Návrh zákona se skládá z několika částí. Společným jmenovatelem je zajišťení hmotného zabezpečení pro osoby, které mají zájem stát se poručníkem. Podle současné právní úpravy totiž těmto osobám nenáleží hmotné zabezpečení. Právo na dávky jim vzniká teprve v okamžiku pravomocného rozhodnutí soudu o ustanovení poručníkem. Zákon nechává bez povšimnutí skutečnost, že osoba ustanovená poručníkem již před rozhodnutím soudu o dítě osobně pečovala. Současná právní úprava tak zakládá nerovnost mezi budoucím pěstounem, který má nárok na dávky již od okamžiku rozhodnutí příslušného správního orgánu, a budoucím poručníkem, kterému vzniká nárok na dávky až pravomocným rozhodnutím soudu. Vzhledem k tomu, že soudní řízení o ustanovení poručníka trvá nezřídka i rok, pečuje tak dotyčná osoba o dítě poměrně dlouhou dobu na své náklady bez pomoci státu. Argumentem pro vyrovnání právního postavení poručníka a pěstouna je skutečnost, že ani jedna z těchto funkcí nezakládá vyživovací povinnost k dítěti (na rozdíl například od osvojitele). Je tedy namístě, aby stát uhradil náklady této péče, a to již od okamžiku správního rozhodnutí.
Současná praxe v případě poručenství je taková, že zatímco budoucí poručník, kterým je v drtivé většině případů příbuzný dítěte, o dítě fakticky osobně pečuje (například již od okamžiku smrti rodičů), právní vztah mezi dítětem a poručníkem je založen až pravomocným rozhodnutím soudu o ustanovení poručníka. Vzniká tak období, kdy se dítě může v konečném důsledku ocitnout v péči osoby bez právního titulu i bez hmotného zabezpečení. Je zřejmé, že takový stav je v rozporu s principy náhradní rodinné péče a zcela jistě nebyl smyslem zákonné úpravy.
Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem, mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána a nedotýká se oblasti upravené právem ES.
Zákon má pozitivní dopad na státní rozpočet, neboť znamená ušetření prostředků státního rozpočtu, které by jinak musely být vynaloženy v rámci ústavní péče.
Čl. I
Bod 1
Zakládá se pravomoc příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností rozhodnout o svěření dítěte do péče budoucího poručníka. Současná úprava je v tomto směru nepřehledná. Není jasné, jaké právní postavení má osoba, která osobně pečuje o dítě, ale nebylo dosud vydáno rozhodnutí soudu o ustanovení poručníka.
Bod 2
V § 19 se v logice návrhu zákona navrhuje sjednotit nároky budoucího pěstouna a poručníka v oblasti výživného. Je třeba v této souvislosti připomenout, že pěstoun ani poručník nemají vyživovací povinnost k dítěti.
Čl. II
Navržená změna zákona znamená, že osoba, která má zájem stát se poručníkem, má nárok na dávky již před rozhodnutím soudu. Nárok na dávky vzniká nikoli až rozhodnutím soudu, ale již tím, že dítě bylo určité osobě svěřeno do péče rozhodnutím správního orgánu. Takto je to již nyní upraveno v případě budoucího pěstouna.
Čl. III
Navrhuje se zpětné přiznání dávek osobám, které o dítě osobně pečovaly, ale podle současného znění zákona nemají na dávky nárok. Přitom tím, že převzaly do péče dítě, které by jinak bylo umístěno do ústavní péče, ulehčily státnímu rozpočtu a naopak zatížily svůj rozpočet. Stát má morální povinnost jim tyto náklady alespoň zpětně kompenzovat. Navrhovaná tříletá lhůta pro zpětné přiznání dávek vychází z analogické úpravy výživného v zákoně o rodině.
Josef Janeček, v.r. Vilém Holáň, v.r. Tomáš Kvapil, v.r. Jan Kasal, v.r.
Platné znění novelizované části zákona č. 359/1999 Sb., s vyznačením navrhovaných změn:
㤠19
Obecní úřad obce s tozšířenou působností rozhoduje o svěření dítěte
do péče budoucích osvojitelů,17 je-li dítě v ústavu z rozhodnutí soudu nebo z vůle rodičů, nejde-li o případ uvedený v odstavci 2,
do péče fyzické osoby, která má zájem stát se pěstounem,18 je-li dítě v ústavu z rozhodnutí soudu nebo se souhlasem rodičů,
do péče fyzické osoby, která má zájem stát se poručníkem;
o svěření dítěte zašle informaci příslušnému soudu do 15 dnů ode dne rozhodnutí.“
㤠19
(4) Je-li svěřeno dítě do pěstounské péče nebo převzato budoucím pěstounem na
základě rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b), nebo je-li svěřeno dítě do péče osoby, která má zájem stát se poručníkem, podává obecní úřad obce s rozšířenou působností návrh soudu na stanovení výživného na toto dítě, a pokud povinná fyzická osoba neplatí stanovené výživné, podává návrh na výkon rozhodnutí.“
Platné znění novelizované části zákona č. 117/1995 Sb., s vyznačením navrhovaných změn:
㤠43
Společná ustanovení
(3) Bylo-li před rozhodnutím soudu o svěřením dítěte do pěstounské péče dítě rozhodnutím příslušného orgánu dočasně svěřeno do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem18, nebo do péče osoby, která má zájem stát se puručníkem19, náleží ode dne uvedeného v rozhodnutí po dobu trvání takové péče dávky podle § 37 až 40.“
㤠78a
Poručník má nárok na zpětné přiznání dávek pěstounské péče, a to od okamžiku, kdy mu bylo dítě rozhodnutím příslušného orgánu dočasně svěřeno do péče, nejvýše však po dobu tří let před nabytím účinnosti tohoto zákona.“
17 § 69 odst. 2 zákona o rodině
18 § 45b odst. 2 zákona o rodině
18a § 19 odst. 1 písm. c) zákona č. 359/1999 Sb.
17 § 69 odst. 2 zákona o rodině
18 § 45b odst. 2 zákona o rodině
18 § 19 odst. 1 písm. b) zákona č. 359/1999 Sb.
19 § 19 odst. 1 písm. c) zákona č. 359/1999 Sb.