zákon č. 256/2004 Sb.

K § 1

Stručně definuje předmět úpravy zákona o podnikání na kapitálovém trhu, kterým je zejména veřejnoprávní regulace služeb poskytovaných na kapitálovém trhu a jejich poskytovatelů.

K § 2

Obsahuje definice některých pojmů používaných v Zákoně (profesionální investor, údaje o osobě, vedoucí osoba, kvalifikovaná účast, úzké propojení, klamavý údaj, zastupitelný cenný papír, imobilizovaný cenný papír).

Definice profesionálního investora zahrnuje na rozdíl od definice institucionálního investora (mezi které se zařazují banky, pojišťovny, penzijní fondy, jednotky kolektivního investování) i další osoby, které vzhledem ke své velikosti, kapitálové síle, odbornému zázemí nebo předmětu činnosti, jsou významnými hráči na kapitálovém trhu a lze proto ve vztahu k nim uplatňovat mírnější stupeň ochrany než ve vztahu k běžnému investorovi. Na druhou stranu jsou obchody s investičními nástroji těchto účastníků kapitálového trhu vzhledem k jejich velkým objemům předmětem zvláštní pozornosti regulátorů.

Z důvodu zjednodušení textu Zákona se v tomto ustanovení stanoví, co se rozumí údaji o osobě.

Definice ovládající a ovládané osoby je obsažena v § 66a obchodního zákoníku.

K § 3

Obsahuje výčet investičních nástrojů v souladu se směrnicí č. 93/22/EHS. Jednotlivé druhy investičních nástrojů nejsou definovány vzhledem k tomu, že se jedná buď o pojmy definované v jiných zákonech nebo se jedná o pojmy ve finanční oblasti běžně používané a pokusy o legislativní definice těchto nástrojů nebyly zatím úspěšné.

Investiční nástroje uvedené v odst. 1 písm. a) až c) patří do kategorie zastupitelných cenných papírů, tj. cenných papírů stejného druhu, vydaných stejnou osobou, ve stejné formě a ze kterých vznikají stejná práva. Pouze těchto cenných papírů se týká veřejnoprávní regulace upravená zákonem o podnikání na kapitálovém trhu. Tím se odstraňuje nedostatek dosavadního zákona o cenných papírech, který ve své první části obsahuje obecná ustanovení týkající se všech cenných papírů.

Rovněž výčet derivátů uvedený v odstavci 3 zahrnuje investiční nástroje, které mají vlastnosti zastupitelnosti a lze s nimi tudíž bez problémů obchodovat na kapitálových trzích

K § 4

Obsahuje výčet investičních služeb v souladu se směrnicí 93/22/EHS. Investiční služby jsou rozděleny na hlavní a doplňkové. Výčet hlavních investičních služeb byl s drobnými formulačními změnami převzat ze zákona o cenných papírech. Rozdělení investičních služeb na hlavní a doplňkové služby má význam z hlediska vymezení činnosti obchodníka s cennými papíry (viz § 5). Současně se stanoví, že povinnosti mít identifikační označení podle mezinárodního systému číslování pro identifikaci cenných papírů (ISIN) podléhají investiční nástroje, se kterými se obchoduje na regulovaném nebo volném trhu. To však nevylučuje, že ISIN bude možné přidělit i jiným investičním nástrojům.

V návaznosti na novou úpravou vedení evidence investičních nástrojů (§ 91 a násl.) a povinnost obchodníka s cennými papíry zajistit vedení evidencí investičních nástrojů (§ 12), stanoví se v zákoně podmínky, za jakých může obchodník s cennými papíry vést takové evidence. Zákon stanoví dvě podmínky: obchodník s cennými papíry musí mít v povolení ke své činnosti uvedenou investiční službu úschova investičních nástrojů a dále musí v povolení výslovně uvedeno, že je oprávněn vést evidence investičních nástrojů. Vzhledem k tomu, že podmínka výslovného uvedení oprávnění vést evidence investičních nástrojů je nová, budou muset všichni obchodníci s cennými papíry, kteří mají povolení k této činnosti podle zákona o cenných papírech, požádat Komisi pro cenné papíry o rozšíření dosavadního povolení ke své činnosti. To se týká i dalších osob, které mohou poskytovat v souladu se zákonem investiční služby (investiční společnost, banka).

K § 5 až 7

Investice na kapitálovém trhu jsou vždy spojeny s určitou mírou rizika, která je tím vyšší, čím méně informovaný a zkušený je investor. Proto je třeba klást vysoké nároky na odbornost, zkušenosti a bezúhonnost osoby, která poskytuje investiční služby. Stejně tak je třeba stanovit přesná pravidla a podmínky, za jakých mohou být tyto služby poskytovány. Zákon proto v souladu se směrnicí 93/22/EHS vyžaduje, aby osoba, která poskytuje investiční služby, měla ke své činnosti povolení a podléhala dozoru. Směrnice nestanoví, jaká autorita má osobě, která hodlá poskytovat investiční služby, udělovat povolení a vykonávat dozor nad činností obchodníka s cennými papíry, jakou právní formu má mít osoba poskytující investiční služby. To ponechává na právních úpravách jednotlivých členských států.

Investiční služby může poskytovat pouze osoba, která má povolení Komise pro cenné papíry k činnosti obchodníka s cennými papíry. Toto povolení může dostat pouze akciová společnost, banka nebo pobočka zahraniční banky, která splňuje požadavky stanovené zákonem o podnikání na kapitálovém trhu. Banka nebo pobočka zahraniční banky musí nejprve požádat Komisi pro cenné papíry o povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry a na základě Komisí uděleného povolení Česká národní banka této bance nebo pobočce zahraniční banky zapíše povolené investiční služby do bankovní licence. V souladu se směrnicí 93/22/EHS se uvádějí osoby, které nepotřebují pro poskytování investičních služeb povolení Komise pro cenné papíry.

Podle ustanovení Zákona musí mít obchodník s cennými papíry, který není bankou, formu akciové společnosti s akciemi na jméno, stejně jako tomu bylo v zákoně o cenných papírech. Tato právní forma jako jediná vyhovuje požadavkům směrnice 93/22/EHS na dostatečnou transparentnost, řídící strukturu, sledování kapitálové přiměřenosti a schvalování kvalifikované účasti, které jsou důležitými prvky ochrany investorů.

Vzhledem k tomu, že právní forma osoby s povolením k poskytování investičních služeb je ponechána vnitrostátní úpravě každého členského státu a v rámci EU platí vzájemné uznávání licencí, budou po vstupu České republiky do EU na našem území moci poskytovat stejné služby i zahraniční subjekty, které mají jinou právní formu, než je akciová společnost (popř. i fyzické osoby).

V  § 6 odst. 1 jsou v souladu se směrnicí 93/22/EHS stanoveny požadavky, při jejichž splnění udělí Komise pro cenné papíry povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry. Podmínky neslučitelnosti funkcí u vedoucích osob obchodníka s cennými papíry, pravidla organizace vnitřního provozu a pravidla jednání obchodníka s cennými papíry ve vztahu k zákazníkovi jsou podrobněji upravena v dalších ustanoveních zákona. Posouzení toho, zda osoba, která žádá o udělení povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry splňuje požadavky zákona (důvěryhodnost a odborná způsobilost vedoucích osob, vhodnost osob, které mají v zákoně definovaný vztah k obchodníkovi s cennými papíry) se ponechává na správním uvážení Komise pro cenné papíry.

Žadatel o povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry uvede v žádosti výčet hlavních a doplňkových služeb podle § 4, o jejichž povolení žádá. Komise pro cenné papíry po posouzení věcných, organizačních a personálních předpokladů žadatele pro výkon investičních služeb uvedených v žádosti uvede v povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry výčet povolených investičních služeb. Toto povolení musí zahrnovat alespoň jednu hlavní investiční službu. V povolení uvedené investiční služby se zapíší obchodníkovi s cennými papíry do obchodního rejstříku jako předmět jeho podnikání.

Z důvodu střetu zájmů, který by mohl vést k poškození zájmů jeho zákazníků, nesmí obchodník s cennými papíry, který není bankou, vykonávat jiné podnikatelské činnosti.

Stanoví se požadavky na minimální vlastní kapitál obchodníka s cennými papíry podle druhu poskytovaných služeb. Povinnost vyššího vlastního kapitálu obchodníka s cennými papíry vychází z požadavků Směrnice 93/6/EHS a účelem je, aby obchodník měl dostatečné vlastní zdroje ke krytí rizik vyplývajících z jeho podnikání. Na rozdíl od současného znění zákona o cenných papírech stanoví výši tohoto kapitálu v eurech přepočtených na Kč, aby byly i při pohybech kurzu koruny vůči euru splněny požadavky Směrnice 93/6/EHS na minimální vlastní kapitál obchodníka s cennými papíry. Vlastní kapitál obchodníka s cennými papíry, který není bankou, nesmí po celou dobu jeho existence klesnout pod minimální úroveň podle odstavců 2 a 3.

Bez ohledu na to, zda obchodníkem s cennými papíry je banka nebo osoba, která není bankou, platí, že hlavní investiční služby a doplňkovou investiční službu může poskytovat pouze obchodník s cennými papíry. Současně také platí, že povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry udělené Komisí pro cenné papíry a licence k poskytování investičních služeb udělená Českou národní bankou musí uvádět jmenovitě investiční služby, které je držitel tohoto povolení resp. licence oprávněn poskytovat a musí obsahovat alespoň jednu hlavní investiční službu.

Náležitosti žádosti o povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry jsou upraveny ve vyhlášce Komise pro cenné papíry.

K § 8

V souladu s požadavkem směrnice 93/22/EHS stanoví povinnost Komise pro cenné papíry ve vyjmenovaných případech, ve kterých je žadatel o povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry, který není bankou, ovládán jinou osobou, konzultovat udělení povolení s příslušným dozorovým úřadem členského státu EU. Obdobná povinnost platí i ve vyjmenovaných případech ovládání žadatele tuzemskou osobou. Jedná se o případy, kdy je žadatel přímo nebo nepřímo ovládán jiným obchodníkem s cennými papíry, bankou nebo pojišťovnou, tedy případy, kdy hrozí střet zájmů.

K § 9

V tomto ustanovení je stanovena povinnost obchodníka s cennými papíry, který není bankou, dodržovat kapitálovou přiměřenost na individuálním základě. Konkrétní pravidla pro plnění této povinnosti pro obchodníka s cennými papíry, který není bankou, stanoví vyhláška Komise pro cenné papíry. Ke kontrole plnění této povinnosti přispívá i úprava dozoru nad obchodníkem s cennými papíry, který není bankou, na konsolidovaném základě (část desátá tohoto zákona). Pro obchodníka s cennými papíry, který je bankou nebo pobočkou zahraniční banky, se výpočet kapitálové přiměřenosti řídí opatřením České národní banky.

K § 10

Funkci vedoucí osoby obchodníka s cennými papíry, který není bankou, může vykonávat pouze osoba, která byla předem schválena Komisí pro cenné papíry. O udělení předchozího souhlasu k výkonu funkce žádá buď sama osoba, která se má stát vedoucí osobou obchodníka s cennými papíry, nebo obchodník s cennými papíry. Komise pro cenné papíry udělí souhlas, ještě před zvolením nebo jmenováním vedoucí osoby, pokud je tato osoba důvěryhodná, odborně způsobilá a splňuje podmínky neslučitelnosti funkcí. Souhlas lze udělit i po zvolení nebo jmenování vedoucí osoby, do udělení souhlasu však nesmí tato osoba svou funkci vykonávat. Podle dosavadní úpravě v zákoně o cenných papírech se souhlas Komise pro cenné papíry vyžadoval ještě před zvolením nebo jmenováním do funkce vedoucí osoby. Navrženou úpravou odpadá problém, že osoba obdrží do Komise pro cenné papíry předchozí souhlas, ale není do své funkce zvolena valnou hromadou obchodníka s cennými papíry. Odstavec 3 upravuje neslučitelnost funkcí - vyjmenovává osoby, které se nesmějí stát vedoucí osobou obchodníka s cennými papíry.

K § 11

V souladu se směrnicí 93/22/EHS upravuje pravidla pro nabývání a pozbývání účasti na obchodníkovi s cennými papíry, který není bankou. Obdobnou úpravu požadují příslušné směrnice EU i pro banky a pojišťovny. Z důvodu ochrany zákazníků obchodníka s cennými papíry je důležité, aby osoby, které vykonávají významnější vliv na obchodníka s cennými papíry, nebo jej ovládají, nepředstavovaly rizika pro zákazníky.

Stanoví, ve kterých případech je potřeba k nabytí účasti na obchodníkovi s cennými papíry předchozí souhlas Komise pro cenné papíry. Dále stanoví povinnost Komise pro cenné papíry vyžádat si stanovisko dozorového orgánu členského státu Evropské unie v případě, že účast má nabýt osoba se sídlem v tomto členském státě.

Stanoví, ve kterých případech je nutné Komisi pro cenné papíry oznámit pozbytí účasti na obchodníkovi s cennými papíry.

Porušení těchto pravidel pro nabývání a pozbývání účasti na obchodníkovi s cennými papíry sice nemá za následek neplatnost právního úkonu, ale zákon zakazuje vykonávat veškerá hlasovací práva nabytá bez souhlasu Komise pro cenné papíry. Tímto zákazem není dotčena možnost, aby Komise pro cenné papíry uložila opatření k nápravě nebo pokutu za nesplnění povinnosti požádat o souhlas s nabytím hlasovacích práv nebo oznámit pozbytí hlasovacích práv.

Ustanovení upravující nabývání a pozbývání účasti na bance (implementace směrnice 2000/12/ES) obsahuje zákon o bankách a řízení o udělení předchozího souhlasu s nabytím účasti na bance se ponechává plně v kompetenci České národní banky.

K § 12 a 13

V souladu se směrnicí 93/22/EHS stanoví, která pravidla obezřetného podnikání je obchodník s cennými papíry povinen zavést a dodržovat. Konkrétní způsob zavedení a dodržování těchto pravidel upraví vyhláška Komise pro cenné papíry. Účelem těchto pravidel je zajistit takový systém organizace a řízení včetně kontrolních mechanizmů, který by co nejlépe ochránil zákazníky obchodníka s cennými papíry před neodborným či nesvědomitým nebo nepoctivým zacházením a tím jim způsobil škody. Dodržování pravidel obezřetného podnikání však zcela neochrání zákazníky obchodníka s cennými papíry před rizikem vyplývajícím z podstaty kapitálového trhu.

Zákon dále stanoví povinnost vést evidenci přijatých pokynů (deník obchodníka s cennými papíry) a její náležitosti. Tato povinnost je důležitá z hlediska transparence transakcí, která je nutná pro efektivní dohled nad činností obchodníka s cennými papíry.

Povinnost dodržovat pravidla obezřetného podnikání a povinnost vést deník obchodníka s cennými papíry se vztahuje i na obchodníky s cennými papíry, kteří jsou bankami. Na obchodníka s cennými papíry, která je bankou, se vztahuje rovněž povinnost vykonávat odborné obchodní činnosti při poskytování investičních služeb prostřednictvím makléře, který má povolení k výkonu činnosti makléře se specializací odpovídající příslušné odborné obchodní činnosti. Dozor nad plněním těchto povinností provádí Komise pro cenné papíry.

K § 14

Obchodník může vykonávat odborné obchodní činnosti pouze prostřednictvím svého zaměstnance, který má k této činnosti povolení Komise pro cenné papíry (makléře). Podmínkou povolení k výkonu činnosti makléře je vykonání makléřské zkoušky. Druhy specializace makléře a obsah makléřské zkoušky stanoví vyhláška Komise pro cenné papíry.

Zákon o podnikání na kapitálovém trhu dává Komisi pro cenné papíry pravomoc prominout ve vyjmenovaných případech složení makléřské zkoušky.

Ustanovení § 14 se vztahují i na makléře, který je zaměstnancem obchodníka s cennými papíry, který je bankou. Tento makléř musí mít povolení k výkonu činnosti makléře udělené Komisí pro cenné papíry.

K § 15

V souladu se směrnicí 93/22/EHS stanoví pravidla jednání se zákazníky, které je povinen obchodník s cennými papíry zavést a dodržovat. Způsob dodržování těchto pravidel stanoví vyhláška Komise pro cenné papíry. Základním principem pravidel jednání se zákazníky je přednost zájmů zákazníka před zájmy obchodníka s cennými papíry a rovnost zákazníků.

Toto ustanovení je obzvlášť důležité z hlediska ochrany méně informovaných (neprofesionálních) investorů. Snaží se zamezit případnému poškození investora vyplývajícího z informační asymetrie mezi obchodníkem s cennými papíry a investorem - jeho zákazníkem.

Pravidla jednání se zákazníky se vztahují i na obchodníka s cennými papíry, kterým je banka. Dozor nad dodržováním těchto pravidel provádí Komise pro cenné papíry.

K § 16 a 17

Stanoví informační povinnosti obchodníka s cennými papíry bez ohledu na to, zda je či není bankou. Obchodník je povinen předkládat Komisi pro cenné papíry svou výroční zprávu a informovat ji o dalších skutečnostech uvedených v tomto ustanovení. Současně je obchodník s cennými papíry povinen uveřejňovat svou výroční zprávu a další skutečnosti, které předkládá Komisi. Podrobnosti k plnění informační povinnosti upraví vyhláška Komise pro cenné papíry.

V souladu se směrnicí 93/22/EHS se ukládá obchodníkovi s cennými papíry povinnost oznamovat nabytí nebo pozbytí účasti na svém základním kapitálu nebo hlasovacích právech a dále jednou ročně přehled o těchto účastech za uplynulé účetní období.

Obchodník s cennými papíry je povinen uchovávat dokumenty týkající se poskytnutých investičních služeb nejméně 10 let a záznamy komunikace se zákazníky nejméně 3 roky.

Tato ustanovení umožňují Komisi pro cenné papíry, aby při výkonu dozoru měla k dispozici potřebné informace.

K § 18 až 20

Ustanovení ochraňuje zákazníky obchodníka s cennými papíry, který není bankou a který se rozhodl vstoupit do likvidace nebo změnit předmět podnikání. Takový obchodník s cennými papíry je povinen oznámit tyto skutečnosti Komisi pro cenné papíry. Komise pro cenné papíry nemůže takovému rozhodnutí bránit. Proto zákon stanoví, že vstupem obchodníka s cennými papíry do likvidace nebo dnem změny předmětu podnikání zaniká povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry. Komise však musí mít nástroje k tomu, aby mohla zákazníkům tohoto bývalého obchodníka s cennými papíry zajistit potřebnou míru ochrany. Navržené řešení spočívající v tom, že po dobu, než budou vypořádány všechny pohledávky a závazky bývalého obchodníka s cennými papíry, podléhá tato osoba dozoru Komise pro cenné papíry. Navržené řešení je obdobné jako úprava v zákoně o bankách při odnětí bankovní licence.

Z důvodu ochrany zákazníků obchodníka s cennými papíry se výslovně zakazuje fúze obchodníka s cennými papíry s osobou, která není obchodníkem s cennými papíry.

Stanoví se postup při přeměně obchodníka s cennými papíry, neboť tím dochází ke změně podmínek, za jakých Komise pro cenné papíry udělila povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry. Povolení k prodeji podniku obchodníka s cennými papíry nebo jeho části, k nájmu obchodníka s cennými papíry nebo jeho části a k zastavení podniku obchodníka s cennými papíry nebo jeho části uděluje Komise pro cenné papíry pouze v případě, že se nejedná o banku; u bank se ponechává kompetence výhradně jen na České národní bance.

Důvodem všech těchto opatření je zajištění ochrany zákazníků obchodníka s cennými papíry.

K § 21 a 22

Upravuje v souladu se směrnicí 93/22/EHS pravidla pro poskytování investičních služeb v členském státě EU obchodníkem s cennými papíry se sídlem v ČR.

Pokud hodlá obchodník s cennými papíry poskytovat své služby v členském státě EU prostřednictvím organizační složky, poskytne Komisi pro cenné papíry v návrhu zákona požadované údaje a požádá Komisi pro cenné papíry o jejich předání příslušnému dozorovému úřadu hostitelského státu. Obchodník s cennými papíry může poskytovat své služby prostřednictvím organizační složky, pokud Komise pro cenné papíry sdělí, že nemá námitky z hlediska organizačních předpokladů a finančního vybavení pro předpokládanou činnost.

V případě, že obchodník s cennými papíry hodlá poskytovat své služby v členském státě EU bez zřízení organizační složky, postačuje pouhé oznámení této skutečnosti Komisi pro cenné papíry, která tuto skutečnost neposuzuje, pouze poskytnuté údaje předá příslušnému dozorovému úřadu hostitelského státu.

Výše uvedená úprava se nebude nevztahovat na obchodníka s cennými papíry, který je bankou se sídlem v České republice a který hodlá poskytovat investiční služby v jiném členském státě Evropské unie, pokud se taková banka rozhodne postupovat podle zákona o bankách.

K § 23

S odnětím povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry zaniká též jednotná evropská licence. Komise pro cenné papíry je proto povinna o odnětí povolení informovat dozorový úřad členského státu EU, ve kterém takový obchodník poskytuje své služby.

K § 24 a 25

Tato ustanovení upravují poskytování investičních služeb zahraniční osobou, která má povolení k poskytování investičních služeb dozorového úřadu jiného členského státu EU, na území České republiky.

Je-li osobou se sídlem v jiném členském státě Evropské unie, která hodlá poskytovat investiční služby v České republice, banka, platí obdobně možnost, že taková banka bude postupovat podle zákona o bankách. (viz § 22 a 23).

K § 26 a 27

Zapracovávají se požadavky směrnice 93/22/EHS týkající se spolupráce Komise pro cenné papíry s Komisí Evropských společenství a s dozorovými úřady členských států EU.

Dále jsou zapracovány požadavky směrnice 2003/6/ES týkající se spolupráce Komise pro cenné papíry s dozorovými úřady jiných členských státu EU v oblasti zneužívání vnitřních informací a manipulace s trhem.

K § 28

Upravuje poskytování investičních služeb na území České republiky osobou, která má povolení k poskytování investičních služeb vydané dozorovým úřadem státu, který není členským státem Evropské unie. Tato osoba je oprávněna v souladu s obecnou úpravou podnikání zahraničních osob v obchodním zákoníku poskytovat investiční služby na území České republiky pouze prostřednictvím organizační složky, a to s povolením Komise pro cenné papíry. Obsah žádosti o udělení povolení k poskytování investičních služeb prostřednictvím organizační složky stanoví vyhláška Komise pro cenné papíry. Povolení k poskytování investičních služeb prostřednictvím organizační služky se vztahuje i na zahraniční banku.

Důvodem pro neudělení povolení k poskytování investičních služeb prostřednictvím organizační složky nemůže být skutečnost, že zahraniční osoba s povolením k poskytování investičních služeb, která žádá o povolení poskytovat investiční služby v České republice prostřednictvím organizační složky, nemá právní formu akciové společnosti.

Činnost této organizační složky podléhá dozoru Komise pro cenné papíry.

K § 29 až 32

Ustanovení regulují osoby, které poskytují investiční službu přijímání a předávání pokynů týkajících se investičních nástrojů, tzv. „investičního zprostředkovatele“. Při poskytování této investiční služby nesmí investiční zprostředkovatel přijímat peněžní prostředky nebo investiční nástroje zákazníků a pokyny může předávat pouze subjektům uvedeným v § 29 odst. 1, písm. b).

Směrnice 93/22/EHS umožňuje vyjmout investičního zprostředkovatele z regulace zcela. V návrhu zákona o podnikání na kapitálovém trhu je tato možnost aplikována tak, že investiční zprostředkovatel a osoba, která přebírá pokyny od investičního zprostředkovatele, musejí plnit určité požadavky, které jsou stanoveny v § 31 a 32 návrhu zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Investiční zprostředkovatel musí být zaregistrován u Komise pro cenné papíry a podléhá jejímu dozoru.

Zákon o podnikání na kapitálovém trhu stanoví požadavky na investičního zprostředkovatele, a to zvlášť na investičního zprostředkovatele, který je právnickou osobou a zvlášť na investičního zprostředkovatele – fyzickou osobu. Ustanovení § 30 odst. 4 sice umožňuje, aby investiční zprostředkovatel využil k poskytování investiční služby jiného investičního zprostředkovatele, ale současně zakazuje, aby jiný investiční zprostředkovatel využíval dalšího investičního zprostředkovatele. Důvodem je to, aby mezi zákazníka a osobu, které investiční zprostředkovatel předává pokyny týkající se investičních nástrojů, nebylo příliš mnoho zprostředkovatelských článků, což by znesnadňovalo orientaci zákazníků a rozmělňovalo by povinnosti investičních zprostředkovatelů.

Osoba, která přebírá od investičního zprostředkovatele pokyny týkající se investičních nástrojů, musí napomáhat tomu, aby fyzické osoby, které pracují pro investičního zprostředkovatele, byly po všech stránkách odborně způsobilé pro výkon své činnosti.

Investiční zprostředkovatel musí plnit při výkonu své činnosti přiměřeně některé povinnosti, které jsou uloženy obchodníkovi s cennými papíry.

K § 33

Veřejnou dražbu cenných papírů může organizovat jen obchodník s cennými papíry, který má povolení k poskytování odpovídající investiční služby (provádění pokynů týkajících se investičních nástrojů na cizí účet). Obchodník s cennými papíry tedy k organizování veřejné dražby cenných papírů nepotřebuje žádné jiné oprávnění (např. živnostenský list) a při výkonu této činnosti podléhá výhradně jen dozoru Komise pro cenné papíry. Obchodník s cennými papíry musí organizovat veřejnou dražbu v souladu se svým dražebním řádem, který schválila Komise pro cenné papíry.

Nabídka cenného papíru ve veřejné dražbě se považuje za veřejnou nabídku cenného papíru, tzn. že dražitel je povinen uveřejnit užší prospekt cenného papíru.

Na veřejnou dražbu cenných papírů se ve věcech, které zákon o podnikání na kapitálovém trhu neupravuje, vztahují ustanovení zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, která lze aplikovat na cenné papíry.

K § 34 až 36

V souladu se směrnicí 89/298/EHS jsou upraveny podmínky, za kterých je možné veřejně nabízet cenné papíry.

Na rozdíl od směrnice 89/298/EHS návrh zákona definuje veřejnou nabídku. Definice vychází z připravované směrnice ES o prospektech. Podmínkou pro veřejné nabízení cenných papírů je uveřejnění užšího prospektu cenného papíru, který musí obsahovat veškeré informace nutné pro rozhodování investorů o koupi cenného papíru; minimální náležitosti užšího prospektu cenného papíru stanoví vyhláška. Prospekt musí být schválen Komisí pro cenné papíry. Schvalování užšího prospektu cenného papíru dozorovým úřadem směrnice 89/298/EHS výslovně nepožaduje (postačuje předání užšího prospektu dozorovému úřadu). V souladu se směrnicí 89/298/EHS jsou požadavky na inzeráty a veškeré jiné formy oznámení, kterými se nabízející obrací na veřejnost s nabídkou cenných papírů, včetně požadavku předat tyto inzeráty a jiná oznámení před jejich uveřejněním Komisi pro cenné papíry.

Uveřejnění prospektu se nevztahuje na veřejnou nabídku cenných papírů jednotek kolektivního investování, neboť u těchto cenných papírů je povinně uveřejňován statut, který schvaluje Komise pro cenné papíry a který poskytuje dokonce více informací o nabízeném cenném papíru než užší prospekt. Funkci užšího prospektu pro dluhopisy plní jejich emisní podmínky.

V souladu se směrnicí 89/298/EHS může Komise pro cenné papíry povolit v případech uvedených v § 35 odst. 7 zúžení užšího prospektu cenného papíru o některé náležitosti. Návrh zákona dále vyjmenovává případy, kdy se nejedná o veřejnou nabídku. Jsou to případy nabízení cenných papírů, u kterých se nepředpokládá zájem neprofesionálních investorů, např. pro vysokou jmenovitou hodnotu nebo cenu za 1 kus cenného papíru nebo případy nabízení cenných papírů omezenému okruhu osob, které mají nějaký vztah k emitentovi nabízených cenných papírů (dosavadní akcionáři, zaměstnanci apod.). Užší prospekt cenného papíru má totiž především poskytnout informace o nabízeném cenném papíru neprofesionálním investorům, kteří nemají možnost a prostředky k tomu, aby si informace obstarali sami jiným způsobem.

Věcný záměr zákona o podnikání na kapitálovém trhu předpokládal, že náležitosti užšího prospektu cenného papíru budou uvedeny v příloze Zákona. Vzhledem k tomu, že se připravuje nová směrnice o prospektech, která nově upraví náležitosti užšího prospektu, rozhodl se předkladatel upravit náležitosti prospektu ve vyhlášce. Ta umožní operativnější změnu úpravy náležitostí užšího prospektu v novou směrnicí.

K § 37 až 43

Směrnice Evropské unie považují za regulovaný trh s investičními nástroji trh, který je oficielně uznán členským státem, má stanovená pravidla pro přijímání investičních nástrojů k obchodování, obchoduje se na něm pravidelně, má stanovená pravidla pro tvorbu kurzů investičních nástrojů, pravidelně uveřejňuje kurzy investičních nástrojů dosažené při obchodování na tomto trhu a je uveden v seznamu, který je k dispozici všem členským státům (v České republice vede a uveřejňuje tento seznam Komise pro cenné papíry podle zákona o Komisi pro cenné papíry).

Právní formu regulovaného trhu směrnice EU nestanoví a ponechávají ji na národních úpravách jednotlivých členských států.

Podle navrhované právní úpravy může mít regulovaný trh podobu burzy cenných papírů nebo mimoburzovního trhu. V tomto smyslu návrh vychází ze stávající právní úpravy.

Dělení regulovaného trhu na oficiální trh a speciální trh má význam pro implementaci směrnice 2001/34/ES, která vztahuje podmínky pro přijetí cenných papírů k obchodování pouze na oficiální trh.

Oficiální trh je trh, na kterém se organizují obchody s cennými papíry. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu stanoví (v souladu se směrnicí 2001/34/ES), podmínky pro přijímání akcií, dluhopisů a cenných papírů zastupujících akcie k obchodování na oficiálním trhu, stanoví minimální náležitosti prospektu cenného papíru, který musí být vypracován a uveřejněn před přijetím těchto cenných papírů k obchodování a stanoví též povinnosti organizátora regulovaného trhu týkající se pozastavení obchodování s cennými papíry a vyloučení z obchodování cenných papírů na regulovaném trhu. Cenných papírů přijatých k obchodování na oficiálním trhu se týkají také další prvky ochrany investorů podle části osmé zákona o podnikání na kapitálovém trhu a ochrany minoritních akcionářů podle obchodního zákoníku.

Speciální trh je trh, na kterém se obchoduje s jinými investičními nástroji než jsou cenné papíry. Tím jsou myšleny především různé druhy standardizovaných derivátů, tj. nástrojů, které mají vlastnosti „zastupitelnosti“.

Organizátor regulovaného trhu může organizovat též volný trh s investičními nástroji. Volný trh není regulovaným trhem. Možnost organizování volného trhu vyplývá přímo ze zákona, organizátor regulovaného trhu o povolení této služby nežádá, ani ji nemá v povolení výslovně uvedenu. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu stanoví pro cenné papíry, které mají být přijaty k obchodování na volném trhu, povinnost uveřejnit před přijetím k obchodování užší prospekt cenného papíru. Podrobnosti týkající se organizování volného trhu musejí být upraveny ve vnitřním předpisu organizátora regulovaného trhu.

Definice obchodu uzavřeného na regulovaném trhu (§ 42) a povinnost uveřejňovat kurz investičního nástroje (§ 43) se týká obou regulovaných trhů. Vzhledem k tomu, že na burze cenných papírů může obchodovat jen přesně vymezený okruh osob, je v definici obchodu uzavřeného na regulovaném trhu pro burzu stanovena odchylka od obecné definice (69).

V rámci obchodního systému regulovaného trhu musí jeho organizátor zajistit bezproblémové vypořádání obchodů s investičními nástroji uzavřených na tomto trhu. Není nezbytně nutné, aby vypořádací systém, kterým organizátor regulovaného trhu zabezpečuje vypořádání obchodů, splňoval požadavky evropského práva (směrnice 98/26/ES). Systém vypořádání obchodů závisí na druhu zákazníků, kteří na regulovaném trhu obchodují. Pokud obchody na regulovaném trhu uzavírají pouze osoby uvedené v § 82 odst. 4, mohou být vypořádávány vypořádacím systémem, který splňuje požadavky směrnice 98/26/ES. Takový vypořádací systém je uznán příslušným orgánem Evropské unie, má důvěru ostatních členských států Evropské unie a zabezpečuje vysoký stupeň ochrany investorů na kapitálovém trhu.

K § 44

Nově se zavádí pojem kótovaný cenný papír, který nahrazuje dosud používaný pojem registrovaný cenný papír. Jeho dosavadní obsah je však změněn. Jak již bylo uvedeno v obecné části, rozumí se tímto pojmem cenné papíry přijaté k obchodování na oficiálním trhu. V souladu se směrnicí 2001/34/ES se stanoví podmínky, za kterých může organizátor regulovaného trhu přijímat akcie, dluhopisy a cenné papíry zastupující akcie k obchodování na svém oficiálním trhu. Základní podmínkou pro přijetí je sestavení, schválení Komisí pro cenné papíry a uveřejnění prospektu cenného papíru. Zákon uvádí výčet dalších podmínek, které musí splňovat akcie nebo dluhopisy a jejich emitenti, aby mohly být tyto cenné papíry přijaty k obchodování na oficiálním trhu. Uvedené podmínky mají zajistit bezproblémové obchodování s cennými papíry (např. minimální objem emise, rozptýlenost mezi větší množství vlastníků cenných papírů, ochranné prvky listinných cenných papírů). Zákon umožňuje, aby organizátor regulovaného trhu ve vyjmenovaných případech povolil výjimku z podmínky pro přijetí cenného papíru k obchodování na svém oficiálním trhu.

Povinnost vytištění cenného papíru přijímaného k obchodování na oficiálním trhu v tiskárně, která má povolení k tisku kótovaných cenných papíru, se netýká sběrného dluhopisu, neboť tento cenný papír je uložen v úschově u obchodníka s cennými papíry nebo u provozovatele vypořádacího systému, nepředává se vlastníkům tohoto dluhopisu, tj. zachází se s ním jako se zaknihovaným cenným papírem. Požadavek, aby tento cenný papír měl předepsané ochranné prvky je tedy nadbytečný.

Zákonné podmínky pro přijetí vyjmenovaných cenných papírů k obchodování na oficiálním trhu jsou minimální, tzn., že organizátor regulovaného trhu je může zpřísnit, nebo stanovit další podmínky.

Vnitřním předpisem organizátora regulovaného trhu jsou míněna pravidla burzovního obchodu přijatá burzou cenných papíru nebo pravidla obchodování na mimoburzovním trhu přijatá organizátorem mimoburzovního trhu.

K § 45

Upravuje se povolení tiskárně k tisku listinných cenných papírů.

K § 46

Umožňuje se, cenné papíry vydané jednotkami kolektivního investování byly registrovány na oficiálním trhu. Registrace neznamená, že by se s těmito cennými papíry na oficiálním trhu obchodovalo. Toto pojetí vychází z obvyklé praxe na trzích cenných papírů ve státech s rozvinutým kapitálovým trhem. Hodnota těchto cenných papírů je publikována na kurzovním lístku oficiálního trhu a tím se informace jednoduše dostává k široké investorské veřejnosti. Zároveň je registrace na renomovaném trhu cenných papírů zárukou určité kvality podílového listu, neboť burza cenných papírů registruje pouze cenné papíry splňující jí stanovená náročná kriteria. Registrace se může týkat zejména podílových listů otevřených podílových fondu

K § 47

Upravuje postup emitenta a organizátora regulovaného trhu v případě, že emitent rozhodl o tom, že jím vydané cenné papíry přestanou být obchodovány na oficiálním trhu burzy cenných papírů nebo na mimoburzovním trhu. V případě, že cenné papíry jsou akciemi, navržený postup navazuje na ustanovení § 186a obchodního zákoníku a zabezpečuje, aby akcie byly vyřazeny z obchodování na oficiálním trhu až po splnění podmínek stanovených obchodním zákoníkem. V případě, že se jedná o dluhopisy, navržený postup navazuje na zákon o dluhopisech.

K § 48 a 49

Stanoví, v jakých případech je organizátor trhu povinen pozastavit obchodování s cenným papírem na oficiálním trhu nebo vyloučit cenný papír z obchodování na tomto trhu.

Zabezpečuje požadavek směrnice 2001/34/ES, podle kterého musí být rozhodnutí organizátora regulovaného trhu o nepřijetí cenného papíru k obchodování na oficiálním trhu nebo jeho vyloučení z obchodování na regulovaném trhu přezkoumatelné soudem. Rozhodnutí organizátora regulovaného trhu je správním rozhodnutím, o opravném prostředku rozhoduje Komise pro cenné papíry (viz § 21 odst. 2 písm. i) zákona č. 15/1998 Sb.). V souladu se zákonem o správním soudnictví lze proti pravomocnému rozhodnutí podat správní žalobu ke správnímu soudu.

K § 50 až 55

V souladu se směrnicí 2001/34/ES je upraven postup při schvalování prospektu cenného papíru a jeho uveřejňování. Prospekt musí obsahovat veškeré informace nutné k tomu, aby se investor mohl kvalifikovaně rozhodnout o koupi cenného papíru. Minimální náležitosti prospektu akcií, dluhopisů a cenných papírů zastupujících akcie stanoví vyhláška Komise pro cenné papíry.

Ustanovení obsažené v § 51 odst. 6 je převzato ze zákona o cenných papírech a jeho účelem bylo zjednodušit a urychlit proces vydávání nových emisí cenných papírů, zejména akcií. Umožňuje Komisi pro cenné papíry schválit i prospekt, který neobsahuje všechny požadované informace, neboť v okamžiku schvalování prospektu cenného papíru nejsou ještě k dispozici. Tyto informace však musí být ještě před uveřejněním prospektu oznámeny Komisi pro cenné papíry a uveřejněny spolu s prospektem. Termín pro uveřejnění prospektu včetně dodatečných informací podle § 44 odst. 2 písm. a) musí být dodržen.

Ustanovení § 52 odst. 4 není výslovně uvedeno ve směrnici 2001/34/ES, ale je jím aplikován požadavek této směrnice, aby prospekt cenného papíru obsahoval veškeré informace nezbytné pro investory k přesnému a správnému posouzení cenného papíru. V případě, že prospekt obsahuje údaje starší než 6 měsíců, nelze je již pokládat za aktuální a tím dostatečně splňující uvedený požadavek.

V § 53 se v souladu se směrnicí 2001/34/ES stanoví postup při uznávání prospektu cenného papíru schváleného Komisí pro cenné papíry pro účely přijetí tohoto cenného papíru k obchodování na oficiálním trhu burzy cenných papírů se sídlem v jiném členském státu EU.

§ 54 stanoví postup při uznávání prospektu cenného papíru schváleného příslušným orgánem jiného členského státu EU pro účely přijetí k obchodování na oficiálním trhu v České republice. Směrnice 2001/34/ES umožňuje uznávat prospekt schválený jedním členským státem v případě, že je podávána žádost o přijetí k obchodování na regulovaném trhu v jiném členském státu současně nebo v krátkém časovém rozmezí. Zákon upřesňuje krátké časové rozmezí na dobu 3 měsíců od schválení prospektu cenného papíru. Ustanovení mají odloženou účinnost.

K § 56

Organizovat trh s investičními instrumenty může v České republice pouze burza cenných papírů nebo organizátor mimoburzovního trhu. Burzy cenných papírů jsou ve státech s vyspělým kapitálovým trhem klíčovými institucemi, na kterých se soustřeďuje nabídka kapitálu a poptávka po něm prostřednictvím obchodů s cennými papíry.

Právní postavení, organizace, práva a povinnosti burzy cenných papírů byly dosud upraveny samostatným zákonem. V souladu s přijatým věcným záměrem zákona o podnikání na kapitálovém trhu je úprava burzy cenných papírů součástí návrhu zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Návrh zákona stanoví jen základní pravidla pro vnitřní uspořádání a činnost burzy cenných papírů, konkretizaci těchto pravidel upraví burza cenných papírů svými vnitřními předpisy. Burza cenných papírů je akciovou společností podle obchodního zákoníku s tím, že jsou upraveny odchylky od obecné úpravy akciové společnosti a že je burza cenných papírů pověřena při zabezpečování některých svých činností výkonem veřejné správy. Na rozdíl od dosavadní právní úpravy se počet odchylek od obecné úpravy akciové společnosti snižuje.

K § 57 až 59

K činnosti burzy cenných papírů se vyžaduje povolení Komise pro cenné papíry. Obdobně jako u povolení jiných subjektů poskytujících své služby na kapitálovém trhu jsou náležitosti žádosti o povolení k činnosti burzy cenných papírů stanoveny ve vyhlášce Komise pro cenné papíry. Součástí obchodní firmy burzy cenných papírů je označení „burza cenných papírů“ Návrh zákona stejně jako dosud upravuje ochranu tohoto označení tím, že jej nesmí používat osoba, která nemá povolení k činnosti burzy cenných papírů.

Stanoví se předpoklady, které musí žadatel o povolení k činnosti burzy cenných papírů prokázat, aby mohl toto povolení dostat. Stanovené předpoklady jsou obdobné jako u jiných osob poskytujících služby a spočívají v dostatečné kapitálové vybavenosti žadatele o povolení, transparentnosti osob, které mají účast na žadateli a odborné způsobilosti a důvěryhodnosti vedoucích osob žadatele.

Obdobně jako u dalších osob poskytujících služby na kapitálovém trhu je k výkonu funkce vedoucí osoby burzy třeba předchozí souhlas Komise pro cenné papíry.

K § 60 až 62

Úprava vstupu burzy do likvidace, změny předmětu podnikání burzy, přeměna burzy, převodu podniku burzy, nájmu podniku burzy a zastavení podniku burzy je obdobná jako úprava u obchodníka s cennými papíry. Ve všech těchto případech se jedná o závažný zásah do dosavadních právních poměrů burzy cenných papírů a posouzení vhodnosti tohoto zásahu regulátorem je nezbytné.

Rozdělení burzy cenných papírů nebo fúze burzy cenných papírů s jinou osobou než organizátorem regulovaného trhu nejsou dovoleny.

K § 63 až 68

Pro burzu cenných papírů se stanoví odchylky od ustanovení obchodního zákoníku upravujících akciovou společnost. Proti dosavadní právní úpravě v zákoně o burze však byl počet odchylek snížen.

Burza cenných papírů může vydávat pouze akcie na jméno a jejich převod je podmíněn souhlasem burzovní komory. Tato omezení mají zabránit tomu, aby se akcionářem burzy cenných papírů stala osoba, která by mohla poškodit důvěryhodnost burzy cenných papírů.

Obdobně jako podle obecné úpravy akciové společnosti je nejvyšším orgánem burzy cenných papírů valná hromada, která mimo běžných funkcí valné hromady plní další zákonné povinnosti vyplývající z předmětu podnikání burzy cenných papírů, např. schvaluje pravidla burzovního obchodu a řád burzovního rozhodčího soudu. Ustanovení omezující hlasovací právo jednoho akcionáře burzy cenných papírů na maximálně 20 % existujících hlasů zabraňuje, aby kapitálově silný akcionář získal na burze cenných papírů převažující vliv.

Burzovní komora je statutárním orgánem burzy cenných papírů, který kromě funkce představenstva akciové společnosti podle obchodního zákoníku plní další úkoly. Podrobně upraví práva a povinnosti burzovní komory stanovy burzy cenných papírů a burzovní pravidla. Odchylně od dosavadní právní úpravy je oprávnění přijímat opatření, jejichž účelem je zabránit ohrožení činnosti burzy nebo zájmů jejích akcionářů a účastníků kapitálového trhu ponecháno pouze na generálním řediteli burzy nebo jím jmenovaném zástupci (v současné době může i burzovní komora a předseda burzovní komory). Důvodem je skutečnost, že takové opatření je nutno přijmout okamžitě, což burzovní komora nebo její předseda, nejsou, schopni zajistit vzhledem k tomu, že jsou na burze přítomni jen při zasedáních burzovní komory.

Zákon neupravuje zvláštní odchylky v úpravě dozorčí rady. Dozorčí rada, v souladu s úpravou v obchodním zákoníku má tedy i oprávněna kontrolovat jednotlivé burzovní obchody. Tím dochází ke změně, neboť dozorčí rada podle současného zákona o burze toto oprávnění nemá. Důvodem je omezení počtu odchylek od obchodního zákoníku.

Burzovní komora může své pravomoci uplatnit buď přímo nebo může svou pravomoc v rozsahu, který sama určí, přenést na burzovní výbory. Zákon ponechává v pravomoci burzovní komory určovat složení a pravidla jednání těchto výborů.

Nově se zavádí místo pojmu generální tajemník burzy cenných papírů pojem generální ředitel burzy cenných papírů, který je obdobně jako dosud tajemník jmenován burzovní komorou na základě výběrového řízení. Změna názvu vyjadřuje skutečné postavení této osoby, která řídí činnost aparátu burzy cenných papírů a zabezpečuje její řádný chod. Pravomoci generálního ředitele vyplývají ze stanov brzy cenných papírů a z organizačního řádu burzy. Nově je upravena také pravomoc generálního ředitele jmenovat své zástupce, kteří ho mohou zastupovat v případě jeho nepřítomnosti. Zákon doplňuje tuto výslovnou úpravu, aby nedocházelo ke zpochybňování pravomocí takového zástupce. Tento požadavek vyplývá z toho, že generální ředitel je oprávněn přijímat opatření k zabránění ohrožení činnosti burzy cenných papírů nebo zájmů akcionářů a účastníků kapitálového trhu.

K § 69 až 71

Charakteristické pro uzavírání obchodů s investičními nástroji na burze cenných papírů je tzv. členský princip. Tento princip znamená, že zájemce o koupi nebo prodej investičního nástroje nemůže nabízet nebo poptávat tyto nástroje na burze cenných papírů sám, ale musí tento obchod provést prostřednictvím člena burzy cenných papírů. Členem burzy cenných papírů může být pouze obchodník s cennými papíry nebo zahraniční osoba s obdobným povolením, která obdržela od burzovní komory povolení kupovat a prodávat investiční nástroje na burze cenných papírů. Ze zákona může uzavírat burzovní obchody též Česká národní banka, Česká republiky prostřednictvím ministerstva financí, Česká konsolidační agentura a dále osoba, které to umožňují burzovní pravidla za podmínek stanovených v zákoně. Stávající vazba, podle které je akcionář burzy cenných papírů ze zákona též jejím členem, je v v návrhu zákona o podnikání na kapitálovém trhu zrušena a členství na burze cenných papírů závisí na rozhodnutí burzovní komory. Může být však uděleno pouze obchodníkovi s cennými papíry. Vzhledem k tomu, že obchodník s cennými papíry má ze zákona povinnost poskytovat své služby s odbornou péčí a podléhá dozoru Komise pro cenné papíry, je touto úpravou sledováno zvýšení ochrany investorů. Povinnosti členů burzy cenných papírů vyplývají z vnitřních předpisů burzy a jsou zajištěny smluvně.

Proti stávajícímu zákonu není v Zákoně upraven institut burzovních dohodců (tj. osob oprávněných ke zprostředkování nákupů a prodejů investičních nástroji mezi členy burzy cenných papírů). Burzovní dohodci jsou osoby, které působily na burzách cenných papírů v dobách, kdy neexistovaly automatizované systémy párování pokynů ke koupi a prodeji investičních nástrojů (automatizované obchodní systémy). Většina dnešních burz cenných papírů již používá automatizované obchodní systémy.

Pro transparentnost a spolehlivost finančního trhu je žádoucí, aby co největší část obchodů s investičními nástroji procházela burzou cenných papírů, tj aby tzv. mimoburzovní obchody byly omezeny. Zabezpečuje se tak likvidita trhu a omezí rizika z podvodů. Za burzovní obchod se tak jako dosud považuje nejen obchod uzavřený prostřednictvím automatizovaného obchodního systému burzy cenných papírů, ale i obchod uzavřený mimo tento systém a následně v tomto systému zaregistrovaný. Osoby oprávněné uzavírat burzovní obchody, jsou z výše uvedených důvodů oprávněny uzavírat mimoburzovní obchody pouze v rozsahu povoleném burzovní komorou. Z tohoto omezení jsou vyloučeny Česká národní banka a Česká republika jednající prostřednictvím Ministerstva financí na jedné straně a druhá strana takového obchodu na druhé straně. Výjimka je odůvodněna povinnostmi České národní banky vyplývajícími ze zákona o České národní bance a úkoly Ministerstva financí při řízení státní pokladny a státního dluhu.

K řádnému a důvěryhodnému obchodování na burze cenných papírů je nezbytné, aby osoby oprávněné uzavírat burzovní obchody měly stejné postavení a stejný přístup k informacím významným pro vývoj kurzů investičních nástrojů, se kterými se na burze cenných papírů obchoduje. Tento princip je podrobně upraven v burzovních pravidlech, která je povinna dodržovat povinen každá osoba oprávněná uzavírat burzovní obchody.

K § 72

Spory z burzovních obchodů rozhoduje burzovní rozhodčí soud, pokud se strany tohoto obchodu nedohodly jinak. Burzovní rozhodčí soud může rozhodovat i spory z ostatních obchodů s investičními nástroji. V novém zákoně o podnikání na kapitálovém trhu se navrhuje rozšířit působnost burzovního rozhodčího soudu i na rozhodování sporů z podnikání a obchodů na kapitálovém, peněžním, a pojišťovacím trhu a trhu penzijního připojištění pokud se na tom strany tohoto obchodu dohodnou.

K § 73 až 81

Zákon přebírá ze současného zákona o cenných papírech úpravu mimoburzovního trhu. Organizátorem mimoburzovní trhu může být pouze akciová společnost, která má k organizování mimoburzovního trhu povolení Komise pro cenné papíry. Předpoklady k udělení povolení k organizování mimoburzovního trhu jsou obdobné jako předpoklady k činnosti obchodníka s cennými papíry. Zákon upravuje odchylky od obecné úpravy akciové společnosti v obchodním zákoníku. Náležitosti žádosti o povolení k organizování mimoburzovního trhu stanoví vyhláška.

Rozsah činnosti organizátora mimoburzovního trhu je stanoven v povolení Komise pro cenné papíry. Součástí povolení k organizování mimoburzovního trhu jsou pravidla obchodování schválená Komisí pro cenné papíry. Bez ohledu na obsah povolení k organizování mimoburzovního trhu může organizátor mimoburzovního trhu organizovat volný trh s investičními nástroji.

Každá nová volba nebo jmenování vedoucí osoby organizátora mimoburzovního trhu podléhá předchozímu souhlasu Komise pro cenné papíry.

Na rozdíl od burzy cenných papírů není mimoburzovní trh založen na členském principu. To znamená, že na mimoburzovním trhu neobchodují s investičními nástroji členové, kterými jsou zpravidla obchodníci s cennými papíry, ale přímo jednotliví zájemci o koupi nebo prodej investičního nástroje. Vzhledem k tomu, že obchody s investičními nástroji na mimoburzovním trhu nejsou obstarávány obchodníky s cennými papíry, kteří jsou povinni svým zákazníkům poskytovat služby s odbornou péčí, bylo třeba na činnost organizátora mimoburzovního trhu vztáhnout obdobná ustanovení týkající se odborné péče. Organizátor mimoburzovního trhu je povinen vypracovat a dodržovat pravidla organizace vnitřního provozu a pravidla jednání se zákazníky.

Pro zrušení organizátora mimoburzovního trhu, změnu předmětu jeho podnikání, pro fúzi a rozdělení organizátora mimoburzovního trhu a prodej nebo nájem jeho podniku či části podniku platí obdobná pravidla jako pro burzu cenných papírů.

K § 82 až 85

Upravuje systém vypořádání obchodů s investičními nástroji (vypořádací systém). Těmito ustanoveními se implementuje směrnice 98/26/ES. Úprava této směrnice vychází z principu vypořádacího systému jako smlouvy mezi jeho účastníky. Směrnice předpokládá provozovatele systému, ale nepodrobuje jej licenčnímu řízení. Na rozdíl od směrnice návrh zákona o podnikání na kapitálovém trhu upravuje osobu provozovatele vypořádacího systému, kterou může být pouze účastník tohoto vypořádacího systému, pokud je akciovou společností a má povolení Komise pro cenné papíry k provozování vypořádacího systému. Náležitosti žádosti o povolení k provozování vypořádacího systému stanoví vyhláška. Součástí žádosti jsou pravidla vypořádacího systému. Návrh zákona obsahuje demonstrativní výčet náležitostí pravidel vypořádacího systému. Způsob přistoupení do systému se v návrhu zákona neřeší a ponechává se na úpravě v pravidlech vypořádacího systému.

Ustanovení týkající se vypořádacího systému se vztahují pouze na případy, kdy systém zjišťující vypořádání obchodů s investičními nástroji je provozován alespoň pro 3 účastníky (tj. osoby uvedené v návrhu zákona - banky, obchodníci s cennými papíry, Česká národní banka, osoby veřejného práva). Účast ve vypořádacím systému vzniká smluvně. Ustanovení této části návrhu zákona se tedy nevztahuje např. na případy, kdy půjde o vypořádání obchodů mezi dvěma občany.

Návrh zákona rozlišuje dvě skupiny účastníků. První skupinu tvoří uživatelé systému, včetně zahraničních, kteří dávají systému příkazy k vypořádání svých pohledávek a závazků vznikajících z obchodů s investičními nástroji, včetně České národní banky a zahraničních centrálních bank. Druhou skupinu tvoří osoby, které zajišťují pro vypořádací systém různé zprostředkovatelské a technické služby. Neznamená to však, že uživatel vypořádacího systému nemůže zároveň zajišťovat zprostředkovatelské a technické služby systému.

K § 86 a 87

Hlavním cílem směrnice 98/26/ES je ochránit vypořádací systémy před rizikem spočívajícím v odvolání příkazu, na jehož základě se vypořádávají pohledávky a závazky z obchodů s investičními nástroji, zejména pak z důvodu prohlášení konkurzu na majetek účastníka vypořádacího systému, který byl do systému již vložen. Důvodem je zajistit konečné zúčtování všech příkazů vložených do systému v daném účetním dni. Z tohoto hlediska je důležitá definice příkazu k vypořádání obsažená v § 82 odst. 3 a dále ustanovení § 86 o neodvolatelnosti příkazů k vypořádání vložených do vypořádacího systému. Princip neodvolatelnosti příkazu k vypořádání nesmí být omezen ani v případě konkurzu na majetek účastníka vypořádacího systému. Stejně tak nesmí mít prohlášení konkurzu na majetek účastníka vypořádacího systému vliv na použití majetkových hodnot poskytnutých tímto účastníkem jinému účastníku vypořádacího systému v souvislosti se zajištěním jeho závazků z obchodů s investičními nástroji.

Návrh zákona zajišťuje podmínky pro platnost a vymahatelnost příkazů, které byly přijaty vypořádacím systémem v souladu s jeho pravidly, zejména pro případ prohlášení konkurzu na majetek účastníka systému, popř. na jiný způsob pozastavení jeho plateb. Takové příkazy krachujícího účastníka vypořádacího systému musí být v systému provedeny a budou platné a vymahatelné, a to za určitých podmínek i tehdy, pokud byly přijaty systémem po okamžiku prohlášení konkurzu.

Stanoví se informační povinnosti provozovatele vypořádacího systému vůči Komisi pro cenné papíry, aby Komise měla případné signály pro preventivní zásahy v případě vznikajících problémů v činnosti provozovatele vypořádacího systému.

K § 88 a 89

Dalším důležitým úkolem směrnice 98/26/ES je zajistit, aby účastníci vypořádacího systému, na jejichž majetek byl prohlášen konkurz, byli neprodleně po prohlášení konkurzu ze systému vyřazeni a v důsledku toho by jejich příkazy nadále nebyly systémem přijímány. To musí zajistit pravidla vypořádacího systému.

Za účelem zajištění fungování principů směrnice 98/26/ES je nutné, aby v rámci EU fungovala výměna informací mezi členskými státy, vypořádacími systémy a jejich účastníky o těchto systémech, o účastnících těchto systémů a o prohlášení konkurzu, příp. jiném způsobu pozastavení plateb účastníků vypořádacího systému. K zajištění této výměny informací směrnice 98/26/ES ukládá, aby každý členský stát EU stanovil orgán odpovědný za sdělování potřebných údajů. Tímto orgánem je v České republice Komise pro cenné papíry, která vede seznam vypořádacích systémů a jejich účastníků a sděluje požadované údaje Evropské Komisi pro cenné papíry a dalším v návrhu zákona o podnikání na kapitálovém trhu uvedeným subjektům.

Na tato ustanovení navazuje též navržená novela zákona o konkurzu a vyrovnání, kterou se ukládá soudu informovat o prohlášení konkurzu na účastníka vypořádacího systému též Komisi pro cenné papíry.

K § 90

Zákon považuje za vypořádací systém ve smyslu směrnice 98/26/ES též systém vypořádání obchodů s krátkodobými dluhopisy podle § 31 zákona č. 6/1993 Sb. o České národní bance, neboť i u tohoto vypořádacího systému je třeba zajistit neodvolatelnost příkazu k vypořádání vloženého do vypořádacího systému provozovanému Českou národní bankou. Informační povinnosti k ostatním členským státům Evropské unie a ke Komisi Evropských společenství zajišťuje i v tomto případě Komise pro cenné papíry. Vypořádací systém České národní banky nepodléhá dozoru Komise pro cenné papíry.

K části sedmé (§ 91 až 115)

Tato část návrhu zákona upravuje evidenci investičních nástrojů. V praxi půjde však především o evidenci cenných papírů. Použití obecnějšího pojmu „investiční nástroj“ vyjadřuje skutečnost, že ustanovení této části lze použít i na evidenci jiných investičních nástrojů než jsou cenné papíry.

Tato část zákona je členěna na 3 hlavy.

• hlava první obsahuje ustanovení společná pro všechny druhy evidencí,

• hlava druhá upravuje postavení centrálního depozitáře a stanoví zásady, které se týkají pouze vedení centrální evidence cenných papírů,

• hlava třetí upravuje poskytování informací o vlastnících investičních nástrojů.

K § 91 až 93

Obdobně jako v zákoně o cenných papírech se definuje zaknihovaný investiční nástroj jako listina, která je nahrazena zápisem do zákonem stanovené evidence. Zaknihovaný cenný papír je tedy vydán okamžikem zápisu na příslušný účet vedený v centrální evidenci cenných papírů.

Návrh zákona rozlišuje dva druhy evidencí investičních nástrojů:

• evidenci zaknihovaných cenných papírů, ve které musejí být vedeny všechny zaknihované cenné papíry vydané v České republice s výjimkami v zákoně stanovenými a kterou může vést pouze centrální depozitář a osoby oprávněné vést evidenci cenných papírů navazující na centrální evidenci cenných papírů; tuto evidenci návrh zákona označuje jako centrální evidenci a současně umožňuje, aby zaknihované cenné papíry mohly být vedeny i v jiné evidenci než v centrální evidenci, a to ve dvou případech,

• samostatnou evidenci investičních nástrojů, kterou je evidence listinných investičních nástrojů v úschově u centrálního depozitáře nebo u obchodníka s cennými papíry (včetně evidence vlastníků sběrného dluhopisu), evidence listinných akcií investičního fondu v úschově nebo listinných podílových listů podílového fondu v úschově u investiční společnosti; samostatnou evidencí je též evidence zaknihovaných cenných papírů vedená Českou národní bankou.

Umožňuje se, aby evidenci zaknihovaných podílových listů otevřeného podílového fondu mohl vést v samostatné evidenci buď centrální depozitář v centrální evidenci cenných papírů nebo investiční společnost, která tyto podílové listy vydala, popř. její depozitář nebo jiná investiční společnost, která vykonává tuto činnost na základě smlouvy. Důvodem této výjimky je skutečnost, že podílové listy otevřeného podílového fondu jsou průběžně vydávány a odkupovány, což klade značné nároky na komunikaci mezi investiční společností, která podílové listy vydává, a centrálním depozitářem. Proto návrh zákona umožňuje v zájmu věrohodnosti a efektivnosti vedení této evidence její vedení mimo centrálního depozitáře. Dále se umožňuje, aby evidenci zaknihovaných cenných papírů mohla vést též Česká národní banka v souladu s úpravou tohoto oprávnění v zákoně o České národní bance.

Centrální depozitář i osoby, kterým zákon ukládá vést samostatnou evidenci investičních nástrojů, mohou tedy vést nejen evidenci cenných papírů, ale i evidenci dalších investičních nástrojů (např. evidenci derivátů obchodovaných na regulovaném trhu), pro které platí zásady uvedené v hlavě první, v provozním řádu centrálního depozitáře a ve vyhlášce Komise pro cenné papíry upravující provozní řád osob, které vedou samostatnou evidenci investičních nástrojů.

Podle platných účetních předpisů jsou investiční nástroje třetích osob vedené v centrální evidenci a v samostatné evidenci vedeny odděleně od vlastních investičních nástrojů a nejsou součástí majetku osob vedoucích evidenci investiční nástrojů.

K § 94 až 99

Centrální evidenci cenných papírů je vedena ve dvou úrovních

• na majetkových účtech (tj. účtech vlastníků investičních nástrojů a účtech zákazníků majitele účtu) a v evidenci emisí, které vede centrální depozitář,

• na účtech vlastníků investičních nástrojů, které vede osoba oprávněná vést evidenci cenných papírů navazující na centrální evidenci cenných papírů (tj. majitel účtu zákazníků vedeného centrálním depozitářem.

Samostatná evidence investičních nástrojů může být vedena i ve více úrovních, vždy však musí být dána možnost dohledat a oznámit vlastníka investičního nástroje. Druhy účtů, na kterých se vede samostatná evidence investičních nástrojů, jsou obdobné jako v centrální evidenci cenných papírů.

Upravují se další zásady vedení evidence investičních nástrojů (kdo provádí zápis do evidence, kdo je oprávněn dát příkaz k zápisu do evidence, kdo ověřuje oprávněnost osoby dát příkaz k zápisu, účinnost zápisu do evidence investičních nástrojů, kdo je oprávněn pozastavit nakládání s investičním nástrojem v evidenci investičních nástrojů, jakým způsobem se opravují chyby vzniklé v evidenci investičních nástrojů). Zásady vedení evidence investičních nástrojů vcelku respektují zásady dosud používané Střediskem cenných papírů, s vynecháním technických podrobností, jejichž ponechání v zákoně není vhodné. Tyto zásady budou upraveny v provozním řádu centrálního depozitáře a ve vyhlášce Komise pro cenné papíry, která upraví provozní řád osob, které vedou samostatnou evidenci investičních nástrojů.

K § 100 až 104

Centrální depozitář je akciová společnost, která povinně vykonává činnosti uvedené v § 100 odst. 1, může vykonávat činnosti uvedené v § 100 odst. 2 a 3; činnosti podle odstavce 2 může centrální depozitář vykonávat, aniž by je měl výslovně uvedeny v povolení ke své činnosti, činnosti uvedené v odst. 3 musejí být výslovně uvedeny v povolení k činnosti centrálního depozitáře. Akcionářem centrálního depozitáře může být pouze osoba uvedená v § 101 odst. 4.

Vzhledem k tomu, že centrální depozitář je ze zákona vypořádacím systémem, vztahují se na něj ustanovení upravující činnost vypořádacího systému; povolení k provozování vypořádacího systému se nevyžaduje, neboť vypořádání obchodů s investičními nástroji je hlavním předmětem činnosti centrálního depozitáře cenných papírů.

Centrální depozitář se podle navržené úpravy liší od Střediska cenných papírů v několika směrech

• výrazně se rozšiřuje činnost centrálního depozitáře, který může vést kromě evidencí cenných papírů vedených dosud Střediskem cenných papírů též evidenci sběrných dluhopisů a dalších investičních nástrojů, bude vypořádávat obchody s investičními nástroji a vykonávat i další, v návrhu zákona uvedené činnosti,

• zužuje se přístup zákazníků do centrálního depozitáře. Centrální depozitář je založen na účastnickém principu, což je u centrálních depozitářů v zahraničí obvyklé. Vlastníci cenných papírů nekomunikují s centrálním depozitářem přímo, jako tomu je dosud u Střediska cenných papírů, ale prostřednictvím účastníků centrálního depozitáře; tím, že do centrálního depozitáře mají přímý přístup pouze osoby podléhající státnímu dozoru, se zvyšuje bezpečnost evidence investičních nástrojů vedených v centrálním depozitáři,

• centrální depozitář nevede evidenci investičních nástrojů ze zákona, jako ji dosud vede Středisko cenných papírů, ale musí k výkonu této činnosti získat povolení Komise pro cenné papíry. Z hlediska evropského práva totiž není přípustné, aby tato činnost byla přidělena určitému subjektu ze zákona. Na druhé straně je však třeba uvést, že z pojetí centrální evidence cenných papírů jako místa, kde jsou evidovány všechny zaknihované cenné papíry vydané v České republice vyplývá, že bude centrální depozitář pouze jeden, jinak by se nejednalo o centrální evidenci. Centrální depozitář cenných papírů je místo, které zajišťuje průkaznost vlastnictví cenných papírů a proto musí zákon na tuto osobu klást náročné požadavky. Pro existenci jediného centrálního depozitáře mluví i ekonomické důvody, neboť jen tak může být zajištěny přijatelné ceny služeb poskytovaných centrálním depozitářem a jeho ekonomická soběstačnost. Pokud by o povolení k činnosti centrálního depozitáře požádalo více osob, ukládá zákon Komisi pro cenné papíry udělit povolení té osobě, která deklaruje nejvyšší standard poskytovaných služeb.

K činnosti centrálního depozitáře je třeba povolení Komise pro cenné papíry. Náležitosti žádosti o povolení činnosti centrálního depozitáře a její přílohy stanoví vyhláška. V povolení k činnosti centrálního depozitáře Komise pro cenné papíry schválí též provozní řád centrálního depozitáře. Schválení Komise pro cenné papíry podléhají i změny provozního řádu centrálního depozitáře. Provozní řád obsahuje veškeré technické náležitosti vedení evidence zaknihovaných cenných papírů a dalších investičních nástrojů a vypořádání obchodů s investičními nástroji. Tato úprava vyplývá z toho, že činnost centrálního depozitáře je založena na účastnickém principu a dodržování provozních pravidel je podmínkou účastenství v centrálním depozitáři. Účastenství v centrálním depozitáře je smluvní.

Vybudování centrálního depozitáře po vzoru států s vyspělým kapitálovým trhem je důležitým krokem při transformaci našeho kapitálového trhu. Je zřejmé, že evidence cenných papírů vedená Střediskem cenných papírů je základem, na kterém bude centrální depozitář vytvořen. Do doby, než centrální depozitář vznikne, bude evidenci zaknihovaných cenných papírů dále zajišťovat Středisko cenných papírů s tím, že po dobu své existence bude postupovat podle zrušených ustanovení zákona o cenných papírech, upravujících činnost Střediska cenných papírů (viz úprava v přechodných ustanoveních návrhu zákona o podnikání na kapitálovém trhu).

K § 105 až 107

Z toho, že centrální depozitář vede evidenci všech zaknihovaných cenných papírů vydaných v České republice vyplývá i nutnost, aby Komise pro cenné papíry dosti výrazně ovlivňovala možnost vstupu centrálního depozitáře do likvidace. Komise pro cenné papíry může odejmout povolení pouze v případě, že je zajištěn výkon činnosti centrálního depozitáře jiným centrálním depozitářem. S tím souvisí i zákaz změny předmětu podnikání centrálního depozitáře přímo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. Skutečnost, že návrh zákona umožňuje fúzi centrálního depozitáře s provozovatelem vypořádacího systému vyplývá z předmětu činnosti centrálního depozitáře. Pokud by nastala situace, že nebude existovat osoba, která by chtěla vykonávat činnost centrálního depozitáře (a splňovala by zákonné předpoklady pro výkon této činnosti), musel by zajištění centrální evidence cenných papírů zajistit stát.

Obdobně jako u jiných poskytovatelů služeb na kapitálovém trhu je třeba povolení Komise pro cenné papíry, k prodeji podniku nebo části podniku centrálního depozitáře, k nájmu podniku nebo jeho části a k zastavení podniku nebo jeho části.

Některé případy přeměny centrálního depozitáře se z důvodů spolehlivosti a bezpečnosti vedení centrální evidence cenných papírů zákonem zakazují.

K § 108

Stanoví se informační povinnosti centrálního depozitáře ve vztahu ke Komisi pro cenné papíry tak, aby Komise měla potřebné informace, které by mohly ovlivnit korektnost vedení evidencí investičních nástrojů a vypořádání obchodů s těmito investičními nástroji.

K § 109

Účastníkem centrálního depozitáře může být pouze osoba uvedená v odstavci 2. Mezi akcionářem centrálního depozitáře a účastníkem centrálního depozitáře není žádný vztah, tzn., že neexistuje např. povinnost, že účastníkem centrálního depozitáře může být pouze akcionář centrálního depozitáře. Vztah mezi centrálním depozitářem a jeho účastníkem je smluvní.

K § 110 a 111

Systém účtů investičních nástrojů vedených v evidenci centrálního depozitáře je shodný se systémem popsaným v hlavě první této části návrhu zákona (každý investiční nástroj je veden na majetkovém účtu a může být veden v evidenci emisí). Na účtu zákazníků mohou být evidovány pouze investiční nástroje, s jejichž vlastníkem uzavřel majitel účtu zákazníků smlouvu o úschově investičních nástrojů.

Účty zákazníků může vést pouze osoba, která je oprávněna vykonávat činnost uvedenou v předchozím odstavci. Přitom tato osoba nemusí být účastníkem centrálního depozitáře. Přístup k účtům vlastníků i k účtům zákazníků však může být uskutečňován pouze prostřednictvím účastníka centrálního depozitáře. Tento postup je obvyklý v zahraničí a je odůvodněn požadavkem bezpečnosti účtů (omezený počet osob s přístupem k účtům) a požadavkem kompatibility technického a programového vybavení osoby, která má s přístup do centrálního depozitáře s vybavením centrálního depozitáře.

K § 112 až 114

Ze zákona o cenných papírech se přebírá poměrně podrobná úprava přeměny podoby cenného papíru (z listinné na zaknihovanou a ze zaknihované na listinnou) a dále se rozšiřuje v návaznosti na vedení účtu zákazníků. Přeměna podoby cenného papíru se týká zastupitelných cenných papírů a proto navrhovatel považuje za vhodné upravit tuto problematiku v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu, nikoliv v občanském zákoníku, který bude upravovat cenné papíry obecně. Podrobnost úpravy je odůvodněna potřebou ochrany investorů.

K § 115

Stanoví se povinnost centrálního depozitáře a osoby, která vede samostatnou evidenci investičních nástrojů, sdělovat osobám uvedeným v návrhu zákona o podnikání na kapitálovém trhu údaje o vlastnících investičních nástrojů, které vedou ve své evidenci. Způsob získávání údajů o vlastnících si musí tato osoba zajistit od osob, které vedou předcházející stupně evidence. Osoby, které mají povinnost poskytovat údaje o vlastnicích investičních nástrojů, mají nárok na úhradu vynaložených věcných nákladů. Tyto částky budou většinou třeba hradit ze státního rozpočtu, neboť činnost většiny osob, které mají právo na informace vlastnících investičních nástrojů, je financována ze státního rozpočtu.

K části osmé

V této části Zákona jsou soustředěna ustanovení upravující jednotlivé instituty ochrany investorů na kapitálovém trhu. Jsou převzata a soustředěna ustanovení ze stávajícího zákona o cenných papírech, ze zákona o Komisi pro cenné papíry a z obchodního zákoníku. Současně je do této části implementována nová směrnice o obchodování zasvěcených osob a manipulaci s trhem (směrnice 2003/6/ES), která nahrazuje směrnici 89/592/EHS.

K § 116 a 117

Regulace kapitálového trhu ve vyspělých státech se neobejde bez monitorování obchodů s investičními nástroji, které jsou přijaty k obchodování na regulovaných trzích. Monitorování obchodů a jejich vyhodnocování zajišťuje přímo nebo zprostředkovaně regulátor. Touto metodou lze za použití výpočetní techniky i z velkého množství denně uzavíraných obchodů získat podezření, že v souvislosti s konkrétním obchodem došlo k porušení zákona (např. zneužití vnitřních informací, manipulace s kurzem investičního nástroje). Regulátor se pak při vlastním podrobnějším šetření soustřeďuje již jen na tyto podezřelé obchody.

Návrh zákona o podnikání na kapitálovém trhu proto stanoví organizátorovi regulovaného trhu povinnost oznamovat Komisi pro cenné papíry všechny obchody s investičními nástroji uzavřené na tomto trhu a dále povinnost obchodníkům s cennými papíry a institucionálním investorům oznamovat všechny obchody s investičními nástroji, které byly uzavřeny mimo regulovaný trh. Povinnost oznamování obchodů je do návrhu zákona převzata ze zákona o Komisi pro cenné papíry, kam systematicky nepatří. Naproti požadavku Směrnice 93/22/EHS, která požaduje monitorovat obchody s investičními nástroji obstarané obchodníky s cennými papíry, je v návrhu zákona o podnikání na kapitálovém trhu povinnost oznamovat obchody rozšířena na další osoby (tak jako dosud na institucionální investory). Způsob oznamování, lhůty pro oznamování a objem obchodu, který podléhá oznamovací povinnosti, stanoví vyhláška Komise pro cenné papíry.

Úprava povinnosti mlčenlivosti o skutečnostech, o kterých se poskytovatel služeb na kapitálovém trhu dověděl v souvislosti s výkonem své činnosti a které mají význam pro vývoj kapitálového trhu, mohou poškodit zájmy osob, jichž se tyto informace týkají a nebyly dosud uveřejněny, je převzata s upřesněním ze současného zákona o cenných papírech.

K § 118 až 120

Tato ustanovení implementují požadavky směrnice 2001/34/ES na informační povinnosti emitenta kótovaných cenných papírů.

Tyto informační povinnosti se týkají emitenta kótovaných cenných papírů (tj. cenných papírů přijatých k obchodování na oficiálním trhu burzy cenných papírů nebo mimoburzovního trhu). Netýkají se tedy cenných papírů, se kterými se obchoduje na volném trhu burzy cenných papírů nebo mimoburzovního trhu či cenných papírů jednotek kolektivního investování, které jsou registrovány na oficiálním trhu a s nimiž se na tomto trhu neobchoduje.

Emitent kótovaného cenného papíru je povinen uveřejnit způsobem stanoveným tímto zákonem výroční zprávu podle zákona o účetnictví. Obsah výroční zprávy je proti požadavkům zákona o účetnictví a tím i požadavkům směrnice 2001/34/ES rozšířen o další náležitosti (§ 115 odst. 3). Rozšíření obsahu výroční zprávy je motivováno snahou poskytnout investorům více informací o emitentovi a reagovat na závažné nedostatky v účetnictví velkých firem v zahraničí, které vedly k pádu těchto firem.

Emitent kótovaného cenného papíru je dále povinen, v souladu se směrnicí 2001/34/ES, vypracovávat a uveřejňovat pololetní zprávu. Obsah pololetní zprávy je stanoven v návrhu zákona, neboť zákon o účetnictví pololetní zprávu nezná. Zákon dále umožňuje Komisi pro cenné papíry povolit na žádost emitenta zúžení obsahu pololetní zprávy. Obsah pololetní zprávy, který návrh zákona předepisuje, je podrobnější a lhůta pro její uveřejnění kratší, než stanoví směrnice 2001/34/ES. Na emitenta se sídlem v jiném členském státu EU nelze po našem přistoupení k EU tyto náročnější požadavky vztahovat. Proto zahraniční emitenti, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na našem regulovaném trhu, budou uveřejňovat svou pololetní zprávu podle svých národních předpisů. Totéž platí i pro obsah výroční zprávy lhůtu pro její uveřejnění podle § 115 návrhu zákona o podnikání na kapitálovém trhu.

Kromě pravidelných informací poskytovaných emitentem formou výroční a pololetní zprávy, stanoví § 117 další informační povinnosti emitenta, např. při změnách v právech vztahujících se ke kótovanému cennému papíru, Každý emitent má také povinnost zajistit výplatu výnosů z cenných papírů, které vydal. Pokud emitent nezajistí výplatu výnosů sám, musí ji zajistit smluvně s finanční institucí nebo poštou.

Upravují se některé další informační povinnosti pro emitenty kótovaných dluhopisů. Směrnice 2001/34/ES tyto povinnosti přímo nestanoví, jedná se však o konkretizaci obecného požadavku této směrnice na uveřejňování všech podstatných skutečností týkajících se emitenta a kótovaného cenného papíru.

K § 121

Ze stávajícího zákona o cenných papírech se přebírá zákaz používání nepravdivých a klamavých informací při propagaci cenných papírů a při plnění informačních povinností. Tato formulace umožňuje správní postih v případech, kdy dojde formálně ke splnění informačních povinností emitenta, ale tyto informace neodpovídají skutečnosti.

K § 122

Z obchodního zákoníku se přebírá úprava oznamovací povinnosti osoby, která má podíl na hlasovacích právech společnosti, jejíž akcie jsou přijaté k obchodování na oficiálním trhu v České republice nebo v jiném členském státě Evropské unie. Tato povinnost je dále doplněna a upřesněna. Osoba, která v důsledku nabytí podílu na hlasovacích právech společnosti, jejíž akcie jsou kótované, dosáhne nebo překročí zákonem stanovené podíly na hlasovacích právech této společnosti, má povinnost tuto skutečnost oznámit této společnosti a Komisi pro cenné papíry. Stejná povinnost platí pro snížení stanovených podílů pod uvedené hranice. Sankcí za nesplnění oznamovací povinnosti o dosažení nebo překročení stanovených podílů je zákaz výkonu hlasovacích práv, u nichž nebyla splněna oznamovací povinnost. Tím není dotčeno oprávnění Komise pro cenné papíry uložit osobě, která nesplnila svou oznamovací povinnost, opatření k nápravě nebo pokutu.

Na rozdíl od dosavadní úpravy v obchodním zákoníku se snižuje počet hranic, jejichž dosažení a překročení je nutné oznamovat, stejně jako snížení podílů pod tyto hranice. Původní úprava stanovila velký počet hlášených hranic podílů nad rámec požadovaný směrnicí 2001/34/ES. Nová úprava je v souladu nejen s touto směrnicí, ale i s nově připravovanou směrnicí o transparentnosti a navíc stanoví povinnost hlásit nabytí 3 %, 40% a 95% podílu na hlasovacích právech v návaznosti na znění § 181, § 66a odst. 5 a § 183h odst. 1 písm. a) obchodního zákoníku.

Směrnice 2001/34/ES ukládá emitentovi povinnost uveřejňovat jemu oznámené skutečnosti o dosažení či překročení stanovených hranic podílů na něm nebo snížení těchto podílů pod tyto hranice, ale zároveň umožňuje, aby členských stát povinnost uveřejňování svěřil jiné osobě. Zákon této možnosti využívá a povinnost uveřejňovat uvedené skutečnosti v České republice ukládá Komisi pro cenné papíry. Podle zákona o cenných papírech uveřejňuje podíly na hlasovacích právech Středisko cenných papírů, nově však tato povinnost nemůže být uložena centrálnímu depozitáři, neboť se jedná o soukromý subjekt. Návrh zákona také využívá možnosti dané touto směrnicí a umožňuje Komisi pro cenné papíry, aby na žádost emitenta z důvodů stanovených zákonem neuveřejňovala získané podíly na emitentovi. Jedná-li se o emitenta, jehož akcie jsou přijaty k obchodování na oficiálním trhu burzy cenných papírů se sídlem v jiném členském státě Evropské unie, má oznamovací povinnost k veřejnosti v tomto členském státě tento emitent

K § 123

V případě, že je cenný papír kótovaný na více regulovaných trzích, ať už v rámci České republiky nebo i v jiných státech EU, má emitent povinnost uveřejňovat na všech těchto trzích stejné informace a ve stejnou dobu. K tomuto účelu se stanoví Komisi pro cenné papíry povinnost spolupracovat s příslušným zahraničním dozorovým úřadem. Účelem této povinnosti je zajištění rovného postavení investorů na jednotlivých regulovaných trzích.

K § 124 až 127

Implementuje novou směrnici o zneužívání trhu (směrnice 2003/6/ES), která rozšiřuje dosavadní zákaz zneužívání vnitřních informací v podobě upravené v zákoně o cenných papírech. Rozšíření ochrany trhu spočívá v tom, že se vztahuje na všechny investiční nástroje přijaté k obchodování na regulovaném trhu a na investiční nástroje odvozené od těchto investičních nástrojů (dosud pouze na kótované cenné papíry) a zavádějí se další povinnosti pro osobu, která má přístup k vnitřním informacím a pro emitenta investičního nástroje přijatého k obchodování na regulovaném trhu.

Nově se definuje pojem manipulace s trhem a zakazuje se manipulace s trhem.

Směrnice 2003/6/ES počítá s tím, že k jejímu provedení budou vydána podrobná pravidla, která budou pro členské státy závazná a která budou členské státy povinny implementovat do svých právních řádů. Tato podrobná pravidla nebyla dosud připravena. Návrh zákona však k usnadnění implementace těchto pravidel do právního řádu České republiky zmocňuje Komisi pro cenné papíry k vydání prováděcích právních předpisů (§ 125 odst. 6 a § 126 odst. 6).

K § 128 až 134

Garanční fond obchodníků s cennými papíry („Fond“) byl zřízen k 1. lednu 2001 novelou zákona o cenných papírech. Jde o harmonizační prvek vycházející ze směrnice 97/9/ES, kterápožaduje, aby měl každý členský stát program pro odškodnění investorů, který zaručuje harmonizovanou minimální úroveň ochrany alespoň pro neprofesionální investory v případě, kdy obchodník s cennými papíry není schopen splnit své závazky vůči svým zákazníkům spočívající ve vydání majetku zákazníků zákazníkům. Náhrada z Fondu tedy nezahrnuje celou řadu rizik vyplývajících z investování na kapitálovém trhu, např. znehodnocení investice v důsledku poklesu kurzů cenných papírů, nedosažení slibované úrovně zhodnocení investice.

Původní úprava Fondu zavedená s účinností od 1. 1. 2001 obsahovala některé nedostatky, které se projevily v praxi v souvislosti s bankrotem několika obchodníků s cennými papíry v letech 2001 a 2002. Největší legislativní nedostatky spočívaly především v nejasném vymezení zákaznického majetku, na který se náhrada z Fondu vztahuje a v úpravě postupu při vydávání zákaznického majetku po prohlášení konkursu na majetek obchodníka s cennými papíry. Tyto nedostatky se pokusila odstranit novela zákona o cenných papírech v roce 2002 (zákon č. 308/2002 Sb.), která nově definovala pojištěný zákaznický majetek, upřesnila, na které případy se výplaty náhrad z Fondu vztahují, explicitně stanovila, že zákaznický majetek není součástí majetku obchodníka s cennými papíry, v souvislosti s výpočtem ročního příspěvku do Fondu nahradila pojem „rozvaha“ pojmem „účetnictví“ (tím se pojištěným zákaznickým majetkem staly i investiční nástroje evidované na podrozvahových účtech) a stanovila postup pro vydání zákaznického majetku po prohlášení konkurzu na majetek obchodníka s cennými papíry.

Fond je právnickou osobou, která se zapisuje do obchodního rejstříku. Jejím statutárním orgánem je správní rada. Účastníkem systému pojištění zajišťovaného Fondem jsou kromě obchodníků s cennými papíry nově i investiční společnosti, které jsou povinny pojišťovat zákaznický majetek svěřený těmto společnostem v rámci poskytování služby „obhospodařování individuálního portfolia“. Poskytování této investiční služby umožnila investičním společnostem novela směrnice 85/611/EHS za obdobných podmínek, za jakých tuto službu poskytují obchodníci s cennými papíry. Zdrojem pro financování výplat náhrad zákazníkům a financování činnosti Fondu jsou výhradně jen příspěvky obchodníků s cennými papíry a investičních společností.

Prodlení s placením příspěvku do Fondu je sankcionováno Komisí pro cenné papíry, která může využít možností, které jí dává zákon, včetně odnětí povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry.

Na prostředky zákazníka, které má zákazník na svém účtu a ke kterým má obchodník s cennými papíry zřízeno pouze dispoziční právo, se náhrada z Fondu nevztahuje – zákazník má možnost efektivní kontroly svého účtu.

Příspěvek do Fondu platí všichni obchodníci s cennými papíry a investiční společnosti z veškerého zákaznického majetku. Nárok na náhradu z Fondu nemají osoby uvedené v § 130 odst. 5 (tj. osoby, u kterých se předpokládá určitá úroveň odborných znalostí v oblasti kapitálového trhu) nebo mají personální nebo majetkové vztahy k obchodníkovi s cennými papíry nebo k investiční společnosti a mohou tudíž ovlivňovat její činnost. Pojištění zajišťovanému Fondem tudíž nepodléhá ani majetek podílníků v podílových fondech nebo majetek účastníků penzijního připojištění svěřený do obhospodařování obchodníkovi s cennými papíry. Důvodem je skutečnost, že investiční společnost nebo penzijní fond je profesionálním investorem.

Další skupinou uvedenou v návrhu zákona jsou osoby, kterým z důvodů uvedených v zákoně nárok na náhradu z Fondu zaniká. Jedná se o osoby, které svěřily obchodníkovi s cennými papíry nebo investiční společnosti majetek získaný legalizací výnosů z trestné činnosti, nebo které trestným činem způsobily neschopnost obchodníka s cennými papíry nebo investiční společnosti splnit své závazky vůči zákazníkům. Skutečnost, že se jedná o uvedenou skupinu zákazníků, lze v praxi zjistit až v průběhu vyšetřování okolností souvisejících s neschopností obchodníka s cennými papíry nebo investiční společnosti dostát svým závazkům vůči zákazníkům.

Úprava okruhu zákazníků, jímž se vyplácejí náhrady z Fondu, splňuje minimální požadavek směrnice 97/9/ES.

Při výpočtu výše náhrady z Fondu se vychází z reálných cen investičních nástrojů (definici reálné ceny investičního nástroje obsahuje zákon o účetnictví). Ke smluvním ujednáním (přislíbeným výnosům, úrokům nebo jinému zhodnocení svěřeného majetku) lze pouze přihlédnout. Tomu je třeba rozumět tak, že se zpravidla připočtou úroky a výnosy skutečně připsané nebo vyplacené emitentem cenného papíru nebo bankou. Jiná zhodnocení budou posuzována velmi opatrně, zejména budou vyloučena smluvní ujednání spekulativního charakteru.

Fond se stává v okamžiku výplaty náhrady za zákaznický majetek věřitelem obchodníka s cennými papíry nebo investiční společnosti a uplatňuje dále vůči nim své nároky. Zákazníci mohou své nároky, které jim nebyly uhrazeny z Fondu uplatňovat vůči obchodníkovi s cennými papíry nebo investiční společnosti.

Návrh zákona řeší též situaci, kdy prostředky shromážděné ve Fondu nepostačují k výplatě náhrad za zákaznický majetek. Dosavadní úprava v zákoně o cenných papírech, podle které může Fond obdržet návratnou finanční výpomoc ze státního rozpočtu, se do Zákona nepřebírá. Tím se právní úprava Fondu dostává do souladu s právní úpravou Fondu pojištění vkladů podle zákona o bankách a Zajišťovacího fondu družstevních záložen podle zákona o spořitelních a úvěrních družstvech, ve kterých rovněž návratná finanční výpomoc státu neexistuje. Tím je uplatněn princip rovného přístupu k fondům s obdobnou náplní činnosti. Garanční fond si chybějící peněžní prostředky na výplatu náhrad musí obstarat na finančním trhu. V takovém případě se ze zákona zvyšuje příspěvek obchodníků s cennými papíry a investičních společností na dvojnásobek, a to až do splacení přijatého úvěru. Směrnice 97/09/ES požaduje na členském státě, aby zajistil existenci a fungování záručního systému. Záruční systém však musí fungovat na principu pojištění (příspěvků) a nikoliv dotací ze strany státu. Je však třeba poznamenat, že stát se v konečném důsledku nemůže zbavit odpovědnosti za řádné fungování Fondu.

Výše příspěvku do Fondu je zákonem stanovena na 0,01 % zákaznického majetku. Průměrný objem zákaznického majetku za období říjen 2002 až březen 203 činil 529 mld Kč, roční příspěvek do Fondu by tak činil cca 50 mil. Kč. Roční náklady na činnost Fondu činí cca 5 mil. Kč.

Ustanovení § 132 řeší vydání zákaznického majetku po prohlášení konkursu na majetek obchodníka s cennými papíry. Umožňuje přímé vydání identifikovatelných investičních instrumentů zákazníkům a řeší situaci, kdy investiční instrumenty nepostačují k uspokojení všech zákazníků.

Obchodník s cennými papíry nebo investiční společnost jsou povinni přispívat do Fondu i za zákaznický majetek, který jim byl svěřen v souvislosti s poskytováním služeb v zahraničí. Zákon v souladu se směrnicí 97/9/ES rovněž umožňuje, aby se pojištění z Fondu mohla účastnit též zahraniční osoba, která poskytuje investiční služby na území České republiky.

K § 135

Vyjmenovávají se osoby, které podléhají státnímu dozoru Komise pro cenné papíry. Jsou to všechny osoby, kterým zákon o podnikání na kapitálovém trhu ukládá určité povinnosti. Státnímu dozoru Komise pro cenné papíry nepodléhá činnost České národní banky při vydávání cenných papírů, obchodování s cennými papíry, při vedení samostatné evidence investičních nástrojů a vypořádání obchodů s těmito investičními nástroji.

Dozoru Komise pro cenné papíry podléhá též činnost obchodníka s cennými papíry při poskytování investičních služeb v jiném členském státě Evropské unie v rámci volného poskytování služeb. V tomto případě může Komise pro cenné papíry v souladu se směrnicí 93/22/EHS požádat zahraniční dozorový úřad o provedení kontroly na místě a naopak Komise může na základě žádosti zahraničního dozorového úřadu provést kontrolu u zahraniční osoby, která poskytuje investiční služby v České republice.

K § 136 a 137

Stanoví se oprávnění Komise pro cenné papíry uložit osobě podléhající jejímu dozoru za porušení zákona opatření k nápravě spočívající v to, že Komise může buď uložit odstranění zjištěných nedostatků nebo může Komise přímo stanovit způsob zjednání nápravy.

Jako jeden ze způsobů zjednání nápravy může Komise pro cenné papíry pozastavit obchodování s cennými papíry na regulovaném trhu. Toto opatření k nápravě je třeba chápat jako zcela mimořádné oprávnění Komise pro cenné papíry, kterým může pozastavit obchodování se všemi investičními nástroji obchodovanými na jednom regulovaném trhu, na všech regulovaných trzích, obchodování na jednom segmentu regulovaného trhu nebo obchodování s jedním případně s několika investičními nástroji.

Opatření je mimořádné z toho důvodu, že zákon o podnikání na kapitálovém trhu svěřuje přijímání investičních nástrojů k obchodování na regulovaném trhu, pozastavení obchodování s nimi nebo vyloučení z obchodování organizátorovi regulovaného trhu. Oprávnění Komise pro cenné papíry pozastavit obchodování je tedy jednak pojistkou pro případ, že by organizátor regulovaného trhu nesplnil svou povinnost a jednak je opatřením, které jde nad pravomoc organizátora regulovaného trhu (je třeba pozastavit obchodování na celém regulovaném trhu nebo jeho segmentu).

K § 138 až 143

Nucená správa vychází ze stávající úpravy v zákoně o cenných papírech (nucená správa obchodníka s cennými papíry) a v zákoně o burze cenných papírů (zmocněnec burzy). Úprava je sjednocena a vztažena na širší okruh osob (obchodník s cennými papíry, burza cenných papírů, organizátor mimoburzovního trhu, provozovatel vypořádacího systému a centrální depozitář).

Nucenou správu může zavést Komise pro cenné papíry jako jedno z opatření k nápravě, které má zabránit vzniku závažných škod. Nucenou správu lze zavést, jestliže osoba opakovaně nebo závažně poruší zákon, nebo jsou ohroženy zájmy jejích zákazníků a hrozí nebezpečí z prodlení. Zavedení nucené správy může mít potřebný účinek a zabránit hrozícím škodám pouze tehdy, je-li zavedena okamžitě. Proto o zavedení nucené správy rozhoduje podle § 21 odst. 2 písm. h) zákona o Komisi pro cenné papíry prezidium Komise pro cenné papíry, toto rozhodnutí je pravomocné a lze proti němu podat správní žalobu podle zákona o správním soudnictví.

Další změnou oproti dřívější úpravě nucené správy v zákoně o cenných papírech je přenesení ustanovení týkajících se požadavků na nuceného správce, seznamu nucených správců a odměňování nucených správců ze zákona o investičních společnostech a investičních fondech do zákona o podnikání na kapitálovém trhu a umožnění jejich obecného použití na všechny případy nucené správy.

K § 144

Vzhledem k tomu, že v povoleních udělovaných poskytovatelům služeb podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu se uvádí výčet jednotlivých služeb, které mohou tyto osoby poskytovat, upravuje se možnost odejmou povolení k vykonávání jednotlivé služby. Rozsah povolení lze změnit i na žádost poskytovatele služeb na kapitálovém trhu.

K § 145

Upravuje případy, ve kterých je Komise pro cenné papíry povinna odejmout povolení, souhlas nebo registraci udělené podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu a případy, ve kterých může Komise pro cenné papíry odejmout povolení, souhlas nebo registraci.

K 146 a 147

Upravuje v souladu se směrnicí 93/22/EHS postup Komise pro cenné papíry pro případ, že zahraniční osoba, která poskytuje investiční služby v České republice v rámci volného poskytování služeb, poruší právní předpis České republiky. Tato osoba se řídí právními předpisy domovského státu, který také jejich dodržování dozoruje a porušení sankcionuje. Hostitelský stát jí může uložit nad rámec směrnice pouze informační povinnosti, a plnění těchto povinností také dozoruje. Ukládání sankcí za neplnění povinností uložených hostitelským státem přísluší však domovskému státu. Hostitelský stát může neplnění jím uložených povinností sankcionovat až tehdy, když opatření přijatá dozorovým úřadem domovského státu byla neúčinná nebo nebyla přijata vůbec. Výjimkou je možnost uložit patření k nápravě bez součinnosti s dozorovým úřadem domovského státu za porušení pravidel jednání se zákazníky a za porušení opatření přijatých hostitelským státem ve veřejném zájmu.

Zrcadlově se umožňuje Komisi pro cenné papíry, aby ukládala opatření k nápravě obchodníkovi s cennými papíry, který nesplnil informační povinnosti uložené mu právními předpisy hostitelského státu.

K § 148 a 149

Ze zrušovaného zákona o burze je převzata s některými změnami úprava státního dozoru nad burzou. Tento dozor vykonává Komise pro cenné papíry. Oproti současné právní úpravě (zákon o burze cenných papírů) není v návrhu zákona o podnikání na kapitálovém trhu upravena funkce burzovního komisaře a ponechává se na uvážení Komise pro cenné papíry, jakým způsobem bude státní dozor nad burzou vykonávat. Nejvýznamnější pravomocí Komise pro cenné papíry je oprávnění pozastavit výkon rozhodnutí burzovní komory (jako předběžné opatření) .

K § 150 až 156

Nově proti zákonu o cenných papírech je zařazena komplexní úprava dozoru na konsolidovaném základě (dále jen „konsolidovaný dohled“). Tato úprava je nezbytná k zajištění úplné harmonizace se směrnicí 2000/12EHS a 93/6/ES. Návrh navazuje na úpravu konsolidovaného dohledu v zákoně o bankách (obě právní úpravy implementují stejnou směrnici a oba dozorové úřady musejí proto při výkonu konsolidovaného dohledu úzce spolupracovat). V této souvislosti je třeba poznamenat, že konsolidovaný dohled nenahrazuje dozor na individuálním základě prováděný Komisí pro cenné papíry v České republice i v zahraničí, ani není dozorem nad činností jednotlivých osob zahrnutých do konsolidačního celku.

V úvodním paragrafu je vymezen účel konsolidovaného dozoru. Je jím ochrana obchodníků s cennými papíry, kteří jsou součástí širší skupiny (konsolidační celek), před riziky, kterým jsou vystaveny právě účastí v těchto skupinách. Je-li obchodník s cennými papíry členem konsolidačního celku, jeho finanční zdraví je ovlivňováno finanční situací ostatních členů skupiny. Proto je nutné při dohledu nad takovým obchodníkem s cennými papíry systematicky analyzovat finanční situaci celé skupiny.

Zákon definuje pojmy, které jsou nutné pro úpravu konsolidovaného dohledu - především pojmy finanční holdingová společnost a smíšená holdingová společnost.

Je-li v čele konsolidační skupiny banka nebo ve skupině finanční holdingové společnosti či smíšené holdingové společnosti jsou pouze takoví obchodníci s cennými papíry, kteří jsou zároveň bankami, vykonává konsolidovaný dohled ČNB. V případě skupiny ovládajícího obchodníka s cennými papíry, který není bankou, vykonává konsolidovaný dozor vždy Komise pro cenné papíry. Ne vždy je však jednoznačné, která osoba je v konsolidačním celku osobou ovládající Proto zákon opravňuje Komisi pro cenné papíry, aby v dohodě s dalšími dozorovými úřady určila ovládající osobu. Obdobnou pravomoc má i ČNB podle zákona o bankách. Konkrétní zásady spolupráce dozorových úřadů v těchto případech určí Dohoda o spolupráci mezi Ministerstvem financí, Komisí pro cenné papíry a Českou národní bankou uzavřená v souladu se zákonem o Komisi pro cenné papíry. V souladu se směrnicí 92/30/EHS může Komise pro cenné papíry na základě dohody od dozoru na konsolidovaném základě upustit, pokud je již vykonáván konsolidovaný dohled jiným (třeba i zahraničním) dozorovým úřadem.

Na základě kritérií stanovených v návrhu zákona o podnikání na kapitálovém trhu může Komise pro cenné papíry vyjmout některé osoby z dozoru na konsolidovaném základě. Týká se to osob, jež jsou pro výkon dozoru na konsolidovaném základě nepodstatné nebo jejichž zahrnutí by působilo potíže pro konsolidaci.

Osobě ovládající konsolidační celek ukládá zákon dodržovat pravidla kapitálové přiměřenosti na konsolidovaném základě. Pravidla pro výpočet kapitálové přiměřenosti na individuálním a konsolidovaném základě stanoví vyhláška Komise pro cenné papíry. Osoby zahrnuté do konsolidačního celku jsou povinny přímo, prostřednictvím ovládající osoby nebo prostřednictvím obchodníka s cennými papíry sdělovat Komisi pro cenné papíry veškeré informace potřebné pro provádění dozoru. Způsob a periodicitu předávání informací a jejich rozsah stanoví vyhláška Komise pro cenné papíry. Komise pro cenné papíry má právo si vyžádat kromě pravidelných informací i další informace, které potřebuje k výkonu konsolidovaného dozoru. Komise pro cenné papíry může provádět u osoby zahrnuté do konsolidačního celku kontrolu na místě; tuto kontrolu provádí pouze v rozsahu nezbytném pro výkon konsolidovaného dozoru.

V případě, že Komise pro cenné papíry zjistí nedostatky u osoby zahrnuté do konsolidačního celku, která není obchodníkem s cennými papíry, a tyto nedostatky mohou negativně ovlivnit obchodníka s cennými papíry zahrnutého do konsolidačního celku, může požadovat po ovládajícím obchodníkovi s cennými papíry nebo finanční holdingové společnosti zjednání nápravy. Zákon zde upravuje princip určité odpovědnosti ovládající osoby za celý konsolidační celek.

K § 157 až 192

V souladu s novou koncepcí správního trestání se stanoví skutkové podstaty jednotlivých správních deliktů a přestupků maximální sazby pokut, které lze za tyto delikty a přestupky uložit.

K § 193

Podle zákona o cenných papírech je hodnocení kvality investičního nástroje nebo účastníka kapitálového trhu koncesovanou živností (ratingové agentury), k jejímuž provozování je nutný souhlas Komise pro cenné papíry. Vzhledem ke specifickému charakteru této činnosti (ratingové agentury si mohou získat důvěru pouze svými výsledky nikoliv souhlasem Komise k provozování živnosti), navrhuje se nahradit dosavadní právní úpravu zápisem do seznamu, který povede Komise pro cenné papíry. Ratingová agentura může být ze seznamu vyškrtnuta.

K § 194 až 196

Ustanovení platné pro členské státy Evropské unie se vztahují i na další státy tvořící Evropský hospodářský prostor. Informace, které zákon o podnikání na kapitálovém trhu ukládá uveřejňovat v České republice, se uveřejňují v českém jazyce. Nad rámec této povinnosti mohou být informace uveřejňovány i v jiném jazyce.

K § 197

Závěrečné vyrovnání zisků a ztrát z derivátových obchodů je smluvní metodou likvidace a vyrovnání nároků smluvních stran podle smlouvy o závěrečném vyrovnání. Závěrečné vyrovnání zahrnuje

• ukončení stávajících obchodů, které se řídí smlouvou o závěrečném vyrovnání, z důvodu porušení smluvních podmínek obchodu jednou stranou,

• stanovení odhadované tržní hodnoty náhradního obchodu za každý ukončený obchod,

• vypočtení výsledné částky z těchto hodnot.

Ačkoliv neexistuje žádný právní předpis, ani žádné publikované soudní či jiné rozhodnutí, výslovně stanovující, že závěrečné vyrovnání by nebylo z hlediska českého práva vynutitelné, mnoho účastníků trhu a právních expertů je toho názoru, že stávající právní řád nedovoluje, aby byly (při absenci soudních judikátů potvrzujících vynutitelnost ujednání o závěrečném vyrovnání anebo specifických legislativních změn) vydávány právní posudky potvrzující vynutitelnost závěrečného vyrovnání.

Výhody právní úpravy vykonatelnosti závěrečného vyrovnání:

1. Významně se sníží kreditní riziko. Pokud jsou dvě strany stranami několika obchodů (například na základě smlouvy o závěrečném vyrovnání) mohou být tyto obchody kdykoliv vyjádřeny hodnotou majetku nebo závazků. Pokud je závěrečné vyrovnání vynutitelné, potom jsou účastníci trhu schopni s jistotou vypočítat jejich celkovou expozici vůči protistraně dle této smlouvy o závěrečném vyrovnání v čistém, nikoli hrubém, vyjádření. To povede k rozvoji používání smluv o závěrečném vyrovnání v České republice a snížení systematického rizika a potencionálních důsledků úpadku významného účastníka trhu.

2. Regulační orgány a manažeři rizika mohou dovolit bankám, aby zohlednily vynutitelnost závěrečného vyrovnání ve své kalkulaci kapitálové přiměřenosti a snížily tak své náklady na kapitál. Tam, kde je právní úprava vyrovnání vynutitelná, je možné uvolnění úvěrových linek a snížení rezerv, které umožní produktivnější využití kapitálu, který by jinak byl umístěn neefektivně.

3. Náklady českých účastníků trhu se sníží a dostanou se na úroveň nákladů účastníků trhu pocházejících ze zemí, jejichž právní řády podporují závěrečné vyrovnání.

4. Zvýší se likvidita trhu a účastníci trhu v České republice budou moci využívat řadu nových a inovativních produktů.

5. Dojde k posílení právní jistoty.

Přijetí navrhované právní úpravy požaduje směrnice 89/647/EEC, ve znění směrnice 96/10/ES.

Nová úprava vychází z úpravy v zákoně o cenných papírech, která definuje závěrečné vyrovnání a smlouvu o závěrečném vyrovnání, a tuto úpravu rozšiřuje a upřesňuje. Podstatné je zejména vypuštění slov "Obchodník s cennými papíry může provádět" (na rozdíl od stávajíc"Obchodník s cennými papíry může provádět". í úpravy). Důvodem je skutečnost, že při řízení svých finančních rizik využívají deriváty nejen obchodníci s cennými papíry, ale i řada dalších podnikatelů.

Dále se do definice smlouvy o závěrečném vyrovnání nově začleňují slova „obchodů s devizovými hodnotami“, a to z důvodu, že často jsou na základě smluv o závěrečném vyrovnání uzavírány i spotové obchody s devizovými hodnotami.

V návaznosti na úpravu závěrečného vyrovnání se v doprovodném zákoně navrhuje též novela zákona o konkurzu a vyrovnání a novela občanského zákoníku.

K § 198

Jedná se o ustanovení převzatá ze zákona o investičních společnostech a investičních fondech z důvodu jejich obecnější použitelnosti.

K § 199

Obsahuje zmocnění Komise pro cenné papíry k vydání vyhlášek.

K § 200 a 201

Přechodnými ustanoveními je umožněno, aby povolení vydaná podle zákona o cenných papírech zůstala v platnosti. Současně se ukládá, aby regulované subjekty uvedly ve stanovené době své postavení do souladu s tímto zákonem.

K § 202

Upravuje postup pro období než začne vykonávat svou činnost centrální depozitář, který může požádat o povolení ke své činnosti až po nabytí účinnosti zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Až po obdržení tohoto povolení může centrální depozitář převzít evidenci zaknihovaných cenných papírů od Střediska cenných papírů a začít vykonávat svou činnost.

Ustanovení zákona o cenných papírech týkající se působnosti Střediska cenných papírů bude změnovým zákonem zrušeno, ale zákon o podnikání na kapitálovém trhu stanoví, že Středisko cenných papírů bude podle těchto zrušených ustanovení postupovat až do doby, než vedení evidence zaknihovaných cenných papírů nepřevezme centrální depozitář.

Stát převede na centrálního depozitáře evidence Střediska cenných papírů za náhradu stanovenou na základě ocenění dvou znalců. Centrální depozitář nepřebírá závazky Střediska cenných papírů.

Se Střediskem cenných papírů se po převzetí evidence zaknihovaných cenných papírů centrálním depozitářem naloží v souladu s platnými právními předpisy (zákon o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích).

K § 203

Obsahuje přechodná ustanovení pro správní řízení a ukládání sankcí.

K § 204

Komisi pro cenné papíry se ukládá povinnost vyplývající ze směrnice 93/22/EHS.

K § 205

Obsahuje zrušovací ustanovení.

K § 206

Stanoví se účinnost zákona.

PhDr. Vladimír Špidla

předseda vlády

Mgr. Bohuslav Sobotka

místopředseda vlády

a ministr financí