zákon č. 191/2004 Sb.

k  § 1

Ustanovení vymezuje předmět zákona a okruh pohledávek, na které se mezinárodní pomoc vztahuje a to na základě reciprocity.

V souladu se směrnicí  2001/44/ES, se pro účely tohoto zákona vymezují pojmy „dovozní a vývozní cla, daně z příjmů a z majetku a nepřímé daně a daně z pojistného“. V novelizační směrnici EU jsou pod pojmem dovozní a vývozní cla zavedeny i další poplatkové povinnosti, které nejsou označeny v českém právním řádu jako clo. U daní z příjmů a z majetku směrnice 76/308/EHS odkazuje na směrnici 77/799/EHS, a ta je v České republice implementována zákonem č. 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní a o změně zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů. Vymezení přímých a nepřímých daní  je v souladu s tímto citovaným zákonem.

Daně z pojistného Česká republika zavedeny nemá a tento druh příjmu je řešen v rámci daní z příjmů. Jako členský stát Evropské unie bude však povinna na základě požadavků jiných států pohledávky z  daní, které jsou označeny jako daně z pojistného, na svém území vymáhat. Co se rozumí daněmi z pojistného v jednotlivých členských státech Evropské unie uvádí směrnice 76/308/EHS.

k § 2

V tomto ustanovení se vymezuje jeden ze základních pojmů zákona, a to pojem příslušný orgán. Vzhledem k tomu, že se jedná o úpravu dvoustranných vztahů, kdy Česká republika, pro jejíž potřebu je zákon navrhován, bude v některých případech pomoc dožadovat a v jiných případech bude o pomoc dožádána, půjde vždy o příslušný orgán, který pomoc dožaduje nebo příslušný orgán, který byl o ni dožádán. Příslušným orgánem ČR k zajišťování mezinárodní pomoci se navrhuje Ministerstvo financí.

Je zde zapracována povinnost Ministerstva financí informovat státy EU zúčastněné na této mezinárodní pomoci v rámci Evropské unie o změnách v soustavě daní, včetně povinnosti informovat dle směrnice 76/308/EHS i Evropskou komisi o vstupu těchto daní v platnost.

Ministerstvo financí bude oprávněno pověřit správce daně provedením vymáhání nebo jednotlivými dílčími úkony. Kdo je správcem daně, kterého je možno pověřit, vymezují příslušné kompetenční zákony podle druhu pohledávky, o jejíž vymáhání je žádáno. Týká-li se dožádání daní z pojistného, které nebyly v ČR dosud zavedeny, stanoví se příslušnost správce daně z příjmů. Dojde-li k vymáhání nedoplatku, jehož jednotlivé částky budou založeny na odlišných pohledávkách, které spravují v ČR různí správci daní, např. spotřební daně a daně z příjmů, tedy celní orgány a daňové orgány, určí ministerstvo, s přihlédnutím ke snadnosti, hospodárnosti nebo rychlosti, který z příslušných správců daní úkony provede. Jak ministerstvo, tak správce daně budou postupovat podle zákona upravujícího správu daní, jako by šlo o vlastní daňové nedoplatky.

k § 3

Výměna informací a její podmínky se týkají pouze informací, které jsou nezbytné pro vymáhání pohledávek, kterých se tento zákon týká.

Podle tohoto ustanovení se posuzují náležitosti žádosti o informace podle požadavků prováděcí směrnice 2002/94/ES. Vedle ustanovení směrnice 76/308/EHS obsahuje § 3 i požadavek směrnice 2001/44/ES na bližší určení osoby, ke které se informace vztahují. Příslušný orgán, který byl o poskytnutí informací požádán, musí mít všechny informace nezbytné k přesné identifikaci subjektu, ve vztahu k němuž má být informace poskytnuta. Půjde vždy o informace, které může dožadující příslušný orgán získat v rámci zákonného výkonu své působnosti. Rovněž musí být specifikován i druh a výše pohledávky.

Zapracovávají se požadavky prováděcí směrnice 2002/94/ES, která stanoví lhůty - např. pro potvrzení o obdržení žádosti o informace a pro předání získaných informací.

Zákon dává i možnost za určitých podmínek požádat o další informace v návaznosti na prvotní žádost o  informace. Zákon připouští zpětvzetí žádosti příslušným orgánem.

Současně se zakládá i povinnost Ministerstva financí vyhovět příslušnému orgánu, jehož pomoc vyžadovalo, v případě žádosti o doplnění údajů.

k § 4

Žádost o doručení musí být písemná.

V souladu s prováděcí směrnicí 2002/94/ES se vymezují a zpřesňují věcné i formální náležitosti žádosti o doručení písemností.

Stanoví se lhůty, které jsou závazné pro vyřizování žádosti o doručení, a postup při doručování písemností platný při správě daní. Stejně jako u žádosti o poskytnutí informací bude na žádost reagováno pouze tehdy, bude-li splňovat požadované náležitosti, případně bude-li o ně na vyžádání příslušného orgánu, který byl o pomoc požádán, doplněna.

Stanovuje se povinnost informovat příslušný orgán, který o tento druh pomoci požádal, o doručení písemnosti, a vrátit potvrzenou kopii žádosti s uvedením dne doručení.

k § 5

Paragraf 5 stanoví rovné postavení v pořadí vymáhání pohledávek tak, že příslušný orgán není povinen předmětné pohledávky dožadujícího státu vymáhat přednostně; otázka volby způsobů vymáhání je záležitostí příslušného orgánu, který byl o vymáhání požádán.

Upravuje se obsah žádosti o vymáhání, případně zajištění pohledávky, podle požadavků obou implementovaných směrnic; žádost musí být podána písemně.

Rovněž se u tohoto druhu žádosti stanoví lhůta pro potvrzení jejího obdržení příslušným orgánem. Obdobně jako u žádosti o poskytnutí informací a doručení písemností bude na žádost o vymáhání reagováno pouze tehdy, bude-li tato splňovat požadované náležitosti, případně bude-li o ně na vyžádání příslušného orgánu, který byl o pomoc požádán, doplněna.

Dle prováděcí směrnice  2002/94/ES se stanoví mezní lhůta, ve které musí být celá vymožená částka po vymožení poukázána dožadujícímu státu a tato částka se poukazuje v měně dožádaného státu. Je zdůrazněna nezbytnost zachování relace mezi vymoženou částkou jako takovou a vybranými úroky, penále a splátkami, s ohledem na přepočet měn zainteresovaných zemí, a určuje se postup stanovení směnného kurzu v případě různých měn.

k § 6

Toto ustanovení odpovídá mimo jiné na otázku, co je při mezinárodní pomoci při vymáhání považováno za exekuční titul, podle kterého bude vymáhání probíhat. Změna, která vyplynula již ze  směrnice 2001/44/ES, se týká exekučního titulu. Exekuční titul může být v dožádaném státě vedle uznání (jeho akceptace) i doplněn, případně nahrazen titulem vystaveným dle práva státu dožádaného. Ministerstvo financí, jako příslušný orgán ČR, bude při výkonu mezinárodní pomoci postupovat tak, že doklad, který je exekučním titulem pro vymáhání pohledávky v dožadujícím státě, bude považován za exekuční titul pro vymáhání i v ČR; předmětná žádost o vymáhání samozřejmě musí obsahovat stanovené náležitosti. Další procedura se nenavrhuje.

Důležitou podmínkou pro poskytnutí pomoci je, že pohledávky nejsou zpochybňovány v zemi původu, a to ani co do oprávněnosti vymáhání, ani co do jejich výše. V opačném případě by byl dožadující stát vystaven riziku, že ponese následky předčasného vymáhání. Směrnice 2001/44/ES proto vyžaduje, aby prohlášení příslušného orgánu o splnění určených podmínek bylo přímo součástí žádosti o vymáhání.

Umožňuje se změkčení dopadu vymáhání finančních pohledávek formou posečkání nebo formou splátek, např. v případech vážné finanční újmy. Vždy je ale v takovýchto případech nezbytný souhlas příslušného orgánu, který o vymáhání požádal. V souladu s ustanovením směrnice  2001/44/ES se také upřesňuje, od kdy se v dožádaném státě počítají penále (úrok) z prodlení podle právních předpisů dožádaného státu. Ve smyslu směrnice  2001/44/ES se jasně stanoví, že veškeré penále a úroky náleží dožadující straně.

Úprava promlčecích nebo preklusivních lhůt pro vymáhání pohledávek se řídí zákony dožadujícího státu, protože příslušný orgán dožádaného státu pouze poskytuje pomoc při vymáhání pohledávek vzniklých v jiném právním systému, který jejich vznik a zánik upravuje, přičemž úkony, které provedl příslušný orgán, který byl požádán o vymáhání, mají vliv na běh těchto lhůt tak, jako by úkony byly provedeny ve státě vzniku pohledávky.

Vymezují se podmínky, za kterých příslušný orgán není povinen žádosti o vymáhání vyhovět; vážnými hospodářskými nebo sociálními obtížemi je především míněna situace, kdy by dožádané vymáhání zapříčinilo likvidaci, případně značné omezení činnosti exekuované právnické osoby a následkem by byla větší nezaměstnanost překračující rámec regionu. Stanovení výše minimální částky pro přijetí žádosti o vymáhání vychází z prováděcí směrnice 2002/94/ES; tato částka nyní činí 1500 EUR a je závazná pouze pro členské země EU.

Upřesňuje se postup příslušného orgánu v případech, kdy pohledávka není v rozumné době vymožena. Při žádosti o pokračování ve vymáhání postupuje příslušný orgán, dožádaný o pomoc při vymáhání, podle ustanovení vztahujících se na původní žádost.

Dále se upravuje situace, kdy dojde ke změně výše vymáhané částky (ať již směrem nahoru nebo dolů), kdy byla pohledávka uhrazena jiným způsobem, případně došlo k jejímu zániku; při úpravě se vychází z odpovídajících článků směrnice 2002/94/ES. O změně výše vymáhané pohledávky (jejím navýšení nebo naopak snížení) příslušný orgán, který o vymáhání požádal, ihned vyrozumí příslušný orgán dožádaného státu, a bude-li to nezbytné, vydá a zašle nový doklad, nahrazující původní doklad umožňující vymáhání předmětné pohledávky. V případě dodatečné žádosti se tato spojí s žádostí původní; nelze-li již obě žádosti spojit a pokud se dodatečná žádost týká pohledávky, jejíž výše je nižší než stanovená minimální částka, nelze takové dodatečné žádosti vyhovět a naopak, přesahuje-li tuto částku, bude o ní vedeno samostatné řízení.

k § 7

Tento paragraf stanoví podmínky, za kterých se exekuce odloží. V případě napadení exekučního titulu v dožadujícím státě je nezbytné, v zájmu předcházení případným nárokům na náhradu škody, informovat o této skutečnosti příslušný orgán státu, který byl o pomoc požádán, okamžitě.

Navrhovaná právní úprava, provedená v souladu se směrnicí  2001/44/ES, má umožnit ministerstvu za určitých podmínek a na základě pokynu příslušného úřadu, který vymáhání dožádal, i vymáhání pohledávek, jestliže byl exekuční příkaz napaden opravnými prostředky ve správním nebo soudním řízení; případná náhrada jde vždy k tíži státu toho příslušného orgánu, který zavinil neoprávněné vymáhání.

k § 8

Toto ustanovení umožňuje využít předběžných opatření k zajištění úhrady pohledávky na žádost příslušného orgánu. Protože žádost o zajištění pohledávky má stejné náležitosti jako žádost o vymáhání pohledávky a vztahují se na ni stejná procesní ustanovení, stanoví zákon závaznost ustanovení o žádosti o vymáhání pohledávky i pro žádost o zajištění pohledávky.

k § 9

Úprava přejímá důvody směrnice  2001/44/ES, pro které lze pomoc odmítnout. Jedná se zejména o lhůtu 5ti let ode dne vykonatelnosti pohledávky, která omezuje časové období, ve kterém lze žádost o pomoc úspěšně podat.

Dále se zde stanoví povinnost dožádaného příslušného orgánu informovat dožadující příslušný orgán o důvodech odmítnutí žádosti o mezinárodní pomoc. Dle odstavce 2 musí být v případech, kdy je dožadujícím příslušným orgánem členský stát Evropské unie, o odmítnutí žádosti informována i Evropská komise.

k § 10

Směrnice 2002/94/ES upravuje sdělování a předávání zpráv a informací mezi členskými státy Evropské unie elektronickou cestou prostřednictvím sítě CCN/CSI (Common Communication Network/Common System Interface). Vedle operativnosti se tímto způsobem doručování dosahuje i utajení veškeré korespondence. V České republice za tento způsob spojení, jakož i za jeho bezpečnost, odpovídá Ministerstvo financí.

k § 11

Toto ustanovení upravuje další specifické podmínky pro zacházení s informacemi, které byly při provádění tohoto zákona získány nad rámec zákona 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní. V souladu s ustanoveními směrnice 76/308/EHS stanoví, komu mohou být informace získané při výkonu mezinárodní pomoci postoupeny.

k § 12

V tomto paragrafu je stanoveno, že poskytování pomoci dle tohoto zákona je bezúplatné, vyjma následků neoprávněného vymáhání, a to za podmínky, že nedojde ve zvláštních případech mezi státy k vzájemné  dohodě o případné úhradě nákladů. Postup podle české právní úpravy pro vymáhání daňových pohledávek znamená, že budou vymáhány i exekuční náklady, které však připadnou České republice.

Vymezuje se, kdy může Česká republika při výkonu mezinárodní pomoci požadovat náhradu s tím spojených nákladů, případně kdy je sama bude muset uhradit.

Dále se uvádí zvláštní případy, za kterých je možná dohoda mezi dožadujícím a dožádaným orgánem o úhradě nákladů za poskytnutí mezinárodní pomoci.

K § 13

Stanoví se pravidla pro používání úředního jazyka. Vychází se ze základní povinnosti dožadujícího státu respektovat jazyk dožádaného orgánu při výměně dokumentů, jakož i ve vztahu k dalším informacím, které se týkají mezinárodní pomoci při vymáhání pohledávek.

Vymezuje se vztah jedné a více pohledávek uvedených v žádosti, v souladu s ustanoveními obsaženými ve směrnici  2002/94/ES a specifikují se další osoby, kterých se vymáhání může týkat.

Ve smyslu směrnic  2001/44/ES a  2002/94/ES se stanoví ohlašovací povinnost Ministerstva financí, jako příslušného orgánu v České republice, směrem k Evropské komisi.

k § 14

Jedná se o přechodné ustanovení, které zřejmě nebude nutno aplikovat, neboť dosud se podle zrušovaného zákona pomoc neuskutečňuje.

k § 15

Zrušovacím ustanovením se, v návaznosti na vydání tohoto zákona nově upravujícího danou problematiku, zrušuje stávající zákon č. 252/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek.

k § 16

Účinnost tohoto zákona je stanovena ke dni vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost.

V Praze dne . listopadu 2003

předseda vlády

místopředseda vlády a ministr financí