zákon č. 417/2004 Sb.

K § 1

Předmět úpravy vymezuje základní podmínky pro poskytování služeb patentových zástupců. Obecně je zde definována hlavní činnost patentových zástupců jako služby patentových zástupců, která spočívají zejména v zastupování, tj. činění úkonů jménem a na účet účastníka v řízení před správními a v některých zákonem stanovených případech i před soudními orgány.

Orgánem státní správy se rozumí především Úřad průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“), před kterým se odehrává převážná většina zastupování v oblasti ochrany průmyslového vlastnictví. Dalším státním orgánem je Ministerstvo zemědělství ČR, a to ve věcech ochrany nových odrůd rostlin podle zákona č. 408/2000 Sb., o ochraně práv k novým odrůdám rostlin a o změně zákona č. 92/1996 Sb., o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin, ve znění pozdějších předpisů (zákon o ochraně práv k odrůdám).

V soudním řízení je možnost zastupování zúžena na zastupování v civilním řízení podle § 25b občanského soudního řádu a ve správním soudnictví podle § 35 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Tato ustanovení umožňují zastupování navrhovatele osobou, která vykonává specializované právní poradenství podle zvláštních zákonů (mj. zákon o patentových zástupcích), týká-li se návrh oboru činnosti v nich uvedených (oblast ochrany průmyslového vlastnictví). V řízení o kasační stížnosti ve věcech projednávaných ve správním soudnictví mohou takové osoby navrhovatele zastupovat, jen pokud mají vysokoškolské vzdělání v oblasti práva, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. 

K § 2

Navržené ustanovení vymezuje okruh osob oprávněných poskytovat na území České republiky služby patentového zástupce. Zastupovat v řízení týkajícím se ochrany průmyslového vlastnictví za úplatu mohou v zásadě pouze patentoví zástupci a zahraniční patentoví zástupci.

V souladu s článkem 39 Smlouvy o založení Evropského společenství (volný pohyb pracovníků uvnitř Společenství) a článkem 49 (volné poskytování služeb) návrh zakládá oprávnění pro fyzické osoby, které jsou státními příslušníky některého z členských států Evropské unie, popřípadě států tvořících Evropský hospodářský prostor a které v některém z těchto států získaly oprávnění poskytovat služby patentového zástupce, k poskytování služby patentového zástupce na území České republiky. Návrh nazývá tyto osoby souhrnně zahraničními patentovými zástupci s tím, že je dále pak rozděluje na usazené patentové zástupce a hostující patentové zástupce.

Patentový zástupce a zahraniční patentový zástupce nemůže poskytovat služby libovolnou formou, ale jen způsobem stanoveným v zákoně a za podmínek v něm uvedených.

Ze zásady, že služby patentových zástupců mohou poskytovat jen patentoví zástupci a zahraniční patentoví zástupci, jsou však stanoveny výjimky. Týkají se zejména právních služeb, které poskytují advokáti v oblasti ochrany průmyslového vlastnictví. Dále existují výdělečné činnosti, které nelze taxativně vypočíst a nelze je zařadit pod právní úpravu navrženého zákona. Jsou jimi činnosti, které obsahově spadají do definice služby patentových zástupců, ale jsou činěny zaměstnancem pro zaměstnavatele. Takováto činnost nebude nedovoleně zasahovat do činnosti patentových zástupců, jestliže vyplývá z pracovního nebo jiného obdobného poměru tohoto zaměstnance.

K § 3

Ustanovení konstituuje profesní komoru patentových zástupců pod názvem Česká komora patentových zástupců (dále rovněž „Komora“), která sdružuje všechny patentové zástupce.

K § 4 až 6

Návrh zákona stanoví Komoře povinnost vést jeden rejstřík, který je systematicky členěn na jednotlivé seznamy patentových zástupců, zahraničních patentových zástupců, asistentů patentových zástupců (dále jen „asistent“), sdružení, společností patentových zástupců a zahraničních organizačních forem. Ustanovení určuje taxativní výčet údajů, které je povinna Komora do jednotlivých seznamů zapisovat. Jde o širokou paletu údajů, které slouží potenciálním klientům k orientaci mezi patentovými zástupci a k volbě správného patentového zástupce.

Dále návrh ukládá subjektům, které se zapisují do jednotlivých seznamů, povinnost oznamovat Komoře údaje, jež jsou nezbytné pro vedení rejstříku jako veřejné knihy. Tato povinnost je promítnutím zásady oficiality, zásady ohlašovací, zásady evidenční a zásady formální publicity, s nimiž je spojeno vedení rejstříku Komorou.

Rejstřík je konstituován jako veřejná kniha, ke které má každý přímý přístup v sídle Komory, popřípadě dálkovým elektronickým přístupem prostřednictvím internetu.

K § 7 a 8

Návrh zákona vychází i nadále ze zásady, že patentovým zástupcem může být jen ten, kdo je členem Komory a je zapsán do rejstříku vedeného Komorou. Podmínky, za nichž je možné žadatele zapsat do rejstříku, návrh zákona oproti dosavadní úpravě jednak zpřesňuje, jednak stanoví některé nové.

Další novinkou je stanovení délky odborné praxe v oblasti průmyslových práv, která je stanovena na nejméně tři roky. Uchazeč může odbornou praxi získat jako asistent nebo jinou činností v oblasti průmyslových práv (zejména jde o odbornou praxi získanou v jiném zaměstnaneckém poměru).

Do rejstříku nelze opětovně zapsat patentového zástupce, kterému bylo uloženo disciplinární opatření ve formě vyškrtnutí z rejstříku (tato vylučující podmínka se nebude vztahovat na patentového zástupce, který má výše uvedené opatření zahlazeno). Dále je zamezen vstup do profese patentových zástupců tomu patentovému zástupci, který při poskytování služeb patentových zástupců špatně hospodařil a na jehož majetek nebo majetek právnické osoby poskytující služby patentových zástupců, jejímž je společníkem nebo členem, byl prohlášen konkurz a nebo byl zamítnut návrh na prohlášení konkurzu pro nedostatek majetku. Tento patentový zástupce je vyškrtnut z rejstříku a o nový zápis může požádat po uplynutí pěti let od vyškrtnutí.

K § 9

V souladu s článkem 3 Směrnice Rady 92/51/EHS návrh zákona odkazuje na zvláštní právní předpis, kterým bude obecný zákon o uznávání odborné kvalifikace. V něm se stanoví podrobné podmínky pro uznávání odborných kvalifikací státních příslušníků členských států Evropské unie.

Možností složit rozdílovou zkoušku pro výše zmíněné státní příslušníky členských států Evropské unie dochází k harmonizaci se Směrnicí Rady 92/51/EHS. Jde o soulad s článkem 4, který umožňuje požadovat na žadateli, který chce vykonávat vnitrostátně regulované povolání, v tomto případě patentového zástupce, zkušební dobu nebo zkoušku způsobilosti.

Česká republika se rozhodla v předloženém návrhu jít cestou zkoušky způsobilosti neboli rozdílové zkoušky.

Kromě těchto specifických podmínek musí žadatel z členského státu Evropské unie, který se chce stát usazeným patentovým zástupcem, splnit podmínky stanovené pro domácí patentové zástupce, s výjimkou bezúhonnosti, získání vysokoškolského vzdělání, odborné praxe v oblasti průmyslových práv a složení odborné zkoušky (tyto podmínky se budou zkoumat v rámci řízení o uznávání odborné kvalifikace podle zákona o uznávání odborné kvalifikace).

K § 10

Návrh zákona nově stanoví, že služby patentového zástupce může poskytovat společnost patentových zástupců. K jejímu zřízení je třeba, aby minimálně jeden ze společníků či akcionářů byl patentovým zástupcem a aby patentový zástupce byl členem toho orgánu, který jménem společnosti jedná. V těchto případech pak patentový zástupce, a to i ti, kteří jsou jejími zaměstnanci, poskytuje služby jménem společnosti a na její účet.

Při vytvoření společnosti patentových zástupců musí být respektovány obecné předpisy o vytváření obchodních společností.

K § 11

Přímo v návrhu zákona je podrobně upraven institut odborné zkoušky, který dosud platný zákon upravuje pouze rámcově. Návrh zákona stanoví odbornou zkoušku jako základní a spolehlivý nástroj k ověření teoretických a praktických znalostí potřebných ke kvalitnímu výkonu činnosti patentového zástupce. Jde především o podrobné ověření znalostí právních předpisů, včetně procesních a mezinárodních smluv týkajících se ochrany průmyslového vlastnictví.

Návrh rozděluje podle rozsahu odbornou zkoušku na zkoušku soubornou a zkoušku částečnou. Souborná odborná zkouška se vykonává jak v oblasti ochrany práv k výsledkům technické tvůrčí činnosti (např. vynálezy, užitné vzory, topografie polovodičových výrobků), tak ochrany práv na označení (např. ochranné známky, označení původu, zeměpisné označení). Částečná odborná zkouška se vykonává jen v jedné ze dvou výše citovaných oblastí, z nichž je tvořena zkouška souborná. Částečnou odbornou zkoušku lze složit v oblasti výsledků technické tvůrčí činnosti nebo v oblasti práv na označení. Obě tyto zkoušky však budou nově obsahovat rovněž problematiku procesních předpisů, zejména občanský soudní řád a soudní řád správní. Tento úkol nově vyvstal v důsledku rozšíření oprávnění patentových zástupců jednat jak v řízení civilním, tak v řízení o přezkumu správních rozhodnutí soudy.

Organizaci odborných zkoušek zajišťuje Úřad, odborné zkoušky mají písemnou a ústní část a konají se podle potřeby dvakrát ročně.

Návrh zákona výslovně stanoví mechanismus jmenování zkušebních komisařů, které jmenuje předseda Úřadu (výkonná moc) po projednání s Komorou (profesní samospráva patentových zástupců). Jednotlivé zkušební komise jmenuje předseda Úřadu ze zkušebních komisařů tak, aby neměl prvek výkonné moci a ani prvek profesní samosprávy většinu. Při rovnosti hlasů ve zkušební komisi rozhoduje hlas jejího předsedy.

Ostatní podmínky pro výkon činnosti patentového zástupce zkoumá Komora až před zápisem do rejstříku.

Zavádí se poplatek za soubornou i částečnou odbornou zkoušku, který je stanoven přímo v zákoně pevnou částkou.

K hladkému průběhu odborné zkoušky se stanoví další podrobnosti, jako je protokol o průběhu zkoušky, ústní oznámení výsledku odborné zkoušky, vypracování a podepsání protokolu či lhůta k vydání a obsah osvědčení o složení odborné zkoušky.

Navrhuje se výslovně stanovit, kdy a v jakých lhůtách je možno odbornou zkoušku opakovat; taková ustanovení platná právní úprava dosud postrádá. Návrh neomezuje počet opakování odborné zkoušky.

K § 12

Rozdílová zkouška je určena pro zahraniční patentové zástupce z řad příslušníků členských států Evropské unie, kteří chtějí na území České republiky dlouhodobě vykonávat činnost patentového zástupce.

Rozdílovou zkouškou se ověřují, kromě znalostí domácích právních předpisů týkajících se ochrany průmyslového vlastnictví, také základní znalosti právního řádu České republiky. Ustanovení zpřístupní výkon povolání patentového zástupce pro patentové zástupce z členských států Evropské unie. Předpokladem kvalitního výkonu povolání patentového zástupce je nutná jak znalost průmyslově právní problematiky, tak znalost základních institutů a procesů právního řádu České republiky.

Česká republika touto úpravou bude harmonizovat přístup k výkonu povolání podle článku 39 Smlouvy o založení Evropského společenství a článku 4 Směrnice Rady 92/51/EHS. Podle citované směrnice by Česká republika mohla v oblasti patentových zástupců jako v povolání, jehož základním a nezbytným předpokladem je přesná znalost vnitrostátního práva, trvat na adaptačním období nebo na zkoušce způsobilosti. Navržená úprava z nabízených možností přístupu k povolání patentového zástupce zavádí zkoušku způsobilosti – rozdílovou zkoušku.

Po úspěšném složení rozdílové zkoušky, splňuje-li současně všechny ostatní předpoklady, bude zahraniční patentový zástupce postaven na roveň domácímu patentovému zástupci jako usazený zahraniční patentový zástupce.

K § 13

Ustanovením se stanoví lhůta k provedení zápisu do rejstříku a náležitosti žádosti o zápis do rejstříku. Lhůta k umožnění složení slibu běží po doručení žádosti o zápis do rejstříku. Žádost musí obsahovat doklady, jež potvrzují splnění nutných podmínek pro zápis do rejstříku. Ustanovení zavádí do této problematiky pevný řád.

Stanoví se povinnost Komory vydat bez odkladu po složení slibu nejpozději do 15 dnů osvědčení o zápisu patentového zástupce do rejstříku a průkaz patentového zástupce, které musí obsahovat rozsah oprávnění k výkonu činnosti patentového zástupce podle složené odborné nebo rozdílové zkoušky.

K § 14 až 16

Ustanovení o pozastavení výkonu činnosti patentového zástupce předpokládá, že k němu bude moci dojít jednak ze zákona, jednak na základě rozhodnutí Komory.

V první skupině jsou taxativně vyjmenovány skutečnosti vedoucí k pozastavení výkonu činnosti, které jsou výsledkem řízení vedeného před soudem, jiným státním orgánem nebo před orgánem Komory. V těchto případech je nadbytečné přijímat formální rozhodnutí Komory o pozastavení výkonu činnosti, ale je vhodnější stanovit, že patentovému zástupci je pozastavena činnost dnem právní moci takového rozhodnutí s tím, že Komora provede na základě tohoto rozhodnutí v rejstříku příslušný záznam s evidenčními účinky.

Obdobně je nadbytečné přijímat formální rozhodnutí v případech, kdy k pozastavení činnosti má dojít na základě vlastní žádosti patentového zástupce nebo nástupem patentového zástupce do veřejných funkcí. Komora i v těchto případech provede do rejstříku příslušný záznam.

Novými důvody, které vedou k pozastavení výkonu činnosti patentovému zástupci přímo ze zákona, jsou věci týkající se konkurzu, vzetí patentového zástupce do vazby, žádost patentového zástupce, jmenování do veřejné funkce či nástupu patentového zástupce do takového pracovního poměru, který není kompatibilní s výkonem činnosti patentového zástupce, popřípadě uložení disciplinárního opatření pozastavení výkonu činnosti.

K další skupině skutečností vedoucích k pozastavení činnosti je nutné rozhodnutí Komory. Rozhodnutí závisí na volné úvaze Komory, zda určitý patentový zástupce svým jednáním, které je vymezeno navrženým právním předpisem, poškodil dobré jméno profese patentových zástupců a zda je nutné rozhodnout o pozastavení výkonu jeho činnosti.

Návrh přesně stanoví okolnosti zániku pozastavení výkonu činnosti patentového zástupce. Dále určuje povinnosti Komory zaznamenat bez prodlení tuto skutečnost do rejstříku a písemně o tomto záznamu patentového zástupce vyrozumět.

K § 17

Dosavadní úprava výslovně neupravuje právní postavení patentového zástupce, jemuž byl pozastaven výkon činnosti. Navrhuje se proto, aby byly zákonem výslovně stanoveny účinky pozastavení výkonu činnosti a aby byly výslovně uvedeny i ty povinnosti a oprávnění patentového zástupce, které v důsledku pozastavení výkonu činnosti nezanikají, resp. nejsou pozastavením dotčeny.

K § 18 a 19

V praxi Komory se ukazuje jako nadbytečné přijímat v předepsaném řízení formální rozhodnutí o vyškrtnutí patentového zástupce v případech, kdy důvodem vyškrtnutí je výsledek řízení vedeného dříve před soudem, jiným státním orgánem nebo před orgány Komory. V těchto případech je vhodnější stanovit, že patentový zástupce je vyškrtnut z rejstříku dnem právní moci takového rozhodnutí s tím, že Komora provede na základě tohoto rozhodnutí v rejstříku příslušný záznam s evidenčními účinky.

Obdobně je nadbytečné přijímat formální rozhodnutí v případech, kdy k vyškrtnutí dochází v důsledku úmrtí patentového zástupce, popřípadě k němu má dojít na základě vlastní žádosti patentového zástupce.

V ostatních případech Komora, resp. její příslušný orgán, o vyškrtnutí z rejstříku rozhodne.

Jako nové důvody pro vyškrtnutí z rejstříku na základě rozhodnutí Komory se navrhuje prodlení se zaplacením příspěvků na činnost Komory.

Povinnost platit příspěvky na činnost Komory je jednou ze základních povinností patentového zástupce vůči Komoře. Příjmy z příspěvků jsou nejdůležitějším zdrojem financování Komory. V případě neplacení příspěvků patentovými zástupci se snižují příjmy Komory a je tak do jisté míry oslabována schopnost Komory vykonávat funkci samosprávné profesní organizace všech patentových zástupců. Navrhovaná změna není v rozporu s ústavně zaručeným právem k svobodnému přístupu k povolání patentového zástupce, neboť i po vyškrtnutí z rejstříku z tohoto důvodu nic nebrání tomu, aby ten, kdo byl vyškrtnut, byl do rejstříku znovu zapsán a povolání patentového zástupce opět vykonával, bude-li splňovat zákonem předepsané požadavky.

K § 20

Ustanovení upravuje postup Komory v těch případech, kdy patentovému zástupci zapsanému do rejstříku je pozastaveno či zaniklo oprávnění poskytovat služby patentového zástupce v členských státech Evropské unie, a to z důvodu, že takový patentový zástupce nesplňuje základní předpoklady, na jejichž základě byl zapsán do rejstříku vedeného Komorou, totiž že zánik výkonu činnosti patentového zástupce v členském státě Evropské unie přivodí zánik oprávnění k výkonu činnosti i v České republice. Komora je na to povinna reagovat podle okolností případu pozastavením výkonu činnosti nebo vyškrtnutím dotčeného patentového zástupce.

K § 21

Ustanovení je reciproční k výše stanovené povinnosti, kdy se stanoví povinnost Komory informovat příslušný orgán v cizině o důležitých skutečnostech, které mají vliv na výkon činnosti patentového zástupce v České republice.

Vzájemná informovanost dotčených orgánů by měla vést k větší průhlednosti při výkonu činnosti patentových zástupců ve všech zúčastněných státech.

K § 22 až 23

Ustanovení upravují způsoby, kterými může být vykonávána činnost patentových zástupců.

Oproti dosavadní právní úpravě je navrhovaná úprava jednak podrobnější, jednak zavádí i nový způsob výkonu činnosti patentových zástupců – v obchodní společnosti, kterou je společnost patentových zástupců.

Tradičním a z hlediska právního nejméně komplikovaným způsobem je samostatný výkon činnosti patentového zástupce.

Dalším, dosavadním právním předpisem upraveným jen rámcově je společný výkon činnosti patentových zástupců ve sdružení. Základním znakem sdružení upraveným v tomto ustanovení je jeho trvalost. Návrh vychází z obecné úpravy smlouvy o sdružení v občanském zákoníku (§ 829 až 841) s tím, že tuto úpravu pro účely výkonu činnosti patentových zástupců doplňuje o obligatorní písemnou formu smlouvy o sdružení.

Nový způsob výkonu činnosti patentových zástupců je v obchodní společnosti. Návrh tak reaguje na četné požadavky z praxe, aby pozitivní právní úprava upravovala, tj. výslovně dovolovala, i spojení patentových zástupců za účelem výkonu činnosti v právní formě obchodní společnosti.

Návrh stanoví, že patentoví zástupci, kteří jsou společníky či zaměstnanci obchodní společnosti, činí příslušné právní úkony související s poskytováním služeb patentových zástupců zásadně jménem obchodní společnosti a na její účet.

K § 24 až 26

Tato ustanovení upravují práva a povinnosti hostujícího zahraničního patentového zástupce v souladu s článkem 49 Smlouvy o založení Evropského společenství, který umožňuje volné poskytování služeb. Článek 49 hovoří o tom, že „ … jsou zakázána omezení volného poskytování služeb uvnitř Společenství pro příslušníky členských států, kteří podnikají v některém jiném státu Společenství než příjemce služeb“.

Hostující zahraniční patentový zástupce se vymezuje jako zahraniční patentový zástupce, který poskytuje služby patentových zástupců na území České republiky ojediněle nebo dočasně.

Základním kritériem je znak dočasnosti. Pokud hostující zahraniční patentový zástupce poskytuje služby patentových zástupců na území jiného členského státu pouze dočasně, nevztahují se na něj ustanovení o usazování, ale ustanovení o poskytování služeb. S ohledem na okolnost, že předem nelze předvídat dobu trvání jednoho případu, nelze zákonem stanovit limit, jehož překročením by činnost zahraničního hostujícího patentového zástupce ztratila charakter dočasnosti.

Dále se stanoví omezení hostujícího zahraničního patentového zástupce: nemůže být členem sdružení či společníkem ve veřejné obchodní společnosti vytvořených v souladu se zákonem o patentových zástupcích, to mu ale nebrání být členem sdružení či společníkem společnosti vytvořených podle práva domovského státu či státu usazení. Jakkoli je oprávněn účastnit se sněmu, nemůže na tomto sněmu hlasovat a nemůže být volen do orgánů Komory.

Pokud se hostující zahraniční patentový zástupce rozhodne poskytovat služby patentového zástupce na území České republiky dočasně nebo příležitostně, je povinen tento záměr písemně oznámit Komoře. Návrh stanoví taxativní výčet náležitostí takového oznámení.

Ustanovení § 25 stanoví povinnosti hostujícího zahraničního patentového zástupce při zastupování v řízení před soudy nebo jinými orgány. Návrh vymezuje, kdy se hostující zahraniční patentový zástupce řídí právními nebo profesními předpisy platnými pro patentové zástupce a kdy je hostující zahraniční patentový zástupce povinen dodržovat povinnosti stanovené profesními nebo jinými předpisy svého domovského státu.

K § 27 a 28

V souladu s článkem 39 Smlouvy o založení Evropského společenství (volný pohyb pracovníků uvnitř Společenství) se stanoví práva a povinnosti usazeného zahraničního patentového zástupce. Tento patentový zástupce je oprávněn v České republice poskytovat služby patentového zástupce soustavně a zapisuje se do seznamu zahraničních patentových zástupců v rejstříku, který vede Komora. Podmínky pro zápis usazeného zahraničního patentového zástupce do seznamu jsou stanoveny v § 9.

Povinnosti a práva usazeného zahraničního patentového zástupce jsou soustředěny v § 28. Zásadou je, že pro tohoto patentového zástupce se použijí přiměřeně ustanovení zákona o patentových zástupcích a profesních předpisů.

Návrh poskytuje usazenému zahraničnímu patentovému zástupci právo být v České republice členem sdružení nebo společníkem veřejné obchodní společnosti. Na rozdíl od hostujícího zahraničního patentového zástupce může usazený zahraniční patentový zástupce být volen do orgánů Komory.

K § 29 až 31

Návrh definuje jeden ze způsobů výkonu činnosti zahraničního patentového zástupce – zahraniční organizační formy. Tato úprava je v souladu s článkem 43 Smlouvy o založení Evropského společenství (zákaz omezení svobody podnikání pro příslušníky jednoho členského státu na území státu druhého) a stanoví práva a povinnosti právnické osoby nebo jiné organizační formy, která poskytuje služby patentového zástupce v členském státě Evropské unie.

K § 32 a 33

Návrh v těchto ustanoveních stanoví společná pravidla ke způsobu výkonu činnosti patentových zástupců a zahraničních patentových zástupců. Jde především o určení těch ustanovení zákona, která se použijí přiměřeně pro veřejnou obchodní společnost a zahraniční organizační formu, a stanovení povinnosti používat označení „patentový zástupce“.

K § 34 až 45

Návrh zákona upřesňuje práva a povinnosti, které vznikají patentovému zástupci v souvislosti s výkonem činnosti.

Na základě těchto ustanovení je patentový zástupce – nebrání-li mu jiné okolnosti taxativně v zákoně stanovené – povinen vyhovět požadavku na poskytnutí služeb.

S touto obecnou povinností poskytnout služby korespondují výjimky, které - jako podle dosavadní úpravy - spočívají zejména v případech narušení spolupráce s klientem z důvodu na straně klienta. Takovýmto narušením bude zejména případ, kdy klient neposkytuje dostatečnou součinnost nezbytnou k hájení jeho zájmu v řízení o poskytování ochrany např. z důvodů, že si zvolil jiného patentového zástupce, popřípadě jestliže klient sám učinil kroky, které hatí řádný výkon činnosti patentového zástupce. Z důvodu, že činnost patentového zástupce je vykonávána za úplatu, může být důvodem ukončení spolupráce patentového zástupce s klientem i nesložení přiměřené zálohy na činnost patentového zástupce.

Jako zásadní se jeví být požadavek vázanosti patentového zástupce pokyny klienta. Tato vázanost však není bez hranic, patentový zástupce je povinen upozornit klienta na rozpor jeho pokynů s platnými právními předpisy. Tímto ustanovením však není prolomena povinnost účastníků mandátní smlouvy nedopouštět se trestných činů – patentový zástupce by se tedy nemohl zprostit případné trestněprávní odpovědnosti odkazem na pokyny svého klienta. Z povahy činnosti patentového zástupce pak vyplývá další povinnost, činit ve prospěch svého klienta všechny legitimní kroky, ačkoli k nim klient nedal výslovný pokyn.

Mimo dodržování právních předpisů je patentový zástupce při své činnosti povinen dodržovat i etické normy – zpravidla stanovené Komorou jako samosprávným sdružením, které by měly být zárukou důvěryhodného výkonu profese. Tento požadavek je nutný zejména z toho důvodu, že klient svěřuje patentovému zástupci určité hodnoty v oblasti duševního vlastnictví a nevhodným postupem patentového zástupce by mohlo dojít k odepření poskytnutí ochrany konkrétnímu předmětu. Z důvodu ochrany oprávněných zájmů klientů patentových zástupců zákon výslovně stanoví, kdy je patentový zástupce povinen odmítnout poskytnutí služeb patentového zástupce. Střet zájmů klientů je překážkou převzetí zastupování i v těch případech, kdy by jiného klienta, jehož zájmy jsou v protikladu se zájmy uchazeče o zastoupení, zastupoval jiný zástupce téhož sdružení či ve veřejné obchodní společnosti.

S tímto zákazem koresponduje povinnost patentového zástupce uložená návrhem zákona, totiž ukončit svou činnost ve vztahu ke klientovi, o jehož kolizi zájmů s jiným, již zastupovaným klientem se dozví dodatečně.

Návrh zákona oproti dosavadní právní úpravě nově vymezuje povinnost mlčenlivosti patentového zástupce o věcech, o nichž se dověděl při výkonu své činnosti. Patentový zástupce v tomto směru není vázán mlčenlivostí v řízení ve sporu mezi ním a klientem a v disciplinárním řízení. Druhou stranou zproštění mlčenlivosti v takovém případě je, že patentový zástupce se v takovémto případě povinnosti mlčenlivosti dovolávat nesmí. Osoby činné v disciplinárním řízení však jsou samy o sobě povinností mlčenlivosti vázány. Rovněž členové Komory, kteří budou oprávněni ke kontrole vedení dokumentace o poskytování služeb patentového zástupce, budou povinností mlčenlivosti vázáni. Rozsah dokumentace vedené patentovými zástupci bude stanoven profesním předpisem Komory.

S právem klienta na zastoupení patentovým zástupcem je spojena i problematika zastoupení patentového zástupce v případě, kdy on sám svou činnost vykonávat nemůže. Jedná se o stanovení náhradníka v případech, kdy překážky ve výkonu činnosti patentového zástupce jsou ojedinělé nebo dočasné. V těchto případech volí náhradníka patentový zástupce; návrh zákona respektuje vůli klienta tím, že nesouhlasí-li klient s ustanovením náhradníka, toto pověření není možné.

Z důvodu ochrany oprávněných zájmů klientů návrh zákona nově zmocňuje Komoru ustanovit jiného patentového zástupce v případech, kdy zvolený patentový zástupce nejen nemůže vykonávat svou činnost, ale rovněž nemůže ani učinit jiná opatření na ochranu zájmů svých klientů, například ustanovením náhradního patentového zástupce. Návrh zákona vytváří právní domněnku, podle níž náhradní patentový zástupce vstupuje do většiny práv a povinností zástupce původního, pokud klient neučiní jiná opatření.

Návrh zákona upravuje výkon činnosti služeb patentových zástupců za odměnu. Její výši si budou patentoví zástupci a klienti určovat dohodou.

Odpovědnost patentového zástupce za škodu způsobenou při výkonu jeho činnosti je návrhem zákona zaručena. Z důvodu, že porušením povinnosti patentového zástupce může dojít k rozsáhlým zásahům do materiálních práv klienta, návrh zákona ukládá patentovému zástupci povinnost uzavřít pojištění odpovědnosti za škodu. Uvedená úprava se osvědčila podle dosavadního zákona a není nutné na ní nic měnit; návrh koresponduje i s analogickou právní úpravou, např. podle zákona o advokacii. Rozsah pojištění bude dán zejména rozsahem činnosti patentového zástupce a jeho případnou klientelou.

K § 46 až 48

Návrh zákona nově zřizuje postavení asistenta jako osoby, která pod soustavným vedením patentového zástupce vykonává praxi, jejímž cílem je získat znalosti a praktické dovednosti, které jsou s činností patentového zástupce nerozlučně spojeny. S ohledem na okolnost, že zákon předpokládá intenzivní vliv patentového zástupce na výchovu asistenta, v § 8 písm. d) současně předpokládá, že vykonával-li adept na činnost patentového zástupce odbornou praxi jako asistent, je tato praxe dostatečná, trvala-li alespoň tři roky. Na straně druhé však návrh stanoví případy, kdy se běh odborné praxe asistenta přerušuje.

Návrh zákona pak patentovému zástupci, popřípadě veřejné obchodní společnosti, která asistenta zaměstnává, ukládá vytváření podmínek, které umožní profesní růst asistenta a zajistí jeho odbornou přípravu na zkoušku patentového zástupce, a to včetně vlastního výkonu takovéto zkoušky. Nesplnění této povinnosti by bylo v souladu s návrhem zákona pokládáno za disciplinární provinění patentového zástupce.

Asistent může být patentovým zástupcem ve smyslu § 39 návrhu pověřen k uskutečnění jednotlivých úkonů.

Při stanovení podmínek pro pozastavení činnosti a vyškrtnutí a disciplinární odpovědnosti asistenta je navržena taková úprava, která na asistenty klade víceméně stejné požadavky jako na patentové zástupce.

K § 49 až 55

Ustanovení návrhu upravují disciplinární odpovědnost a průběh disciplinárního řízení. Výslovně se v návrhu stanoví disciplinární odpovědnost patentových zástupců nebo asistentů a vymezuje se pojem disciplinárního provinění.

Navrhuje se nové disciplinární opatření ”veřejné napomenutí”, jež bude Komorou oznamováno zařazením do informačních zpráv adresovaných a periodicky zasílaných všem patentovým zástupcům.

Disciplinární opatření ve formě pokuty se navrhuje stanovit maximálně možnou pevnou částkou s tím, že její konkrétní výše bude stanovena s ohledem na závažnost jednání a jeho následkům.

Návrh stanoví, aby jako disciplinární opatření mohlo být uloženo pozastavení činnosti na dobu do tří let; jako nejpřísnější disciplinární opatření se navrhuje vyškrtnutí ze seznamu. V tomto případě bude však disciplinární opatření zahlazeno po uplynutí doby pěti let s účinkem, že na žadatele o opětovný zápis do rejstříku se bude hledět, jako by mu disciplinární opatření vyškrtnutí z rejstříku nebylo uloženo. Návrh není tedy přísnější než dosavadní úprava, nýbrž pouze nabízí větší výběr při volbě vhodného disciplinárního opatření tak, aby co nejlépe odpovídalo povaze disciplinárního provinění a osobě patentového zástupce, který se jej dopustil.

V zájmu právní jistoty asistentů v disciplinárním řízení, jakož i v souladu s ústavní zásadou, že tresty mohou být stanoveny pouze zákonem, se navrhuje, aby zákon výslovně stanovil disciplinární opatření, která jim mohou být v případě disciplinárního provinění uložena; navrhuje se, aby asistentům mohlo být uloženo i disciplinární opatření vyškrtnutí z rejstříku. Takové disciplinární opatření bude namístě v případech zvláště hrubých disciplinárních provinění asistentů.

Rovněž se navrhuje výslovně upravit možnost neukládat disciplinární opatření v případě, kdy s ohledem na malou závažnost disciplinárního provinění postačuje jeho projednání v disciplinárním řízení.

Dále se navrhuje upřesnit některá, zejména procesní ustanovení zákona ve věcech disciplinárního řízení a dále výslovně

• stanovit, že disciplinární řízení se zahajuje na návrh předsedy dozorčí komise nebo jím pověřeného člena dozorčí komise (dále jen „disciplinární žalobce“),

• stanovit, že účastníky disciplinárního řízení jsou disciplinární žalobce a patentový zástupce nebo asistent, proti nimž je disciplinární řízení zahájeno (dále jen „ disciplinárně obviněný“),

• upravit oprávnění přístupu patentového zástupce, který byl disciplinárním žalobcem pověřen provedením přípravných úkonů v disciplinárním řízení, ke všem písemnostem, jakož i jiným dokumentům patentových zástupců, což se v praxi ukázalo jako nezbytné pro řádné prověření všech stížností a jiných podnětů k zahájení disciplinárního řízení,

• stanovit subjektivní lhůty k podání návrhu na zahájení disciplinárního řízení a lhůtu k uložení disciplinárního opatření.

Návrh ustanovení § 53 v souladu s požadavkem právní jistoty stanoví podmínky zahlazení disciplinárního opatření uloženého patentovému zástupci nebo asistentovi.

Skutečnost, že patentový zástupce byl disciplinárně postižen, má význam jednak při rozhodování v disciplinárním řízení při případném dalším disciplinárním provinění patentového zástupce (případně asistenta), jednak při posuzování žádosti o opětovný zápis do rejstříku. Pokud k zahlazení dojde, nelze k dřívějšímu disciplinárnímu opatření patentového zástupce nebo asistenta přihlížet.

K § 56 až 63

Návrh zákona stanoví orgány Komory. V struktuře orgánů Komory dochází ke změně, neboť návrh, oproti dosavadní úpravě, výslovně označuje za orgán Komory i jejího předsedu. V případě předsedy Komory byla k této změně důvodem skutečnost, že je statutárním orgánem Komory ve smyslu § 20 odst. 1 občanského zákoníku; v návaznosti na toto ustanovení občanského zákoníku je proto nezbytné, v zájmu předejití pochybností o jeho právním postavení v rámci Komory, označit předsedu jako "orgán Komory".

Dále dochází k zavedení pojmu sněm, který je nejvyšším orgánem Komory a který lépe vystihuje všeobecné setkání patentových zástupců, místo dosavadního pojmu konference.

V ustanovení o dalších orgánech Komory dochází k podrobnější úpravě a k zpřesnění formulací dosavadního zákona.

Návrh nadále vychází z osvědčené zásady, že funkce v orgánech Komory jsou čestné, tj. že za jejich výkon nepřísluší odměna, ale jen náhrada hotových výdajů. Další podrobnosti o organizaci Komory a jejích orgánů upraví organizační řád Komory a další profesní předpisy.

K § 64

Působnost Úřadu průmyslového vlastnictví ve vztahu ke Komoře je dána dosavadním zákonem č. 237/1991 Sb., o patentových zástupcích, a zákonem č. 14/1993 Sb., o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví.

Před Úřadem se v souladu s návrhem bude skládat odborná zkouška a rozdílová zkouška, včetně opakovaných zkoušek, přičemž předseda Úřadu jmenuje zkušební komisaře obecně a současně jmenuje zkušební komisi ad hoc. Toto ustanovení zaručuje, že zkušební komise bude složena rovněž z kvalifikovaných odborníků z praxe i teorie, kteří nebudou mít přímý vztah ke Komoře, čímž budou zajištěny rovné podmínky pro všechny uchazeče o složení zkoušky patentového zástupce nebo rozdílové zkoušky a tím i rovné podmínky pro přístup k této profesi. V souvislosti s odbornou zkouškou je Úřad povinen vystavit uchazeči osvědčení o jejím složení nebo uchazeče seznámit se skutečností, že u odborné zkoušky neuspěl.

Na rozdíl od dosavadního stavu, kdy povinnost publikovat seznam patentových zástupců byla svěřena Úřadu, nově tuto povinnost ponese Komora jako samosprávné profesní sdružení.

Nově se navrhuje úprava, podle níž je předseda Úřadu oprávněn navrhnout zahájení disciplinárního řízení s patentovým zástupcem nebo asistentem. Toto ustanovení má analogický význam jako postavení ministra spravedlnosti jako disciplinárního žalobce podle zákona o advokacii a je odůvodněno skutečností, že o činnosti či nečinnosti patentového zástupce je Úřad informován z každodenního řízení ve věcech, v nichž patentový zástupce zastupuje svého klienta. Návrh tak umožňuje, aby dohled nad výkonem činnosti patentových zástupců byl vykonáván nejen orgány Komory, nýbrž i výkonnou mocí.

Informovanost Úřadu o profesních předpisech přijatých orgány Komory má umožnit Úřadu zjištění, zda patentový zástupce koná v souladu s profesními předpisy. Návrh zákona předsedovi Úřadu svěřuje oprávnění dohledu nad zákonností těchto profesních předpisů a dává předsedovi Úřadu oprávnění k podání návrhu na jejich zrušení u příslušného soudu.

K § 65 až 67

Uvedená ustanovení návrhu zákona upravují vyhlášení a závaznost profesních předpisů a stanoví také případy, ve kterých postupují orgány Komory podle předpisů o správním řízení a ve kterých případech je možno se obrátit na soud. S ohledem na okolnost, že rozhodnutí Komory podléhá správnímu řádu, budou komorová rozhodnutí podléhat přezkumu v rámci správního soudnictví.

K § 68 až 70

Patentoví zástupci, kteří oprávnění ke své činnosti získali za platnosti dosud platných předpisů budou moci svou činnost vykonávat i za platnosti nového zákona. Zákon umožní, aby řízení ve věcech patentových zástupců, která dosud pravomocně neskončila, byla dokončena podle tohoto zákona; v disciplinárním řízení, které nebylo pravomocně ukončeno do nabytí účinnosti nového zákona, se použije ten právní předpis o patentových zástupcích, který bude pro disciplinárně obviněného příznivější.

K § 71

Zákon výslovně zrušuje dosavadní Komoru patentových zástupců zřízenou podle dosud platného zákona s tím, že umožňuje kontinuitu činnosti jednotlivých orgánů Komory, které budou plnit svou funkci až do konce funkčního období. Stejně tak zůstávají v platnosti ty profesní předpisy, které byly přijaty za platnosti dosud platného zákona; jejich úprava je podle návrhu nezbytná nejpozději do 1 roku ode dne nabytí účinnosti nového zákona.

K § 74

Navrhuje se nabytí účinnosti zákona k datu, kdy Česká republika přistoupí k Evropské unii. Takto navržené datum umožní nezavádět částečně oddělenou účinnost zákona.

V Praze dne 12. listopadu 2003

Předseda vlády:

Ministr průmyslu a obchodu: