Důvodová zpráva k zákon č. 255/2016 Sb.

Dne 31. května 2010 byl vzat na vědomí vládou ČR (usnesením č. 419¹) materiál Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) s názvem „Opatření k posílení konkurenceschopnosti a rozvoje podnikání v České republice eliminací nadbytečných požadavků environmentální legislativy“. Materiál se věnuje snižování administrativní zátěže podnikatelského sektoru v oblasti environmentální legislativy. Podněty z uvedeného materiálu směřovaly rovněž k zákonu č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a o změně některých zákonů, v platném znění (dále „zákon“ nebo „zákon o IRZ“) a to zejména k problematice okruhu povinných subjektů v § 3 odst. 2.

Původní návrh Ministerstva průmyslu a obchodu k řešení tohoto podnětu byl „zrušit § 3 odst. 2 zákona (zrušit vymezení dalších ohlašujících subjektů neuvedených v příloze I nařízení o E-PRTR)“. Na základě jednání příslušné pracovní skupiny byla zvolena cesta přesnějšího určení skupiny povinných subjektů, kterým může vznikat ohlašovací povinnost do integrovaného registru znečišťování (IRZ) a které nejsou uvedeny v přímo použitelném nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 166/2006 o Evropském registru úniků a přenosů znečišťujících látek (nařízení o E-PRTR).

Cílem předkládaného návrhu je prostřednictvím úpravy § 3 odst. 2 zákona o IRZ snížení administrativy zejména pro malé a střední podnikatelské subjekty, které mohou být povinností ohlašovat do IRZ dotčeny.

Snížení počtu ohlašujících subjektů do IRZ žádným způsobem neovlivní plnění povinností České republiky vyplývajících z nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 166/2006.

Podle § 3 odst. 2 zákona č. 25/2008 Sb., v platném znění: „provozovatel, kterým je podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba, provozující provozovnu, kterou tvoří jedna nebo více stacionárních technických jednotek provozovaných v jedné lokalitě, v níž je prováděna jiná činnost než je uvedena v příloze I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006, nebo činnost s nižší kapacitou, než je uvedena v této příloze, ohlašuje úniky a přenosy znečišťujících látek podle odstavce 1 a vede evidenci údajů pro ohlašování způsobem uvedeným v čl. 5 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006“.

Z ustanovení § 3 odst. 2 vyplývá evidenční a ohlašovací povinnost (v případě překročení ohlašovacích prahů) pro širší skupinu provozovatelů, než vyžaduje přímo použitelné evropské nařízení č. 166/2006.

Primárním cílem navrhované úpravy zákona je snížení počtu ohlašovatelů do IRZ a tím i snížení jejich administrativní zátěže, zejména s důrazem na menší a střední podnikatelské subjekty. Navržená úprava se nezabývá jen prostým snížením počtu ohlašovatelů na základě zvolených kritérií (činnost, prahová hodnota pro kapacitu příslušné činnosti), ale odstraněním evidenční povinnosti ve vztahu k IRZ pro řadu činností.

MŽP prostřednictvím této právní úpravy dále naplňuje požadavky uvedené v usnesení vlády ČR č. 419 z 31. května 2010 k materiálu Ministerstva průmyslu a obchodu s názvem „Opatření k posílení konkurenceschopnosti a rozvoje podnikání v České republice eliminací nadbytečných požadavků environmentální legislativy“.

Návrh nového vymezení povinných subjektů ve vztahu k IRZ vychází z následujících základních předpokladů:

Snížení počtu ohlašujících subjektů se žádným způsobem nedotýká plnění povinností vyplývajících z nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 166/2006.

Rizikem je nesplnění požadavků z usnesení vlády ČR č. 419 (viz výše) a rovněž zachování možné zvýšené administrativní zátěže u dotčených podnikatelských subjektů.

Zachování stávajícího vymezení povinných subjektů podle § 3 odst. 2 zákona o IRZ. Evidenční a případně ohlašovací povinnost bude i nadále vznikat rovněž provozovatelům:

Nebude naplněn požadavek usnesení vlády ČR na snížení administrativní zátěže podnikatelských subjektů v oblasti environmentální legislativy.

Definování přesnějšího vymezení povinných subjektů. K novému vymezení povinných subjektů byl na základě diskusí v rámci pracovní skupiny IRZ zvolen následující přístup:

Je navržena nová formulace § 3 odst. 2 zákona o IRZ a nová příloha zákona se seznamem dotčených činností.

Varianta 1 odpovídá cíli a záměru snížit administrativní zátěž menších a středních podnikatelů, ale zároveň zachovat povinnosti u činností, které mohou mít negativní vliv na životní prostředí.

V roce 2012 byla provedena, v návaznosti na předchozí analýzu věnující se totožné problematice, analýza Zpřesnění vyvolaných nákladů soukromých subjektů na ohlašování údajů do integrovaného registru znečišťování. Předmětná analýza byla zaměřena zejména na provozovny, které ohlašují mimo režim E-PRTR (tj. dle § 3 odst. 2 zákona č. 25/2008 Sb.). Výběrový vzorek byl rozdělen do několika skupin dle jejich vztahu k IRZ (viz tabulka 1) a E-PRTR. Následně bylo k jednotlivým skupinám zjišťováno, jaké náklady z ohlašovací povinnosti do IRZ pro předmětné ohlašovatele vyplývají. Z této analýzy vyplývá, že celkové náklady dle vzorku respondentů činí téměř 43 mil. Kč, z čehož 25 % souvisí s plněním povinností stanovených nařízením o E-PRTR a 75 % s plněním povinností stanovených nad rámec E-PRTR českou legislativou. Uvedené výsledky rovněž zohledňují i skutečnost, že některé provozovny se mohou vyskytovat ve více vymezených skupinách. Veškeré náklady dle typu subjektu jsou podrobně uvedeny v následující tabulce.

Tabulka 1: Náklady dle kategorie subjektu v roce 2012 (zdroj: VYCERRO)

Při zjišťování skutečných nákladů na ohlašování do IRZ byly vzaty v úvahu některé další důležité faktory, přičemž nejdůležitějším z nich je hodnocení nákladovosti podle velikosti obratu podniku. Jelikož snahou je omezit povinnost zejména pro malé a střední podnikatelské subjekty, byl tento parametr zohledněn i v rámci zmíněné analýzy. Jak vyplývá z následující tabulky, náklady na ohlašování jednou provozovnou se víceméně zvyšují s její velikostí (rovněž dochází ke zvyšování počtu ohlašovaných látek). Ačkoliv malé provozovny vynakládají méně financí na ohlašování do IRZ, vzhledem v porovnání s velikostí a obratem jsou tyto náklady významnější než u velkých společností.

Tabulka 2: Náklady dle velikosti obratu podniku (zdroj: VYCERRO)

Tato varianta spočívá v přesnějším vymezení ohlašujících subjektů, jehož principem je stanovení okruhu činností (včetně uvedení prahových hodnot pro kapacitu u většiny těchto činností), za které bude nadále existovat povinnost vést odpovídající evidenci a ohlašovat údaje do IRZ (za splnění podmínky překročení kapacitních prahových hodnot a příslušných prahových hodnot pro znečišťující látky či odpady).

Předmětem úpravy bude § 3 odst. 2 zákona č. 25/2008 Sb. a přidání přílohy se seznamem dotčených činností a prahových hodnot pro kapacitu.

Úspora nákladů by se měla dotknout více než třetiny všech současných ohlašovatelů² do IRZ, tj. přibližně 1 700 provozoven. Tyto provozovny by byly novelou zákona zbaveny jakýchkoli povinností vůči IRZ (včetně povinnosti vést příslušnou evidenci). Budeme-li vycházet z průměrných nákladů na 1 provozovnu dle obratu podniku, tak předpokládáme úspory ve výši 5,5–24,8 mil. Kč ročně. V případě průměrných nákladů na 1 provozovnu dle kategorie provozoven odhadujeme úsporu ve výši minimálně 7,4–29,0 mil. Kč.

Tabulka 3: Odhad úspor v závislosti na typu provozovny

Skutečná úspora finančních prostředků je odhadována podstatně vyšší. Vysokému počtu provozoven nevzniká samotná ohlašovací povinnost do IRZ (tj. nedojde k překročení prahových hodnot pro znečišťující látky v únicích a/nebo v přenosech nebo prahových hodnot pro ostatní a/nebo nebezpečný odpad), ale musejí evidovat údaje pro účely kontroly tak, aby mohly prokázat, že k překročení prahových hodnot skutečně nedošlo. Vzhledem k tomu, že takové provozovny nepodávají hlášení do IRZ, je odhad jejich počtu poměrně obtížný.

V souvislosti se snížením počtu provozoven očekáváme i částečné snížení administrativní zátěže na straně ministerstva (CENIA) a ČIŽP (kapitola 315 státního rozpočtu).

Tabulka 4: Porovnání nákladů a přínosů

Z pohledu snížení administrativní zátěže podnikatelů lze doporučit přijmutí varianty 1. Varianta 1 je rovněž naplněním usnesení vlády ČR č. 419 (viz výše).

Zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a změně některých zákonů, v platném znění, se v oblasti evidence údajů pro ohlašování odkazuje na jinou právní normu (nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006). Nařízení o E-PRTR ovšem nestanovuje povinnost provozovatelům evidovat informace o přenosech látek v odpadech, což způsobuje problémy zejména České inspekci životního prostředí (ČIŽP) ve vztahu k případnému ukládání sankcí právě za nevedení evidence přenosů látek v odpadech.

V rámci změn zákona č. 25/2008 Sb., v platném znění, bylo třeba upravit formulaci k povinnosti evidence údajů pro ohlašování do IRZ, aby plně odpovídala rozsahu IRZ. Navržená změna vychází z podnětu ČIŽP, která se v rámci své kontrolní činnosti setkává s problémy v této oblasti, protože pokud není v České republice legislativa jednoznačně stanovena, přináší to kontrolním orgánům obecně problémy.

Současný zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí, v platném znění, uvádí, že provozovatel vede evidenci údajů pro ohlašování způsobem uvedeným v čl. 5 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 (viz § 3 odst. 2 zákona). Někteří provozovatelé namítají, že ze znění příslušného ustanovení není zcela zřejmé, zda se tedy evidenční povinnost vztahuje i na sledování přenosů látek v odpadech mimo provozovnu, které nejsou povinně vymezeny v nařízení o E-PRTR.

Cílem této úpravy je jednoznačně vymezit rozsah evidence povinných údajů vyplývajících z nařízení o E-PRTR a zákona č. 25/2008 Sb., v platném znění, jedná se tak o technicko- legislativní změnu.

Rizikem je ponechání ne zcela precizní formulace v příslušném ustanovení zákona a oslabení role ČIŽP v rámci výkonu kontroly evidence údajů pro ohlašování do IRZ.

Ponechání současného stavu.

Přesné vymezení rozsahu evidence údajů potřebných pro ohlašování do IRZ.

Jaké údaje je nutné do IRZ ohlašovat společně s údaji o únicích/přenosech je přesně dáno (příloha č. 3 nařízení vlády č. 145/2008 Sb.) a tudíž musí být i dokladovatelné, zda byla řádně splněna ohlašovací povinnost. Dle současného znění zákona se povinnost vést evidenci týká ohlašovatelů s činností E-PRTR (tj. dle § 3 odst. (1)), kteří ohlašují úniky (do ovzduší, vody a půdy) a přenosy (v odpadních vodách a množství odpadů) a dále ohlašovatelů s jinou činností nebo s činností o nižší kapacitě, než která je předmětem E-RTR, a to bez omezení. Problém s evidencí nastává pouze v případě provozoven s E-PRTR činností, které ohlašují dvě látky do ovzduší (styren a formaldehyd) a přenosy látek v odpadech. V těchto případech není tato povinnost uvedena, což v minulosti přinášelo komplikace zejména s ohledem na kontrolní činnost ČIŽP. Novela zákona by v tomto směru měla přesně definovat a zakotvit jednotnou povinnost evidence pro všechny ohlašovatele a typy úniků/přenosů bez rozdílu a odstranit tak nejasnosti a rozpory vyplývající ze současné právní úpravy. Tato povinnost se nově dotkne následujícího počtu ohlašovatelů, přičemž jsou zohledněny údaje ohlášené za ohlašovací rok 2013.

Celkově se jedná o 257 ohlašovatelů⁴. Vzhledem k tomu, že jde o ohlašovatele, kteří mají povinnost ohlašovat do E-PRTR, mají o potřebném dokladování a vedení evidence ponětí a tato povinnost by pro ně neměla představovat výrazně vyšší zátěž, než tomu bylo doposud. Navíc, jak vyplývá z požadavků kladených na ohlašovatele do IRZ, je možné pro ohlašování využít i údajů získaných pro potřeby jiných agend a tím dále redukovat administrativní zátěž z hlediska vedení evidence. Rovněž je nutné poznamenat, že počet dotčených ohlašovatelů, je vzhledem k celkovému počtu ohlašujících do IRZ (aktuálně něco přes 5 tis.) nepříliš významný. Na druhou stranu tento počet tvoří asi 1/3 všech ohlašovatelů s E-PRTR činností.

Proč a z jakého důvodu je informace o přenosech látek v odpadech třeba ohlašovat – v souladu s Protokolem o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek je možné sledovat odpady dvěma možnými způsoby – buď ve formě sledování jednotlivých znečišťujících látek, ke kterému se ČR přiklonila od počátku existence IRZ (tj. od ohlašovacího roku 2004), nebo ve formě množství odpadů (ostatního a nebezpečného⁵). Tato druhá možnost byla nakonec implementována v nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 166/2006 a tudíž bylo nutné náležitým způsobem upravit i národní právní předpisy (poprvé se v souladu s E-PRTR ohlašovalo za rok 2007). Obecně je přístup zaměřený na sledování látek v odpadech považován za informačně významnější a také je nutné podotknout, že informace o množství odpadů (nebezpečných a ostatních) je podrobněji již sledována v rámci problematiky odpadů. Jednalo se tedy i o přístup neduplikující již existující povinnost a pokračující v původně zvoleném přístupu (a plně v souladu s Protokolem). Rozsah seznamu látek sledovaných v rámci přenosů v odpadech byl již v minulosti redukován⁶.

Celkově lze říci, že hlavním přínosem navrhované změny je zpřesnění znění právního předpisu a zlepšení kontrolní činnosti ČIŽP. Navrhovaná varianta může mít dopady na snížení administrativních nákladů ČIŽP (resp. MŽP jako odvolacího orgánu), které by mohly souviset s vedením odvolacích řízení s provozovateli při ponechání současného stavu (tzn. v případech, kdy by provozovatel podával odvolání proti udělení pokuty za nevedení evidence údajů o přenosech látek v odpadech). Pro provozovatele zůstávají povinnosti nezměněné, jen je budou plnit ti, kteří tak nyní neplní, ale to neznamená, že by jim současný návrh navyšoval administrativní zátěž, protože ve srovnání se současným stavem se navýšení administrativní zátěže provozovatelů téměř nemění, protože zpřesnění povinností představuje pouze náklady spojené s uložením dat (v listinné a/nebo elektronické formě), které oproti účetnictví nezabírají tolik místa.

Tabulka 5: Porovnání nákladů a přínosů

Jelikož navrhovaná varianta nepřináší téměř žádné navýšení nákladů dotčených subjektů, pouze zpřesňuje formulaci  zákona, lépe vymezuje rozsah evidence a zlepšuje výkon kontroly včetně snížení administrativní zátěže ČIŽP, doporučujeme variantu 1.

Současná právní úprava je administrativně náročná, a to jak na straně ohlašovatelů, tak i na straně provozovatele ISPOP. Podávání hlášení je dle současné právní úpravy možné:

Druhý způsob podávání hlášení představuje necelých 50 % všech podání, tj. cca 70 tis. podání ročně. Za předpokladu, že nebude nutné zasílat hlášení k autorizaci v listinné podobě, dojde ke snížení administrativní zátěže a nákladů spojených s agendou na straně ohlašovatelů i provozovatele.

Každý ohlašovatel, kterému vznikne ohlašovací povinnost, musí být registrován v systému ISPOP. Jedná se o webové rozhraní (portál), do kterého mají přístup registrovaní uživatelé na základě podané přihlášky. Přihláška se podává v listinné podobě. Po akceptaci přihlášky (autorizace registrace zůstává zachována) provozovatelem ISPOP jsou ohlašovateli zaslány přístupové údaje (jedinečné uživatelské jméno a heslo), které slouží pro přístup do aplikace. Uživatelské jméno a heslo umožňuje jednoznačnou identifikaci ohlašovatele. Hlášení je podáváno formou vyplněného PDF formuláře, který je generován v aplikaci a následně odesílán prostřednictvím webových služeb do aplikace ISPOP. Do aplikace ohlašovatel vstupuje po zadání přiděleného uživatelského jména a hesla a následně může stahovat formuláře, v nichž vyplňuje svá hlášení. Současná právní úprava umožňuje vlastní fyzické odeslání dokumentů těmito způsoby:

Vzhledem k tomu, že ohlašovatel podává hlášení prostřednictvím portálu ISPOP, do kterého se přihlašuje na základě uživatelského jména a hesla, které zaručuje jeho jednoznačnou identifikaci, je dodatečné zasílání hlášení k autorizaci v listinné podobě duplicitní.

Snížit administrativní zátěž přijetím legislativní změny - novelou zákona č. 25/2008 Sb. Ohlašovatel, který nedisponuje elektronicky ověřeným podpisem nebo datovou schránkou by již nemusel postupovat dle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, resp. zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, které stanovují povinnost autorizace v listinné podobě.

Nebudou-li změny provedeny, nedojde ke snížení administrativní zátěže a úspoře finančních prostředků, které jsou spojeny s autorizací hlášení v listinné podobě jak na straně ohlašovatelů, tak i provozovatele ISPOP.

Ponechání současného stavu, kdy ohlašovatel, který nedisponuje uznávaným elektronickým podpisem nebo datovou schránkou, musí hlášení podané prostřednictvím ISPOP vytisknout, podepsat a zaslat provozovateli k autorizaci.

Legislativní změna se týká § 4 zákona č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Možnost odeslání dat po aplikaci této legislativní změny bude výhradně elektronicky, a to i v případě, kdy ohlašovatel využije uznávaný elektrnonický podpis nebo datovou schránku.

Autorizace bude zajištěna díky nutnosti prvotní registrace ohlašovatelů v listinné podobě a přístupu do portálu ISPOP po zadání jedinečného uživatelského jména a hesla.

Hlavním přínosem navrhované změny je:

na straně ohlašovatelů a provozovatele ISPOP (CENIA). Ročně se jedná o cca 70 tis. hlášení, kterých se dotčená úprava týká.

Finanční vyčíslení přínosů – úspory:

Celkový finanční přínos navrhované legislativní úpravy činí cca 16 620 000 Kč ročně.

Tabulka 6: Porovnání přínosů a nákladů

Na základě zjištěných dat, týkajících se snížení administrativní zátěže dotčených subjektů, doporučujeme přijmout Variantu 1.

Na základě současného znění zákona 25/2008 Sb., § 4, odst. 7 zmocněnci zastupující povinné subjekty zasílají do datové schránky konverze plných mocí a nevytváří zmocnění (vazbu zmocněnec – zmocnitel) přímo v systému ISPOP. Povinnost tvorby vazby zmocnění systému tak přechází na provozovatele systému ISPOP (CENIA). Ročně se jedná o přibližně 280 plných mocí, jejichž počet může nárůstem povědomí práce v systému ISPOP narůstat.

Zmocnění k zastoupení povinného subjektu plnícího ohlašovací povinnost se prokazuje plnou mocí v elektronické podobě nebo výstupem vzniklým převedením plné moci v listinné podobě autorizovanou konverzí dokumentů podanými prostřednistvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí nebo prostřednictvím datové schránky ministerstva určené k plnění ohlašvacích povinností v oblasti životního prostředí (§ 4 odst. 7 zákona 25/2008 Sb.).

Hlavním cílem této změny je zrušení možnosti zasílání plné moci prostřednictvím datové schránky ministerstva a tím snížení administrativní zátěže.

Hlavním rizikem je nárůst počtu zmocněnců, kteří zaslání plných mocí přes DS budou využívat ve větší míře a tím bude přenesena povinnost zmocněnců na provozovatele ISPOP, dojde ke zvýšení administrativní zátěže.

Současný stav, kdy zmocnění k zastoupení povinného subjektu plnícího ohlašovací povinnost se prokazuje plnou mocí v elektronické podobě nebo výstupem vzniklým převedením plné moci v listinné podobě autorizovanou konverzí dokumentů podanými prostřednistvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí nebo prostřednictvím datové schránky ministerstva určené k plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí.

Zmocnění k zastoupení povinného subjektu plnícího ohlašovací povinnost se prokazuje plnou mocí v elektronické podobě nebo výstupem vzniklým převedením plné moci v listinné podobě autorizovanou konverzí dokumentů podanými pouze prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí.

V současné době je možné zasílat zmocnění k zastoupení povinného subjektu i prostřednictvím datové schránky. Tato činnost zaměstnává dva pracovníky v ohlašovacím období, které trvá 4 měsíce v roce.

Tabulka 7: Výpočet nákladů spojených s výkonem daných činností

Dle současné právní úpravy musela většina subjektů vynaložit finanční prostředky na zajištění konverze plné moci (konverzsní doložka á 30 Kč), kterou je nutné mít v případech, kdy plná moc je zasílána z datové schránky zmocněnce.

Novela zákona představuje změny, které vedou ke snížení administrativní zátěže a tím ke snížení nákladů provozovatele systému – CENIA ve výši cca 176 tis. Kč ročně.

V souvislosti s touto legislativní změnou je možné předpokládat finanční nároky na zmocněnce, kteří si budou muset zajistit konverzi plné moci (á 30 Kč), kterou dle dosavadní právní úpravy bylo nutné mít pouze v případě, kdy plná moc byla zaslána z datové schránky zmocněnce. Jelikož většina plných mocí byla odeslána takto, tak celkové náklady můžeme očekávat minimální.

Tabulka 8: Porovnání nákladů a přínosů

Doporučujeme přijmout Variantu 1, která představuje snížení administrativní zátěže spojené se zasílám plných mocí do datové schránky, které je náročné, protože zmozněnci často nerespektují upozornění, že je nutné plné moci zasílat včas, aby mohli plnit své povinnosti včas. Dále pak zaslané dokumenty někdy obsahují chybné údaje a je nutné věnovat další čas k dohledání kontaktů a komunikaci, což představuje zdržení atd.

Ústředním orgánem státní správy, pověřeným implementací novely zákona č. 25/2008 Sb., je Ministerstvo životního prostředí.

Jako období, které je vhodné pro přezkum účinnosti a pro zhodnocení pokroku při dosahování cílů novelizace, se doporučuje doba 3 let. Tato perioda je dostatečně dlouhá pro shromáždění postačujícího objemu dat relevantních pro přezkum účinnosti a podnětů od dotčených subjektů a zároveň dostatečně krátká k tomu, aby nedošlo k přehlcení velkým objemem podnětů a navrhovaných změn.

Odbor ekonomických a dobrovolných nástrojů

Ministerstvo životního prostředí

Vršovická 65, Praha 10, 100 10 email: martina.piskova@mzp.cz tel: +420 267 122 151

Předkládaný návrh zákona je plně v souladu s Ústavou a ústavním pořádkem České republiky.

Navrhovaná úprava se týká provozovatelů provozoven, na které se nevztahuje režim nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006, kterým se zřizuje evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek a kterým se mění směrnice Rady 91/689/EHS a 96/61/ES (dále jen „nařízení č. 166/2006“). Navržené snížení počtu subjektů podle § 3 odst. 2 zákona se tedy nijak netýká plnění povinností podle tohoto nařízení.

Dané evropské nařízení bylo vydáno v souvislosti s přijetím rozhodnutí Rady EU č. 2006/61/ES ze dne 2. prosince 2005 o uzavření Protokolu EHK OSN o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek (dále jen „Protokol o PRTR“). Uvedený protokol, který vychází z Úmluvy EHK OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuská úmluva), byl po přijetí dne 21. května 2003 podepsán třiceti osmi státy včetně ČR i Evropským společenstvím a v platnost vstoupil dne 8. října 2009. Zákon č. 25/2008 Sb. byl koncipován tak, aby zajistil adaptaci na požadavky přímo použitelného evropského nařízení a zároveň zachoval rozsah IRZ dle dosavadní právní úpravy v zákoně č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), a v prováděcím nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování. Tato koncepce je zcela v souladu s Protokolem o PRTR (čl. 3 odst. 2) i nařízením č. 166/2006/ES, které ve své preambuli odkazuje na Protokol o PRTR takto: „V  souladu s Protokolem by ustanovení tohoto nařízení neměla ovlivnit právo členských států zachovat nebo zavést obsáhlejší či veřejnosti přístupnější registr úniků a přenosů znečišťujících látek, než jaký požaduje protokol“ (recitál 21).

Česká republika využila oprávnění k zachování širšího registru úniků a přenosů znečišťujících látek, které vyplývá z § 3 odst. 2 Protokolu o PRTR a bodu 21 preambule nařízení č. 166/2006/ES, mj. ve vztahu k okruhu povinných subjektů.

Navrhovaná právní úprava, spočívající ve snížení počtu povinných subjektů, na které se nevztahuje režim nařízení č. 166/2006, je tedy s Protokolem o PRTR a nařízením č. 166/2006/ES plně v souladu.

Návrh nemá žádné dopady ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů. Navrhovaná právní úprava je v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Návrh nezakládá žádné nové zpracování osobních údajů.

Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné negativní sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny. Nepředpokládá se ani negativní dopad na rovné postavení mužů a žen.

Navrhovaná právní úprava ruší určité povinnosti buď zcela (povinnost autorizace hlášení), nebo ve vztahu k vymezeným subjektům (evidenční a ohlašovací povinnosti ve vztahu k IRZ). Dále se zpřesňuje stanovení povinností ve vztahu k vedení evidence údajů pro ohlašovaní do IRZ a příslušných sankcí. Navrhovaná právní úprava tedy nezahrnuje žádné změny, které by svou povahou mohly způsobit nárůst korupčních rizik.

Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné dopady na výkon státní statistické služby.