zákon č. 438/2003 Sb.

č.2 ,3, a přechodná ustanovení - bod 2, 3 a 6.

Z důvodu navrhovaného zrušení jednoduchého účetnictví novelou zákona o účetnictví, je navrhováno ze zákona o daních z příjmů, včetně jeho příloh, vypustit veškerá ustanovení, která na jednoduché účetnictví odkazují. Oproti tomu je navrhováno do zákona o daních z příjmů doplnit ustanovení o vedení daňové evidence majetku a závazků pro stanovení základu daně a daně z příjmů (dále jen „daňová evidence), podle kterého by poplatníci, bývalé účetní jednotky účtující v soustavě jednoduchého účetnictví, nadále postupovali. Návrh je zpracován tak, aby poplatníci účetní jednotky mohli plynule přejít z účtování v soustavě jednoduchého účetnictví na daňovou evidenci, a aby nedošlo k obcházení daňové povinnosti, ani k nadměrnému administrativnímu zatížení poplatníků. Návrh je dále doplněn i v návaznosti na změny, ke kterým dochází v podvojném účetnictví.

Navrhuje se doplnit i ocenění majetku v daňové evidenci, a to v návaznosti na účetní předpisy, jak je postupováno i doposud. Obdobným způsobem se navrhuje doplnit ocenění majetku i v § 24 odst. 7 zákona, tj. nahradit dosavadní účetní hodnotu majetku cenou za jakou poplatník fyzická osoba majetek nabyl.

Pokud se jedná o archivaci dokladů, navrhuje se postupovat v souladu se lhůtou pro vyměření daně stanovenou § 38r zákona o daních z příjmů, případně zákonem o správě daní a poplatků.

Pro poplatníky fyzické osoby, kteří nejsou účetní jednotkou se navrhuje doplnit do § 26 zákona obdobné ustanovení, které platí podle účetních předpisů pro poplatníky účetní jednotky a týká se zahájení odpisování hmotného majetku, resp. uvedení hmotného majetku do užívání splněním veškerých povinností stanovených právními předpisy.

V návaznosti na výše uvedené změny účetních předpisů, se navrhuje do § 3 a § 5 zákona o daních z příjmů doplnit, že zdanitelným příjmem poplatníka fyzické osoby je i přijatý eskontní úvěr ze směnky, kterou je hrazena pohledávka, hodnota právně zaniklého závazku, s uvedenými výjimkami tak, aby nedocházelo k obcházení daňové povinnosti.

Nově je navrhováno uznání zaplacených záloh poplatníkem, který není účetní jednotkou, spřízněnému poplatníkovi (§ 23 odst. 7) účetní jednotce, a to až po úhradě celkového závazku. Současný stav vede často k obcházení daňové povinnosti tak, že podnikatel účtující v soustavě jednoduchého účetnictví poskytne koncem roku zálohu, kterou uplatní do daňových výdajů, podnikateli vedoucímu podvojné účetnictví, který ji v souladu s účetními předpisy neuplatní do zdanitelných příjmů.

Vzhledem k novele zákona o účetnictví, někteří poplatníci budou muset zahájit vedení podvojného účetnictví, a proto se navrhuje umožnit rozdělení hodnoty pohledávek po dobu 5 let, obdobně jako je tomu již u zásob.

Pro právní jistotu poplatníků se v § 9 zákona navrhuje doplnit, co je příjmem při nájmu podniku. Účetní předpisy již tuto problematiku řešit nebudou.

Daňová evidence, jejíž zpracování důsledně vychází ze zásady jednoduchosti, výslovně nestanoví povinnost inventarizace majetku. Navrhuje se pouze vést evidenci stavu zásob, hmotného majetku, pohledávek a závazků na konci zdaňovacího období. Zjistí-li poplatník, který vede daňovou evidenci, že na konci zdaňovacího období, či v jeho průběhu u něho došlo např. k úbytku zásob, aniž by tyto prodal či použil pro svoji činnost, postupuje podle současně platných ustanovení § 24 a § 25 zákona. V daném případě se jedná o škodu na straně poplatníka a příslušné výdaje spojené s pořízením předmětných zásob jsou daňovým výdajem do výše náhrady, jak stanoví § 25 zákona. Došlo-li ke škodě neznámým pachatelem, a to podle potvrzení policie, jsou příslušné výdaje výdaji daňovými podle § 24 zákona. Obdobně se postupuje i např. v případě ztráty hmotného majetku. Zůstatková cena hmotného majetku vyřazeného v důsledku škody je podle § 25 zákona daňovým výdajem do výše náhrady, jedná-li se o škodu způsobenou neznámým pachatelem podle potvrzení policie, je zůstatková cena daňovým výdajem.

K bodu 1 - § 3 odst. 4 písm. b), bod 1

V souvislosti s úpravou zákona o účetnictví, který přesně definuje zákonné pojmy, je nutno i v případě daně z příjmů jasně definovat, co se rozumí hodnotou půjčky nebo úvěru. Pojem „hodnota“ se totiž v praxi může chápat jako vžitý výraz „nominální hodnota“, což by vzhledem k tomu, že se pohledávky postupují za nižší cenu než je jejich nominální hodnota, mohlo znamenat neodůvodnitelně vyšší základ daně. Jedná se tudíž o legislativně technické opatření k zajištění právní jistoty poplatníků.

K bodu 2, 80 - § 3 odst. 4 nové písm. d), § 18 odst. 2 písm. d)

Podle ustanovení článků 37, 39 a 41 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, uveřejněné pod č. 209/1992 Sb., ve znění 11. protokolu k této Úmluvě, uveřejněného pod č. 243/1998 Sb., může být Evropským soudem pro lidská práva a jednak přiznáno spravedlivé zadostiučinění v penězích, jednak vzato na vědomí, že strany v řízení před ním (žalovaný stát a stěžovatel) uzavřely v některé fázi řízení smír, takže je na místě vyškrtnout stížnost ze seznamu stížností.

Evropský soud pro lidská práva ve svých rozsudcích požaduje, aby částka přiznaná na spravedlivém zadostiučinění byla případně navýšena o zdanění této částky podle vnitrostátního práva, tedy aby přiznaná částka byla fakticky chápána jako čistá částka po zdanění. Obdobně by se mělo postupovat v případech, kdy za účelem toho, aby stát předešel odsouzení Evropským soudem, uzavře se stěžovatelem smír a v rámci smírného urovnání záležitosti se zaváže stěžovateli vyplatit určitou částku jako kompenzaci za uznanou újmu vyplývající z porušení Úmluvy.

Protože předběžný výpočet výše zdanění přiznané částky je technicky značně obtížný a stát má de facto vyplatit částku, která se nezdaňuje, navrhuje se, aby příjem vyplývající z rozsudku Evropského soudu nebo ze smírného urovnání záležitosti nebyl předmětem daní z příjmů a nezahrnoval se do základu daní z příjmů fyzických a právnických osob.

K bodu 3 a 4- § 4 odst. 1 písm. a)

Jedná se o úpravu pro posílení právní jistoty poplatníků.

Příjmy z prodeje majetku ve společném jmění manželů se vždy zdaňují jen u jednoho z nich a manželé si mohou zvolit, který z nich to bude. Stejný postup by měl být uplatňován i u osvobození, tzn. že podmínky pro osvobození může v těchto případech uplatnit pouze jeden z manželů. Výjimkou je samozřejmě případ, kdy byl nebo je majetek v obchodním majetku jednoho z manželů.

K bodu 5 - § 4 odst. 1 písm. b)

Podle zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech budou se provádět pozemkové úpravy ( tj. prostorově i funkčně se budou ve veřejném zájmu uspořádávat pozemky) a v této souvislosti se budou také upravovat vlastnické vztahy, mimo jiné bude docházet i k výměně pozemků mezi vlastníkem a pozemkovým úřadem nebo převedení pozemku vlastníka na stát a převedení náhradního pozemku vlastníkovi. Dnem nabytí pozemku je i v takovýchto případech zápis do katastru nemovitostí a tento den je rozhodující pro posouzení splnění podmínek pro osvobození příjmů z prodeje.V uvedených případech dochází ke změně vlastníka ve veřejném zájmu a v případě, že by vlastník chtěl takový pozemek v krátké době prodat, nesplňoval by podmínky pro osvobození příjmů z prodeje takovýchto pozemků, přitom v řadě případů se může jednat i o nechtěnou směnu, proto se navrhuje do doby pěti let rozhodných pro osvobození započítat i dobu, po kterou vlastnil původní pozemek.

K bodu 6, 7 - § 4 odst. 1 písm. e) a § 19 odst. 1 písm. d)

Vzhledem k tomu, že v praxi dochází k pokusům uplatnit osvobození i v těch případech, kdy jsou zařízení pro výrobu elektřiny z biomasy, z nichž již byly příjmy od daňové povinnosti osvobozeny, opakovaně rekonstruována a opakovaně je uplatňováno osvobození příslušných příjmů, bylo nutné upravit znění těchto ustanovení.

Uvedené ustanovení se navrhuje doplnit tak, aby nedocházelo k obcházení daňové povinnosti provozovateli příslušných zařízení a následným daňovým únikům, neboť praxe ukazuje, že je velmi obtížné poplatníkovi prokázat, které zařízení právě rekonstruoval.

K bodu 8 - § 4 odst. 1 písm. f)

Návrh sleduje posílení právní jistoty poplatníků a provádí se legislativní úprava týkající se odkazu na § 20 odst. 8, který se týká daně z příjmů právnických osob.

K bodu 9 - § 4 odst. 1 písm. l)

Uvedená změna povede k posílení právní jistoty poplatníků, protože stávající znění § 4 odst. 1 písm. l) nebylo v souladu s nově zavedeným zdaňováním pojistného plnění plynoucího ze soukromého životního pojištění.

K bodu 10 - § 4 odst. 1 písm. r)

Jedná se o opatření, které má zajistit, aby byly stejné principy zdaňování uplatňovány v případě přeměn bez ohledu na právní formu obchodní společnosti nebo družstva. Navrhovaná úprava zajišťuje, že platný časovýtest pro osvobození příjmů z prodeje cenných papírů a podílů na společnostech (6 měsíců resp. 5 let) nebude ovlivněn operacemi uvedenými v § 23b a 23c.

K bodům 11 a 17 - § 4 odst. 1 písm. t) a zh)

Navrhuje se sjednotit úpravu způsobu zdanění (event. osvobození) příjmů plynoucích jako dotace z Národního fondu pro účely dotací v rámci programu Evropských společenství pro rozvoj zemědělství a venkova (SAPARD) a dále příjmů plynoucích z dotací a příspěvků z Evropských společenství, se zdaněním obdobných příjmů z tuzemských zdrojů.

V této souvislosti se navrhuje zrušení textu písmene zh).

K bodům 12, 32, 34 - § 4 odst. 1 písm. w) věta první, § 6 odst. 9 písm. h), m)

Ve smyslu části sedmé čl. VIII bodu 25 zákona č. 370/2000 Sb., kterým byl novelován obchodní zákoník, přestávají být dosavadní zaměstnanecké akcie zvláštním druhem akcií nejpozději uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti zákona, t. j., od 1. 1. 2003. Jejich dosavadní úprava v zákoně je již obsoletní.

K bodu 13 - § 4 odst. 1 písm. w)

Navrhuje se jasně stanovit, že příjmy plynoucí z budoucího prodeje cenných papírů, obdobně jako je tomu v § 4 odst. 1 písm. a) a b), nejsou od daně osvobozeny.

K bodu 14 - § 4 odst. 1 písm. w)

Navrhovaná úprava zajišťuje, že platný časový test pro osvobození příjmů z prodeje cenných papírů a podílů na společnostech (6 měsíců resp. 5 let) nebude ovlivněn operacemi uvedenými v § 23b a 23c

K bodům 15 a 88 - § 4 odst. 1 písm. x), § 19 odst. 1 písm. h)

Podle současně platné úpravy jsou osvobozeny příjmy pouze při odpisu závazku při vyrovnání. Nucené vyrovnání lze sice označit jako jednu z forem vyrovnání, ale v zájmu právní jistoty poplatníků se navrhuje osvobození příjmů při nuceném vyrovnání výslovně uvést do zákona. Absence této doslovné úpravy v předchozích letech byla záměrná , neboť do konce roku 2001 se podle účetních předpisů závazky z nuceného vyrovnání účtovaly rozvahově tudíž neovlivňovaly hospodářský výsledek a tím ani základ daně z příjmů.

3. K bodům 16 a 177 - § 4 odst. 1 písm. za), § 25 odst. 1 písm. t)

4. Hodnota propagačních předmětů, které se nepovažují za dar, nebyla od roku 1995 změněna. V rámci vnějšího připomínkového řízení bylo ze strany některých resortů požadováno s ohledem na inflaci zvýšení limitu. Navrhuje se proto zvýšení limitu těchto předmětů z dosavadních 200 Kč na 500 Kč. Dále se navrhuje zpřesnění vymezení těchto předmětů uznatelných v základu daně tak, aby nevznikaly pochybnosti jak na straně poplatníků, tak i správců daně. Obdobným způsobem je nutné upravit i příslušná ustanovení v zákoně o DPH, která bezprostředně navazují na tuto úpravu.

K bodům 17, 48, 89, 241, 243, 244, 245 a 246 - zrušované § 4 odst. 1 písm. zi), § 8 odst, 1 písm. a), § 19 odst. 1 písm. ch), § 36 odst. 1 písm. b) bod 5, § 36 odst. 2 písm. a) bod 7, 10, 11 a § 36 odst. 5

Navrhované změny zajistí jednoznačné stanovení způsobu zdanění vyrovnání mimo stojícího společníka plynoucího na základě smlouvy o převodu zisku nebo ovládací smlouvy, a to tak, aby nedocházelo k dvojímu zdanění srážkovou daní podílu na zisku mimo stojícího společníka plynoucího od řízené nebo ovládané společnosti. Namísto současného režimu, který je kombinací osvobození od daně a stanovení základu daně pro srážkovou daň, se navrhuje jednodušší režim tzv. průtočných dividend, který by měl zajistit spravedlivé zdanění bez ohledu na způsob účtování o převáděném zisku a o vyrovnání mimo stojícího společníka. Navrhované legislativní zkratky byly dosud uvedeny ve zrušovaném ustanovení § 4 odst. 1 písm. zi) zákona.

K bodu 18 – § 4 odst. 1 písm. zk)

Stále častěji se vyskytují případy, že vlastníci bytů a nebytových prostorů v domě s byty a nebytovými prostory v domě podle zákona č. 72/1994 Sb. (o vlastnictví bytů) se dohodnou o výši úhrady nákladů na údržbě, opravách či zlepšení společných částí domu jinak, než podle velikosti svých spoluvlastnických podílů na společných částech domu. Při stavebních pracích souvisejících s výstavbou nového bytu (nástavba, vestavba) jsou současně opraveny i společné části domu, zejména oprava střechy, omítek, výměna či zřízení výtahů, výměna svislých rozvodů., atd. Tímto žádoucím způsobem dochází nejen k získání dalšího bytu nebo bytů, ale také k rovněž žádoucímu zhodnocení bytového fondu. V těchto případech vlastník nově zřizovaného bytu plní i za vlastníky ostatních jednotek v domě. Těmto vlastníkům tak vzniká nepeněžní příjem, který se z výše uvedených důvodů navrhuje osvobodit od daně.

Dalším okruhem problémů, které návrh řeší, jsou případy bytů v jednom domě, v němž jen vlastníci některých bytů mají možnost užívat některé společné prostory (např. lodžii nebo balkon). Dojde-li k dohodě, že vlastník bytu užívající balkon uhradí větší část opravy, získají ostatní vlastníci výhodu ve věcném plnění. Návrh daňově osvobodit vlastníky, kteří tyto prostory neužívají a také se na jejich opravách nepodílejí, resp. se podílejí v menším rozsahu, respektuje rozdíly v uživatelském standardu jednotlivých bytů, resp. jejich vlastníků.

Nejedná se sice o velké částky, ale o jejich masový výskyt (v ČR je cca 1 mil jednotek).

Novou úpravou bude odstraněn nesoulad v systému zdanění, resp. osvobození příjmů z doplatku na dorovnání při přeměně, výměně podílů, fúzí společností nebo rozdělení společnosti a osvobození příjmů z prodeje cenných papírů.

K bodu 18 , 59 - § 4 odst. 1 písm. zl) a § 10 odst. 1 písm. k)

Navržené ustanovení zavádí daňový režim pro doplatek na dorovnání u fyzických osob vzniklý v souvislosti s přeměnou společnosti. Tyto příjmy budou podléhat u fyzických osob zdanění jako ostatní ´příjmy s výjimkou případu, kdy u souvisejícího podílu nebo cenného papíru bude splněn časový test pro osvobození.

K bodům 22, 52, 120, 228, 242, 245, 248, 256, 258, 259 - § 5 odst. 5, § 8 odst. 4, § 23 odst. 4 písm. a), § 35a odst. 1 písm. a) + § 35b odst. 2 písm. a), § 36 odst. 2 písm. a) bod 1, § 36 odst. 4 až 6§ 36 odst. 6, § 38 odst. 2, § 38d odst. 3, 7, 9 a 10

Navrhuje se změnit postup při zdanění úrokových příjmů u právnických osob, a to zrušením srážkové daně, která se započítává na celkovou daňovou povinnost poplatníka. Od 1. 1. 1998 je stanoveno, že úrokové výnosy jsou zdaňovány v konečném důsledku obecnou sazbou daně z příjmů stanovenou v § 21 zákona (v současné době 31 %). Hlavním důvodem této změny bylo odstranění věcně neodůvodněného režimu, kdy druh příjmu byl důvodem k rozdílnému konečnému zdanění (příjmy z výrobní, stavební nebo obchodní činnosti zdaňovány v obecném základu daně, úrokové příjmy srážkovou daní, kdy provedením srážky byla daň vyrovnána). Jediným důvodem pro uplatňování srážkové daně jako daně konečné byla jednoduchost výběru daně, což by mělo být do budoucna akcentováno u poplatníků, kteří nepodávají daňové přiznání.V zájmu zachování plynulého inkasa daně z příjmů je nadále uplatňována srážková daň (15 %), která však není konečná, ale započítává se na celkovou daňovou povinnost poplatníka. V případě, kdy poplatník vykáže celkově základ daně ve výši minimálně přijatých úroků, při podání daňového přiznání doplatí zbývající částku daně (16 %). Pokud celkový základ daně je vykázán nižší než výše přijatých úroků nebo základ daně není vykázán vůbec, případně je vykázána daňová ztráta, sražená daň se poplatníkovi v příslušné výši na základě žádosti vrátí, případně se započte na úhradu jiných daňových povinností. Úrokové příjmy jsou tak zdaňovány jako jakékoliv jiné příjmy poplatníka zahrnované do obecného základu daně. Specifický postup zdanění u úrokových příjmů však vyžaduje dokladování o sražené dani na základě potvrzení vydaných bankou, včetně bankovních výpisů. Současně způsobuje určité komplikace u cizo-měnových produktů, kdy částka sražené daně je propočítána s ohledem na platnou metodiku z pravidla v jiném kursu než je vypočítávána celková daň z úroků.

Provedení navrhované úpravy podporuje v současné době také výrazný pokles úrokových sazeb, který zmírňuje časový posun v inkasu daně z příjmů z úroků.

U fyzických osob bude i nadále uplatňována srážková daň, která však bude ve všech případech konečná. Oproti současné úpravě již fyzická osoba-podnikatel v situaci, kdy vykáže daňovou ztrátu a přestože doloží, že investované prostředky měl zahrnuty v obchodním majetku, nebude již moci sraženou daň nárokovat jako přeplatek na dani. Tato určitá tvrdost je však kompenzována tím, že v případech, kdy naopak vykáže celkově vysoký základ daně a přestože prostředky investované do příslušného bankovního produktu budou součástí obchodního majetku, nebude již prováděno jejich dodanění (v krajních případech až do sazby daně 32%). U navrhované úpravy výrazně převažuje její jednoduchost, a proto by měla výrazně snížit administrativní náročnost, a to jak u poplatníků, tak u správců daně.

K bodu 26 - § 5 odst. 9

V souvislosti s úpravou zákona o účetnictví, který přesně stanoví cenu majetku, je nutno i v případě daně z příjmů fyzických osob obdobně stanovit co se rozumí hodnotou pohledávky na straně poplatníka, který není účetní jednotkou. Jedná se o legislativně technické opatření k zajištění právní jistoty poplatníků, kteří nejsou účetní jednotkou.

K bodům 27 a 113 - § 5 odst. 10 a 11 písm. a) a § 23 odst. 3 písm. a)

Dosud předpisy o účetnictví stanovily pro poplatníky účtující v soustavě podvojného účetnictví povinnost zaúčtovat ve prospěch výnosů částky právně zaniklých závazků (s výjimkou jejich splnění, započtení apod.). Stejná povinnost se navrhuje upravit i v daňovém zákoně pro případ, že účtování o zaniklém závazku nebude ovlivňovat výsledek hospodaření v účetnictví ani rozdíl mezi příjmy a výdaji v daňové evidenci. Navrhovaná úprava se nebude vztahovat na závazky ze smluvních sankcí, pro které má zákon speciální úpravu (daňovým nákladem jsou v případě jejich úhrady) u poplatníků, kteří nevedou podvojné účetnictví, aby nedošlo ke dvojímu zdanění těchto příjmů.

K bodu 28 - § 6 odst. 4 věta první

Jedná se o požadavek vyplývající ze zobecnění praxe finančních ředitelství. Při platnosti dosavadní částky je navyšován počet subjektů, majících povinnost podat daňové přiznání, nadměrně jsou zatěžováni správci daně s tím, že daňový výnos je minimální, případně nepodání daňového přiznání je obtížně zjistitelné a následně vedené vyměřovací řízení neefektivní (výzva apod.). Navržená částka nepřesahuje minimální mzdu.

K bodu 29 - § 6 odst. 6

Jedná se o úpravu pro právní jistotu poplatníků i správců daně.

K bodům 30 a 33 - § 6 odst. 9 písm d), § 6 odst. 9 písm. ch),

Účelem navrženého ustanovení je sjednocení úpravy s § 6 odst. 9 písm. d) zákona.

K bodu 31 - § 6 odst. 9 písm. e)

Účelem navrženého ustanovení je sjednocení úpravy s § 6 odst. 13 zákona.

K bodu 35 - § 6 odst. 9 písm. w)

Jedná se o návrh, jehož cílem je právní jistota jak u poplatníků tak i u správců daně.

K bodu 36 - § 6 odst. 13

Jedná se o legislativně technické opatření.

K bodům 37, 38, 67, 68 - § 7 odst. 2 písm. c) a d) a § 14

Cílem navržené úpravy je sjednocenípoužívané terminologie s terminologií zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění později vydaných předpisů.

Navrženou úpravou se dále sleduje odstranění problému, kterým je současné znění § 14 zákona, které neumožňuje rozdělení příslušných příjmů na více zdaňovacích období a tak umožnit rozdělení příjmů z činnosti správce konkursní podstaty, včetně příjmů z činnosti předběžného správce, zvláštního správce, zástupce správce a vyrovnávacího správce, které nejsou živností ani podnikáním podle zvláštního právního předpisu, až na 5 zdaňovacích období.

K bodu 39 a 83- § 7 odst. 4 a § 18 odst. 9

Legislativně-technické zpřesnění speciálního režimu zdanění příjmů veřejné obchodní společnosti. Nejedná se o věcnou změnu, ale o zpřesňující formulaci, která zajistí správnou aplikaci zákona. Upřesňuje se, že základ daně společníka veřejné obchodní společnosti se stanoví bez ohledu na skutečnost, že některé příjmy veřejné obchodní společnosti nejsou předmětem daně z příjmů.

K bodům 40, 84, 98, 216, 217, 226 a 276 - § 7 odst. 5, § 18 odst. 12, § 20 odst. 6, § 34 odst. 1 , § 34 odst. 2, § 34 odst. 10 a § 38n odst. 4

Tato změna navazuje na úpravu rozdělování ztráty komanditní společnosti uvedené v obchodním zákoníku.

K bodu 41 - § 7 odst. 13

Jedná se o technickou úpravu zákona vyvolanou úpravou § 23 zákona.

K bodu 42 - § 7 odst. 14

Do zákona se doplňují podmínky pro poplatníka účtujícího v hospodářském roce, při jejichž splnění má poplatník povinnost změnit způsob účtování na účtování v kalendářním roce. Jedná se o stejné podmínky, při jejichž splnění nemůže změnit způsob účtování v kalendářním roce na účtování v hospodářském roce, které již platí i pro možnost přechodu z kalendářního roku na hospodářský rok.

K bodům 44 až 46 - § 7a odst. 1, odst. 2 a odst. 3

Ze stávajícího znění odstavce l věty první § 7a zákona se navrhuje odstranit nepřesnost tak, aby bylo zcela nepochybné, že se jedná o „úroky na účtech, které jsou podle podmínek banky určeny k podnikání“ a nikoliv o „úroky, které jsou podle podmínek banky určeny k podnikání“.

Navrhuje se zpřesnit z důvodu právní jistoty jak poplatníků, tak i správců daně znění odstavce 2 uvedeného ustanovení tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o předpokládané příjmy a předpokládané výdaje, ale že se jejich rozdíl (po event. dalších úpravách) snižuje i o předpokládané nezdanitelné částky základu daně. Po navržené úpravě již nebude nutné, aby jak poplatník, tak i správce daně k úpravě základu daně pro výpočet daně paušální sazbou byl nucen použít mimořádného opravného prostředku (obnova řízení podle § 54 zákona o správě daní a poplatků).

Rovněž z důvodu právní jistoty poplatníků i správců daně se navrhuje úprava znění první věty odstavce 3 citovaného ustanovení tak, aby bylo zdůrazněno, že prodá-li poplatník v průběhu zdaňovacího období věci nebo práva z obchodního majetku (§ 4 odst. 4 zákona) a neuvedl–li tento příjem do předpokládaných příjmů, a za podmínky, že tento příjem je vyšší než 6 000 Kč, je povinen po skončení zdaňovacího období podat řádné daňové přiznání.

K bodu 47 - § 7c

Na základě programového prohlášení vlády omezovat daňové úniky těžko zjistitelné správcem daně a při koaličních jednáních v Kolodějích byla schválena minimální daň, která by vycházela z úrovně 50 % průměrné mzdy.

Uplatnění minimálního základu daně se týká poplatníků, kteří mají příjmy ze zemědělství nebo ze živností anebo z jiného podnikání podle zvláštních předpisů. Návrh rovněž vylučuje některé druhy poplatníků, jako např. poplatníky zahajující nebo ukončující činnost, poživatele starobního nebo invalidního důchodu.

V zájmu sjednocení s úpravou minimálního základu pro pojistné se bude vycházet ze všeobecného vyměřovacího základu pro důchodové pojištění upraveného o příslušný přepočítací koeficient ve výši 50 %, což je prakticky polovina průměrné mzdy. Všeobecný vyměřovací základ vyhlašuje podle zákona o důchodovém pojištění každoročně vláda do 30. září, a to včetně příslušného přepočítacího koeficientu. Tím bude dosaženo toho, že poplatník již před začátkem zdaňovacího období bude znát výši minimálního základu daně pro toto období

Minimální základ daně bude podnikatel mající výše uvedené příjmy povinen uplatnit tehdy, jestliže jeho celkový základ daně bude nedostatečný. To právem zvýhodňuje ty poplatníky, kteří se podnikání věnují spíše příležitostně, ale jinak dosahují příjmy ze závislé činnosti nebo pronájmu.

K bodům 49, 50 - § 8 odst. 1 písm. e), § 8 odst. 1 písm. f)

Jedná se o legislativně technickou úpravu vyvolanou zrušením odstavce 2 v § 8 zákona.

K bodu 51 - § 8 odst. 2

Zrušení § 8 odst. 2 zákona je pouze technickou úpravou, neboť po změně ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zákona provedenou zákonem č. 492/2000 Sb., se toto ustanovení stalo nadbytečným, neboť vysvětluje pojem, který se již ve změněném znění nevyskytuje.

K bodu 53 - § 8 odst. 5

Poplatníci - účetní jednotky, kteří účtují o depozitní směnce, jsou povinni počínaje r. 2001 úrok z této depozitní směnky započítávat do základu daně. V souvislosti s tím, se navrhuje provést legislativně technickou úpravu a nahradit v praxi užívaný pojem „ depozitní směnka“ pojmem „směnka vystavená bankou k zajištění pohledávky vzniklé z vkladu věřitele“, tak jak je správně užitý i v jiných ustanoveních zákona.

K bodu 54 - § 8 odst. 8

Uvedené ustanovení se navrhuje doplnit tak, aby bylo jisté jak postupovat v případě, že předmětný zdroj příjmů není zahrnut v obchodním majetku ani jednoho z manželů.

K bodu 55 - § 9 odst. 6 věta první

Jedná se o technickou úpravu zákona vyplývající z úpravy § 24 a § 26 zákona.

K bodu 56 - § 9 odst. 6 věta druhá

Jde o úpravu v důsledku navrhovaného zrušení jednoduchého účetnictví.

K bodům 57, 141, 212 a 214 - § 9 odst. 7, §24 odst. 2 písm. h) bod 1, § 32b a § 33a

V ustanovení § 488b a násl. upravuje Obchodní zákoník smlouvu o nájmu podniku nebo jeho části. S účinností od 1. 1. 2004 nebudou již účetní předpisy upravovat způsob účtování v uvedené oblasti. Pro zachování možnosti pokračovat v praxi osvědčených postupech se proto navrhuje postup upravit přímo v zákoně o daních z příjmů. V případě, kdy bude na základě souhlasu pronajímatele odpisovat pronajatý majetek nájemce, bude snižován základ daně o částku hrazeného nájemného, a to jak v situaci kdy nájemné bude vyšší než odpisy, tak v situaci, kdy nájemné bude nižší než odpisy; přitom bude-li nájemné nižší než odpisy, bude nájemce povinen o tento rozdíl zvýšit hospodářský výsledek. Obdobně to platí v případě, kdy bude nájemné (nebo jeho část) určeno k úhradě závazku vůči pronajímateli podniku. V zájmu komplexního řešení je upravena problematika převodu závazků i pohledávek na nájemce ke dni uzavření smlouvy o nájmu podniku.

S ohledem na strukturu ustanovení podle kterých se zjišťuje základ daně u právnických osob se navrhuje začlenit ustanovení upravující postup pro pronajímatele i nájemce při nájmu podniku před § 33, tj. do nového § 32b.

Pro právní jistotu poplatníků s příjmy podle § 9 se navrhuje doplnit, co je příjmem na straně poplatníků, kteří nejsou účetní jednotkou.

K bodu 58 - § 10 odst. 1 písm. f)

Navržené ustanovení má sloužit ke zvýšení právní jistoty poplatníků i správců daně.

K bodům 59 a 63 - § 10 odst. 1 písm. j) a § 10 odst. 6

Obchodní zákoník nově stanoví zrušení obchodní společnosti bez likvidace převodem jmění na jednoho společníka. Tento společník je povinen poskytnout ostatním společníkům přiměřené vypořádání v penězích. Z hlediska daně z příjmů se na straně poplatníků fyzických osob jedná o zdanitelný příjem podle § 10 zákona, neboť zákon o daních z příjmů nestanoví, že by se jednalo o příjem od daňové povinnosti osvobozený, případně o příjem, který není předmětem daně. Tento zdaněný příjem poté společník fyzická osoba, vloží do svého obchodního majetku v souladu s § 4 odst. 4 zákona.

K bodům 86 a 173 - § 10 odst. 1 písm. k), § 18 odst. 15 a § 24 odst. 7

Navržené ustanovení zavádí daňový režim pro doplatek na dorovnání vzniklý v souvislosti s přeměnou společnosti. Dochází tak ke stanovení zvláštního postupu při zdaňování tohoto příjmu, na který již nadále nebude mít vliv jaký účetní postup ve vztahu k tomuto příjmu účetní jednotka zvolí. Doplatek na dorovnání bude podléhat dani z příjmů v rozsahu v jakém cena, ze které bude vypočítán, přesáhne původní nabývací cenu podílu. Posouzení tohoto příjmu bude tedy analogické jako by došlo ke zcizení části podílu, k němuž se doplatek na dorovnání vztahuje. Shodný postup bude platit i pro dorovnání v penězích, které má stejný charakter.

K bodu 60 - § 10 odst. 2

Účelem navržené úpravy je posílení právní jistoty poplatníků v případech, kdy se jedná o příjmy z prodeje věcí ve společném jmění manželů a případy, kdy manžel měl věc zahrnutou v obchodním majetku, zemřel a nemůže být takový příjem u něho již zdaněn.

K bodům 61, 253, 261 až 263 - § 10 odst. 3 písm. a), § 38b, § 38g odst. 1 a 2 věta druhá

Z důvodu snížení administrativní náročnosti u správce daně i poplatníka a nutností promítnout i určitou valorizaci z důvodu inflace za minulé roky do tzv. administrativních limitů, se navrhuje zvýšit tyto limity

• až na 15 000 Kč ročně

657. u osvobozených příjmů z příležitostných činností nebo z příležitostného prodeje movitých věcí, příjmů ze zemědělské výroby, která není provozována samostatně hospodařícím rolníkem,

658. pokud celkové zdanitelné příjmy poplatníka nečiní více než uvedený limit,

659. u limitu, při jehož překročení vzniká povinnost podat daňové přiznání.

Dále se navrhuje zvýšit

657. limit minimální výše daně, a to na 200 Kč a

658. limit, do kterého není poplatník povinen podat přiznání k dani z příjmů ze závislé činnosti, jestliže má jiné příjmy nižší než stanovený limit, a to v částce 6 000 Kč.

K bodu 62 - § 10 odst. 5

5. V případě prodeje majetku, kdy poplatník nesplní zákonné podmínky stanovené v § 4, dochází někdy k tomu, že prodávající zahrne do základu daně přijatou zálohu na budoucí prodej a tuto zálohu následující zdaňovací období vrátí, protože se prodej neuskutečnil. Navrhuje se, aby poplatník mohl tuto vrácenou zálohu následně uplatnit jako daňový výdaj.

K bodu 64 - § 10 odst. 8

Je-li vypořádáván podíl na likvidačním zůstatku nebo vypořádací podíl v nepeněžní formě, vstupuje podle předpisů o účetnictví do jeho ocenění hodnota majetku zachycená v účetnictví obchodní společnosti nebo družstva. Navrhuje se, aby zdanitelným příjmem společníka nebo člena družstva při zániku jeho účasti v obchodní společnosti nebo členství v družstvu, je-li likvidační zůstatek nebo vypořádací podíl vypořádáván v nepeněžní formě, byl i rozdíl mezi tržní cenou majetku a výší jeho hodnoty podle předpisů o účetnictví. Pokud hodnota vydávaného majetku převýší vypočtený nárok a společník nebo člen družstva tento rozdíl nebo jeho část hradí, bude o hrazenou část snížen příjem společníka nebo člena družstva zahrnovaný do obecného základu daně.

K bodům 65, 66 - § 11

Navrhuje se zpřesnění stávajícího textu tak, aby bylo zcela nepochybné, že se jedná o rozdělení příjmů a výdajů podle smlouvy uzavřené mezi spoluvlastníky a nikoliv o možnost rozdělit mezi spoluvlastníky buď příjmy nebo výdaje; dále je navrženou úpravou vypuštěno slovo ”nebo”, které způsobuje nejasnost ustanovení.

K bodu 69 - § 15 odst. 1 písm. b)

  Jedná se o jedno z opatření na podporu rodin s dětmi.

Vzhledem k nutnému zaokrouhlení a s přihlédnutím k tomu, že předmětná částka musí být dělitelná 12, navrhuje se částku 2000 upravit na 2040 Kč ročně, tj. celkem na 25 560 Kč ročně.

K bodům 70, 264 a 267 - § 15 odst.3, § 38g odst. 2, § 38h odst. 14, a k přechodnému ustanovení bod 1

6. Jedná se o úpravu daně z příjmů fyzických osob, kterou se realizuje požadavek vyjádřený v Doporučení Komise 94/79/EC z 21. prosince 1993 o zdaňování některých příjmů plynoucích daňovým nerezidentům a v rozhodnutí Evropského soudního dvora v případu „Schumacher“ . Při posuzování o jak vysoké procentuální vyjádření úhrnu příjmů u nerezidenta, kterému by se přiznaly nezdanitelné části základu daně podle § 15 odst. 1 písm. b) až f), by bylo vhodné navrhnout, aby se vycházelo z údajů o výši procenta těchto příjmů v některých členských zemích (90 % Rakousko, Německé, Švédsko, Nizozemí, Lucembursko, Řecko; 75 % Dánsko a Irsko (avšak pouze pro země EU).

K bodu 71 - § 15 odst. 3 věta druhá

Jedná se o technickou úpravu zákona v souvislosti se zrušením samostatného daňového přiznání typu „C“, které je v současné době již součástí daňového přiznání typu B.

K bodům 72 a 100- § 15 odst. 8 a § 20 odst. 8

Rozšiřuje se právní titul umožňující poskytnout „sponzorský“ dar i na ochranu zdraví zvířat.

K bodu 73 - § 15 odst. 10

Jedná se o zpřesnění stávajícího ustanovení tak, aby bylo zajištěno, že i poplatník, který danou bytovou potřebu používá celou nebo její část k podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti anebo k pronájmu, mohl uplatnit pouze poměrnou výši úroků z úvěru, aniž by jeho manželka nebo kterýkoliv jiný účastník smlouvy o příslušném úvěru, kteří předmětnou bytovou potřebu nepronajímají, nepodnikají v ní a ani v ní neprovozují jinou samostatnou výdělečnou činnost, mohli plnou výši úroku z úvěru uplatnit jako nezdanitelnou část základu daně.

K bodu 74 - § 15 odst. 11

Cílem navržené úpravy je posílení právní jistoty poplatníků v otázce dodržení podmínek vlastnictví a užívání objektu bytové potřeby. Při odpočtu nezdanitelné části základu daně z důvodu získání bytové potřeby je třeba zabránit uplatnění tohoto odpočtu v těch případech, kdy je např. pořízen bytový dům, který není používán k trvalému bydlení poplatníka nebo jeho rodinných příslušníků. Úpravou došlo k jednoznačnému stanovení podmínky vlastnictví objektu bytové potřeby dle ustanovení § 15 odst. 10, písm. b), c) zákona. Obdobně byla stanovena podmínka užívání objektu bytové potřeby uvedené pod písm. a), c), e), d), f), g) zákona sloužící k trvalému bydlení poplatníka a jeho rodinných příslušníků.

K bodům 75 - 77, 165, 268, 269 a 271 - § 15 odst. 12 věta první, § 15 odst. 12 věta druhá a 13, § 24 odst. 2 písm. zo), § 38l odst. 1 písm. ch) a i) a § 38l odst. 2

Navrhovanou úpravou zákona o daních z příjmů bude nadále možno uplatnit daňové výhody z uzavřeného životního pojištění pouze v případě, kdy bude uzavřena smlouva o životním pojištění s tuzemskou pojišťovnou nebo tuzemskou pobočkou zahraniční pojišťovny.

Dále se navrhuje ponechat daňové zvýhodnění poplatníka z titulu soukromého životního pojištění a penzijního připojištění se státním příspěvkem pouze na jeho soukromé životní pojištění nebo penzijní připojištění se státním příspěvkem, tj. nikoliv i na další pojištěné osoby, v jejichž prospěch poplatník jako pojistník nebo jeho zaměstnavatel na pojištění nebo připojištění přispívá, což odpovídá celkovému záměru daňového zvýhodnění poplatníka z titulu jeho soukromého životního pojištění.

K bodu 78 - § 15 odst. 13 věta poslední

Jedná se o opatření, kterým se zmírňuje sankce za nedodržení podmínek pro uplatnění nezdanitelné části základu daně z titulu zaplaceného pojistného na soukromé životní pojištění. Zmírnění spočívá v tom, že poplatník již nebude nucen vždy podat daňové přiznání a v něm uvést jako příjem podle § 10 částky, o které mu byl v příslušných letech z důvodu zaplaceného pojistného základ daně snížen, nýbrž se navrhovanou úpravou dostává do režimu § 38g zákona o daních z příjmů, tzn. je povinen podat daňové přiznání, pokud jeho příjmy, které jsou předmětem daně, přesáhly za podmínek zde uvedených 15 000 Kč nebo 6 000,- Kč.

K bodům 79, 266, 270 - § 15 odst. 14, § 38h odst. 4, § 38l odst. 1 písm. j)

Uvedená úprava povede k posílení odborových organizací a ke zkvalitnění sociálního dialogu v rámci tripartity tím, že si člen odborové organizace bude moci uplatnit snížení základu daně o zaplacené členské příspěvky, a to do výše stanovených limitů. Při stanovení maximální částky, kterou lze uplatnit, ve výši 3000 Kč se vycházelo z předpokládané průměrné mzdy pro rok 2003 ve výši 15 000 Kč za měsíc, tj. 180 000 Kč za rok x 1,5 % = 2 700 Kč. Částka byla zaokrouhlena na 3 000 Kč. Uvedený odpočet za členské příspěvky odborové organizaci budou moci zaměstnanci uplatnit až při ročním zúčtování, tedy nikoliv měsíčně. Současně je přijetí navrhované úpravy zdůvodněno rezolucí 5. Evropské regionální konference MOP, jejímž cílem je umožnit zápočet příspěvků svým příslušným organizacím jako nákladovou položku.

K bodu 81 - § 18 odst. 4 písm.b)

Jedná se pouze o zpřesňující legislativně technickou úpravu pro příjmy určené obcím a krajům, které byly vždy považovány za nedílnou rozpočtovanou součást veřejných rozpočtů a patří obcím a krajům podle zvláštních zákonů, jedná se např. o příjmy z výnosů daní nebo podílu na nich, výnosů z místních poplatků, výnosů z poplatků za ukládání komunálního odpadu, za vypouštění odpadních vod, odvodu za odnětí půdy ze zem.půdního fondu atd.

K bodu 82 - § 18 odst. 8

Jedná se o legislativní změnu v návaznosti na zákon o krajích.

K bodům 85 a 90 – § 18 odst. 13 a § 19 odst. 1 písm. t)

Jedná se o legislativně technické upřesnění týkající se zřízení Všeobecné zdravotní pojišťovny a zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven.

K bodu 86 - § 18 odst. 14

Navrhuje se upravit daňový režim neziskovým poplatníkům zřízeným zvláštním zákonem k poskytování veřejné služby v televizním a rozhlasovém vysílání, aby nekomplikoval rozlišení a oddělené vedení činností spojených s provozováním veřejné služby a ostatních podnikatelských činností těchto poplatníků. Komerční a ”nekomerční” vysílání u těchto poplatníků se liší pouze obsahem a zaměřením vysílaných programů, neodlišují se však již příjmy a výdaje obdobně jako je tomu u podnikatelských subjektů v této oblasti, nelze jednoznačně rozlišit souvislost výdajů s vysíláním komerčním nebo veřejnou službou.

K bodům 86 a 173- § 18 odst. 15 a § 24 odst. 7

Navržené ustanovení zavádí daňový režim pro doplatek na dorovnání vzniklý v souvislosti s přeměnou společnosti, fúzí společností nebo rozdělením společností. Dochází tak ke stanovení zvláštního postupu při zdaňování tohoto příjmu, na který již nadále nebude mít vliv, jaký účetní postup ve vztahu k tomuto příjmu účetní jednotka zvolí. Doplatek na dorovnání bude podléhat dani z příjmů v rozsahu v jakém cena, ze které bude vypočítán, přesáhne původní nabývací cenu podílu. Posouzení tohoto příjmu bude tedy analogické jako by došlo ke zcizení části podílu, k němuž se doplatek na dorovnání vztahuje. Shodný postup bude platit i pro dorovnání v penězích, které má stejný charakter.

K bodu 87 - § 19 odst. 1 písm. c)

Navržená změna reaguje na nález Ústavního soudu ze dne 20. listopadu 2002, uveřejněný pod č. 528/2002 Sb., ve věci zrušení regulace nájemného z bytů, jehož právní účinky nastaly dnem 18. prosince 2002. Ústavní soud zrušil nejen regulaci nájemného maximální cenou, ale i regulaci věcně usměrňovaného nájemného z bytů bytových družstev označovaných podle dřívějších předpisů jako lidová bytová družstva a rovněž regulaci věcně usměrňovaného nájemného z bytů členů, společníků či zakladatelů právnických osob (poplatníků) vzniklých za účelem, aby se staly vlastníky domu. Bez zapracování navržené úpravy by nájemné z dotčených bytů podléhalo dani z příjmů. Negativní důsledky by se projevily zejména u právnických osob účtující dosud v soustavě jednoduchého účetnictví (sdružení občanů založené za účelem koupě domu například od obce). Odhaduje se, že celkový počet bytů užívaných členy či společníky právnických osob, u nichž bylo nájemné regulováno věcným usměrňováním a nevyčerpané zůstatky byly na základě ustanovení § 19 odst. 1 písm. c) bod 2. osvobozeny od daně z příjmů, je zhruba 500 tisíc. Navrženou úpravou dosavadního textu § 19 odst. 1 písm. c) textu nedochází k věcné změně oproti situaci před 18. prosincem 2002. Navržený text současně nevylučuje, že v průběhu roku 2003 budou přijata pravidla regulace nájemného v bytech členů a společníků právnických osob založených za účelem koupě domu, nahrazující právní úpravu zrušenou nálezem Ústavního soudu, a rovněž vylučující, aby do nájemného byl zahrnován zisk, případně náklady nesouvisející s domem.

K bodu 89 –§ 19 odst. 1 písm. ch)

Dosavadní znění písm. ch), které souviselo s převodem zisku zřízené a ovládané osoby na osobu řídící a ovládající je nahrazeno novou úpravou v § 23 odst. 3 písm. a) a b). Nově se do tohoto ustanovení zařazuje dosavadní znění písm. zd), jehož nové znění je obsaženo v přímé novele zákona o daních z příjmů, která je součástí zákona o podmínkách provozování zoologických zahrad.

K bodům 91 a čl VIII - § 19 odst. 1 písm. u), Změna zákona o investičních společnostech a investičních fondech

Navrhuje se zavést legislativní zkratku „dividendové příjmy“ a sjednotit používání tohoto pojmu v celém zákoně o daních z příjmů.

Zároveň se navrhuje sjednocení pravidel pro vyplácení dividendových příjmů u investičních společností, rest. podílových fondů a doplňuje se část pátá, která obsahuje přímou novelu zákona o investičních společnostech a investičních fondech. Stanoví se, že podíl na zisku z hospodaření s majetkem v podílové fondu lze vyplácet až po skončení řádného účetního období, stejně jako u ostatních obchodních společností, které rozdělují dividendové příjmy. Rozdělení zisku za období kratší, než je účetní období bude i u podílových fondů nepřípustné, stejně jako zálohy na dividendové příjmy.

K bodu 92 - § 19 odst. 1 zd), ze)

Navrhuje se odstranit formální nesrovnalost v označení písmen.

K bodům 93, 94 a 257 - § 19 odst. 1 písm. zf až zj) , § 19 odst. 3 a 4, § 38d odst. 5

Před vstupem České republiky k Evropské unii je nutno implementovat do zákona o daních z příjmů Směrnici č. 90/435/EHS, o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států tak, aby ve svém důsledku zisky, které dceřiná společnost rozdělí své mateřské společnosti nepodléhaly dvojímu zdanění pokud, mateřská společnost drží minimálně 25% podíl na kapitálu dceřiné společnosti nepřetržitě po dobu 24 měsíců.

Nezdanění dividend (podílů na zisku) se navrhuje řešit formou osvobození, a to doplněním taxativního výčtu příjmů do § 19 tak, že tyto příjmy plynoucí od tuzemské dceřiné společnosti budou osvobozeny, pokud mateřská společnost je daňovým rezidentem České republiky nebo  jiného členského státu Evropské unie.

V souladu se Směrnicí se navrhuje osvobodit dividendy i podíly na zisku přijaté tuzemskou mateřskou společností od dceřiné společnosti se sídlem v jiném členském státě Evropské unie.

Obdobný režim se navrhuje uplatnit u převodů zisků od řízených a ovládaných osob osobám řídícím a ovládajícím na základě smlouvy o převodu zisku v případech, kdy řídící nebo ovládající společnost drží minimálně 25% podílu na ovládané nebo řízené osobě nepřetržitě po dobu 24 měsíců. Shodně je řešen i převod zisku v případech, kdy mateřskou společností je mimo stojící společník a dceřinou společností osoba řízená či ovládaná.

Nad rámec Směrnice je dotčená daňová úleva rozšířena i na rozdělení zisku ve výše uvedených formách mezi společnostmi v rámci České republiky.

Návrh doplňuje nový odstavec 3 v § 19, ve kterém jsou nově definovány pojmy ”společnost, která je daňovým rezidentem jiného členského státu Evropské unie, ”mateřská společnost”, ”dceřiná společnost” a ”třetí stát”. Pro mateřskou a dceřinou společnost platí, že kromě stanovené výše účastni na kapitálu je dále třeba, aby se jednalo o společnost, která podléhá některé z daní z příjmů v členském státu Evropské unie a aby šlo o společnost s právní formou uvedenou ve Směrnici. V České republice se daný režim uplatní na společnosti kapitálové, tedy na akciovou společnost a společnost s ručením omezeným.

V návrhu nového odstavce 4 v § 19 se stanoví, že osvobození lze použít ještě před uplynutím 24 měsíců, avšak vždy při držbě podílu ve výši 25 %. Případy, kdy nebudou u mateřské společnosti dodrženy výše a doba držby podílu uvedená v odstavci 3, je navrženo posuzovat jako nesplnění podmínek pro uplatnění osvobození od daně v příslušných zdaňovacích obdobích, které bude nutno řešit podáním dodatečného přiznání na vyšší daňovou povinnost. Postup uvedený v tomto ustanovení nevyplývá přímo ze Směrnice č. 90/435/ EHS, tímto způsobem však ustanovení čl. 3 odst. 2 Směrnice č. 90/435/ EHS bylo vyloženo Evropským soudním dvorem např. v rozsudku ze dne 17. 10. 1996 č. Rs C 283/94, případ Denkavit.

Návazně na navrhované posuzování nesplnění podmínek u mateřské společnosti pro uplatnění osvobození od daně, pokud jde o výši a dobu trvání majetkové účasti v dceřiné společnosti (§ 19 odst.4) se doplňuje § 38d odst. 5 v tom smyslu, že u plátce se nebude nesražená daň v této době vymáhat na něm jako jeho dluh.

K bodům 95 a 96 - § 20 odst. 2, poznámka pod čarou 19b)

V návrhu nového znění tohoto ustanovení je promítnuta změna v označení pojmu “hospodářský výsledek“ návazně na jejich nové označení v předpisech o účetnictví. Dále se navrhuje vypustit speciální úpravu pro poplatníky zrušované s likvidací při stanovení základu daně při vstupu do likvidace a jejím ukončení.

K bodu 97 - § 20 odst. 3 věta třetí

Navrhuje se umožnit uplatňování odpočtu daňové ztráty podílového fondu i v případě, kdy dojde k přeměně investiční společnosti na jinou investiční společnost.

K bodu 99 - § 20 odst. 7

Návrhem se jednoznačně vymezuje výše získaných prostředků snížením základu daně a podmínky pro daňové zvýhodnění u poplatníků zřízených k poskytování veřejné služby v televizním nebo rozhlasovém vysílání s ohledem na změnu daňového režimu a získanou úlevu z poskytování veřejné služby. U poplatníků - společenství vlastníků jednotek, která jsou po novele zákona o vlastnictví bytů považována za neziskové poplatníky, se zohledňuje zákonem daná náplň jejich činnosti.

K bodům 101, 102, 103, 228, 229, 230, 235 a 236 - § 21 odst. 1, § 35a odst. 1 a § 35b odst. 2

K naplnění úkolu z Programového prohlášení vlády a závěrů koaličních jednání k reformě veřejných financí se navrhuje postupné snížení sazby daně z příjmů právnických osob až o 7 procentních bodů. Pro zdaňovací období započaté v roce 2004 se navrhuje sazba daně z příjmů 28%, pro zdaňovací období započaté v roce 2005 sazba daně 26% a zdaňovací období započaté v roce 2006 sazba daně 24%. Výrazné snížení sazby daně by mělo jednak eliminovat negativní důsledky nižších sazeb daně z příjmů v okolních státech (Slovensko, Maďarsko) a jednak by mělo napomoci k větší investiční aktivitě tuzemských podnikatelských subjektů, která by se v následujících obdobích měla projevit také ve srovnatelně vyšším inkasu daně z příjmů. Bezesporu se jedná o významné pro růstové opatření.

K bodu 104 - § 21 odst. 5

Navrhuje se zpřesnění dikce v návaznosti na skutečnost, že zdaňovací období nemusí být shodné s kalendářním rokem. Význam tohoto ustanovení se zvyšuje s navrženým postupným snižováním sazby daně z příjmů právnických osob, proto je žádoucí předejít jakýmkoliv případným výkladovým problémům.

K bodu 105 -

§ 22 odst. 1 písm. g) bod 10:

Navržené ustanovení doplňuje titul pro zdanění příjmů plynoucích daňovým ne-rezidentům ČR, kteří jsou společníky obchodní společnosti se sídlem na území ČR, v souvislosti se snížením základního kapitálu těchto společností.

§ 22 odst. 1 písm. g) bod 11:

Navrhuje se doplnění titulu pro zdanění příjmů z postoupených pohledávek, které mají zdroj na území České republiky a které doposud v taxativním výčtu § 22 odst. 1 chyběly. S rozvojem nových technik financování jako factoring a forfaiting význam tohoto problému roste. Základ daně ve vztahu k těmto příjmům se stanoví podle § 23 až 33 zákona o daních z příjmů.

K bodu 106 - § 22 odst. 3

Ustanovení je třeba upravit a sladit s novelizovaným § 38e, ve kterém došlo k přesunu odstavců.

K bodům 107, 108, 125, 160, 161 a 224 - § 23 odst. 2 a 3, § 23 odst. 8, § 24 odst. 2 písm. y), § 24 odst. 2 písm. za), § 34 odst. 6 věta druhá

V návaznosti na změnu označení hospodářského výsledku v předpisech o účetnictví (nově se označuje jako výsledek hospodaření) je nezbytné provést úpravy i ve všech ustanovení zákona o daních z příjmů, kde se toto označení používá.

V § 23 odst. 2 se dále v návaznosti na navrhované změny v zákon o účetnictví vymezuje, z čeho se vychází při stanovení základu daně u účetních jednotek a u poplatníků, kteří nevedou podvojné účetnictví.

K bodu 109 - § 23 odst. 3 písm. a) bod 4

Nově již předpisy o účetnictví nebude stanoven postup pro účtování oprav nesprávností účtování nákladů nebo výnosů v předchozích zdaňovacích obdobích. Daňově musí být tedy ošetřen případ, kdy poplatník v předchozím zdaňovacím období vykázal vyšší hospodářský výsledek v důsledku zaúčtování vyšších výnosů a tuto nesprávnost řešil podáním dodatečného daňového přiznání na nižší daňovou povinnost. Pro tento případ je potřebné stanovit povinnost poplatníka zvýšit hospodářský výsledek za období, kdy je oprava nesprávnosti v účetnictví provedena v případě, že kvůli věrnému obrazu je provedena rozvahově.

K bodům 112 - § 23 odst. 3 písm. a) bod 6

Navrhované doplnění upřesňuje režim smluvních sankcí při postoupení pohledávky nebo zániku pohledávky jiným způsobem než jejím zaplacením, na straně věřitele, které jsou pro účely zákona o daních z příjmů posuzovány shodně jako úhrada pohledávky.

K bodu 113- § 23 odst. 3 písm. a) bod 7

Z hlediska účetních předpisů pro podvojné účetnictví se o výši této vytvořené rezervy snižují náklady. Stejný postup se navrhuje i pro případ rezerv vytvořených poplatníky, kteří nevedou podvojné účetnictví, jejichž způsob tvorby a výši pro daňové účely stanoví zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o legislativně technickou úpravu, jejímž smyslem je předejít pochybnosti poplatníka o úpravě základu daně v návaznosti na novelu zákona o účetnictví.

K bodům 113, 123, 172 - § 23 odst. 3 písm. a) bod 8, § 23 odst. 4 písm. j), § 24 odst. 7 písm. b) bod 2

V  účetnictví lze problém nepeněžitého vkladu s doplatkem řešit snížením účetní zůstatkové ceny vkládaného majetku. Cílem návrhu je zavést jednotný postup pro účely stanovení základu daně z příjmů právnických osob. Nabývací cena podílu při nepeněžitém vkladu se pro účely zákona o daních z příjmů stanoví ve výši daňové zůstatkové ceny, která není totožná s účetní a tržní hodnotou majetku. Navrhuje se v těchto případech zdanit rozdíl mezi oceněním nepeněžitého vkladu a výší vkladu, pokud o něj nebyla snížena nabývací cena podílu.

K bodu 113 - § 23 odst. 3 písm. a) bod 9

K zajištění a kontrole skutečného využití prostředků, které neziskoví poplatníci získali uplatněním daňového zvýhodnění, se přesněji definují sankce v případě, že nesplní zákonem definované podmínky pro nakládání s těmito prostředky.

K bodu 113 - § 23 odst. 3 písm. a) body 10 a 11

Účetní předpisy umožňují při sloučení a splynutí společností účtovat rozdíl mezi vzájemnými závazky a pohledávkami rozvahově bez vlivu na výsledek hospodaření. Při této operaci dochází k právnímu zániku závazků, a proto se navrhuje, aby částka představující rozdíl mezi závazky a pohledávkami zvyšovala výsledek hospodaření a byla zdaněna stejně jako při běžném režimu právního zániku závazků.

Je-li vypořádáván podíl na likvidačním zůstatku nebo vypořádací podíl v nepeněžní formě, vstupuje podle předpisů o účetnictví do jeho ocenění hodnota majetku zachycená v účetnictví obchodní společnosti nebo družstva. Navrhuje se, aby zdanitelným příjmem společníka nebo člena družstva při zániku jeho účasti v obchodní společnosti nebo členství v družstvu, je-li likvidační zůstatek nebo vypořádací podíl vypořádáván v nepeněžní formě, byl i rozdíl mezi tržní cenou majetku a výší jeho hodnoty podle předpisů o účetnictví. Pokud hodnota vydávaného majetku převýší vypočtený nárok a společník nebo člen družstva tento rozdíl nebo jeho část hradí, bude o hrazenou část snížen příjem společníka nebo člena družstva zahrnovaný do obecného základu daně. Dani vybírané srážkou ve výši 15 % by podléhala výše podílu na likvidačním zůstatku nebo vypořádacího podílu zjištěná v účetnictví.

K bodům 115, 121, 124, 126, 127, 128, 140, , 176, 183, 189, 207 - § 23 odst. 3 písm. b) bod 3, § 23 odst. 4 písm. e), § 23 odst. 7 věta druhá, § 23 odst. 8 písm a), § 23 odst. 8 písm b) bod 1, § 24 odst. 2 písm. f), § 24 odst. 2 písm. v) bod 2 věta první, § 25 odst. 1 písm. s), § 25 odst. 1 písm. zj), § 26 odst. 7 písm. a) bod 3, § 30 odst. 12 písm. b)

Jedná se o legislativně – technická upřesnění navazující zejména na změnu účetních předpisů.

K bodu 116 - § 23 odst. 3 písm. c) bod 2

Zákon v některých případech umožňuje poplatníkovi zvolit si výši výdajů, které uplatní v základu daně s tím, že pokud si zvolí částku nižší než maximální, může rozdíl uplatňovat v daňových výdajích v dalších letech. Navrhované upřesnění § 23 sleduje omezení podávání dodatečných daňových přiznání v případech, kdy by poplatník dodatečně opravoval výši výdajů, které byly v době jeho podání přiznání v souladu se zákonem.

K bodu 117 - § 23 odst. 3 písm. c) bod 3:

V návaznosti na změnu v předpisech o účetnictví, kdy částky rozpuštěných rezerv a opravných položek budou účtovány ve prospěch nákladů nebo výnosů, se navrhuje stejná úprava i v daňovém zákoně.

K bodům 118, 119, 134, 157, 182, 183 - § 23 odst. 3 písm. c) bod 4 a 5, § 23 odst. 15, § 24 odst. 2 písm. v) bod 2., § 25 odst. 1 písm. zh), zi) a zj)

V předpisech o účetnictví se dosavadní opravná položka k nabytému majetku nově označuje dvěma pojmy, a to v závislosti na způsobu jejího stanovení podle účetních předpisů. V základu daně se uznává jen opravná položka vytvořená k majetku nabytému koupí, kdežto oceňovací rozdíly vzniklé z jiných důvodů, než z důvodu koupě majetku, se do základu daně nezahrnují. Z těchto důvodů se příslušné změny v názvech promítají ve všech souvisejících ustanoveních (§ 23 odst. 15, § 24 odst. 2 písm. v) bod 2 a § 25 odst. 1 písm. zh, zi, zj).

K bodu 122 § 23 odst. 4 písm. e)

Legislativně technické opatření pro právní jistotu poplatníků, kteří již nepovedou jednoduché účetnictví, ale daňovou evidenci.

K bodu 123 - § 23 odst. 4 písm. g)

Návrh u neziskových poplatníků zajistí, aby výnosy vzniklé např. v důsledku prominutí penále nezvýšily základ daně, pokud souvisely tyto sankce v předchozích zdaňovacích obdobích s nezdaňovanými příjmy.

K bodu 123 - § 23 odst. 4 písm. h)

Jde o posílení právní jistoty poplatníků. Jedná se vrácení vkladu, který není daňovým výdajem, tzn. není příjmem ke zdanění.

K bodu 123, 148 a 158 - § 23 odst. 4 písm. i); § 24 odst. 2 písm. r) a w):

Operace na kapitálovém trhu jsou velmi často využívány pro daňovou optimalizaci, ale prokazování účelových jednání je velmi obtížné. Proto od roku 1998 byla zavedena zákonná regulace, která znamenala uzavření těchto operací do samostatného režimu, který vylučoval umořování celkových ztrát z prodejů cenných papírů za zdaňovací období v obecném základu daně. Tyto ztráty bylo možno odečítat v následující třech zdaňovacích obdobích, avšak pouze proti zisku z prodejů cenných papírů.

Od roku 2002 v návaznosti na změny v oceňování založené novelou zákona o účetnictví a provádějícími předpisy byla, do té doby v podstatě velmi přísná regulace operací s cennými papíry, uvolněna. Daňová uznatelnost hodnoty cenných papírů obchodovatelných a realizovatelných při jejich prodeji již není limitována příjmy z jejich prodeje a pro zjištění základu daně je rozhodující správný postup účtování. Jinými slovy u těchto cenných papírů jsou plně daňově uznatelné i případné ztráty z jejich prodeje. Obdobně se postupuje u dluhopisů. Naopak ke zpřísnění došlo u cenných papírů, jejichž celková hodnota představuje podstatný nebo rozhodující vliv (tzv. majetkovou účast), u kterých bez ohledu na to, zda jsou veřejně obchodovatelné, není případná ztráta z prodeje daňově uznatelná. Pro tuto skupinu cenných papírů je tak uplatňován režim, který platí od roku 1998 pro prodej podílu na společnosti s ručením omezeným, komanditní společnosti a družstvu. K  zavedení uvedené změny vedla skutečnost, že u cenných papírů obchodovatelných existuje objektivní kritérium ceny, kterou odráží aktuální kurs na burze, případně jiném veřejném trhu. To bohužel nelze tvrdit o poměrně velké množině cenných papírů, které spadají do skupiny realizovatelných cenných papírů, a které nejsou z mnoha důvodů veřejně obchodovatelné.

Proto se navrhuje režim platný od roku 2002 zpřesnit a bez jakéhokoliv daňového omezení posuzovat nadále pouze operace s veřejně obchodovatelnými cennými papíry, avšak s výjimkou cenných papírů představujících majetkovou účast. Obdobně by mělo být pokračováno při posuzování operací s dlužnými cennými papíry. Prodeje ostatních cenných papírů, tj. cenných papírů realizovatelných a cenných papírů představujících majetkovou účasti bez ohledu na to, zda jsou veřejně obchodovatelné či nikoliv a dále prodeje účastí na společnosti s ručením omezeným, komanditní společnosti a družstvu posuzovat v samostatném režimu, který však umožní vzájemné kompenzace zisků a ztrát z jejich prodejů za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání. Nezbytným předpokladem pro uplatnění tohoto zpřísnění je vyloučení oceňovacích rozdílů ze základu daně u portfolia majetkových cenných papírů, které nejsou veřejně obchodovatelné. Pouze tak bude možné zajistit, aby základ daně z příjmů byl ovlivňován skutečně vynaloženými náklady, tj. pořizovací cenou cenného papíru a příjmem z jeho prodeje při omezení uznatelnosti ztráty z této operace.

Navržené zpřísnění znamenající daňovou uznatelnost z prodejů cenných papírů podle postupů v účetnictví pouze u obchodovatelných cenných papírů, s výjimkou cenných papírů představujících majetkové účasti, bude kompenzováno možností vzájemných zápočtů zisku a ztrát z prodejů ostatních cenných papírů a majetkových účastí, které dosud platná právní úprava neumožňuje a dále možností umořovat tyto ztráty v následující třech zdaňovacích obdobích nebo obdobích, za které se podává daňové přiznání, a to na vrub zisku vykázaného z celkových prodejů ostatních cenných papírů a majetkových účastí.

K bodu 123 - § 23 odst. 4 písm. k)

Účetní předpisy nově umožňují přeceňování pohledávek, které poplatník vyčlení k obchodování. Oceňovací rozdíl související se změnou reálné hodnoty se daňově neuznává.

K bodu 129 - § 23 odst. 8 písm. b) 3

Podle účetních předpisů jsou přijaté zálohy závazkem a zaplacené zálohy pohledávkou. Z hlediska daně z příjmů však není důvodem, aby se přijaté zálohy na straně poplatníka neúčtujícího v soustavě podvojného účetnictví nezdaňovaly a oproti tomu zaplacené zálohy neuznaly jako daňový výdaj.

K bodům 136, 174 a 175 - § 23 odst. 16, § 24 odst. 8, § 24 odst. 11, 12 a 13

Prodej podniku jako souhrnné majetkové složky se navrhuje posuzovat pro daňové účely v plném rozsahu podle výsledku zaúčtování této operace, tj. bez uplatnění těch ustanovení, která limitují daňovou uznatelnost některých majetkových složek výší příjmů z jejich prodeje. Pro poplatníky neúčtující v soustavě podvojného účetnictví se doplňuje výčet daňově uznatelných výdajů původně uvedených v § 24. Úprava § 23 odst. 16 má napomoci zabránit daňovým únikům.

Ustanovení zajišťuje daňově neutrální režim pro majetek neodpisovaný podle zákona o daních z příjmů ani podle účetních předpisů, tak jak to požaduje Směrnice č. 90/434/EHS.

K bodu 137 - § 23a – 23d,

Společný systém zdanění při fúzích, rozděleních, převodech majetku a výměně podílů týkajících se společností z různých členských států.

V nových ustanoveních § 23a - § 23c jsou vždy v prvním odstavci, případně v prvních dvou odstavcích definovány transakce, kterých se navržená úprava týká. Jedná se o definice konsistentní s definicemi uvedenými v čl. 2 Směrnice č. 90/434/ EHS, které byly terminologicky sjednoceny a navázány na právní řád České republiky. Z hlediska věcného obsahu se definice obsažené ve Směrnici od vymezení Obchodního zákoníku v zásadě neliší, Směrnice č. 90/434/ EHS však dále pojmy fúze a rozdělení vztahuje také na transakce, jichž se účastní společnosti se sídlem v různých členských státech Evropské unie, což podle ustanovení Obchodního zákoníku není možné, protože přeměny společnosti podle § 69 a násl. Obchodního zákoníku se vztahují pouze na společnosti se sídlem v České republice. Z tohoto důvodu je nutné zavést definice fúze a rozdělení pro účely zákona o daních z příjmů, které budou zvláštním ustanovením ve vztahu k § 69 a násl. Obchodního zákoníku. To samé platí i pro definice převodu podniku nebo jeho části a výměnu podílů. Ani v jednom z případů se nejedná o nepřímou novelu Obchodního zákoníku, ale pouze o vymezení pojmů pro účely zákona o daních z příjmů.

Převod podniku nebo jeho samostatné části na společnost (23a)

V prvním odstavci je vymezen převod podniku nebo jeho části, která představuje určitý samostatný celek na společnost a je zde zavedena legislativní zkratka ”podnik nebo jeho samostatná část”. Pro společnost, která podnik převádí, a společnost, na kterou je podnik převáděn, jsou zavedeny legislativní zkratky.

Odstavce druhý až pátý zajišťují takový daňový režim pro přijímající společnost, jaký by platil pro převádějící společnost, kdyby k převodu podniku nebo jeho samostatné části nedošlo.

Je řešena otázka nabývací ceny podílu na přijímající společnosti, která ve Směrnici sice výslovně upravena není, pro její správnou aplikaci je to však zcela nezbytné.

Je stanoveno, stejně jako v čl. 4 odst. 1 Směrnice č. 90/434/ EHS, že příjmy vzniklé v důsledku fúze se nezahrnují do základu daně. Jedná se o příjmy vzniklé z důvodu rozdílu mezi skutečnou (tržní) cenou a účetní hodnotou převedeného majetku a závazků v době uskutečnění převodu.

Nad rámec Směrnice je stanoveno, že přijímající společnost pokračuje v odpisování, je umožněn přenos daňové ztráty a zákonných rezerv a opravných položek, které se vztahují k převáděnému podniku nebo jeho samostatné části. Protože lze očekávat obtížnost v dokazování v daňovém řízení, je správci daně navrženo řešení pro stanovení části daňové ztráty související s převáděným podnikem, přičemž je ponechána možnost daňovému subjektu i správci daně prokázat skutečný stav.

Tato ustanovení, stejně jako Směrnice, nezajišťují naprosté osvobození kapitálových zisků případně vzniklých při převodu podniku, ale pouze to, že pokud by příjem vznikl v době převodu podniku, nebude zdaněn v tomto okamžiku, ale až následně, při prodeji majetku přijímající společností. K zachování nároku na zdanění tohoto příjmu ve státě, kde je daňovým rezidentem převádějící společnost, slouží podmínky stanovené v odstavci sedmém. Jsou-li převádějící a přijímající společnosti daňovými rezidenty dvou různých států, pro aplikaci uvedených ustanovení je nutné, aby ve státě převádějící společnosti, pokud se zde převáděný majetek nacházel před převodem, vznikla přijímající společnosti stálá provozovna.

Jelikož ustanovení zavádí speciální režim pro vklad podniku, který je v určitých ohledech výhodnější než standardní postup je stanoven taxativní výčet situací, ve kterých lze aplikovat odstavce 2 až 5, přičemž používá pojmu společnost, která je daňovým rezidentem jiného členského státu Evropské unie, který je definován v § 19 odst. 3.

Výměna podílů (§ 23b)

Odstavec první stejně jako u předchozího ustanovení definuje transakci jako takovou a zavádí nezbytné legislativní zkratky (nabývající společnost, nabytá společnost). Z hlediska obchodního se transakce bude řídit ustanoveními o směnné smlouvě.

Dále je vymezen pojem doplatek na dorovnání.

V následujících odstavcích je zajištěn daňově neutrální režim pro výměnu podílů jak pro nabývající společnost, tak i pro společníky nabyté společnosti, kteří se stávají společníky nabývající společnosti. Případné příjmy společníků vzniklé z důvodu výměny původního podílu na nabyté společnosti za podíl na nabývající společnosti se nebudou v okamžiku výměny podílů zahrnovat do základu daně. Zdaněn bude pouze případný doplatek na dorovnání, a to v rozsahu, v jakém bude přesahovat poměrnou část nabývací ceny původních podílů na nabyté společnosti. Toto řešení vyplývá z čl. 8 odst. 1 a odst. 3 Směrnice č. 90/434/ EHS.

Nakonec, stejně jako v případě převodu podniku nebo jeho samostatné části jsou vymezeny situace, při kterých lze použít ustanovení předchozích odstavců. Obdobně jako v  případě převodu podniku na společnost je zachován nárok zdanit příjem z prodeje podílu na nabývající společnosti pomocí podmínky existence stálé provozovny.

Fúze a rozdělení společností (23c)

Fúze a rozdělení jsou Směrnicí č. 90/434/ EHS chápány jako fúze v širším slova smyslu, než jak je vymezuje obchodní zákoník, a proto, jak již bylo uvedeno, je nutné zavést speciální definici těchto pojmů pro účely zákona o daních z příjmů (odstavce první až třetí). Zatímco obchodní zákoník vymezuje pojmy fúze a rozdělení pouze pro případy, kdy se transakce zúčastňují obchodní společnosti se sídlem na území České republiky, definice obsažená ve Směrnici č. 90/434/ EHS dopadá i na fúze a rozdělení, jichž se účastní společnosti, které jsou daňovými rezidenty (tedy mají zpravidla i sídlo na území) různých členských států Evropské unie, ovšem pouze v případě, že to umožňuje obchodní právo dotčených států. Z důvodu absence legislativy ES, která by tyto operace umožnila v rozsahu všech 15 členských států Evropské unie, nejsou zatím „přes-hraniční“ fúze a rozdělení v praxi realizovatelné. Toto ustanovení však bylo přesto implementováno pro případ, že by v blízké době došlo k harmonizaci zmíněné oblasti obchodního práva.

Následující odstavce stanoví daňově neutrální režim pro nástupnickou společnost i společníky zanikající společnosti. Jedná se o obdobná ustanovení, která jsou obsažena v § 23a a 23b, neboť fúze a rozdělení jsou v podstatě kombinací výše uvedených transakcí, s tím rozdílem, že při fúzi a rozdělení dochází ke zrušení a následně k zániku společnosti, jejíž majetek přechází na nástupnickou společnost.

V § 23d je vyloučena aplikace nově navrhovaných ustanovení v případech, kdy daňové subjekty by výše popsané operace uskutečňovaly pouze za účelem daňové optimalizace. Tuto možnost nabízí členským států Směrnice č. 90/434/ EHS v čl. 11. Hlavním cílem Směrnice č. 90/434/ EHS je zabezpečení fungování společného trhu, a proto nelze připustit, aby režim zavedený tímto předpisem byl umožněn i v případech, kdy operace nemá ekonomický, ale především spekulativní důvod. Za takový případ je obecně považováno převedení majetku na společnost, která již nevykonává podnikatelskou činnost, a vykazuje nevyužitou daňovou ztrátu. Vzhledem k tomu, že spekulativní jednání a záměrné vyhýbání se daňové povinnosti má výrazně negativní dopady jak na příjmovou stránku státního rozpočtu České republiky, tak i na rozvoj a fungování společného trhu Evropské unie, je nutno mu zabraňovat nejen operativní činností správců daně v daňovém řízení, ale především účinnou legislativou. Navržené ustanovení § 23d poskytuje správcům daně nástroj v boji proti daňovému úniku. Za účelem zachování všech práv a zajištění právní jistoty všech daňových subjektů je výslovně ponechána možnost prokázat, že i v tomto případě nebyla důvodem transakce spekulace a vyhnutí se daňové povinnosti, ale řádné ekonomické důvody.

K bodu 138 - § 24 nadpis

Legislativně – technická úprava zajišťující systematické začlenění nových ustanovení do zákona o daních z příjmů.

K bodu 139 - § 24 odst. 2 písm. d)

Ke zkvalitnění sociálního dialogu v rámci tripartity se navrhuje respektovat rezoluci 5. zasedání Evropské regionální konference MOP a umožnit zahrnovat příspěvky organizacím zaměstnavatelů u podnikatelských subjektů - členů těchto organizací do daňových výdajů.

K bodu 143 - § 24 odst. 2 písm. ch)

Navrhuje se zrušit podmínku zaplacení pro daňovou uznatelnost u poplatků vztahujících se k činnostem, z nichž příjmy podléhají dani a i pro daňové účely vycházet ze správního postupu jejich účtování. U některých poplatníků je možné jejich správnou výši zjistit až po skončení zdaňovacího období (např. poplatky za vypouštění odpadních vod, poplatky provozovatelů kasin a kursových sázek). Přitom příslušné zákonné úpravy stanoví termín pro jejich zaplacení, který zpravidla předchází termínu pro podání daňového přiznání za příslušné zdaňovací období. Navržená úprava zjednodušuje postup poplatníků, neboť nevyžaduje provádět příslušné úpravy výsledku hospodaření na daňovém přiznání pro účely zjištění základu daně. Případné nezaplacení poplatků ve stanovených podmínkách je přísně sankcionováno a může vést i k zrušení povolení k provozování určité činnosti, což výrazně omezuje případné spekulativní chování poplatníků.

K bodům 144, 174, 180 - § 24 odst. 2 písm. i), § 24 odst. 9, § 25 odst. 1 písm. zc)

V § 24 odst. 9 se navrhuje nové znění, které umožní nástupnickým společnostem (družstvům) pokračovat v tvorbě opravných položek k pohledávkám obdobně, jako tomu bylo při sloučení, splynutí nebo rozdělení podle znění obchodního zákoníku do konce roku 2000. Toto řešení zároveň koresponduje se Směrnicí č. 90/434/EHS.

K bodu 145 - § 24 odst. 2 písm. k) bod 2

Navržená úprava navazuje ustanovení zákona o daních z příjmů na terminologii § 2 obchodního zákoníku a § 10 živnostenského zákona.

K bodu 146 - § 24 odst. 2 písm. k) bod 3

Navrhuje se, aby při použití nákladního vozidla nezahrnutého v obchodním majetku nebyla sazba základní náhrady zvyšována na dvojnásobek jako dosud.

Řada poplatníků - fyzických osob provozujících nákladní autodopravu používá pro tuto činnost nákladní vozidla, např. 10 vozů a z toho jen 2 vozy má zahrnuty v obchodním majetku a ostatních 8 v obchodním majetku zahrnuty nemá. Ve výdajích u nich uplatňuje dvojnásobek sazby základní náhrady (v současné době 6,80 Kč za 1 km) a náhrady za spotřebované pohonné hmoty, což je jednak pro poplatníka podstatně výhodnější, než aby spotřebu pohonných hmot prokazoval. V častých případech poplatník nakoupí starší opotřebená vozidla, uplatňuje u nich výdaje výše uvedeným výhodným způsobem po delší dobu. Poté vozidlo vloží do obchodního majetku a uplatňuje výdaje za pohonné hmoty v prokázané výši, na vozidle provede všechny potřebné opravy a výdaje dá do nákladů a ještě uplatňuje odpisy. Nejedná se o ojedinělé případy a zákon o daních z příjmů takový postup dosud bohužel nevylučuje.

Rovněž obchodní zákoník v § 6 zdůrazňuje, že obchodním majetkem se pro účely obchodního zákoníku rozumí souhrn majetkových hodnot ( věcí, pohledávek a jiných práv a penězi ocenitelných jiných hodnot), které patří podnikateli a slouží nebo jsou určeny k jeho podnikání. I v návaznosti na to, pak bude poplatník navrženou změnou nepřímo donucen nákladní auta vložit do obchodního majetku už při jejich nákupu.

K bodu 150 - § 24 odst. 2 písm. s)

U vymezených uznatelných výdajů při postoupení pohledávek se doplňuje uznatelný výdaj v případě, kdy je postupována pohledávka nabytá bezúplatně. Navrhuje se, aby byla uznatelným výdajem částka, která byla za nabytou pohledávku skutečně vynaložena, tj. hrazená darovací daň. Dále se jedná o legislativně technické upřesnění vazby na zákon o účetnictví.

K bodům 151, 152, 154 - § 24 odst. 2 písm. t) věta první a druhá, § 24 odst. 2 písm. v) bod 1,

Jedná se o legislativní upřesnění, kdy se vedle způsobu nabytí majetku vkladem doplňuje a upřesňuje nabytí majetku přeměnou v souladu s platnou úpravou v obchodním zákoníku.

K bodům 153 a 182 - § 24 odst. 2 písm. v), § 25 odst. 1 písm. zg),

Dosavadní režim uznatelnosti postupovaných pohledávek ze sankcí ze závazkových vztahů je řešen nově v § 23 odst. 3 písm. a) a b). Nově se v tomto ustanovení navrhuje řešit neuznatelnost účetních odpisů v případech, kdy účetní jednotka stanoví pro účetně odpisovaný dlouhodobý majetek limit vyšší, než stanoví zákon pro daňově odpisovaný majetek, a v důsledku toho účetně zahrne hodnotu majetku do výše svého účetního limitu jednorázově do nákladů. Potvrzuje se, že lze uplatnit jako daňový výdaj pouze účetní odpisy vymezené v § 24 odst. 2 písm. v).

K bodům 155, 156, 212 - § 24 odst. 2 písm. v) bod 2, § 32a:

V účetních předpisech platných od roku 2003 nejsou již stanoveny minimální hranice pro nehmotný majetek, který by měl být zahrnován do nákladů ve formě odpisů. Stanovení této hranice je jen v kompetenci účetní jednotky při respektování věrného a poctivého obrazu a hlediska významnosti. Nelze vyloučit, že u stejně velkých účetních jednotek se shodným předmětem činnosti, budou zcela rozdílné hranice pro odpisování nehmotného majetku. Tato volnost v rozhodování účetních jednotek narušuje jednotné podmínky pro stanovení základu daně a současně vylučuje možnost kvantifikace dopadů vyplývajících z tohoto nového účetního postupu. Proto se navrhuje stanovit v zákoně podmínky, za nichž bude možné nehmotný majetek odpisovat, stanovit minimální hranici, od které nebude možné uplatnit nehmotný majetek v základu daně jednorázově, a určit dobu v odpisování v měsících.

Zároveň se legislativně upřesňuje, nabytí majetku přeměnou v souladu s platnou úpravou v obchodním zákoníku.

K bodu 159- § 24 odst. 2 písm. y)

Návrh zpřesňuje úvodní text ustanovení tak, aby do základu daně v souvislosti s odpisem pohledávek vstupovaly pouze výdaje vztahující se k příjmům zdaňovaným v základu daně.

K bodu 162 - § 24 odst. 2 písm. zc):

Navržená změna lépe vyjadřuje k jakým výnosům a období se dotčené výdaje (náklady) vztahují, a proto předchází interpretačním problémům.

K bodu 163

§ 24 odst. 2 písm. zg):

Navrhuje se limitovat celkové náklady související z derivátovými obchody a operacemi, a to výší celkových výnosů z těchto obchodů a operací. Tento obezřetný postup je navrhován zejména z důvodu, že od 1. 1. 2003 jsou i tzv. spekulační deriváty oceňovány podle účetních předpisů výsledkově, tj. s dopadem na základ daně z příjmů (doposud u podnikatelských subjektů s výjimkou bank bylo účtováno rozvahově). Neméně důležitým důvodem je skutečnost, že tyto nástroje umožňují optimalizovat daňovou povinnost případně převádět zisky mezi zúčastněnými subjekty. Z důvodu poměrně složité klasifikace derivátů na zajišťovací a spekulační se navrhuje pro daňové účely všechny deriváty posuzovat v úhrnu. Případnou ztrátu z derivátových obchodů bude možné umořit v následující třech zdaňovacích obdobích nebo obdobích, za které se podává daňové přiznání, a to na vrub případného zisku vykázaného z derivátových operací. I v tomto případě bude zajištěno, aby negativní výsledky z derivátových operací neovlivňovaly výsledky z běžné podnikatelské činnosti.

§ 24 odst. 2 písm. zh):

V souvislosti s novelou zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů, v roce 1998 byl ze systémových důvodů v tomto zákoně zrušen § 18, který upravoval zdaňování cestovních náhrad u zaměstnavatele. Po této změně byla úprava daňového režimu promítnuta s účinností od 1. 1. 1998 přímo do zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a to zákonem č. 168/1998 Sb. Tato úprava rozšířila okruh daňově uznatelných náhrad, neboť od zmíněného data se zahrnovaly do daňově uznatelných nákladů všechny obligatorně i fakultativně přiznávané náhrady podle citovaného zákona o cestovních náhradách, maximálně do výše sazeb a limitů stanovených tímto zákonem a ty, co nebyly stanovené sazbou nebo limitem, v prokázané výši. Do daňově neuznatelných nákladů nelze zahrnovat pouze vyšší a jiné náhrady, které jsou přiznávané zaměstnancům podle § 9 citovaného zákona o cestovních náhradách, např. vyšší stravné.

Se stále větší intenzitou praxe signalizuje případy fakultativního přiznávání náhrad, zejména náhrady za cesty do zaměstnání a zpět, které lze sjednat při uzavření pracovního poměru až na dobu 3 let. Četnější jsou případy u řídících pracovníků než u běžných zaměstnanců. Přitom stanovený časový test lze obcházet tím, že po jeho uplynutí je formálně rozvázán prac. poměr a uzavřen nový. U ostatních pracovníků samozřejmě náklady na cesty do zaměstnání a zpět nejsou daňově uznatelné. Navrhuje se proto omezení, které umožní uplatnit z fakultativních náhrad pouze taxativně vyjmenované. Havarijní pojištění soukromých silničních motorových vozidel při pracovních cestách a pojištění léčebných výloh zaměstnanců při zahraničních pracovních cestách bylo zahrnováno do daňově uznatelných nákladů výkladem na základě dohody mezi Ministerstvem práce a sociálních věcí a Ministerstvem financí z roku 1993. V zájmu posílení jistoty poplatníků se navrhuje doplnění přímo do zákona.

§ 24 odst. 2 písm. zi):

Navrhovaná úprava řeší uznatelnost úroků na straně dlužníka účtujícího v soustavě podvojného účetnictví v závislosti na osobě zahraničního věřitele tak, že pokud se bude jednat o právnickou osobu – budou úroky uznatelné již v okamžiku jejich zaúčtování předpisem do nákladů, kdežto bude-li se jednat o fyzickou osobu, zůstává zachován stávající režim, kdy úroky budou uznatelné až v okamžiku jejich zaplacení. Způsob uplatnění úroků z úvěrů a půjček v základu daně v případě, kdy věřitelem je tuzemský subjekt, zůstává zachován beze změny.

K bodům 164, 289 - § 24 odst. 2 písm. zn),

č. 3 bod 1

Upřesňuje se pro poplatníky, kteří nejsou účetní jednotkou. Výdaje spojené s pořízením nehmotného majetku uplatňují poplatníci do daňových výdajů, a to při jejich zaplacení.

K bodu 166- § 24 odst. 2 písm. zp)

Obsah tohoto ustanovení je v novele nahrazen upřesněnou úpravou uvedenou pod bodem 154.

K bodům 167, 169, 193, 194, 201 a 202 - § 24 odst. 4 a 6, § 27 odst. 2, § 29 odst. 1 písm. a), § 29 odst. 4, § 29 odst. 10

Osobní automobily pořizované pro účely podnikání jsou často používány i pro soukromé účely a prokazování účelu použití je velmi obtížné a je odvislé pouze od evidence poplatníka. Přitom v některých případech se jedná o automobily s poměrně vysokou pořizovací cenou. Na vrub daňových nákladů jsou tak uplatňovány vysoké částky, což však ve svém důsledku znamená, že na komfort vlastníků nebo uživatelů těchto vozidel přispívají de facto všichni poplatníci. Proto se navrhuje stanovení limitu vstupní ceny pro odpisování osobních automobilů a současně výše nájemného při pořízení vozidla formou finančního leasingu částkou 900 tis.Kč. Uplatnění tohoto limitu i na straně pronajímatele – leasingové společnosti sleduje pouze výrazné omezení pořizování těchto vozidel formou finančního leasingu. Jedná se o úpravu, která je používána v některých členských státech OECD (Kanada, Slovensko).

K bodu 168 - § 24 odst. 5

Smyslem ustanovení § 24 odst. 5 je od počátku platnosti tohoto zákona zamezit obcházení podmínek pro uznání leasingových splátek v základu daně, které jsou uvedeny v § 24 odst. 4, a dále vyloučit pořizování pozemků na splátky, které by byly deklarovány coby nájemné. Při projednávání poslední “velké” novely č. 492/2000 Sb. v Parlamentu ČR bylo ustanovení § 24 odst. 5 změněno takovým způsobem, že byl původní smysl tohoto ustanovení zcela eliminován. Podle současně platného znění je pro příjemce finančního leasingu zcela irelevantní za jakou cenu leasovaný majetek odkoupí a jak dlouho leasing trvá, protože pokud nesplní podmínky dané § 24 odst. 4, tak je splní podle § 24 odst. 5; přitom jsou vypuštěny podmínky pro uznání nájemného v případě koupě pozemků, které byly předtím kupujícím najaty. Stávající znění je nepřesné, obtížně vyložitelné a pro poplatníka matoucí. Proto se navrhuje zcela nové znění § 24 odst. 5, které respektuje nejen stanovení výše kupní ceny pozemku v případě, kdy je s nájemní smlouvou uzavřena i smlouva o budoucí koupi pozemku, ale řeší i uznatelnost leasingových splátek v případě, kdy je leasingová smlouva uzavřena na dobu kratší než minimální doba stanovená v § 24 odst. 4.

K bodu 170 a 173 - § 24 odst. 7

Navrženou úpravou se stanoví obsah pojmu vklad pro účely zákona o daních z příjmů. Nahrazuje se tak původně užívaný pojem „vklad do vlastního kapitálu“, který však není v obchodním ani v daňovém právu definován.

8. K bodu 171 - § 24 odst. 7 písm. b) bod 1

9. Legislativně technické opatření pro právní jistotu poplatníka co je účetní hodnotou vkládaného majetku.

10. K bodu 178 - § 25 odst. 1 písm. u)

Navržená úprava v ustanovení § 25 odst. 2 písm. u) směřuje k zamezení možnosti obcházet zákon v těch případech, kdy např. poplatník vlastní nemovitost, kterou používá pro podnikání a výdaje na její údržbu (opravu nebo technické zhodnocení) uplatní jako daňově účinný výdaj, aniž by ji měl zahrnutou v obchodním majetku. Poté ji prodá a příjem z tohoto prodeje podle § 4 zákona od daně z příjmů fyzických osob osvobozen. V souvislosti s navrhovaným zrušením soustavy jednoduchého účetnictví od r. 2004 uvedené v novele zákona o účetnictví, by mohlo v těchto případech docházet k obcházení zákona ve větším rozsahu.

K bodu 181 - § 25 odst. 1 písm. zd)

Jedná se o legislativně technické upřesnění zákona pro právní jistotu poplatníků.

1. K bodu 184 - § 25 odst. 1 písm. zk)

2. V souladu s čl. 4 odst. 2 Směrnice č. 90/435/EHS se navrhuje doplnit ustanovení § 25, které obsahuje taxativní výčet daňově neuznatelných výdajů, o výdaje mateřské společnosti související s držbou podílu v dceřiné společnosti. Bude se jednat zejména o tzv. finanční náklady vynaložené na získání podílu v dceřiné společnosti, jimiž jsou úroky související s úvěrem poskytnutým na koupi podílu, a dále náklady vynaložené na řízení dceřiné společnosti. Z důvodu zajištění efektivity daňového řízení se navrhuje vyvratitelná domněnka ohledně úvěrů a půjček poskytnutých mateřské společnosti v období do 6 měsíců před nabytím podílu v dceřiné společnosti. Za účelem zajištění právní jistoty daňových subjektů je ponechána možnost prokázat, že takový úvěr s nabytím podílu v dceřiné společnosti nesouvisí, neboť může jít např. o čerpání běžného provozního úvěru, který je využíván na zajištění činnosti mateřské společnosti.

.

3. K bodu 185 - § 25 odst. 2

4. Navrhuje se zrušení ochranné lhůty u nízké kapitalizace, které mělo spíše přechodný charakter.

1. K bodům 187, 188, 190, 191, 199, 200, 205, 221, 222, 223 - § 26 odst. 5, § 26 odst. 6, § 26 odst. 7 písm. a), § 26 odst. 7 písm. b), § 26 odst. 7 písm. d), § 29 odst. 1, § 29 odst. 3, § 30 odst. 9, § 34 odst. 4 písm. a), § 34 odst. 5 písm. h), § 34 odst. 6

2. Ve vyhláškách, kterými se provádí zákon o účetnictví, se umožňuje účetním jednotkám, aby si sami rozhodovaly o finančním limitu, od kterého budou účetně zařazovat hmotný a nehmotný majetek do dlouhodobého majetku. Z tohoto důvodu nemůže již automaticky daňový zákon vycházet pro případy zahájení odpisování a pro vznik nároku na odpočet na reinvestování z okamžiku uvedení dlouhodobého hmotného majetku do užívání, jako tomu bylo před rokem 2002, kdy byl finanční limit pro dlouhodobý majetek shodný s daňovým. Z toho důvodu je pro účely zákona o daních z příjmů nutné stanovit pro poplatníka přímo zákonem povinnost evidovat majetek, u kterého poplatník uplatňuje daňové odpisy v základu daně, a odčitatelné položky od základu daně z titulu pořízení nových strojů a zařízení pro podnikání. Tato evidence bude dokladem k prokázání uplatňovaných odpisů a odpočtů.

K bodu 192 - § 27 odst. 1 písm. g)

Dříve platný způsob účtování inventarizačních přebytků neumožňoval tzv. aktivaci nalezených předmětů, i když by se svým charakterem jednalo o dlouhodobý majetek. Současně platné účetní předpisy již aktivaci nalezeného majetku umožňují a návazně na to umožňují i účetní odpisování. Z toho důvodu se navrhuje, aby inventarizační přebytky, pokud budou zaúčtovány do majetku souvztažně ve prospěch výnosů, bylo možno odpisovat i podle zákona o daních z příjmů.

K bodu 195 - § 29 odst. 1 písm. a)

Podle platné úpravy mohou poplatníci, kteří předčasně ukončí finanční leasing, zahrnout z tohoto důvodu neuznané leasingové splátky do vstupní ceny. Nově se navrhuje umožnit tento postup i na neuznané nájemné u nájemce, který odkoupí bezprostředně po ukončení „klasického” nájmu hmotný majetek a přitom nesplní podmínky pro odkoupení stanovené v § 24 odst. 5 zákona.

K bodu 196, 197 - § 29 odst. 1 písm. a)

Jedná se o legislativně technickou úpravu, která sjednotí pojmy v uvedeném ustanovení.

K bodu 198 - § 29 odst. 1 písm. a)

Navrhovaná úprava má zabránit daňovým únikům, ke kterým dochází v důsledku zneužití stávající právní úpravy. Např. podnikatel si zakoupí osobní automobil, který nevloží do obchodního majetku, používá ho nejen pro soukromé účely, ale i pro podnikání, což zákon o daních z příjmů nevylučuje, účtuje si náhradu za spotřebované pohonné hmoty a současně i sazbu základní náhrady (v současné době 3,40 Kč za 1 ujetý km pro podnikání). Před uplynutím pěti let vozidlo vloží do obchodního majetku, začne odpisovat ze vstupní ceny, kterou je pořizovací cena, i když vozidlo má již za používání více jak čtyř let daleko nižší hodnotu. Proto se navrhuje, aby vstupní cena byla v takovém případě cenou reprodukční.

14. K bodu 200 - § 29 odst. 3

15. Ustanovení se upravuje v souvislosti s evidování majetku u poplatníka a dále se upřesňuje za účelem odstranění různých interpretací zejména v případě, kdy nájemce již odpisuje technické zhodnocení a následně dokončí na najatém majetku další technické zhodnocení. Jednoznačně se potvrzuje, že v takovém případě nájemce zvýší vstupní (popř. i zůstatkovou) cenu dosavadního jiného majetku a dále odpisuje ze zvýšené vstupní (zůstatkové) ceny. To znamená, že u nájemce jsou všechna technická zhodnocení týkajícího se jednoho majetku evidována na jedné kartě a odpisují se jako jeden majetek. Obdobně postupuje i vlastník, pokud odpisuje samostatně technické zhodnocení např. drobného hmotného majetku nebo technické zhodnocení provedení na majetku vyloučeném z odpisování.

K bodu 202 - § 29 odst. 9

V návaznosti na zákon o účetnictví, který stanoví účetní cenu majetku, a to včetně majetku odpisovaného podle účetních předpisů, je třeba z důvodu předejití případným daňovým únikům stanovit vstupní cenu pro případ zrušení nebo zániku společnosti bez likvidace a pro případné zrušení podílového spoluvlastnictví a rozdělení majetku bývalým spoluvlastníkům. Pro účely daně z příjmů se navrhuje původní vstupní cenu hmotného majetku na straně bývalého spoluvlastníka neměnit.

K bodům 203, 209 a 211 - § 30 odst. 1, § 31 odst. 1 a § 32 odst. 1:

Navrhuje se zavést šestou odpisovou skupinu pro administrativní budovy, u které bude doba odpisování 50 let. Důvodem je vyšší životnost těchto staveb než normální budov. Obdobná úprava je obvyklá i v některých členských státech EU. Dále se navrhuje, že stavby neuvedené v příloze 1 k tomuto zákonu budou odpisovány v páté odpisové skupině (30 let). Hlavním důvodem rozšíření odpisových skupin je nesporná vyšší životnost administrativních budov a dále již zmíněné sladění doby odpisování u tohoto majetku s úpravami platnými v členských státech EU.

K bodu 204 - § 30 odst. 1 věta poslední

V souvislosti s rozšířením odpisových skupin u stavebních děl se navrhuje způsob odpisování v případech, kdy by nebylo možné zařadit některé stavební dílo podle přílohy k zákonu č. 1 do konkrétní odpisové skupiny, a to do „prostřední” odpisové skupiny 5. Obdobně se dosud u movitých věcí, které nelze zařadit do odpisové skupiny 1 až 3 odpisuje takový majetek v odpisové skupině 2. Zároveň se doplňuje stanovení převažujícího účelu u budovy stejným způsobem, který určuje zaváděná Klasifikace stavebních děl CZ-CC, tj. podle podlahové plochy.

K bodu 206- § 30 odst.12

Při vkladu s doplatkem se navrhuje umožnit nabyvateli, aby si mohl o hrazený doplatek zvýšit vstupní cenu, ze které pokračuje v odpisování započatém původním vlastníkem. Tímto se umožňuje reprodukovat skutečně vynaložené náklady vynaložené v souvislosti s majetkem.

K bodu 208 - § 30 odst. 12

Navržená úprava zohledňuje nová ustanovení § 23a odst. 4 a 23c odst. 7, která stanoví další případy, kdy poplatník pokračuje v odpisování hmotného majetku. Doplněním ustanovení bude zajištěna provázanost nově navržených ustanovení se stávajícím zněním zákona o daních z příjmů.

K bodu 210 - § 31 odst. 2

Navrhuje se upravit ustanovení tak, aby se zamezilo daňovým únikům spočívajících v uplatňování minimálních odpisů při využívání majetku pro osobní potřebu a dále po dobu uplatňování výdajů paušální částkou.

K bodu 213 - § 33 odst. 4, § 33 odst. 5

Možnost hradit technické zhodnocení nájemcem ještě před zkolaudováním budovy byla dosud upravena v účetních předpisech. Vzhledem k tomu, že byla tato úprava z účetních předpisů vypuštěna, navrhuje se obdobně doplnit zákon.

K bodu 215 - § 34 odst. l, věta první

Navrhuje se zkrácení doby pro uplatnění odpočtu vyměřené daňové ztráty ze 7 na 5 let. Zkrácení doby pro odpočet daňové ztráty by mělo motivovat poplatníky k vyššímu vykazování základu daně. Současně bude znamenat zkrácení lhůt pro vyměření daně při uplatnění daňové ztráty, které podle současně platné úpravy mohou činit až 17 let. Navrhovaná úprava by se měla týkat až odpočtu daňové ztráty vyměřené nejdříve za zdaňovací období , které započalo v roce 2004.

K bodu 218 - § 34 odst. 3 písm. a)

Hmotný majetek nelze vždy přímo zařadit podle přílohy k zákonu do konkrétní odpisové skupiny. V takovém případě zákon stanoví, že se movitá věc zařadí do druhé odpisové skupiny. Proto se navrhuje na tento problém reagovat úpravou zákona tak, aby bylo možné i na tyto majetky uplatnit odpočet na reinvestování.

K bodu 219 - § 34 odst. 3 písm. b)

V souvislosti se zavedením Klasifikace stavebních děl CZ-CC je nutné změnit označení staveb pro čištění a úpravu vod.

K bodům 220 - § 34 odst. 4

Doplněním § 33 a 34 odst. 4 se potvrzuje, že i v případě, kdy podává poplatník daňové přiznání za část zdaňovacího období a v této části dokončil technické zhodnocení, postupuje při výpočtu odpisů stejně, jakoby podával daňové přiznání za celé zdaňovací období. Obdobně se toto potvrzuje u odpočtů na reinvestování. Jde o ustanovení ve prospěch poplatníka.

K bodu 225 - § 34 odst. 6

Navržená úprava zohledňuje nová ustanovení § 23a odst. 5 písm. c) a 23c odst. 8 písm. c), která umožňují přijímající společnosti při převodu podniku a nástupnické společnosti při fúzi a rozdělení převzít odčitatelnou položku při pořízení nového hmotného majetku podle § 34 odst. 3 zákona o daních z příjmů. Doplněním ustanovení bude zajištěna provázanost nově navržených ustanovení se stávajícím zněním zákona o daních z příjmů.

K bodu 227 - § 35

Navrhovaná změna výpočtu slev za zaměstnávání zaměstnanců se změněnou pracovní schopností poplatníky podle § 17 zákona, reaguje na nové vymezení zdaňovacích období v § 17a zákona. Kromě toho je nově vymezována základna pro výpočet průměrného ročního přepočteného stavu těchto zaměstnanců, která by měla zamezit spekulativnímu chování některých poplatníků, kteří pro splnění stávajících zákonných podmínek pro získání slevy poskytovali uvedeným zaměstnancům v souvislosti s jejich nepříznivým zdravotním stavem dlouhodobé pracovní volno bez náhrady mzdy z jiných důležitých osobních důvodů. V souvislosti se zrušením věkového hranice pro účely vymezení okruhu zaměstnanců se změněnou pracovní schopností lze předpokládat, že stávající úprava výpočtu bude posilovat tendence k formálnímu zaměstnávání osob se změněnou pracovní schopností starších 65 let. Důvodem vyloučení zaměstnanců na mateřské a rodičovské dovolené, při službě v ozbrojených silách a při výkonu civilní služby z trvání pracovního poměru pro účely výpočtu, je chybějící ekonomická vazba mezi částkou poskytovaných slev a výdaji zaměstnavatele na zaměstnance v uvedených případech. Úprava byla konzultována s Ministerstvem práce a sociálních věcí, Asociací zaměstnavatelů zdravotně postižených ČR a Svazem českých a moravských výrobních družstev.

Navrhuje se zrušení slevy na dani, jejímž základem je polovina daně srážené z dividendových příjmů. Zavedením této slevy v roce 1995 bylo sledováno zmírnění dvojího ekonomického zdanění zisku. V té době činila sazba daně z příjmů právnických osob 41% a srážková daň z dividendových příjmů 25%. Od roklu 2000 činí srážková daň pouze 15% a od roku 2004 bude implementována úprava Směrnice společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností, jejímž cílem je také vyloučení dvojího ekonomického zdanění v rámci koncernu, ale používá k tomuto účelu jiné nástroje.Implementace bude znamenat osvobození dividend od srážkové daně v případě, že mateřská společnost drží více jak 25% majetkovou účast. Současně je navrhováno postupné snížení sazby daně z příjmů až na 24% v roce 2006. Další uplatňování režimu dotčené slevy tak ztrácí svoje opodstatnění. Postupné výrazné snížení jak srážkové daně z dividend, tak obecné sazby daně z příjmů právnických osob a skutečnost, že podíly na zisku nevstupují do vyměřovacího základu pro pojistné vytvořily také situaci, kdy od určité výše /cca 17 tis.Kč měsíčně/ je výhodnější, z hlediska celkového daňového zatížení, výplata podílů na zisku než výplata mezd. Navrhované zrušení slevy na dani tak vyloučí i nežádoucí prvky daňové optimalizace. .

K bodu 231 - § 35a odst. 2 písm. e)

Okruh zvláštních podmínek stanovených pro uplatnění daňové investiční pobídky, jejichž splnění podmiňuje uplatnění nároku na slevu na dani se navrhuje rozšířit o podmínku, že slevy na dani lze uplatnit až za zdaňovací období, ve kterém je pořizovaný majetek uveden do užívání. Navrhované doplnění posiluje právní jistotu poplatníků a výrazně zjednoduší kontrolní mechanismus investičních pobídek.

K bodu 231 - 35a odst. 2 písm. f)

Implementace Směrnice EU o společném systému zdanění mateřské a dceřiné společnosti znamená další zvýhodnění poplatníků, kteří uplatňují investiční pobídky, zejména daňovou pobídku ve formě slevy na dani. Vedle slevy na dani by dotčený poplatník neplatil ani daň z dividend nebo podílů na zisku při rozhodnutí valné hromady o rozdělení zisku., tak jako je tomu podle dosud platné úpravy. Navrhuje se proto stanovit další zvláštní podmínku pro uplatnění slevy na dani, a to, že dotčený poplatník nebude rozdělovat zisk, ke kterému byla uplatněna sleva na dani. Lze předpokládat, že tento zisk bude reinvestován nebo použit k povinným přídělům do zákonných fondů. Pokud by tato podmínka byla porušena, poplatník ztratí nárok na uplatnění slevy na dani a bude povinen podat dodatečné daňové přiznání a de facto slevu na dani vrátit. V tom případě však uplatní režim Směrnice EU a při výplatě dividendy mateřské společnosti srážkovou daň neuplatní. Tím se dostane do stejného postavení jako poplatníci, kteří investiční pobídky neuplatňují.

K bodům 232, 233, 237 a 238 - § 35a odst. 6, § 35b odst. 7

Režim investičních pobídek představuje pro poplatníky, kteří je získají, nesporné zvýhodnění oproti ostatním poplatníkům. Poskytnutým výhodám by měl odpovídat také přísný režim při nedodržení zákonem stanovených podmínek. V zájmu jednoznačné dikce se proto navrhuje doplnit, že nárok na slevu na dani zaniká také při porušení zvláštních podmínek stanovených zákonem o daních z příjmů.

K bodu 234- § 35b odst. 1 písm. b)

U poplatníků, kteří uplatňují slevu na dani při rozšíření stávajících výrobních kapacit, představuje daňová investiční pobídka pouze přírůstek daňové povinnosti, který je generován novou výrobní kapacitou. Přitom při stanovení základny pro výpočet tohoto přírůstku se eliminují cenové vlivy. To lze jednoduše provádět při meziročním srovnání, kdy základem je období kalendářního roku. Vzhledem k tomu, že někteří poplatníci zvažují přechod na hospodářský rok, navrhuje se doplnění, že v tomto případě se postupuje obdobně, neboť cenové indexy se zjišťují i za měsíční období .

K bodu 239- § 36 odst. 1 písm. a)

Legislativně – technická úprava, která opravuje záměnu písmen d) a e).

K bodu 240- § 36 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. a)

Jedná se o legislativně technickou změnu, při které dochází k přesunu odkazu a textu ustanovení do poznámky pod čarou.

K bodu 246 - § 36 odst. 5

V návaznosti na osvobození dividend (podílů na zisku) u mateřských společností se sídlem na území České republiky nebo v jiných členských státech Evropské unie se navrhuje zrušení dosavadní úpravy zamezující v takovýchto případech dvojímu zdanění srážkovou daní v § 36 odst. 5. Navrhuje se ponechat pouze tu část dosavadního znění § 36 odst. 5, ve které je řešeno zdanění zisků převáděných na základě smlouvy o převodu zisku od řídící, resp. ovládající osoby na mimo stojícího společníka, který není mateřskou společností ve vztahu k řízené či ovládané osobě.

K bodu 247 - § 38 odst. 1:

Úprava směřuje ke zjednodušení postupu při používání kurzů pro přepočítávání částek znějících na cizí měnu pro účely použití metod pro vyloučení dvojího zdanění. Účetní jednotky použijí vždy kurz, který používají podle platných účetních předpisů.

K bodům 249, 250 - § 38a odst. 1

Cílem navrhované úpravy je sladění zápočtu záloh na úhradu daně se lhůtou skončení penalizace za prodlení s jejich placením podle § 63 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Dále je navrhováno vyloučení daně připadající na samostatný základ daně z celkové daňové povinnosti pro účely stanovení záloh, neboť do něho vstupují nepravidelné (nahodilé) kapitálové příjmy ze zahraničí. Obdobně se navrhuje posuzovat daňovou povinnost připadající na tzv. ostatní příjmy. Úprava, která je ve prospěch poplatníka, zároveň sleduje snížení pracnosti daňové správy.

K bodu 251 - § 38a odst. 5

Jedná se o zpřesnění podmínek pro placení záloh na daň pro poplatníky, kteří mají v daňovém přiznání souběh různých druhů příjmu.

K bodu 252 - § 38a odst. 10

Doplněním tohoto ustanovení se sleduje jednoznačné vymezení postupu při stanovení záloh poplatníkům vzniklým fúzí nebo převodem jmění na společníka anebo rozdělením obchodní společnosti nebo družstva, včetně jejich zápočtu na úhradu daně, pokud by nebyl proveden zápis přeměny obchodní společnosti nebo družstva do obchodního rejstříku.

K bodům 254, 255 - § 38d odst. 2

Navrhuje se upřesnění okamžiku pro provedení srážky u dividendových příjmů a přesnější terminologické navázání na obchodní zákoník.

K bodu 260 - § 38e a § 38f

Při aplikaci ustanovení § 38e vznikají závažné problémy jak postupovat při správě zajištění daně. Za účelem sjednocení postupu správců daně při řešení těchto situací a zejména zajištění právní jistoty daňových poplatníků i plátců daně se navrhuje upřesnit dikci zákona. Žádnou z navržených úprav nelze označit za přísnější vůči daňovým subjektům než stávající znění zákona, a to jak po stránce hmotně-právní, tak i procesní.

Zákonem č. 492/2000 Sb. došlo k úpravě § 22 odst. 1 písm. g) bod 7. (prodej cenných papírů vydávaných subjekty se sídlem na území ČR byl změněn na prodej investičních instrumentů), a proto je třeba odpovídající úpravu provést i v § 38e. Sníženou sazbu zajištění daně se navrhuje aplikovat na prodej všech investičních instrumentů, nikoliv pouze na prodej cenných papírů vydávaných poplatníky se sídlem na území ČR.

Pro zajištění daně z podílů na zisku společníků v. o. s. a komplementářů k. s. byl vložen nový odstavec. S ohledem na účetní předpisy bylo třeba stanovit speciální úpravu lhůty pro provedení zajištění daně z těchto příjmů, protože ne vždy, kdy společníkovi v. o. s. nebo komplementáři k. s. vznikne základ daně o tom společnost účtuje jako o závazku vůči společníkovi.

Vzhledem k příjmům stálé provozovny, která vzniká společníkovi v. o. s. nebo komplementáři k. s., který je poplatníkem uvedeným v § 2 odst. 2 nebo § 17 odst. 3, je ustanovení odst. 3 je speciální ve vztahu k odstavcům 1 a 2.

Vzhledem k tomu, že institut hlášení je upraven v § 40 zákona o správě daní a poplatků č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, mělo by být podáváno na tiskopise Ministerstva financí. Jednotlivé údaje uváděné v tomto tiskopise není nutno uvádět. Předpokládá se, že hlášení bude možné podávat i na počítačových sestavách, jak je uvedeno v § 40 zákona o správě daní a poplatků. Speciální potvrzení o sraženém zajištění daně bylo zrušeno, protože údaje uvedené na tomto potvrzení jsou zřejmé správci daně místně příslušnému poplatníkovi z evidence daní (do ADIS byly zavedeny automatické úlohy, které přenášejí informace zjištěné správcem daně plátce daně ke správci daně poplatníka). Nebude-li skutečnost, že zajištění daně deklarované poplatníkem na daňovém přiznání bylo skutečně provedeno, zřejmá z evidence daní, poplatník musí toto prokázat obecnými důkazními prostředky (např. faktury a výpis z bankovního účtu). Pokud by poplatník trval na tom, aby mu bylo správcem daně potvrzeno, že zajištění daně bylo sraženo, může správce daně příslušný plátci vydat osvědčení. Poslední věta zajišťuje zákonný podklad pro převedení částek zajištění daně na osobní daňový účet poplatníka vedený u jeho místně příslušného správce daně.

Navržená úprava řeší problém, kdy se ze zajištění daně stává daň v případě, že daňový poplatník nepodá daňové přiznání a nereaguje na výzvy správce daně. Ustanovení má velký význam zejména pro rozpočtové určení prostředků. Zajištění daně je odváděno na depozitní účty, ze kterých nelze převádět prostředky do státního rozpočtu ani do jiných veřejných rozpočtů, proto je třeba zajistit, aby i v případě, kdy poplatník je zcela nekontaktní, bylo možné prostředky převést na účet daňový. O tom, že povinnost poplatníka se považuje za vyměřenou a uhrazenou, provede správce daně úřední záznam do spisu.

Navržená úprava pouze zpřesňuje obsah rozhodnutí vydávaného správcem daně. Je třeba vždy určit období, po které nebude zajištění daně u určitého poplatníka požadováno, neboť nikdy není jisté, zda charakter činnosti poplatníka se v budoucnosti nezmění. Správce daně může dále zvážit, zda rozhodnutí bude omezeno pouze na konkrétní plátce daně.

Navrhuje se přesně stanovit sankci pro případ, že zajištění daně nebylo plátcem daně provedeno. Navržená úprava reaguje také na situaci, kdy zajištění daně sice nebylo provedeno, ale správce daně to zjistí až v okamžiku, kdy poplatník již splnil svoji daňovou povinnost. Daň z jednoho příjmu nelze vybrat dvakrát (jednou od poplatníka a jednou od plátce daně), což potvrzuje i existující judikatura, avšak plátce daně, který nesplnil povinnost uloženou zákonem, musí být sankcionován.. V návaznosti na poslední odstavec, podle kterého se při správě zajištění daně postupuje obdobně jako při správě záloh se dovozuje, že plátce daně je v prodlení, a to po stejnou dobu jako je tomu u záloh. Správce daně v těchto případech vyměří a předepíše penále podle § 63 zákona o správě daní a poplatků.

Dále je nezbytné stanovit rozpočtové určení tohoto penále.

Navrhuje se výslovně stanovit, že zajištění daně se na konci zdaňovacího období započte na daňovou povinnost poplatníka a jakým způsobem. Dosavadní úprava se o tomto vůbec nezmiňovala a zápočet se prováděl pouze na základě řádku 1 v oddílu V. daňového přiznání. Jedná se o velmi významné právo poplatníka, které je nutné určit v zákoně.

Navržená úprava dále vylučuje pochybnosti o tom, podle kterého předpisu se při správě zajištění daně postupuje. Tyto pochybnosti mohly vznikat na základě dosavadní úpravy, protože zajištění daně není vyjmenováno v § 1 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků. Vzhledem k tomu, že zajištění daně je svým charakterem v podstatě zálohou, je vhodné upřesnit, že při správě daní s ním bude jako se zálohou nakládáno.

K § 38f:

Základní úpravu, jakým způsobem se vylučuje dvojí zdanění, obsahují smlouvy o zamezení dvojího zdanění. V mezinárodních smlouvách je zpravidla stanoveno, která metoda se u jednotlivých druhů příjmů použije. Vlastní postup při aplikaci jednotlivých metod mezinárodní smlouvy neurčují a je třeba, aby jej řešila vnitrostátní legislativa smluvních států, v případě ČR zákon o daních z příjmů.

Základní koncepce zůstává nezměněna, dvojí zdanění se vylučuje pouze v návaznosti na mezinárodní smlouvy, v případě nesmluvních států tato úleva poplatníkům umožněna není.

Jednotlivé metody pro vyloučení dvojího zdanění a postup při jejich použití jsou popsány v následujících odstavcích. Tyto postupy jsou shodné s postupy doposud uplatňovanými na základě formuláře MF přiznání k dani z příjmů fyzických osob, resp. právnických osob a pokynů k jejich vyplnění. Jelikož se jedná o skutečnosti, které mají vliv na výši daňové povinnosti, je třeba, aby byly upraveny obecně závazným právním předpisem. Cílem úpravy je posílení právní jistoty daňových subjektů, zajištění jednoznačného souladu daňového režimu při vyloučení dvojího zdanění s článkem 11 Listiny základních práv a svobod a zejména zajištění jednotného postupu všech správců daně.

K bodu 262 - § 38g odst. l věta první

Jedná se o legislativně technická opatření, která jsou spojena s novou úpravou přiznání typu „B“ k dani z příjmů fyzických osob, do které byla promítnuta předchozí novela zákona o daních z příjmů (zákon č. 492/2000 Sb.).

K bodu 265 - § 38gb odst. 1

Účelem navrženého opatření je zlepšení právní jistoty poplatníků i správců daně.

K bodu 272 - § 38m odst. 2

Ustanovení stanovuje okamžiky, ke kterým je úpadce, resp. správce konkurzní podstaty povinen podat přiznání k dani z příjmů. Speciální úpravou se zajišťuje soulad a návaznost zákona o daních z příjmů na zákon o konkurzu a vyrovnání.

K bodu 273 - § 38m odst. 7

Smyslem navrhovaného ustanovení je zabezpečit, aby poplatníci daně z příjmů právnických osob podávali daňové přiznání i v případě, kdy je celé zdaňovací období kratší než jeden rok ve lhůtách, které běžně platí za celé zdaňovací období. Týká se to zejména případů, kdy nástupnická společnost u přeměn má první zdaňovací období podle § 17a písm.c) kratší než 12 měsíců. Ustanovení v § 40 odst. 4 zákona o správě daní a poplatků stanoví obecně pro tento případ lhůtu 25 dnů, která je aplikována pro účely DPH. Navrhované ustanovení by odstranilo snahu některých správců daně aplikovat režim 25 dnů i na poplatníky daně z příjmů.

K bodu 274 - § 38m odst. 8

S upřesněním sankcí při nakládání s prostředky získanými podle § 20 odst. 7 a úpravou § 36 odst. 6 je nutno upravit podmínky pro podání daňového přiznání neziskovými poplatníky.

K bodu 275 - § 38n odst. 2

Navrhované doplnění uvede § 38n v platném znění do souladu s nově navrhovanými ustanoveními § 23a odst. 5 písm. b) a 23c odst. 8 písm. b), která umožní přenos daňové ztráty při převodu podniku nebo jeho samostatné části, fúzi nebo rozdělení. Vzhledem k tomu, že přenos daňové ztráty je zde výslovně zakázán, navrhuje se z tohoto režimu vyloučit případy, kdy toto neplatí.

K bodu 277 - § 38na

Navržené ustanovení zamezí ekonomicky neopodstatněnému uplatňování daňových ztrát a obchodování s nevyužitými daňovými ztrátami. Omezuje se možnost odečtu daňové ztráty výhradně na případ, kdy daňová ztráta v budoucnu snižuje zisky vztahující k činnosti, ze které byla vytvořena. Ustanovení znemožní zneužívání nevyužité daňové ztráty oproti nesouvisejícím výnosům. Navržené pravidlo se inspiruje obdobnými ustanoveními v daňových zákonech některých vyspělých států, např. Belgie, Nizozemí, Austrálie.

Cílem zavedení uplatňování daňové ztráty jako položky odčitatelné od základu daně, které je obsaženo v zákoně o daních z příjmů od počátku jeho účinnosti (1. 1. 2003), je umožnit daňovému subjektu kompenzovat daňové ztráty, které utrpí např. z důvodu počátečních investic či restrukturalizace společnosti oproti výnosům dosaženým v budoucnosti, ke kterým však také došlo z důvodu původně vynaložených nákladů a vzniklé ztráty.

Navržené ustanovení reaguje také na skutečnost, že kumulovaná daňová ztráta (v roce 2003 cca 700 mld. Kč) představuje v současné době přetrvávající hrozbu pro celkový základ daně z příjmů a následně i inkaso daní z příjmů fyzických i právnických osob, přičemž u fyzických osob se jedná pouze o základ daně, který se vztahuje k příjmům z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti. Bude tak vhodně doplněn § 34 odst. 1 a za jeho pomoci bude odečítání daňových ztrát přípustné pouze v ekonomicky odůvodněných případech. Nepřímo budou potlačeny ekonomicky neopodstatněné strukturální změny nefungujících společností, které jsou činěny pouze z daňových důvodů, konkrétně z důvodu využití daňové ztráty avšak oproti zcela nesouvisejícím ziskům.

Z hlediska Směrnice 90/434/EEC o společném systému zdanění při fúzích, převodech majetku a závazků a výměnách podílů je třeba konstatovat, že navržená úprava je plně slučitelná s tímto předpisem, což potvrzuje i skutečnost, že obdobné úpravy se nacházejí i v daňovém právu členských států Evropské unie. Čl. 6 této směrnice, který se daňového režimu ztrát týká, požaduje pouze pro mezinárodní transakce uskutečněné v rámci jednotného trhu shodný režim, jaký je přiznáván transakcím vnitrostátním, což bude i po přijetí navrženého ustanovení § 38na splněno.

K zachování jednotného daňového režimu pro všechny typy transformací právnických osob je nutné, aby navržený režim pro uplatnění daňové ztráty byl shodně aplikován i na případy uvedené v ustanoveních § 23a a 23c zákona o daních z příjmů, která nabudou účinnosti v roce, kdy se Česká republika stane členským státem EU.

V prvním odstavci jsou vymezeny skutečnosti, které způsobují neaplikovatelnost § 34 odst. 1 zákona o daních z příjmů a zavádí se legislativní zkratka „podstatná změna“.

Druhý odstavec stanoví, jakým způsobem se postupuje u akciové společnosti, která vydala akcie na majitele, a nemusí jí tudíž být známo, jakým způsobem se mění struktura jejích akcionářů.

Třetí odstavec zajišťuje, že poplatník, u kterého došlo k podstatné změně, ale přesto pokračuje ve stejné činnosti, z níž byla ztráta vytvořena, může i nadále ztrátu uplatňovat. Vzhledem k tomu, že taková situace není v praxi příliš častá, vyžaduje se, aby poplatník tyto skutečnosti prokázal. Vzniknou-li poplatníkovi o aplikovatelnosti odstavce třetího pochybnosti, může se obrátit na místně příslušného správce daně se žádostí o závazné posouzení. Tento institut je zároveň zaveden částí devátou návrhu do zákona o správě daní a poplatků. Závazné posouzení vydá správce daně pouze v případech výslovně stanovených zvláštními daňovými zákony, v případě zákona o daních z příjmů ve věci aplikovatelnosti § 38na. Seznam povinných náležitostí žádosti o závazné posouzení je vymezen v odstavci šestém.

Odstavce čtvrtý a pátý stanoví, jakým způsobem se ustanovení § 38na použije na převod podniku nebo jeho samostatné části na společnost, fúze společností a rozdělení společnosti podle § 23a a § 23c a přeměny obchodních společností podle Obchodního zákoníku.

K bodu 278 - § 38r odst. 1

Jedná se o legislativně technickou úpravu, která zpřesňuje stanovení speciální úpravy pro plynutí lhůt pro vyměření daně u subjektů, kterým vznikl nárok na slevu na dani z titulu investiční pobídky.

K bodu 279 - § 38r odst. 2

Doplněním ustanovení bude zajištěna provázanost nově navržených ustanovení § 23a odst. 5 písm. b) a 23c odst. 8 písm. b) se stávajícím zněním zákona o daních z příjmů. Vzhledem k tomu, že nově navržená ustanovení umožňují přenos daňové ztráty na právního nástupce při fúzi a rozdělení a na přijímající společnost při převodu podniku nebo jeho samostatné části, je nutné prolomit lhůty pro vyměření a umožnit tak správci daně ověřit, zda základ daně u právního nástupce nebo přijímající společnosti byl stanoven ve správné výši.

K bodu 280 - § 38s

Navrhuje se omezit institut „brutace“ na případy, kdy plátce nesplnil povinnost srazit daň z příjmů, z nichž vyplývající daňová povinnost poplatníka se podle § 38d odst. 4 považuje za splněnou řádným a včasným provedením srážky, tzn. že se jedná o daň konečnou. Naproti tomu zajištění daně (§ 38e), které je formou zálohy na daň poplatníka, částka „brutace“ neodůvodněně zvyšuje. Kromě toho „brutace“ daně vybírané srážkou není vhodná při pozdním splnění povinnosti plátcem, pro které má správce daně k dispozici penále podle § 63 zákona o správě daní a poplatků.

K bodu 281 -

č. 1

Český statistický úřad zavádí od 1.1.2004 Klasifikaci stavebních děl CZ-CC, která nahradí stávající Klasifikaci stavebních děl, jež byla vydána jako

Standardní klasifikace produkce, oddíl 46, opatřením ČSÚ z roku 1993. Předmětem této nové klasifikace je třídění všech místně a prostorově ucelených stavebních děl. Tato klasifikace není slučitelná s původní klasifikací a z tohoto důvodu se navrhuje nové znění přílohy k zákonu č. 1 v části, která řeší zatřídění stavebních děl do 4 a 5 odpisové skupiny a nově odpisové skupiny 6. Vedle toho upravuje ČSÚ od roku 2003 i vymezení některých položek ve stávající Standardní klasifikaci produkce, na což je reagováno v odpisových skupinách 1, 2 a 3.

K bodu 285 -

č. 2 bod 2

Jedná se o doplnění přílohy č. 2, aby bylo zřejmé, že i výdaje spojené s pořízením cenin, neúčtované v soustavě podvojného účetnictví do daňových výdajů, základ daně sníží při přechodu na vedení daňové evidence.

16. K bodu 289 -

k zákonu č. 3

Jedná se o legislativně technickou úpravu ve vazbě na vypuštění ze zákona daňového odpisování nehmotného majetku podle zařazení do odpisových skupin (novela č. 492/2000 Sb.).

K Čl. II Přechodná ustanovení

Kumulovaná daňová ztráta právnických osob v současné době převyšuje částku 700 mld. Kč. Z důvodu zamezení poklesu inkasa daně z příjmů právnických osob (při přenosu pouze 1 % vykazované daňové ztráty by inkaso daně bylo sníženo o cca 2 mld. Kč) je navrženo umožnit přenos daňové ztráty na nástupnickou společnost nebo družstvo až v případě daňové ztráty vyměřené po přístupu České republiky do Evropské unie. Tento postup umožní monitorovat přenášené daňové ztráty a kromě toho je plně v souladu se Směrnicí o společném systému zdanění společností při fúzích.

K Čl. III Zákon o rezervách