zákon č. 537/2004 Sb.

K části první

K bodu 1 (§18)

Nový odstavec 2 zohledňuje potřebu efektivního boje proti terorismu rozšířením věcné působnosti trestního zákona i na ty osoby, které by se dopustily trestného činu v cizině, avšak ve prospěch právnické osoby, sídlící na území České republiky. Půjde zejména o trestné činy mající povahu teroristických útoků (u těchto trestných činů je taková úprava povinná, a to v souladu s rámcovým rozhodnutím Rady o boji proti terorismu). Návrh současně anticipuje očekávaný vývoj, kdy lze předpokládat, že postupně se v rámci sjednocování podmínek pro postih určitých forem trestné činnosti dotýkající se zájmů více států, bude taková možnost vztahovat i na další trestné činy, které nemusí mít výlučně povahu terorismu.

Při vymezení bylo třeba, s ohledem na naši platnou právní úpravu, mimo sídla doplnit i podnik a jeho organizační složku (srov. § 21 odst. 2, 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů) a pro úplnost i provozovnu, která sice bude zpravidla organizační složkou, ale nelze ji s ní ztotožňovat (srov. § 7 odst. 3 obchodního zákoníku).

K bodu 2 (§ 19)

Taxativní výčet trestných činů uvedený v ustanovení § 19 se aktuálně upravuje v souvislosti s navrhovanými změnami ve

i trestního zákona. Jednak se vypouští z výčtu odkaz na trestný čin dle § 93a, který se navrhuje zrušit, a naopak se vkládá do výčtu nový trestný čin teroristického útoku dle § 95. Dále se navrhuje začlenit do tohoto ustanovení nový § 163a odst. 2 a 3 tr. zák. - trestný čin účasti na zločinném spolčení, což umožní důsledný postih této formy zvláštní trestné součinnosti právě u těchto závažných případů i u osob, na něž jinak tato právní úprava z hlediska věcné působnosti trestního zákona podle principu personality nedopadá.

K bodu 3 (§ 20 odst. 1)

V odstavci 1 tohoto ustanovení se navrhuje terminologické upřesnění nezbytné pro potřebu realizace evropského zatýkacího rozkazu.

K bodu 4 (§ 21 odst.2)

Radou Evropské unie bylo dne 13. června 2002 schváleno rámcové rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu a procesu předávání mezi členskými státy (2002/584/JVV). Toto rámcové rozhodnutí přijala Rada Evropské unie jako nejdůležitější z řady opatření reagujících na teroristické útoky na Spojené státy americké. Rámcové rozhodnutí přináší tři základní nové prvky. Jedná se o zrušení rozhodovací pravomoci ústředního správního orgánu (ve většině států Evropské unie je jím Ministerstvo spravedlnosti), prolomení zásady dvojí trestnosti u vymezených jednání a zásady nevydávání vlastních občanů.

Evropský zatýkací rozkaz je soudním rozhodnutím vydaným členským státem EU, kterým se vyžaduje zatčení a předání požadované osoby jiným členským státem. Může být vydán na osoby podezřelé ze spáchání trestných činů, za které je možno uložit trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby alespoň dvanáct měsíců, nebo na osoby odsouzené k trestu odnětí svobody v délce alespoň čtyř měsíců. V případech taxativně uvedených jednání, pokud je za ně možno uložit v dožadujícím členském státě trest odnětí svobody s horní hranicí alespoň tří let, je prolomena zásada dvojí trestnosti. To znamená, že postačí, když skutek, pro který je požadováno předání, je trestný podle práva dožadující země a není nutné, aby byl trestný také podle práva dožádané země. Kromě terorismu a s ním spojených trestných činů (např. únos letadla, braní rukojmí) je ve výčtu uvedeno např. obchodování s lidmi, pohlavní zneužívání dětí (včetně dětské pornografie), obchodování s drogami, vražda, loupež, znásilnění a další trestná jednání, která jsou ve středu pozornosti Evropské unie.

Rámcové rozhodnutí stanoví též možnosti odmítnutí výkonu zatýkacího rozkazu, případně stanovení taxativně uvedených podmínek, při jejichž splnění bude realizován. V případě, kdy je předáván občan vykonávajícího (dožádaného) státu může být předání podmíněno tím, že bude, po případném odsouzení ve státě, který zatýkací rozkaz vydal, vrácen zpět do domovského státu k výkonu trestu odnětí svobody (nebo ochranného opatření).

Evropský zatýkací rozkaz je adresován přímo příslušnému soudnímu orgánu – role ústředního orgánu státní správy je omezena na administrativní a technickou pomoc. Rámcovým rozhodnutím je stanoven obsah zatýkacího rozkazu i povinnost jeho překladu do jazyka vykonávajícího státu, pokud tento neučinil prohlášení o tom, že akceptuje i jiné jazyky. Dále jsou stanoveny lhůty a postupy pro rozhodování o výkonu evropského zatýkacího rozkazu a pro předání osoby.

Nutnost implementace evropského zatýkacího rozkazu je dána potřebou rychlého a efektivního boje proti zejména organizované a přeshraniční kriminalitě v Evropské unii, která jen usnadněna volným pohybem osob. Vedení trestního stíhání proti organizovaným skupinám, jejichž členové jsou z různých členských států Evropské unie, bude zjednodušeno možností stíhat všechny osoby bez ohledu na jejich občanství v jednom členském státě a v rámci jednoho trestního řízení.

K bodu 5 (§ 29)

Je nutno vypustit z tohoto ustanovení odkaz na ustanovení o trestném činu, které se touto novelou zrušuje a doplnit nové ustanovení § 95.

K bodu 6 až 8 (§ 62, § 66, § 67a)

Z těchto ustanovení je nutno vypustit odkaz na ustanovení o trestném činu, které se touto novelou zrušuje a doplnit nové ustanovení § 95.

Změny se týkají výčtu trestných činů, u nichž jsou stanoveny přísnější podmínky pro podmíněné propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody uloženého za zvlášť závažný trestný čin, výčtu trestných činů v ustanovení o účinné lítosti a výčtu trestných činů u nichž uplynutím doby nezaniká trestnost.

K bodu 9

Navrhuje se změna názvu hlavy první druhé části a oddílu prvního hlavy první části druhé, a to tak, aby odpovídaly obsahu novelizovaných ustanovení v nich zařazených. Vzhledem k internacionalizaci spolupráce, která zřetelně přerůstá národní rámec jednoho státu a kdy i mezinárodní organizace mají mnohdy nezastupitelný význam pro správné fungování národních veřejných institucí, je třeba poskytnout ochranu podle tohoto ustanovení nejen v případech, kdy je přímo napadána činnost státních a veřejných institucí republiky, ale i tehdy, je-li ohroženo plnění úkolů mezinárodními organizacemi.

K bodu 10 (§ 91)

Ve výčtu se doplňuje nový trestný čin teroristický útok podle § 95. Dále se doplňují číselná označení trestných činů v tomto ustanovení uvedených.

K bodu 11 (§ 93a)

Vzhledem k nově formulované skutkové podstatě teroristický útok v § 95, zahrnující i jednání spadající pod trestný či teroru dle § 93a spočívající v braní rukojmí pod hrozbou usmrcení či jiné těžké újmy s cílem vynutit si splnění podmínek poškozujících ústavní zřízení republiky, se stalo toto ustanovení nadbytečným a je zapotřebí ho vypustit.

K bodu 12 (§ 95) a 13 (§ 96)

Požadavek na zpřísnění trestní represe a upřesnění skutkové podstaty postihující jednání, které směřuje k destabilizaci základních demokratických hodnot společnosti, zajišťovaných činností státu, která vede fakticky k ohrožení základních hodnot života člověka a napadá funkce státu jako představitele společnosti, organizované na demokratických principech, vyplývá z rozvoje lidské civilizace, jejíž technická vyspělost vede k možnostem jejího zneužití proti ní samé izolovanými skupinami lidí (nebo i organizacemi s mezinárodní působností či celých států). Proto se navrhuje formulovat nově skutkovou podstatu trestného činu teroristický útok, která nebude zaměřena úzce jen na ochranu státního zřízení republiky ale bude chránit především obecné demokratické principy, jsou-li napadány kýmkoli na území naší republiky. Stejná ochrana se navrhuje poskytnout i mezinárodním organizacím, jejichž význam roste s rozvojem mezinárodní spolupráce i s potřebami zajišťovat určité činnosti v mezinárodním měřítku jednotně, pomocí těchto organizací. Nová skutková podstata chrání v nejširší míře uvedené principy proti jakékoli formě jednání, mající povahu teroristických činů. Výčet jednání je taxativní a odpovídá požadavkům rámcového rozhodnutí Rady 2002/475/JVV o boji proti terorismu.

Jedním z úkolů Národního akčního plánu boje proti terorismu schváleného vládou je též zajistit přístup České republiky k Úmluvě o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti námořní plavby a k Protokolu o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti pevných plošin umístěných na kontinentálním šelfu. K ratifikaci Úmluvy a Protokolu je proto nutné, aby požadavky obsažené v těchto dokumentech se promítly do trestního zákona. V ustanovení odstavce 1 písmeno c) návrhu je ochrana pevných plošin umístěných na pevninské mělčině výslovně zmíněna. Uvedením „jiných důležitých zařízení“ byla zvolena úprava, která umožní poskytnutí ochrany vyplývající z případných dalších, v budoucnu uzavíraných mezinárodních smluv, i jiným objektům, aniž by bylo v každém takovém případě nutno činit pokaždé nové zásahy do trestního zákona.

Nově formulovaná skutková podstata podle odstavce 2 dovolí postihovat stejným způsobem i jednání osob, které teroristickým útokem vyhrožují nebo vědomě materiálně a zejména finančně, podporují činnost, která je podřazena pod jednání, popsané ve všech alternativách odstavce 1. Jde fakticky o další formu trestné součinnosti, která má jinak svoji obdobu v pomoci k trestnému činu podle zásad uvedených v § 10 odst. 1 tr. zák., zejména v podobě poskytování prostředků ke spáchání trestného činu. Protože však jde o jednání natolik specifické a může mít řadu různých zvláštních podob, přičemž dostatečná finanční podpora teroristických aktivit je základní podmínkou pro činnost těchto zločineckých struktur, je nutno vyjádřit zavrženíhodnost takového jednání formulací zvláštní skutkové podstaty, z níž jednoznačně vyplývá, že finanční podpora terorismu zasluhuje stejně přísný trest jako vlastní terorismus.

V souvislosti se zařazením  trestného činu teroristického útoku, který se navrhuje zařadit na místo stávajícího trestného činu záškodnictví podle § 95 (záškodnictví podle § 96 se navrhuje s potřebnou úpravou zachovat), je třeba upravit název této hlavy a prvního oddílu a znění dalších skutkových podstat – vlastizrady podle § 91 (kde jde o výčet trestných činů) a záškodnictví podle § 96, neboť záškodnictví podle § 95 je nyní obsaženo v trestném činu teroristického útoku.

Teroristický útok nevylučuje samostatnou stávající skutkovou podstatu teroru, neboť ta postihuje pokus nebo dokonané úmyslné usmrcení jiného v úmyslu poškodit ústavní zřízení republiky (typicky jde o vraždu ústavního představitele republiky, což nemusí být teroristickým útokem, který předpokládá úmysl rozvrátit ústavní zřízení republiky - mimo dalších alternativ - což je kvalitativně jiný úmysl, navíc pro naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 95 odst. 3 písm. b) postačí z hlediska zavinění i nedbalost [srov. § 6 písm. a) tr. zák.]).

Trestný čin teroristického útoku také nevylučuje ponechání trestného činu rozvracení republiky podle § 92, neboť jde o násilné akce proti republice nebo jejím orgánům, kdy násilí může být pácháno nejen na osobách, ale i na věcech, a takové útoky, které směřují proti republice nebo jejím orgánům - např. násilné hromadné akce páchané ve specifickém úmyslu rozvrátit ústavní zřízení, územní celistvost nebo obranyschopnost republiky anebo zničit její samostatnost, které nejsou pokryty vymezením skutkové podstaty rozvracení republiky.

V podstatě z obdobných důvodů se ponechává v trestním zákoně trestný čin záškodnictví podle § 96, který pokrývá zničení nebo poškození věci nebo její učinění neupotřebitelnou ve specifickém záškodnickém úmyslu, což také u jednotlivé věci není pokryto teroristickým útokem [srov. písmena c), d) a g) § 95 odst. 1 tr.zák].

K bodu 14 (§ 162a)

V ustanovení nového odstavce 3 se promítá plnění protikorupčních úkolů stanovených v rámci Společné akce ze dne 22. prosince 1998 přijaté Radou na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o korupci v soukromém sektoru (98/742/JVV).

K bodu 15 a 16 (§ 163a, 163c)

Navrhuje se doplnění tohoto ustanovení ve vazbě na novou skutkovou podstatu trestného činu teroristického útoku dle § 95.

K bodu 17 až 21 (§ 166 až 168)

V návaznosti na zrušení některých skutkových podstat a zakotvení nových je nutno provést i příslušné změny v dotčených ustanoveních ve

i trestního zákona.

K bodu 22 (§ 216a)

Tato úprava je nutná, aby se ustanovení § 216a nepřekrývalo s novým ustanovením § 232a. Dojde tím i k náležitému vyjádření rozdílu v postihu předání dítěte k adopci na rozdíl od obchodování s dítětem za účelem sexuálního zneužívání, k otroctví nebo nevolnictví, k nuceným pracím nebo jiným formám vykořisťování.

K bodu 23 a 24 (§ 232a)

Nově navrhované ustanovení reaguje na posilování role trestněprávní represe v oblasti boje proti obchodování s lidmi za účelem sexuálního zneužívání, otroctví, nevolnictví, nucené práce v mezinárodním měřítku, k němuž přistoupila i Evropská unie. Tato právní úprava patří do oblasti těch pravidel, jež – bez ohledu na předpokládané zapojení ČR do struktur EU – je nezbytně nutné přijmout, aby byla ČR vnímána jako součást světového demokratického společenství, hájícího společně základní lidská práva.

Navrhovaná úprava odpovídá požadavkům rámcového rozhodnutí Rady z 19. července 2002 o potírání obchodování s lidmi (2002/629/JVV). Pojmy „vykořisťování“ a „sexuální obtěžování“ jsou běžně používány v mezinárodních dokumentech a jejich výklad nečiní ani v českém právním řádu problémy.

Ustanovení § 246 obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku je současně jako nadbytečné zrušeno.

K části druhé

K § 22 odst. 1 písm. a)

Navrhuje se v návaznosti na změny provedené v trestním zákoně provést i nezbytné úpravy v zákoně o zbraních, neboť je třeba zachovat provázanost obou předpisů. Do struktury či obsahu zákona č. 119/2002 Sb., zákon o zbraních, se jinak nezasahuje.

K části třetí

Navrhuje se účinnost tohoto zákona vázat na den vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost.

V Praze dne 5. listopadu 2003

předseda vlády

ministr spravedlnosti

i dovoluje. Uloží-li soud takový trest, může zároveň rozhodnout, že doba výkonu trestu ve věznici se zvýšenou ostrahou se pro účely podmíněného propuštění do doby výkonu trestu nezapočítává.

(2) Trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let může soud uložit pouze tehdy, jestliže stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost je velmi vysoký nebo možnost nápravy pachatele je obzvláště ztížena.

(3) Trest odnětí svobody na doživotí může soud uložit pouze pachateli, který spáchal trestný čin vraždy podle § 219 odst. 2, nebo který při trestném činu vlastizrady (§ 91), teroru podle § 93 nebo § 93a odst. 3, teroristického útoku (§ 95), obecného ohrožení podle § 179 odst. 3 nebo genocidia (§ 259) zavinil smrt jiného úmyslně, a to za podmínek, že

a) stupeň nebezpečnosti takového trestného činu pro společnost je mimořádně vysoký vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť zavrženíhodné pohnutce nebo k zvlášť těžkému a těžko napravitelnému následku, a

b) uložení takového trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti nebo není naděje, že by pachatele bylo možno napravit trestem odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let.

**

Podmíněné propuštění a podmíněné upuštění

od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti

nebo zákazu pobytu

§ 61

(1) Po výkonu poloviny uloženého nebo podle rozhodnutí prezidenta republiky zmírněného trestu odnětí svobody může soud odsouzeného podmíněně propustit na svobodu, jestliže odsouzený ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení a

a) může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život, nebo

b) soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného.

(2) Po výkonu poloviny trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu může soud podmíněně upustit od výkonu jeho zbytku, jestliže odsouzený v době výkonu trestu způsobem svého života prokázal, že dalšího výkonu tohoto trestu není třeba, anebo jestliže soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného.

§ 62

(1) Osoba odsouzená za trestný čin vlastizrady (§ 91), rozvracení republiky (§ 92), teroru (§ 93 a 93a), teroristického útoku (§ 95), záškodnictví (§ 95 a 96), sabotáže (§ 97), vyzvědačství (§ 105), válečné zrady (§ 114), nedovoleného překročení státní hranice podle § 171b odst. 3, obecného ohrožení podle § 179 odst. 2, 3, ohrožení bezpečnosti vzdušného dopravního prostředku a civilního plavidla podle § 180a, zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny podle § 180c odst. 2, nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 4, vraždy (§ 219), obchodování s lidmi podle § 232a odst. 3, 4,loupeže podle § 234 odst. 2, 3, braní rukojmí podle § 234a odst. 3, znásilnění podle § 241 odst. 3, 4, pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 3, 4, krádeže podle § 247 odst. 4, zpronevěry podle § 248 odst. 4, podvodu podle § 250 odst. 4, pojistného podvodu podle § 250a odst. 5, úvěrového podvodu podle § 250b odst. 5, genocidia (§ 259) nebo perzekuce obyvatelstva podle § 263a odst. 3, trestný čin proti míru podle § 1 zákona č. 165/1990 Sb., na ochranu míru, jakož i zvlášť nebezpečný recidivista nebo osoba odsouzená k výjimečnému trestu odnětí svobody (§ 29 odst. 2) mohou být podmíněně propuštěni až po výkonu dvou třetin uloženého trestu odnětí svobody.

(2) Osoba odsouzená k výjimečnému trestu odnětí svobody na doživotí může být podmíněně propuštěna až po nejméně dvaceti letech výkonu tohoto trestu.

§ 63

(1) Při podmíněném propuštění stanoví soud zkušební dobu na jeden rok až sedm let; zkušební doba počíná podmíněným propuštěním odsouzeného. Soud může zároveň vyslovit nad pachatelem dohled. Pro výkon dohledu platí ustanovení § 26a a 26b obdobně.

(2) Při podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu soud stanoví zkušební dobu až na pět let, nikoliv však na dobu kratší než zbytek trestu; zkušební doba počíná právní mocí rozhodnutí o tomto upuštění.

(3) Podmíněně propuštěnému může soud uložit přiměřená omezení a přiměřené povinnosti uvedené v § 26 odst. 4 směřující k tomu, aby vedl řádný život; může mu též uložit, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.

§ 64

(1) Jestliže podmíněně propuštěný nebo odsouzený, u něhož se podmíněně upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu, vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se zbytek trestu vykoná.

(2) Vyslovil-li soud, že se podmíněně propuštěný nebo odsouzený, u něhož se podmíněně upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu, osvědčil, má se za to, že trest byl vykonán dnem, kdy byl podmíněně propuštěn nebo kdy nabylo právní moci rozhodnutí, že se podmíněně upouští od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu.

(3) U podmíněně propuštěného nebo u odsouzeného, u něhož se podmíněně upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu, se má za to, že trest byl vykonán dnem, kdy došlo k podmíněnému propuštění nebo kdy nabylo právní moci rozhodnutí, že se podmíněně upouští od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu, také tehdy, neučinil-li soud bez jeho viny do roka od uplynutí zkušební doby rozhodnutí podle odstavce 1.

(4) Opětovné podmíněné propuštění z výkonu téhož trestu je možné po výkonu poloviny zbytku trestu a v případech uvedených v § 62 odst. 1 po výkonu dvou třetin zbytku trestu.

(5) Jestliže byla záruka za dovršení nápravy odsouzeného odvolána tím, kdo ji poskytl, přezkoumá soud jeho chování během zkušební doby, a shledá-li, že podmíněné propuštění nebo podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu neplní své poslání, rozhodne, že se zbytek trestu vykoná; jinak podmíněné propuštění nebo podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu ponechá v platnosti.

HLAVA PÁTÁ

Zánik trestnosti a trestu

§ 65

Zánik nebezpečnosti trestného činu

pro společnost

(1) Trestnost činu, který byl v době spáchání pro společnost nebezpečný, zaniká, jestliže vzhledem k změně situace anebo vzhledem k osobě pachatele pominula nebezpečnost trestného činu pro společnost.

(2) Trestnost činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, spáchaného mladistvým zaniká, jestliže mladistvý po spáchání činu

a) dobrovolně odstranil nebo napravil způsobený následek, zejména nahradil způsobenou škodu nebo učinil opatření potřebná k její náhradě,

b) svým chováním projevil účinnou snahu po nápravě, a

c) trestný čin neměl trvale nepříznivých následků pro poškozeného nebo pro společnost.

§ 66

Účinná lítost

Trestnost vlastizrady (§ 91), rozvracení republiky (§ 92), teroru (§ 93 a 93a), teroristického útoku (§ 95), záškodnictví (§ 95 a 96), sabotáže (§ 97), vyzvědačství (§ 105), ohrožení utajované skutečnosti (§ 106 a 107), porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou (§ 124), porušování předpisů o nakládání s kontrolovaným zbožím a technologiemi (§ 124a, 124b, 124c), porušování předpisů o zahraničním obchodu s vojenským materiálem (§ 124d, 124e, 124f), porušení povinnosti v řízení o konkursu (§ 126), ohrožení devizového hospodářství (§ 146), zkrácení daně, poplatku a podobné dávky (§ 148), vzpoury vězňů (§ 172), obecného ohrožení (§ 179 a 180), ohrožení a poškození životního prostředí (§ 181a a 181b), poškozování lesa těžbou (§ 181c), nakládání s nebezpečnými odpady (§ 181e), neoprávněného nakládání s chráněnými a volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami (§ 181f, 181g, 181h), poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení (§ 182 až 184), šíření nakažlivé choroby (§ 189 až 192), ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými potřebami (§ 193 a 194), šíření poplašné zprávy (§ 199), braní rukojmí (§ 234a), genocidia (§ 259) a používání zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje (§ 262) zaniká, jestliže pachatel dobrovolně

a) škodlivý následek trestného činu zamezil nebo napravil, nebo

b) učinil o trestném činu oznámení v době, kdy škodlivému následku trestného činu mohlo být ještě zabráněno. Oznámení je nutno učinit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu; voják může místo toho učinit oznámení veliteli nebo náčelníku.

Promlčení trestního stíhání

§ 67

(1) Trestnost činu zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí

a) dvacet let, jde-li o trestný čin, za který tento zákon ve

i dovoluje uložení výjimečného trestu a trestný čin spáchaný při vypracování nebo při schvalování privatizačního projektu podle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů,

b) dvanáct let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně deset let,

c) pět let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně tři léta,

d) tři léta u ostatních trestných činů.

(2) Do promlčecí doby se nezapočítává

a) doba, po kterou nebylo možno pachatele postavit před soud pro zákonnou překážku,

b) doba, po kterou se pachatel zdržoval v cizině,

c) zkušební doba podmíněného zastavení trestního stíhání.

(3) Promlčení trestního stíhání se přerušuje

a) sdělením obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícími úkony policejního orgánu, státního zástupce nebo soudu směřujícími k trestnímu stíhání pachatele, nebo

b) spáchal-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který tento zákon stanoví trest stejný nebo přísnější.

(4) Přerušením promlčení počíná nová promlčecí doba.

§ 67a

Uplynutím promlčecí doby nezaniká trestnost

a) trestných činů uvedených v hlavě desáté, s výjimkou trestného činu podle § 261,

b) trestného činu teroru (§ 93 a 93a), teroristického útoku (§ 95), obecného ohrožení (§ 179 odst. 2, 3), vraždy (§ 219), ublížení na zdraví [§ 221 odst. 2 písm. b), odst. 3 a 4, § 222], omezování osobní svobody (§ 231 odst. 4), zbavení osobní svobody (§ 232), zavlečení do ciziny (§ 233) a porušování domovní svobody (§ 238 odst. 2, 3), pokud byly spáchány za takových okolností, že zakládají válečný zločin nebo zločin proti lidskosti podle předpisů mezinárodního práva,

c) trestného činu podle § 1 zákona ze dne 20. prosince 1950 č. 165 Sb., na ochranu míru,

d) jiných trestných činů spáchaných v době od 25. února 1948 do 29. prosince 1989, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody činí nejméně deset let, pokud z politických důvodů neslučitelných se základními zásadami právního řádu demokratického státu nedošlo k pravomocnému odsouzení nebo zproštění obžaloby, a buď byly spáchány veřejnými činiteli anebo byly spáchány v souvislosti s pronásledováním jednotlivce nebo skupiny osob z důvodů politických, rasových či náboženských.

**

ČÁST DRUHÁ

HLAVA PRVNÍ

Trestné činy proti republice

TRESTNÉ ČINY PROTI REPUBLICE, CIZÍMU STÁTU

NEBO MEZINÁRODNÍ ORGANIZACI

Oddíl první

Trestné činy proti základům republiky

Trestné čiy proti základům republiky, cizího státu

nebo mezinárodní organizace

§ 91

Vlastizrada

Občan České republiky, který ve spojení s cizí mocí nebo s cizím činitelem spáchá trestný čin rozvracení republiky (§ 92), teroru (§ 93), teroristického útoku (§ 95), záškodnictví (§ 96) nebo sabotáže (§ 97), bude potrestán odnětím svobody na dvanáct až patnáct let nebo výjimečným trestem.

§ 92

Rozvracení republiky

(1) Kdo v úmyslu rozvrátit ústavní zřízení, územní celistvost nebo obranyschopnost republiky anebo zničit její samostatnost se účastní násilných akcí proti republice nebo jejím orgánům, bude potrestán odnětím svobody na osm až dvanáct let.

(2) Odnětím svobody na dvanáct až patnáct let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,

b) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví více osob nebo smrt,

c) způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu nebo jiný zvlášť závažný následek, nebo

d) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu

Teror

§ 93

Kdo v úmyslu poškodit ústavní zřízení republiky jiného úmyslně usmrtí nebo se o to pokusí, bude potrestán odnětím svobody na dvanáct až patnáct let nebo výjimečným trestem.

§ 93a

(1) Kdo se zmocní rukojmí a hrozí, že ho usmrtí anebo že mu způsobí újmu na zdraví nebo jinou újmu, s cílem vynutit si splnění podmínek poškozujících ústavní zřízení republiky, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let.

(2) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,

b) je-li při takovém činu rukojmím osoba mladší než osmnáct let,

c) je-li při takovém činu rukojmími více osob, nebo

d) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.

(3) Odnětím svobody na deset až patnáct let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.

§ 94

Zrušen.

Záškodnictví

§ 95

(1) Kdo v úmyslu poškodit ústavní zřízení nebo obranyschopnost republiky

a) vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že způsobí požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání (obecné nebezpečí), nebo

b) obecné nebezpečí zvýší nebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění,

bude potrestán odnětím svobody na pět až dvanáct let.

(2) Odnětím svobody na dvanáct až patnáct let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,

b) spáchá-li takový čin opětovně,

c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví více osob nebo smrt,

d) způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu nebo jiný zvlášť závažný následek, nebo

e) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu.

§ 95

Teroristický útok

(1) Kdo v úmyslu poškodit ústavní zřízení nebo obranyschopnost republiky, narušit nebo zničit základní politickou, hospodářskou nebo sociální strukturu republiky nebo mezinárodní organizace, závažným způsobem zastrašit obyvatelstvo nebo protiprávně přinutit vládu nebo jiný státní orgán nebo mezinárodní organizaci, aby něco konala, opominula nebo trpěla,

a) provede útok ohrožující život nebo zdraví člověka s cílem způsobit smrt nebo těžkou újmu na zdraví,

b) zmocní se rukojmí nebo provede únos,

c) zničí nebo poškodí ve větší míře veřejné zařízení, dopravní nebo telekomunikační systém, včetně informačního systému, pevnou plošinu na pevninské mělčině, energetické, vodárenské, zdravotnické nebo jiné důležité zařízení, veřejné prostranství nebo majetek s cílem ohrozit tím lidské životy, bezpečnost uvedeného zařízení, systému nebo prostranství anebo vydat majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu,

d) naruší nebo přeruší dodávku vody, elektrické energie nebo jiného základního přírodního zdroje s cílem ohrozit tím lidské životy nebo vydat majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu,

e) zmocní se letadla, lodi nebo jiného prostředku osobní či nákladní dopravy nebo nad ním vykonává kontrolu, anebo zničí nebo či vážně poškodí navigační zařízení nebo ve větším rozsahu zasahuje do jeho provozu nebo sdělí důležitou nepravdivou informaci, čímž ohrozí život nebo zdraví lidí, bezpečnost takového dopravního prostředku anebo vydá majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu,

f) nedovoleně vyrobí nebo jinak získá, přechovává, dováží, přepravuje, vyváží či jinak dodává nebo užije výbušninu, jadernou, biologickou, chemickou nebo jinou hromadně účinnou zbraň, anebo provádí nedovolený výzkum a vývoj jaderné, biologické, chemické nebo jiné zbraně nebo bojového prostředku nebo výbušniny zakázané zákonem nebo mezinárodní smlouvou, nebo

g) vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že způsobí požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání, nebo takové obecné nebezpečí zvýší nebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění,

bude potrestán odnětím svobody na pět až patnáct let, popřípadě vedle tohoto trestu též propadnutím majetku.

(2) Stejně bude potrestán, kdo

a) jednáním uvedeným v odstavci 1 vyhrožuje, nebo

b) kdo takové jednání finančně, materiálně nebo jinak podporuje.

(3) Odnětím svobody na deset až patnáct let, popřípadě vedle tohoto trestu též propadnutím majetku, nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,

b) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví nebo smrt,

c) způsobí-li takovým činem, že větší počet lidí zůstal bez přístřeší,

d) způsobí-li takovým činem značné potíže ve výrobě zboží základní potřeby nebo při zásobování takovým zbožím,

e) způsobí-li takovým činem ve větším rozsahu přerušení dopravy,

f) způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu,

g) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu,

h) ohrozí-li takovým činem závažně mezinárodní postavení republiky nebo postavení mezinárodní organizace, v níž je Česká republika členem, nebo

i) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu.

(4) Ochrana podle odstavce 1 až 3 se poskytuje též cizímu státu.

§ 96

(1) Kdo v úmyslu uvedeném v § 95 odst. 1 cizí nebo vlastní věc zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let.

(2) Odnětím svobody na deset až patnáct let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu.

§ 96

Záškodnictví

(1) Kdo v úmyslu poškodit ústavní zřízení nebo obranyschopnost republiky cizí nebo vlastní věc zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let.

(2) Odnětím svobody na deset až patnáct let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu.

§ 97

Sabotáž

(1) Kdo v úmyslu poškodit ústavní zřízení nebo obranyschopnost republiky zneužije svého zaměstnání, povolání, postavení nebo své funkce nebo se dopustí jiného jednání k tomu, aby

a) mařil nebo ztěžoval plnění důležitého úkolu státního orgánu, ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru, hospodářské organizace nebo jiné instituce, nebo

b) způsobil v činnosti takového orgánu anebo takové organizace nebo instituce poruchu nebo jinou závažnou škodu,

bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let.

(2) Odnětím svobody na osm až dvanáct let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo

b) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu.

(3) Odnětím svobody na deset až patnáct let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán,

a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví více osob nebo smrt,

b) způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu nebo jiný zvlášť závažný následek, nebo

c) zorganizuje-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu.

**

Oddíl třetí

Úplatkářství

§ 160

Přijímání úplatku

(1) Kdo v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu přijme nebo si dá slíbit úplatek, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.

(2) Kdo za okolností uvedených v odstavci 1 úplatek žádá, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2

a) v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch, nebo

b) spáchá-li takový čin jako veřejný činitel.

(4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2

a) v úmyslu opatřit sobě nebo jinému prospěch velkého rozsahu, nebo

b) spáchá-li takový čin jako veřejný činitel v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch.

§ 161

Podplácení

(1) Kdo jinému v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch nebo způsobit jinému značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek, nebo

b) spáchá-li takový čin vůči veřejnému činiteli.

§ 162

Nepřímé úplatkářství

(1) Kdo žádá nebo přijme úplatek za to, že bude svým vlivem působit na výkon pravomoci veřejného činitele, nebo za to, že tak již učinil, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

(2) Kdo z důvodu uvedeného v odstavci 1 jinému poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

§ 162a

Společné ustanovení

(1) Úplatkem se rozumí neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě, a na kterou není nárok.

(2) Veřejným činitelem podle § 160 až 162 se vedle osoby uvedené v § 89 odst. 9 rozumí též jakákoliv osoba zastávající funkci

a) v zákonodárném nebo soudním orgánu nebo v orgánu veřejné správy cizího státu, nebo

b) v podniku, v němž má rozhodující vliv cizí stát, nebo v mezinárodní organizaci vytvořené státy nebo jinými subjekty mezinárodního práva veřejného,

pokud je s výkonem takové funkce spojena pravomoc při obstarávání věcí obecného zájmu a trestný čin byl spáchán v souvislosti s touto pravomocí.

(3) Za obstarávání věcí obecného zájmu se považuje též zachovávání povinnosti uložené právním předpisem nebo smluvně převzaté, jejímž účelem je zajistit, aby v obchodních vztazích nedocházelo k poškozování nebo bezdůvodnému zvýhodňování účastníků těchto vztahů nebo osob, které jejich jménem jednají.

§ 163

Zvláštní ustanovení o účinné lítosti

Trestnost podplácení (§ 161) a nepřímého úplatkářství (§ 162) zaniká, jestliže pachatel úplatek poskytl nebo slíbil jen proto, že byl o to požádán, a učinil o tom dobrovolně bez odkladu oznámení státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu.

Oddíl čtvrtý

Zločinné spolčení

§ 163a

Účast na zločinném spolčení

(1) Kdo založí zločinné spolčení, nebo

kdo se činnosti takového spolčení účastní, anebo

kdo zločinné spolčení podporuje,

bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let nebo propadnutím majetku.

(2) Ustanovení § 43 a 44 se na pachatele činu uvedeného v odstavci 1 neužije.

§ 163a

Účast na zločinném spolčení

(1) Kdo založí zločinné spolčení, nebokdo se činnosti takového spolčení účastní, nebo

kdo zločinné spolčení podporuje, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let nebo propadnutím majetku.

(2) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve vztahu k zločinnému spolčení určenému nebo zaměřenému k páchání teroru (§ 93) nebo teroristického útoku (§ 95).

(3) Odnětím svobody na pět až patnáct let bude pachatel potrestán, je-li vedoucím činitelem nebo představitelem zločinného spolčení určeného nebo zaměřeného k páchání teroru (§ 93) nebo teroristického útoku (§ 95).

(4) Ustanovení § 43 a 44 se na pachatele činu uvedeného v odstavci 1, 2 a 3 neužije.

§ 163b

Kdo spáchá čin uvedený v § 163a, není trestný, učinil-li o zločinném spolčení oznámení státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému tímto zákonem z jiného činu zločinného spolčení, než je uveden v § 163a, mohlo být ještě odstraněno. Voják může takové oznámení učinit i veliteli nebo náčelníku.

§ 163c

(1) Policista plnící úkoly jako agent podle zvláštního zákona, který se účastní činnosti zločinného spolčení nebo zločinné spolčení podporuje, není pro trestný čin účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 nebo 2 trestný, jestliže se takového činu dopustil s cílem odhalit pachatele trestné činnosti spáchané ve prospěch zločinného spolčení.

(2) Beztrestným se nestává agent, který zločinné spolčení založil nebo zosnoval.

Oddíl pátý

Některé formy trestné součinnosti

§ 164

Podněcování

Kdo veřejně podněcuje k trestnému činu nebo k hromadnému neplnění důležité povinnosti uložené podle zákona, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

§ 165

Schvalování trestného činu

(1) Kdo veřejně schvaluje trestný čin nebo kdo veřejně vychvaluje pro trestný čin jeho pachatele, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

(2) Stejně bude potrestán, kdo v úmyslu projevit s trestným činem souhlas

a) pachatele nebo osobu jemu blízkou odmění nebo odškodní za trest, nebo

b) na takovou odměnu nebo odškodnění sbírá.

§ 166

Nadržování

(1) Kdo pachateli trestného činu pomáhá v úmyslu umožnit mu, aby unikl trestnímu stíhání, trestu nebo ochrannému opatření nebo jejich výkonu, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta; pomáhá-li však takto pachateli trestného činu, na který tento zákon stanoví trest mírnější, bude potrestán oním trestem mírnějším.

(2) Kdo spáchá čin uvedený v odstavci 1 ve prospěch osoby sobě blízké, není trestný, ledaže by tak učinil v úmyslu

a) pomoci osobě, která spáchala trestný čin vlastizrady (§ 91), rozvracení republiky (§ 92), teroru (§ 93 a 93a), teroristického útoku (95), záškodnictví (§ 95 a 96), sabotáže (§ 97), vyzvědačství (§ 105 odst. 3 a 4), účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 2 a 3, nebo genocidia (§ 259), nebo

b) opatřit sobě nebo jinému majetkový prospěch.

§ 167

Nepřekažení trestného činu

(1) Kdo se hodnověrným způsobem doví, že jiný připravuje nebo páchá trestný čin vlastizrady (§ 91), rozvracení republiky (§ 92), teroru (§ 93 a 93a), teroristického útoku (§ 95), záškodnictví (§ 95 a 96), sabotáže (§ 97), vyzvědačství (§ 105), ohrožení utajované skutečnosti podle § 106, válečné zrady (§ 114), porušování předpisů o nakládání s kontrolovaným zbožím a technologiemi (§ 124a, 124b, 124c), porušování předpisů o zahraničním obchodu s vojenským materiálem (§ 124d, 124e, 124f), padělání a pozměňování peněz (§ 140), účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 2 a 3, nedovoleného překročení státní hranice podle § 171b odst. 2 a 3, neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 178 odst. 3, obecného ohrožení podle § 179, ohrožení bezpečnosti vzdušného dopravního prostředku a civilního plavidla podle § 180a, zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny podle § 180c odst. 2, nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 a 188, týrání svěřené osoby (§ 215), vraždy (§ 219), loupeže (§ 234), braní rukojmí (§ 234a), znásilnění (§ 241), pohlavního zneužívání podle § 242, krádeže podle § 247 odst. 4, zpronevěry podle § 248 odst. 4, podvodu podle § 250 odst. 4, pojistného podvodu podle § 250a odst. 5, úvěrového podvodu podle § 250b odst. 5, podílnictví podle § 251 odst. 3, legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 252a odst. 3, genocidia (§ 259), používání zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje (§ 262), válečné krutosti (§ 263), plenění v prostoru válečných operací (§ 264), neuposlechnutí rozkazu podle § 273 odst. 2 písm. a), zprotivení a donucení k porušení vojenské povinnosti podle § 275 odst. 2 písm. a), porušování práv a chráněných zájmů vojáků podle § 279a odst. 3 a § 279b odst. 3, zběhnutí (§ 282) nebo ohrožení morálního stavu jednotky podle § 288 odst. 2, a spáchání nebo dokončení takového trestného činu nepřekazí, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta; stanoví-li tento zákon na některý z těchto trestných činů trest mírnější, bude potrestán oním trestem mírnějším.

(2) Kdo spáchá čin uvedený v odstavci 1, není trestný, nemohl-li trestný čin překazit bez značných nesnází nebo aniž by sebe nebo osobu blízkou uvedl v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stíhání. Uvedení osoby blízké v nebezpečí trestního stíhání však nezbavuje pachatele trestnosti, týká-li se nepřekažení trestného činu vlastizrady (§ 91), rozvracení republiky (§ 92), teroru (§ 93 a 93a), teroristického útoku (§ 95), záškodnictví (§ 95 a 96), sabotáže (§ 97), vyzvědačství (§ 105), ohrožení utajované skutečnosti podle § 106,účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 2 a 3 nebo genocidia (§ 259).

(3) Překazit trestný čin lze i jeho včasným oznámením státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu; voják může místo toho učinit oznámení veliteli nebo náčelníku.

§ 168

Neoznámení trestného činu

(1) Kdo se hodnověrným způsobem doví, že jiný spáchal trestný čin vlastizrady (§ 91), rozvracení republiky (§ 92), teroru (§ 93 a 93a), teroristického útoku (§ 95), záškodnictví (§ 95 a 96), sabotáže (§ 97), vyzvědačství (§ 105 odst. 2, 3 a 4), ohrožení utajované skutečnosti (§ 106 a 107), porušování předpisů o nakládání s kontrolovaným zbožím a technologiemi (§ 124a, 124b, 124c), porušování předpisů o zahraničním obchodu s vojenským materiálem (§ 124d, 124e, 124f), padělání a pozměňování peněz (§ 140), neoprávněného nakládání s osobními údaji (§ 178 odst. 3), účasti na zločinném spolčení (§ 163a odst. 1) 163a odst. 2 a 3), obecného ohrožení podle § 179, ohrožení bezpečnosti vzdušného dopravního prostředku a civilního plavidla podle § 180a, zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny podle § 180c odst. 2, týrání svěřené osoby (§ 215), vraždy (§ 219), genocidia (§ 259) nebo používání zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje (§ 262), a takový trestný čin neoznámí bez odkladu státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu nebo místo toho, jde-li o vojáka, veliteli nebo náčelníku, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta; stanoví-li tento zákon na některý z těchto trestných činů trest mírnější, bude potrestán oním trestem mírnějším.

(2) Kdo spáchá čin uvedený v odstavci 1, není trestný, nemohl-li oznámení učinit, aniž by sebe nebo osobu blízkou uvedl v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stíhání. Uvedení osoby blízké v nebezpečí trestního stíhání však nezbavuje pachatele trestnosti, týká-li se neoznámení trestného činu vlastizrady (§ 91), rozvracení republiky (§ 92), teroru (§ 93 a 93a), teroristického útoku (§ 95), záškodnictví (§ 95 a 96), sabotáže (§ 97), vyzvědačství (§ 105 odst. 2, 3 a 4), ohrožení utajované skutečnosti (§ 106 a 107), účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 2 a 3 nebo genocidia (§ 259).

(3) Oznamovací povinnosti nemá advokát nebo advokátní koncipient, který se dozví o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem advokacie nebo právní praxe. Oznamovací povinnost nemá také duchovní registrované církve a náboženské společnosti s oprávněním k výkonu zvláštních práv, dozví-li se o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo v souvislosti s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství.

**

§ 216

Únos

(1) Kdo dítě nebo osobu stiženou duševní poruchou nebo duševně nedostatečně vyvinutou odejme z opatrování toho, kdo má podle zákona nebo podle úředního rozhodnutí povinnost o ně pečovat, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 v úmyslu opatřit sobě nebo jinému majetkový prospěch, nebo

b) ohrozí-li takovým činem mravní vývoj unesené osoby.

(3) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví, smrt nebo jiný zvlášť závažný následek.

§ 216a

Obchodování s dětmi

(1) Kdo za odměnu svěří dítě do moci jiného za účelem adopce, využívání dětské práce nebo pro jiný účel za účelem adopce nebo pro jiný podobný účel, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo

b) získá-li takovým činem značný prospěch.

(3) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví, smrt nebo jiný zvlášť závažný následek.

§ 216b

Společné ustanovení

Dítětem podle § 216 a 216a se rozumí osoba mladší než osmnáct let.

**

Oddíl první

Trestné činy proti svobodě

§ 231

Omezování osobní svobody

(1) Kdo jinému bez oprávnění brání užívat osobní svobody, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

(2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 v úmyslu usnadnit jiný trestný čin.

(3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny.

(4) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví, smrt nebo jiný zvlášť závažný následek.

§ 232

Zbavení osobní svobody

(1) Kdo jiného zbaví osobní svobody, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až osm let.

(2) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví, smrt nebo jiný zvlášť závažný následek.

§ 232a

Obchodování s lidmi

(1) Kdo přiměje, zjedná, najme, zláká, dopraví, ukryje, zadržuje nebo vydá osobu mladší osmnácti let, aby jí bylo užito

a) k pohlavnímu styku nebo k jiným formám sexuálního obtěžování nebo zneužívání,

b) k otroctví nebo nevolnictví, nebo

c) k nuceným pracím nebo k jiným formám vykořisťování,

bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let.

(2) Stejně bude potrestán, kdo jiného za použití násilí, pohrůžky násilí nebo lstí anebo zneužitím jeho omylu, tísně nebo závislosti, přiměje, zjedná, najme, zláká, dopraví, ukryje, zadržuje nebo vydá, aby ho bylo užito

a) k pohlavnímu styku nebo k jiným formám sexuálního obtěžování nebo zneužívání,

b) k otroctví nebo nevolnictví, nebo

c) k nuceným pracím nebo k jiným formám vykořisťování.

(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny,

b) vydá-li takovým činem jiného v nebezpečí těžké újmy na zdraví nebo smrti,

c) spáchá-li takový čin v úmyslu získat značný prospěch, nebo

d) spáchá-li takový čin v úmyslu, aby jiného bylo užito k prostituci.

(4) Odnětím svobody na osm až patnáct let bude pachatel potrestán,

a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 těžkou újmu na zdraví, smrt nebo jiný zvlášť závažný následek,

b) spáchá-li takový čin v úmyslu získat prospěch velkého rozsahu, nebo

c) spáchá-li takový čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.

§ 233

Zavlečení do ciziny

(1) Kdo jiného zavleče do ciziny, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až osm let.

(2) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,

b) spáchá-li takový čin na osobě mladší než patnáct let nebo na osobě stižené duševní poruchou nebo duševně nedostatečně vyvinuté, nebo

c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví, smrt nebo jiný zvlášť závažný následek.

§ 246

Obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku

(1) Kdo do ciziny nebo z ciziny zláká, najme nebo dopraví jiného v úmyslu, aby ho bylo užito k pohlavnímu styku, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

(2) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,

b) spáchá-li takový čin v úmyslu získat značný prospěch,

c) spáchá-li takový čin na jiném mladším než osmnáct let, nebo

d) spáchá-li takový čin v úmyslu, aby jiného bylo užito k prostituci.

(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán,

a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví, smrt nebo jiný zvlášť závažný následek, nebo

b) spáchá-li takový čin v úmyslu získat prospěch velkého rozsahu.

**

Zákon o zbraních

§ 22

Bezúhonnost fyzické osoby

(1) Za bezúhonného podle tohoto zákona se nepovažuje ten, kdo byl pravomocně uznán vinným trestným činem

a) vlastizrady, rozvracení republiky, teroru, teroristického útoku, záškodnictví, sabotáže, vyzvědačství, válečné zrady, účasti na zločinném spolčení, obecného ohrožení, ohrožení bezpečnosti vzdušného dopravního prostředku a civilního plavidla, zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny, vraždy nebo genocidia, za který byl uložen výjimečný trest nebo trest odnětí svobody na více než 12 let; v případě mladistvého trest odnětí svobody na 5 až 10 let,

b) uvedeným v písmenu a), za který byl uložen trest odnětí svobody na 5 až 12 let, nebo úmyslným trestným činem proti životu a zdraví, proti svobodě a lidské důstojnosti nebo jiným úmyslným trestným činem spáchaným se zbraní, za který byl uložen trest odnětí svobody převyšující 5 let a od právní moci rozsudku nebo od ukončení výkonu trestu odnětí svobody v případě, že tento trest byl uložen, neuplynulo alespoň 20let,

c) uvedeným v písmenu a) nebo b) nebo jiným úmyslným trestným činem, jestliže od právní moci rozsudku nebo od ukončení výkonu trestu odnětí svobody v případě, že tento trest byl uložen, neuplynulo alespoň

1. 5 let, jestliže byl uložen trest odnětí svobody nepřevyšující 2 roky nebo jiný trest než trest odnětí svobody, nebo

2. 10 let, jestliže byl uložen trest odnětí svobody převyšující 2 roky, nebo

d) spáchaným z nedbalosti za porušení povinností v souvislosti s držením, nošením nebo používáním zbraně nebo střeliva, pokud od právní moci rozsudku neuplynuly alespoň 3 roky.

(2) Za bezúhonného podle tohoto zákona se také nepovažuje ten, kdo byl v cizině pravomocně uznán vinným činem, jehož skutková podstata odpovídá skutkové podstatě některého z trestných činů uvedených v odstavci 1. Doba, po kterou není osoba považována za bezúhonnou, je obdobná jako v odstavci 1.

(3) Příslušný útvar policie požádá za účelem posouzení bezúhonnosti fyzické osoby o vydání opisu z evidence Rejstříku trestů.¹²⁾ Při posuzování bezúhonnosti fyzické osoby se nepřihlíží k zahlazení odsouzení podle zvláštního právního předpisu.¹³⁾

------------------------------------------------------------------

¹²⁾ § 10 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů.

¹³⁾ Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.