zákon č. 205/2005 Sb.

:

1.

Dosavadní právní úprava používá termín „vyšetřovaný“ bez jakéhokoli vysvětlení jeho obsahu. Navrhovaná úprava vysvětluje obsah tohoto pojmu a zároveň jej zavadí jako legislativní zkratku.

2.

Navrhuje se věcná změna, totiž zkrácení doby, po kterou nemůže osoba podat návrh na vrácení způsobilosti k právním úkonům, ze tří let na jeden rok. Tato změna odstraňuje nadměrnou restriktivnost platné úpravy.

3.

Podle platné právní úpravy musí být osoba, o jejíž způsobilost k právním úkonům se jedná, v řízení zastoupena opatrovníkem, kterého, ustanoví usnesením předseda senátu. Navrhovaná právní úprava z toho, že vyšetřovaný má právo zvolit si vlastního zástupce a teprve v případě, že si svého zástupce nezvolí, bude mu soudem ustanoven opatrovník pro řízení. Přitom sezavádí výslovná povinnost poučení vyšetřovaného, včetně poučení o oprávnění nechat se zastupovat v řízení zástupcem, jehož si zvolí. Především však návrh přináší patrně nejvýznamnější změnu v tom, že opatrovník pro řízení je ustanovován zpravidla z řad advokátů. Dosavadní zastupování opatrovníky pro řízení bývá jen formální. Změna je tudíž odůvodněna skutečností, že zbavení způsobilosti k právním úkonům představuje příliš významný zásah do práv na to, aby mohlo být zastupování jen formální. Navrhovanou úpravu je nutno považovat za významné posílení procesních práv vyšetřovaného, které je v souladu s doporučeními Rady Evropy a s trendem ve vyspělých zemích Evropské unie, včetně některých zemí přistupujících (např. Maďarsko).

4.

Vyšetřovaného je soud zásadně povinen vždy osobně vyslechnout. Je-li však z výsledků dokazování, zejména z obsahu znaleckého posudku, zřejmé, že výslech nelze provést vůbec anebo bez újmy pro zdravotní stav vyšetřovaného, může soud od výslechu upustit. Důvody, pro které upustil od výslechu, soud uvede v odůvodnění rozsudku. V zájmu rozšíření procesních práv vyšetřovaného se navrhuje platnou úpravu doplnit a uložit soudu povinnost provést výslech vyšetřovaného vždy, pokud o to sám požádá. Předpokládá se, že to samozřejmě učiní formou, ze které bude jeho úmysl zřejmý.

5.

Dosavadní časový limit tří měsíců pro možnou dobu vyšetřování osoby ve zdravotnickém zařízení se zkracuje na dobu šesti týdnů. Vychází se přitom ze základní ochrany lidských práv spočívající v tom, že omezení svobody může trvat vždy jen po nezbytně nutnou dobu a ze zkušenosti, že doba šesti týdnů je pro posouzení způsobilosti vyšetřovaného k právním úkonům dostatečná.

6.

Dosavadní ustanovení §188 se navrhuje zcela vypustit jako nadbytečné a anachronické. Jeho dikce je vysoce problematická, neboť by mohlo být vlastně používáno jako alternativní zákonná cesta k zásahu do svobody jedince; právě na základě toho, že existují podmínky pro omezení způsobilosti i šance na zlepšení, by mohl soud rozhodnout, že je vyšetřovaný povinen se podrobit potřebnému léčení. Podle zkušeností z praxe je však zřejmé, že se ustanovení v praxi vůbec nebo téměř vůbec nepoužívá, což je patrně odrazem obecného povědomí o jeho nevyhovujícím charakteru. Vypuštění se tudíž jeví jako vhodnější než jakýkoli pokus o jeho úpravu.

7.

Ustanovení dosavadního § 189 odst. 1 se navrhuje zcela vypustit. Mezi odbornou veřejností, od soudců až po právníky vyšetřovaných, převládá názor, že by zákon neměl připouštět možnost nenařídit jednání, neboť taková možnost vede k formalistickému a alibistickému přístupu.

8.

Podle ustálené judikatury soudů platí, že od doručení rozsudku vyšetřovanému lze upustit po předchozím vyjádření znalce, který musí posoudit, zda doručení může na vyšetřovaného působit nepříznivě nebo zda není schopen význam rozhodnutí pochopit. Navrhuje se proto úprava spočívající v tom, že možnost nedoručit rozhodnutí o způsobilosti bude jednak výslovně vázána na závěry znaleckého posudku, jednak omezena pouze na případy, kdy adresát není s to význam rozhodnutí pochopit. Platné znění je totiž nutno považovat za nevyhovující, protože umožňuje příliš paušální nedoručování rozhodnutí. Dikce obsažená v dosavadní úpravě, jež váže možnost nedoručení na pouhou možnost nepříznivého působení na adresáta pro jeho duševní poruchu, otevírá dveře v praxi až příliš rozšířenému nedoručování, neboť svádí k alibismu. Doručení může na adresáta nepříznivě působit v mnoha případech, kdy však taková možnost je jen teoretická; a navíc se vyšetřovaný, který je schopen obsah rozhodnutí pochopit, o tomto rozhodnutí stejně dříve či později dozví. Kromě toho může vědomí, že již možná existuje (nedoručené) rozhodnutí o zbavení způsobilosti k právním úkonům, samo o sobě působit nepříznivě i na osoby, o nichž takové rozhodnutí ve skutečnosti vyneseno nebylo.

9.

S ohledem na úpravu provedenou v § 187 odst. 1, podle níž má vyšetřovaný právo zvolit si svého zástupce je třeba omezit povinnost státu hradit náklady právního zastoupení pouze na případy, kdy soud v souladu s § 30 odst. 2 ustanoví opatrovníkem advokáta.

10.

I zde se navrhuje výslovně uvést, že mezi osoby, které mají nárok na to, aby jim byla nahrazena vzniklá újma patří i ustanovený opatrovník pro řízení.

V § 191a odst. 1 se slova „(dále jen „nemocný“)“ zrušují.

V § 191b odst. 1 se za slova „podle § 191a“ vkládají slova „(dále jen „umístěný“)“.

13.

V navrhovaných bodech 11 až 13 se ruší dosavadní legislativní zkratka „nemocný“, která je v dalším textu použita pouze jednou, a zavádí se nová legislativní zkratka „umístěný“, která se vztahuje jak na osoby, které jsou v ústavu vykonávajícím zdravotnickou péči umisťovány jak bez svého souhlasu, tak i na osoby, které byly přijaty do ústavu se svým souhlasem, ale teprve následně byly omezeny ve volném pohybu nebo styku. Navíc je tento pojem běžně užíván již v následujících ustanoveních platné úpravy. Současně se pro oba popsané druhy převzetí zavadí legislativní zkratka „převzetí“, která vymezuje obsah tohoto termínu používaného v následující platné úpravě. Navrhuje se tak sjednotit dosavadní terminologii zákona ve vztahu k oběma postupům podle § 191a.

14.

Obdobně jako v případě řízení o omezení způsobilosti k právním úkonům se navrhuje jednoznačně stanovit, že i v případech detenčního řízení musí být zajištěna všechna procesní práva umístěného a o těchto právech musí být předem poučen, zejména o možnosti nechat se zastupovat zástupcem, jehož si zvolí. I zde je nově zaváděna možnost ustanovit opatrovníka pro řízení z řad advokátů, a to v případě „vyžaduje-li to ochrana zájmů umístěného

15., 16.

Navrhované body 15 a 16 promítají do platné úpravy zavedení legislativních zkratek „umístěný“ a „převzetí“.

17.

Rozšiřují se procesní práva umístěného o výslovnou možnost požádat o vyslechnutí dalších osob. Tato možnost se jeví mimo jiné jako v současné době jediné realistické řešení situace, kdy na straně umístěného vznikne odůvodněný požadavek na vyslechnutí jiného odborníka, nezávislého na ošetřujícím lékaři. Současně se v návrhu uvádí, že tím není dotčeno právo soudu odmítnout provedení výslechu osob navrhnutých umístěným, není-li zřejmé, co může být výslechem zjištěno, např. navrhuje-li umístěný výslech veřejných činitelů, vůči nimž směřuje své stížnosti.

18.

Jde o upřesňující formulační úpravu vycházející z toho, že zástupce a opatrovník pro řízení mohou být dvě rozdílné osoby.

19.

Navrhuje se vypustit možnost, že by někdo mohl být nejen omezen ve styku s vnějším světem, ale přímo vyloučen z tohoto styku. Omezení styku s vnějším světem by mělo být vždy jen v té nejmenší nutné míře. Je-li vůbec přípustné, aby někdy toto omezení dosáhlo intenzity „vyloučení ze styku s vnějším světem“, pak by tento stupeň omezení měl být zcela přechodný, omezený na krátké období ke zvládnutí nejakutnějšího stavu.

20.

Obdobná úprava – vypuštění pojmu „vyloučení ze styku s vnějším světem“ a dílčí přeformulování – jako v § 191d odst. 1 je obsažena i v následujícím ustanovení § 191d odst. 2. V souvislosti s tím se navrhuje i vypustit druhou větu v ustanovení § 191d odst. 2.

21.

Podle navrhované úpravy se pojem „opatrovníka“ rozšiřuje na „zástupce nebo opatrovníka pro řízení“. Zástupce a opatrovník pro řízení nemusí být jedna a tatáž osoba. Zástupce si může umístěný zvolit, opatrovník pro řízení je ustanoven soudem a bývá jím dosud (jakkoli je to v principu nevhodné) často ředitel zařízení, v němž je osoba umístěna.

22.

Vypouští se omezení práva žádat o nové vyšetření a propuštění z ústavu, jež se v platné dikci vztahuje jen na osoby způsobilé k právním úkonům. Jde o zřejmou nedůslednost platné úpravy, neboť o vrácení způsobilosti může osoba, která jí byla zbavena, požádat; jeví se tedy jako nelogické, aby nemohla požádat o nové vyšetření a propuštění a aby musela v tomto být zastoupena opatrovníkem, jímž navíc může být právě ředitel zařízení, v němž se umístěný nachází. Doplňuje se dále odkaz na upravená ustanovení § 191d odst. 2 až 4 a upřesňuje se, že soud může rozhodnout nekonat další vyšetřování před uplynutím doby, po kterou bylo držení v ústavu povoleno, tehdy, jestliže návrh na propuštění zamítne opakovaně při současném splnění podmínky, že nelze očekávat zlepšení stavu nemocného.

Zuzka Rujbrová v.r.

Marie Rusová v.r.

Hana Orgoníková v.r.

Vyznačení navrhovaných změn v textu zákona :

Řízení o způsobilosti k právním úkonům

§ 186

(1) Návrh na zahájení řízení o způsobilosti k právním úkonům (zbavení, omezení nebo vrácení způsobilosti k právním úkonům) může podat též zdravotnické zařízení, které je v takovém případě účastníkem řízení.

(2) Nepodal-li návrh na zahájení řízení státní orgán nebo zdravotnické zařízení, může soud uložit navrhovateli, aby do přiměřené lhůty předložil lékařské vysvědčení o duševním stavu vyšetřovaného osoby, o jejíž způsobilost k právním úkonům se jedná (dále jen („vyšetřovaný“); není-li v této lhůtě lékařské vysvědčení předloženo, soud zastaví řízení.

(3) Návrh na vrácení způsobilosti k právním úkonům může podat i ten, kdo byl zbaven způsobilosti k právním úkonům. Jestliže však soud jeho návrh zamítl a nelze-li očekávat zlepšení jeho stavu, může soud rozhodnout, že mu toto právo po přiměřenou dobu, nejdéle však po dobu tří let jednoho roku ode dne vyhlášení tohoto rozhodnutí, nepřísluší.

§ 187

(1) Tomu, o jehož způsobilost k právním úkonům jde, ustanoví předseda senátu opatrovníka pro řízení.

(1) Vyšetřovaný je oprávněn nechat se jako účastník zastupovat v řízení zástupcem, jehož si zvolí; o tom a o svých dalších procesních právech a povinnostech (§ 5) musí být vyšetřovaný poučen. Nezvolí-li si vyšetřovaný zástupce, ustanoví mu předseda senátu opatrovníka pro řízení, zpravidla z řad advokátů.

(2) Od výslechu vyšetřovaného může soud upustit, nelze-li tento výslech provést vůbec nebo bez újmy pro zdravotní stav vyšetřovaného. Pokud vyšetřovaný sám požádá, aby byl vyslechnut, soud ho vyslechne.

(3) O zdravotním stavu vyšetřovaného vyslechne soud vždy znalce. Na návrh znalce může soud nařídit, aby vyšetřovaný byl po dobu nejvýše tří měsíců šesti týdnů vyšetřován ve zdravotnickém zařízení, jestliže je to nezbytně třeba k vyšetření zdravotního stavu.

§ 188

(1) Jsou-li sice podmínky pro omezení způsobilosti k právním úkonům pro nadměrné užívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků (návykových látek) či jedů, ale lze-li očekávat, že se stav vyšetřovaného zlepší, může soud přerušit řízení na dobu, kterou zároveň určí; přitom může rozhodnout, že vyšetřovaný je povinen se podrobit potřebnému léčení.

(2) Před uplynutím určené doby pokračuje soud v řízení jen tehdy, ukáže-li se, že nedochází ke zlepšení.

§ 189

(1) Z důvodů vhodnosti nemusí předseda senátu nařizovat jednání.

(2) Soud může rozhodnout, že upustí od doručení rozhodnutí o způsobilosti k právním úkonům, jestliže doručení by na adresáta mohlo pro jeho duševní poruchu působit nepříznivě nebo jestliže podle závěrů znaleckého posudku (§ 187 odst. 3) adresát není s to význam rozhodnutí pochopit.

§ 190

Vydaný rozsudek soud zruší, jestliže se později ukáže, že pro zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům nebyly podmínky.

§ 191

(1) Náklady řízení platí stát. Neplatí však náklady právního zastoupení., s výjimkou případů uvedených v § 30 odst. 2 tohoto zákona.Lze-li to spravedlivě žádat, přizná soud státu jejich náhradu proti tomu, o jehož způsobilost k právním úkonům v řízení šlo.

(2) Ten, kdo podá zjevně bezdůvodný návrh na zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, je povinen nahradit újmy, které vyšetřovanému, jeho zástupci, opatrovníkovi pro řízení a státu řízením vznikly.

Řízení o vyslovení přípustnosti převzetí

nebo držení v ústavu zdravotnické péče

§ 191a

(1) Ústav vykonávající zdravotnickou péči (dále jen "ústav"), ve kterém jsou umisťovány osoby z důvodů uvedených ve zvláštním předpise, je povinen oznámit do 24 hodin soudu, v jehož obvodu ústav je, převzetí každého, kdo v něm byl umístěn bez svého písemného souhlasu (dále jen "nemocný").

(2) Je-li osoba, která byla přijata do zdravotnické péče se svým písemným souhlasem, omezena ve volném pohybu nebo styku s vnějším světem až v průběhu léčení, je ústav povinen učinit oznámení podle odstavce 1 do 24 hodin poté, co k takovému omezení došlo.

§ 191b

(1) O každém, o němž je ústav povinen učinit oznámení podle § 191a (dále jen „umístěný“), zahájí soud, v jehož obvodu je ústav, řízení o vyslovení přípustnosti převzetído podle § 191a odst. 1 nebo omezení podle § 191a odst. 2 (dále jen „převzetí“) a dalším držení v ústavu, ledaže převzetí a držení nařídil soud v jiném řízení.

(2) Umístěný je oprávněn nechat se jako účastník zastupovat v řízení zástupcem, jehož si zvolí; o tom a o svých dalších procesních právech a povinnostech (§ 5) musí být umístěný, pokud to jeho zdravotní stav dovoluje, poučen. Nezvolí-li si umístěný zástupce, ustanoví mu předseda senátu opatrovníka pro řízení. Vyžaduje-li to ochrana zájmů umístěného, ustanoví mu předseda senátu opatrovníka pro řízení z řad advokátů.

(3) Soud provede důkazy potřebné pro posouzení, zda k převzetí (§ 191a odst. 1 a 2) došlo ze zákonných důvodů, vyslechne nemocného umístěného a ošetřujícího lékaře, popřípadě další osoby o jejichž vyslechnutí umístěný požádá; tím není dotčeno právo soudu odmítnout provedení výslechu osob, které navrhl umístěný, není-li zřejmé, co může být výslechem zjištěno. Jednání zpravidla není třeba nařizovat.

(4) Do sedmi dnů ode dne, kdy došlo k převzetí omezení podle § 191a, soud usnesením rozhodne, zda k převzetí došlo ze zákonných důvodů (§ 191a odst. 1).

§ 191c

(1) Usnesení podle § 191b odst. 4 se doručí umístěnému, ledaže ten podle vyjádření ošetřujícího lékaře není schopen chápat obsah takového rozhodnutí, dále jeho zástupci, (opatrovníku) opatrovníkovi pro řízení a ústavu.

(2) Odvolání proti tomuto usnesení nemá odkladný účinek. Odvolat se může i ústav, bylo-li vysloveno, že převzetí se nestalo v souladu se zákonnými důvody.

(3) Ústav může umístěného propustit, i když soud vyslovil, že k převzetí došlo v souladu se zákonnými důvody.

§ 191d

(1) Jestliže soud vyslovil, že převzetí bylo v souladu se zákonnými důvody a umístěný omezen nebo vyloučen ze důvody, a umístěný je nadále omezen ve styku s vnějším světem, pokračuje soud v řízení o vyslovení přípustnosti jeho dalšího držení v ústavu.

(2) Ke zjištění zdravotního stavu umístěného a zjištění, zda další držení umístěného v ústavu je či není nutné, soud ustanoví znalce. Úkolem znalce je vyjádření o tom, zda další držení umístěného v ústavu při omezení nebo vyloučení styku s vnějším světem je či není nutné. Znalcem nemůže být ustanoven lékař, který pracuje v ústavu, v němž je umístěný držen.

(3) Soud nařídí jednání, k němuž přizve umístěného (pokud podle vyjádření ošetřujícího lékaře nebo písemného znaleckého posudku je umístěný schopen vnímat průběh a význam jednání) a jeho zástupce (opatrovníka) , jeho zástupce a opatrovníka pro řízení. Při jednání vyslechne znalce, podle okolností ošetřujícího lékaře, umístěného a provede popřípadě další vhodné důkazy.

(4) V rozsudku, který musí být vyhlášen do tří měsíců od výroku o přípustnosti převzetí do ústavu, rozhodne soud, zda další držení je přípustné a na jakou dobu. Ustanovení § 191c odst. 2 a 3 platí tu obdobně.

§ 191e

(1) Účinnost rozsudku podle § 191d odst. 4 zanikne uplynutím doby jednoho roku ode dne jeho vyhlášení, nebyla-li v něm určena lhůta kratší. Má-li být držení v ústavu prodlouženo nad tuto dobu, je nutno provést nové vyšetření a soud musí o povolení dalšího držení znovu rozhodnout. Ustanovení § 191c odst. 2 a 3 tu platí obdobně.

(2) Rozsudek podle odstavce 1 nebrání tomu, aby ústav propustil osobu drženou v ústavu před uplynutím doby uvedené v odstavci 1, ani tomu, aby opatrovnický soud učinil jiné opatření.

§ 191f

Osoba držená v ústavu, je-li způsobilá k právním úkonům, její zástupce, (opatrovník) Umístěný, jeho zástupce, opatrovník a osoby jí blízké mohou ještě před uplynutím doby, do které je držení přípustné, žádat o nové vyšetření a rozhodnutí o propuštění, je-li odůvodněna domněnka, že další držení v ústavu není důvodné. O způsobu projednání platí ustanovení § 191d odst. 2 až 4 obdobně. Zamítne-li soud návrh na propuštění opakovaně návrh na propuštění a nelze-li očekávat zlepšení stavu umístěného, může rozhodnout, že nebude konat další vyšetřování před uplynutím doby, po kterou bylo držení v ústavu povoleno.