zákon č. 283/2004 Sb.

i důvodové zprávy.

K zajištění realizace nové kompetence Veřejného ochránce práv bude třeba vytvořit nezbytné organizačně technické a administrativně personální změny, které budou řešeny komplexně v rámci připravované novely zákona o Veřejném ochránci práv, jejíž účinnost se předpokládá od 1.7.2004. Příznivý dopad na státní rozpočet lze předpokládat v souvislosti s rozšířením institutu odklonů od trestního řízení (narovnání a podmíněné odložení podání návrhu na potrestání) již do stadia před zahájením trestního stíhání. Naproti tomu vzrostou náklady v důsledku rozšíření práva na bezplatnou obhajobu zcela nemajetných obviněných (tzv. „právo chudých“ navrhované v § 33 odst. 2). Konkrétní částku však nelze odhadnout, a to právě v souvislosti s uváděným rozšířením možných odklonů ještě v předsoudním stadiu řízení a s očekávaným snížením počtů věcí projednávaných soudy. Lze tak předpokládat, že uváděné úspory na jedné straně a zvýšené nároky na straně druhé se vzájemně vykompenzují, a že navrhovaný zákon nevyvolá dodatečné nároky na státní rozpočet ani ostatní veřejné rozpočty. Předložený návrh zákona nemá vliv na hospodářské subjekty, zejména malé a střední podnikatele a není spojen s dopady na životní prostředí.

Část zvláštní

K části první

K článku I.

K bodu 1

Požadavek na sledování bankovní operace prováděné během určitého období vyplývá z čl. 3 Dodatkového protokolu ze dne 16. 10. 2001 k Úmluvě EU o vzájemné právní pomoci ve věcech trestních z r. 2000. Dalším důvodem je potřeba sledování bankovního účtu a účtu vedeného u Střediska cenných papírů v rámci trestního řízení probíhajícího v České republice. Protože stávající právní úprava uvedená v odstavci 2 tento postup jednoznačně neřeší (hovoří pouze o poskytnutí údajů z bankovního tajemství), je nutno přijmout úpravu, která by výslovně dovolovala po určité stanovené období průběžně sledovat stav a pohyby na určitém účtu. I u těchto údajů je stanoveno omezení, podle něhož nelze takto zjištěné údaje využít k jinému účelu než pro trestní řízení, v rámci něhož byly získány.

K bodu 2

V návaznosti na změnu a doplnění odstavce 3 je nutno tuto změnu promítnout v označení v odstavci 6.

K bodu 3

Jde o nové ustanovení, které navazuje na možnost státního zástupce rozhodnout ve zkráceném přípravném řízení o narovnání a odložení věci nebo o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání. Předpokladem nepřípustnosti trestního stíhání však je, že se podezřelý ve zkušební době stanovené u podmíněného odložení osvědčil - nebo se má za to, že se osvědčil. Stejné účinky nepřípustnosti trestního stíhání má rozhodnutí státního zástupce o podmíněném odložení trestního stíhání učiněné v přípravném řízení – nikoli však ve zkráceném přípravném řízení, pokud se podezřelý ve zkušební lhůtě osvědčil, nebo nastala zákonná fikce osvědčení.

K bodu 4

V § 33 odst. 2 se navrhuje možnost soudu rozhodnout o nároku na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu i bez návrhu obviněného, pokud je zjevné, že obviněný nemá dostatek prostředků na její úhradu. Důvodem je nedobytnost pohledávek u nemajetných odsouzených, jejichž osobní a finanční situace neumožňuje hradit náklady obhajoby. Náklady obhajoby v těchto případech zcela nebo zčásti hradí stát.

K bodu 5

Jak vyplývá z informací nestátních a jiných organizací zaměřujících se na ochranu obětí trestných činů, situace, kdy se pachatel násilného trestného činu vrací zpět k oběti v úmyslu jí znovu ublížit, nejsou ve svém počtu zanedbatelné. Na tuto skutečnost reaguje také Rámcové rozhodnutí Rady ze dne 15. března 2001 o postavení obětí v trestním řízení (2001/220/JVV). Z praxe tedy vyplynula potřeba, aby oběti násilných trestných činů byly v určitých případech informovány o tom, zda a kdy byl pachatel propuštěn z vazby či z výkonu trestu odnětí svobody. Ustanovení předpokládá, že poškozený bude v uvedených případech poučen o možnosti podat si žádost o takové informace (u soudu a v přípravném řízení u státního zástupce). Na základě poznatků z praxe se navrhuje poskytnout ve stejné míře ochranu i svědkům, kteří se stávají často terčem výhrůžek ze strany pachatelů zejména závažné násilné trestné činnosti.

K bodu 6

Novela trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb. upravila nový způsob protokolace v řízení před soudem formou pořizování zvukového záznamu a následného vyhotovení protokolu o hlavním líčení nebo veřejném zasedání. Ve zjednodušeném řízení pak byla dána možnost vyhotovení stručného záznamu o průběhu hlavního líčení, za současného splnění podmínek odstavce 3. Lhůta pro výmaz zvukového záznamu byla stanovena nejméně na jeden rok od právní moci rozhodnutí. Po vyhodnocení účinnosti této novely a poznatků soudů přistupuje se ke změně tohoto ustanovení. Zvukový záznam o průběhu hlavního líčení a veřejného zasedání bude podle návrhu pořizován vždy (vyjma případů, kdy úkon bude proveden mimo budovu soudu – například ve věznici, nemocnici apod.) a bude uchováván na nosiči informací až do doby skartace spisu. Vzhledem ke kladným poznatkům s vyhotovováním stručných záznamů o průběhu hlavního líčení, navrhuje se rozšíření této možnosti i mimo zjednodušené řízení, budou-li splněny další zákonné podmínky (obviněný a státní zástupce se vzdají opravného prostředku proti rozhodnutí a na vyhotovení protokolu netrvají, anebo žádná z oprávněných osob nepodá opravný prostředek a rozhodnutí nabude právní moci).

K bodu 7 až 9

Ustanovení § 70a navazuje na zavedení práva poškozeného nebo svědka požádat o informace týkající se propuštění, případně uprchnutí obviněného z vazby a stanoví povinnost orgánů činných v trestním řízení vyrozumět poškozeného nebo svědka o této skutečnosti, a to v den, kdy k této skutečnosti došlo.

K bodu 10

Změna v ustanovení § 71 odst. 2 odstraňuje výkladové problémy, které vyvstaly mezi státními zastupitelstvími a soudy ohledně příslušnosti k rozhodování o přistoupení koluzních důvodů vazby.

K bodu 11

Nově se upravuje obligatorní vazba v případech, kdy byl obviněný odsouzen za zvlášť závažný úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, avšak rozsudek doposud nenabyl právní moci. Nové ustanovení má zajistit ochranu společnosti před recidivou odsouzeného, délka vazby se prodlužuje až do doby nařízení výkonu uloženého trestu odnětí svobody. Obviněný tak nebude propuštěn z vazby na svobodu před nastoupením výkonu trestu odnětí svobody. Ustanovení o celkové době vazby (§ 71 odst. 8 a 9) se v takovém případě nepoužijí.

K bodu 12 až 14

Navrhovaná právní úprava řeší problém přechodu vlastnického práva k zajištěným věcem na stát. Jedná se o přechod vlastnického práva v případech, kdy se do moci státu (orgánů činných v trestním řízení) postupem podle trestního řádu dostaly věci, jejichž vlastník není znám a ani po vynaložení veškerého úsilí, které lze na státu právem požadovat, se jej nepodařilo zjistit. Pro tyto případy upraví trestní řád jen to, co již je v netrestní oblasti obecně upraveno v ustanovení § 135 odst. 1 občanského zákoníku, jde-li o věci ztracené nebo opuštěné.

K bodu 15

Ustanovení reaguje na současnou situaci v oblasti vymáhání části justičních pohledávek vzniklých státu z titulu neuhrazených nákladů trestního řízení. Jelikož pachatelé trestných činů jsou v řadě případů osoby sociálně slabé, nekvalifikované a s tím související nižší možností nalezení pracovního uplatnění (jejich právní zastupování vykonává obvykle obhájce ex offo), není možné pohledávky fakticky vymoci. Nové ustanovení usiluje o to, aby nevznikaly další pohledávky z titulu úroku z prodlení.

K bodům 16 a 17

Ustanovení rozšiřují práva poškozeného na náhradu nákladů souvisejících s jeho účastí v trestním řízení bez ohledu na to, že mu nebyl přiznán nárok na náhradu škody. Důvodem pro tento návrh je snaha dosáhnout stavu, aby se poškozenému jako oběti trestného činu dostalo pokud možno plného odškodnění či satisfakce ještě v rámci probíhajícího trestního řízení /ustanovení reaguje na Rámcové rozhodnutí Rady ze dne 15. března 2001 o postavení obětí v trestním řízení (2001/220/JVV)/.

K bodu 18

Rozhodnutí státního zástupce o přerušení trestního stíhání je třeba učinit před tím, než bude trestní stíhání předáno do ciziny, nebo bude obviněný vydán do ciziny nebo vyhoštěn. Stávající úprava činila problémy ve styku s cizími justičními orgány.

K bodu 19

Lhůta, která byla stanovena státním zástupcům pro doručení usnesení o zastavení trestního stíhání a o postoupení věci Nejvyššímu státnímu zastupitelství, se mění z pěti dnů na „bezodkladně“. Dosavadní lhůta stanovená ve dnech se neosvědčila.

K bodu 20

Lhůta, po kterou může nejvyšší státní zástupce rušit nezákonná usnesení o zastavení trestního stíhání nebo o postoupení věci, se mění ze dvou na tři měsíce. V praxi bylo dodržení dosavadní lhůty spojeno často s obtížemi v souvislosti s obstaráváním potřebných spisů.

K bodu 21

Novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. došlo k rozdělení trestných činů na dvě základní kategorie - trestné činy, o nichž je konáno vyšetřování, a trestné činy, o nichž je konáno zkrácené přípravné řízení. V případě těchto tzv. "jednodušších" trestných činů, s nižší trestní sazbou a tedy i menší typovou společenskou nebezpečností, o nichž se koná zkrácené přípravné řízení, by užití některého z odklonů (narovnání a podmíněné odložení podání návrhu na potrestání) mělo přicházet v úvahu nejčastěji.

Jako další možnost postupu státního zástupce, kterému byl doručen návrh policejního orgánu po skončení zkráceného přípravného řízení, se navrhuje zařadit též rozhodnutí o schválení narovnání, pokud jsou splněny podmínky podle § 309, a současně rozhodnout o odložení věci. Důvodem pro navrženou úpravu je zrychlení trestního řízení v případě, že věc lze vyřídit před zahájením trestního stíhání, rychlejší uspokojení nároku poškozeného a tedy celková hospodárnost řízení.

Dále se navrhuje zavést institut podmíněného odložení návrhu na potrestání. Jedná se o formu varování, jehož se podezřelému dostává před tím než jeho případ bude předán soudu k trestnímu stíhání, pokud by se nepoučil, nevyhověl uloženým podmínkám, případně se opětovně dopustil protiprávního jednání.

K bodu 22

Nové ustanovení § 179g upravuje podmínky pro vydání rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání státním zástupcem. Ustanovení se blíží svým pojetím i obsahem ustanovení § 307 trestního řádu o podmíněném zastavení trestního stíhání, avšak vzhledem k charakteru řízení i nižší obecné (typové) společenské nebezpečnosti trestných činů, o nichž je toto řízení vedeno, lze připustit některé zmírňující odchylky. Z tohoto důvodu se zkracuje délka horní hranice zkušební doby na jeden rok. Délka spodní hranice (šest měsíců) se ponechává, neboť kratší zkušební doba by byla ryze formální. V zájmu urychleného konečného vyřízení věci a vzhledem k zmiňované povaze těchto trestních věcí se však zkracuje doba pro rozhodnutí o tom, zda se podezřelý osvědčil či nikoli, po uplynutí zkušební doby - na šest měsíců (tedy na polovinu). Protože jde pojmově stále o odložení věci, zůstane jím toto rozhodnutí i v případě rozhodnutí o osvědčení. Pokud se podezřelý ve zkušební době neosvědčí, státní zástupce nařídí policejnímu orgánu, který dosud vedl zkrácené přípravné řízení, aby zahájil trestní stíhání a dále postupoval podle ustanovení hlavy desáté /§ 179f odst. 2 písm. b)/. Pro opačný případ je však třeba vyloučit možnost, aby při kladném rozhodnutí o osvědčení (či marném uplynutí další lhůty pro takové rozhodnutí, aniž to způsobil podezřelý svou vinou) bylo možno takového pachatele trestně stíhat pro týž skutek. Proto se i s tímto rozhodnutím (shodně jako s rozhodnutím o osvědčení či s fikcí o něm v rámci řízení o podmíněném zastavení trestního stíhání) spojují účinky překážky trestního stíhání /§ 11a odst. 1 písm. b)/.

K bodu 23 a 24

Nálezem Ústavního soudu publikovaným pod č. 424/2001 Sb. byla ministru spravedlnosti ponechána možnost podávání stížnosti pro porušení zákona v neprospěch obviněného pouze z důvodů tzv. akademických. Nejvyšší soud mohl vyslovit, že došlo k porušení zákona a zaujmout právní názor k problematice týkající se případu odsouzeného, aniž však mohlo dojít ke zrušení napadeného rozhodnutí a k jakémukoli zhoršení postavení obviněného, či jiným pro něho negativním následkům.

Na základě následného vyhodnocení poznatků z rozhodovací činnosti soudů byla shledána nezbytnost zakotvení v trestním řádu institutu, který by umožňoval dosáhnout změny pravomocného rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, kterým skončilo trestní stíhání (nebo bylo pravomocně rozhodnuto o vrácení věci soudu k došetření) v případech, kdy byl porušen zákon, nebo bylo rozhodnutí učiněno na základě vadného postupu řízení, a to i v neprospěch obviněného.

Oprávnění k podání stížnosti pro porušení zákona se navrhuje svěřit nikoli již ministru spravedlnosti, nýbrž subjektům stojícím mimo státní správu, a to nejvyššímu státnímu zástupci a Veřejnému ochránci práv. Postavení Veřejného ochránce práv se promítá do omezení práva k podání stížnosti pro porušení zákona pouze ve prospěch obviněného.

S ohledem na zájem minimálního zásahu do právní jistoty se navrhuje stanovit, že stížnost pro porušení zákona musí být podána do jednoho roku od právní moci napadeného rozhodnutí. Uvedená lhůta platí jak pro podání stížnosti pro porušení zákona nejvyšším státním zástupcem, tak pro podání stížnosti pro porušení zákona ve prospěch obviněného Veřejným ochráncem práv. Nedodržení této lhůty má za následek zamítnutí stížnosti pro porušení zákona podle § 268 odst. 1 písm b).

V souvislosti se změnou oprávněného subjektu k podání stížnosti pro porušení zákona, mezi které již nepatří ministr spravedlnosti, se dále v odstavci šestém navrhuje stanovit, že stížnost pro porušení zákona může vzít zpět ten, kdo ji podal.

K bodu 25

V důsledku změny stanovení oprávněných subjektů k podání stížnosti pro porušení zákona se zrušuje stávající ustanovení odstavce 1. Nejvyššímu státnímu zástupci i Veřejnému ochránci práv se však zachovává povinnost stížnost pro porušení zákona, která nebyla odůvodněna dodatečně, odůvodnit v krátké lhůtě 14 dnů od jejího podání.

Využití možnosti dodatečného odůvodnění stížnosti pro porušení zákona by mělo být jen výjimečné, protože obligatorní obsahovou náležitostí podané stížnosti pro porušení zákona je též uvedení, který výrok a z jakých důvodů stížnost napadá (§ 267 odst. 1). Z praktických důvodů lze však tuto výjimku připustit, s přihlédnutím k tomu, že nastávají situace, kdy není včas k dispozici spisový materiál nebo jiné podklady potřebné k podání stížnosti pro porušení zákona v zákonné lhůtě.

Uvedená výjimka se vztahuje pouze k důvodům, ostatní obsahové náležitosti musí podaná stížnost pro porušení zákona splňovat.

K bodu 26 a 27

V tomto ustanovení se reaguje na změnu oprávněných subjektů k podání stížnosti pro porušení zákona. Pouze nejvyšší státní zástupce je povinen uvést, zda podává stížnost pro porušení zákona ve prospěch nebo neprospěch obviněného. U veřejného ochránce práv tato povinnost odpadá, protože je podle § 266 odst. 1 oprávněn k podání stížnosti pro porušení zákona pouze ve prospěch obviněného.

V návrhu ustanovení § 267 odstavce 4 se nemění rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu, který je povinen v případě podání stížnosti pro porušení zákona proti výroku o vině přezkoumat v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, a to i v případě, že proti těmto výrokům nebyla stížnost pro porušení zákona podána. Návrh pouze upravuje formulaci v návaznosti na změnu oprávněných subjektů k podání stížnosti pro porušení zákona.

K bodu 28

Vzhledem ke zrušení stávajícího ustanovení § 266a odst. 1, je nutno zrušit na něho směřující odkaz v § 268 odst. 1 písm. b), který se týkal v citovaném ustanovení uváděné dvouměsíční lhůty.

K bodu 29

V případě, že byl zákon porušen ve prospěch obviněného, navrhuje se umožnit postup Nejvyššího soudu podle odstavce 2 pouze za současného splnění dvou podmínek. Tento postup musí být navržen nejvyšším státním zástupcem již v samotné stížnosti pro porušení zákona podané v neprospěch obviněného a Nejvyšší soud o takové stížnosti musí rozhodnout do šesti měsíců od jejího podání. K zabránění zmaření cíle sledovaného tímto ustanovením se výslovně stanoví, že do šestiměsíční lhůty se nezapočítává doba ode dne nařízení veřejného zasedání do dne, na který bylo stanoveno, jestliže obviněný nebo jeho obhájce svojí neúčastí znemožnili jeho konání.

K bodu 30

Vzhledem k novému vymezení subjektů příslušných k podání stížnosti pro porušení zákona, mezi nimiž již není uveden ministr spravedlnosti, je nutno tu část ustanovení § 274 týkající se účasti pověřeného zástupce ministra spravedlnosti na veřejném zasedání Nejvyššího soudu rozhodujícího o stížnosti pro porušení zákona vypustit.

K bodu 31

Nově se upravuje právo Nejvyššího soudu rozhodnout i bez návrhu toho, kdo stížnost pro porušení zákona podal, o odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí, proti němuž stížnost směřuje. V případě, že však takový návrh podán byl, musí o něm Nejvyšší soud rozhodnout v patnáctidenní lhůtě od jeho doručení.

K bodu 32

Dosavadní oprávnění Nejvyššího soudu použít v rámci objasňování okolností v naléhavých případech k zajištění důkazu i prostředky uvedené v hlavě čtvrté se upřesňuje směrem k zajištění osoby obviněného. Stanoví se podmínka, dle níž lze zajistit osobu obviněného vydáním příkazu k zatčení a vzetím do vazby pouze tehdy, navrhne-li to nejvyšší státní zástupce ve stížnosti pro porušení zákona podané v neprospěch obviněného. Nejvyšší soud však takový postup ještě musí shledat nezbytným vzhledem k závažnosti trestného činu a naléhavosti vazebních důvodů.

K bodu 33

Ustanovení reaguje na zavedení možnosti poškozeného a svědka požádat o informace o propuštění, případně o útěku odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody. Navrhuje se proto stanovit povinnost soudu zaslat věznici údaje o poškozených a svědcích, kteří podali příslušnému soudu žádost, a které je třeba vyrozumět o uvedených skutečnostech. Vyrozumění zajistí věznice přímo, a to v den, kdy k propuštění nebo útěku došlo .

K bodu 34

Navrhované ustanovení řeší situaci, kdy pro odsouzeného občana s bydlištěm v České republice není možné dosáhnout zahlazení odsouzení cizozemským soudem, které bylo dle § 4 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, zaznamenáno v evidenci Rejstříku trestů.

K bodu 35

Vzhledem k tomu, že institut stížnosti pro porušení zákona přechází do kompetence Nejvyššího státního zastupitelství a Veřejného ochránce práv, je ustanovení § 389a nutno zrušit.

K článku II.

K bodu 1.

S ohledem na změnu v souvislosti s podáváním stížností pro porušení zákona je třeba upravit režim stížností podaných před účinností zákona a další postup na přechodné období.

K bodu 2.

Ustanovení řeší počátek běhu lhůty stanovené dle § 81 odst. 2 ve vztahu k účinnosti novely zákona.

K bodu 3.

Novela trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb. v přechodných ustanoveních stanovila, že od 1. ledna 2004 může v hlavním líčení a veřejném zasedání provádět protokolaci jen vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník s využitím zvukového záznamu. Po vyhodnocení nového způsobu protokolace a s přihlédnutím k personálnímu zabezpečení soudů, navrhuje se posun uvedeného termínu o jeden rok s tím, že se předpokládá potřebné doplnění, zejména odborného administrativního aparátu krajských soudů, a to v průběhu roku 2004. Tato změna se týká pouze krajských soudů jako soudů prvního stupně, a to vzhledem k rozsahu a složitosti projednávaných věcí (několikadenní hlavní líčení).

K části druhé

Do zákona o Veřejném ochránci práv se promítá změna trestního řádu v souvislosti s podáváním stížností pro porušení zákona, zejména změna subjektu oprávněného k podání stížnosti pro porušení zákona, kterým nyní je Nejvyšší státní zastupitelství a Veřejný ochránce práv.

K části třetí

Ustanovení zákona o soudech a soudcích se mění v souvislosti se změnou subjektů oprávněných k podávání stížností pro porušení zákona.

K části čtvrté

Do zákona o Rejstříku trestů se promítá změna subjektů oprávněných k podání stížnosti pro porušení zákona, kterými budou Nejvyšší státní zastupitelství a Veřejný ochránce práv.

K části páté

Navrhované datum účinnosti je odvozeno od předpokládaného průběhu legislativního procesu.

V Praze dne 16. července 2003

předseda vlády

místopředseda vlády

a ministr spravedlnosti

i trestního zákona uložit výjimečný trest.

45. Z doby uvedené v odstavci 8 jedna třetina připadá na přípravné řízení a dvě třetiny na řízení před soudem. Po uplynutí této doby je třeba obviněného ihned propustit na svobodu. Je-li obviněný stíhán pro dva nebo více trestných činů, je pro určení této doby rozhodující čin nejpřísněji trestný. Jestliže v průběhu řízení vyjde najevo, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, je jiným trestným činem, a délka vykonané vazby již přesáhla dobu určenou podle předchozí věty, obviněný musí být z vazby propuštěn na svobodu nejpozději do patnácti dnů ode dne, kdy došlo k upozornění na změnu právní kvalifikace skutku, i když některý vazební důvod trvá.

46. Lhůta trvání vazby se počítá ode dne, kdy došlo k zatčení nebo zadržení obviněného, anebo nepředcházelo-li zatčení nebo zadržení, ode dne, kdy došlo na základě rozhodnutí o vazbě k omezení osobní svobody obviněného. Při vrácení věci státnímu zástupci k došetření pokračuje běh lhůty uvedené v odstavci 3 ode dne, kdy byl spis doručen státnímu zástupci.

47. Délka trvání vazby, o níž bylo rozhodnuto podle § 265o odst. 2, § 275 odst. 3, § 287 nebo § 314k odst. 1, se posuzuje samostatně a nezávisle na vazbě v původním řízení.

§ 71a

Pokud byl soudem vyhlášen odsuzující rozsudek, kterým byl obviněný odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za zvlášť závažný úmyslný trestný čin, neplatí lhůty pro trvání vazby podle § 71 odst. 8 a 9 až do nařízení výkonu uloženého trestu odnětí svobody.

§ 72

(1) Všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny průběžně zkoumat, zda důvody vazby ještě trvají nebo se nezměnily. Soud tak činí v přípravném řízení pouze v řízení o stížnosti proti rozhodnutí uvedenému v § 146a odst. 1 písm. a).

(2) Obviněný musí být ihned propuštěn na svobodu, jestliže

a) pomine důvod vazby, nebo

b) je zřejmé, že vzhledem k osobě obviněného a k okolnostem případu trestní stíhání nepovede k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, a obviněný se nedopustil jednání uvedeného v § 68 odst. 3.

(3) Obviněný má právo kdykoliv žádat o propuštění na svobodu. O takové žádosti musí soud neodkladně, nejpozději do pěti pracovních dnů, rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní jiné důvody, opakovat až po uplynutí čtrnácti dnů od právní moci rozhodnutí.

(4) Souhlasí-li státní zástupce s propuštěním obviněného na svobodu, může v řízení před soudem o propuštění z vazby rozhodnout předseda senátu.

§ 73

Nahrazení vazby zárukou, dohledem nebo slibem

(1) Je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) nebo c), může orgán rozhodující o vazbě ponechat obviněného na svobodě nebo ho propustit na svobodu, jestliže

a) zájmové sdružení občanů uvedené v § 3 odst. 1, anebo důvěryhodná osoba schopná příznivě ovlivňovat chování obviněného, nabídnou převzetí záruky za další chování obviněného a za to, že se obviněný na vyzvání dostaví k soudu, státnímu zástupci, nebo policejnímu orgánu a že vždy předem oznámí vzdálení se z místa pobytu, a orgán rozhodující o vazbě považuje záruku vzhledem k osobě obviněného a k povaze projednávaného případu za dostatečnou a přijme ji,

b) obviněný dá písemný slib, že povede řádný život, zejména že se nedopustí trestné činnosti, na vyzvání se dostaví k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, vždy předem oznámí vzdálení se z místa pobytu a že splní povinnosti a dodrží omezení, která se mu uloží, a orgán rozhodující o vazbě považuje slib vzhledem k osobě obviněného a k povaze projednávaného případu za dostatečný a přijme jej, nebo

c) s ohledem na osobu obviněného a povahu projednávaného případu lze účelu vazby dosáhnout dohledem probačního úředníka nad obviněným.

(2) Soud a v přípravném řízení státní zástupce seznámí toho, kdo nabízí převzetí záruky podle odstavce 1 písm. a) a splňuje podmínky pro její přijetí, s podstatou obvinění a se skutečnostmi, v nichž je shledáván důvod vazby.

(3) Obviněný, nad nímž byl vysloven dohled probačního úředníka nahrazující vazbu, je povinen se ve stanovených lhůtách dostavit k probačnímu úředníkovi, změnit místo pobytu pouze s jeho souhlasem a podrobit se dalším omezením stanoveným ve výroku rozhodnutí, která směřují k tomu, aby se nedopustil trestné činnosti a nemařil průběh trestního řízení.

(4) Neplní-li obviněný povinnosti uložené v souvislosti s nahrazením vazby některým opatřením uvedeným v odstavci 1 a trvají-li důvody vazby, soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce rozhodne o vazbě.

§ 73a

Peněžitá záruka

(1) Je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) nebo c), může orgán rozhodující o vazbě ponechat obviněného na svobodě nebo ho propustit na svobodu též tehdy, jestliže přijme složenou peněžitou záruku, jejíž výši určil. Je-li však obviněný stíhán pro trestný čin teroru (§ 93 a § 93a), obecného ohrožení podle § 179 odst. 2, 3, nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 3, 4, vraždy (§ 219), ublížení na zdraví (§ 222), loupeže podle § 234 odst. 3, znásilnění podle § 241 odst. 2 až 4 a pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 3, 4 trestního zákona a je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. c), nelze peněžitou záruku přijmout. Se souhlasem obviněného může peněžitou záruku složit i jiná osoba, musí však být před jejím přijetím seznámena s podstatou obvinění a se skutečnostmi, v nichž je shledáván důvod vazby.

(2) Na návrh obviněného nebo osoby, která nabízí složení peněžité záruky, orgán uvedený v odstavci 1 rozhodne, že

a) přijetí peněžité záruky je přípustné, a zároveň s přihlédnutím k osobě a k majetkovým poměrům obviněného nebo toho, kdo za něho složení peněžité záruky nabízí, k povaze a závažnosti trestného činu, pro který je obviněný stíhán, a závažnosti důvodů vazby určí výši peněžité záruky v odpovídající hodnotě od 10 000 Kč výše a způsob jejího složení, nebo

b) vzhledem k okolnostem případu nebo závažnosti skutečností odůvodňujících vazbu nabídku peněžité záruky nepřijímá.

(3) Soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce rozhodne, že peněžitá záruka připadá státu, jestliže obviněný

a) uprchne, skrývá se nebo neoznámí změnu svého pobytu, a znemožní tak doručení předvolání nebo jiné písemnosti soudu, státního zástupce, nebo policejního orgánu,

b) zaviněně se nedostaví na předvolání k úkonu trestního řízení, jehož provedení je bez jeho přítomnosti vyloučeno,

c) opakuje trestnou činnost nebo se pokusí dokonat trestný čin, který dříve nedokonal nebo který připravoval nebo kterým hrozil, nebo

d) se vyhýbá výkonu uloženého trestu odnětí svobody nebo peněžitého trestu nebo výkonu náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest.

(4) Peněžitou záruku zruší nebo změní její výši na návrh obviněného nebo osoby, která ji složila, anebo i bez návrhu soud nebo státní zástupce, který v té době vede řízení, jestliže pominuly důvody, které k jejímu přijetí vedly, nebo se změnily okolnosti rozhodné pro určení její výše. Rozhodne-li o zrušení peněžité záruky nebo o jejím připadnutí státu, přezkoumá zároveň, zda nejsou dány důvody pro rozhodnutí o vzetí do vazby, a případně provede potřebné úkony.

(5) Nerozhodne-li soud jinak, trvá peněžitá záruka u obviněného, který byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nebo peněžitému trestu, do dne, kdy obviněný nastoupí výkon trestu odnětí svobody, zaplatí peněžitý trest a náklady trestního řízení. Nezaplatí-li obviněný peněžitý trest nebo náklady trestního řízení ve stanovené lhůtě, na jejich zaplacení se použijí prostředky z peněžité záruky.

(6) Na důvody, pro které peněžitá záruka může připadnout státu nebo být použita na zaplacení peněžitého trestu nebo nákladů trestního řízení, musí být obviněný a osoba, která peněžitou záruku složila, předem upozorněni.

§ 73b

Orgány rozhodující o vazbě

(1) O vzetí obviněného do vazby může rozhodnout pouze soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce.

(2) O dalším trvání vazby obviněného rozhoduje soud a v přípravném řízení státní zástupce.

(3) O propuštění obviněného z vazby může i bez žádosti rozhodnout v přípravném řízení státní zástupce. Ten rovněž může rozhodnout o propuštění obviněného z vazby za současného nahrazení vazby zárukou, slibem, dohledem probačního úředníka nebo peněžitou zárukou. Nevyhoví-li státní zástupce žádosti o propuštění z vazby, je povinen ji do pěti pracovních dnů od doručení předložit k rozhodnutí soudu. Po podání obžaloby činí uvedená rozhodnutí soud.

§ 74

Stížnost proti rozhodnutí o vazbě

(1) Proti rozhodnutí o vazbě (§ 68, 69, § 71 odst. 2 až 5, § 72, 73 a 73a) je přípustná stížnost.

(2) Odkladný účinek má pouze stížnost státního zástupce proti rozhodnutí o propuštění obviněného z vazby a stížnost stran proti rozhodnutí o připadnutí peněžité záruky státu. Byl-li však státní zástupce při vyhlášení takového rozhodnutí přítomen, má jeho stížnost odkladný účinek jen tehdy, byla-li podána ihned po vyhlášení rozhodnutí; jde-li o propuštění z vazby po vyhlášení zprošťujícího rozsudku, má stížnost státního zástupce odkladný účinek jen tehdy, podal-li státní zástupce také odvolání proti rozsudku.

§ 74a

Omezení obviněného ve výkonu trestu odnětí svobody

(1) Je-li vedeno trestní stíhání proti obviněnému ve výkonu trestu odnětí svobody a je-li dán některý z důvodů vazby podle § 67, rozhodne o důvodech, obsahu a trvání nezbytných omezení, která se proti němu uplatní, soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce.

(2) Uložená omezení nesmí být závažnější než ta, kterým by jinak byl obviněný podroben ve vazbě.

(3) Na řízení o omezeních a o jejich trvání se užijí přiměřeně ustanovení § 71 a 72. Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.

Oddíl druhý

Zadržení

§ 75 

Zadržení obviněného policejním orgánem

Jestliže je tu některý z důvodů vazby (§ 67) a pro neodkladnost věci nelze rozhodnutí o vazbě předem opatřit, může policejní orgán obviněného zadržet prozatím sám. Je však povinen provedené zadržení státnímu zástupci bezodkladně ohlásit a předat mu opis protokolu, který sepsal při zadržení, i další materiál, který státní zástupce potřebuje, aby popřípadě mohl podat návrh na vzetí do vazby. Návrh musí být podán tak, aby obviněný mohl být nejpozději do 48 hodin od zadržení odevzdán soudu, jinak musí být propuštěn na svobodu.

§ 76

Zadržení osoby podezřelé

(1) Osobu podezřelou ze spáchání trestného činu může, je-li dán některý z důvodů vazby (§ 67), policejní orgán v naléhavých případech zadržet, i kdyždosud proti ní nebylo zahájeno trestní stíhání (§ 160 odst. 1). K zadržení je třeba předchozího souhlasu státního zástupce. Bez takového souhlasu lze zadržení provést, jen jestliže věc nesnese odkladu a souhlasu předem nelze dosáhnout, zejména byla-li osoba přistižena při trestném činu nebo zastižena na útěku.

(2) Osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo bezprostředně poté, smí omezit kdokoli, pokud je to nutné ke zjištění její totožnosti, k zamezení útěku nebo k zajištění důkazů. Je však povinen tuto osobu předat ihned policejnímu orgánu; příslušníka ozbrojených sil může též předat nejbližšímu útvaru ozbrojených sil nebo správci posádky. Nelze-li takovou osobu ihned předat, je třeba některému z uvedených orgánů omezení osobní svobody bez odkladu oznámit.

(3) Policejní orgán, který provedl zadržení, zadrženou osobu vyslechne a o výslechu sepíše protokol, v němž označí místo, čas a bližší okolnosti zadržení a uvede osobní údaje zadržené osoby, jakož i podstatné důvody zadržení.

(4) Policejní orgán, který zadržení provedl nebo kterému byla podle odstavce 2 odevzdána osoba přistižená při trestném činu, ji propustí bezodkladně na svobodu v případě, že bude podezření rozptýleno nebo důvody zadržení z jiné příčiny odpadnou. Nepropustí-li zadrženou osobu na svobodu, předá státnímu zástupci protokol o jejím výslechu s vyhotovením usnesení o zahájení trestního stíhání a další důkazní materiál tak, aby státní zástupce popřípadě mohl podat návrh na vzetí do vazby. Návrh musí policejní orgán podat bez odkladu, aby osoba zadržená podle tohoto zákona mohla být odevzdána soudu nejpozději do 48 hodin od tohoto zadržení; jinak musí být propuštěna na svobodu.

(5) Ustanovení § 33 odst. 1, § 91, 92, 93 a 95 je třeba přiměřeně dbát i tehdy, jestliže je zadržená osoba vyslýchána v době, kdyještě proti ní nebylo zahájeno trestní stíhání (§ 160).

(6) Zadržená osoba má právo zvolit si obhájce, hovořit s ním bez přítomnosti třetí osoby a radit se s ním již v průběhu zadržení; má též právo požadovat, aby obhájce byl přítomen při jejím výslechu podle odstavce 3, ledaže je obhájce ve lhůtě tam uvedené nedosažitelný. O těchto právech je třeba podezřelého poučit a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění.

§ 77

Rozhodnutí o zadržené osobě

(1) Nenařídil-li státní zástupce propuštění zadržené osoby na podkladě materiálů mu došlých, popřípadě po jejím opětovném výslechu, je povinen odevzdat ji ve lhůtě 48 hodin od zadržení soudu s návrhem na vzetí do vazby. K návrhu připojí dosud získaný důkazní materiál.

(2) Soudce je povinen vyslechnout zadrženou osobu (odstavec 1) a do 24 hodin od doručení návrhu státního zástupce rozhodnout o jejím propuštění na svobodu anebo rozhodnout, že ji bere do vazby. O době a místě konání výslechu vyrozumí bezodkladně vhodným způsobem zvoleného nebo ustanoveného obhájce, pokud je dosažitelný, a o jeho účast zadržená osoba požádala, a státního zástupce. Obhájce a státní zástupce se mohou výslechu zúčastnit a klást zadržené osobě otázky, avšak teprve tehdy, až jim k tomu soudce udělí slovo. Překročení doby 24 hodin od doručení návrhu státního zástupce na vzetí do vazby je vždy důvodem rozhodnutí o propuštění obviněného na svobodu.

Oddíl třetí

Vydání a odnětí věci

§ 78

Povinnost k vydání věci

(1) Kdo má u sebe věc důležitou pro trestní řízení, je povinen ji na vyzvání předložit soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu; je-li ji nutno pro účely trestního řízení zajistit, je povinen věc na vyzvání těmto orgánům vydat. Při vyzvání je třeba ho upozornit na to, že nevyhoví-li výzvě, může mu být věc odňata, jakož i na jiné následky nevyhovění (§ 66).

(2) Povinnost podle odstavce 1 se nevztahuje na listinu, jejíž obsah se týká okolnosti, o které platí zákaz výslechu, ledaže došlo k zproštění povinnosti zachovat věc v tajnosti nebo k zproštění povinnosti mlčenlivosti (§ 99).

(3) Vyzvat k vydání věci je oprávněn předseda senátu, v přípravném řízení státní zástupcenebo policejní orgán.

§ 79

 

Odnětí věci

(1) Nebude-li věc důležitá pro trestní řízení na vyzvání vydána tím, kdo ji má u sebe, může mu být na příkaz předsedy senátu a v přípravném řízení na příkaz státního zástupce nebo policejního orgánu odňata. Policejní orgán potřebuje k vydání takového příkazu předchozí souhlas státního zástupce.

(2) Nevykoná-li orgán, který příkaz k odnětí věci vydal, odnětí věci sám, provede je na podkladě příkazu policejní orgán.

(3) Bez předchozího souhlasu uvedeného v odstavci 1 může být příkaz policejním orgánem vydán jen tehdy, jestliže nelze předchozího souhlasu dosáhnout a věc nesnese odkladu.

(4) K odnětí věci se podle možnosti přibere osoba, která není na věci zúčastněna.

(5) Protokol o vydání a odnětí věci musí obsahovat též dostatečně přesný popis vydané nebo odňaté věci, který by umožnil určit její totožnost.

(6) Osobě, která věc vydala nebo jí byla věc odňata, vydá orgán, který úkon provedl, ihned písemné potvrzení o převzetí věci nebo opis protokolu.

§ 79a

Zajištění peněžních prostředků na účtu u banky

(1) Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že peněžní prostředky na účtu u banky jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly užity, nebo jsou výnosem z trestné činnosti, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán rozhodnout o zajištění peněžních prostředků na účtu. Policejní orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. Předchozího souhlasu státního zástupce není třeba v naléhavých případech, které nesnesou odkladu. Policejní orgán je v takovém případě povinen do 48 hodin své rozhodnutí předložit státnímu zástupci, který s ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší.

(2) Rozhodnutí podle odstavce 1 musí být doručeno bance, která vede účet a poté, co banka zajištění provedla, i majiteli účtu. V rozhodnutí se uvede bankovní spojení, kterým se rozumí číslo účtu a kód banky, a dále peněžní částka v příslušné měně, na kterou se zajištění vztahuje. Nestanoví-li orgán činný v trestním řízení uvedený vodstavci 1 jinak, zakáže se okamžikem doručení rozhodnutí jakákoliv dispozice s peněžními prostředky, které se na účtu nacházejí, až do výše zajištění, s výjimkou výkonu rozhodnutí. Na úhradu pohledávek, které jsou předmětem výkonu soudního nebo správního rozhodnutí, se přednostně použijí peněžní prostředky nedotčené rozhodnutím o zajištění. S peněžními prostředky, na které se vztahuje rozhodnutí o zajištění, lze v rámci výkonu rozhodnutí nakládat jen po předchozím souhlasu soudce a v přípravném řízení státního zástupce; to neplatí, je li výkon rozhodnutí prováděn k uspokojení pohledávky státu.

(3) Jestliže zajištění peněžních prostředků na účtu pro účely trestního řízení již není třeba, nebo zajištění není třeba ve stanovené výši, orgán činný v trestním řízení uvedený v odstavci 1 zajištění zruší nebo je omezí. Policejní orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. Rozhodnutí o zrušení nebo omezení zajištění je třeba doručit bance a majiteli účtu.

(4) Majitel účtu, jehož peněžní prostředky na účtu byly zajištěny, má právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti musí státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu neodkladně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji majitel účtu, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí 14 dnů od právní moci rozhodnutí.

(5) Proti rozhodnutí podle odstavce 1, 3 a 4 je přípustná stížnost.

§ 79b

Z důvodů, pro které lze zajistit peněžní prostředky na účtu u banky, lze rozhodnout o zajištění peněžních prostředků na účtu u spořitelního a úvěrního družstva nebo jiných subjektů, které vedou účet pro jiného, blokaci peněžních prostředků penzijního připojištění se státním příspěvkem, blokaci čerpání finančního úvěru a blokaci finančního pronájmu. Na postup při rozhodování o zajištění a na zrušení nebo omezení zajištění se přiměřeně užije ustanovení § 79a.

§ 79c

Zajištění zaknihovaných cenných papírů

(1) Rozhodne-li předseda senátu nebo v přípravném řízení státní zástupce o zajištění zaknihovaných cenných papírů, Středisko cenných papírů, právnická osoba oprávněná k vedení části evidence a k výkonu ostatních činností Střediska cenných papírů podle zvláštního zákona nebo Česká národní banka zřídí jejich majiteli zvláštní účet, na kterém tyto cenné papíry vede.

(2) V naléhavých případech, které nesnesou odkladu, může o zajištění zaknihovaných cenných papírů rozhodnout též policejní orgán. Do 48 hodin je povinen své rozhodnutí předložit státnímu zástupci, který s ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší.

(3) Okamžikem doručení rozhodnutí o zajištění se zakazuje nakládání s cennými papíry, na které se zajištění vztahuje. Orgán činný v trestním řízený uvedený v odstavcích 1 a 2 může podle povahy a okolností trestného činu, pro který se vede trestní stíhání, v rozhodnutí stanovit, že v důsledku zajištění zaknihovaných cenných papírů nelze vykonávat i další práva.

(4) Na důvody rozhodnutí o zajištění zaknihovaných cenných papírů, na postup při rozhodování o zajištění a na zrušení nebo omezení zajištění se přiměřeně užije ustanovení § 79a.

Vrácení věci

§ 80

(1) Není-li věci, která byla podle § 78 vydána nebo podle § 79 odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. Pokud osoba, která má na věc právo, ji přes opakovanou výzvu nepřevezme, bude věc prodána a částka za ni stržená bude uložena do úschovy soudu. Na prodej se užije přiměřeně předpisu o soudním prodeji zabavených movitých věcí.

(2) Je-li nebezpečí, že se věc, která nemohla být vrácena nebo vydána podle odstavce 1, zkazí, prodá se a částka za ni stržená se uloží do úschovy soudu. Na prodej se užije přiměřeně předpisů o soudním prodeji zabavených movitých věcí.

(3) Rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 činí předseda senátu, v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán. Proti rozhodnutí o vrácení a vydání věci, jakož i o uložení do úschovy, je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.

§ 81

(1) Jestliže byla obviněným vydána nebo mu odňata věc, kterou získal nebo pravděpodobně získal trestným činem, a buď není známo, komu věc patří, nebo není znám pobyt poškozeného, vyhlásí se veřejně popis věci. Vyhlášení se učiní způsobem pro vypátrání poškozeného nejúčelnějším, a to spolu s vyzváním, aby se poškozený přihlásil do šesti měsíců od vyhlášení.

(2) Uplatnil-li ve lhůtě uvedené v odstavci 1 nárok na věc někdo jiný než obviněný, postupuje se podle § 80  odst. 1. Jestliže nárok na věc neuplatnil nikdo jiný, vydá se věc, nebo byla-li zatím pro nebezpečí zkázy už prodána, částka za ni stržená obviněnému na jeho žádost, pokud nejde o věc, kterou získal trestným činem. Jde-li o takovou věc nebo nepožádal-li obviněný o vrácení věci, věc se odevzdá orgánu příslušnému podle zvláštních předpisů, který provede její realizaci. Tím není dotčeno právo vlastníka žádat vydání částky stržené za věc. Jde-li o věc, kterou obviněný získal trestným činem nebo nepožádal-li obviněný o vrácení věci a právo na věc neuplatnil někdo jiný ve lhůtě šesti měsíců po uplynutí lhůty uvedené v  odstavce 1 větě druhé, připadá věc do vlastnictví státu; tím není dotčeno právo vlastníka žádat vydání takové věci nebo vydání částky stržené za její prodej.

(3) Jde-li o věc bezcennou, lze ji zničit, a jde-li o věc nepatrné ceny, lze ji odevzdat orgánu příslušnému podle zvláštních předpisů k realizaci, a to v obou případech i bez předchozího vyhlášení popisu.

(4) Opatření a rozhodnutí uvedená v odstavcích 1 až 3 činí předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán. Proti usnesení o vydání věci, odevzdání věci orgánu příslušnému podle zvláštních předpisů k realizaci nebo o zničení věci je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.

***

HLAVA OSMÁ

NÁKLADY TRESTNÍHO ŘÍZENÍ

§ 151

Náklady trestního řízení, jež nese stát

(1) Náklady nutné k provedení trestního řízení včetně řízení vykonávacího nese stát; nenese však vlastní náklady obviněného, zúčastněné osoby a poškozeného, ani vydání způsobená zvolením obhájce a zmocněnce. Stát však nese náklady na nutnou obhajobu, které obviněnému vznikly v důsledku podání stížnosti pro porušení zákona.

(2) Obhájce, který byl obviněnému ustanoven, má vůči státu nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů podle zvláštního předpisu. Nárok je třeba uplatnit do jednoho roku ode dne, kdy se obhájce dozvěděl, že povinnost obhajovat skončila, jinak nárok zaniká.

(3) O výši odměny a náhradě hotových výdajů rozhodne na návrh obhájce orgán činný v trestním řízení, který vedl řízení v době, kdy obhájci povinnost obhajovat skončila, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději do dvou měsíců od podání návrhu. V řízení před soudem rozhodne předseda senátu soudu prvního stupně. Na návrh obhájce může orgán činný v trestním řízení přijmout opatření, aby obhájci byla poskytnuta ještě před skončením trestního stíhání přiměřená záloha na odměnu a náhradu hotových výdajů, jestliže je to odůvodněno dobou trvání trestního stíhání nebo jinými závažnými důvody.

(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 3 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.

(5) Odměnu a náhradu hotových výdajů je třeba uhradit bez zbytečného odkladu po jejich přiznání, nejpozději do 30 dnů.

(6) Ustanovení odstavců 2 až 5 se přiměřeně užijí na rozhodování o výši odměny a náhradě hotových výdajů zvoleného obhájce obviněným, který má nárok na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu, a ustanoveného zmocněnce poškozeného.

§ 151a

(1) Obviněný, který má nárok na bezplatnou obhajobu nebo na obhajobu za sníženou odměnu, a poškozený, který má nárok na ustanovení zmocněnce, mohou žádat, aby předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce rozhodl o tom, že stát ponese náklady na znalecký posudek, který obviněný nebo poškozený vyžádá. Žádosti nelze vyhovět, jestliže takový důkaz není pro objasnění věci zřejmě potřebný nebo stejný úkon k prokázání téže skutečnosti již vyžádal orgán činný v trestním řízení.

(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.

Povinnost k náhradě nákladů trestního řízení

§ 152

(1) Byl-li obžalovaný pravomocně uznán vinným, je povinen nahradit státu

a) náklady spojené s výkonem vazby,

b) odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci státem, pokud nemá nárok na obhajobu bezplatnou,

c) náklady spojené s výkonem trestu odnětí svobody a

d) paušální částkou ostatní náklady, jež nese stát.

(2) Denní sazbu připadající na náklady spojené s výkonem vazby a způsob úhrady těchto nákladů stanoví Ministerstvo spravedlnosti obecně závazným právním předpisem.

(3) Paušální částku uvedenou v odstavci 1 písm. d) stanoví obecně závazným právním předpisem Ministerstvo spravedlnosti.

(4) Úhradu nákladů spojených s výkonem trestu odnětí svobody upravuje zákon o výkonu trestu odnětí svobody.

§ 152a

U pohledávek vzniklých státu z titulu neuhrazených nákladů trestního řízení uvedených v  § 152 odst. 1, které stát v rámci řízení uhradil, se úrok z prodlení nevyměřuje.

§ 153

 

(1) Kdo podal zcela bezvýsledně dovolání nebo návrh na obnovu řízení, je povinen státu nahradit náklady řízení o tomto návrhu, a to paušální částkou, kterou stanoví Ministerstvo spravedlnosti obecně závazným právním předpisem. Dále je povinen nahradit státu odměnu a hotové výdaje obhájci, pokud byl v souvislosti s takovým návrhem ustanoven, ledaže obviněný má nárok na obhajobu bezplatnou nebo na obhajobu za sníženou odměnu.

(2) Povinnost k náhradě podle odstavce 1 nepostihuje státního zástupce a orgán pověřený péčí o mládež.

§ 154

 

Povinnost k náhradě nákladů poškozeného

48. Byl-li poškozenému alespoň zčásti přiznán nárok na náhradu škody, je odsouzený, jemuž byla povinnost k náhradě škody uložena, povinen nahradit mu náklady potřebné k účelnému uplatnění jeho nároku na náhradu škody v trestním řízení včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce.

49. Soud může podle povahy věci a okolností případu rozhodnout na návrh poškozeného o tom, že se odsouzenému ukládá povinnost uhradit poškozenému zcela nebo z části náklady související s účastí poškozeného v trestním řízení, a to i v případě, že poškozenému nebyl přiznán nárok na náhradu škody ani z části.

Rozhodování o povinnosti k náhradě nákladů trestního řízení a o jejich výši

§ 155

(1) O povinnosti odsouzeného k náhradě nákladů spojených s výkonem vazby a o povinnosti k náhradě odměny a hotových výdajů uhrazených ustanovenému obhájci státem [§ 152 odst. 1 písm. a), b)] rozhodne po právní moci rozsudku předseda senátu soudu prvního stupně.

(2) O povinnosti odsouzeného nahradit poškozenému náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody v trestním řízení nebo jiné náklady související s účastí poškozeného v trestním řízení a o jejich výši rozhodne po právní moci rozsudku na návrh poškozeného předseda senátu soudu prvního stupně; nárok je třeba uplatnit do jednoho roku od právní moci odsuzujícího rozsudku, jinak zaniká.

(3) O povinnosti odsouzeného hradit státu náklady vzniklé ustanovením zmocněnce poškozenému a o jejich výši rozhodne po právní moci rozsudku předseda senátu soudu prvního stupně i bez návrhu.

(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 až 3 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.

§ 156

Jestliže náklady stanovené paušální částkou (§ 152 odst. 1 písm. d) a § 153 odst. 1)) nebyly zaplaceny kolkovými známkami, rozhodne o povinnosti k jejich náhradě po právní moci rozsudku předseda senátu soudu prvního stupně

***

Oddíl čtvrtý

Rozhodnutí v přípravném řízení

§ 171

Postoupení věci jinému orgánu

(1) Státní zástupce postoupí věc jinému orgánu, jestliže výsledky přípravného řízení ukazují, že nejde o trestný čin, že však jde o skutek, který by mohl být jiným příslušným orgánem posouzen jako přestupek, jiný správní delikt nebo kárné provinění.

(2) Proti usnesení podle odstavce 1 může obviněný, a je-li znám, též poškozený, podat stížnost, jež má odkladný účinek.

§ 172

Zastavení trestního stíhání

(1) Státní zástupce zastaví trestní stíhání,

a) je-li nepochybné, že se nestal skutek, pro který se trestní stíhání vede,

b) není-li tento skutek trestným činem a není důvod k postoupení věci,

c) není-li prokázáno, že skutek spáchal obviněný,

d) je-li trestní stíhání nepřípustné (§ 11 odst. 1),

e) nebyl-li obviněný v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědný, nebo

f) zanikla-li trestnost činu.

(2) Státní zástupce může zastavit trestní stíhání,

a) je-li trest, k němuž může trestní stíhání vést, zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne,

b) bylo-li o skutku obviněného již rozhodnuto jiným orgánem, kázeňsky, kárně anebo cizozemským soudem nebo úřadem a toto rozhodnutí lze považovat za postačující, nebo

c) jestliže vzhledem k významu chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobu provedení činu a jeho následku, nebo okolnostem, za nichž byl čin spáchán, a vzhledem k chování obviněného po spáchání činu je zřejmé, že účelu trestního řízení bylo dosaženo.

(3) Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 může obviněný, a je-li znám též poškozený, podat stížnost, jež má odkladný účinek.

(4) V trestním stíhání, které bylo zastaveno z některého důvodu uvedeného v odstavci 2, se pokračuje, prohlásí-li obviněný do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá. O tom je třeba obviněného poučit.

§ 173

Přerušení trestního stíhání

(1) Státní zástupce přeruší trestní stíhání,

a) nelze-li pro nepřítomnost obviněného věc náležitě objasnit,

b) nelze-li obviněného pro těžkou chorobu postavit před soud,

c) není-li obviněný pro duševní chorobu, která nastala až po spáchání činu, schopen chápat smysl trestního stíhání,

d) bylo-li trestní stíhání předáno navrhuje-li se předání trestního stíhání do ciziny, nebo byl-li obviněný vydán do ciziny nebo vyhoštěn.

(2) Před rozhodnutím o přerušení trestního stíhání je nutno učinit vše, čeho je třeba k zabezpečení úspěšného provedení trestního stíhání. Pomine-li důvod přerušení, státní zástupce rozhodne, že se v trestním stíhání pokračuje.

(3) O přerušení trestního stíhání je třeba vyrozumět poškozeného.

§ 173a

Doručení usnesení

Nejvyššímu státnímu zastupitelství

Usnesení o zastavení trestního stíhání a o postoupení věci doručí státní zástupce do pěti dnů od bezodkladně po právní moci Nejvyššímu státnímu zastupitelství.

Oddíl pátý

Dozor státního zástupce

§ 174

(1) Dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení vykonává státní zástupce.

(2) Kromě oprávnění uvedených v § 157 odst. 2 je při výkonu dozoru státní zástupce oprávněn

a) dávat závazné pokyny k vyšetřování trestných činů,

b) vyžadovat od policejního orgánu spisy, dokumenty, materiály a zprávy o spáchaných trestných činech za účelem prověrky, zda policejní orgán včas zahajuje trestní stíhání a řádně v něm postupuje,

c) zúčastnit se provádění úkonů policejního orgánu, osobně provést jednotlivý úkon nebo i celé vyšetřování a vydat rozhodnutí v kterékoliv věci; přitom postupuje podle ustanovení tohoto zákona pro policejní orgán a proti jeho rozhodnutí je přípustná stížnost ve stejném rozsahu jako proti rozhodnutí policejního orgánu,

d) vracet věc policejnímu orgánu se svými pokyny k doplnění,

e) rušit nezákonná nebo neodůvodněná rozhodnutí a opatření policejního orgánu, která může nahrazovat vlastními; u usnesení o odložení věci může tak učinit do 30 dnů od doručení; jestliže rozhodnutí policejního orgánu nahradil vlastním rozhodnutím jinak, než na podkladě stížnosti oprávněné osoby proti usnesení a policejního orgánu, je proti jeho rozhodnutí přípustná stížnost ve stejném rozsahu jako proti rozhodnutí policejního orgánu,

f) přikázat, aby úkony ve věci prováděla jiná osoba služebně činná v policejním orgánu.

§ 174a

Oprávnění nejvyššího státního zástupce

(1) Nejvyšší státní zástupce může do dvou tří měsíců od právní moci rušit nezákonná usnesení nižších státních zástupců o zastavení trestního stíhání nebo o postoupení věci.

(2) Za tím účelem může státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství vyžadovat od nižších státních zastupitelství spisy, dokumenty, materiály a zprávy a provádět prověrky.

(3) Zruší-li nejvyšší státní zástupce usnesení podle odstavce 1, pokračuje v řízení státní zástupce, který ve věci rozhodoval v prvním stupni. Přitom je vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí nejvyšší státní zástupce, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení nejvyšší státní zástupce nařídil.

§ 175

(1) Pouze státní zástupce je oprávněn:

a) rozhodnout o zastavení, podmíněném zastavení nebo přerušení trestního stíhání a o postoupení věci jinému orgánu,

b) podat obžalobu,

c) rozhodovat o prodloužení vazby a o ponechání obviněného ve vazbě, o propuštění z vazby na svobodu a o žádosti obviněného o propuštění z vazby na svobodu,

d) nařídit zajištění majetku obviněného a určit, na které prostředky a věci se toto zajištění nevztahuje, anebo zrušit takové zajištění,

e) provést zajištění nároku poškozeného na náhradu škody a omezit nebo zrušit takové zajištění anebo věc z něho vyjmout,

f) nařídit exhumaci mrtvoly,

g) navrhnout vyžádání obviněného z ciziny,

h) provést předběžné šetření v řízení o vydání do ciziny.

(2) Ve věcech, v nichž vyšetřování koná státní zástupce, vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení státní zástupce nejblíže vyššího státního zastupitelství; tím není dotčeno právo státního zástupce, který koná vyšetřování, učinit rozhodnutí podle § 171 až 173, podle § 307 nebo podle § 309 za podmínek tam uvedených, pokud si toto právo nevyhradil státní zástupce vykonávající dozor.

Oddíl šestý

Obžaloba

§ 176

(1) Jestliže výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud, státní zástupce podá obžalobu a připojí k ní spisy a jejich přílohy. O podání obžaloby vyrozumí obviněného, obhájce a poškozeného, pokud jsou jeho pobyt nebo sídlo známé.

(2) Obžaloba může být podána jen pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání (§ 160). Míní-li státní zástupce tento skutek posuzovat jako jiný trestný čin, než jak ho posuzoval policejní orgán, upozorní na to před podáním obžaloby obviněného a jeho obhájce a zjistí, zda navrhují se zřetelem na zamýšlenou změnu vyšetřování doplnit.

§ 177

Obžaloba musí obsahovat

a) označení státního zástupce a den sepsání obžaloby,

b) jméno a příjmení obviněného, den a místo jeho narození, jeho zaměstnání a bydliště, popřípadě jiné údaje potřebné k tomu, aby nemohl být zaměněn s jinou osobou; jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru, uvede se též hodnost obviněného a útvar, jehož je příslušníkem,

c) žalobní návrh, v němž musí být přesně označen skutek, pro který je obviněný stíhán, s uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání, popřípadě s uvedením jiných skutečností, pokud je jich třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným a aby bylo odůvodněno použití určité trestní sazby; musí tu být dále uvedeno, jaký trestný čin obžaloba v tomto skutku spatřuje, a to jeho zákonným pojmenováním, uvedením příslušného ustanovení zákonů a všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu,

d) odůvodnění žalovaného skutku s uvedením důkazů, o které se toto odůvodnění opírá, a seznam důkazů, jejichž provedení se v hlavním líčení navrhuje, jakož i právní úvahy, kterými se státní zástupce řídil při posuzování skutečností podle příslušných ustanovení zákona.

§ 178

(1) Státní zástupce navrhne v obžalobě, aby soud uložil ochranné léčení nebo ochrannou výchovu anebo zabrání věci, má-li za to, že jsou pro to zákonné podmínky.

(2) Návrh uvedený v odstavci 1 může státní zástupce učinit též samostatně.

§ 179

(1) K podání obžaloby a k jejímu zastupování před soudem je příslušný státní zástupce vyššího státního zastupitelství, než které u soudu působí, pokud vykonával dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení a věc nepředal nižšímu státnímu zastupitelství.

(2) I po podání obžaloby může státní zástupce požádat policejní orgán uvedený v § 12 odst. 2 o opatření důkazu, který potřebuje k  zastupování obžaloby v řízení před soudem.

Oddíl sedmý

Zkrácené přípravné řízení

§ 179a

(1) Zkrácené přípravné řízení se koná o trestných činech, o nichž přísluší konat řízení v prvním stupni okresnímu soudu a na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje tři léta, jestliže

a) podezřelý byl přistižen při činu nebo bezprostředně poté, nebo

b) v průběhu prověřování trestního oznámení nebo jiného podnětu k trestnímu stíhání byly zjištěny skutečnosti, jinak odůvodňující zahájení trestního stíhání a lze očekávat, že podezřelého bude možné ve lhůtě uvedené v § 179b odst. 4 postavit před soud.

(2) Zkrácené přípravné řízení konají policejní orgány uvedené v § 12 odst. 2.

(3) O trestných činech příslušníků Policie České republiky a příslušníků Bezpečnostní a informační služby koná zkrácené přípravné řízení státní zástupce; ustanovení § 161 odst. 3 a 4 zde platí přiměřeně.

§ 179b

(1) Orgán konající zkrácené přípravné řízení provádí úkony podle hlavy deváté. Způsobem uvedeným v hlavě čtvrté provádí pouze neodkladné nebo neopakovatelné úkony.

(2) Ve zkráceném přípravném řízení má podezřelý stejná práva jako obviněný (§ 33 odst. 1, 2). Zadržený podezřelý má právo zvolit si obhájce a radit se s ním bez přítomnosti třetí osoby již v průběhu zadržení. Pokud si podezřelý, který nebude propuštěn ze zadržení, ale bude předán s návrhem na potrestání soudu k provedení zjednodušeného řízení (§ 314b odst. 1, 2), ve stanovené lhůtě obhájce nezvolí, je třeba mu obhájce na dobu, po kterou trvají důvody zadržení, ustanovit (§ 38). O tom je třeba podezřelého před jeho výslechem poučit a poskytnout mu plnou možnost uplatnění jeho práv.

(3) Podezřelého ze spáchání trestného činu je třeba vyslechnout a nejpozději na počátku výslechu mu sdělit, ze spáchání jakého skutku je podezřelý a jaký trestný čin je v tomto skutku spatřován. O tomto úkonu orgán konající zkrácené přípravné řízení učiní záznam do protokolu. Opis záznamu doručí podezřelému a jeho obhájci; policejní orgán zašle opis záznamu do 48 hodin též státnímu zástupci. Na postup při výslechu podezřelého se přiměřeně užijí ustanovení o výslechu obviněného.

(4) Zkrácené přípravné řízení musí být skončeno nejpozději do dvou týdnů ode dne, kdy policejní orgán obdržel trestní oznámení nebo jiný podnět k trestnímu stíhání.

§ 179c

50. Nerozhodne-li po skončení zkráceného přípravného řízení policejní orgán o odložení věci z důvodu uvedeného v § 159a odst. 1 až 4, předloží státnímu zástupci stručnou zprávu o jeho výsledku, ve které uvede, jaký trestný čin je spatřován ve skutku, pro který je sděleno podezření, a jaké důkazy, jež lze provést před soudem, podezření odůvodňují. Ke zprávě policejní orgán připojí všechny písemnosti a věcishromážděné v průběhu zkráceného přípravného řízení.

(2) Státní zástupce, kterému byl doručen návrh policejního orgánu podle odstavce 1, nebo který sám provedl zkrácené přípravné řízení,

1. podá soud návrh na potrestání, shledá-li, že výsledky zkráceného přípravného řízení odůvodňují postavení podezřelého před soud,

2. věc odloží, nejde-li ve věci o podezření z trestného činu,

3. odevzdá věc příslušnému orgánu k projednání přestupku,

4. odevzdá věc jinému orgánu ke kázeňskému nebo kárnému projednání,

5. věc odloží, jestliže je trestní stíhání nepřípustné podle § 11 odst. 1,

6. věc odloží, rozhodl-li o schválení narovnání, přičemž použije obdobně ustanovení § 309 a násl.,

7. věc podmíněně odloží podle § 179g,

8. věc může odložit též, jestliže je trestní stíhání neúčelné vzhledem k okolnostem uvedeným v § 172 odst. 2, nebo

9. opatřením vrátí věc policejnímu orgánu, je-li v rámci zkráceného přípravného řízení třeba provést další úkon.

(3) Neučiní-li státní zástupce žádné rozhodnutí nebo opatření podle odstavce 2, předá věc policejnímu orgánu uvedenému v § 161 odst. 2 k zahájení trestního stíhání s poukazem na to, že skutek, pro který se vedlo zkrácené přípravné řízení, má být správně posouzen podle jiného ustanovení zákona, než podle jakého jej posuzoval policejní orgán a vzhledem k odchylnému právnímu posouzení nelze zkrácené přípravné řízení konat.

(4)O odložení věci podle odstavce 1 nebo o rozhodnutí podle odstavce 2 vyrozumí orgán, který takové rozhodnutí učinil, poškozeného, pokud je znám, a oznamovatele, pokud o to podle § 158 odst. 2 požádal.

§ 179d

(1) Návrh na potrestání obsahuje stejné náležitosti jako obžaloba s výjimkou odůvodnění.

(2) K návrhu připojí státní zástupce všechny písemnosti a další přílohy, které mají význam pro soudní řízení a rozhodnutí.

§ 179e

Jestliže je státnímu zástupci předána zadržená podezřelá osoba a státní zástupce ji nepropustí na svobodu, předá ji nejpozději do 48 hodin od zadržení soudu spolu s návrhem na potrestání; jinak rozhodne o zahájení trestního stíhání a předloží soudu návrh na rozhodnutí o vazbě obviněného.

§ 179f

1. Zkrácené přípravné řízení nelze konat nebo v něm pokračovat, jestliže:

a) je dán důvod vazby a nejsou splněny podmínky pro předání zadrženého podezřelého spolu s návrhem na potrestání soudu, nebo

b) jsou dány důvody pro konání společného řízení o dvou nebo více trestných činech, a alespoň o jednom z nich je třeba konat vyšetřování.

(2) Není-li zkrácené přípravné řízení skončeno ve lhůtě uvedené v § 179b odst. 4, státní zástupce s přihlédnutím k okolnostem případu

a) prodlouží lhůtu, v níž je třeba zkrácené přípravné řízení skončit, nejvýše však o deset dnů,

b) nařídí policejnímu orgánu, který dosud vedl zkrácené přípravné řízení, aby zahájil trestní stíhání a dále postupoval podle ustanovení hlavy desáté, nebo

c) uloží, aby věc byla předložena policejnímu orgánu uvedenému v § 161 odst. 2 k zahájení trestního stíhání; státní zástupce tak postupuje vždy, je li dán některý z důvodů uvedených v odstavci 1.

Podmíněné odložení podání návrhu na potrestání

§ 179g

(1) Namísto podání návrhu na potrestání může státní zástupce za podmínek uvedených v § 307 rozhodnout o tom, že se podání návrhu na potrestání podmíněně odkládá, jestliže

a) podezřelý se k činu doznal,

b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena,

c) s podmíněným odložením podání návrhu na potrestání vyslovil souhlas,

a vzhledem k osobě podezřelého, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.

(2) V rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání se stanoví zkušební doba na šest měsíců až jeden rok. Zkušební doba počíná právní mocí tohoto rozhodnutí.

(3) Podezřelému lze též uložit, aby ve zkušební době dodržoval přiměřená omezení a povinnosti směřující k tomu, aby vedl řádný život.

(4) Proti rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání může podezřelý a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek.

§ 179h

(1) Jestliže podezřelý v průběhu zkušební doby vedl řádný život a vyhověl i dalším uloženým omezením, rozhodne státní zástupce, jenž podmíněně odložil podání návrhu na potrestání v prvním stupni, že se osvědčil. Jinak, a to popřípadě i během zkušební doby, postupuje podle § 179f odst. 2 písmeno b).

(2) Jestliže do šesti měsíců od uplynutí zkušební doby nebylo učiněno rozhodnutí podle odstavce 1, aniž na tom měl podezřelý vinu, má se za to, že se osvědčil.

(3) Právní mocí rozhodnutí o tom, že podezřelý se osvědčil, nebo uplynutím lhůty uvedené v odstavci 2 nastávají účinky uvedené v § 11a odst. 1 písm.b).

(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou podezřelý a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek.

***

HLAVA OSMNÁCTÁ

STÍŽNOST PRO PORUŠENÍ ZÁKONA A ŘÍZENÍ O NÍ

§ 266

 

(1) Proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Nestanoví-li zákon jinak, není proti rozhodnutí Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona přípustná.

(1) Proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, kterým skončilo trestní stíhání, nebo pravomocnému rozhodnutí o vrácení věci soudem státnímu zástupci k došetření, 

10. jímž byl porušen zákon, nebo

11. které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení,

může nejvyšší státní zástupce nebo veřejný ochránce práv podat do jednoho roku od právní moci takového rozhodnutí u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Veřejný ochránce práv může takovou stížnost podat jen ve prospěch obviněného.

2. Proti výroku o trestu lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.

3. Týká-li se rozhodnutí uvedené v odstavci 1 více osob, lze stížnost pro porušení zákona podat také jen proti té části rozhodnutí, která se týká některé z těchto osob.

4. Stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného proti pravomocnému rozhodnutí soudu nelze podat jen z toho důvodu, že soud postupoval v souladu s § 259 odst. 4, § 264 odst. 2, § 273 nebo § 289 písm. b).

5. Ustanovení odstavce 4 se užije přiměřeně i na rozhodnutí soudu nebo státníhozástupce učiněné v souladu s § 150 odst. 1 nebo 3.

6. Ministr spravedlnosti může vzít zpět stížnost pro porušení zákona, kterou podal Stížnost pro porušení zákona může vzít zpět ten, kdo ji podal a to až do doby, než se soud rozhodující o stížnosti pro porušení zákona odebere k závěrečné poradě. Zpětvzetí stížnosti vezme usnesením na vědomí předseda senátu tohoto soudu.

§ 266a

51. Proti rozhodnutím, jejichž zrušení se lze domáhat cestou dovolání, může ministr spravedlnosti podat stížnost pro porušení zákona ve lhůtě dvou měsíců od doručení pravomocného rozhodnutí státnímu zástupci. Jestliže nebylo v takové věci podáno dovolání, může ministr spravedlnosti podat ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona i po uplynutí této lhůty.

52. Podanou stížnost pro porušení zákona, která nebyla odůvodněna, je ministr spravedlnosti povinen odůvodnit do 14 dnů od jejího podání.

53. Stížnost pro porušení zákona a dovolání podané v téže věci projedná Nejvyšší soud ve společném řízení. To nevylučuje postup podle § 23.

§ 266a

(1) Stížnost pro porušení zákona, která nebyla odůvodněna, musí být odůvodněna do 14 dnů od jejího podání.

(2) Jsou-li k tomu dány podmínky, stížnost pro porušení zákona a dovolání podané v téže věci projedná Nejvyšší soud ve společném řízení. To nevylučuje postup podle § 23.

§ 267

(1) Ve stížnosti pro porušení zákona musí být vedle obecných náležitostí (§ 59 odst. 3) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se ministr spravedlnosti domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ministr spravedlnosti Nejvyšší státní zástupce je povinen ve stížnosti pro porušení zákona uvést, zda ji podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného.

(2) Podanou a ve lhůtě uvedené v § 266a odst. 2 též odůvodněnou stížnost pro porušení zákona již nelze v průběhu řízení před Nejvyšším soudem měnit.

(3) Nejvyšší soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly stížností pro porušení zákona napadeny, Nejvyšší soud přihlíží, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž byla podána stížnost pro porušení zákona.

(4) Jestliže ministr spravedlnosti podá důvodně stížnost pro porušení zákona proti výroku o vině byla stížnost pro porušení zákona proti výroku o vině důvodná, přezkoumá Nejvyšší soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda byla i proti těmto výrokům podána stížnost pro porušení zákona.

(5) Byla-li stížností pro porušení zákona napadena část rozhodnutí týkající se jen některé z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozhodnutím, přezkoumá Nejvyšší soud uvedeným způsobem jen tu část rozhodnutí a předcházejícího řízení, která se týká této osoby.

§ 268 

(1) Nejvyšší soud zamítne stížnost pro porušení zákona,

1. není-li přípustná,

2. byla-li podána opožděně (§ 266a odst. 1), nebo

3. není-li důvodná.

(2) Shledá-li Nejvyšší soud, že zákon porušen byl, vysloví rozsudkem, že napadeným rozhodnutím, popřípadě jeho částí (§ 266 odst. 3) nebo v řízení, jež takovému rozhodnutí předcházelo, byl porušen zákon.

§ 269

54. Výrok podle § 268 odst. 2 se nedotýká právní moci rozhodnutí, o něž jde.

55. Byl-li však porušen zákon v neprospěch obviněného, zruší Nejvyšší soud zároveň s výrokem uvedeným v § 268 odst. 2 napadené rozhodnutí nebo jeho část, popřípadě též vadné řízení mu předcházející. Je-li nezákonný jen některý výrok napadeného rozhodnutí a lze-li jej oddělit od ostatních, zruší Nejvyšší soud jen tento výrok. Zruší-li však, byť i jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Zruší také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Ustanovení § 261 se užije přiměřeně.

(3) Byl-li zákon porušen ve prospěch obviněného, může Nejvyšší soud postupovat podle odstavce 2 jen tehdy, navrhl-li to nejvyšší státní zástupce ve stížnosti pro porušení zákona podané v neprospěch obviněného a Nejvyšší soud o takové stížnosti rozhodl do šesti měsíců od jejího podání. Do této lhůty se nezapočítává doba ode dne nařízení veřejného zasedání do dne, na který bylo stanoveno, jestliže obviněný nebo jeho obhájce svojí neúčastí znemožnili jeho konání.

§ 270 

(1) Je-li po zrušení napadeného rozhodnutí nebo některého jeho výroku nutno učinit ve věci rozhodnutí nové, přikáže Nejvyšší soud zpravidla orgánu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

(2) Záleží-li porušení zákona jen v tom, že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, může Nejvyšší soud, aniž rozhodnutí zruší, přikázat orgánu, o jehož rozhodnutí jde, aby o chybějícím výroku rozhodl nebo neúplný výrok doplnil.

(3) Přikazuje-li Nejvyšší soud věc podle odstavce 1 nebo 2 k novému projednání a rozhodnutí, může zároveň nařídit, aby ji soud projednal a rozhodl v jiném složení senátu. Z důležitých důvodů může také věc přikázat k projednání a rozhodnutí jinému soudu nebo jinému státnímu zástupci.

(4) Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

§ 271 

(1) Nejvyšší soud může při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned rozhodnout ve věci, je-li možno rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn. Nejvyšší soud nemůže však sám

a) uznat obviněného vinným skutkem, pro nějž byl napadeným rozsudkem obžaloby zproštěn nebo pro nějž bylo trestní stíhání zastaveno,

b) uznat obviněného vinným těžším trestným činem, než jakým mohl být uznán vinným napadeným rozsudkem,

c) uložit obviněnému trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let nebo trest odnětí svobody na doživotí.

(2) Zruší-li Nejvyšší soud rozsudek toliko ve výroku o náhradě škody, užije přiměřeně § 265.

§ 272 

zrušen

§ 273

Jestliže Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Jde-li o jiné rozhodnutí, platí ustanovení § 150 přiměřeně.

§ 274 

O stížnosti pro porušení zákona rozhoduje Nejvyšší soud ve veřejném zasedání za účasti státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství nebo za účasti Veřejného ochránce práv. Považuje-li to ministr spravedlnosti nebo předseda senátu za potřebné, účastní se veřejného zasedání též pověřený zástupce ministra spravedlnosti. Rozhodnutí podle § 268 odst. 1 může Nejvyšší soud učinit též v neveřejném zasedání.

§ 275

56. Byl-li zákon porušen v neprospěch obviněného, nepřekáží jeho smrt provedení řízení na podkladě stížnosti pro porušení zákona; trestní stíhání nelze tu zastavit proto, že obviněný zemřel. Byl-li zákon porušen jen v neprospěch obviněného, doba od právní moci napadeného rozhodnutí do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona se do promlčecí doby nezapočítává.

57. Nelze-li vyrozumění o veřejném zasedání doručit osobě, která rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona může být přímo dotčena, stačí o konání veřejného zasedání vyrozumět jejího obhájce, popřípadě zmocněnce. Nemá-li tato osoba obhájce, popřípadě zmocněnce, je třeba jí ho k tomu účelu ustanovit. Ustanovení § 39 se tu užije obdobně.

58. Vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.

(4) Ministr spravedlnosti může odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž podal stížnost pro porušení zákona, až do rozhodnutí o této stížnosti. Po podání stížnosti pro porušení zákona tak může učinit i Nejvyšší soud.

(4) Nejvyšší soud může i bez návrhu toho, kdo podal stížnost pro porušení zákona, odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž taková stížnost směřuje, až do doby rozhodnutí o této stížnosti. Byl-li návrh na odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí k tomu oprávněnou osobou podán, rozhodne o něm Nejvyšší soud do patnácti dnů ode dne jeho doručení.

§ 276 

Je-li pro rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona třeba objasnit nějakou okolnost, provede potřebné šetření předseda senátu Nejvyššího soudu anebo na jeho žádost některý jiný orgán činný v trestním řízení, popřípadě i policejní orgán. Pro takové šetření platí ustanovení hlavy páté. Ve zvlášť naléhavých případech lze k zajištění důkazního materiálu použít na podkladě usnesení senátu i prostředků uvedených v hlavě čtvrté. Zajistit osobu obviněného vydáním příkazu k zatčení a vzetím do vazby lze jen tehdy, navrhne-li to nejvyšší státní zástupce ve stížnosti pro porušení zákona podané v neprospěch obviněného a považuje-li to Nejvyšší soud za nezbytné vzhledem k závažnosti trestného činu a naléhavosti vazebních důvodů.

***

Oddíl druhý

Výkon trestu odnětí svobody

§ 320

 

Obecná ustanovení

(1) Způsob výkonu trestu odnětí svobody upravuje zákon o výkonu trestu odnětí svobody.

(2) U osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody, činí rozhodnutí souvisící s výkonem tohoto trestu soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává.

(3) Je-li u trestů odnětí svobody postupně uložených stanoven různý způsob výkonu trestu (§ 39a a 81 tr. zák.), určí společný způsob výkonu postupně uložených trestů soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává.

§ 321

 

Nařízení výkonu trestu

59. Jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat nepodmíněný trest odnětí svobody, stalo vykonatelným, předseda senátu příslušné věznici zašle nařízení výkonu trestu a vyzve odsouzeného, je-li na svobodě, aby trest nastoupil. Stal-li se výrok o uložení trestu odnětí svobody vykonatelným rozhodnutím odvolacího soudu, může výkon tohoto trestu nařídit u obviněného, který je ve vazbě, předseda senátu odvolacího soudu hned při vyhlášení rozhodnutí.

60. Není-li obava, že odsouzený, který je na svobodě, uprchne, může mu předseda senátu k nastoupení trestu poskytnout přiměřenou lhůtu, aby si mohl obstarat své záležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než jeden měsíc ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí uvedené v odstavci 1.

61. Nenastoupí-li odsouzený trest ve lhůtě, která mu byla poskytnuta, nebo je-li obava, že uprchne, nařídí předseda senátu, aby byl do trestu dodán. Není-li známo místo pobytu odsouzeného, užije se na příkaz k jeho dodání do trestu přiměřeně ustanovení § 69 odst. 3. Je-li místo pobytu odsouzeného známo, lze použít k jeho dodání do výkonu trestu ustanovení § 83c odst. 2.

(4) Podal-li poškozený nebo svědek žádost podle § 44a, zašle předseda senátu příslušné věznici spolu s nařízením výkonu trestu informace o poškozeném nebo svědkovi, kterého je nutné o propuštění nebo uprchnutí odsouzeného vyrozumět. Pokud podal poškozený nebo svědek žádost podle § 44a v době, kdy je již odsouzený ve výkonu trestu odnětí svobody, zašle soud informace o poškozeném nebo svědkovi neprodleně věznici, v níž odsouzený vykonává trest odnětí svobody. Věznice je povinna vhodným způsobem vyrozumět poškozeného nebo svědka o propuštění odsouzeného z výkonu trestu nebo o uprchnutí odsouzeného z výkonu trestu v den, kdy k této skutečnosti došlo.

***

HLAVA DVACÁTÁ DRUHÁ

ZAHLAZENÍ ODSOUZENÍ

§ 363 

O zahlazení odsouzení rozhoduje soud na žádost odsouzeného nebo na návrh zájmového sdružení uvedeného v § 3 odst. 1, a nejde-li o případ upravený v § 69 odst. 3 tr. zák., též na žádost osob, které by mohly ve prospěch odsouzeného podat odvolání. O zahlazení odsouzení mladistvého rozhodne soud i bez návrhu nebo žádosti.

§ 364 

(1) O zahlazení odsouzení rozhoduje předseda senátu okresního soudu, v jehož obvodu odsouzený v době podání návrhu má nebo naposledy měl bydliště.

(2) O zahlazení odsouzení mladistvého rozhodne soud, který rozhodoval ve věci v prvním stupni.

(3) Proti rozhodnutí o zahlazení odsouzení je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.

§ 364a

Předseda senátu okresního soudu uvedeného v § 364 odst. 1 též rozhoduje o zahlazení odsouzení cizozemským soudem, které je zaznamenáno v evidenci Rejstříku trestů; účinky v cizině může mít takové rozhodnutí pouze tehdy, stanoví-li tak mezinárodní smlouva.

§ 365 

(1) Jakmile rozhodnutí o zahlazení odsouzení nabylo právní moci, vyrozumí předseda senátu odsouzeného, navrhovatele a orgán, který vede rejstřík trestů; zahlazené odsouzení nesmí být vykazováno ve výpisu z rejstříku trestů.

(2) Byla-li žádost o zahlazení odsouzení zamítnuta, může být znovu podána teprve po uplynutí jednoho roku, ledaže by byla zamítnuta jen proto, že dosud neuplynula doba zákonem stanovená pro zahlazení. Žádost přesto podanou zamítne soud bez šetření.

***

§ 389a

Státní zastupitelství prošetřuje podněty k podání stížnosti pro porušení zákona, které mu jsou adresovány nebo které mu postoupí ministr spravedlnosti. K prošetření je příslušné státní zastupitelství bezprostředně nadřízené státnímu zastupitelství, které bylo v původním řízení ve věci činné v posledním stupni. Po prošetření státní zastupitelství předloží ministru spravedlnosti stanovisko, v němž navrhne buď podnět odložit, nebo podat stížnost pro porušení zákona.

Čl. II

Přechodná ustanovení k části první

1. Stížnosti pro porušení zákona podané před účinností tohoto zákona ministrem spravedlnosti se nadále považují za podané k tomu oprávněnou osobou. O veřejném zasedání konaném o takové stížnosti Nejvyšší soud vyrozumí ministra spravedlnosti a umožní jím pověřenému zástupci, aby se veřejného zasedání zúčastnil.

2. Lhůta šesti měsíců uvedená v § 81 odst. 2 trestního řádu, ve znění tohoto zákona, počne běžet od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

3. Postup podle § 55b odst. 2 až 6 trestního řádu, ve znění tohoto zákona, se u krajského soudu jako soudu prvního stupně uplatní od 1. ledna 2005.

Zákon o veřejném ochránci práv

(vyznačení navrhovaných změn)

§ 1

(1) Veřejný ochránce práv (dále jen "ochránce") působí k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod.

(2) Působnost ochránce podle odstavce 1 se vztahuje na ministerstva a jiné správní úřady s působností pro celé území státu, správní úřady jim podléhající, Českou národní banku, pokud působí jako správní úřad, Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, orgány územních samosprávných celků při výkonu státní správy, a není-li dále stanoveno jinak na Policii České republiky, Armádu České republiky, Hradní stráž, Vězeňskou službu České republiky, dále na zařízení, v nichž se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranná nebo ústavní výchova, ochranné léčení, jakož i na veřejné zdravotní pojišťovny (dále jen "úřad").

(3) Působnost ochránce se nevztahuje na Parlament, prezidenta republiky a vládu, na Nejvyšší kontrolní úřad, na zpravodajské služby České republiky, na orgány činné v trestním řízení, státní zastupitelství a na soudy, s výjimkou orgánů státní správy soudů; tím není dotčeno právo ochránce podat v trestním řízení stížnost pro porušení zákona a k tomu účelu je oprávněn vyžadovat od orgánů činných v trestním řízení spisy a od Rejstříku trestů opisy z evidence Rejstříku trestů týkajících se obviněných.

(4) Ochránce není oprávněn zasahovat do činnosti a rozhodování úřadů jinak, než jak stanoví tento zákon.

***

§ 13

Je-li podnět podle svého obsahu opravným prostředkem podle předpisů o řízení ve věcech správních nebo soudních, žalobou nebo opravným prostředkem ve správním soudnictví, anebo ústavní stížností, ochránce o tom stěžovatele neprodleně vyrozumí a poučí jej o správném postupu; to neplatí, jde-li o podnět k podání opravného prostředku, který je ochránce oprávněn podat podle zvláštního zákona.

ČÁST TŘETÍ

ZVLÁŠTNÍ OPRÁVNĚNÍ

A POVINNOSTI OCHRÁNCE

§ 22

(1) Ochránce je oprávněn doporučit vydání, změnu nebo zrušení právního nebo vnitřního předpisu. Doporučení podává úřadu, jehož působnosti se týká, a jde-li o nařízení nebo usnesení vlády nebo zákon, vládě.

(2) Úřad je povinen do 60 dnů sdělit své stanovisko k doporučení podle odstavce 1. Ustanovení § 20 odst. 2 platí obdobně.

(3) Ochránce je oprávněn podat v trestním řízení stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného.

§ 23

(1) Ochránce podává každoročně do 31. března Poslanecké sněmovně souhrnnou písemnou zprávu o své činnosti za uplynulý rok;zpráva je sněmovní publikací. Zprávu současně zasílá Senátu, prezidentu republiky, vládě a ministerstvům a jiným správním úřadům s působností pro celé území státu a vhodným způsobem ji zveřejňuje.

(2) Ochránce soustavně seznamuje veřejnost se svou činností podle tohoto zákona a s poznatky, které z jeho činnosti vyplynuly.

§ 24

(1) Ochránce Poslanecké sněmovně předkládá

a) nejméně jednou za 3 měsíce informaci o své činnosti,

b) zprávu o jednotlivých věcech, v nichž nebylo dosaženo dostatečných opatření k nápravě ani postupem podle § 20,

c) doporučení podle § 22, pokud jde o právní předpisy.

(2) Poslanecká sněmovna projednává zprávy a informace předložené ochráncem.

(3) Ochránce je oprávněn zúčastnit se schůze Poslanecké sněmovny a jejího orgánu, jedná-li se o věcech týkajících se jeho působnosti, i když schůze nebo její část byla prohlášena za neveřejnou. Požádá-li o slovo, bude mu uděleno.

§ 25

(1) Úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti ochránce plní Kancelář Veřejného ochránce práv (dále jen "Kancelář"), která je rozpočtovou organizací.

(2) Podrobnosti o organizaci a úkolech Kanceláře upravuje statut, který vydá ochránce.

(3) Ochránce může pověřit jednotlivé zaměstnance Kanceláře, aby prováděli šetření ve věci podle § 15 odst. 1 a 3 a aby jednali jeho jménem v určitém řízení před Ústavním soudem¹⁾ nebo Nejvyšším soudem²⁾.

-------------------------------

¹⁾ § 64 odst. 2 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

²⁾ § 274 trestního řádu.

***

Zákon o soudech a soudcích

(vyznačení navrhovaných změn)

§ 124

(1) Předseda Nejvyššího soudu vykonává státní správu Nejvyššího soudu tím, že

a) zajišťuje chod soudu po stránce personální a organizační, zejména tím, že zajišťuje řádné obsazení Nejvyššího soudu asistenty soudců, odbornými a dalšími zaměstnanci a vyřizuje personální věci soudců a ostatních zaměstnanců působících u tohoto soudu,

b) zajišťuje chod soudu po stránce hospodářské, materiální a finanční,

c) zajišťuje odbornou výchovu asistentů soudců a ostatních zaměstnanců působících u soudu,

d) pečuje o další odbornou výchovu soudců,

e) dohlíží na řádný chod soudních kanceláří,

f) zajišťuje poskytování informací soudem podle zvláštního právního předpisu,⁹⁾

g) zajišťuje bezpečnost soudu,

h) plní další úkoly, stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.

(2) Předseda Nejvyššího soudu dbá o důstojnost jednání,o dodržování zásad soudcovské etiky a o plynulost soudního řízení Nejvyššího soudu. K tomu účelu

a) provádí prověrky soudních spisů,

b) dohlíží na úroveň soudního jednání,

c) vyřizuje stížnosti.

(3) V rámci úkolů uvedených v odstavci 2 písm. a) a b) podává předseda Nejvyššího soudu ministerstvu nejvyššímu státnímu zástupci nebo veřejnému ochránci práv podněty ke stížnostem pro porušení zákona, má-li za to, že jsou splněny podmínky podle zákona o trestním řízení soudním (trestní řád).

------------------------------------------------------------------

⁹⁾ § 16 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

§ 125

(1) Předseda vrchního soudu vykonává státní správu vrchního soudu tím, že

a) zajišťuje chod soudu po stránce personální a organizační, zejména tím, že zajišťuje řádné obsazení soudu vyššími soudními úředníky, soudními tajemníky a dalšími zaměstnanci a vyřizuje personální věci soudců a ostatních zaměstnanců působících u tohoto soudu,

b) zajišťuje chod soudu po stránce hospodářské, materiální a finanční,

c) pečuje o odbornou výchovu soudců, vyšších soudních úředníků, soudních tajemníků a ostatních zaměstnanců působících u tohoto soudu,

d) dohlíží na řádný chod soudních kanceláří,

e) zajišťuje poskytování informací soudem podle zvláštního právního předpisu,⁹⁾

f) zajišťuje bezpečnost soudu,

g) plní další úkoly, stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.

(2) Předseda vrchního soudu dbá o důstojnost jednání,o dodržování zásad soudcovské etiky a o plynulost soudního řízení vrchního soudu. K tomu účelu

a) provádí prověrky soudních spisů,

b) dohlíží na úroveň soudního jednání,

c) vyřizuje stížnosti.

(3) zrušen

(4) V rámci úkolů uvedených v odstavci 2 písm. a) a b) podává předseda vrchního soudu ministerstvu nejvyššímu státnímu zástupci nebo veřejnému ochránci práv podněty ke stížnostem pro porušení zákona, má-li za to, že jsou splněny podmínky podle zákona o trestním řízení soudním (trestní řád).

------------------------------------------------------------------

⁹⁾ § 16 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

§ 126

(1) Předseda krajského soudu vykonává státní správu krajského soudu a okresních soudů v jeho obvodu tím, že

a) zajišťuje chod krajského soudu po stránce personální a organizační; za tím účelem zejména stanoví počty přísedících tohoto soudu, zajišťuje řádné obsazení soudu vyššími soudními úředníky, soudními tajemníky a dalšími zaměstnanci a vyřizuje personální věci soudců a ostatních zaměstnanců působících u tohoto soudu,

b) zajišťuje chod krajského soudu po stránce hospodářské, materiální a finanční,

c) prostředky státního rozpočtu stanovené správcem kapitoly státního rozpočtu rozepisuje pro hospodaření krajského soudu a pro hospodaření okresních soudů v jeho obvodu minimálně v rozsahu členění závazných ukazatelů daných zákonem o státním rozpočtu nebo správcem kapitoly státního rozpočtu,

d) pro účely rozpočtových opatření a vystavování limitů podle rozpočtových pravidel plní vůči okresním soudům v jeho obvodu funkci správce kapitoly státního rozpočtu,

e) pečuje o odbornou výchovu soudců, vyšších soudních úředníků, soudních tajemníků, soudních vykonavatelů a ostatních zaměstnanců působících u krajského soudu a u okresních soudů v jeho obvodu,

f) s přihlédnutím k vyjádření Justiční akademie zajišťuje výběr justičních čekatelů a s vybranými uchazeči uzavírá pracovní smlouvu,

g) řídí a kontroluje přípravnou službu justičních čekatelů v obvodu krajského soudu a její výkon,

h) řídí a kontroluje výkon státní správy okresních soudů prováděný jejich předsedy,

i) pečuje o odbornou průpravu přísedících krajského soudu k výkonu jejich funkce a organizuje a koordinuje odbornou průpravu přísedících okresních soudů k výkonu jejich funkce,

j) dohlíží na řádný chod soudních kanceláří,

k) dohlíží na vedení seznamu znalců a tlumočníků,

l) zajišťuje poskytování informací krajským soudem podle zvláštního právního předpisu,⁹⁾

m) zajišťuje bezpečnost krajského soudu,

n) plní další úkoly, stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.

(2) Předseda krajského soudu dbá o důstojnost jednání, o dodržování zásad soudcovské etiky a o plynulost soudního řízení krajského soudu a soudů v jeho obvodu. K tomu účelu

a) provádí prověrky soudních spisů,

b) dohlíží na úroveň soudního jednání,

c) vyřizuje stížnosti.

(3) zrušen

(4) V rámci úkolů uvedených v odstavci 2 písm. a) a b) podává předseda krajského soudu ministerstvu nejvyššímu státnímu zástupci nebo veřejnému ochránci práv podněty ke stížnostem pro porušení zákona, má-li za to, že jsou splněny podmínky podle zákona o trestním řízení soudním (trestní řád). Má-li za to, že podnět podaný nebo postoupený mu předsedou okresního soudu nesplňuje podmínky podle zákona o trestním řízení soudním (trestní řád), postoupí ho se svým stanoviskem ministerstvu.

------------------------------------------------------------------

⁹⁾ § 16 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

***

Zákon o Rejstříku trestů

(vyznačení navrhovaných změn)

§ 10

(1) Pro potřeby trestního řízení se vydává opis z evidence Rejstříku trestů (dále jen „opis“) orgánům činným v trestním řízení3) a Ministerstvu spravedlnosti na jejich žádost. Ministerstvo spravedlnosti může vyžadovat opis týkající se osoby, ohledně níž provádí řízení o

a) stížnosti pro porušení zákona,

b) a) uplatnění rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii,

c) b) žádosti o milost,

d) c) upuštění od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku v případě, kdy odsouzený má být vydán do ciziny nebo vyhoštěn,

e) d) přípustnosti vydání obviněného k trestnímu stíhání do ciziny.

Ministerstvo spravedlnosti může vyžadovat opis i při provádění jiných úkonů trestního řízení, pokud je k nim příslušné podle zvláštního zákona nebo vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána. Jedná-li Ministerstvo spravedlnosti ve věcech týkajících se činnosti Rejstříku trestů před soudem nebo zastupuje-li Českou republiku při vyřizování stížností na porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a jejích Protokolů, týkajících se činnosti Rejstříku trestů, je oprávněno k tomuto účelu vyžadovat opis.

(2) Kancelář prezidenta republiky může vyžadovat opis týkající se osoby, ohledně níž se provádí řízení o

a) žádosti o milost,

b) jmenování nebo podání návrhu na jmenování do funkce prezidentem republiky.

(3) Jiným orgánům lze na jejich žádost vydat opis jen tehdy, pokud tak stanoví zvláštní právní předpis. Na žádost cizozemských justičních orgánů vydá Rejstřík trestů opis, stanoví-li tak mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána.

(4) Na písemnou žádost osoby, jejíž totožnost byla ověřena, se jí umožní nahlédnout do opisu týkajícího se této osoby. Ustanovení § 11 odst. 2 a 3 se užije obdobně.

(5) V opise se uvádějí všechny údaje o každém odsouzení osoby, které se opis týká, a všechny údaje o průběhu výkonu trestů a ochranných opatření i o zahlazení odsouzení. V opise se uvádějí i údaje z evidence podmíněného zastavení trestního stíhání a jiné významné skutečnosti pro trestní řízení, pokud tak stanoví zvláštní právní předpis.

***