K části prvé
K § 1:
Předmětem
zákona je implementovat do českého právního řádu některé
instituty související s rozvojem informační společnosti a
elektronického obchodu, dále pak stanovit odpovědnost, práva a
povinnosti poskytovatelů služeb informační společnosti a osob
šířících obchodní sdělení v jednom kompaktním zákonném
celku.
K § 2:
Definují se pojmy
pro potřeby tohoto zákona.
Obchodní
sdělení - definice je převzata ze směrnice 2000/31/ES o
elektronickém obchodu. Za obchodní sdělení se považují všechny
formy sdělení určeného k přímé či nepřímé podpoře zboží
či služeb nebo image podniku fyzické či právnické osoby, která
vykonává regulovanou činnost nebo je podnikatelem vykonávajícím
činnost, která není regulovanou činností. Za obchodní sdělení
se nepovažují údaje umožňující přímý přístup k informacím
o činnosti fyzické či právnické osoby nebo podniku, zejména
doménové jméno nebo adresa elektronické pošty a údaje týkající
se zboží, služeb nebo image, fyzické či právnické osoby nebo
podnikuzískané
nezávisle, zejména jsou-li poskytovány bez finančního
protiplnění. Formu obchodního sdělení splňuje také reklama
podle zákona 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění
zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního
vysílání, ve znění pozdějších předpisů.
Dále
jsou definovány pojmy jako „služba informační společnosti“
(definováno ve smyslu článku 1 odstavec 2 směrnice 98/34/ES ve
znění směrnice 98/48/ES), „poskytovatel“ a „uživatel“.
„Elektronické
prostředky“ – jedná se o demonstrativní výčet. Za
elektronické prostředky je pro účely zákona považován jak
hardware, tak i softwarové aplikace. Protože se jedná o
demonstrativní výčet, lze za elektronické prostředky kromě
prostředků přímo vyjmenovaných považovat také messengery typu
ICQ a jiné prostředky umožňující tento druh komunikace.
Další definicí
uvedenou v § 2 je definice elektronické pošty.
Vedle výše
uvedených pojmů je definováno „automatické krátkodobě dočasné
ukládání“ a „automatické dočasné meziukládání“.
K § 3:
Ustanovení
stanovuje případy, kdy jsou poskytovatelé služeb za to, že
umožní uživatelům připojit se k síti, ať již
prostřednictvím dial-up nebo některou z forem pevného
připojení, odpovědni za obsah jimi přenášených informací.
Uživatelé v některých případech na síti činí některé
protiprávní kroky, jako jsou např. propagace nacismu, dětská
pornografie nebo šíření nelegálního software. Poskytovatelé
pouze přenášejí informace, a není proto možné požadovat, aby
sledovali obsah a navíc za něj ještě nesli zodpovědnost. Pokud
tedy poskytovatel splní některou z podmínek uvedených v paragrafu
3, je odpovědný za obsah přenášených informací, které
poskytují uživatelé. Toto ustanovení transponuje článek 12
směrnice 2000/31/ES o elektronickém obchodu.
K § 4:
Automatické
dočasné meziukládání informací - caching - se využívá jako
ochrana před nadměrným přetěžováním některých serverů.
Často se díky užití cachingu urychlí přenos dat. Paragraf 4
zákona upravuje podmínky, za jejichž splnění je poskytovatel
služeb odpovědný za obsah dočasně meziuložených informací.
Toto ustanovení transponuje článek 13 směrnice 2000/31/ES o
elektronickém obchodu.
K § 5 a 6:
Poskytovatelé služeb umožní svým uživatelům,
aby uložili svá data na servery poskytovatele. Poskytují jim
k tomu prostor na základě smlouvy o uložení informací či
dat. Není rozumné požadovat od poskytovatelů, aby při vysokém
počtu uživatelů a vysokém objemu uložených dat zjišťovali a
posuzovali legálnost či nelegálnost veškerého obsahu uložených
informací. Je věcí a odpovědností samotných uživatelů, jaký
obsah ukládají na poskytnutém serverovém prostoru. Poskytovatelé
proto nemají povinnost aktivně monitorovat materiály, které jsou
na jejich serverech uloženy. Pokud se však poskytovatel dozví o
protiprávní povaze obsahu, a neučiní veškeré možné kroky
vedoucí k odstranění či znepřístupnění takovéhoto
obsahu, které po něm lze požadovat, stává se odpovědným za
obsah uložených informací. Samotné ustanovení § 6 je
koncipováno tak, aby nepředstavovalo nepřímou novelu platných
právních předpisů.Tyto paragrafy transponují články 14
a 15 směrnice 2000/31/ES o elektronickém obchodu.
K §7:
Zakazuje
se šíření nevyžádaných obchodních sdělení za použití
elektronických prostředků. Tímto se umožňuje šíření
obchodních sdělení pouze tzv. systémem opt-in, tedy šíření
vyžádaných obchodních sdělení. Dále se stanovuje povinnost
subjektů získávajících od svých zákazníků kontakty pro
elektronickou poštu získat souhlas pro šíření obchodních
sdělení a povinnost umožnit zákazníkům, jejichž emailové
adresy se takto získávají, zdarma odmítnout souhlas s využitím
této adresy k zasílání obchodních sdělení kdykoliv při
zasílání zprávy. Zároveň je zakázáno šířit obchodní
sdělení elektronickou poštou pokud není zřetelně a jasně
označena jako obchodní sdělení, skrývá nebo utajuje totožnost
odesílatele, jehož jménem se komunikace uskutečňuje, nebo je
zaslána bez platné adresy, na kterou by mohl adresát přímo a
účinně zaslat žádost na vyřazení z příslušného opt-in
seznamu. Ochrany podle ustanovení tohoto paragrafu požívají jak
osoby fyzické, tak i osoby právnické. Nelze tedy zasílat
nevyžádaná obchodní sdělení ani na emailové adresy, jež
nejsou přiřazeny konkrétní fyzické osobě a představují třeba
obecný kontakt na osobu právnickou. Tento paragraf transponuje
článek 7, částečně článek 6 směrnice 2000/31/ES o
elektronickém obchodu a článek 13 směrnice 2002/58/ES o soukromí
a elektronických komunikacích.
K § 8:
Odstraňují se
překážky v rozvoji volného pohybu služeb poskytovaných
osobami vykonávajícími regulované činnosti v rámci zemí
Evropské unie. Osoby vykonávající regulované činnosti mohou
šířit svá obchodní sdělení elektronickými prostředky
v souladu s § 7 a v souladu s příslušnými
pravidly vydávanými obchodními, profesními a spotřebitelskými
sdruženími, která upravují zejména nezávislost, důstojnost,
čest povolání a poctivý přístup k zákazníkům. Stanovuje
se povinnost pro osoby vykonávajících regulované činnosti, kdy
náležitostí jejich obchodní sdělení je název profesní
samosprávné komory zřízené zákonem, u níž je osoba
vykonávající regulovanou činnost zapsána, odkaz na profesní
pravidla uplatňovaná v členském státu Evropské unie, v němž
je osoba vykonávající regulovanou činnost usazena, a způsob
trvalého veřejného přístupu k informacím o příslušné
profesní samosprávné komoře zřízené zákonem, jejímž je
osoba vykonávající regulovanou činnost členem. Tento paragraf
transponuje článek 8 směrnice 2000/31/ES o elektronickém obchodu.
K § 9:
Smyslem tohoto
ustanovení je zejména stanovit komunitární rámec pro poskytování
služeb informační společnosti a za tímto účelem stanovit
minimální požadavky pro poskytování těchto služeb. Základním
předpokladem pro dobré fungování vnitřního trhu v oblasti
elektronického obchodu je jasné stanovení působnosti
zákonodárství jednotlivých členských států, respektive
stanovení zásady jednoho aplikovatelného práva, aby bylo možno
předejít možným konfliktům v právních úpravách
jednotlivých členských států. Paragraf transponuje článek 3
směrnice 2000/31/ES o elektronickém obchodu.
K § 10:
Stanovují
se příslušné orgány dozoru nad dodržováním tohoto zákona.
V případě šíření obchodních sdělení podle § 7 zákona
se zakládá příslušnost k výkonu dozoru nad dodržováním
tohoto ustanovení u Úřadu pro ochranu osobních údajů.
Příslušnost uvedeného úřadu se zakládá zejména proto, že
šíření obchodních sdělení sice často probíhá formou
náhodnou, ale mnohdy je součástí hlubších direct marketingových
aktivit, při nichž dochází ke zpracovávání osobních údajů.
Proto je vhodné, aby celou problematiku zastřešoval jeden úřad,
jelikož je často obtížné rozlišit hranice mezi těmito způsoby
šíření. Pro dozor nad dodržováním povinností stanovených v §
8 odst. 3 se zakládá příslušnost dané samosprávné profesní
komory zřízené zákonem, v jejíž působnosti se dotčená
regulovaná činnost nachází. Tato příslušnost odpovídá
zásadám profesní samosprávné činnosti a dozoru nad vlastními
etickými a jinými předpisy. Zakládá se příslušnost orgánu
dozoru jako kontaktního místa pro orgány Evropské unie.
K § 11 a 12:
Stanovují
se sankce, které může za správní delikt uložit orgán příslušný
k výkonu dozoru nad dodržováním povinností vyplývajících
z tohoto zákona. Orgán dozoru uloží subjektu, jenž porušil
některou z povinností vyplývajících z § 7, pokutu do výše
10 000 000 Kč, a subjektu, jenž porušil některou
z povinností vyplývajících z § 8 odst 3, pokutu do výše
1 000 000 Kč.
Ve společných
ustanoveních se definují liberační důvody, způsob postupu pro
vyměření pokuty, kdo vybírá a vymáhá pokutu a další
podrobnosti s tím související. Definuje se odpovědnost
podnikající fyzické osoby.
K § 13:
Ve společných
ustanoveních se zakládá procesní příslušnost správního řádu
a postup pro vymáhání pokut.
K části druhé (novela
občanského zákoníku)
K bodu 1:
Paragraf 53 odst.
4 - dochází ke změně textu odstavce 4 v souvislosti
s nutností doplnění informací o dodavateli o některé další
údaje, které musejí být napříště přístupné z důvodu
ochrany spotřebitele i pro potřeby orgánů veřejné moci, jedná
se o základní údaje sloužící k identifikaci dodavatele,
resp. k možnosti styku s dodavatelem jak písemnou formou,
tak prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Dále se
navrhuje rozšíření ceny nejen o zahrnutí poplatků, ale i daní,
a to vždy, budou-li takové částky k ceně připočítávány
(ať již s oporou v právu vnitrostátním nebo
mezinárodním). K informacím podle písmen a) a b) bude
zajištěn trvalý veřejný přístup, neboť se jedná o základní
informace, které mají být přístupné pro zajištění možnosti
komunikace s dodavatelem za jakýmkoliv účelem. Nedodržení
této povinnosti má za následek prodloužení lhůty pro odstoupení
od smlouvy ze strany spotřebitele v souladu s § 53 odst. 7.
K bodu 2:
Nový § 53 odst. 5 -
po obdržení objednávky prostřednictvím prostředků komunikace
na dálku je dodavatel povinen toto obdržení spotřebiteli
neprodleně potvrdit, což neplatí, je-li smlouva uzavírána
výhradně výměnou elektronické pošty nebo jiným obdobným
způsobem.
S ohledem na
použité komunikační prostředky není možné zajistit, aby se
kterákoliv strana skutečně seznámila s projevem vůle strany
druhé, proto se uplatní právní fikce, když platí, že
objednávka a její potvrzení jsou doručené v momentě, kdy
jsou přístupné straně, jíž jsou určeny.
K bodům 3 a
4:
S ohledem na
vložení nového odstavce 5 do § 53 došlo k přečíslování
následujících odstavců a změnám v odkazech v odstavcích
7 a 8.
K bodu 5:
Paragraf 53a - zařazením nového
paragrafu dochází k rozšíření množství informací
povinně sdělovaných již v návrhu smlouvy, ustanovení se
však vztahuje toliko na jednání, k němuž dochází při
použití elektronických prostředků. Účelem ustanovení je
zvýšit právní jistotu na straně spotřebitele, ale v konečném
důsledku i na straně dodavatele. Pokud bude návrh smlouvy učiněn,
a tedy i smlouva uzavírána výhradně výměnou elektronické pošty
nebo jiným obdobným způsobem (typicky například ICQ nebo on-line
internetová konference), pak se ustanovení nepoužije. Výměna
elektronické pošty (či jiná obdobná individuální komunikace)
je tak postavena na roveň tradiční listinné formě vzájemného
styku, přičemž je respektován jiný přístup k ostatním
elektronickým prostředkům. Odstavec 2 umožňuje spotřebiteli,
který chce objednat zboží či službu prostřednictvím
elektronických prostředků, před odesláním objednávky
zkontrolovat již vložená vstupní data. Pro případ, že bude
třeba z jeho strany objednávku před odesláním upravit, musí
mu toto být rovněž umožněno. Pokud bude smlouva uzavírána, a
tedy i objednávka prováděna výhradně výměnou elektronické
pošty nebo jiným obdobným způsobem, pak se ustanovení odstavce 2
nepoužije. Stanovuje se, že pro odstoupení od smlouvy z důvodu
nesplnéní povinností vyplývajících z tohoto paragrafu
platí § 53 odst. 7 obdobně.
K bodu 6:
Jedná se o
legislativně technickou úpravu související se zařazením nového
§ 53a.
K části třetí
K bodům 1 a 2:
Navržená
změna zákona o regulaci reklamy navazuje na úpravu zákona o
některých službách informační společnosti tak, aby mohly oba
zákony platit souběžně a byly vzájemně provázány. Úprava §
2 odst. 1 písm. e) navíc kromě vazby na uvedený zákon obsahuje
upřesnění stávající právní úpravy regulace nevyžádané
reklamy, a to na základě zkušeností z aplikační praxe,
která toto upřesnění vyžaduje.
K části čtvrté
Navržená změna
zákona o ochraně osobních údajů reflektuje zákon o některých
službách informační společnosti, tak, aby jeho přijetím
nedošlo k nepřímé novelizaci zákona č. 101/2000 Sb.
K části páté
Účinnost zákona je
navrhována ke dni jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů.
V Praze
dne 21. ledna 2004
předseda
vlády
ministr
informatiky