K předložení návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, vedou následující důvody. Jednak je to výrazný pokles počtu vězněných osob umožňující nyní systémově řešit kritické připomínky Evropského výboru pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (dále jen „CPT“), dále dvouleté zkušenosti s uplatňováním zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů a s tím související zkušenosti s vězněním velmi nebezpečných osob z prostředí organizovaného zločinu. Dalším vážným důvodem je potřeba reagovat na nárůst pokusů propašovat do věznic a vazebních věznic drogy a jiné závadné předměty. V neposlední řadě pak požadavek na zajištění výkonu zvláštních práv, vymezených v § 7 odst. 1 zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností (zákon o církvích a náboženských společnostech), jak to předpokládá § 7 odst. 2 téhož zákona.
Počet vězněných osob v České republice kulminoval 22.3. 2000 na čísle 23 844 (7 059 obviněných, 16 785 odsouzených). Ke dni 29.1. 2003 bylo v České republice vězněno 16 315 osob (3 408 obviněných, 12 907 odsouzených). Pokles o 32% umožňuje proto nyní řešit kritické připomínky, které na adresu českého vězeňství vznesl CPT ve zprávách zpracovaných po návštěvách České republiky ve dnech 16. až 26. února 1997 /zpráva CPT (97) 30/ a ve dnech 21. až 30. dubna 2002 /zpráva CPT (2002) 32/.
Na základě praktických poznatků z dvouletého uplatňování zákona č. 169/1999 Sb. se navrhuje zejména odstranění nepřiměřených tvrdostí v oblastech nakládání s finančními prostředky, které byly odsouzenému zaslány do věznice, stanoví se podmínky osvobození odsouzeného od povinnosti náhrady nákladů výkonu trestu a možnosti prominutí pohledávek na základě věrohodných dokladů prokazujících tíživé sociální poměry odsouzeného.
Mimořádné události, ke kterým ve věznicích a vazebních věznicích došlo, zejména v období mezi 22. říjnem 2001 a 11. listopadem 2001, prokázaly, že v českých věznicích je vězněna skupina velmi nebezpečných vězňů, kteří působili a mohou znovu působit jako organizovaná skupina. Jedná se při tom o skupinu organizovanou zvenčí s vybudovanou vnitřní hierarchií, která nemá zábrany při volbě prostředků k dosažení svých cílů. Tato skupina vězňů je nebezpečná pro ostatní vězně, pro vězeňský personál a pro celou společnost.
K omezení možnosti propašovat do vazebních věznic drogy a další nepovolené předměty se navrhuje upravit možnost zasílání balíčku obviněným ve výkonu vazby stejným způsobem jako je tato možnost upravena u odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody.
Nově navrhovaná ustanovení zákona o výkonu trestu odnětí svobody a zákona o výkonu vazby, upravující výkon zvláštních práv registrovaných církví a náboženských společností přebírají úpravu dosud stanovenou v podzákonných předpisech – vyhlášce č. 109/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby a vyhlášce č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody.
Navrhovaná právní úprava není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky a je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Právní akty Evropských společenství tuto problematiku neupravují. Navrhovaná právní úprava je slučitelná s nástroji Rady Evropy, zejména s Evropskou úmluvou o mezinárodní platnosti rozsudků ve věcech trestních (Haag, 28.5.1970) a s doporučením č. R(87)3 Výboru ministrů o Evropských vězeňských pravidlech..
Z návrhu zákona, který se mění zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nevyplývají dodatečné finanční nároky na státní rozpočet, které by nebylo možné pokrýt v rámci rozpočtových prostředků, které má k dispozici Vězeňská služba.
K Čl. I.
k bodu l
Dosavadní právní úprava umožňuje řediteli věznice zřídit poradní sbor fakultativně. Poradní sbor ředitele věznice se skládá z odborníků, kteří nejsou zaměstnáni ve věznici. CPT ve své poslední zprávě z roku 2002 doporučuje českým úřadům ustavit v celém vězeňském systému poradní orgány.
k bodu 2
Po nabytí účinnosti novely trestního zákona provedené zákonem č. 265/2001 Sb., která rozšířila možnosti ukládání doživotního trestu odnětí svobody, není důvod nevyhovět doporučení CPT uvedeným ve zprávách CPT (97) 30 a CPT (2002) 32 a zrušit ustanovení o odděleném umísťování odsouzených k doživotnímu trestu. Vzhledem k dikci § 7 zůstává možnost odděleného umístění, např. agresivního jedince, v odůvodněných případech zachována.
k bodu 3
Poskytování sociálního kapesného dosud řešil pouze podzákonný předpis – vyhláška č. 10/2000 Sb., o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány, o výkonu rozhodnutí srážkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení a o úhradě dalších nákladů.
k bodu 4
Odsouzenému lze povolit použití telefonu ke kontaktu s osobou, se kterou smí hovořit bez přítomnosti třetí osoby; korespondence s takovou osobou nepodléhá kontrole. Ustanovení zajišťuje, aby nebylo možné se seznamovat ani s obsahem telefonátů s těmito osobami.
k bodu 5
Jedná se o upřesnění stávající úpravy, která nyní jednoznačně stanoví právo na přijetí návštěvy blízkých osob na dobu celkem 3 hodin během jednoho kalendářního měsíce.
k bodu 6
CPT ve zprávě CPT (97) 30 vyzval české úřady, aby návštěvy odsouzených bez zrakové a sluchové kontroly byly rozšířeny v celém vězeňském systému. K omezení negativních účinků izolace odsouzeného od společnosti a v souladu s účelem výkonu trestu odnětí svobody se proto rozšiřuje možnost návštěv odsouzených bez zrakové a sluchové kontroly ze strany příslušníků Vězeňské služby.
k bodu 7
Touto úpravou se plní požadavek CPT, který ve své poslední zprávě (2002) 32 doporučuje umožňovat kontaktní návštěvy odsouzených. Nově formulované ustanovení má zaručit, aby bezkontaktní návštěvy mohly být přijímány pouze po individuálním vyhodnocení bezpečnostních rizik.
k bodu 8 až 10
Zákon č. 3 /2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech) vyžaduje, aby výkon zvláštních práv upravovaly zákony. Novelizace zákona v tomto smyslu se navrhuje podle podnětu Ministerstva kultury.
k bodu 11
Stávající právní úprava, která neumožňovala použití peněz zaslaných do věznice k nákupu, se v praxi neosvědčila. Bylo nutné plošně umožňovat návštěvám odsouzených předání věcí nakoupených v prodejně věznice, což vedlo ke stavu, že odsouzení, kterým se návštěva nedostavila, byli v nerovnoprávném postavení. Navrhovaná úprava tyto odsouzené zrovnopravňuje tím, že bez rozdílu umožňuje každému odsouzenému, který neuhradil rozsudkem stanovenou škodu způsobenou trestným činem, pohledávky spojené s trestním řízením a škodu, kterou způsobil Vězeňské službě během výkonu trestu, použít k nákupu a k úhradě nadstandardní zdravotní péče polovinu zaslané částky. Druhou polovinu může odsouzený použít pouze na úhradu svých výše uvedených pohledávek. Současně se tímto opatřením vytváří prostor k tomu, aby se snížil objem obtížně vymahatelných či nevymahatelných pohledávek. (Odsouzený, který není takto zadlužen, může samozřejmě nakládat se zaslanou částkou bez tohoto omezení.)
k bodu 12
V případě, že odsouzený měl v období kalendářního měsíce jiný příjem, nelze mu poskytnout sociální kapesné a není osvobozen od povinnosti hradit náklady výkonu trestu odnětí svobody. Povinnost oznámit neprodleně příjmy je odsouzenému stanovena proto, aby se vyloučila možnost poskytnutí neoprávněných výhod.
k bodu 13
Na základě vyhodnocení poznatků z praxe dochází k doplnění zákazů týkajících se závadných tiskovin. Držení vyjmenovaných druhů tiskovin a materiálů se zakazuje z toho důvodu, že je v rozporu s účelem trestu podle § 23 odst. 1 tr. zák. a s účelem výkonu trestu odnětí svobody (§ 1 odst. 2 a § 61 odst.1).
k bodu 14
Navrhované ustanovení rozšiřuje prostor pro možnost manipulace s úložným. Rozsah a podmínky použití úložného se stanoví v § 7 vyhlášky č. 10/2000 Sb., o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány, o výkonu rozhodnutí srážkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení a o úhradě dalších nákladů.
k bodu 15
V zákonu dosud chybí zmocňovací ustanovení o tom, kdo stanoví výši nákladů výkonu trestu. Obsahově je předmětná problematika ošetřena v § 3, § 7 odst. 3, § 8 a 9 vyhlášky č. 10/2000 Sb., o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány, o výkonu rozhodnutí srážkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení a o úhradě dalších nákladů.
k bodu 16
Ustanovení upravující osvobození od povinnosti hradit náklady výkonu trestu obsahovala dosud pouze vyhláška č. 10/2000 Sb., o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány, o výkonu rozhodnutí srážkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení a o úhradě dalších nákladů. Navrhované ustanovení rozšiřuje výčet případů, ve kterých jsou odsouzení osvobozeni od povinnosti hradit náklady výkonu trestu. Zejména se jedná o odsouzené, kteří nezaviněně nemohou ve výkonu trestu pracovat, pokud nemají jiný příjem nebo jinou hotovost, dále o odsouzené mladší 18 let, odsouzené zařazené do vzdělávacích nebo terapeutických programů a o odsouzené, kteří se účastní soudního jednání v postavení svědka nebo poškozeného.
Ustanovení odstavce 3, které upravuje upuštění od vymáhání nákladu trestu v uvedených případech, se přebírá ze stávající úpravy zakotvené v § 35 odst. 2.
V odstavci 4 se řediteli věznice dává právo prominout k žádosti odsouzeného zcela nebo zčásti povinnost uhradit náklady výkonu trestu, a to s ohledem na tíživé sociální poměry odsouzeného Nahrazuje se tak stávající odkaz na nízký příjem odsouzeného po propuštění z výkonu trestu, který nemusí ještě automaticky znamenat, že se odsouzený skutečně nachází v tíživé sociální situaci znemožňující mu uhrazení dluhu. Možnost prominutí pohledávky za náklady výkonu trestu se upravuje obdobně jako obecná úprava v § 34 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích.
V odstavci 5 se navrhuje stanovit, že u pohledávky za náklady výkonu trestu se nepožadují úroky z prodlení. Největším problémem vymáhání pohledávek za náklady výkonu trestu, je jejich faktická nevymožitelnost, a to především proto, že vymáhané částky objektivně nelze vymoci; dlužníci jsou ve velké většině případů nemajetní a nelze se na nich zhojit žádným ze způsobů exekuce. V praxi je velmi obtížné u takových osob, které často nemají trvalé bydliště a oficiálně nepracují, prokazovat, že pohledávka je nevymahatelná. Dopad zákonné povinnosti vymáhat úroky z prodlení i z takovéhoto nesmluvního vztahu je negativní. Vyměřením úroku z prodlení ve své podstatě dochází pouze ke zvyšování nevymahatelných pohledávek a tím zvyšování stavu pasiv účetnictví.
k bodu 17
Ustanovení řeší režim u pohledávek vzniklých z povinnosti hradit další náklady identicky jako u pohledávek za náklady výkonu trestu (viz předchozí bod).
k bodu 18
V návrhu se rozšiřuje dosavadní oprávnění ředitele věznice rozhodovat o povinnostech k náhradě škody zakotvené pouze v § 36 odst. 2. Důvodem navrhované úpravy je snaha o rychlejší, jednodušší a hospodárnější postup při řešení běžných škod malého rozsahu zapříčiněných zaviněným porušením povinností stanovených zákonem o výkonu trestu.
k bodu 19 a 22
Navrhovaná ustanovení odstraňují chyby, které vznikly v procesu projednávání a schvalování zákona č. 169/1999 Sb.
k bodu 20
Obdobně jako v bodě 5 se jedná o upřesnění stávající úpravy a jednoznačné stanovení práva mladistvého na přijetí návštěvy na dobu 5 hodin během jednoho kalendářního měsíce.
k bodu 21
Navrhované ustanovení odstraňuje chybnou gramatickou formulaci ve stávajícím textu.
k bodu 23
Kázeňský trest zákaz přijetí balíčku, ukládaný mladistvému, je možno uložit pouze jedenkrát v kalendářním roce.
k bodu 24
Novela trestního zákona provedená zákonem č. 265/2001 Sb., rozšířila možnosti ukládání doživotního trestu odnětí svobody. (Trest odnětí svobody na doživotí může soud uložit pouze pachateli, který spáchal trestný čin vraždy podle § 219 odst. 2 tr. zákona, nebo který při trestném činu vlastizrady, teroru nebo dalších trestných činech v zákoně vyjmenovaných, jiného úmyslně usmrtil, a to za podmínek, že a) stupeň nebezpečnosti takového trestného činu pro společnost je mimořádně vysoký vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť zavrženíhodné pohnutce nebo k zvlášť těžkému a těžko napravitelnému následku, a b) uložení takového trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti nebo není naděje, že by pachatele bylo možno napravit trestem odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let.) Dosavadní úprava v zákonu o výkonu trestu odnětí svobody vycházela z toho, že samostatnou podmínkou pro uložení doživotního trestu byla skutečnost, že není naděje pachatele napravit trestem odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let.
Na znepokojení CPT vysloveným ve zprávách CPT (97) 30 a CPT (2002) 32 se nyní reaguje návrhem na zrušení ustanovení § 71 odst. 1 přílišně zdůrazňujícího zaměření výkonu tohoto trestu na izolaci odsouzeného.
k bodu 25
Věznění osob vysoce postavených v hierarchii organizovaného zločinu vyžaduje přijetí úpravy, která umožní v důvodných případech zajistit ochranu společnosti odděleným umístěním takových odsouzených od ostatních vězněných osob spojených s prostředím organizovaného zločinu. Jedná se o návrh změny, kterou si vyžadují poznatky z praxe, jak je uvedeno v obecné části.
k bodu 26
Ustanovení se přebírá ze stávající úpravy v § 72 odst. 1.
k bodu 27
Výstupní oddělení jsou doposud zřízena pouze ve věznicích z ostrahou a ve věznicích se zvýšenou ostrahou. Programy zacházení s odsouzenými zařazenými do výstupních oddělení jsou speciálně zaměřeny na jejich přípravu na samostatný způsob života po propuštění. CPT ve své poslední zprávě (2002) 32 vyzývá české úřady, aby výstupní oddělení byla zřizována v rámci celého vězeňského systému.
k Čl. II
k bodu l a 2
Věznice se člení do čtyř základních typů (s dohledem, s dozorem, s ostrahou a se zvýšenou ostraho), a to podle způsobu vnějšího střežení a zajištění bezpečnosti.
Ustanovení § 39b odst. 5 trestního zákona neumožňuje do věznice s dohledem a do věznice s dozorem přeřadit odsouzeného, který se má na základě rozhodnutí soudu podrobit ochrannému léčení v ústavní formě. Přesto však soudy za použití ustanovení § 39a odst. 3 trestního zákona takové odsouzené do věznice s dohledem a do věznice s dozorem zařazují. Praktický problém spočívá v zajištění ostrahy, protože ve věznicích s dohledem a ve věznicích s dozorem nejsou užívány speciální stavebně technické prostředky ani ozbrojené stráže k zabránění útěku odsouzených. Ochranné léčení v ústavní formě je ukládáno pachatelům, jejichž pobyt na svobodě je nebezpečný, proto je v zájmu ochrany společnosti žádoucí, aby takoví pachatelé nebyli zařazováni do nestřežených typů věznic.
Trest vyhoštění je ukládán mj. s přihlédnutím ke stupni nebezpečnosti trestného činu pro společnost, tedy též ke stupni ohrožení bezpečnosti lidí, majetku nebo jiného obecného zájmu. Rovněž v tomto případě je v zájmu ochrany společnosti žádoucí, aby pachatelé, kterým je tento trest uložen, nebyli soudem zpravidla zařazováni do nestřežených typů věznic. U těchto pachatelů je situace složitější i v tom, že se v řadě případů jedná o pachatele v konkrétním případě odsouzené za nepříliš závažný trestný čin, kteří však jsou součástí organizované zahraniční zločinecké skupiny a jejich snahou je vyhnout se vyhoštění a působit dál ve zločinecké struktuře na našem území.
K Čl. III
k bodu l
CPT ve svých zprávách opakovaně vyjádřil nespokojenost s absencí přiměřených programů činností s obviněnými, jejichž cílem by mělo být, aby všichni obvinění mohli trávit přiměřenou část dne (tj. osm hodin nebo více) mimo cely a zabývat se prospěšnou činností nejrůznějšího druhu - prací, pokud možno zvyšující kvalifikaci, vzděláváním, sportem, rekreací a opakovaně doporučil českým úřadům, aby v rámci celého vězeňského systému zpracovaly a začaly uplatňovat přiměřené programy činností s obviněnými. Vzhledem k postavení obviněného (§ 2 - presumpce neviny) , který nemůže být k účasti na programech žádným způsobem nucen, se stanoví povinnost Vězeňské službě obviněnému účast v takových programech nabídnout.
k bodu 2
Vzhledem k tomu, že vyhošťovaní odsouzení tvoří jinou skupinu než obvinění ve výkonu vazby, je třeba tuto skutečnost promítnout do příslušných ustanovení zákona o výkonu vazby. Navrhuje se proto zakotvit do zákona oddělené umístění této skupiny osob (§ 7 odst. 1).
k bodu 3
CPT ve svých zprávách CPT (97)30 CPT (2002) 32 opakovaně doporučuje, aby jak osoby ve výkonu vazby, tak osoby ve výkonu trestu odnětí svobody měly umožněn přístup k telefonu.
k bodu 4
Zákonem č. 169/1999 Sb. bylo právo odsouzených na přijetí návštěvy rozšířeno tak, že odsouzení mohou návštěvy přijímat v rozsahu 3 hodin měsíčně. Novelizované ustanovení má za cíl zaručit obviněným ve výkonu vazby právo na přijetí návštěvy v rozsahu shodném s odsouzenými.
k bodu 5
CPT ve své zprávě CPT (97) 30 požaduje upravit ustanovení o návštěvách tak, aby osoby ve vazbě měly v zásadě možnost přijímat návštěvy v přiměřeně volnějších podmínkách. Nové ustanovení zajišťuje, aby návštěvy přes dělící přepážku probíhaly pouze v případě, kdy jsou pro takový postup shledány bezpečnostní důvody.
k bodu 6 a 7
Zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech) vyžaduje, aby výkon zvláštních práv upravovaly zákony. Novelizaci zákona v tomto smyslu se navrhuje na základě podnětu Ministerstva kultury.
k bodu 8
Zvláštní předpis, který by stanovoval zaručený sortiment nákupu potravin a věcí osobní potřeby obviněných, nebyl vydán. Proto se navrhuje příslušná změna v zákoně tak, že sortiment nákupu stanoví vnitřní řády věznic. Tato praxe se osvědčila.
Na rozdíl od zákona 169/1999 Sb., který stanovuje, že nákup odsouzených se uskutečňuje zpravidla bezhotovostní formou, je u obviněných tato úprava dosud obsažena pouze v prováděcím předpisu vyhlášce č. l09/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby. Jedná se o sjednocení úpravy práv a povinností, protože není důvod, aby úprava u odsouzených a obviněných byla rozdílná.
k bodu 9
Navrhovaná úprava týkající se umožnění využití vlastního přenosného radiopřijímače a televizoru je dosud provedena pouze v podzákonné normě – vyhlášce č. 109/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby. Je žádoucí, aby úprava byla obsažena přímo v zákonu.
k bodu 10
Požadavek, aby byla osobám ve vazbě zajištěna alespoň jedna hodina vycházky každý den, považuje CPT za jedno ze základních práv vězňů. V obou zprávách však CPT uvádí, že tento minimální požadavek není vždy respektován. K zamezení toho, aby nemohli ředitelé věznic v jiných než nevyhnutelných případech rozhodovat o omezení doby vycházky, se navrhuje pravomoc k rozhodnutí o omezení nebo zrušení vycházky přenést přímo na generálního ředitele Vězeňské služby nebo jím pověřeného zaměstnance Vězeňské služby.
Ustanovení § 7 o odděleném umísťování obviněných se užije obdobně i při vycházkách. (Úprava oddělených vycházek je dosud uvedena pouze v podzákonné normě - vyhlášce č. 109/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby.) Toto důležité preventivní ustanovení je z hlediska potřeby komplexnosti úpravy navrhováno k zařazení do zákona. V praxi půjde zejména o dodržení oddělených vycházek obviněných osob od osob pravomocně odsouzených /§7 odst. 1 písm. f)/ nebo obviněných osob stíhaných pro některý z nejzávažnějších trestných činů uvedených v § 62 tr. zák. od ostatních obviněných /§ 7 odst. 1 písm. d)/.
k bodům 11 až 13
Problematika náhrady škody, kterou obviněný způsobil Vězeňské službě, se upravuje obdobně jako v zákonu č. 169/1999 Sb. Není důvod, aby u obviněných a odsouzených byla úprava odchylná.
k bodu 14
Stávající ustanovení je s ohledem na úpravu navrženou v bodu 1 duplicitní, proto se vypouští. Nové ustanovení upravuje podmínky, za kterých plní svou povinnost, vyplývající z § 34 odst. 3 písm. a) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, zaměstnanec obce s rozšířenou působností pověřený zajišťováním sociálně-právní ochrany dětí.
k bodu 15
V § 350c trestního řádu je upravena vyhošťovací vazba. Smyslem vyhošťovací vazby je umožnit výkon trestu vyhoštění za situace, kdy hrozí obava, že odsouzený cizinec se bude skrývat nebo jinak mařit výkon trestu vyhoštění. Vzhledem k tomu, že vyhošťovaní odsouzení tvoří jinou skupinu než obvinění ve výkonu vazby, je třeba tuto skutečnost promítnout do příslušných ustanovení zákona o výkonu vazby. Navrhuje se proto zakotvit do zákona nejen oddělené umístění této skupiny osob (§ 7 odst. 1), ale i jejich zařazení do výkonu vazby se zmírněným režimem (§ 28 odst. 4). V oddělení výkonu vazby se zmírněným režimem je ubytovací prostor se společným sociálním a kulturním zařízením, ve kterém se obvinění mohou volně pohybovat.
K Čl. IV
Navrhovaná účinnost zákona se odvíjí od předpokládané doby dalšího legislativního procesu a respektuje požadavek alespoň minimální legisvakance.
V Praze dne 28. května 2003
předseda vlády
místopředseda vlády
a ministr spravedlnosti