zákon č. 422/2003 Sb.

:

K čl. I:

K bodu 1:

Jednou z podmínek sociální potřebnosti je skutečnost, že si občan nemůže zvýšit příjem vlastním přičiněním. Dosavadní text § 1 odst.1 uvádí, že se jedná zejména o zvýšení příjmu vlastní prací, což je pouze jedna z možností zvýšení příjmu vlastním přičiněním. Další možnosti lze v určité míře dovodit pouze z § 3 odst. 2 a § 4 odst. 1 a z hlediska vlivu na výši dávky z § 4 odst. 3. Proto se navrhuje vypustit slova „zejména vlastní prací“ a připojit nový odstavec 3 vymezující možnosti zvýšení příjmu vlastním přičiněním, které lze po žadateli o dávku a po osobách s ním společně posuzovaných požadovat.

K bodu 2:

Nově navržený odstavec 3 vymezuje pojem zvýšení příjmu vlastním přičiněním. Vychází z předpokladu, že stát by měl poskytovat finanční pomoc především těm osobám, které nemají možnost zvýšit si příjem vlastní prací, využitím majetku nebo uplatněním zákonných nároků.

První možností je zvýšení příjmu vlastní prací. Přitom již ve stávajícím textu (dosavadní § 1 odst. 3) je pamatováno na situace, kdy po občanu vzhledem k věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných uvedených důvodů nelze zvýšení příjmu vlastní prací požadovat. Pokud by však takový občan přesto příjem z výdělečné činnosti měl, má tato skutečnost vliv na nárok na dávku a její výši.

Výslovně se navrhuje stanovit, že občan nebude uznán za sociálně potřebného, pokud řádně neuplatní své zákonné nároky a pohledávky, tj. neučiní takové kroky, které mohou vést k získání finančních prostředků, například podání žádosti o dávku, podání návrhu soudu na určení výživného apod. Mezi tyto úkony lze počítat i návrhy na exekuci. Dosud lze ke skutečnosti, že občan své zákonné nároky neuplatil, ve smyslu § 4 odst.1 a 3 pouze přihlédnout při stanovení výše dávky. Mimoto v dosavadní právní úpravě je výčet zákonných nároků, které by měl občan uplatnit, taxativní, a tím např. neobsahuje požadavek na uplatnění nároků z pracovních nebo obdobných vztahů. Navrhuje se výslovně uvést nejběžnější zákonné nároky, které přicházejí v úvahu. Pokud posuzovaný občan své zákonné nároky a pohledávky řádně uplatní, má se za to že vyvinul úsilí ke zvýšení příjmu vlastním přičiněním – výsledkem není totiž vždy plnění, popřípadě plnění v požadovaném rozsahu. Příslušný orgán však v odůvodněných případech uplatnění zákonných nároků nemusí vyžadovat, zejména pokud by náklady spojené uplatněním nároku byly zjevně nepřiměřené výsledku. Jde v podstatě o jakousi obdobu současné právní úpravy § 3 odst. 2 zákona o sociální potřebnosti, který uvádí, že „zajištění vlastním přičiněním lze na občanu spravedlivě žádat“. Dikce umožní příslušnému orgánu rozhodujícímu o dávce postihnout též individuální sociální (životní, rodinné….) situace žadatelů o dávky sociální péče.

Další možností zvýšení příjmu vlastním přičiněním je využití movitého a nemovitého majetku. Stávající právní úprava v tomto smyslu obsahuje pouze v § 3 odst. 2 možnost nepovažovat občana za sociálně potřebného s ohledem na celkové sociální a majetkové poměry, aniž blíže stanoví, jaké majetkové poměry jsou tomu na překážku, pouze výslovně vylučuje z požadavku možnosti zajištění jeho výživy a ostatních základních osobních potřeb a nezbytných nákladů na domácnost prodej nebo pronájem nemovitosti nebo bytu, který žadatel o dávku (osoba společně posuzovaná) využívá k přiměřenému trvalému bydlení.  Navrhuje se výslovně stanovit, že jednou z podmínek uznání občana za sociálně potřebného je skutečnost, že nemá majetek, jehož prodejem nebo využitím by si mohl zvýšit příjem; stanovuje se současně majetek, jehož prodej nebo jiné využití nelze po občanu vyžadovat. Výjimkou přímo stanovenou zákonem je majetek tvořící obvyklé vybavení domácnosti a jako dosud se chrání přiměřené bydlení, tj. byt nebo nemovitost sloužící k přiměřenému trvalému bydlení. Dále jde o kompenzační a technické pomůcky a další majetek nezbytný z důvodu zdravotního postižení.

Orgánu rozhodujícímu o dávce se dále dává prostor pro vyloučení dalšího majetku, jehož prodej nebo jiné využití by bylo pro posuzované osoby nepřiměřenou tvrdostí. Takovým majetkem by například mohly být některé osobní věci, které nelze zařadit mezi obvyklé vybavení domácnosti, ale mají význam například s ohledem na přípravu na budoucí povolání – přitom obecně tyto věci v zákoně není vhodné vyloučit, neboť v konkrétních případech by mohlo být jejich vyloučení neodůvodněné, ať již z hlediska množství nebo vysoké ceny.

Ze stávajícího § 1 odst. 2 lze i nadále dovodit, že možnosti zvýšení příjmu vlastním přičiněním se zkoumají nejen u žadatele o dávku, nýbrž též u osob s ním společně posuzovaných (manželka, nezaopatřené děti a jiné osoby).

K bodu 3:

Navržené ustanovení ochraňuje osoby, které osobně, celodenně a řádně pečují o blízkou nebo jinou osobu, která je převážně nebo úplně bezmocná, nebo starší 80 let a je částečně bezmocná. Pečující osoby zpravidla splňují podmínky pro poskytování příspěvku při péči o blízkou nebo jinou osobu podle zákona o sociálním zabezpečení a novelizací provedenou zákonem č. 213/2002 Sb. je těmto osobám od 1. července 2002 umožněno bez ztráty nároku na uvedený příspěvek vykonávat v omezeném rozsahu výdělečnou činnost, což však neznamená povinnost těchto osob výdělečnou činnost vykonávat. U těchto osob se nezkoumá možnost zvýšit si příjem vlastní prací. Pokud však příjem z výdělečné činnosti mají, tento příjem se bere při posouzení sociální potřebnosti a při rozhodování o výši dávky sociální péče v úvahu, s tím, že i pro tyto osoby se použije v případě příjmu ze závislé činnosti navržený výhodnější zápočet příjmu.

K bodu 4:

Při posuzování příjmu se u osoby samostatně výdělečně činné (stejně jako u ostatních osob) vychází z § 6 zákona o životním minimu, kde je stanoven okruh započitatelných příjmů s tím, že zákon o sociální potřebnosti pro osoby samostatně výdělečně činné stanoví odchylku při určení minimálního příjmu – podle zákona o životním minimu je tímto příjmem nejméně částka životního minima jednotlivce (nyní 4 100 Kč), oproti tomu zvláštní úprava navržená v bodu 5 stanoví tento fiktivní příjem ve vazbě na výši průměrné mzdy v národním hospodářství (za rok 2002 činí 50% této částky zaokrouhleně na stokoruny dolů částku 7 800 Kč). Navržené opatření tedy znamená zvýšení fiktivního příjmu, z něhož se vychází u osob samostatně výdělečně činných. Tento postup přitom platí (stejně jako dosud u fikce příjmu ve výši životního minima) bez ohledu na skutečnost, jestli jde o činnost vykonávanou jako „hlavní“ nebo „vedlejší“ (například při současném výkonu závislé činnosti, při pobírání důchodu apod.).

K bodu 5:

Vypouští se část textu ustanovení týkající se majetkových poměrů občana, jímž se chrání při posuzování majetku přiměřené trvalé bydlení příjemce dávky sociální potřebnosti, neboť tato úprava bude nově obsažena v § 1 odst. 4 zákona (bod 2 čl. I návrhu zákona).

Důvodem další nově stanovené podmínky sociální potřebnosti, a to řádného plnění povinností zákonného zástupce nezaopatřeného dítěte spojených s řádným plněním povinné školní docházky, je snaha zabránit budoucímu sociálnímu vyloučení v současné době nezaopatřených dětí, ke kterému by mohlo dojít v souvislosti s neukončením povinné školní docházky, popřípadě se získáním nižší kvalifikace v důsledku horších školních výsledků způsobených absencí a řádným neplněním školní docházky. Rodiče budou motivováni k zajištění povinné školní docházky kromě dalších existujících systémů (ohlašovací povinnost příslušných orgánů v rámci sociálně-právní ochrany dětí, možnost postihu podle § 31 přestupkového zákona apod.) též tímto způsobem. Navržené opatření je v souladu s Lisabonským procesem.

K bodu 6:

V návaznosti na změnu označení odstavců vyplývající z bodu 2 je nezbytné upravit též odkazy v § 3 odst. 3 a v § 8a odst. 2.

K bodu 7:

Úprava navazuje na úpravu obsaženou v § 6 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, dle které si vhodné zaměstnání zabezpečuje občan buď sám nebo za pomoci úřadu práce. Po příjemcích dávek sociální potřebnosti je nutno vyžadovat aktivní snahu o zvýšení příjmu vlastní prací a tedy také aktivní snahu vyhledat si zaměstnání. Úřady práce toto hledisko nezkoumají, neboť ty neslouží ke zprostředkování zaměstnání pouze občanům, kteří žijí v tíživých sociálních poměrech, ale všem občanům, tj. také těm, kteří jsou zajištěni jinak než dávkami sociální péče.

K bodu 8:

Úprava je přesunuta do § 1 odst. 3 a 4.

K bodu 9

Při stanovení výše dávky bude úřad (stejně jako dosud) vedle částek životního minima přihlížet též ke skutečným odůvodněným nákladům potřebným k zabezpečení základních životních potřeb. Výslovně se stanoví, že se přihlíží též k výši příjmu posuzovaných osob, i když princip doplňování příjmu do potřebné výše platí i podle dosavadní právní úpravy a lze ho dovodit z § 4 odst. 1. Vypouští se část textu umožňující při stanovení výše dávky přihlížet k uplatnění zákonných nároků, neboť tato skutečnost se zjišťuje pro nárok na dávku.

K bodu 10:

Současná právní úprava obecně řeší povinnosti příjemce dávky sociální péče v § 106 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Z hlediska dávek poskytovaných podle zákona o sociální potřebnosti je však nezbytná širší a aktivní součinnost občana s příslušným správním orgánem. Žadatel o dávku současně s podáváním žádosti osvědčuje některé skutečnosti a nově se jak jemu, tak i společně posuzovaným osobám stanoví povinnost dát písemný souhlas s ověřováním rozhodných skutečností (např. ověření výše příjmu u zaměstnavatele apod.). K ověřování rozhodných skutečností přitom může být občan vyzván kdykoli též po přiznání dávky jako příjemce dávky (obdobně společně posuzovaná osoba). Současně se stanoví sankce za nesplnění uvedených povinností, a to zamítnutí žádosti o dávku, zastavení výplaty nebo odejmutí dávky.

K čl. II:

Uplatněním nové právní úpravy může dojít jak ke zvýšení dávky (nový zápočet příjmu z výdělečné činnosti a některých dalších příjmů), tak k odnětí dávky, například z důvodu majetku, který by příjemce dávky mohl prodat nebo jinak využít, například pronajmout; tento princip platí jednak pro nově přiznávané dávky, jednak pro dávky přiznané podle dosavadní právní úpravy a náležející ke dni nabytí účinnosti zákona. Přechodné ustanovení stanoví pravidla pro přehodnocení dávek přiznaných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; ukládá příslušným orgánům nové posouzení nároku a výše dávek přiznaných přede dnem nabytí účinnosti zákona nejpozději do šesti měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona. Aby nedošlo k poškození příjemců dávek tím, že k přepočtu dojde např. až několik měsíců po dni nabytí účinnosti zákona, přechodné ustanovení zaručuje doplacení dávky ode dne nabytí účinnosti zákona. Jiné zpětné úpravy v nároku na dávku nebo její výši (např. odejmutí dávky) se výslovně vylučují.

Vzhledem k tomu, že zákon nabývá účinnosti od 1.ledna 2004 a k prvnímu stanovení částky podle čl.I bodu 4 dojde až od 1. července 2004, stanoví se výše částky pro období od 1. ledna 2004 do 30. června 2004 v zákoně, a to ve výši odpovídající 50 % průměrné mzdy v národním hospodářství, která byla vyhlášena Českým statistickým úřadem za rok 2002, se zaokrouhlením na celé stokoruny dolů.

K čl. III:

S ohledem na skutečnost, že zákon o sociální potřebnosti již byl mnohokrát a zásadním způsobem novelizován, navrhuje se vyhlášení jeho úplného znění.

K čl. IV:

Účinnost zákona se navrhuje od 1. ledna 2004, tj. stejně jako u ostatních zákonů předkládaných v souvislosti s reformou veřejných rozpočtů.

V Praze dne 30. června 2003

předseda vlády

PhDr. Vladimír Špidla v.r.

ministr práce a sociálních věcí

Ing. Zdeněk Škromach v.r.

Platné znění zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, s vyznačením navrhovaných změn

Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:

Sociální potřebnost

§ 1

(1) Občan se považuje za sociálně potřebného, jestliže jeho příjem nedosahuje částek životního minima stanovených zvláštním zákonem¹⁾ (dále jen "částky životního minima") a nemůže si tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním, zejména vlastní prací.

(2) Občané žijící v domácnosti,¹⁰⁾ jejichž příjmy se posuzují podle zvláštního zákona společně¹¹⁾ (dále je "společně posuzované osoby"), se považují za sociálně potřebné, jen jestliže ostatní podmínky sociální potřebnosti stanovené tímto zákonem splňují všechny tyto osoby, s výjimkou osob uvedených v § 3 odst. 3 písm. c).

(3) Zvýšením příjmu vlastním přičiněním se rozumí zvýšení příjmu

7. vlastní prací,

8. řádným uplatněním zákonných nároků a pohledávek, zejména nároku na dávky nemocenského pojištění (péče), dávky důchodového pojištění (zabezpečení), dávky státní sociální podpory, výživné a příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce podle zvláštního zákona,^11a) a uplatněním nároků z pracovních nebo obdobných vztahů; uplatnění zákonných nároků a pohledávek příslušný orgán nevyžaduje v případech, kdy je zřejmé, že uplatnění by nebylo úměrné zisku z něj plynoucímu nebo pokud nepovažuje za možné je po občanu spravedlivě žádat,

9. prodejem nebo jiným využitím vlastního majetku.

(4) Splnění podmínky spočívající v prodeji nebo jiném využití vlastního majetku podle odstavce 3 písm. c) se nevyžaduje

10. u movitých věcí, které nepodléhají výkonu rozhodnutí podle zvláštního zákona,^11b)

11. u nemovitosti nebo bytu, které občan využívá k přiměřenému trvalému bydlení,

12. u kompenzačních a technických pomůcek osob s těžkým zdravotním postižením, poskytnutých podle zvláštního právního předpisu,^11c)

13. u úprav a vybavení, na jejichž pořízení byl poskytnut příspěvek podle zvláštního právního předpisu,^11d)

14. u motorového vozidla, na jehož zakoupení, celkovou opravu nebo zvláštní úpravu byl poskytnut příspěvek podle zvláštního právního předpisu,^11e)

15. u motorového vozidla, na jehož provoz pobírá osoba oprávněná nebo osoba společně posuzovaná podle zvláštního právního předpisu^11f) příspěvek na provoz motorového vozidla podle zvláštního právního předpisu.^11g)

Orgán příslušný k rozhodování o poskytování dávek sociální péče je oprávněn posoudit, zda nakládání s majetkem podle odstavce 3 písm. c) není pro občana spojeno s nepřiměřenou tvrdostí a takové zvýšení příjmu vlastním přičiněním nevyžadovat.

(35) Možnost zvýšit si příjem vlastní prací se nezkoumá při posuzování sociální potřebnosti

a) poživatele starobního důchodu nebo plného invalidního důchodu,

b) občana staršího 65 let,

c) rodiče (osvojitele, občana, který dítě převzal do péče nahrazující péči rodičů, pěstouna) celodenně osobně řádně pečujícího alespoň o jedno dítě do čtyř let věku nebo o dítě starší, které nemůže být umístěno v předškolním zařízení, nebo o tři a více dětí, z nichž alespoň jedno je do deseti let věku a ostatní do patnácti let věku, nebo o dítě, které je podle předpisů o důchodovém pojištění dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou péči,

d) občana osobně, celodenně a řádně pečujícího o blízkou nebo jinou osobu, která je převážně nebo úplně bezmocná, nebo starší 80 let a je částečně bezmocná,

de) nezaopatřeného dítěte; nezaopatřenost dítěte se posuzuje podle předpisů o důchodovém pojištění.²⁾

(46) Sociální potřebnost nezletilého občana, který je po skončení povinné školní docházky veden v evidenci uchazečů o zaměstnání⁶⁾ a nemá nárok na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, se posuzuje obdobně jako sociální potřebnost nezaopatřeného dítěte. Podmínkou je, že nezletilý občan žije v domácnosti s rodiči (rodičem) nebo osvojiteli (osvojitelem).

(57) Příjmem občana se rozumí průměrný měsíční příjem vyplacený v posledních šesti měsících před podáním žádosti o dávku sociální péče. Příjem občana se však zjišťuje ke dni podání žádosti o dávku sociální péče, pokud došlo před podáním žádosti k podstatnému snížení příjmu občana a výše jeho příjmu za posledních šest měsíců nebyla taková, aby s přihlédnutím k tomuto příjmu občan mohl nadále uhrazovat své životní potřeby.

(8) U občana, který má příjem z podnikání nebo z jiné samostatné výdělečné činnosti uvedené v § 7 odst. 1 a 2 zákona o daních z příjmů, se za příjem z této činnosti považuje pro účely tohoto zákona měsíčně nejméně částka ve výši 50% průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství vyhlášené Českým statistickým úřadem za předchozí kalendářní rok s tím, že tato částka se zaokrouhluje na celé stokoruny dolů; tuto částku vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů sdělením. Tato částka se považuje za minimální příjem uvedeného občana vždy od 1. července roku, v němž došlo k vyhlášení průměrné mzdy v národním hospodářství za předchozí kalendářní rok, do 30. června následujícího kalendářního roku.

§ 2

(1) Jestliže zdravotní stav občana vyžaduje podle doporučení příslušného odborného lékaře zvýšené náklady na dietní stravování, částka potřebná k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana stanovená zvláštním zákonem⁴⁾ se při posuzování sociální potřebnosti zvyšuje o 600 Kč měsíčně.

(2) Částka potřebná k zajištění nezbytných nákladů na domácnost stanovená zvláštním zákonem⁵⁾ se při posuzování sociální potřebnosti občanů, jímž byly přiznány mimořádné výhody III. stupně (průkaz ZTP/P), zvyšuje o 600 Kč měsíčně. U společně posuzovaných osob se zvýšení podle předchozí věty započte nejvýše dvakrát, i když mimořádné výhody III. stupně (průkaz ZTP/P) byly přiznány více osobám žijícím v domácnosti.¹⁰⁾

§ 3

(1) Občan, jehož příjem je vyšší než částky životního minima, se považuje se zřetelem na jeho celkové sociální a majetkové poměry za sociálně potřebného, jsou-li nezbytné náklady na zajištění jeho výživy a ostatních základních osobních potřeb a nezbytné náklady na domácnost stanovené zvláštní zákonem⁵⁾ odůvodněně vyšší a občan nemůže tyto náklady uhradit vlastním přičiněním.

(2) Občan se nepovažuje za sociálně potřebného, i když jeho příjem nedosahuje částek životního minima, jestliže jeho celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že mu mohou plně zaručit dostatečné zajištění jeho výživy a ostatních základních osobních potřeb a nezbytných nákladů na domácnost a toto zajištění vlastním přičiněním lze na občanu spravedlivě žádat; na občanu však nelze požadovat prodej nebo pronájem nemovitosti nebo bytu, které užívá k přiměřenému trvalému bydlení. Za sociálně potřebného se též nepovažuje rodič, který neplní povinnosti zákonného zástupce nezaopatřeného dítěte spojené s řádným plněním povinné školní docházky podle zvláštního právního předpisu,⁷⁾ pokud dítě je pro účely sociální potřebnosti společně posuzovanou osobou.

(3) Občan se nepovažuje za sociálně potřebného, i když jeho příjem nedosahuje částek životního minima,

a) jestliže není v pracovním nebo obdobném vztahu ani nevykonává samostatnou výdělečnou činnost a není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání;⁶⁾ to však neplatí, jde‑li o občany uvedené v § 1 odst. 3 § 1 odst. 5, nebo

b) po dobu, po kterou nemá nárok na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání z důvodů uvedených v § 14 odst. 1 písm. d) až f) zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 578/1991 Sb., anebo

c) jestliže nastoupil vojenskou základní (náhradní) službu, civilní službu, výkon trestu odnětí svobody nebo byl vzat do vazby.

(4) Osoba samostatně výdělečně činná nebo spolupracující osoba, jejíž příjem pouze z toho důvodu, že se nepřihlásila k nemocenskému pojištění těchto osob,¹⁵⁾ a nemá proto nárok na dávky z tohoto pojištění, nedosahuje částek životního minima, se nepovažuje za sociálně potřebnou.

(5) Občan vedený v evidenci uchazečů o zaměstnání⁶⁾ se nepovažuje za sociálně potřebného, pokud neprojevuje snahu zabezpečit si zvýšení příjmu vlastní prací.¹⁶⁾

Poskytování dávek sociální péče

§ 4

(1) Občanu, který se považuje za sociálně potřebného podle tohoto zákona, se poskytují jednorázové nebo měsíčně se opakující peněžité nebo věcné dávky k zabezpečení výživy a ostatních základních osobních potřeb a k zajištění nezbytných nákladů na domácnost, popřípadě zvýšených nákladů podle § 2 nebo § 3 odst. 1. Přitom se přihlíží k tomu, zda občan pro zabezpečení svých životních potřeb (životních potřeb nezaopatřených dětí) uplatnil nárok na dávky nemocenského pojištění (péče) nebo důchodového pojištění nebo na dávky státní sociální podpory, s výjimkou takových dávek poskytovaných jednorázově, popřípadě na výživné a příspěvek na výživu podle zákona o rodině

(2) Občanu, jehož příjem se podle zvláštního zákona posuzuje společně s dalšími občany,¹¹⁾ se jednorázové nebo měsíčně se opakující peněžité nebo věcné dávky poskytují k doplnění příjmu všech společně posuzovaných osob.

(3) Při rozhodování o výši jednorázové nebo měsíčně se opakující peněžité nebo věcné dávky se přihlíží k částkám životního minima, ke skutečným odůvodněným nákladům na zabezpečení výživy a ostatních základních potřeb a nezbytných nákladů na domácnost posuzovaného občana (společně posuzovaných osob) k výši příjmu a k majetkovým poměrům, popřípadě též k tomu, zda občan (společně posuzované osoby) uplatnil nároky uvedené v odstavci 1 větě druhé.

§ 5

Příspěvek na výživu dítěte

(1) Nezaopatřenému dítěti, které se považuje za sociálně potřebné a ke kterému povinná osoba nežijící s dítětem v domácnosti¹⁰⁾ neplní vyživovací povinnost stanovenou jí rozhodnutím soudu, náleží příspěvek na výživu dítěte ve výši stanoveného výživného, nejvýše však ve výši rozdílu mezi příjmem dítěte a jeho životním minimem, popřípadě zvýšeným o částku uvedenou v § 2.

(2) Za příjem nezaopatřeného dítěte se pro účely odstavce 1 považuje poměrná část připadající na jednoho člena domácnosti z úhrnu příjmů společně posuzovaných osob podle zvláštního zákona.¹⁾ Jestliže na člena domácnosti připadne částka vyšší, než odpovídá jeho životnímu minimu, popřípadě zvýšenému o částku uvedenou v § 2, použije se tato převyšující částka rovnoměrně pro ostatní členy domácnosti, na které připadá částka nižší, než odpovídá jejich životnímu minimu, popřípadě zvýšenému o částku uvedenou v § 2.

(3) Příspěvek na výživu má přednost před přiznáním dávky sociální péče podle § 4.

§ 6

Jestliže rodiče nebo jiné osoby, kterým bylo dítě svěřeno do péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu, nevyužívají peněžité dávky podle § 4 a 5 ve prospěch dítěte, poskytne se místo peněžité dávky věcná dávka.

§ 7

(1) Žadatel o dávku sociální péče nebo příjemce dávky sociální péče je povinen osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu, dát písemně souhlas k ověření těchto skutečností a na výzvu se osobně dostavit k příslušnému orgánu, nebrání-li tomu těžko překonatelné překážky, zejména zdravotní stav. Tato povinnost platí obdobně pro společně posuzované osoby.

(2) Nesplní-li žadatel o dávku, příjemce dávky nebo společně posuzovaná osoba ve lhůtě stanovené příslušným orgánem povinnosti uvedené v odstavci 1, může být po předchozím upozornění žádost o dávku sociální péče zamítnuta, výplata dávky sociální péče zastavena nebo dávka sociální péče odejmuta.

§ 7a

Peněžité dávky podle § 4 a 5 nenáležejí po dobu pobytu oprávněného v cizině.

§ 8

Úhrada nákladů sociální péče

(1) Od osoby povinné vyživovat⁹⁾ příjemce dávky sociální péče, jejíž poskytnutí je podmíněno sociální potřebností, se nepožaduje úhrada nákladů, jestliže příjem této osoby nepřesahuje částku 3400 Kč měsíčně. Tato částka se zvyšuje za každou osobu, která je na ni odkázána výživou a jejíž příjem je nižší než 1500 Kč a příjmem této osoby.

(2) Ustanovení odstavce 1 však neplatí, jde-li o plnění vyživovací povinnosti vůči manželu nebo nezaopatřenému dítěti.

(3) Úhrada nákladů se nepožaduje, jestliže povinná osoba řádně platí výživné.

§ 8a

Dávky sociální péče v mimořádných případech

(1) Občanu, který nesplňuje podmínky pro poskytování dávek sociální péče podle tohoto zákona a jemuž hrozí vážná újma na zdraví, může být poskytnuta v nezbytném rozsahu pomoc, a to formou věcné nebo peněžité dávky, popřípadě služby sociální péče.

(2) Občanu, kterému nelze přiznat dávku sociální péče proto, že podmínky stanovené tímto zákonem nesplňují ostatní společně posuzované osoby (§ 1 odst. 2), může být poskytnuta v nezbytném rozsahu pomoc formou věcné nebo peněžité dávky, popřípadě služby sociální péče, nemůže-li občan vlastním přičiněním zajistit nutnou výživu svou a svých dětí a nezbytné náklady na domácnost; § 1 odst. 3 § 1 odst. 5 zde přitom neplatí.

(3) Nezletilému občanu, který nemá trvalý pobyt na území České republiky, může být poskytnuta v nezbytném rozsahu pomoc, jestliže mu hrozí vážná újma na zdraví nebo je ohrožena jeho řádná výchova a pomoc nelze poskytnout podle zvláštních zákonů.¹⁴⁾ Pomoc lze poskytnout formou věcné nebo peněžité dávky, popřípadě služby sociální péče.

Společná a závěrečná ustanovení

§ 9

Zrušují se

1. § 23 odst. 1, § 24, § 42 odst. 1 až 3, § 47 a 50 vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení,

2. s působností pro Českou republiku § 92 odst. 5 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.

§ 10

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.