zákon č. 57/2005 Sb.

K Čl. I

K bodu 1

k § 2 odst. 3

V případě, že je Česká republika podle Nařízení Rady č. 343/2003 příslušná k posuzování žádosti o udělení azylu, kterou učinil cizinec v jiném členském státě (který není příslušný pro posouzení této žádosti), má být tento cizinec považován za žadatele o azyl v České republice po jeho převzetí Českou republikou na hraničním přechodu v souladu s navrhovaným § 10c zákona o azylu. Nařízení Rady č. 343/2003 určuje, který členský stát je odpovědný za posouzení již podanéžádosti o azyl. Je-li Česká republika příslušná k posuzování žádosti podané cizincem na území jiného členského státu, pak musí tuto žádost posoudit – nelze požadovat po cizinci, aby podal novou žádost o azyl v České republice poté, co bude dopraven do přijímacího nebo ministerstvem určeného pobytového střediska podle navrhovaného § 10c. Z tohoto důvodu je nutné novelizovat znění § 2 odst. 3 zákona o azylu, aby zohlednil skutečnost, že žadatelem o udělení azylu se pro účely tohoto zákona rozumí i cizinec, který podal žádost o azyl v jiném členském státě Evropské unie, je-li Česká republika příslušná k posuzování této žádosti o azyl.

K bodu 2

k § 2 odst. 9

Směrnice 2003/9/ES zajišťuje specifickým kategoriím žadatelů o udělení azylu, mezi nimi i nezletilým osobám bez doprovodu zákonných zástupců, určité zvláštní zacházení. Jeví se tedy jako potřebné definovat pojem „nezletilá osoba bez doprovodu“ i v našem národním zákonodárství tím spíše, že to bude vhodné i s ohledem na terminologii užívanou v ostatních normách EU v oblasti azylového zákonodárství. Rozhodným právním řádem se rozumí právní řád nezletilé osoby bez doprovodu. Právní řád zahrnuje i zvykové právo, je-li v konkrétním státě uznáváno. Při určování osoby, která za nezletilou osobu bez doprovodu odpovídá, se postupuje v zájmu nejvyšší ochrany nezletilé osoby bez doprovodu.

K bodu 3

k § 8

Ustanovení vymezuje kompetenci Ministerstva vnitra jako orgánu odpovědného za provádění nejen řízení o udělení a odnětí azylu, ale i nově jako orgánu odpovědného za provádění Nařízení Rady 343/2003, tj. za určování státu Evropské unie příslušného k posuzování žádosti o udělení azylu (tzv. „Dublinské případy“). Konkrétní postup pro určování tohoto státu Českou republikou stanoví Kapitola III výše uvedeného Nařízení. V rámci konkrétního postupu při určování příslušného státu k posuzování žádosti o udělení azylu bude současně aplikováno i Nařízení Komise (ES) č. 1560/2003 ze dne 2. září 2003, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 343/2003, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států.

K bodu 4

k § 10 odst. 3

Cílem navrhované změny je zohlednit v zákoně o azylu povinnost České republiky jako členského státu Evropské unie převzít nebo vzít zpět žadatele o udělení azylu za podmínek uvedených v čl. 16 Nařízení č. 343/2003. Je proto třeba z obecného principu, že opakovanou žádost o udělení azylu lze na území České republiky podat až po dvou letech od předchozí žádosti cizince, vyloučit v rámci řízení tzv. „Dublinských případů“ právě ty v návrhu uvedené případy cizinců, kdy jejich řízení bylo zastaveno z důvodů uvedených v § 25 písm. a) a h) (resp. ve smyslu návrhu písm. g), tj. že žadatel o udělení azylu vzal žádost o udělení azylu zpět nebo že žadatel o udělení azylu v průběhu řízení neoprávněně vstoupil na území jiného státu.

K bodu 5

k § 10 odst. 5

Cílem navrhované změny je vyhovět podmínkám uvedeným v čl. 5 Směrnice 2003/9/ES, pokud jde o povinnost členského státu ve lhůtě směrnicí stanovené informovat žadatele o udělení azylu „o požitcích a povinnostech, které musí splnit v souvislosti s podmínkami přijetí“. Zpravidla bude cizinec poučován ve výzvě k podání žádosti o udělení azylu. Později, avšak ve lhůtě nejpozději do 15 dní od projevení úmyslu požádat o udělení azylu, bude cizinec písemně poučován v případě nikoliv běžně užívaných cizích jazyků, kdy je nutno zajistit specializovaného překladatele. V každém případě však musí být žadatel o udělení azylu poučen o svých právech před tím, než je o jeho žádosti rozhodnuto.

K bodu 6

k § 10a až 10c

Navrhuje se stanovit kategorii tzv. nepřípustné žádosti o udělení azylu. Do zákona o azylu je potřeba s ohledem na Protokol o poskytování azylu státním příslušníkům členských států Evropské unie vložit ustanovení zohledňující jeho obsah. Protokol vychází z předpokladu, že s ohledem na úroveň ochrany lidských práv a svobod v členských státech EU budou tyto státy považovány za bezpečné země původu ve vztahu k azylové problematice. Protokol zároveň vypočítává i situace, kdy bude možné řízení se žadatelem o udělení azylu- občanem Evropské unie- provést. Druhým případem je pak řízení o tzv. Dublinských případech, kdy ministerstvo rozhoduje o tom, že za posuzování žádosti o azyl podané v jednom ze členských států EU je příslušný jiný stát EU než Česká republika. Azylové řízení je navrhováno v případě nepřípustné žádosti zastavit právě z důvodu nepřípustnosti žádosti (viz navrhovaný § 25 písm. i). V souvislosti s činností Dublinského střediska a s řízením o určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o udělení azylu podané cizincem v jednom z členských států se jeví jako nezbytné založit příslušné kompetence ministerstvu, pokud jde o zabezpečení dopravy cizince po trase z nebo na hraniční přechod a příslušné azylové zařízení, která bude většinou prováděna za asistence policie. V rámci konkrétního postupu při určování příslušného státu k posuzování žádosti o udělení azylu a provádění dopravy žadatele o udělení azylu bude postupováno v souladu s přímo aplikovatelným Nařízením Rady (ES) č. 343/2003 a Nařízením Komise (ES) č. 1560/2003.

K bodu 7

k § 13 odst. 2 písm. d)

Cílem směrnice č. 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny je umožnit vstup rodinných příslušníků státního příslušníka třetí země oprávněně pobývajícího ve členském státě Evropské unie na území tohoto státu a jejich pobyt v tomto členském státě za účelem zachování rodinné jednotky. Směrnice se však nevztahuje na žadatele o udělení azylu, pouze na cizince, kterým byl již azyl udělen. Podle názoru předkladatele má být tato směrnice promítnuta do zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (návrh novely tohoto zákona byl předložen vládě 4. listopadu 2004 a tento problém řeší institutem povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území České republiky). Nad rámec směrnice (ve prospěch azylanta, resp. jemu blízkých osob) je cílem navrhované úpravy připustit udělení azylu za účelem sloučení rodiny širšímu okruhu rodinných příslušníků nezletilého azylanta bez doprovodu zákonného zástupce, a to i osobě jiné, než jeho rodiči, např. prarodiči, strýci i případně zletilému sourozenci. Půjde o osobu, která za nezletilou osobu bez doprovodu ve smyslu navrhovaného § 2 odst. 9 zodpovídá.

K bodu 8

k § 13 odst. 4

Jde o opatření k vyloučení sloučení rodiny v případě polygamního manželství vyplývající z čl. 4 odst. 4 směrnice č. 2003/86/ES.

K bodu 9

k § 16 odst. 3

Související legislativně-technická úprava. V souvislosti s definováním pojmu „nezletilá osoba bez doprovodu“ je třeba sjednotit pojmosloví užívané v tomto zákoně pro uvedené kategorie osob s touto nově zaváděnou definicí.

K bodu 10

k § 21 odst. 3

Cílem navrhované změny je vyhovět podmínkám uvedeným v čl.14 odst. 4 Směrnice 2003/9/ES, pokud jde o povinnost členského státu „zajistit, aby žadatelé mohli včas informovat své právní poradce o přestěhování se a o své nové adrese“.

K bodu 11

k § 25 písm.g)

Vzhledem k tomu, že v  případě tzv. „Dublinských případů“ bude řízení zastaveno z důvodu, že je žádost o udělení azylu nepřípustná, je ustanovení písmena g) nadbytečné, a proto se zrušuje.

K bodu 12

k § 25 písm. h)

V souvislosti se zavedením nové kategorie tzv. nepřípustné žádosti o udělení azylu (§ 10a návrhu) se navrhuje v případě takovéto žádosti řízení o udělení azylu zastavit.

K bodu 13 a 14

K nadpisu Hlavy VI a § 36

Legislativně-technický důsledek „přesunutí“ legislativní zkratky "Úřad Vysokého komisaře" do § 10 odst. 5.

K bodu 15

k § 38

Cílem navrhované změny je nejen vyhovět požadavku uvedenému v čl.14 odst. 7 Směrnice 2003/9/ES, pokud jde o povinnost členského státu „umožnit vstup do ubytovacích středisek a jiných ubytovacích zařízení zástupcům Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky“ za účelem pomoci žadatelům o udělení azylu, ale i mezinárodním organizacím jako je např. Mezinárodní organizace pro uprchlíky. Z důvodu duplicity s § 21 odst. 1 se z ustanovení § 38 vypouštějí tuzemské právnické osoby.

K bodu 16

k § 43 odst. 8

Podle § 43 odst. 2 zákona o azylu je umožněno, aby žadatelům, pobývajícím mimo azylové zařízení, byl poskytnut finanční příspěvek do výše životního minima. Tato skutečnost je transpozicí čl. 13 směrnice 2003/9/ES, který stanoví členským státům EU povinnost zabezpečit žadatelům o azyl tzv. materiální podmínky přijetí. Tato povinnost se vztahuje i na případy žadatelů, kteří pobývají mimo azylové zařízení, jelikož v souladu s Ženevskou úmluvou a čl. 7 odst. 1 směrnice 2003/9/ES požívají žadatelé o azyl svobodu pohybu na území hostitelského členského státu EU. Česká republika může podle čl. 13 odst. 3 směrnice 2003/9/ES poskytnout tyto dávky pouze v případě, že tito žadatelé nemají dostatečné vlastní prostředky k dosažení odpovídající životní úrovně pro zajištění zdraví a živobytí. Dávky jsou v souladu s čl. 13 odst. 5 směrnice 2003/9/ES poskytovány formou peněžitých dávek. Podle čl. 21 směrnice 2003/9/ES musí být rozhodnutí ohledně přiznání dávek přezkoumatelné soudem. Zákon o azylu podle současného znění § 43 odst. 8 zatím tento přezkum neumožňoval. Z důvodu dosažení souladu s uvedeným ustanovením směrnice se proto odstavec osmý z § 43 zákona o azylu vypouští.

K bodu 17

k § 44

Cílem navrhované změny je vyhovět podmínkám uvedeným v čl. 8 Směrnice 2003/9/ES, kde se členskému státu ukládá podniknout příslušná opatření, aby v rámci možností zachovaly sjednocenost rodiny, pokud jde o ubytování žadatele (je-li poskytováno) za předpokladu, že s tím souhlasí. Dále je promítnut Čl. 14 odst. 3 směrnice č. 2003/9/ES, který ukládá členským státům povinnost zajistit (kde to je vhodné / v případě potřeby – angl. if appropriate), aby „(…) nezletilé děti žadatelů nebo nezletilí žadatelé byli ubytováni se svými rodiči nebo s dospělým rodinným příslušníkem, který za ně na základě práva či zvyklostí nese zodpovědnost.“ Stávající ustanovení § 44 zákona o azylu však tuto povinnost podmiňuje další podmínkou, a to „pokud to možnosti azylového zařízení dovolují.“ Takováto podmínka však není v souladu s uvedeným ustanovením dané směrnice. V neposlední řadě je návrhem oproti stávajícímu znění zdůrazněno, že i uvedené osoby (manžel apod.) jsou ve smyslu právního řádu České republiky osoby blízké.

K bodu 18

k § 45 odst. 4

Navrhuje se založit policii oprávnění odebrat na dobu řízení věci, které mohou sloužit jako důkaz v řízení (např. jízdenky).

K bodu 19

k § 46 odst. 3 a 4

Navrhovaný odstavec 3 řeší zejména ty případy žadatelů, kdy na základě nařízení č. 343/2003 (tzv. Dublinské případy), je k posouzení žádosti cizince příslušný jiný členský stát než Česká republika a je třeba jej tomuto státu předat. V zájmu hladkého předání a převzetí se navrhuje do doby realizace tohoto transferu omezit pohyb takovéhoto cizince, aby se předání nemohl případně i vyhýbat. Účelem nově vkládaného odstavce 4 je jednoznačně stanovit, jaké okolnosti (na cizincově vůli nezávislé) nelze považovat za opuštění přijímacího střediska. Jde zejména o poskytnutí neodkladné peče při vzniku tak závažných zdravotních komplikací či o provedení vyšetření, které nelze z povahy věci zabezpečit přímo v přijímacím středisku, ale je potřebný zásah ze strany zdravotnického zařízení, nebo o účast na nařízeném jednání před orgánem státu (v případě žadatele o udělení azylu půjde zejména o jednání konané v souvislosti s řízením o jeho žádosti o udělení azylu, není však vyloučena ani účast na jiných jednáních- např. řízení před trestním soudem). Pokud jde o žadatele pobývajícího v přijímacím středisku v tranzitním prostoru mezinárodního letiště je nutný doprovod žadatele policií, a to vzhledem k specifickému charakteru tohoto zařízení na letišti. Obdobně to platí i pro vycestování cizince, jemuž bylo řízení o udělení azylu zastaveno z důvodu nepřípustnosti žádosti o udělení azylu.

K bodu 20

k § 47 odst. 2

Cílem navrhované změny je v souladu s čl. 9 Směrnice 2003/9/ES založit žadateli povinnost strpět zdravotní prohlídku z důvodu ochrany zdraví veřejnosti tak, jak to směrnice členskému státu EU umožňuje.

K bodu 21

k § 57 odst. 1 a 2

Cílem navrhované změny je vyhovět podmínkám uvedeným v čl. 6 Směrnice 2003/9/ES, pokud jde o povinnost členského státu ve lhůtě směrnicí stanovené poskytnout žadateli o udělení azylu „dokument vydaný na jeho jméno, potvrzující jeho postavení jako žadatele a dokládající povolení k pobytu na území členského státu po dobu vyřizování nebo zkoumání jeho žádosti.“. Písmeno b) bylo upraveno v souvislosti s novým definováním pojmu „nezletilá osoba bez doprovodu“. Písmenem c) pak předkladatel hodlá odstranit nedostatek současně platné právní úpravy, která zákonným způsobem neošetřuje takovou situaci, kdy rodič nezletilého žadatele o udělení azylu se sice nachází na území České republiky, ne však v postavení žadatele o udělení azylu, a takovýto nezletilec by pak neměl doklad o svém legálním pobytu na území v postavení žadatele o udělení azylu. Cílem navrhované změny odstavce 2 pak je vyhovět podmínkám uvedeným v čl. 6 odstavec 2 Směrnice 2003/9/ES pokud jde o vymezení okruhu žadatelů o udělení azylu, jimž není potřeba dokumenty prokazující totožnost žadatele ihned vystavit.

K bodu 22

K § 57 odst.4

V souladu s požadavky směrnice 2003/9/ES bude mít svůj vlastní průkaz každý žadatel o udělení azylu bez ohledu na věk, a nebude tudíž nutné, aby průkaz žadatele o udělení azylu obsahoval údaje o dětech žadatele, kteří jsou rovněž žadateli o udělení azylu. Do průkazu žadatele o udělení azylu se bude také vyznačovat skutečnost, že územní platnost víza je omezena.

K bodu 23

k § 71 odst. 1 písm. g)

Zejména v souvislosti s činností tzv. Dublinského střediska na základě nařízení Rady EU č. 343/2003 je potřeba rozšířit oprávnění ministerstva vést evidence důležité pro zabezpečení jeho chodu. Navrhované znění pak bude ministerstvu umožňovat i vedení údajů o cizincích – občanech EU, jejichž řízení o udělení azylu bylo zastaveno z důvodu nepřípustnosti žádosti.

K bodu 24

k § 71 odst. 4

V souvislosti s doplněním evidence cizinců, jejichž řízení o udělení azylu bylo zastaveno z důvodu nepřípustnosti žádosti o udělení azylu, do § 71 odst. 1 písm. g), je třeba stanovit, že i v případě této evidence budou osobní údaje vedeny v rozsahu uvedeném v žádosti o udělení azylu.

K bodu 25

k § 72 odst. 2

S ohledem na potřeby aplikační praxe (konkrétně na potřebu snížit zatížení příslušných oddělení cizinecké policie), se navrhuje prodloužit zde uvedenou lhůtu platnosti víza za účelem řízení o udělení azylu z. 60 dnů na 90 dnů a současně zejména v souvislosti s řešením tzv. „Dublinských případů“ – tj. v případech, kdy podle nařízení č. 343/2003 bude Česká republika členským státem EU příslušným k posuzování žádosti o azyl, umožnit podle individuální situace udělit toto vízum i na kratší dobu než uvedených 60 dní.

K bodu 26

k § 79 odst. 1

Cílem návrhu je určit účel azylového zařízení. Azylové zařízení slouží k hromadnému ubytování žadatelů o azyl a azylantů a právě v azylovém zařízení je Česká republika připravena garantovat poskytování standardů žadatelům o azyl a azylantům v rozsahu dostatečném k zajištění jejich životních podmínek. V přijímacích a pobytových střediscích mají právo pobývat všichni cizinci v postavení žadatelů o azyl. K přechodnému ubytování azylantů slouží integrační azylové středisko.

K bodu 27

k § 80 odst. 4

Cílem navrhovaného ustanovení je v souladu s čl. 10 Směrnice 2003/9/ES splnit povinnost vyplývající pro Českou republiku jako členský stát EU týkající se přístupu dětí žadatelů o azyl a žadatelů o azyl, kteří jsou nezletilí, k systému vzdělávání za obdobných podmínek, jaké mají občané hostitelského státu.

K bodu 28

k § 81 odst. 2

Cílem navrhovaného ustanovení je v souladu s čl. 17 Směrnice 2003/9/ES naplnit povinnost vyplývající pro Českou republiku jako členský stát Evropské unie tím, že bude brát v úvahu při zabezpečování minimálních požadavků pro přijímání žadatelů o azyl specifickou situaci zranitelných osob a po posouzení jejich individuální situace bude zajišťovat jejich mimořádné potřeby. Dále se výslovně stanoví, že nezletilé osoby bez doprovodu, které si podají žádost o udělení azylu, se po opatřeních v přijímacím středisku umístí na základě rozhodnutí soudu do školského zařízení pro výkon ústavní výchovy, neboť v takovémto zvláštním zařízení by v souladu s čl. 19 Směrnice 2003/9/ES mělo být respektováno jejich specifické postavení. Jestliže žádost o udělení azylu podá nezletilá osoba bez doprovodu, Ministerstvo vnitra to oznámí orgánu sociálně-právní ochrany dětí, který podá soudu příslušný návrh. Žadatelé o udělení azylu se budou přemisťovat mezi azylovými zařízeními pouze v nezbytných případech.

K bodu 29

k § 85b

Omezení územní platnosti víza vydávaného cizincům po učiněném prohlášení o úmyslu požádat v ČR o azyl nebo žadatelům o azyl je jedním z opatření (právní povahy), jejichž cílem je zabránit zneužívání azylové procedury pro nelegální migraci z území ČR do dalších států.

V případě víza udělovaného za účelem dostavení se do určeného přijímacího střediska navrhované opatření reaguje na praktické zkušenosti, kdy značné množství cizinců po učinění prohlášení o azylu při vstupu na území a obdržení víza se do přijímacího střediska nedostavilo a postupovalo ke státní hranici s Rakouskem nebo SRN s cílem tuto nelegálním způsobem překročit. Vzhledem k tomu, že vízum platilo k pobytu na celém území republiky, nebylo možno po dobu platnosti tohoto víza efektivně tomuto nežádoucímu jevu zabránit. Vzhledem k cizincem deklarovanému úmyslu požádat v ČR o azyl a k tomu se vztahující povinnosti dostavit se ve stanovené lhůtě do určeného přijímacího střediska je důvodné (a logické) omezit územní platnost víza na tu část území, kde se nachází přijímací azylové středisko, resp. na území, kterým vede nejkratší cesta do tohoto střediska.

Stejně tak omezení územní platnosti víz udělovaných za účelem setrvání na území po dobu řízení o azylu (po podání žádosti o azyl) má za cíl zamezit zneužívání pobytu na území republiky k nelegální migraci do sousedních států. Tím, že se stanoví oprávnění cizince pobývat na určeném území (zejména nepřiléhajícím ke státní hranici), je cizinci ztížen nelegální vstup na území jiného státu a je dána i vynutitelnost pobytu na určeném území např. tím, že cizince lze při zjištění jeho pobytu na jiném než určeném území vykázat a vrátit jej tam, kde má pobyt povolen. Srovnatelný význam má toto opatření i pro rychlost azylového řízení a dosažitelnost cizince pro úkony v azylovém řízení. Jsou-li důvody a úmysl cizince získat na území republiky ochranu vážné, pak by mělo být nepochybně i jeho zájmem získat azyl v době co nejkratší a z tohoto pohledu se nejeví důvodným zdržování se v době řízení dlouhodobě mimo azylové zařízení.

Vízum udělené v souvislosti s azylovým řízením je vízem přísně účelovým (k dostavení se do přijímacího střediska; k pobytu na území po dobu řízení o azylu) a není vážný důvod pro to, aby bylo využíváno k jinému účelu. Vzhledem k tomu, že nelegální migrace z území republiky žadatelů o azyl je značně rozšířeným jevem, jedná se, pomineme-li negativní zahraničně politický dopad na vztahy se sousedními státy, o vážné ohrožení veřejného pořádku. Je legitimním právem státu přijmout nezbytná ústavně konformní opatření, aby jednáním narušujícím veřejný pořádek bylo zabráněno. Omezení územní platnosti víz udělovaných podle tohoto zákona je takovým opatřením.

K bodu 30

k § 87 odst. 6

Podle navrhovaného odstavce 6 může ministerstvo požádat o zabezpečení úkonů souvisejících s převozem žadatele o udělení azylu v případě tzv. dublinských žádostí z/na území České republiky policii. Bude se tak dít zejména v případě, kdy by existovaly signály, že žadatel o udělení azylu může ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek.

K bodu 31

K § 88b

V § 88b je zakotvena obecná povinnost postupovat při vyhledávání rodinných příslušníků dítěte, které podalo žádost o udělení azylu a které se na území České republiky nachází bez doprovodu, tak (důvěrným způsobem), aby při získávání, zpracování a rozšíření informací týkajících se těchto osob, nebyla ohrožena jejich bezpečnost. Ostatně důvěrný postup při zjišťování všech informací vztahujících se k žádosti cizinců o poskytnutí mezinárodní ochrany formou azylu je základním principem mezinárodní ochrany podle čl. 19 odst. 3 směrnice 2003/9/ES. Tato povinnost zavazuje všechny orgány a osoby.

K bodu 32

k § 89 odst. 1

V souvislosti s definováním pojmu „nezletilá osoba bez doprovodu“ je třeba sjednotit pojmosloví užívané v tomto zákoně pro uvedené kategorie osob s touto nově zaváděnou definicí. Na postup soudu při ustanovení opatrovníka nezletilému cizinci bez doprovodu zákonného zástupce v postavení žadatele o udělení azylu se podle návrhu nepoužijí příslušná ustanovení zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním (konkrétně § 28 a 39 odst. 3). Vzhledem k tomu, že zákon č. 97/1963 Sb. hovoří obecně o nezletilých cizincích, aniž by jakkoliv rozlišoval v jejich momentálním právním postavení, nelze vyloučit situaci, že soudy budou aplikovat uvedené postupy i v případě žadatelů o udělení azylu. Z hlediska azylové ochrany, kdy je povinností České republiky chránit informace o azylantech i o žadatelích o udělení azylu před třetími osobami, zejména státními orgány jejich domovských států, dostává se pak tento postup v rámci ustanovování opatrovníků soudem do rozporu s principy vyplývajícími zejména z Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a z jejího New Yorského protokolu z roku 1967, byť tato povinnost v daných pro Českou republiku závazných mezinárodních dokumentech není výslovně uvedena.

K bodu 33

k § 89 odst. 2

V souladu se Směrnicí 2003/9/ES se upřesňuje, že opatrovníkem má být zletilý příbuzný.  Dále je v souvislosti s definováním pojmu „nezletilá osoba bez doprovodu“ třeba sjednotit pojmosloví užívané v tomto zákoně pro uvedené kategorie osob s touto nově zaváděnou definicí.

K bodu 34 až 37

k příloze

V souvislosti s tzv. dublinským řízením je potřeba upravit i zákonem stanovený vzor žádosti o udělení azylu. Navrhované doplnění některých otázek umožní správnímu orgánu (Ministerstvu vnitra - tzv. „Dublinskému středisku“) zjistit již ze samotné žádosti veškeré potřebné údaje, aby mohl být ve všech případech vyplněn kompletně a v potřebných lhůtách formulář žádosti o převzetí a zpětvzetí žadatele o udělení azylu (