Důvodová zpráva k zákonu č. 480/2004 Sb.

Zákon byl zpracován na základě Usnesení vlády ČR č. 474 ze dne 19. května 2003, kterým vláda vzala na vědomí Bílou knihu o elektronickém obchodu. Zároveň je zákon navržen jako norma transponující směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES, ze dne 8. června 2000, o určitých aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodního styku v rámci vnitřního trhu, kterou má Česká republika povinnost transponovat ke dni vstupu České republiky do Evropské unie. Uvedená směrnice je dnes již částečně transponována. Tento zákon řeší transpozici všech dosud ještě netransponovaných ustanovení směrnice, a to článků 3, 7, 8, 11, 12, 13, 14 a některých částí článků 5, 6, 10 a 19.

Oblast odpovědnosti providera je dnes pouze otázkou dohody mezi poskytovatelem služeb a jejich uživatelem. Tuto oblast je proto nutné řešit v rovině zákonné úpravy, jelikož není možné se smluvně zbavit odpovědnosti za protiprávní jednání. Proto je nutné jasně stanovit podmínky, za kterých je poskytovatel služby odpovědný za obsah jím přenesených či uložených informací a za šíření obchodních sdělení elektronickými prostředky.⁠​‌​‌‌‌​​‌‌​‌​​‌​⁠

Problematika nevyžádané komunikace za účelem šíření obchodních sdělení je částečně řešena zákonem č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, avšak s ohledem na složitost problematiky a nedostatečnost stávající právní úpravy je proto vhodné upravit tuto problematiku ve zvláštním právním předpisu.

Současná právní úprava řeší problematiku regulovaných činností ve zvláštních zákonech upravujících jednotlivé regulované činnosti. Ty ovšem neobsahují úpravu regulace obsahu obchodních sdělení v souladu se základními etickými pravidly a kodexy chování. Proto je nutné zajistit, aby profesní předpisy garantovaly dodržování profesních předpisů upravujících zejména nezávislost, důstojnost, čest povolání a poctivý přístup k zákazníkům a ostatním členům daného povolání při šíření obchodních sdělení osobami vykonávajícími regulované činnosti.

Problematika obecných informačních povinností a problematika podání objednávky je částečně řešena v rámci institutu tzv. spotřebitelských smluv. Tento institut je však potřeba dostatečně harmonizovat se směrnicí 2000/31/ES.

Bílá kniha o elektronickém obchodu sice zamýšlela provést dílčí změny stávajících zákonů, ale protože by touto formou nedošlo k ideálnímu a plnohodnotnému naplnění požadavků kladených směrnicí 2000/31/ES, byl vypracován zákon o některých službách informační společnosti.

1. Odpovědnost providera – cílem je vymezit hranice odpovědnosti poskytovatele služeb informační společnosti tak, aby byly jasně stanoveny podmínky, kdy je založena odpovědnost poskytovatele za obsah informací jím zprostředkovaných či uložených. Jedná se o § 3 až 6 zákona.

2. Šíření obchodních sdělení – cílem je obecně stanovit jasná pravidla pro šíření obchodních sdělení zejména pro případy šíření nevyžádaných obchodních sdělení. Jedná se o § 7 zákona.

3. Šíření obchodních sdělení osobami vykonávajícími regulované činnosti – cílem je specifikovat povinnosti osob vykonávajících regulované činnosti při šíření obchodních sdělení. Jde o § 8 zákona.

4. Vazbu služeb informační společnosti na vnitřní trh Evropské unie upravuje § 9 zákona.

5. Stanovení sankcí za nedodržování povinností uložených tímto zákonem. Toto řeší §§ 10 až 12 zákona.

6. Společná ustanovení jsou zakomponována v § 13 zákona.

7. Problematika obecných informačních povinností, podání objednávky. Jde o část druhou zákona. Ačkoliv se úprava v rámci institutu spotřebitelských smluv může zdát jako nedostatečná, protože spotřebitelské smlouvy řeší pouze problematiku oblasti B2C (vztahy mezi obchodníkem a spotřebitelem), lze ve svém konečném důsledku a s ohledem na proces kontraktace právní úpravu hodnotit tak, že záměr směrnice 2000/31/ES bude naplněn dostatečně i pro oblast B2B (vztah mezi obchodníky).

8. Dílčí úpravu zákona č. 40/1995 Sb., řeší část třetí zákona.

9. Část pátá zákona upravuje dílčí změnu zákona č. 101/2000 Sb.

Navrhovaný zákon je v souladu s Ústavou České republiky a jejími dalšími právními předpisy.

Návrh není v rozporu s mezinárodními dohodami, jimiž je Česká republika vázána. Návrh je v souladu s právními předpisy Evropských společenství. Z věcné působnosti návrhu zákona jsou z pohledu práva Evropských společenství klíčové tyto právní předpisy: směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES, ze dne 8. června 2000, o určitých aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodního styku v rámci vnitřního trhu; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES, ze dne 12. července 2002, o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací.

Ekonomický dopad

Navrhovaný zákon nevyvolá nároky na státní rozpočet nebo jiné veřejné rozpočty ani na nárůst pracovních sil. Navrhovaná úprava nebude mít sociální dopady ani dopady na životní prostředí.

II. Zvláštní část

Předmětem zákona je implementovat do českého právního řádu některé instituty související s rozvojem informační společnosti a elektronického obchodu, dále pak stanovit odpovědnost, práva a povinnosti poskytovatelů služeb informační společnosti a osob šířících obchodní sdělení v jednom kompaktním zákonném celku.

Definují se pojmy pro potřeby tohoto zákona.

Obchodní sdělení - definice je převzata ze směrnice 2000/31/ES o elektronickém obchodu. Za obchodní sdělení se považují všechny formy sdělení určeného k přímé či nepřímé podpoře zboží či služeb nebo image podniku fyzické či právnické osoby, která vykonává regulovanou činnost nebo je podnikatelem vykonávajícím činnost, která není regulovanou činností. Za obchodní sdělení se nepovažují údaje umožňující přímý přístup k informacím o činnosti fyzické či právnické osoby nebo podniku, zejména doménové jméno nebo adresa elektronické pošty a údaje týkající se zboží, služeb nebo image, fyzické či právnické osoby nebo podniku získané nezávisle, zejména jsou-li poskytovány bez finančního protiplnění. Formu obchodního sdělení splňuje také reklama podle zákona 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů.

Dále jsou definovány pojmy jako „služba informační společnosti“ (definováno ve smyslu článku 1 odstavec 2 směrnice 98/34/ES ve znění směrnice 98/48/ES), „poskytovatel“ a „uživatel“.

„Elektronické prostředky“ – jedná se o demonstrativní výčet. Za elektronické prostředky je pro účely zákona považován jak hardware, tak i softwarové aplikace. Protože se jedná o demonstrativní výčet, lze za elektronické prostředky kromě prostředků přímo vyjmenovaných považovat také messengery typu ICQ a jiné prostředky umožňující tento druh komunikace.

Další definicí uvedenou v § 2 je definice elektronické pošty.

Vedle výše uvedených pojmů je definováno „automatické krátkodobě dočasné ukládání“ a „automatické dočasné meziukládání“.

Ustanovení stanovuje případy, kdy jsou poskytovatelé služeb za to, že umožní uživatelům připojit se k síti, ať již prostřednictvím dial-up nebo některou z forem pevného připojení, odpovědni za obsah jimi přenášených informací. Uživatelé v některých případech na síti činí některé protiprávní kroky, jako jsou např. propagace nacismu, dětská pornografie nebo šíření nelegálního software. Poskytovatelé pouze přenášejí informace, a není proto možné požadovat, aby sledovali obsah a navíc za něj ještě nesli zodpovědnost. Pokud tedy poskytovatel splní některou z podmínek uvedených v paragrafu 3, je odpovědný za obsah přenášených informací, které poskytují uživatelé. Toto ustanovení transponuje článek 12 směrnice 2000/31/ES o elektronickém obchodu.

Automatické dočasné meziukládání informací - caching - se využívá jako ochrana před nadměrným přetěžováním některých serverů. Často se díky užití cachingu urychlí přenos dat. Paragraf 4 zákona upravuje podmínky, za jejichž splnění je poskytovatel služeb odpovědný za obsah dočasně meziuložených informací. Toto ustanovení transponuje článek 13 směrnice 2000/31/ES o elektronickém obchodu.

Poskytovatelé služeb umožní svým uživatelům, aby uložili svá data na servery poskytovatele. Poskytují jim k tomu prostor na základě smlouvy o uložení informací či dat. Není rozumné požadovat od poskytovatelů, aby při vysokém počtu uživatelů a vysokém objemu uložených dat zjišťovali a posuzovali legálnost či nelegálnost veškerého obsahu uložených informací. Je věcí a odpovědností samotných uživatelů, jaký obsah ukládají na poskytnutém serverovém prostoru. Poskytovatelé proto nemají povinnost aktivně monitorovat materiály, které jsou na jejich serverech uloženy. Pokud se však poskytovatel dozví o protiprávní povaze obsahu, a neučiní veškeré možné kroky vedoucí k odstranění či znepřístupnění takovéhoto obsahu, které po něm lze požadovat, stává se odpovědným za obsah uložených informací. Samotné ustanovení § 6 je koncipováno tak, aby nepředstavovalo nepřímou novelu platných právních předpisů. Tyto paragrafy transponují články 14 a 15 směrnice 2000/31/ES o elektronickém obchodu.

Zakazuje se šíření nevyžádaných obchodních sdělení za použití elektronických prostředků. Tímto se umožňuje šíření obchodních sdělení pouze tzv. systémem opt-in, tedy šíření vyžádaných obchodních sdělení. Dále se stanovuje povinnost subjektů získávajících od svých zákazníků kontakty pro elektronickou poštu získat souhlas pro šíření obchodních sdělení a povinnost umožnit zákazníkům, jejichž emailové adresy se takto získávají, zdarma odmítnout souhlas s využitím této adresy k zasílání obchodních sdělení kdykoliv při zasílání zprávy. Zároveň je zakázáno šířit obchodní sdělení elektronickou poštou pokud není zřetelně a jasně označena jako obchodní sdělení, skrývá nebo utajuje totožnost odesílatele, jehož jménem se komunikace uskutečňuje, nebo je zaslána bez platné adresy, na kterou by mohl adresát přímo a účinně zaslat žádost na vyřazení z příslušného opt-in seznamu. Ochrany podle ustanovení tohoto paragrafu požívají jak osoby fyzické, tak i osoby právnické. Nelze tedy zasílat nevyžádaná obchodní sdělení ani na emailové adresy, jež nejsou přiřazeny konkrétní fyzické osobě a představují třeba obecný kontakt na osobu právnickou. Tento paragraf transponuje článek 7, částečně článek 6 směrnice 2000/31/ES o elektronickém obchodu a článek 13 směrnice 2002/58/ES o soukromí a elektronických komunikacích.

Odstraňují se překážky v rozvoji volného pohybu služeb poskytovaných osobami vykonávajícími regulované činnosti v rámci zemí Evropské unie. Osoby vykonávající regulované činnosti mohou šířit svá obchodní sdělení elektronickými prostředky v souladu s § 7 a v souladu s příslušnými pravidly vydávanými obchodními, profesními a spotřebitelskými sdruženími, která upravují zejména nezávislost, důstojnost, čest povolání a poctivý přístup k zákazníkům. Stanovuje se povinnost pro osoby vykonávajících regulované činnosti, kdy náležitostí jejich obchodní sdělení je název profesní samosprávné komory zřízené zákonem, u níž je osoba vykonávající regulovanou činnost zapsána, odkaz na profesní pravidla uplatňovaná v členském státu Evropské unie, v němž je osoba vykonávající regulovanou činnost usazena, a způsob trvalého veřejného přístupu k informacím o příslušné profesní samosprávné komoře zřízené zákonem, jejímž je osoba vykonávající regulovanou činnost členem. Tento paragraf transponuje článek 8 směrnice 2000/31/ES o elektronickém obchodu.

Smyslem tohoto ustanovení je zejména stanovit komunitární rámec pro poskytování služeb informační společnosti a za tímto účelem stanovit minimální požadavky pro poskytování těchto služeb. Základním předpokladem pro dobré fungování vnitřního trhu v oblasti elektronického obchodu je jasné stanovení působnosti zákonodárství jednotlivých členských států, respektive stanovení zásady jednoho aplikovatelného práva, aby bylo možno předejít možným konfliktům v právních úpravách jednotlivých členských států. Paragraf transponuje článek 3 směrnice 2000/31/ES o elektronickém obchodu.

Stanovují se příslušné orgány dozoru nad dodržováním tohoto zákona. V případě šíření obchodních sdělení podle § 7 zákona se zakládá příslušnost k výkonu dozoru nad dodržováním tohoto ustanovení u Úřadu pro ochranu osobních údajů. Příslušnost uvedeného úřadu se zakládá zejména proto, že šíření obchodních sdělení sice často probíhá formou náhodnou, ale mnohdy je součástí hlubších direct marketingových aktivit, při nichž dochází ke zpracovávání osobních údajů. Proto je vhodné, aby celou problematiku zastřešoval jeden úřad, jelikož je často obtížné rozlišit hranice mezi těmito způsoby šíření. Pro dozor nad dodržováním povinností stanovených v § 8 odst. 3 se zakládá příslušnost dané samosprávné profesní komory zřízené zákonem, v jejíž působnosti se dotčená regulovaná činnost nachází. Tato příslušnost odpovídá zásadám profesní samosprávné činnosti a dozoru nad vlastními etickými a jinými předpisy. Zakládá se příslušnost orgánu dozoru jako kontaktního místa pro orgány Evropské unie.

Stanovují se sankce, které může za správní delikt uložit orgán příslušný k výkonu dozoru nad dodržováním povinností vyplývajících z tohoto zákona. Orgán dozoru uloží subjektu, jenž porušil některou z povinností vyplývajících z § 7, pokutu do výše 10 000 000 Kč, a subjektu, jenž porušil některou z povinností vyplývajících z § 8 odst 3, pokutu do výše 1 000 000 Kč.

Ve společných ustanoveních se definují liberační důvody, způsob postupu pro vyměření pokuty, kdo vybírá a vymáhá pokutu a další podrobnosti s tím související. Definuje se odpovědnost podnikající fyzické osoby.

Ve společných ustanoveních se zakládá procesní příslušnost správního řádu a postup pro vymáhání pokut.

Paragraf 53 odst. 4 - dochází ke změně textu odstavce 4 v souvislosti s nutností doplnění informací o dodavateli o některé další údaje, které musejí být napříště přístupné z důvodu ochrany spotřebitele i pro potřeby orgánů veřejné moci, jedná se o základní údaje sloužící k identifikaci dodavatele, resp. k možnosti styku s dodavatelem jak písemnou formou, tak prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Dále se navrhuje rozšíření ceny nejen o zahrnutí poplatků, ale i daní, a to vždy, budou-li takové částky k ceně připočítávány (ať již s oporou v právu vnitrostátním nebo mezinárodním). K informacím podle písmen a) a b) bude zajištěn trvalý veřejný přístup, neboť se jedná o základní informace, které mají být přístupné pro zajištění možnosti komunikace s dodavatelem za jakýmkoliv účelem. Nedodržení této povinnosti má za následek prodloužení lhůty pro odstoupení od smlouvy ze strany spotřebitele v souladu s § 53 odst. 7.

Nový § 53 odst. 5 - po obdržení objednávky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku je dodavatel povinen toto obdržení spotřebiteli neprodleně potvrdit, což neplatí, je-li smlouva uzavírána výhradně výměnou elektronické pošty nebo jiným obdobným způsobem.

S ohledem na použité komunikační prostředky není možné zajistit, aby se kterákoliv strana skutečně seznámila s projevem vůle strany druhé, proto se uplatní právní fikce, když platí, že objednávka a její potvrzení jsou doručené v momentě, kdy jsou přístupné straně, jíž jsou určeny.

S ohledem na vložení nového odstavce 5 do § 53 došlo k přečíslování následujících odstavců a změnám v odkazech v odstavcích 7 a 8.

Jedná se o legislativně technickou úpravu související se zařazením nového § 53a.

Navržená změna zákona o regulaci reklamy navazuje na úpravu zákona o některých službách informační společnosti tak, aby mohly oba zákony platit souběžně a byly vzájemně provázány. Úprava § 2 odst. 1 písm. e) navíc kromě vazby na uvedený zákon obsahuje upřesnění stávající právní úpravy regulace nevyžádané reklamy, a to na základě zkušeností z aplikační praxe, která toto upřesnění vyžaduje.

Navržená změna zákona o ochraně osobních údajů reflektuje zákon o některých službách informační společnosti, tak, aby jeho přijetím nedošlo k nepřímé novelizaci zákona č. 101/2000 Sb.

Účinnost zákona je navrhována ke dni jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů.