zákon č. 482/2004 Sb.

i (k čl. I bodu 42). Třetí hlavní částí předkládaného návrhu jsou změny některých ustanovení rozpočto-vých pravidel k vyřešení problémů, které se při postupu podle nich projevovaly. Je to zvláště spravedlivější a přesnější úprava postihů za porušení rozpočtové kázně.

Další změnou je zavedení povinnosti pro dva státní fondy, aby ve svých rozpočtech stanovily částky spolufinancování programů a projektů spolufinancovaných ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti Evropské unie. Těmito dvěma státními fondy jsou Státní fond ži-votního prostředí a Státní fond dopravní infrastruktury, které svým zaměřením jsou předurče-ny se na programech a projektech spolufinancovaných ze strukturálních fondů a Fondu sou-držnosti účastnit. Obdobně se doplňuje ustanovení o střednědobém výhledu, a to tak, že výda-je na programy a projekty spolufinancované z rozpočtu Evropské unie se budou členit podle kapitol a státních fondů.

Postup podle novelizovaných rozpočtových pravidel a zákonů o státních fondech ne-bude vyžadovat finanční prostředky navíc oproti dnešnímu stavu.

Návrh je v souladu s právem Evropské unie. Právo Evropských společenství neupravu-je výslovně otázky, které jsou předmětem předloženého návrhu novely rozpočtových pravidel. Tento návrh není rovněž v rozporu s Evropskou dohodou o přidružení České republiky k Ev-ropské unii, se Smlouvou o přistoupení České republiky k Evropské unii ani s obecnými zása-dami práva Evropských společenství. V návaznosti na předchozí novelu však dále přispívá k zajištění podmínek pro čerpání pomoci Evropských společenství stanovením legislativních podmínek k zabezpečení prostředků na spolufinancování programů a projektů spolufinanco-vaných z rozpočtu Evropské unie a tím k implementaci příslušných nařízení Evropských spo-lečenství. Návrh novely má za cíl též snížení schodku veřejných financí, což je v souladu s po-žadavkem čl. 104 Smlouvy o založení Evropských společenství, který stanoví členským stá-tům povinnost vyvarovat se nadměrných schodků veřejných financí.

Rozpočtová pravidla byla zatím novelizována sedmkrát a osmá novela je na cestě. V současné době (v první polovině prosince 2003) je schválena Senátem (senátní tisk č. 195) a předána zpět Poslanecké sněmovně s návrhem na doplnění dvou bodů a úpravy třetího. Ná-vrh této, deváté novely je zpracován jako změny a doplňky rozpočtových pravidel, jak by vy-padaly, kdyby osmá novela byla přijata v podobě, v které ji schválila vláda a předala Posla-necké sněmovně. Tak je vypracováno i úplné znění rozpočtových pravidel s vyznačením de-vátou novelou navržených změn a doplňků. V osmé novele však Poslanecká sněmovna pro-vedla dvě změny (zrušení tzv. dispozičního fondu a začlenění rozpočtové kapitoly Kancelář prezidenta republiky mezi kapitoly se zvláštním režimem navrhování rozpočtu, které tato kan-celář prosadila zároveň do návrhu osmé novely schváleného Poslaneckou sněmovnou a záro-

veň do návrhu deváté novely schváleného vládou, aniž by byť jen jedno z obou těchto schva-lovacích míst, tj. Poslaneckou sněmovnu a vládu nebo místo ní ministerstvo financí, o této du-plicitě informovala). Představují zařazení pěti nových bodů do osmé novely. Tři z nich mají vliv na devátou novelu, a to ten, že bude-li osmá novela přijata s úpravami schválenými Po-slaneckou sněmovnou, bude nutné z deváté novely vypustit body 14 [protože písmeno u) bude zrušeno, nebude možné do něj již žádná slova vkládat], 17 (protože slova „Kancelář preziden-ta republiky“ budou do § 8 odst. 2 věty třetí již vložena, nebude možné je do ní vložit podru-hé) a 29 (stejný důvod, tj. protože slova „Kancelář prezidenta republiky“ budou do § 24 odst. 7 již vložena, nebude možné je do něj vložit podruhé). Protože vláda schválila a Poslanecké sněmovně předat rozhodla návrh deváté novely včetně těchto tří bodů, bude je v případě, že osmá novela bude přijata včetně změn schválených touto sněmovnou, třeba vypustit až při projednávání deváté novely v ní. Do osmé novely zasahoval také Senát, který chtěl, aby sníže-ný, pětiprocentní odvod za porušení rozpočtové kázně nebyl zaveden až 1. května 2004 devá-tou novelou, ale již 1. ledna téhož roku osmou novelou. Proto navrhl Poslanecké sněmovně doplnit do osmé novely dva body, jimiž se změní § 14 a 44 tak, že se tento snížený odvod za-vede. Přitom v návrhu deváté novely je právní úprava sníženého odvodu a vůbec nová úprava postihů za porušení rozpočtové kázně od počátku (již od návrhu pro meziresortní připomínko-vé řízení z července 2003) a je mnohem dokonalejší než úprava navržená Senátem. Na rozdíl od ní mj. pamatuje na prostředky kryté z rozpočtu Evropské unie. Návrh Senátu na změny os-mé novely však na devátou novelu nebude mít žádný vliv, protože devátá novela přináší nové znění obou tímto návrhem dotčených paragrafů, tj. § 14 a 44 (přičemž § 44 dělí na dva, a to 44 a 44a).

K čl. I úvodní větě:

Jak je uvedeno v předchozím odstavci, rozpočtová pravidla byla zatím novelizována sedmkrát a do přijetí osmé novely zbývá několik dnů nebo nejvýše týdnů. Dokud však nebude schválena, podepsána prezidentem republiky a zařazena do Sbírky zákonů, nemá číslo, pod kterým pak v této sbírce vyjde. Proto je její číslo v úvodní větě vynecháno a je zde uvedeno jen „č. …/2003 Sb.“. Podobně je její číslo vynecháno na konci poznámky pod čarou č. 24a).

K čl. I bodu 1:

Rozpočtová pravidla upravují finanční hospodaření nejen organizačních složek státu (§ 3 odst. 1 věta před středníkem zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vy-stupování v právních vztazích), ale i obou institucí, které mají obdobné postavení jako organi-zační složka státu, tj. Kanceláře Poslanecké sněmovny a Kanceláře Senátu (týž odstavec, věta za středníkem), a též Bezpečnostní informační služby. Dosavadní formulace v § 1 písm. d) tento rozdíl nepodchycovala a proto se zpřesňuje.

K čl. I bodu 2:

Zavádí se možnost poskytovat návratné finanční výpomoci také s úrokem, protože se připravuje zákon o poskytování podpory na výstavbu družstevních bytů, ve kterém by bylo poskytování návratných finančních výpomocí ze státního rozpočtu s nízkým úrokem. Posky-tování úročených návratných finančních výpomocí bude možné jen v případě, že tak stanoví zákon.

K čl. I bodu 3:

Definice neoprávněného použití peněžních prostředků se doplňuje tak, aby byli posti-žitelní i příjemci dotací nebo jiných rozpočtových prostředků, kteří to, jak je použili, neproká-žou. Budou postiženi stejně, jako kdyby je použili na jiný účel, než měli. Kdyby toho nebylo, mohli by dostat jen pokutu podle zákona o účetnictví, která by většinou byla nižší než odvod za porušení rozpočtové kázně. Při neoprávněném použití prostředků by se jim proto mnohdy vyplatilo použití prostředků nedoložit namísto připustit zjištění, že je použili neoprávněně. Této možnosti má tato změna definice neoprávněného použití prostředků zamezit.

K čl. I bodu 4:

Znění se zpřesňuje. Zadržet nelze prostředky státního rozpočtu nebo jiných peněžních fondů, ale jen prostředky ze státního rozpočtu nebo jiných peněžních fondů poskytnuté (z hlediska toho, kdo je dostal a zadržel, prostředky přijaté). Prostředky, které jejich držitel nemusí nikomu vracet, není možné zadržet, ale, pokud jde o porušení rozpočtové kázně, jen neoprávněně použít. „Zadržet“ je pojem pro nevrácení prostředků, které vráceny být měly. Jsou to tedy prostředky, které ten, kdo je zadržel, před-tím od někoho dostal s tím, že mu je po čase vrátí. Jsou to tedy prostředky poskytnuté resp. z hlediska toho, kdo je dostal, přijaté. Proto je třeba do definice doplnit slova „poskytnutých ze“. V definici také chyběly státní fondy, které stejně jako státní rozpočet, Národní fond a státní finanční aktiva poskytují návratně prostředky (státní fondy je poskytují jako půjčky nebo úvěry, ostatní jako návratné finanční výpomoci). V § 44 odst. 1 písm. b) státní fondy jsou a tedy zadržení prostředků poskytnutých ze státních fondů postihováno je. Doplnění § 3 písm. f) je tedy spíše jen formální.

K čl. I bodu 5:

Zavádějí se tři nové pojmy. Dva z nich jsou nově zaváděné pojmy, které se pak obje-vují v rozpočtových pravidlech dále [„realizace státní záruky“ v § 8a odst. 1 písm. a) a v § 73 odst. 2 a 3 a „výdaje na vládní úvěry“ v § 7 odst. 1 písm. v)], a jeden pojem, který už v rozpo-čtových pravidlech je (v § 48), ale je třeba ho vysvětlit („výdaje na provozní potřeby“). K rea-lizacím státních záruk je třeba poznamenat, že do nich nespadají realizace jen záruk poskytnu-tých za účinnosti nových rozpočtových pravidel, tj. zákona č. 218/2000 Sb. účinného od 1. ledna 2001 ve znění pozdějších předpisů, kdy se státní záruky podle § 73 tohoto zákona mo-hou poskytovat, „jen stanoví-li tak zvláštní zákon“, ale i záruk poskytnutých před rokem 2001, kdy podle tehdejších rozpočtových pravidel (zákon č. 576/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů) zvláštní zákon potřebný nebyl a stát mohl záruky poskytovat ručitelskou smlouvou, ručitelským prohlášením nebo záruční listinou podle občanského a obchodního zákoníku a podle odpovídajících cizích zákonů bez toho, aby mu to schválil zákon. Právě proto, že do 31. 12. 2000 k poskytnutí státní záruky nebyl zvláštní zákon potřebný, jich bylo poskytnuto velké množství. Proto také byl § 73 v roce 2000 do nových rozpočtových pravidel včleněn. Dnešní-mi výdaji na realizaci státních záruk jsou z největší části výdaje na realizaci právě těchto sta-rých státních záruk. Z nových záruk, resp. ručení vznikají státnímu rozpočtu velké výdaje jen v souvislosti s ručením Správě železniční dopravní cesty podle § 19 odst. 2 zákona č. 77/2002 Sb. ve znění zákona č. 179/2003 Sb. Jinak § 73 rozpočtových pravidel způsobil, že od se 1. 1. 2001 státní záruky poskytují mnohem méně než dřív a nejsou tak rizikové jako staré státní zá-ruky. Staré státní záruky však zůstávají velkým problémem, protože výdaje na jejich realizaci jsou velmi vysoké a nelze je nijak ovlivnit.

K čl. I bodu 6:

Střednědobý výhled má se zaváděnými střednědobými výdajovými rámci úzkou spoji-tost a proto je třeba ustanovení o něm podstatně doplnit. Ve střednědobém výdajovém rámci bude jen jedno číslo pro první rok střednědobého výhledu a jedno pro druhý. Vše ostatní pro tyto dva roky bude ve střednědobém výhledu. Toto rozdělení je nutné z důvodu, že částky střednědobého výdajového rámce budou závazné (a to pro vládu při předkládání návrhu záko-na o státním rozpočtu nebo návrhu usnesení Poslanecké sněmovny o střednědobém výdajo-vém rámci), zatímco částky střednědobého výhledu ani nadále závazné nebudou. Částek uve-dených v zákoně o státním rozpočtu na další rok je mnoho set a všechny jsou závazné, avšak na léta střednědobého výhledu není účelné, aby jich bylo závazných víc než jedna na každý rok, a to částka celkových výdajů očištěných o některé výdaje, které se nedají ovlivnit a ne-jsou pravidelné. Tato částka se však skládá z mnoha částek dalších. Zejména je nutné od čás-tek střednědobého výdajového rámce oddělit výdaje státních fondů a výdaje státního rozpočtu rozdělit podle kapitol. Tím se také do střednědobého výhledu dostávají státní fondy, ač se za-tím týkal jedině státního rozpočtu. Ani výdaje státního rozpočtu podle kapitol v něm dosud nebyly. Střednědobý výdajový rámec se může na kapitoly členit jen nezávazně, nikoliv závaz-ně, protože uložit vládě povinnost, aby v jejím návrhu zákona o státním rozpočtu byly nejen výdaje celkem, ale i výdaje kapitol stanoveny na základě příslušných částek v rok starém zá-koně nebo usnesení Poslanecké sněmovny, není možné. Ministerstvo financí a vláda by v ta-kovém případě neměly žádný prostor pro navržení reálného rozpočtu odpovídajícího době je-ho zpracování. Ve střednědobém výhledu, který není závazný, však úvahu, jak se výdaje bu-dou členit na kapitoly, nutné uvést je. Proto v něm částky střednědobých výdajových rámců budou členěny podle kapitol a státních fondů, aniž by tyto údaje ovšem někoho k něčemu za-vazovaly. Doplňuje se též, že výdaje na programy nebo projekty spolufinancované z rozpočtu EU budou stanoveny podle jednotlivých kapitol a státních fondů.

Aby byla zajištěna návaznost střednědobého výhledu a střednědobého výdajového rámce, musí střednědobý výhled obsahovat výdaje rozpočtované nejen normálně, tj. jako veš-keré očekávané nebo nutné výdaje, jak se rozpočtují výdaje v zákoně o státním rozpočtu, ale i v metodice střednědobého výdajového rámce, tj. očekávané a nutné výdaje s výjimkou vybra-ných výdajů, které se nedají ovlivnit a nejsou pravidelné [§ 4 odst. 1 písm. c) rozpočtových pravidel po navržené novelizaci].

Do paragrafu o střednědobém výhledu se též doplňuje, že jeho součástí budou i před-poklady, na nichž je tento výhled postaven. Jsou to zamýšlené změny zákonů a jiných práv-ních předpisů, předpokládaný růst nebo pokles hrubého domácího produktu a cen aj.

K čl. I bodu 7:

Vypouští se věta „Součástí střednědobého výhledu je analýza všech splatných závazků státu.“, protože toto ustanovení je v jiné podobě v § 4 odst. 1 písm. j) po navržené novelizaci.

K čl. I bodu 8:

Podle požadavku předsedy Legislativní rady vlády se zpřesňuje ustanovení o tom, na která léta se sestavuje střednědobý výhled.

K čl. I bodu 9:

§ 4 odst. 4 se odvolává na odstavec 1 v podobě před novelizací a proto je třeba odvo-lávku na písmeno e), jehož obsah je nyní v písmeni i), změnit na i).

K čl. I bodu 10:

Protože se § 48 mění mj. tak, že příjmem rezervního fondu budou finanční prostředky utržené za prodej nejen nemovitého, ale i movitého majetku nabytého darem nebo děděním, a utržené za prodej majetku ministerstva obrany, musí se § 6 odst. 1 písm. i) věta za středníkem, která dnes říká, že z povinnosti odvádět do státního rozpočtu příjmy z prodeje majetku organi-začních složek státu se vyjímá nemovitý majetek nabytý darem nebo děděním (a § 48 praví, že příjmy z tohoto vyňatého majetku jsou zdrojem rezervního fondu), opravit tak, aby vyjíma-la veškerý majetek nabytý darem nebo děděním a aby vyjímala majetek ministerstva obrany. Více k tomu v odůvodnění čl. I bodu 43.

K čl. I bodu 11:

Napravuje se drobný nedostatek, který byl v rozpočtových pravidlech od začátku, tj. od roku 2001, byť nikdy žádné pochybnosti nevyvolával. Aby § 6 odst. 1 obsahoval skutečně úplný výčet veškerých možných příjmů státního rozpočtu, doplňuje se do něj, že mezi ně patří nejen příjmy podle zvláštních právních předpisů, ale i příjmy podle rozpočtových pravidel sa-motných. Je to např. pojistné plnění podle § 70.

K čl. I bodu 12:

Opravuje se chybný odkaz, resp. odkaz na nesprávné paragrafy zákona o státním majetku. Odkaz ¹) vede na § 3 a 7 tohoto zákona, který se však peněžitých vkladů státu do akciových společností nijak netýká. Týká se jich § 28 tohoto zákona. Proto se zavádí odkaz nový, a to ^11a), a poznámka pod čarou č. 11a), v níž je tento paragraf uveden. Dosavadní poznámka pod čarou č. 11a) se nepřečíslovává na 11b), ale protože je až k § 9 a novela v § 8 a 8a zavádí tři nové poznámky pod čarou, tedy poznámky č. 11b), č. 11c) a č. 11d), přiděluje se jí č. 11e).

K čl. I bodu 13:

§ 7 odst. 1 písm. o) se přeformulovává na základě nově zavedeného písmene l) v § 3. Jde jen o zpřesnění formulace, která na to, co se smí a má financovat ze státního rozpočtu, ne-má žádný vliv.

K čl. I bodu 14:

Na žádost Kanceláře prezidenta republiky se navrhuje, aby tzv. dispoziční fond měli nejen předsedové obou komor parlamentu a předseda vlády, ale i prezident republiky. Písmeno u) však pravděpodobně parlament při schvalování osmé novely rozpočtových pravidel, kterou v současné době projednává, vypustí (k tomu též v obecné části důvodové zprávy), takže dispoziční fond nebude mít nejen prezident republiky, ale ani předsedové obou komor parlamentu a předseda vlády, kteří jej dosud mají. Je tedy pravděpodobné, že písmeno u) v době, až bude parlament projednávat návrh deváté novely, v rozpočtových pravidlech už nebude a nebude ho tak už možné o prezidenta republiky doplnit.

K čl. I bodu 15:

Jako výdaje, které se hradí ze státního rozpočtu, se doplňují výdaje na vládní úvěry, jejichž definice byla doplněna do § 3 písm. m) (čl. I bod 5 navržené novely), a dotace na by-tovou výstavbu prováděnou nepodnikatelskými subjekty.

Součástí programového prohlášení vlády z roku 1998 byl záměr vlády vybudovat sy-stém podpory exportu prostřednictvím dlouhodobých úvěrů za výhodných podmínek na kon-krétní případy s cílem napomoci českým exportérům k realizaci vývozů investičních celků. Tento záměr byl rozpracován v materiálu „Podpora vývozu poskytováním dlouhodobých vládních úvěrů za výhodných podmínek pro jednotlivé vývozní projekty v souladu s Konsen-sem Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD)“, který byl schválen usnese-ním vlády č. 389 ze dne 27. dubna 1999 a který stanovil další postup při realizaci této formy podpory exportu. Na základě bodu II.2 tohoto usnesení bylo ministru průmyslu a obchodu u-loženo předkládat vládě jednotlivé návrhy na poskytování vládních úvěrů.

V rámci Koncepce proexportní politiky pro období 2003 – 2006 schválené usnesením

vlády č. 188 ze dne 24. února 2003 zopakovala vláda svůj záměr poskytovat dlouhodobé úvě-ry za výhodných podmínek podle pravidel OECD. Kromě zajištění finančních prostředků ze státního rozpočtu na realizaci tohoto proexportního nástroje vyplynula z výše uvedených schválených materiálů nutnost novelizace zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, tak, aby z prostředků státního rozpočtu mohly být českým exportérům propláceny dodávky realizované na základě smluv sjednaných mezi vlá-dou České republiky a druhými státy. Z tohoto důvodu se do § 7 odst. 1 doplňuje písmeno v), v němž se výdaje na tzv. vládní úvěry uvádějí jako jeden z výdajů, který je možné hradit ze státního rozpočtu.

Procentuální část hodnoty exportních dodávek hrazená českému vývozci ze státního rozpočtu (procento, v jakém dodávku zaplatí vývozci státní rozpočet, stanoví pro jednotlivé exportní případy vláda) bude českému vývozci proplacena po splnění podmínek stanovených ve smlouvě o dodávce, uzavřené na základě mezivládní dohody mezi Českou republikou a do-vážejícími státy.

K čl. I bodu 16:

Nových pět vět navržených k doplnění do § 8 odst. 1 je podstatou celé novely. Hlavní, co tyto věty říkají, je, že při zpracování návrhu státního rozpočtu resp. návrhu zákona o stát-ním rozpočtu musí Ministerstvo financí pro účely celkových výdajů státního rozpočtu použít částku, která je uvedena v usnesení Poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o stát-ním rozpočtu jako částka pro daný rok. Jestli je např. rok 2006 a zpracovává se návrh státního rozpočtu a zákona o něm na rok 2007, použije se částka uvedená v usnesení Poslanecké sně-movny k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2006 jakožto částka střednědobé-ho výdajového rámce na rok 2007. Tato částka se však jednoduše neopíše, ale upraví se podle § 8a odst. 3 (čl. I bod 20 navržené novely). Použije se samozřejmě jen v případě, že usnesení Poslanecké sněmovny tuto částku obsahující bude existovat. Opačný je v podstatě jen případ, že Poslanecká sněmovna vládní návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2006 neschválí a po celý rok 2006 bude platit rozpočtové provizorium. Potom Ministerstvo financí použije částku z usnesení Poslanecké sněmovny ještě o rok staršího. Jestli ani toto usnesení nebude existovat nebo v něm částka nebude, Ministerstvo financí a vláda budou postupovat tak jako dnes.

Případ, kdy nebude existovat rok staré usnesení Poslanecké sněmovny obsahující střednědobý výdajový rámec, je jediným případem, kdy se pro výdaje v zákoně o státním roz-počtu použije částka střednědobého výdajového rámce pro druhý z obou roků, která jinak k použití pro zákon o státním rozpočtu nebude, protože za normálních okolností bude po roce vždy nahrazena v novém usnesení Poslanecké sněmovny novou částkou pro tentýž rok (každý rok se však bude používat pro stanovení částky střednědobého výdajového rámce v usnesení Poslanecké sněmovny o rok pozdějším). Částky celkových výdajů v usnesení Poslanecké sně-movny však nemusejí být vždy rok nebo dokonce dva roky staré. Poslanecká sněmovna může částky střednědobého výdajového rámce, které vyhlásila svým usnesením, změnit jakýmkoli svým usnesením pozdějším. Musí proto existovat časová hranice, dokdy má Ministerstvo fi-nancí povinnost takovou částku ještě použít. Ministerstvo financí vypracovává návrh státního rozpočtu a zákona o něm hlavně v červenci a srpnu. Již od začátku července musí mít částku celkových výdajů jistou. Proto poslední z vět vložených do § 8 odst. 1 říká, že takovou částku musí Ministerstvo financí použít, jen je-li schválena do 30. června (tj. je-li do 30. června schváleno usnesení Poslanecké sněmovny měnící částky střednědobého výhledu vyhlášené je-jím usnesením k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu).

K čl. I bodu 17:

Na žádost Kanceláře presidenta republiky se mezi kapitoly se zvláštním režimem na-

vrhování rozpočtu zařazuje i tato kancelář, jejíž návrh rozpočtu by obdobně jako návrh rozpo-čtu Poslanecké sněmovny, Senátu, Ústavního soudu a Nejvyššího kontrolního úřadu neměl záviset na rozhodnutích Ministerstva financí a vlády. Její zařazení mezi ně se projevuje i v § 8 odst. 3 a 4 (čl. I bod 19) a v § 24 odst. 7 (čl. I bod 29). Mění se také pojem, který se zkracuje legislativní zkratkou „program“, protože v současném znění je v rozporu s § 12 odst. 1, podle nějž programem není jen program reprodukce majetku, ale i „program pro jiné činnosti po-třebné k dosažení stanovených cílů“. Pojem „program reprodukce majetku“ se tak mění na „program podle § 12 odst. 1“.

K čl. I bodu 18:

Sousloví, pro něž byla zavedena legislativní zkratka „program“, tj. sousloví „program reprodukce majetku“, není správné, protože podle § 12 odst. 1 nemusí vždy jít jen o reproduk-ci majetku. Kromě toho legislativní zkratka není potřebná, protože v § 12 odst. 1 je program přímo definován. V § 8 odst. 2 stačí tedy slovo „program“ (v genitivu množného čísla) bez dalších přívlastků s odvoláním na § 12 odst. 1.

K čl. I bodu 19:

Nově se formulují odstavce 3 až 5 paragrafu 8, a to jednak kvůli doplnění rozpočtové kapitoly Kancelář prezidenta republiky mezi kapitoly se zvláštním režimem navrhování rozpo-čtu (k tomu též čl. I body 17 a 29) a jednak proto, že dosavadní odstavec 3 nebere v úvahu, že za kapitolu Poslanecká sněmovna se o rozpočet nestará její správce, tj. Kancelář Poslanecké sněmovny, ale její organizační výbor. První změna se projevuje doplněním kapitoly Kancelář prezidenta republiky do odstavců 3 a 4 a druhá doplněním slov „nebo orgány Poslanecké sně-movny a Senátu příslušné ve věcech rozpočtu“ do odstavce 3.

K čl. I bodu 20:

§ 8a odst. 1 stanoví z opačného pohledu to, co stanoví první z nových vět vložených do § 8 odst. 1. Doplněný § 8 odst. 1 říká, že při zpracování návrhu státního rozpočtu a návrhu zákona o státním rozpočtu musí Ministerstvo financí pro účely celkových výdajů státního roz-počtu použít částku, která je uvedena v rok starém usnesení Poslanecké sněmovny. Aby v něm opravdu uvedena byla, stanoví právě § 8a odst. 1. Stanoví též, které výdaje se do střednědobé-ho výdajového rámce nezahrnují. Jsou to jen tři druhy výdajů, a to výdaje na realizaci starých státních záruk, na úhradu ztráty České konsolidační agentury a na návratné finanční výpomo-ci. Jsou to výdaje, které se těžko ovlivňují, a proto jsou jediné, na jejichž snížení se nebude vykonávat nátlak. Všechny ostatní výdaje do částek střednědobého výdajového rámce vcháze-jí a tedy se na jejich snížení existencí střednědobého výdajového rámce nátlak vykonávat bu-de.

§ 8a odst. 2 stanoví, jak se z částky střednědobého výdajového rámce na první rok střednědobého výhledu stává v dalším roce částka na druhý rok tohoto výhledu. Ministerstvo financí a vláda mají povinnost nejen při navržení částky výdajů do zákona o státním rozpočtu použít částku střednědobého výdajového rámce po úpravě, ale též při stanovení částky střed-nědobého výdajového rámce na první rok střednědobého výhledu vyjít z částky na jeho druhý rok. Smějí ji pro tento účel upravit, ale jen o to, s čím se při jejím stanovení nepočítalo, a jen o pět vlivů, které jsou vyjmenovány v písmenech a) až e). Znamená to, že když se z částky pro druhý rok střednědobého výhledu stává částka pro jeho první rok, nejen že v ní zůstanou ne-započítány výdaje na realizaci státních záruk, na úhradu ztráty České konsolidační agentury a na návratné finanční výpomoci, ale zůstanou do ní nezapočítány výdaje způsobené jinými než pěti vyjmenovanými vlivy nebo naopak od ní zůstanou neodečteny částky, o které by se výda-je v důsledku jiných vlivů než pěti vyjmenovaných snížily.

§ 8a odst. 3 stanoví, jak se bude částka celkových výdajů obsažená v usnesení Posla-necké sněmovny o střednědobém výdajovém rámci upravovat, aby se z ní stala částka výdajů státního rozpočtu uvedená v § 1 vládního návrhu zákona o státním rozpočtu. Upraví se tak, že se k ní přičtou výdaje na realizaci státních záruk, na úhradu ztráty České konsolidační agentu-ry a na návratné finanční výpomoci a že se k ní přičtou nebo od ní odečtou výdaje vzniklé v důsledku pěti vlivů vyjmenovaných v odstavci 2, které nastaly v době od jejího stanovení do doby úpravy nebo které lze od doby úpravy do konce dalšího roku očekávat. Ostatní vlivy do ní promítnuty nebudou. Tato částka se takto upraví samozřejmě jen v případě, že bude jakožto částka tuto úpravu vyžadující stanovena, tj. že bude stanovena v souladu s odstavcem 1 a že vlivy podle odstavce 2 do ní nebudou zapracovány. Poslanecká sněmovna ji však může stano-vit jinak, a to i tak, že žádnou úpravu vyžadovat nebude, tj. bude v ní s výdaji na realizaci stát-ních záruk, na úhradu ztráty České konsolidační agentury aj. už počítat. V tom případě by se ustanovení o úpravě nepoužilo.

Důvodem toho, že podle § 8a odst. 3 se připouští úprava nejvýše jen o jedno promile, kdežto podle odstavce 2 písm. d) až o dvě promile, je skutečnost, že při stanovení částky střednědobého výdajového rámce na první rok střednědobého výhledu, při němž se vychází z částky střednědobého výdajového rámce na týž rok uvedené ve střednědobém výdajovém rámci v usnesení Poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu na běž-ný rok, se vychází z rok staré úvahy o stavu národního hospodářství, který bude za dva roky, tedy po této úvaze za tři roky, kdežto při stanovení celkových výdajů v návrhu zákona o stát-ním rozpočtu na další rok se vychází z částky střednědobého výdajového rámce uvedené v u-snesení Poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu na běžný rok, te-dy se vychází z rok staré úvahy o stavu národního hospodářství, který bude za rok, to zname-ná po této úvaze za dva roky. První úvaha, tj. úvaha, jak bude vypadat ekonomika po třech le-tech, nemůže být tak přesná jako úvaha druhá, tj. úvaha, jak bude vypadat ekonomika po dvou letech, a proto pro úpravu čísla, které z ní vzešlo, je nutný větší prostor než pro úpravu čísla, které vzešlo z druhé úvahy. Tento větší prostor vytváří možnost změnit toto číslo o až dvě promile, zatímco v druhém případě stačí možnost změnit číslo nejvýše o promile.

§ 8a odst. 4 stanoví, že vláda musí úpravy podle odstavců 2 a 3 odůvodňovat. Odůvod-nění bude součástí materiálu o státním rozpočtu, který vláda vždy předkládá Poslanecké sně-movně spolu s návrhem zákona o státním rozpočtu.

§ 8b stanoví postup některých rozpočtových prací. Dosud se zákonem upravovaly jen lhůty ve vztahu k Poslanecké sněmovně a postup prací uvnitř výkonné moci byl její věcí. U-kázalo se však nezbytným hlavní kroky a lhůty stanovit zákonem.

K čl. I bodu 21:

Nově se formuluje § 14, a to za účelem jednak přesnějšího vymezení obsahu rozhod-nutí o dotaci nebo návratné finanční výpomoci, jednak možnosti rozdělit povinnosti v tomto rozhodnutí uvedené na ty, jejichž nedodržení se bude postihovat podle § 44 jako dosud, a na ty, které nejsou tak zásadní a jejichž nedodržení se bude postihovat mírněji, a jednak možnos-ti, aby se poskytovatelé dotací, jejichž součástí jsou peněžní prostředky od Evropské unie, mohli řídit doporučeními a popř. jinými právními akty Evropských společenství, podle nichž se některá nedodržení povinností, které příjemci dotací musejí plnit, postihují nikoliv vráce-ním celé dotace, ale vrácením jen její části, která je stanovena vždy určitým procentem z ní (např. velmi nízkým procentem se postihuje to, když příjemce takové dotace, který s její po-mocí buduje stavbu, neoznačí stavbu cedulkou, že je budována s pomocí peněžních prostřed-ků od Evropské unie). Též se doplňuje povinnost poskytovatelů dotací a návratných finanč-ních výpomocí uvádět v rozhodnutí o jejich poskytnutí částku, kterou z jejich celkové částky tvoří prostředky z rozpočtu Evropské unie nebo tzv. prostředky na předfinancování výdajů, které budou kryty prostředky z rozpočtu EU. Je to proto, že při neoprávněném použití se s tě-mito prostředky nakládá poněkud jinak než s ostatními prostředky státního rozpočtu.

K čl. I bodu 22:

Českomoravská záruční a rozvojová banka (ČMZRB), přes kterou se financuje zlepšo-vání infrastruktury (výstavba dálnic aj.), na které Česká republika přijímá úvěry od Evropské investiční banky, navrhla, aby se výdaje na toto zlepšování nemusely provádět přímo z účtů státního rozpočtu, ale aby se tyto výdaje doplnily do § 16 odst. 2 mezi výdaje, které se vyna-kládají tak, že státní rozpočet neplatí přímo dodavatelům, ale skládá příslušné částky do vy-brané banky, která pak z těchto prostředků úhrady dodavatelům provádí. V tomto případě je vybranou bankou právě ČMZRB, která by tak mohla dodavatelům platit přímo ze svých účtů. Tím se doba úhrad dodavatelům zkrátí a ČMZRB též ubude část práce. Bude také mít lepší možnost kontroly nad úvěrovými prostředky.

K čl. I bodu 23:

Ministerstvu financí se stanoví povinnost uveřejňovat čtvrtletní a pololetní zprávy na Internetu. V čl. I bodu 34 se mu obdobně stanoví povinnost uveřejňovat na něm i státní závě-rečný účet.

K čl. I bodu 24:

Podobně jako v čl. I bodu 4 se opravuje chyba, která je v rozpočtových pravidlech od začátku, která ale nemá na nic žádný vliv a oprava je proto spíše jen formální. Neexistují „pří-jemci prostředků státního rozpočtu“, protože kdo drží prostředky státního rozpočtu (drží je jen organizační složky státu), je nepřijal, ale byly mu stanoveny (bylo mu přiznáno právo jejich čerpání). Příspěvkové organizace, územní samosprávné celky a případně další subjekty, které dostávají prostředky ze státního rozpočtu, nejsou příjemci prostředků státního rozpočtu, ale příjemci prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu. Na hospodaření s těmito prostředky však to, jak se nazvou, nemá vliv.

K čl. I bodu 25:

Podobně neškodná jako chyba opravovaná předcházejícím bodem je chyba v předpo-slední větě § 20 odst. 4, kde není respektováno, že program, jak ho definuje § 12 odst. 1, ne-znamená jen program „pro pořízení nebo technické zhodnocení … majetku“, tedy program re-produkce majetku, ale též „pro jiné činnosti k dosažení stanovených cílů“, tedy vlastně jaký-koli.

K čl. I bodu 26:

Zavádějí se roční zprávy, aby veřejnost byla lépe seznámena s tím, co organizační složky státu, státní příspěvkové organizace a státní fondy dělají, jaký spravují majetek, kolik mají zaměstnanců, kolik vynakládají prostředků na jaké své činnosti atd. To by mělo přispět k jejich lepšímu a účelnějšímu hospodaření. Dosavadní § 21, na jehož místo se úprava ročních zpráv umisťuje, se ruší, protože to, co stanoví, se rozumí samo sebou: prostředky státního roz-

počtu nemohou být použity jindy než v příslušném roce, protože účty státního rozpočtu se na konci roku uzavírají; mohou být použity pouze k účelům, na které byly určeny zákonem o státním rozpočtu, protože vše, co jakýkoli zákon stanoví a tedy i zákon o státním rozpočtu, musí být splněno a tedy nemá smysl do zákona psát, že musí být některý jiný zákon splněn. Protože však to, že účty státního rozpočtu se na konci roku uzavírají, stanoveno zatím nebylo a tato praxe neměla vlastně zákonnou oporu, doplňuje se o to § 45 odst. 4 (čl. I bod 41).

K čl. I bodu 27:

Zrušuje se možnost, k jejímuž využití není nikdo oprávněn. V roce 2000, když se v Poslanecké sněmovně projednával návrh současných rozpočtových pravidel, který se pak stal zákonem č. 218/2000 Sb., bylo na základě poslaneckého návrhu vypuštěno v § 25 ustano-vení, kdo může rozpočtové opatření podle § 23 písm. b), tj. souvztažné zvýšení příjmů a výda-jů, povolit. Cílem bylo souvztažné zvýšování příjmů a výdajů nepřipouštět, protože když jed-na organizační složka státu použije své nadplánové příjmy, o které se přitom většinou nijak nezasloužila, na zvýšení výdajů a jiná organizační složka má naopak příjmy nižší než rozpo-čtované a výdaje nesníží nebo jsou nižší než rozpočtované příjmy z daní, zbytečně se zvyšuje schodek. Po vypuštění tohoto ustanovení z § 25 však nenásledovalo vypuštění písmene b) v § 23, takže souvztažné zvýšení příjmů a výdajů jako jedno z rozpočtových opatření zůstalo, a-však nevyužitelné. Nyní se vypouští a § 23 se tak uvádí do souladu s § 25. Ze stejného důvo-du se vypouští písmeno f) v § 26 (čl. I bod 32).

K čl. I bodu 28:

Cílem § 24 odst. 2 bylo vyloučit omezení, stanovená v § 24 odst. 1 písm. a), pro vládní rozpočtovou rezervu, státní finanční aktiva a státní dluh, tj. umožnit, aby se v nich rozpočtové přesuny mohly bez povolení rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny uskutečňovat i v částkách vyšších než 5 % rozpočtu výdajů kapitoly a než 10 % závazného ukazatele. Tomu ale litera tohoto odstavce neodpovídá a naopak se z něj často vyvozuje, že ve vládní rozpočto-vé rezervě a v kapitolách Operace státních finančních aktiv a Státní dluh nejsou rozpočtové přesuny možné vůbec. Aby se tomuto výkladu předešlo, odstavec 2 se formuluje nově.

K čl. I bodu 29:

Stejně jako do § 8 odst. 2, 3 a 4 (čl. I body 17 a 19) se doplňuje Kancelář prezidenta republiky, aby její rozpočet byl nezávislý na rozhodnutích Ministerstva financí a vlády.

K čl. I bodu 30:

Z povinností organizačních složek státu se vypouští povinnost vázat částky určené v rozpočtu výdajů na tzv. odpadlé úkoly (tj. povinnost tyto částky na nic jiného nepoužít). Vy-chází se při tom z toho, že organizační složky státu mají mít ohledně svého rozpočtu výdajů větší jistotu [tedy že když jim jednou nějaká částka v rozpočtu výdajů narozpočtována je, ne-mohou o ni přijít jinak než vázáním podle § 25 odst. 1 písm. d) a e)] a při hospodaření podle něj větší samostatnost (většinu úkolů si v rámci úkolů uložených právními předpisy, správci kapitol a vládou stanoví samy a když nějaký odpadne, prostředky použijí na plnění úkolů ji-ných, stejně oprávněných), a z toho, že výdaje na odpadlé úkoly stejně nevážou, protože jed-nak si, jak uvedeno, v rámci své samostatnosti většinu úkolů stanoví samy a jednak nadřízené organizační složky státu nebo vláda odpadání úkolů příliš nesledují, a to zejména právě proto, aby je v jejich samostatnosti příliš neomezovaly.

K čl. I bodu 31:

V souvislosti s vypuštěním písmene c) v § 25 odst. 1 se musí upravit i § 25 odst. 2, který se na toto písmeno odvolává.

K čl. I bodu 32:

Obdobně jako podle čl. I bodu 27, jímž se vypouští možnost souvztažného zvýšení pří-jmů a výdajů, protože k němu není nikdo oprávněn, se vypouští ustanovení ukládající povin-nost žadatelům o povolení tohoto souvztažného zvýšení.

K čl. I bodu 33:

Protože pro rok předcházející běžnému roku byl článkem I bodem 5 zaveden pojem „minulý rok“, musí se každé jiné označení tohoto roku než jako roku minulého změnit na o-značení „minulý rok“. Jiné označení tohoto roku než „minulý rok“ je v zákoně na dvou mís-tech a na obou se musí změnit.

K čl. I bodu 34:

Podobně jako čtvrtletní a pololetní zprávy (čl. I bod 23) bude muset Ministerstvo fi-nancí uveřejňovat na Internetu i státní závěrečný účet. Důvodem je lepší informovanost veřej-nosti o tom, jak se zachází s peněžními prostředky, které státu svěřila. Stejný důvod platí i pro zveřejňování závěrečných účtů kapitol (čl. I bod 34).

K čl. I bodu 35:

Nejen Ministerstvo financí bude uveřejňovat na Internetu své hlavní materiály hodnotící finanční hospodaření státu (čl. I body 23 a 34), ale i správci kapitol budou takto uveřejňovat závěrečné účty svých kapitol.

K čl. I bodu 36:

Napravuje se chyba, která byla učiněna při vypracovávání zákona č. 218/2000 Sb., kdy do § 36 odst. 3 byl neúplně přenesen § 18 odst. 2 předcházejících rozpočtových pravidel, tj. zákona č. 576/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Omylem byla vynechána slova „s výbě-rem pojistného na důchodové pojištění“, která se nyní doplňují. Tento omyl se zatím nijak ne-projevil. Zákon č. 218/2000 Sb. je účinný od 1. ledna 2001, a proto se „rozdíl mezi příjmy z pojistného na důchodové pojištění a výdaji na dávky důchodového pojištění včetně výdajů spojených s výběrem pojistného na důchodové pojištění podle stavu ke dni 31. prosince“ vy-počítával dosud jen dvakrát, a to za rok 2001 a za rok 2002. V obou případech byl záporný, a proto se na zvláštní účet důchodového pojištění žádné peněžní prostředky ze státního rozpočtu nepřeváděly. Za rok 2004 možná bude kladný, a proto je třeba, aby byl vypočítán správně. Protože výpočet není jednoduchý, bude vydána vyhláška, která jeho postup stanoví. Zpřesňuje se i vymezení příjmů, které se do výpočtu zahrnují.

K čl. I bodu 37:

Napravuje se chyba způsobená paragrafem 34 bodem 1 zákona finanční kontrole ve veřejné správě (zákon č. 320/2001 Sb.), který zavedl nové znění § 39 rozpočtových pravidel včetně poznámky pod čarou č. 22), ale zapomněl do tohoto paragrafu uvést odkaz „²²)“. Při-tom tento odkaz uvedl ještě do § 43, ovšem již bez poznámky pod čarou, protože ta se uvádí vždy jen u prvního odkazu.

K čl. I bodu 38:

Mezi povinnosti správců kapitol se zařazuje i povinnost soustavně sledovat a vyhod-nocovat hospodárnost, efektivnost a účelnost výdajů organizačních složek státu v jejich kapi-tolách i výdajů jejich vlastních. Toto sledování a vyhodnocování se někdy nazývá vnitřní au-dit, není to však interní audit podle § 28 až 31 zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů, který provádí zvláštní útvar uvnitř orgánů veřejné správy, nýbrž je to sledování a vyhodnocování, které provádějí zejména správci kapitol ve vztahu k organizačním složkám státu svých kapitol. Zavedení povinnosti soustavně sledovat a vyhodnocovat hospodárnost, efektivnost a účelnost výdajů je určitým předstupněm zavedení tzv. výkonnostního rozpočto-vání, o kterém se pro budoucno uvažuje a které by mělo spočívat hlavně právě v hodnocení, a to i číselném, hospodaření útvarů státu a vlivu opatření zaměřených na jeho zlepšování.

K čl. I bodu 39:

Body 39 a 40 se nově stanoví dosavadní § 44, který je dosud jediným paragrafem v hlavě XII, která se týká porušení rozpočtové kázně. Protože by měl sedmnáct odstavců, což je podle legislativních pravidel vlády nepřípustné, rozděluje se na dva, tj. na § 44 a § 44a. Po-vinnosti a práva vyplývající z porušení rozpočtové kázně je třeba z velké části upravit nově, a to hlavně kvůli neoprávněnému použití prostředků státního rozpočtu, které byly nebo budou kryty prostředky z rozpočtu Evropské unie. To je sice řešeno již v osmé novele rozpočtových pravidel, kterou v současné době projednává Poslanecká sněmovna, ale tuto úpravu je třeba částečně přepracovat, a to jednak proto, že není zcela úplná a systematická, a jednak proto, že její hlavní pilíř, dosavadní odstavec 2 paragrafu 44, je nutné poměrně podstatně změnit, aby se do něj promítlo zavedení mírnějšího postihu za porušení rozpočtové kázně (pouze pětipro-centního odvodu v některých případech neoprávněného použití dotací neobsahujících pro-středky od Evropské unie a diferencovaného odvodu v případech neoprávněného použití dota-cí tyto prostředky obsahujících) vedle dosavadního plného (stoprocentního) odvodu.

Cílem odstavců 2 až 6 je stanovit způsob vymezování prostředků státního rozpočtu, které byly nebo budou kryty prostředky z rozpočtu EU. Používá se pojem prostředků krytých prostředky z rozpočtu EU, protože prostředky rozpočtu EU to už nejsou. Jakmile z rozpočtu EU odešly, přestaly jimi být a jakmile přišly do českého státního rozpočtu, staly se jeho pro-středky a prostředky ve vlastnictví České republiky. Každé peněžní prostředky, které někdo dostane, se stávají jeho vlastnictvím a součástí peněžního fondu, ve kterém je má. Platí všeo-becně, že kdo peněžní prostředky drží, také je vlastní, a to proto, že peníze jakožto věci urče-né podle druhu (§ 657 a 833 občanského zákoníku) nelze proti vůli jejich držitele od ostatních jeho peněz oddělit. Přitom ale držitel resp. vlastník může mít v souvislosti s obdrženými část-kami nějaké právní povinnosti. Ty se však nevztahují právě k těm penězům, které obdržel, ale k částce jakýchkoli jeho peněz v jejich výši. To platí samozřejmě i pro peněžní prostředky, které dostává a bude dostávat Česká republika od Evropské unie. Jakmile je převezme a zařa-dí do některého svého peněžního fondu, zvláště do Národního fondu nebo do státního rozpo-čtu, stávají se jejím vlastnictvím a součástí prostředků peněžních fondů, do nichž byly přijaty. Má přitom povinnost je použít jen na účely, které Evropská unie stanovila. Protože se již staly peněžními prostředky České republiky, nelze je již označovat jako peněžní prostředky Evrop-ské unie. Z toho důvodu se v § 44 odst. 2 písm. a) zavádí pojem „prostředky státního rozpočtu kryté prostředky z rozpočtu Evropské unie kromě z Národního fondu“ a v písmeni c) pojem „prostředky státního rozpočtu kryté prostředky z Národního fondu“. Tyto prostředky nelze bez toho, že se uloží na zvláštní bankovní účet nebo se zvlášť evidují, od ostatních prostředků státního rozpočtu oddělit. Má-li Česká republika nějaký peněžitý závazek v částce peněžních prostředků, které dostala od Evropské unie (tj. má-li provést v této částce určitý výdaj), splní ho, ať výdaj v této částce učinila jakýmkoli způsobem. Pro sebe ale musí vědět, jaké všechny takovéto závazky má, které splnila a které splnit ještě má. Proto musí evidovat, kolik prostřed-ků z rozpočtu EU dostala, na jaké účely, kolik na tyto účely vydala a tedy jakou část svých právních povinností vůči EU splnila a kolik jí ještě na tyto účely vydat zbývá. To se dá udělat tak, že buď částku ve výši částky, kterou z rozpočtu EU obdržela, uloží na zvláštní bankovní účet a z něj výdaje ke splnění svých právních povinností k EU provádí (pak je evidence jed-noduchá a v podstatě se kryje s evidencí prováděnou bankou, tj. s evidencí výdajů provede-ných z tohoto účtu) nebo ji vydělí (jen evidenčně) z částky na bankovním účtu, z kterého chce tyto výdaje provádět.

Státní rozpočet sestává nikoliv z běžných bankovních účtů, ale z účtů příjmových a výdajových. Proto žádné jeho prostředky není možné uložit na bankovní účet v pravém slova smyslu. Je ale možné zřídit jeden nebo více výdajových účtů, na kterých se stanoví limity (§ 65 rozpočtových pravidel), aby dohromady dávaly částku, kterou státní rozpočet z rozpočtu EU obdržel. Pak by se dalo říci, že prostředky na těchto účtech (byť ve skutečnosti na nich žádné peněžní prostředky nejsou a jen je stanoveno právo čerpání prostředků státního rozpo-čtu z nich ve výši limitů) jsou kryté prostředky z rozpočtu EU. Touto cestou však jít není možné. Důvodem toho je, že podle práva EU se výdaje na účely, na které jsou prostředky z je-jího rozpočtu určeny, nemohou hradit jenom z prostředků krytých těmito jejími prostředky, a-le na financování se musejí podílet také vlastní prostředky českého státního rozpočtu. Kdyby prostředky českého státního rozpočtu kryté prostředky z rozpočtu EU měl český státní rozpo-čet na účtech, na kterých by jiné prostředky nebyly (to by kvůli jejich oddělení bylo nutné), musel by se každý výdaj na účel, na nějž jsou prostředky z rozpočtu EU určeny, provádět ze dvou bankovních účtů: z účtu, na kterém jsou jen prostředky kryté prostředky z rozpočtu EU, a z normálního výdajového účtu státního rozpočtu. Není však možné jednu fakturu hradit ze dvou bankovních účtů stejně jako není možné dotovanému subjektu ze dvou bankovních účtů dotaci poukázat. Proto je nutné sledování, kolik má státní rozpočet prostředků z rozpočtu EU k dispozici, které prostředky určené na výdaje na účely stanovené EU jsou prostředky z roz-počtu EU kryty, kolik se jich vydalo a kolik se jich ještě vydat má, provést druhým z obou vý-še uvedených způsobů. Tento způsob stanoví právě odstavce 2 až 6.

Prostředky státního rozpočtu kryté prostředky z rozpočtu Evropské unie je třeba vydě-lit nejen z prostředků, které ve státním rozpočtu jsou, ale i z prostředků, které z něj byly vydá-ny jako dotace na účel, na který jsou prostředky z rozpočtu EU určeny, a dokonce i z prostřed-ků, které příjemce dotace neoprávněně použil. Proto je v odstavci 2 vedle písmene a) písmeno b), vedle písmene c) písmeno d), vedle písmene e) písmeno f) a vedle písmene g) písmeno h), podobně je tomu v odstavcích 3 až 5 a proto je do § 44 zařazen odstavec 6. Prostředky kryté prostředky z rozpočtu EU se tedy rozeznávají nejen mezi prostředky státního rozpočtu, ale i mezi prostředky, které dostal ze státního rozpočtu dotovaný subjekt jako dotaci, a dokonce i mezi prostředky, které tento dotovaný subjekt odvádí finančnímu úřadu jakožto odvod za neo-právněné použití této dotace. Finanční úřad už tyto prostředky rozlišuje tak, že je inkasuje na zvláštní bankovní účty a z nich je převádí do rezervního fondu příslušné organizační složky státu a do Národního fondu (zatímco odvody za neoprávněné použití prostředků z rozpočtu EU nekrytých se už dál nikam nepoukazují a má je proto na jiném bankovním účtě). Je tedy třeba prostředky kryté prostředky z rozpočtu EU sledovat po celé této jejich cestě.

Odstavce 2 až 6 řeší ještě jednu komplikaci, kterou je to, že prostředky z rozpočtu EU se většinou do státního rozpočtu poukazují ex post, až poté, kdy státní rozpočet výdaje na sta-novené účely učinil a kdy je učinily i dotované subjekty. Prostředky z rozpočtu EU pak mají podobu náhrady již vynaložených výdajů. Není samozřejmě možné jako prostředky státního rozpočtu kryté prostředky z rozpočtu Evropské unie vést prostředky, které jimi ve skutečnosti kryté nejsou, protože toto krytí nastane teprve v budoucnu. Proto se obdobně jako prostředky státního rozpočtu kryté prostředky z rozpočtu Evropské unie budou rozeznávat prostředky státního rozpočtu, u kterých se toto krytí v budoucnu předpokládá. Jestli pak prostředky z roz-počtu EU přijdou nebo ne, nerozhoduje. S těmito prostředky se od začátku do konce bude na-kládat stejně jako s prostředky z rozpočtu EU skutečně krytými. Bylo pro ně zvoleno již dříve používané označení „prostředky na předfinancování“. Rozeznávají se také zvlášť prostředky ve státním rozpočtu a prostředky z něj vydané. První z nich jsou prostředky podle písmene e) a druhé podle písmene f). V písmenech g) a h) jsou prostředky ostatní, nazývané někdy vlast-ními prostředky státního rozpočtu.

Odstavce 2 až 5 stanoví, jak se k tomu, aby se prostředky kryté prostředky z rozpočtu EU a prostředky na předfinancování vydělily, dojde, tj. jak se členění na osm druhů [podle písmen a) až h)] zajistí. Odstavec 2 stanoví název těchto osmi druhů prostředků vyjadřující, co jsou zač. Odstavec 3 stanoví, co je rozlišovacím znakem těchto osmi druhů prostředků. U prostředků podle písmen a), c) a e) je tímto znakem označení (resp. určitý evidenční akt či prohlášení) provedené organizační složkou státu, která je u sebe má. Prostředky podle písme-ne g) jsou všechny prostředky, které organizační složka státu má a které takto neoznačila. U prostředků podle písmen b), d) a f) je rozlišovacím znakem stejné označení, ale tentokrát ni-koliv prostředků, které organizační složka státu má, ale které již vydala. Označení je tedy ad-resováno tomu, kdo je od ní dostává (příjemci dotace). Odstavec 4 říká, na základě čeho se to-to označení provede [nejsou zde písmena g) a h), protože prostředky podle nich se neoznačují, jsou to prostředky „ostatní“]. Označují se prostředky určené na výdaje na účely stanovené Ev-ropskou unií, a to tak, aby celkově byla označena stejná částka jako ta, která z rozpočtu EU došla [písmeno a) a c)] nebo o které se předpokládá, že dojde [písmeno e)], a označují se i ty-to výdaje z nich provedené [výdaje podle písmene b) jsou výdaje z prostředků podle písmene a), výdaje podle písmene d) jsou výdaje z prostředků podle písmene c) a výdaje podle písme-ne f) jsou výdaje prostředků podle písmene e)]. Tak je tomu u organizačních složek státu, kte-ré prostředky z rozpočtu EU dostaly na svůj příjmový účet a které tedy vědí, jakou částku ve svém rozpočtu výdajů si mají jakožto částku krytou prostředky z rozpočtu EU vydělit. Někte-ré organizační složky státu však mohou mít za úkol prostředky na výdaje na účely stanovené Evropskou unií vynakládat, aniž by z jejího rozpočtu na svůj příjmový účet nějaké prostředky dostaly. Tyto prostředky dojdou zřizovatelům a ti musejí svým organizačním složkám státu sdělit, jakou částku mají jakožto částku krytou prostředky z rozpočtu EU na tyto výdaje vyna-ložit [písmena a), c) a e)]. Odstavec 5 stanoví, na základě čeho zřizovatelé, přesněji řečeno správci kapitol, toto sdělení učiní. Takové sdělení přichází v úvahu jen u prostředků podle pís-men a), c) a e). O výši částky kryté prostředky z rozpočtu EU u každé jednotlivé organizační složky státu v kapitole rozhodne správce kapitoly, samozřejmě tak, aby součet částek u jedno-tlivých organizačních složek státu byl shodný s částkou, kterou z rozpočtu EU obdržel. V ně-kterých případech mohou právní akty Evropských společenství stanovit, která organizační složka státu má kolik prostředků krytých prostředky z rozpočtu EU použít, ale většinou bude rozhodnutí na správci kapitoly. Správce kapitoly je se svými organizačními složkami státu vždy předem dohodnut, která z nich jaké úkoly vykoná, protože každá akce musí být předtím, než na ně EU finanční prostředky poskytne, připravena. Poslední krok k vyčlenění prostředků krytých prostředky z rozpočtu Evropské unie stanoví odstavec 6. Organizační složka státu, která je poskytovatelem dotace, jejíž součástí jsou jak prostředky kryté prostředky z rozpočtu Evropské unie nebo prostředky na předfinancování, tak ostatní (vlastní) prostředky ze státního rozpočtu, musí nějak určit, kolik z dotace, kterou poskytuje, činí ty a kolik ony, aby to mohla příjemci dotace sdělit, jak jí to ukládá § 14 odst. 3 písm. h). Toto rozdělení vyplývá z práva Evropských společenství, podle kterého se na různé účely vynakládají prostředky kryté pro-středky z rozpočtu EU a prostředky národní v různém poměru. Různý poměr tak může být i v rámci jednoho programu nebo projektu, záleží vždy na účelu. Poskytovatel dotace (nebo ná-vratné finanční výpomoci) musí tento poměr, stanovený právem Evropských společenství, re-spektovat. Do rozhodnutí o dotaci uvede vždy rozdělení poskytované částky v tomto poměru. Ve stejném poměru rozdělí příjemce dotace, jestli část z ní použil neoprávněně, tuto neopráv-něně použitou částku na neoprávněně použitou částku krytou prostředky z rozpočtu EU a neo-právněně použitou částku z vlastních (ostatních) prostředků státního rozpočtu, tj. na odvod pro rezervní fond poskytovatele, případně pro Národní fond, a na odvod pro státní rozpočet (částky odvede finančnímu úřadu, avšak na různé účty, a ten částku, která patří do rezervního fondu poskytovatele, i částku, která patří do Národního fondu, poukáže do těchto fondů).

K čl. I bodu 40:

Hlavní změny, které § 44a přináší, jsou obsaženy v odstavci 4 a jsou jimi zavedení sní-ženého, pětiprocentního odvodu za porušení rozpočtové kázně u některých dotací, které neob-sahují prostředky od EU, a diferencovaného odvodu za porušení rozpočtové kázně u někte-rých dotací, které prostředky od EU obsahují. Pětiprocentní odvod se uplatní jen u porušení rozpočtové kázně, kterým je neoprávněné použití dotace spočívající v porušení méně závaž-ných povinností a podmínek označených za takové v rozhodnutí o poskytnutí této dotace. Pět procent je nízká sazba a proto je třeba, aby poskytovatelé dotací uváděli v rozhodnutích o je-jich poskytnutí jako povinnosti, jejichž porušení příjemci dotací se bude postihovat sníženým odvodem, jen povinnosti opravdu málo významné. U odvodu za porušení rozpočtové kázně u některých dotací, které obsahují prostředky od EU, bude procento velmi různé a bude vychá-zet z práva Evropských společenství.

Další změnou je přesné stanovení, odvod za jaké porušení rozpočtové kázně je pří-jmem jakého peněžního fondu. Je to uvedeno v odstavcích 1 až 3, které spolu s odstavcem 4 nahrazují současný § 44 odst. 2. Odstavce 1 až 3 nepřinášejí skoro nic nového, ale úpravu u-rčení odvodů za porušení rozpočtové kázně do jednotlivých peněžních fondů (státního rozpo-čtu, státních fondů, státních finančních aktiv, Národního fondu a rezervních fondů) podstatně zpřesňují.

Odstavec 5 odstraňuje pochybnosti, které se vyskytovaly při stanovení odvodu za neo-právněné použití prostředků návratných finančních výpomocí. Nyní bude jasné, že když se přijde na to, že někdo v minulosti takové prostředky neoprávněně použil a od té doby provedl jednu nebo více splátek návratné finanční výpomoci, splátky se mu počítají do odvodu a ne-musí je tedy platit dvakrát.

Důležitý je odstavec 6. Jak je uvedeno výše na konci odůvodnění předcházejícího bo-du návrhu novely (čl. I bodu 39), poskytovatel dotace nebo návratné finanční výpomoci musí vždy v rozhodnutí o poskytnutí uvést, kolik z poskytované částky je kryto prostředky z rozpo-čtu EU. Když příjemce část této částky neoprávněně použije, jaký podíl v této částce činily prostředky kryté prostředky z rozpočtu EU a jaký prostředky národní a rozdělí tuto část, tj. ne-oprávněně použitou částku, ve stejném poměru. Obě odvede finančnímu úřadu jako odvod za porušení rozpočtové kázně, ale na různé účty.

Hranice pro vyměření penále se snižuje z 3000 Kč na 500 Kč (odstavec 7). To, že po-rušitelé rozpočtové kázně nemusejí dnes platit penále do 3000 Kč, je velmi benevolentní. Da-ně se podle zákona o správě daní a poplatků, kterým se řídí i správa odvodů za porušení roz-počtové kázně a penále za prodlení s ním, vyměřují od mnohem nižších částek, věcný záměr daňového řádu navrhuje od 100 Kč. Hranici pro vyměření penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně je proto nutné hranici pro vyměření daní přiblížit.

Ustanovení, podle nějž „odvod za porušení rozpočtové kázně jakož i penále uloží fi-nanční úřad“, se mění tak, že „správu odvodů za porušení rozpočtové kázně a penále vykoná-vají územní finanční orgány“ (odstavec 8). Původní ustanovení vedlo někdy k dojmu, že po-vinnost provést odvod za porušení rozpočtové kázně vzniká až jeho uložením finančním úřa-dem a že porušitel nemůže zaplatit odvod hned, jak porušení zjistí, aby mu nenabíhalo penále, nýbrž že musí čekat až na výměr finančního úřadu.

Odstavec 9 upravuje promíjení. Pětiprocentní odvod bude promíjet finanční ředitelství. Penále se z něj neplatí a tudíž v jeho případě není co promíjet. Odvod za neoprávněné použití nebo zadržení peněžních prostředků státního rozpočtu a poskytnutých ze státního rozpočtu krytých z rozpočtu Evropské unie, peněžních prostředků státního rozpočtu a poskytnutých ze státního rozpočtu na předfinancování výdajů určených ke krytí prostředky z rozpočtu Evrop-ské unie a příslušné penále není možné promíjet proto, že když část prostředků krytých pro-středky z rozpočtu EU není použita na stanovený účel, Evropské unii se sice vrátit nemusí (dostane se jako odvod za porušení rozpočtové kázně do rezervního fondu organizační složky státu, která tyto prostředky jako dotaci poskytla a která je takto může poskytnout znovu), ale příště dá členskému státu o ně méně. Když se neoprávněně použité prostředky odvedou finan-čnímu úřadu, ten je poukáže příslušné organizační složce státu do rezervního fondu nebo do Národního fondu a ty je poskytnou opět jako dotaci na tentýž účel, podmínka, že všechny pro-středky obdržené od EU byly na stanovený účel použity, je splněna a EU prostředky poskyto-vané členskému státu nesníží. Když však se odvod za porušení rozpočtové kázně promine, ne-oprávněně použité prostředky se do rezervního fondu příslušné OSS nedostanou, na stanove-ný účel je tak použít není možné a EU prostředky poskytované členskému státu o ně sníží. Proto promíjení v těchto případech není možné. Není možné ani u prostředků poskytovaných z Národního fondu, tedy přímo z rozpočtu EU (prostředky z Národního fondu se považují za prostředky z rozpočtu EU podle § 6 odst. 2 rozpočtových pravidel po osmé novele), protože EU musí neoprávněně použité prostředky dostat zpět všechny. V ostatních případech se pro-míjení soustřeďuje na ministerstvo financí bez ohledu na promíjenou částku. Důvodem je sna-ha sjednotit postup v různých případech. Dnes, kdy částky do pěti milionů korun promíjejí fi-nanční ředitelství, není jednotnost zaručena.

K čl. I bodu 41:

Výslovně se upravuje, že bankovní účty státního rozpočtu se po skončení roku nulují.

K čl. I bodu 42:

Nově formulovaný § 47 podstatně mění systém financování ze státního rozpočtu, a to tím, že organizačním složkám státu uděluje právo na finanční prostředky v plné výši rozpočtu výdajů [po rozpočtových přesunech podle podle § 23 písm. a), s odečtením částek vázaných podle písmene d) téhož paragrafu, po novu c), a s přičtením částek, o které bylo povoleno pře-kročení rozpočtu výdajů podle písmene b), po novu c)] bez ohledu na to, zda rozpočtový rok již skončil. Státní rozpočet se tak z ročního plánu příjmů a výdajů státu stává do jisté míry plá-nem s neurčitou časovou hranicí. Oproti dnešku budou organizační složky státu disponovat mnohem většími mimorozpočtovými (vlastními) prostředky, jejichž použitím ve výdajích bu-de původní rozpočet, který každé organizační složce stanoví zákon o státním rozpočtu nebo správce kapitoly, podstatně změněn.

Oproti dnešnímu znění se § 47 podstatně zjednodušuje. Jestli se do rezervního fondu má převést vždy celý nedočerpaný rozpočet výdajů organizační složky státu, nemohou v § 47 být již žádná ustanovení o výpočtu částky určené k převedení, protože její konstrukce je jed-noznačná: je to částka ve výši rozdílu mezi rozpočtem výdajů a výdaji skutečnými. To však nic nemění na tom, že i nadále se bude dělit podle toho, na co ji lze použít. Protože ustanovení o rezervním fondu (§ 48) u většiny účelů, na které prostředky z rezervního fondu dovolují po-užít, výši použitelné částky omezují podle toho, jak byla částka určená k převodu do rezervní-ho fondu v rozpočtu rozdělena (jaká její část byla v rozpočtu určena na reprodukci majetku, jaká její část byla určena na programy aj.), a protože se toto účelové určení má i nadále zacho-vat, zůstávají tato ustanovení ve své podstatě beze změny a jen se přeformulovávají, aby byla přehlednější (čl. I bod 43).

K čl. I bodu 43:

§ 48 zůstává ve své podstatě beze změny a jen se nově formulují jeho současné od-stavce (před navrženou novelou) 2 až 6, které stanoví zdroje a účelové použití prostředků re-zervního fondu. Tato úprava sestává ze tří logických částí, z nichž první je úprava tvorby re-zervního fondu, druhou rozdělení prostředků v rezervním fondu podle původu, který předu-rčuje jejich použití, a třetí je úprava právě tohoto použití. Prostředky v rezervním fondu po-cházejí ze dvou zdrojů, a to zvenku (od jiných subjektů, např. dárců) a od organizační složky státu samé převodem podle § 47. Jejich původ se sleduje v obou případech. U prostředků zvenku se sleduje, kdo prostředky poskytl a za jakým účelem nebo z jakého důvodu byly při-jaty, a u prostředků z rozpočtu, na co byly v rozpočtu určeny. Poslední nový odstavec (odsta-vec 6) říká totéž co dosavadní odstavec 5. Výsledek je v zásadě stejný jako podle původních odstavců 2 až 6, avšak princip převodu prostředků nevyčerpaných v běžném roce do rozpočtu dalšího roku a pravidla účelovosti jsou zřejmější. Nově je do § 48 zařazena možnost, aby Mi-nisterstvo obrany inkasovalo příjmy z prodeje majetku nikoliv do rozpočtových příjmů, ale do rezervního fondu, a takto inkasované prostředky používalo na nákup nového, dlouhodobého majetku resp. vůbec na reprodukci majetku. Tento postup se dosud u žádné organizační slož-ky státu nepoužíval a jeho zavedení pro ministerstvo obrany se odůvodňuje zásadní přestav-bou celého resortu obrany, který se zbaví podstatné části svého dosavadního majetku a místo něj pořídí majetek nový. Do návrhu novely byl zapracován podle rozhodnutí vlády uvedeného v bodu II.1.m) jejího usnesení č. 624 z 23. června 2003.

K čl. I bodu 44:

Na žádost Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva vnitra se rozšiřuje výčet záloh, které nemusejí být ke konci roku vyúčtovány.

K čl. I bodu 45:

Vypouští se chybný odkaz, který je v rozpočtových pravidlech již od začátku.

K čl. I bodu 46:

Třídenní lhůta není reálná a proto se rozšiřuje na desetidenní.

K čl. I bodu 47:

Ustanovení dosavadního písmene c) v § 57 odst. 2 nepatří do odstavce stanovícího po-užití fondu, protože se netýká použití finančních prostředků, ale jen operace v účetnictví. Pře-souvá se proto do nově zřízeného odstavce 5 (čl. I následující bod).

K čl. I bodu 48:

Opravuje se odkaz, který dosud zněl na § 55 odst. 4, správně má být na odstavec 2 to-hoto paragrafu.

K čl. I bodu 49:

Ustanovení dosavadního § 57 odst. 2 písm. c), které se článkem I bodem 47 novely z odstavce 2 vypouští, se zařazuje do zvláštního odstavce, odstavce 5 tohoto paragrafu. Stano-ví, že když se trvale zvýšily nebo snížily zásoby, je možné o částku tohoto zvýšení nebo sní-žení upravit účetní fond oběžných aktiv. Toto ustanovení neznamená žádný pohyb peněžních prostředků, nýbrž jen pohyb v účetnictví (na účetních fondech a nikoliv na fondech peněž-ních).

K čl. I bodu 50:

§ 59 odst. 2 se mění tak, aby nepůsobil dojmem, že z fondu odměn se může hradit je-dině překročení prostředků na platy, ale i další úhrady umožněné nařízením vlády o usměrňo-vání prostředků vynakládaných na platy.

K čl. I bodu 51:

Vyšší úhradu než 50 % stanoví v některých případech nikoliv zákon, ale podzákonný právní předpis. Proto se „zákon“ nahrazuje slovy „právní předpis“.

K čl. I bodu 52:

Dosavadní odstavec 3 v § 70 nepočítal s tím, že likvidace škod se může uskutečnit ješ-tě předtím, než dojde pojistné plnění od pojišťovny. Takové pojistné plnění už k likvidaci škody použito být nemůže, protože škodu nelze zlikvidovat dvakrát. Proto se odstavec 3 for-muluje nově a stanoví se jím, že na likvidaci škody se pojistné plnění použije celé jen tehdy, jestliže došlo ještě před zahájením této likvidace (např. opravy). Když došlo během likvidace, odečte se z něj částka, která na likvidaci již byla vynaložena, a na likvidaci se použije jeho zbytek. Když dojde po likvidaci, nepoužije se na ni vůbec. Částky pojistného plnění, které již na likvidaci použít nelze, se použijí na výdaje, na které se měly použít prostředky, které pak byly použity na likvidaci. To platí nejen během roku, ale i poté, co se nevyčerpané výdaje pře-vedou na konci roku (po novu všechny) do rezervního fondu. V rezervním fondu se jako část-ka na likvidaci označí jen částka, která dosud na likvidaci nebyla použita.

K čl. I bodu 53:

Nově se upravují konference a jiné odborné akce, a to zvláště proto, že podle dosavad-ní úpravy i sebelevnější konference musela být závazným ukazatelem. Nyní se zavádí hranice půl milionu Kč.

K čl. I bodu 54:

Zavádí se fond státních záruk, z nějž se budou (přes rozpočet obdobně jako se použí-vají prostředky z rezervního fondu a jiné mimorozpočtové prostředky) hradit výdaje na reali-zaci státních záruk. Bude fungovat stejně, jako kdyby prostředky na realizaci státních záruk zůstávaly ve výdajích státního rozpočtu. Výdaje, které rozpočtující orgán (včetně Poslanecké sněmovny) nemůže stanovením rozpočtu ovlivnit a může je tedy pouze odhadovat, se odhadu-jí (rozpočtují), resp. mají odhadovat (rozpočtovat) na základě pravděpodobnosti, s níž nasta-nou. Nerozpočtují se tedy v nejvyšší výši, v níž by mohly nastat, ale ve výši, v níž je pravdě-podobné, že nastanou, resp. u jednotlivých výdajů s předem určenou částkou ve výši vypočí-tané jako součin pravděpodobnosti, v níž nastanou, a této částky. Je-li pravděpodobnost od-hadnuta správně, skutečné výdaje se odhadovaným (rozpočtovaným) výdajům rovnají nebo jim nejsou vzdálené. To platí i pro výdaje na realizaci státních záruk, pokud se tyto záruky ne-poskytují jen ve zcela ojedinělých případech. U každé záruky se odhadne pravděpodobnost, s níž bude v roce, na který se rozpočet sestavuje, realizována, zaručená částka se vynásobí pravděpodobností, s níž bude záruka realizována, a tento součin se včlení do rozpočtu výdajů. Je-li záruk, resp. zaručených plateb, u kterých přichází v rozpočtovém roce realizace v úvahu, např. deset, zaručená částka (resp. částka, která by v případě realizace záruky musela být v rozpočtovém roce vyplacena) je u každé z nich miliarda korun a pravděpodobnost realizace u každé z nich deset procent, narozpočtuje se za každou z nich sto milionů korun, celkem za všechny tak miliarda. Byla-li pravděpodobnost odhadnuta správně, realizuje se desetina z těchto záruk (zaručených plateb), tj. jedna záruka (zaručená platba), a bude k její realizaci nutné zaplatit miliardu korun, tedy právě částku, která byla jako výdaje na realizaci záruk na-rozpočtována. Je to stejný princip jako u pojišťoven, které rozpočtují své výdaje také na zá-kladě pravděpodobnosti, s níž budou muset platit svým pojištěncům, kterým proto stanoví po-jistné na základě téže pravděpodobnosti (je-li např. u pojištění škod způsobených haváriemi aut průměrná škoda sto tisíc korun a je pravděpodobné, že v roce, na který se sestavuje rozpo-čet, nabourá každé dvacáté auto, tedy pravděpodobnost havárie je pětiprocentní, bude pojistné na rozpočtový rok činit pět tisíc korun, nepočítá-li se poměrná část režijních nákladů a zisku pojišťovny, které se pojistným též musejí uhradit). Zřízení fondu státních záruk znamená, že výdaje na realizaci těchto záruk se budou uvedeným způsobem ve výdajích státního rozpočtu rozpočtovat i nadále, ale ne jako výdaje přímo na tuto realizaci, nýbrž jako výdaje na převody do fondu státních záruk, z nějž se výdaje na realizaci (platby zaručených částek věřitelům) te-prve budou provádět, a to zpětně přes státní rozpočet. Ve fondu tedy budou prostředky dočas-ně ze státního rozpočtu vyčleněné. Výhodou tohoto řešení je, že v důsledku tohoto vyčlenění nebudou moci být použity na nic jiného, a nevýhodou, že výdaj ze státního rozpočtu bude pro-veden dříve, než je třeba, tj. nikoliv až v okamžiku, kdy bude nutné věřiteli zaplatit.

K čl. II:

Jako přechodné ustanovení se stanoví, že porušení rozpočtové kázně u prostředků po-skytnutých před navrženou novelizací ustanovení rozpočtových pravidel týkajících se poruše-ní rozpočtové kázně, tj. před 1. květnem 2004, se posuzují podle rozpočtových pravidel v po-době, v níž budou účinné do 30. dubna 2004, protože bez tohoto ustanovení by se mohlo mít za to, že i pro povinnosti a práva vzniklé z neoprávněného použití prostředků poskytnutých do 30. dubna 2004 platí od 1. května 2004 již nová úprava. Podobně je tomu u rezervního fondu, kde však jde hlavně o to, co s částkou, která v něm bude po uplynutí dne 30. dubna 2004. Ta nebude členěna podle novelizovaného § 48, ale podle dosavadního zákona, a proto se též pou-žije podle něj, ač novelizovaný zákon již bude účinný.

K čl. III:

Vzhledem k tomu, že navržená novela je již devátá, začleňuje se do ní zmocnění k vy-dání úplného znění rozpočtových pravidel.

K čl. IV až X:

Jedním z hlavních problémů systému financování ze státního rozpočtu je existence státních fondů. Jsou to prostředky, které byly původně ve státním rozpočtu, ale pak byly od něj odděleny a jsou spravovány do značné míry nezávisle na něm. Jsou to tedy zvláštní veřej-né rozpočty (fondy) podobně jako rozpočty územních samosprávných celků, avšak s tím roz-dílem, že patří státu stejně jako státní rozpočet. Aby se ke státu opět více přiblížily, vřazují se do nově zaváděného systému střednědobého rozpočtování, tj. stanovení střednědobých výda-jových rámců. To, že se zároveň s přijetím zákona o státním rozpočtu na další rok mají stano-vit i celkové výdaje státního rozpočtu na dva roky po něm následující v podobě částek střed-nědobého výdajového rámce, které má stanovit usnesení Poslanecké sněmovny, se proto vzta-huje i na státní fondy. Jejich výdaje však nebudou ve střednědobých výdajových rámcích sta-novovány zvlášť, ale dohromady se státním rozpočtem a teprve až po úpravě částek středně-dobých výdajových rámců při zpracování návrhu zákona o státním rozpočtu a návrhů rozpo-čtů státních fondů se opět oddělí. Podle dnes platných zákonů o jednotlivých státních fondech rozpočet tří z nich schvaluje Poslanecká sněmovna (ne však zákonem) a čtyř z nich ani to ne. Jestli střednědobé výdajové rámce zahrnující i výdaje státních fondů bude schvalovat Posla-

necká sněmovna, je nutné, aby schvalovala i rozpočty těchto fondů a aby jí je navrhovala vlá-da. To, že rozpočty jednotlivých státních fondů bude schvalovat Poslanecká sněmovna a jí je bude navrhovat vláda, se stanoví v novelách všech sedmi zákonů o státních fondech, do nichž všech se též vkládá ustanovení, že návrh rozpočtu každého státního fondu musí jako celkové výdaje uvádět částku odvozenou od částky střednědobého výdajového rámce, tj. částku vznik-lou po úpravě této částky a jejím rozdělení na výdaje státního rozpočtu a výdaje jednotlivých státních fondů. Je to ustanovení obdobné § 8 odst. 1 rozpočtových pravidel po novelizaci. Současně se ukládá povinnost pro Státní fond životního prostředí a Státní fond dopravní infra-struktury si stanovit v rámci celkových výdajů částku na spolufinancování programů financo-vaných ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti EU.

K čl. XI:

Novela nabývá účinnosti dnem 1. května 2004, který se jeví jako den, do kterého by se mohlo její projednání, schválení a vyhlášení stihnout. Je to den, od kterého se předpokládá, že Česká republika bude členkou Evropské unie. Tímto dnem má také nabýt účinnosti menší část poslední, osmé novely rozpočtových pravidel (větší část už dnem 1. ledna 2004).