákoně o uznávání odborné kvalifikace, jsou skutečnosti vztahující se k provádění archeologických výzkumů upraveny novým ustanovením § 21a odst. 2 zákona o státní památkové péči.

V návaznosti na novou úpravu týkající se náležitostí oznámení u osob, které poskytují dočasně nebo příležitostně služby v zákoně o uznávání odborné kvalifikace, se navrhují odpovídající změny v zákoně o státní památkové péči.

Vzhledem k tomu, že jde o výkon činnosti osobou, která není povinna požádat o uznání své odborné kvalifikace, upravuje se možnost zákazu činnosti v případě poškozování archeologických nálezů adekvátně režimu tuzemských oprávněných organizací.

K bodu 28:

Ustanovení odstavce 5 v § 21a se zrušuje v návaznosti na úpravy provedené v obecném zákoně o uznávání odborné kvalifikace a podmínky uložení zákazu činnosti se upravují srovnatelně s tuzemskými oprávněnými organizacemi.

K bodům 29 a 30:

V návaznosti na úpravu týkající se osob poskytujících služby dočasně a příležitostně v zákoně o uznávání odborné kvalifikace se navrhují odpovídající změny při vedení evidence takových osob Ministerstvem kultury.

K bodu 31:

V návaznosti na úpravu přestupků v zákoně o státní památkové péči jsou s ohledem na nově včleněnou úpravu se navrhuje změnit odpovídající odkazy na příslušná ustanovení zákona.

K bodu 32:

Navrhovaná úprava navazuje na obdobnou úpravu v případě výkonu regulované činnosti restaurování kulturních památek s tím rozdílem, že v případě provádění archeologických výzkumů je zachován stávající způsob uložení kompenzačního opatření formou rozdílové zkoušky na základě právního předpisu; v souladu s navrhovanými změnami zákona o uznávání odborné kvalifikace se upravuje i odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona.

K bodům 33 až 45:

Navrhovaná ustanovení postihují komplexně porušení povinností v souvislosti s výkonem činností restaurování a provádění archeologických výzkumů jak pro občany ČR, tak pro cizince, ať již podléhající povolení Ministerstva kultury nebo pouze oznámení při dočasném nebo příležitostném výkonu regulované činnosti.

K bodu 46:

Nahrazení stávajícího znění § 44 zákona reaguje jednak na Nález ústavního soudu uveřejněný ve Sbírce zákonů pod č. 240/2005 Sb., který zrušil část tohoto ustanovení, v důsledku čehož došlo k nelogické situaci, že prohlašování věcí za kulturní památky podléhá správnímu řádu (odkaz na § 3), zatímco řízení o zrušení prohlášení věci za kulturní památku (odkaz na § 8) nikoliv, a zavádí tedy symetricky obecnou procesní úpravu jak pro řízení o prohlašování věcí za kulturní památky, tak i pro řízení o zrušení prohlášení věci za kulturní památku. Odkaz na § 6 v § 44 postrádá od počátku smyslu, neboť se vztahuje k památkovým zónám, jejichž prohlašování se provádí právním předpisem, a sice vyhláškou Ministerstva kultury. Novelou památkového zákona provedenou právě zákonem č. 18/2004 Sb. došlo v § 21 ke vložení odstavce 3 a přečíslování ostatních odstavců, což se ale nepromítlo v § 44 (přečíslováním odkazu na § 21 odst. 5). V praxi to tedy po účinnosti zákona č. 18/2004 Sb. znamená, že udílení povolení k provádění archeologických výzkumů nepodléhá správnímu řízení, zatímco odnímání mu v důsledku nepřečíslování odkazu podléhá. Tato disproporce nemá žádný význam. Vypuštěním celého dosavadního znění § 44 se tento problém řeší a uvádí v soulad s novým správním řádem.

Nové znění § 44 věcně i procesně propojuje zákon o státní památkové péči se zákonem o uznávání odborné kvalifikace.

K bodu 47:

V návaznosti na změny provedené v ustanovení § 14a odst. 8 písm. a) se upravuje i evidenční dotazník žadatele o povolení k restaurování.

K bodu 48:

Dochází ke sjednocení terminologie se školskými předpisy změnou slova „vzdělání“ na „vzdělávání“.

K článku XXIII:

Z důvodu právní jistoty se v návaznosti na zrušení dosavadního znění § 44 upravují i příslušná přechodná ustanovení.

K části třinácté (k novele zákona o vysokých školách)

K článku XXIV:

K bodu 1:

V příloze č. V.3 (bod 5.3.2.) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací je u dokladů, které opravňují státní příslušníky členských států Evropské unie, kteří získali odbornou kvalifikaci k výkonu povolání zubního lékaře v České republice, uveden jako doklad o dosažené kvalifikaci „Diplom o ukončení studia ve studijním programu zubní lékařství“. V závorce je pak uveden akademický titul, který je nositelům diplomu o ukončení studia ve studijním programu zubní lékařství v České republice udělován, tj. doktor. Z důvodu přesného vymezení akademického titulu, byla dne 31. března 2006 projednána Výborem pro uznávání odborných kvalifikací Evropské komise corrigenda této části přílohy V.3 směrnice 2005/36/ES a akademický titul „doktor“ nahrazen přesnějším názvem akademického titulu „doktor zubního lékařství, MDDr.“. Tuto skutečnost vyplývající ze sekundárního práva Evropských společenství, je nutné zohlednit i ve vnitrostátní právní úpravě. Proto by v platném ustanovení § 46 odstavec 4 písm. d) zákona o vysokých školách měl být u akademické titulu udělovaného absolventům magisterského studijního programu v oblasti zubního lékařství uveden akademický titul „doktor zubního lékařství“. Navíc nebude docházet k nejasnostem mezi pojmy tzv. „akademického“ a „profesního“ uznávání, které současná právní úprava vyvolává. „Zubní lékař“ je z hlediska profesního uznávání pojmem vyjadřujícím název regulovaného povolání.

K bodu 2:

Směrnice o uznávání odborných kvalifikací zavádí mechanismus, který je založen na srovnávání znalostí a dovedností uchazeče, na straně jedné, a znalostí a dovedností, které jsou vyžadovány právním řádem příslušného členského státu pro přístup k odborné (regulované) činnosti a jsou pro výkon této činnosti nezbytné, na straně druhé. V českých právních předpisech jsou požadavky na odbornou kvalifikaci zpravidla stanoveny v návaznosti na akreditované vysokoškolské studijní programy určeného typu či určeného zaměření nebo s určeným studijním oborem a s určenou standardní dobou studia, popřípadě jsou doplněny požadavkem odborné praxe. Obsahy akreditovaných studijních programů jednotlivých vysokých škol však nejsou veřejně přístupné, vysoké školy nemají povinnost tyto obsahy zpřístupnit.

Vysoká škola by tedy alespoň měla spolu s příslušným stanoviskem uznávacího orgánu oznámit v žádosti o akreditaci studijního programu, že se jedná o program zaměřený na přípravu k výkonu regulovaného povolání. Toto opatření je nezbytné vzhledem k vysokému počtu regulovaných profesí a vysokému počtu studijních programů, které mohou připravovat studenty k jejich výkonu. Tato forma oznámení umožní garanci vysoké školy za to, že skutečně předkládá k akreditaci studijní program zaměřený na přípravu k výkonu regulovaného povolání, a ministerstvu a Akreditační komisi umožní jednoznačně odlišit studijní programy zaměřené na přípravu k výkonu regulovaného povolání od ostatních studijních programů.

K bodům 3 a 4:

Tato ustanovení stanoví podmínku bezúhonnosti pro členy Akreditační komise, aniž by však konkretizovaly, co se bezúhonností rozumí. Není tedy jasné, zda může k vyloučení člena Akreditační komise vést např. správní či disciplinární postih, trestný čin spáchaný z nedbalosti nebo jen trestný čin spáchaný úmyslně. Vzhledem k tomu, že členem Akreditační komise se může stát pouze osoba vysokých odborných a morálních hodnot, je předpokladem, že automaticky splňuje i podmínky bezúhonnosti, aniž by je musela dokládat.

K bodu 5:

Ustanovení § 90 odst. 3 požaduje v případě předložených dokladů v souvislosti se žádostí o uznání vysokoškolského vzdělání nebo jeho části v České republice, aby pravost podpisů a otisků razítek na originálech dokladů byla ověřena ministerstvem zahraničních věcí (nebo jiným příslušným orgánem) státu, v němž má sídlo vysoká škola, která doklad vydala, a zároveň příslušným zastupitelským úřadem České republiky. Výjimky z tohoto požadavku stanoví mezinárodní smlouvy.

Požadavek apostily/superlegalizace znamená pro osobu, která o uznání žádá, značnou administrativní zátěž. V případě, že o uznání žádá státní příslušník členského státu za účelem nalezení uplatnění ve svém oboru v České republice, pak požadavek apostily a superlegalizace představuje překážku volného pohybu osob. V tomto případě tato překážku nebude možné ospravedlnit na základě naléhavého důvodu veřejného zájmu, kterým může být např. zájem na zajištění posuzování a uznávání pouze pravých dokladů, jelikož dotčené ustanovení jde nad rámec toho, co je k zabezpečení zmíněného zájmu nutné. V Evropské unii při výkonu základních svobod platí, že doklady vydávané orgány jednoho členského státu se bez dalšího uznávají i v jiných členských státech a co se týče jejich hodnoty jako důkazního prostředku jsou staveny na roveň domácím dokladům. V případě pochybností o pravosti či správnosti dokladu musí příslušný členský stát kontaktovat členský stát, který příslušný doklad vydal, a pravost či správnost ověřit. Je pravdou, že tento postup představuje pro ministerstvo nebo vysoké školy náročnější administrativní postup, nicméně v právu Evropských společenství platí, že náročnější administrativní postup nemůže ospravedlnit vytváření či ponechání překážek výkonu základních svobod.

Bez ohledu na to, že jsou podle našich informací s mnoha členskými státy Evropské unie nebo smluvními státy Evropského hospodářského prostoru (EHP) uzavřeny mezinárodní smlouvy, které od požadavku apostily/superlegalizace upouštějí, je třeba, aby s ohledem na zájem zajištění volného pohybu osob a na premisu vzájemné důvěry mezi členskými státy Evropské unie byl tento požadavek obecně vyloučen ve vztahu k dokladům vydaným orgány členských států. Předchází se tím problémům v případech, kde příslušná mezinárodní smlouva s členským státem Evropské unie, příp. smluvním státem EHP nebyla uzavřena.

K bodu 6:

Zákon o vysokých školách ve svých ustanoveních zpravidla zohledňuje přeshraniční situace v rámci Evropské unie. Nicméně, obdobná oprávnění, jaká mají státní příslušníci členských států, mají na základě mezinárodních smluv i státní příslušníci Norska, Lichtenštejnska a Islandu (na základě Dohody o Evropském hospodářském prostoru z roku 1994) a státní příslušníci Švýcarské konfederace (na základě Dohody o volném pohybu osob z roku 2002). Znění zákona by tuto skutečnost mělo reflektovat, jak vyplývá z čl. 16 Metodických pokynů pro zajišťování prací při plnění legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii, které jsou přílohou usnesení vlády ze dne 12. října 2005 č. 1304.

K části čtrnácté (k novele školského zákona)

K článku XXV:

K bodům 1 a 5:

Posuzování odborné kvalifikace uchazečů může vést k jejich diskriminaci zejména tam, kde se jednotlivé studijní programy stejného oboru na různých českých školách liší a uchazeč přichází se vzděláním, které jen částečně splňuje podmínku stanoveného oboru. Proto je stanovena povinnost uznávacím orgánům vyjadřovat se ke vzdělávacím programům zaměřeným na výkon regulovaného povolání (viz. navrhované znění § 29 odst. 2 písm. g) zákona o uznávání odborné kvalifikace).

K bodům 2 až 4, 7 až 20 a 21:

Je třeba zohlednit identifikační údaje i jiných státních příslušníků Evropské unie než jen České republiky.

K bodu 6:

Formální úprava platného znění odst. 5 § 108. Dochází k přesnějšímu vymezení podmínek, za kterých je ukládána žadatelům o uznání zahraničního vzdělání nostrifikační zkouška.

K článku XXVI:

Ustanovení zajišťuje vyhlášení úplného znění školského zákona ve Sbírce zákonů.

K části patnácté (k novele zákona o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů)

K článku XXVII:

K bodu 1:

Dochází k zpřesnění podmínek pro uznávání odborných kvalifikací pedagogických pracovníků, kteří nabyli svoji kvalifikaci v jiném členském státě Evropské unie než České republice.

Vložením „zdravotní způsobilosti“ dochází k adaptaci na přílohu č. VII bod 1. písm. e) směrnice 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací.

K bodu 2:

Doplněním právní úpravy uznávání (českých) jazykových zkoušek absolvovaných v zahraničí dochází k zajištění slučitelnosti se zásadou volného pohybu osob v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ve věci C-281/98 Angonese.

K části šestnácté (k novele zákona o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů)

K článku XXVIII:

Směrnice 2005/36/ES v bodě 1. e) přílohy VII upravuje uznávání zdravotní způsobilosti. Navržený taxativní výčet kategorií příslušníků třetích států, kteří mají právo na rovné zacházení v oblasti přístupu k regulované činnosti a uznávání odborné kvalifikace vyplývá z platného sekundárního práva (např. směrnice 2003/109/ES, 2004/38/ES, atd.) a reflektuje v nedávné době přijaté směrnice ES, které rozšiřují právo na rovné zacházení v oblasti přístupu k výdělečné činnosti a uznávání odborné kvalifikace. Z důvodu právní jistoty je odkaz na sekundární právo ES vložen v poznámce pod čarou. Pod čarou je vložen i odkaz na právní úpravu upravující systém uznávání odborných kvalifikací.

K části sedmnácté (k novele zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci)

K článku XXIX:

K bodu 1:

Pojem „odborné způsobilosti“ je v zákoně č. 309/2006 Sb. používán v souvislosti s odbornou způsobilostí vymezenou v § 10. Dotčené ustanovení však neukládá zaměstnavateli pouze kontrolu splnění požadavku na odbornou způsobilost, ale i na zvláštní odbornou způsobilost či jinou způsobilost stanovenou jinými právními předpisy. Proto je vhodné obecně hovořit o „požadavcích na způsobilost“, nikoliv „způsobilost odbornou“.

K bodu 2:

Oproti platnému znění § 10 zákona se vypouští podmínka 2leté praxe, pokud dotčená osoba absolvovala vyšší odborné vzdělání. Zkrácení požadované doby odborné praxe v platném znění není opodstatněné, jelikož zákon nestanovil ani podmínku, že vyšší odborné vzdělání má být absolvováno v oboru bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zvýhodňuje vyšší odborné vzdělání na úkor vysokoškolského vzdělání, které může podle platného znění být vzato v úvahu pouze tehdy, pokud bylo absolvováno v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a jelikož podle vyjádření ministerstva práce a sociálních věcí v současné době v ČR ani neexistuje vyšší odborné vzdělání v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Dále se oproti platnému znění ruší podmínka státní příslušnosti členského státu, popřípadě podmínka být rodinným příslušníkem občana EU, pro uznání odborné kvalifikace podle zákona o uznávání odborné kvalifikace. Okruh osob, které mají na uznání podle tohoto zákona právo, je vymezen v § 1 odst. 2, a na ověření v rámci poskytování služeb, v § 19 zákona o uznávání odborné kvalifikace, ve znění navržených změn. Právo na uznání podle jmenovaného zákona se rozšiřuje i na osoby, které odbornou kvalifikaci získaly ve státech EHP nebo Švýcarsku. Rovněž je zákonem jednoznačně určen uznávací orgán, který bude žádosti o uznání odborné kvalifikace posuzovat.

Pro případ poskytování služeb z jiného členského státu (popř. státu EHP nebo Švýcarska) je stanoveno oprávnění uznávacího orgánu požadovat ověření odborné kvalifikace podle zákona o uznávání odborné kvalifikace.

Konečně se v souladu se zájmem zabezpečit kvalifikovaný výkon regulované činnosti odpovídající současným metodám zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci výslovně stanoví požadavek zkoušku z odborné způsobilosti opakovat každých 5 let.

K bodu 3:

Stejně jako by měl prováděcí právní předpis stanovit délku požadované odborné praxe pro získání zvláštní odborné způsobilosti, vyplývá z povahy věci a fortiori z požadavku na konkrétní obor praxe stanovený u odborné způsobilosti v § 10 odst. 1 písm. b), že by i v případě zvláštní odborné způsobilosti mělo ministerstvo práce a sociálních věcí mít možnost prováděcím předpisem stanovit vyžadovaný obor odborné praxe.

K bodu 4:

V souladu se zájmem zabezpečit kvalifikovaný výkon regulované činnosti odpovídající současným metodám zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a v návaznosti na obdobnou změnu § 10 se výslovně stanoví požadavek zkoušku ze zvláštní odborné způsobilosti opakovat každých 5 let.

K bodu 5:

V souvislosti se změnou provedenou v novelizačním bodě č. 2 výše musí být odkaz na § 10 odst. 2 nahrazen odkazem na § 10 odst. 3 zákona.

K bodu 6:

Platné znění odstavce 4 plně neodpovídá ani požadavkům základních svobod podle práva ES, ani požadavkům zákona č. 309/2006 Sb. na úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Platné ustanovení totiž s existencí oprávnění k provádění těchto zkoušek z jiného členského státu presumuje ekvivalenci požadavků na bezpečnost a ochranu zdraví při práci a na výkon činností vyžadujících odbornou způsobilost nebo zvláštní odbornou způsobilost v členském státě původu, aniž by jejich úroveň bylo možné přezkoumat. Tato presumpce však není opodstatněná, jelikož požadavky na odbornou způsobilost a zvláštní odbornou způsobilost osob vykonávajících činnosti regulované zákonem č. 309/2006 Sb., ani na odborný výcvik těchto osob, nebyly na úrovni ES harmonizovány.

K bodu 7:

Návaznost na změnu podle novelizačního bodu č. 3.

K části osmnácté (k novele zákona o státním odborném dozoru nad bezpečností práce)

K článku XXX:

K bodům 1 a 2:

Při uznávání odborné kvalifikace a praxe nabyté v některém z členských států Evropské unie, jiném smluvním státě Dohody o evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederaci se postupuje podle směrnice 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací, která je do českého právního řádu transponována převážně zákonem č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace.

K bodu 3:

Z důvodu nediskriminace a zachování právní jistoty možnosti soudního přezkumu rozhodnutí vydávaných státními orgány se § 7c zrušuje. Ustanovení § 7c je v rozporu jak s principy vyplývajícími z primárního práva Evropských společenství, tak i článku 90 Ústavy České republiky a články 36 až 40 Listiny základních práv a svobod.

K části devatenácté (k novele zákona o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením)

K článku XXXI:

K bodu 1:

Navrženým zněním je uveden § 14 odst. 4 do souladu se zákonem č. 18/2004 Sb., uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace). Znění § 14 odst. 4 bylo přijato v roce 2001 ještě před účinností zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a nevystihovalo zcela přesně podmínky, na základě kterých docházelo k uznávání odborné kvalifikace získané mimo území České republiky.

K bodu 2:

Skutkové podstaty trestných činů (tj. obecné definice trestných činů) velmi zřídka výslovně souvisí s výkonem zeměměřických činností. Naopak trestné činy, jejichž skutkové podstaty jsou obecně formulovány, mohou být spáchány v souvislosti s výkonem zeměměřických činností.

K bodu 3:

Odstavec 7 § 14 je vzhledem k principům obecnému systému uznávání odborných kvalifikací neúčelný, jelikož zde platí zásada posuzování dokladů o vzdělání bez předchozího ověření pravosti podpisů a otisků razítek ministerstvem zahraničních věcí státu, v němž má sídlo vysoká škola, která doklad vydala, nebo příslušným cizozemským orgánem a příslušným zastupitelským úřadem České republiky [§ 90 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách)].

K bodu 4:

Zkrácením lhůty ze 6 měsíců na 3 měsíce dochází k souladu s lhůtami stanovenými v zákoně o uznávání odborné kvalifikace.

K bodu 5:

Dochází k vymezení podmínek, na základě kterých bude vykonávána rozdílová zkouška v případě uložení kompenzačního opatření.

K bodu 6:

Dochází ke sjednocení terminologie v souladu se zákonem č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace. Proto se pojem „srovnávací odborná zkouška“ nahrazuje pojmem „rozdílová zkouška“.

K části dvacáté (k novele zákona o elektronických komunikacích)

K článku XXXII:

Způsobilost k obsluze vysílacích rádiových zařízení tvoří pouze součást odborné kvalifikace vztahující se k výkonu regulovaných povolání spadajících do věcné působnosti jiných resortů, např. námořní poručík, radioasistent, radiodůstojník, apod. Tyto resorty jsou tedy příslušné k posouzení odborné kvalifikace, Český telekomunikační úřad zde plní úlohu poradního orgánu. Z intencí zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace) vyplývá, že je možné uznávat odbornou kvalifikaci spolu se zvláštní způsobilostí nebo jen odbornou kvalifikaci. Nelze však dle této právní úpravy postupovat pouze v případě uznání zvláštní způsobilosti, kterou je dle stávajícího ustanovení § 26 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích) způsobilost k obsluze vysílacích rádiových zařízení.

K části dvacáté první (k novele atomového zákona)

K článku XXXIII:

K bodu 1:

Stejně jako státní a odborná zkušební komise ověřuje zvláštní odbornou způsobilost podle atomového zákona, měla by rovněž uznávat odbornou kvalifikaci nabytou v jiném členském státě podle zákona o uznávání odborné kvalifikace, zejména bude-li po uchazeči požadovat splnění kompenzačního opatření (zejm. rozdílová zkouška). V tomto smyslu se navrhuje doplnit katalog působnosti Úřadu. K rozšíření osobní působnosti na fyzické osoby dochází z důvodu toho, že státní příslušníci jiných členských států Evropské unie nemusí být vybranými pracovníky.

K bodu 2:

Skutkové podstaty trestných činů (tj. obecné definice trestných činů) velmi zřídka výslovně souvisí s výkonem regulované činnosti podle atomového zákona. Naopak trestné činy, jejichž skutkové podstaty jsou obecně formulovány, mohou být spáchány v souvislosti s výkonem regulované činnosti podle atomového zákona.

K bodu 3:

Do ustanovení vymezujícího odbornou způsobilost se z důvodu provázanosti a zpřehlednění právní úpravy navrhuje doplnit odkaz na zákon o uznávání odborné kvalifikace (zákon č. 18/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Rovněž se navrhuje jasně stanovit, že doklad o uznání odborné kvalifikace nahrazuje, co se týče jeho právních účinků, doklad o odborné způsobilosti, pokud je atomovým zákonem vyžadován.

K bodu 4:

Ustanovení v platném znění nezohledňuje některé faktické situace, které mohou vyvstat v kontextu volného pohybu osob v EU, např. že osoba z jiného členského státu nemusí mít na území ČR trvalé bydliště nebo přiděleno rodné číslo, že právnická osoba bude chtít činnost vykonávat prostřednictvím organizační složky. Navržené ustanovení vychází ze znění dotčeného ustanovení v účinnosti, s tím, že se odstraňují uvedené problémy.

K bodu 5:

Skutkové podstaty trestných činů (tj. obecné definice trestných činů) velmi zřídka výslovně souvisí s výkonem regulované činnosti podle atomového zákona. Naopak trestné činy, jejichž skutkové podstaty jsou obecně formulovány, mohou být spáchány v souvislosti s výkonem regulované činností podle atomového zákona.

K bodu 6:

Do ustanovení vymezujícího zvláštní odbornou způsobilost se z důvodu provázanosti a zpřehlednění právní úpravy navrhuje doplnit odkaz na zákon o uznávání odborné kvalifikace (zákon č. 18/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Rovněž se navrhuje jasně stanovit, že doklad o uznání odborné kvalifikace nahrazuje, co se týče jeho právních účinků, doklad o zvláštní odborné způsobilosti, pokud je atomovým zákonem vyžadován.

K bodu 7:

Institut trvalého bydliště v právním řádu ČR neexistuje. Byl v minulosti nahrazen institutem místa trvalého pobytu. V případě § 20 odst. 3 v souvislosti s povinností podat celní prohlášení v ČR však není místo trvalého pobytu držitele radioaktivních látek nebo odpadů vhodným kriteriem, jelikož místo trvalého pobytu je evidenčním údajem podle zákona o evidenci obyvatel a zákona o pobytu cizinců na území ČR. Cizinec však na přiznání trvalého pobytu na území ČR čeká alespoň 5 let a musí splnit další podmínky, zejména nepřetržitý pobyt na území ČR. V takovém případě by kontextu § 20 odst. 3 lépe odpovídalo kriterium „bydliště“, které vychází ze skutečných okolností dotčené osoby.

K části dvacáté druhé (k novele zákona o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě)

K článku XXXIV:

K bodu 1:

Uznávání odborných kvalifikací pro výkon regulovaných povolání v působnosti zákona o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, které je upraveno v § 5a se uvádí do souladu se zákonem o uznávání odborné kvalifikace.

Zákon o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě na několika místech stanoví pro výkon některých hornických činností nebo činností prováděných hornickým způsobem rámcové požadavky na odbornou způsobilost fyzických osob, které budou v zaměstnaneckém nebo jiném poměru k organizaci. V mnoha těchto případech zákon stanoví, že jejich odbornou způsobilost neověřují orgány státní báňské správy, nýbrž organizace. Vzniká tak otázka, jakým způsobem zajistit na příslušných postech možnost volného pohybu pracovních sil, včetně uznávání odborné kvalifikace, z jiných členských států. Pokud odbornou způsobilost ověřuje organizace, nelze na takové ověřování vztáhnout zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace, který upravuje výlučně činnost správních orgánů, případně profesních sdružení. Je proto třeba jiným způsobem legislativně zajistit, aby ověření zahraničních kvalifikací organizací probíhalo v souladu se zákazem diskriminace na základě státní příslušnosti a se zásadou proporcionality. Proto je navrženo do § 5a doplnit speciální ustanovení o ověřování odborné kvalifikace dosažené v jiných členských státech organizací. V tomto případě by bylo vhodné stanovit, že organizace není oprávněna odmítnout ověřit odbornou kvalifikaci uchazeče, pokud jí dosáhl v členském státě Evropské unie (nebo jiném smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarsku), ani pro účely takového ověření vyžadovat předložení dokladu o ověření pravosti podpisu, razítek či uznání platnosti či rovnocennosti takového dokladu v České republice. Pro případ, že byla odborná kvalifikace získána mimo členské státy, by bylo vhodné výslovně stanovit oprávnění organizace požadovat po uchazeči předložení dokladu o uznání platnosti nebo rovnocennosti zahraničního dokladu o vzdělání v České republice. Aby však byla omezena možnost organizace uchazeče diskriminovat, mohlo by doplněné ustanovení dále stanovit právo uchazeče obrátit se se žádostí o uznání odborné kvalifikace na příslušný orgán státní báňské správy.

K bodu 2 a 3:

Činnosti uvedené v § 8a odst. 3 písm. c), § 8a odst. 6 písm. b), § 35 a 36 jsou regulovanými činnostmi ve smyslu směrnice 2005/36/ES, jelikož se pro jejich výkon vyžaduje splnění požadavku odborné kvalifikace a tento požadavek je ověřován státním orgánem (zde: orgánem státní báňské správy nebo Českým báňským úřadem). Navíc lze uvedené činnosti vykonávat i přeshraničně, tzn. v režimu volného poskytování služeb ve smyslu článků 49 a 50 Smlouvy o založení ES.

Protože tyto činnosti spadají do věcného rozsahu hlavy II směrnice 2005/36/ES, byl by bez bližší úpravy této problematiky v zákoně pohyb služeb v sektoru dotčené činnosti zcela uvolněn. Orgány báňské správy by pak musely trpět dočasný nebo příležitostný výkon dotčené činnosti, aniž by předem měly možnost ověřit si odbornou kvalifikaci poskytovatele služeb. Navrhuje se proto v případě poskytování služeb odkázat na postup „ověřování odborné kvalifikace“ podle zákona o uznávání odborné kvalifikace (zákon č. 18/2004 Sb.), konkrétně se bude aplikovat jeho § 36b ve znění předkládané novely. Jako příslušný orgán k ověření odborné kvalifikace se navrhuje stanovit Český báňský úřad.

K části dvacáté třetí (k novele zákona o zbraních)

K článku XXXV:

K bodu 1:

Nově se prostřednictvím legislativní zkratky definuje členský stát s ohledem na Dohodu o Evropském hospodářském prostoru a Dohodu mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy, na straně jedné, a Švýcarskou konfederací, na straně druhé, o volném pohybu osob. Zavedení nové legislativní zkratky je třeba zohlednit i v dalších ustanoveních zákona č. 119/2002 Sb.

K bodům 2, 5 a 6:

Jedná se o terminologické zpřesnění ve vazbě na změnu provedenou v § 10 odst. 3 (viz. novelizační bod 1).

K bodům 3 a 4:

Činnosti uvedené v § 21a a v § 30 jsou regulovanými činnostmi ve smyslu směrnice 2005/36/ES, jelikož se pro jejich výkon vyžaduje splnění požadavku odborné kvalifikace a tento požadavek je ověřován státním orgánem (Ministerstvem vnitra). Navíc lze uvedené činnosti vykonávat i přeshraničně, tzn. v režimu volného poskytování služeb ve smyslu článků 49 a 50 Smlouvy o založení ES.

Protože tyto činnosti spadají do věcného rozsahu hlavy II směrnice 2005/36/ES, byl by bez bližší úpravy této problematiky v zákoně pohyb služeb v sektoru dotčené činnosti zcela uvolněn. Ministerstvo vnitra by pak muselo trpět dočasný nebo příležitostný výkon dotčené činnosti, aniž by předem mělo možnost ověřit si odbornou kvalifikaci poskytovatele služeb. Navrhuje se proto v případě poskytování služeb odkázat na postup „ověřování odborné kvalifikace“ podle zákona o uznávání odborné kvalifikace (zákon č. 18/2004 Sb.), konkrétně se bude aplikovat jeho § 36b ve znění předkládané novely. Jako příslušný orgán k ověření odborné kvalifikace se navrhuje stanovit Ministerstvo vnitra.

K části dvacáté čtvrté (k novele zákona o ověřování)

K článku XXXVI:

K bodu 1:

Pro odůvodněné případy je nutné umožnit výjimku z pořízení vidimované listiny na náklady žadatele, pokud tak stanoví zákon.

K bodu 2:

Změnou zákona o ověřování se má usnadnit přístup státních příslušníků jiných členských států nebo občanů ČR se zahraničními doklady o vzdělání k výkonu regulované činnosti, ale i k jakémukoliv jinému ekonomickému uplatnění v České republice prostřednictvím snížení administrativní zátěže při pořizování ověřených kopií. Pokud právní předpisy vyžadují po žadatelích předložení ověřených kopií, je třeba z hlediska rostoucí mezinárodní výměny studentů a pracovních sil, aby bylo možno ověřovat i kopie cizojazyčných dokladů. Jestliže zákon v platném znění umožňuje ověřovat kopie v cizojazyčném znění pouze tehdy, pokud pověřený pracovník ovládá tento cizí jazyk, dochází v mnoha případech k odmítnutí ověření kopie, ačkoli shoda originálu s kopií může být zajištěna způsobem fotokopie, aniž by daný pověřený pracovník musel mít znalost konkrétního cizího jazyka.

Z hlediska práva ES by stávající znění zákona mohlo představovat určitou formu nepřímé diskriminace, jelikož většina listin, které mohou být z důvodu cizojazyčnosti odmítnuty, bude náležet osobám, které využívají svobod zaručených Smlouvou (volný pohyb pracovníků, svoboda usazování a poskytování služeb). Fakticky tedy existuje stav rozdílného zacházení, který může být v rozporu s článkem 12 Smlouvy o založení ES. Tento možný rozpor se navrženou změnou odstraňuje.

Pověřený pracovník musí ověřit kopii listiny, pokud kopii opatřil osobně na foto kopírovacím zařízení.

K části dvacáté páté (k zákonu o péči o zdraví lidu)

K článku XXXVII:

K bodům 1 a 2:

Doplňuje se výslovná úprava zajištění praktické výuky osob připravujících se na povolání zdravotnického pracovníka. Důvodem navrhované novely je právní zajištění praktické výuky žáků, kteří nejsou zdravotnickými pracovníky, ale v rámci výuky musí získat praktické zkušenosti tak, aby po ukončení studia byli připraveni na výkon zdravotnického povolání. Tyto požadavky vyplývají téži ze směrnice 36/2005/ES.

K části dvacáté šesté (k účinnosti)

K článku XXXVIII:

Směrnice 2005/36/ES, která má být přijetím tohoto návrhu tranponována, vstupuje v účinnost a její transpoziční lhůta uplyne dnem 20. října 2007. Z důvodu provázanosti právní úpravy obsažené v jednotlivých částech návrhu zákona se navrhuje, aby všechna ustanovení vstoupila v účinnost současně, a to prvním dnem měsíce následujícího po dni vyhlášení ve Sbírce zákonů.

V Praze dne 7. listopadu 2007

předseda vlády

Ing. Mirek Topolánek v. r.

ministr zdravotnictví

MUDr. Tomáš Julínek, MBA v. r.