zákon č. 627/2004 Sb.

I. Obecně

Záměrem návrhu bylo především minimalizovat počet odkazů na obchodní zákoník vzhledem k perspektivě jeho zrušení. Proto odkazy na národní úpravy, které jsou v nařízení velmi obecné a konstruované prostřednictvím relevantních komunitárních směrnic, nejsou návrhem většinou konkretizovány na národní ustanovení. Vycházíme z toho, že by se jednalo veskrze o interpretační ustanovení k nařízení a tuto interpretaci vhodněji provede soud, který přitom může lépe přihlížet k dynamice právního řádu, aniž vznikne nezbytnost při každé změně novelizovat i tento zákon.

K § 1:

Ustanovení § 1 vyjadřuje, že úprava obsažená v tomto zákoně není samostatná, ale pouze doplňuje nařízení tak, aby je bylo na českém území možno použít.

Jinak Nařízení Rady subsidiárně umožňuje použití vnitrostátního práva pro společnosti se sídlem na našem území ve značném rozsahu, avšak formuluje pro ně přesná a poměrně složitá pravidla, která nemůže navrhovaný zákon opakovat.

K § 2:

Jde o interpretační ustanovení, které se týká jednak odkazu na směrnici č. 2001/86/ES ze dne 8. října 2001, kterou se doplňuje statut evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců a jednak pojmu členský stát Evropského společenství.

K § 3:

Čl. 2 bod 5 nařízení umožňuje, aby členský stát umožnil na svém území podílet se na založení SE i společnosti, která sice nemá svou hlavní správu na území EU, ale byla založena podle práva členského státu, na území téhož státu má své zapsané sídlo a má efektivní vazbu na ekonomiku členského státu. Protože považujeme za potřebné co nejvíce uvolnit možnosti zakládání SE se sídlem v ČR, využíváme této možnosti.

K § 4:

Vzhledem k tomu, že rozsah aplikovatelnosti národního akciového práva podle nařízení je poměrně velký, pokoušíme se tu sladit terminologii nařízení s českým akciovým právem.

První odstavec řeší problém, že některá ustanovení zákona bude třeba aplikovat i na evropskou akciovou společnost monisticky organizovanou, popř. se může jednat o společnost s ručením omezeným nebo jinou formu právnické osoby (srov. čl. 2 odst. 3 nařízení),které mohou být zakladateli evropské akciové společnosti. Vypočítávat všechny možnosti by bylo těžkopádné a nemuselo by vždy být zcela přesné. Proto se uchylujeme k výkladovému pravidlu, jež se zdá být vhodnější než legislativní zkratka, ačkoli se o svého druhu zkratku jedná.

Druhý odstavec se dotýká jednoho z nejzávažnějších problémů celého návrhu. Jestliže totiž zakladatelé SE zvolí monisticky organizovanou formu společnosti, na což mají podle nařízení právo, pokouší se návrh stanovit určitá pravidla, protože české právo tuto formu neupravuje. Není ovšem vyloučeno, že tato pravidla nepokryjí všechny v praxi se objevivší situace a třetí odstavec se pokouší doplnit pružné odkazovací ustanovení, které by umožnilo interpretací dospět k prakticky přijatelnému řešení. Základem řešení je myšlenka, že představenstvu v dualistické společnosti odpovídá předseda správní rady, je-li zároveň generálním ředitelem, nebo generální ředitel, jenž není předsedou správní rady. Protože však generální ředitel může delegovat svou působnost, je možné, že ustanovení o představenstvu budou mít dopad právě na delegované generální ředitele. Toto ustanovení navazuje na úpravu monistické struktury SE.

K § 5:

Jedná se o transpozici čl. 7 a čl. 64 nařízení, která je potřebná, protože předvídá soudní rozhodnutí. Vzhledem k úpravě stávajícího § 19c občanského zákoníku se jeví jako žádoucí využít možnosti dané členským státům v čl. 7 nařízení a požadovat, aby se řídící centrum nacházelo nejen kdekoliv v České republice, nýbrž právě tam v České republice, kam společnost umístí své zapsané sídlo. Použití termínu „zapsané sídlo“ sice není v souladu s dosavadní terminologií obchodního a občanského zákoníku, které užívají jenom název „sídlo“, avšak od účinnosti zákona č. 370/2000 Sb. se v naší právní úpravě objevilo i sídlo „skutečné“. Rozlišení sídla zapsaného bude tedy v budoucnu potřebné a zřejmě se začne v právních úpravách rozšiřovat.

K § 6:

Čl. 12 odst. 4, pododstavec 2 Nařízení Rady dává státům možnost, aby nevyžadovaly schválení této změny valnou hromadou, ale svěřily ji jenom představenstvu nebo správní radě. Je otázka, zda zavést dodatečné schvalování valnou hromadou; zřejmě by to byla zbytečná komplikace. Také by bylo možno, aby stanovy takové dodatečné schválení vyžádaly. Přikláníme se k nejednodušší variantě úpravy. Jestliže úprava stanov nebude přesně odpovídat uzavřené dohodě, dostanou se stanovy do rozporu se zákonem a bude možné podle obecné úpravy akciového práva navrhnout zrušení společnosti, jestliže v dodatečné přiměřené lhůtě společnost nezjedná nápravu. Návrh podle § 68 odst. 6 může podat každý, kdo má právní zájem, tedy také zástupci zaměstnanců. Protože současná formulace § 68 odst. 6 obchodního zákoníku by mohla vzbuzovat pochybnosti, zda odpovídá protiprávnímu jednání spočívajícímu v porušení § 6 návrhu, zařazujeme větu, která tuto sankci jasně umožňuje.

K § 7 a 8:

Ustanovení § 7 návrhu navazuje na čl. 12 odst. 1 Nařízení Rady, podle nějž se každá SE zapíše v členském státě, ve kterém má své sídlo, do rejstříku určeného právními předpisy členského státu v souladu s článkem 3 První směrnice Rady (68/151/EHS) ze dne 9. března 1968 o koordinaci ochranných opatření za účelem dosažení jejich rovnocennosti ve Společenství, které jsou vyžadovány v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 odst. 2 Smlouvy, na ochranu zájmů společníků a třetích osob.

Doplňuje se rovněž odkaz na obecnou právní úpravu obchodního rejstříku.

V § 8 se uvádějí údaje, které se zapisují do obchodního rejstříku nebo ukládají do sbírky listin tohoto rejstříku nad rámec požadovaný obecnou právní úpravou či Nařízením Rady, a to i údaje, které se týkají evropské společnosti monistické struktury.

K § 9:

Nařízení ukládá (čl. 14 odst. 3 nařízení), aby zápis, výmaz a přemístění sídla evropské akciové společnosti byl oznámen k publikaci v Úředním věstníku Evropských společenství. Je třeba určit orgán (rejstříkový soud), který bude povinen oznámení za tímto účelem učinit. Úprava je shodná s návrhem zákona o evropském hospodářském zájmovém sdružení, přestože údaj o lhůtě již obsahuje nařízení a v návrhu je tak zbytečným zdvojením.

K § 10:

Ustanovení považujeme za potřebné, protože nařízení věc řeší jenom odkazem na směrnici a obecně právní předpisy členských států v čl. 13; je třeba říci, co to v našem prostředí znamená. Přitom se vyhýbáme co nejvíce přímým odkazům na obchodní zákoník. Přemístění sídla upravuje čl. 8 nařízení. Rozumí se jím přemístění na území jiného členského státu, tedy nikoli přesun na území třetí země nebo naopak jenom uvnitř České republiky. Principy jsou obdobné jako ve směrnicích o sloučení a rozdělení společností a rovněž úprava publikačních povinností je obdobná. Nařízení výslovně říká, že stát může předvídat další formy publikace vedle minima stanoveného v článku 13. Čl. 13 odkazuje na první směrnici o obchodních společnostech (publikační) a ustanovení národního práva ji transponující. Náš zákon tedy jenom jednoduše vyjádří, že touto publikací se rozumí zveřejnění a uložení do sbírky listin obchodního rejstříku ve smyslu obchodního zákoníku, aniž však je obchodní zákoník citován z důvodů očekávané rekodifikace; publikace se tudíž uskuteční způsobem shodným jako v ostatních případech přeměn tuzemských společností.

O přemístění bude rozhodovat valná hromada nejdříve dva měsíce po zveřejnění projektu (čl. 8 odst. 6). To je ona lhůta nařízením stanovená. Alespoň měsíc před konáním valné hromady musí mít možnost akcionáři se seznámit v sídle společnosti s návrhem – to vše ovšem plyne přímo z nařízení.

K § 11:

Podle čl. 8 bod 2 umožňuje, aby členský stát povinnost zveřejnění rozšířil. Považujeme za velmi potřebné, aby usnesení o schválení projektu přemístění sídla byl zveřejněno, proto je uložena povinnost k jeho zápisu do obchodního rejstříku.

K § 12:

Členské státy mají volnost, jakým způsobem a v jakém rozsahu upraví ochranu akcionářů a věřitelů. Budeme se v zásadě držet českého platného akciového práva. V tomto ustanovení přiznáváme ochranu jenom akcionářům, kteří hlasovali proti přemístění zapsaného sídla, protože nařízení nás k širší ochraně neopravňuje. Nařízení v čl. 8 odst. 5 mluví jenom o akcionářích, kteří se vyslovili proti přemístění sídla.

K § 13:

Čl. 8 odst. 7 nařízení ukládá, aby před vydáním osvědčení bylo prověřeno, že věřitelé a majitelé jiných práv jsou chráněni v souladu s národním právem před přemístěním. Návrh tak činí s odkazem na ustanovení obchodního zákoníku o ochraně věřitelů při fúzi akciových společností (§ 220j obchodního zákoníku).

K § 14:

Nařízení Rady ukládá v čl. 68 odst. 2, aby stát určil, zda osvědčení podle čl. 8 bodu 8 (potvrzující dokončení všech úkonů a formalit, které musejí být provedeny před přemístěním sídla evropské společnosti) vydává notář, soud nebo jiný orgán. Doporučujeme, aby byl určen notář, protože takové řešení je nejpružnější, účastníci nejsou vázáni příslušností a rychlost vydání osvědčení by tak měla být zaručena. Předvídá se vydání prováděcí vyhlášky k notářskému řádu, která přesně určí doklady a formality, jež bude notář požadovat, aby se vydávání osvědčení usnadnilo a zrychlilo.

Ustanovení dále upravuje náležitosti osvědčení.

K § 15:

Čl. 22 předpokládá buď jmenování znalce pro každou ze zúčastněných společností orgánem ve státě jejího sídla, nebo jmenování společného znalce na základě společné žádosti zúčastněných společností. Navrhovaná právní úprava v souvislosti s tím odkazuje na ustanovení obchodního zákoníku o znalci pro fúzi a o znalecké zprávě o fúzi (§ 220c a 59 odst. 3 obchodního zákoníku).

K § 16:

Členský stát je povinen určit orgán, který vydá osvědčení, jež je předpokladem zápisu evropské akciové společnosti vzniklé fúzí společností z různých států.Stejně jako v § 14 návrhu se doporučuje stanovit, že uvedené osvědčení bude vydávat notář, a upravují se náležitosti tohoto dokumentu.

K § 17:

Čl. 24 odst. 2 nařízení dává státům možnost, aby přijaly úpravu pro společnosti řídící se jejich právem, která zabezpečí ochranu menšinových akcionářů, kteří se vyslovili proti fúzi.

Čl. 25 odst. 3 stanoví určité omezující podmínky pro případ, že ochrana proti nesprávnému výměnnému poměru nebo k odškodnění minoritních akcionářů nebrání zápisu fúze do rejstříku. Český obchodní zákoník mezi tyto úpravy patří (podle § 220k lze žalobu uplatňující právo na dorovnání podat do jednoho roku od účinnosti zápisu sloučení do obchodního rejstříku vůči třetím osobám; podle § 220h odst. 2 je možno nesprávnost výměnného poměru napadnout jenom podle § 220k; podle § 220m návrh na odkup akcií podá nástupnická společnost do dvou týdnů od účinnosti zápisu), což znamená, že ochrana by se mohla uplatnit jenom za předpokladu, že ostatní zúčastněné společnosti, které mají sídlo na území států nepředvídajících stejnou ochranu, s českým postupem vysloví explicitně souhlas při schválení projektu fúze.

Návrh rovněž vztahuje na ochranu menšinových akcionářů v případě zakládání evropské společnosti fúzí ustanovení zákona č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

K § 18:

Nařízení vyžaduje, aby členský stát určil orgán, který provede kontrolu splnění všech náležitostí pro zápis nové evropské akciové společnosti vzniklé fúzí. V České republice bude vhodné kontinuálně se současnou úpravou pověřit touto funkcí rejstříkový soud, který bude novou společnost zapisovat.

Nařízení stanoví, že neprovedení kontroly podle čl. 25 a 26 (osvědčení a zápis do rejstříku) nařízení může být důvodem zrušení evropské akciové společnosti. V České republice by to byl soud, kdo by mohl o zrušení rozhodnout.

K § 19:

Nařízení Rady v čl. 32 odst. 4 stanoví, že jeden nebo více znalců, nezávislých na společnostech usilujících o založení, jmenovaných nebo schválených soudním nebo správním orgánem v členském státě, jehož právním předpisům podléhají jednotlivé společnosti v souladu s vnitrostátními právními předpisy, kterými se provádí směrnice 78/855/EHS (upravující fúze akciových společností), přezkoumají návrh podmínek založení evropské společnosti a vyhotoví písemnou zprávu pro akcionáře každé společnosti.

Navrhuje se na jmenování znalce a vypracování znalecké zprávy vztáhnout ustanovení obchodního zákoníku o znalci pro fúzi a o znalecké zprávě o fúzi.

K § 20:

Zapisovat se budou údaje stanovené nařízením. Pro Českou republiku se může jednat o zápisy holdingové evropské společnosti, jestliže by se rozhodla umístit své sídlo na území České republiky.

K § 21:

Čl. 34 nařízení dává možnost členským státům, aby ve vztahu k zúčastněným společnostem přijaly ustanovení zabezpečující ochranu menšinových akcionářů, kteří nesouhlasí s operací, věřitelů a zaměstnanců. Přestože české právo poskytuje ochranu širšímu okruhu akcionářů, musíme tento okruh omezit v souladu s dikcí nařízení jenom na akcionáře, kteří se vyslovili proti operaci.

K § 22:

Čl. 37 odst. 6 Nařízení Rady stanoví, že před konáním valné hromady musí jeden nebo více nezávislých znalců jmenovaných nebo schválených v souladu s vnitrostátními předpisy, kterými se provádí článek 10 směrnice 78/855/EHS, soudním nebo správním orgánem členského státu, jehož právním předpisům podléhá společnost, která se mění na SE, náležitě osvědčit v souladu se směrnicí 77/91/EHS (o koordinaci záruk, které jsou vyžadovány v členských státech ve smyslu článku 58 druhého pododstavce Smlouvy od společností pro ochranu zájmů společníků a třetích osob při zakládání akciových společností a při zachování a změnách jejího základního kapitálu, v míře nezbytné k dosažení jejich rovnocennosti.) že společnost má čistá aktiva nejméně ve výši svého základního kapitálu a navíc rezervní fondy, které nesmějí být podle právních předpisů nebo stanov rozděleny.

Návrh stanoví, že na jmenování znalce se použijí ustanovení obchodního zákoníku o znalci pro fúzi.

K § 23:

Čl. 39 odst. 2 nařízení zakotvuje tzv. německý model dualistického systému řízení evropské akciové společnosti, podle něhož členy představenstva evropské akciové společnosti jmenuje a odvolává dozorčí rada. Členské státy však mohou připustit, ba dokonce požadovat, aby stanovy evropské akciové společnosti určily, že členy představenstva volí a odvolává valná hromada. Jelikož obchodní zákoník primárně vychází z posledně zmíněného modelu řízení a správy společností, navrhuje se připustit (nikoliv ovšem požadovat) možnost na základě stanov koncipovat obdobně evropskou akciovou společnost se sídlem na území České republiky. Tak bude stejně jako v českém akciovém právu možné obojí.

K § 24:

Čl. 39 odst. 3 nařízení upravuje neslučitelnost funkcí v dozorčí radě a v představenstvu. Výjimečně však připouští, aby dozorčí rada určila jednoho ze svých členů, aby vykonával funkci v představenstvu a členskému státu nařízení umožňuje, aby stanovil časový limit pro takovýto výkon funkce. Považujeme za vhodné, aby taková možnost trvala jenom do nejbližšího zasedání dozorčí rady nebo valné hromady, tedy orgánu, který definitivně jmenuje (zvolí) nového člena představenstva.

V případě zániku funkce náhradního člena může dojít k ohrožení akceschopnosti představenstva. Proto návrh předvídá možnost použít postup upravený v § 194 odst. 2 a jmenovat chybějícího člena soudním rozhodnutím.

K § 25:

Čl. 41 odst. 3 přiznává dozorčí radě jako orgánu evropské akciové společnost neomezené právo na informace vůči představenstvu. Členům dozorčí rady v odstavci 5 dává právo na seznámení se s informacemi, které obdrží dozorčí rada jako orgán. Členské státy mají možnost rozšířit právo na informace také na jednotlivé členy dozorčí rady. Zkušenosti ukazují, že neomezené právo na informace ve prospěch jednotlivých členů může být zneužito. Na druhé straně činnost orgánu jako celku bude ve značné míře ovlivněna majoritním akcionářem, což může brzdit jeho kontrolní aktivitu. Formulace nařízení na popsaný problém reaguje. Z toho důvodu byla zvolena kompromisní formulace umožňující vyhovující interpretaci. Vzhledem k tomu, že předpokládáme sporné situace v praxi, výslovně zakotvujeme právo na rozhodnutí soudu.

K § 26:

Podle čl. 47 nařízení (společná ustanovení pro monistický i dualistický systém) mohou být na základě stanov členy orgánů SE také právnické osoby, pokud právo sídla nestanoví jinak. České právo to pro akciové společnosti vylučuje (§ 194 odst. 7 a § 200 odst. 3 obchodního zákoníku), avšak neupravuje monistický systém struktury společnosti. Nedoporučujeme umožnit členství právnických osob v orgánech zatím ani v monistickém systému evropské akciové společnosti, protože by to úpravu dále zkomplikovalo. Aplikaci podmínek u nás upravených pro členství v orgánech a.s. předvídá čl. 47 odst. 2 nařízení.

Většina jiných právních řádů nezná statutární orgán v našem smyslu. Francouzské právo, které nás inspiruje při úpravě monistického systému, přiznává generální jednatelské oprávnění správní radě jako celku, jejímu předsedovi, generálnímu řediteli a dokonce i delegovaným generálním ředitelům. Snažíme se dodržet, že i evropská akciová společnost bude mít jenom jediný statutární orgán, aniž je však možno zabránit tomu, že budou dvě varianty v souladu s novou úpravou francouzskou. Zachováváme stejný rozsah jednatelského oprávnění pro generálního ředitele a delegované ředitele, ačkoli je zřejmé, že tím do českého práva přinášíme nový prvek. Změna tohoto pravidla by však byla přílišným zásahem do koncepce, jíž jsme se inspirovali. Předpokládáme, že v budoucnu české právo pojetí statutárního orgánu, které vzniklo socialistickou deformací právnických osob, stejně opustí a přizpůsobí se běžným koncepcím orgánů právnických osob.

K § 27:

S ohledem na povahu správní rady jako orgánu odlišného od orgánů v dualistickém uspořádání bude nový zákon obsahovat vlastní úpravu kooptace a řešení krizových situací v evropské akciové společnosti.

K § 28:

V monistickém systému je volba správní rady valnou hromadou jedinou možností a je třeba nezapomínat na stejnou možnost odvolání. Právo odvolání není vázáno na žádný kvalifikovaný důvod, avšak pro osoby vykonávající obchodní vedení platí odlišný režim - srov. § 38. Předseda správní rady je také odvolatelný kdykoli. Generální ředitel, který není předsedou správní rady, nebo delegovaný generální ředitel mohou být sice kdykoli odvoláni, ale stane-li se tak bez vážného důvodu, vznikne jim právo na náhradu škody. Tím je zabezpečena ochrana výkonu manažerských funkcí.

K § 29:

Další přebírané ustanovení o správní radě se týká jejího předsedy. Tímto způsobem předseda působí vždy bez ohledu na to, zda bude či nebude současně generálním ředitelem.

Ve čtvrtém odstavci je užit termín „reprezentuje správní radu“, čímž se má odlišit jeho působení od zastoupení v právním smyslu. Vzhledem k tomu, že správní rada není právním subjektem, nemůže se jednat o právní zastoupení. Nelze však ani říci, že správní rada jedná prostřednictvím svého předsedy. Zákon se snaží nesvazovat natolik společnost a stanoví, že správní rada jedná způsobem, který bude uveden ve stanovách a zapsán do obchodního rejstříku. Lze předpokládat, že předseda správní rady bude současně za správní radu jménem společnosti jednat navenek, nebude-li současně generálním ředitelem. Může však být uloženo i jednání s dalším členem správní rady nebo alternativně předsedou nebo jiným členem správní rady. V tomto ustanovení se reprezentováním rozumí např. podávání zprávy na valné hromadě, tedy působení dovnitř společnosti; touto činností se nemíní jednatelské oprávnění.

K § 30:

Podle čl. 44 nařízení se musí scházet správní rada alespoň jednou za tři měsíce. Právo členů žádat svolání správní rady již po dvou měsících je umožněno z toho důvodu, že nejde o sankci za příliš dlouhé období bez schůze správní rady, ale že se jedná o právo obdobné právu menšinových akcionářů žádat svolání valné hromady. Předpokládá se tedy, že takovéto mimořádné svolání bude používáno v případě naléhavé potřeby a zneužití brání dvouměsíční lhůta od poslední schůze. Rovněž generálnímu řediteli se poskytuje oprávnění požadovat svolání správní rady. Toto právo však nemá delegovaný generální ředitel.

K § 31:

Jedná se o rozšíření povinnosti mlčenlivosti na osoby, které se zúčastní schůze správní rady, přestože nejsou jejími členy. Tato povinnost je nezbytná, bylo by možno ji vyvozovat z pracovněprávních a dalších předpisů. Protože se však nedá předvídat, o jaké osoby se ve kterém případě bude jednat, je vhodnější konstruovat povinnost na tomto místě. Určité případné překrytí není na závadu. Zvýšení právní jistoty těchto osob má pomoci vazba na výslovné označení informací jako důvěrných.

K § 32:

Účast generálního ředitele na schůzích správní rady je nezbytná, protože to bude právě on, kdo bude mezičlánkem a výkonným orgánem ve vztahu ke koncepčním rozhodnutím správní rady. Účast delegovaných generálních ředitelů může být potřebná, není však nevyhnutelné, aby na všech schůzích byli přítomni všichni. Stanovy však mohou takové pravidlo zakotvit. Poslední věta má vyjádřit, že stanovy tu mají široký prostor pro vlastní úpravu.

K § 33:

Ustanovení § 35 v zásadě bude plnit funkci obdobnou našemu současnému § 196a obchodního zákoníku. Vzhledem k tomu, že se jedná o úpravu zvláštní, bude mít před ním přednost. Ustanovení § 196a však má řadu slabin a jeho interpretace je obtížná a ještě obtížnější by byla ve vztahu k monistické evropské akciové společnosti. Proto jsme se rozhodli pro převzetí hotové francouzské úpravy doufajíce, že bude úspěšnější než citované ustanovení. Dokonce i odkaz na ně by byl obtížný nejen proto, že pravděpodobně v souvislosti s novou kodifikací projde určitým vývojem. Pokud se úprava osvědčí, mohla by v budoucnu být inspirací ke zdokonalení obecné úpravy v obchodním zákoníku.

Smlouvou, na níž je někdo podle odst. 1 nepřímo zainteresován, se rozumí např. situace, kde se jedná o smlouvu uzavíranou mezi SE a mezi rodinným příslušníkem osoby uvedené v odstavci 1 nebo jedná-li se o smlouvu, ze které bude mít osoba uvedená v odst.1 prospěch, i když není smluvní stranou apod.

V odstavci třetím nebylo možné řešit problém faktického vedoucího, který by měl podléhat stejným omezením, jinak než odkazem na § 66 odst. 6 obchodního zákoníku, protože obchodní zákoník sice uvedený pojem vymezuje, avšak nezavádí pro něj žádný název.

Ustanovení § 35 odst. 6 ukládá předsedovi správní rady, aby o smlouvách, které správní rada schválila, informoval auditora a kromě toho je předložil ke schválení nejbližší vlané hromadě. Auditorovi je uložena povinnost vypracovat zvláštní zprávu o těchto smlouvách a předložit ji s řádnou účetní závěrkou valné hromadě ke schválení. Zákon tedy stanoví trojitou pojistku proti zneužívání. Důsledky neschválení valnou hromadou upravuje navrhovaný § 35 odst. 8. Smlouvy jsou platné a účinné, ale soud je může prohlásit za neplatné konstitutivním rozhodnutím, jestliže byly uzavřeny zaviněně v rozporu se zákonem. Důsledky neschválení valnou hromadou jsou mírnější než důsledky neschválení správní radou, protože valná hromada bude schvalovat jenom smlouvy a dohody, které již předtím správní rada schválila. Proto smlouvy neschválené valnou hromadou soud může zrušit jenom v případě zaviněného protiprávního jednání. I bez takového jednání však vzniká povinnost k náhradě škody, jestliže byly smlouvy či dohody pro společnost škodlivé.

Odst. 9 upravuje důsledky neschválení správní radou, kde soud může za podmínky škodlivosti prohlásit neplatnost. Ani v tomto případě se tudíž nejedná o neplatnost ex lege. Toto porušení je vážnější než neschválení valnou hromadou.

K § 34:

Zákaz obsažený v tomto ustanovení je bezpodmínečný, jedná se přísnější pravidlo než v předchozím ustanovením a z toho důvodu se nepředpokládá žádný proces umožňující odstranit vadu nebo alespoň právo soudu rozhodnout o důsledcích vady. Znamená to, že smlouvy příčící se tomuto zákazu budou neplatné.

Třetí odstavec má znemožnit obcházení zákazu pomocí nastrčených osob. Rozšíření provedené zvláštním odstavcem zpřehledňuje úpravu.

K § 35:

Tímto ustanovením začíná úprava obchodního vedení, která je převzata z novelizované francouzské úpravy z 15. 5. 2001, jejímž cílem bylo modifikovat úpravu monisticky organizované společnosti v souladu s principy corporate governance. Stejně tak i anglické právo připouští obě varianty – spojení i rozdělení předsednictví řídícího orgánu (board of directors) s funkcí generálního ředitele (chief of executive).

Bylo by možno zvolit i jednodušší možnost, kdy předseda správní rady je vždy zároveň generálním ředitelem, avšak to je systém ve Francii kritizovaný pro všemocnost PDG a v roce 2001 zákonem z 15.5. změněný. Současné řešení je návratem k úpravě před druhou světovou válkou, což jenom zesiluje pochybnosti spojené s převzetím opuštěného systému. Žádné z řešení však asi není ideální.

Prvý odstavec tedy říká, že generálním ředitelem může být buď předseda správní rady, nebo jiná fyzická osoba jmenovaná správní radou.

V ustanovení § 37 odst. 4 je obecně řešena otázka postavení gen.ředitele i delegovaných generálních ředitelů – bude stejné jako u všech členů orgánů podle § 66 obchodního zákoníku. Bude se tedy na ně vztahovat i stejný režim pojištění.

K § 36:

Také zde se inspirujeme vzorem, který nově zavedl funkci delegovaných generálních ředitelů, aby je odlišil od generálního ředitele, jestliže by nebyl zároveň předsedou správní rady.

K § 37:

Výkon funkce generálního ředitele je manažerskou trvalou činností, která je mimořádně náročná a z toho důvodu je nežádoucí kumulace těchto funkcí. Zákon má omezit takovou kumulaci, ale v souladu se svým předmětem úpravy to činí jenom v rámci evropských akciových společností se sídlem v České republice. Bude-li v českém právu obecnější ustanovení omezující kumulaci funkcí, bude možno je aplikovat, protože podle čl. 47 odst. 2 písm. a) nemohou být členy orgánů evropské akciové společnosti osoby, které nemohou být členy odpovídajícího orgánu akciové společnosti podle práva státu sídla evropské akciové společnosti.

K § 38:

Ustanovení upravuje odvolání generálního ředitele a delegovaného generálního ředitele. Vzhledem k tomu, že se jedná o manažerskou funkci, je zakotveno právo na náhradu škody, jestliže není pro odvolání vážný důvod. Odvolání delegovaného generálního ředitele je možné jenom na návrh generálního ředitele.

Dojde-li k odvolání, bude platné, i když bude bez vážného důvodu. Důvod má vliv jenom na odškodnění. Posoudit vážnost důvodu bude příslušet odvolávajícímu orgánu, nebude-li odvolaný souhlasit, může se bránit soudní cestou. Úspěch ve sporu povede k přiznání práva na náhradu, nikoli k návratu do funkce.

Druhý odstavec je velmi abstraktní, pokud jde o důvod a povahu nečinnosti generálního ředitele. Ve všech takových obdobích však musí být zabezpečeno řízení společnosti a z toho důvodu musí zůstat ve funkci alespoň delegovaný generální ředitel.

K § 39:

Přestože generální ředitel má postavení statutárního orgánu, neříká již návrh, že jedná ve všech věcech společnosti, protože zákon může rozsah jeho jednatelské působnosti omezit a v souladu s první evropskou směrnicí o obchodních společnostech dokonce s účinky navenek. Na druhé straně rovněž průlomově návrh předvídá stejný rozsah jednatelského oprávnění pro delegované generální ředitele. Držíme se tu inspiračního zdroje jsouce si vědomi, že naše praxe již dlouhá léta volá po zastupitelnosti statutárního orgánu. Připuštění takto řešeného jednatelského oprávnění, které značně přesahuje rámec působnosti delegovaného generálního ředitele, odpovídá zájmu ochrany dobré víry třetích osob i pružnosti v řízení společnosti.

K § 40:

Jedná se o základní ustanovení monistické úpravy akciové společnosti, protože tu je vymezena základní funkce správní rady jako nikoli permanentního sborového orgánu. Z ustanovení je zřejmé, že se nejedná jenom o kontrolní orgán, jakým je dozorčí rada v dualistickém systému. Správní rada rozhoduje o strategických otázkách společnosti, provádí kontrolní činnost, ale neuskutečňuje běžné řízení (obchodní vedení), které je svěřeno buď jejímu předsedovi, nebo od něj odlišnému generálnímu řediteli a popř. ještě delegovaným generálním ředitelům. To vyplývá zejména z formulace, že řídí „prostřednictvím svých usnesení“ a jenom, pokud jde „o zásadní a významné otázky pro fungování“ společnosti.

Na rozdíl od českého práva obchodních společností je správní rada také jednatelským orgánem s generální jednatelskou působností. Vzhledem k tomu, že jde o kolektivní orgán, je nutno zapsat do obchodního rejstříku způsob jejího jednání. Vidíme tedy, že jednatelské oprávnění je přiznáno v monistické evropské akciové společnosti třem různým orgánům – správní radě, jejímu předsedovi, generálnímu řediteli a popř. ještě delegovaným generálním ředitelům.

Odstavec 4 byl zařazen z francouzského dekretu provádějícího obchodní zákoník (čl. 90 dekretu 67-236), protože vyjadřuje jeden z významných principů corporate governance, který se dosud v českém právu neodrazil.

K § 41:

Jedná se o převzaté ustanovení chránící zájmy evropské akciové společnosti. Vzhledem k tomu, že správní rada je orgánem, který se schází poměrně zřídka, je třeba zabezpečit určitou pružnost ve schvalování zajišťovacích prostředků, což má umožnit delegace na předsedu správní rady. Zákon mu tu přizná mimořádně jednatelské oprávnění i v případě, kde nebude generálním ředitelem, aby byla zachována úzká vazba na správní radu.

K § 42:

Návrh upravuje působnost správní rady monistické evropské společnosti při přemísťování jejího sídla v rámci jednoho kraje nebo v rámci sousedních krajů.

K § 43:

Ustanovení o valné hromadě nevyžadují náročnější transpozici, odkazem na obchodní zákoník se upravuje právo žádat o svolání valní hromady a určit pořad jejího jednání.

K § 44:

Nařízení umožňuje aplikaci národního zákona na změnu stanov, avšak požadavky nesmějí být mírnější, než jaké stanoví nařízení.

K § 45:

Návrh upravuje použití ustanovení obchodního zákoníku o znalci pro fúzi a o znalecké zprávě o fúzi na jmenování znalce a vypracování znalecké zprávy v případech, kdy dochází ke změně evropské společnosti na akciovou společnost.

K § 46:

V tomto ustanovení se obecně stanoví, že zaměstnanci evropské akciové společnosti mají právo na zapojení. Ustanovení obsahuje bližší vymezení pojmů a transponovaných ze směrnice. Informace a projednání se při tom vztahují na záležitosti, které se týkají evropské společnosti jako celku, jejích dceřiných společností nebo organizačních složek podniku na území jiného členského státu, anebo které přesahují pravomoci rozhodovacích orgánů v jednom členském státu.

Do počtu zaměstnanců se zahrnují všichni zaměstnanci v pracovním poměru. To znamená, že se nepřepočítávají stavy zaměstnanců podle toho, zda jde o pracovní poměry na stanovenou nebo kratší týdenní pracovní dobu a nerozlišuje se, zda jde o pracovní poměr na dobu určitou nebo neurčitou, protože všichni tito zaměstnanci si mají být v právech na zapojení rovni. Počet zaměstnanců je důležitý pro stanovení, kolik členů má mít vyjednávací výbor a rada zaměstnanců i pro hlasování.

K § 47:

Pro určení obsahu a výkonu práva zaměstnanců na zapojení má přednost dohoda. Aby bylo možné takovou dohodu vyjednat, je třeba ustavit vyjednávací výbor, který vyjednává za zaměstnance. Pro zajištění co nejefektivnější přípravy a průběhu vyjednávání zákon v souladu se směrnicí stanoví, že řídící orgány zúčastněných právnických osob, které hodlají ustavit evropskou akciovou společnost, mají povinnost po zveřejnění či schválení projektu založení evropské akciové společnosti povinny přijmout nezbytná opatření k zahájení jednání o ustavení vyjednávacího výboru. Pro zaměstnance by bylo nepoměrně obtížnější, kdyby takové jednání museli zahajovat sami; kromě toho i samy zúčastněné osoby mají zájem na stanovení pravidel zapojení zaměstnanců, protože to je jednou z podmínek vzniku evropské akciové společnosti.

Je stanovena povinnost poskytnout informace, které jsou důležité pro ustavení a činnost vyjednávacího výboru

K § 48:

Toto ustanovení obsahuje poměrně složitou úpravu složení vyjednávacího výboru, která je transpozicí směrnice. Účelem je zajistit zastoupení zaměstnanců zaměstnaných v  jednotlivých členských státech a zároveň i brát ohled na počet zastupovaných zaměstnanců. Zvláštní pozornost je věnována zastoupení zájmů zaměstnanců zúčastněných právnických osob, které mají fúzí zaniknout. Zákon v souladu se směrnicí nestanoví nejvyšší počet členů vyjednávacího výboru absolutním číslem, ale přesto jejich počet nepřímo omezuje, aby byla zajištěna funkčnost vyjednávání.

Při jmenování či volbě členů vyjednávacího výboru za zaměstnance v České republice se postupuje podle § 25c odst. 4 zákoníku práce. Zaměstnance z České republiky může zastupovat též osoba, která není v pracovním poměru k zúčastněné právnické osobě, k dotčené dceřiné společnosti nebo která nepracuje v dotčené organizační složce podniku, jestliže je k tomu zmocněna nebo pověřena odborovou organizací těchto zaměstnanců.

Vzhledem k tomu, že jednání výboru může trvat až jeden rok, počítá úprava i s tím, aby se bral ohled na případné podstatné změny v počtu zaměstnanců.

K § 49:

Stanoví se povinnost řídících orgánů zúčastněných právnických osob soustavně informovat řídící výbor o postupu zakládání evropské akciové společnosti a zajistit veškeré podmínky pro řádný výkon jeho činnosti. V souladu se směrnicí je upravena možnost informovat o zahájení jednání jiné organizace a sdružení a přizvat k jednání odborné poradce; v tom případě však řídící orgány hradí ze zákona náklady pouze na jednoho odborného poradce pro danou oblast.

K § 50:

Ustanovení upravuje povinnost mlčenlivosti členů vyjednávacího výboru a odborných poradců. Stejně důležitá je i úprava případů, kdy jde o informace natolik citlivé, že je řídící orgán zúčastněné právnické osoby nechce sdělit dalším osobám. Zároveň se upravuje mechanismus obrany proti označení informace za důvěrnou i proti rozhodnutí řídících orgánů zúčastněných společností, že informaci nesdělí; přiměřeně se použije úprava obchodního zákoníku týkající se odepření informace akcionáři akciové společnosti. Podle ustanovení § 19 občanského soudního řádu má způsobilost být účastníkem řízení ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. Proto zákon výslovně stanoví, že pro účely tohoto řízení má procesní způsobilost vyjednávací výbor.

K § 51:

Pro přijetí usnesení výboru je třeba ve většině případů nadpoloviční většina hlasů všech členů, kteří však zároveň musí zastupovat nadpoloviční většinu všech zaměstnanců. Ve stanovených  případech je třeba dvoutřetinová většina; v případě dohody o snížení vlivu zaměstnanců na složení orgánů evropské akciové společnosti musí být splněn i požadavek, že zástupci tvořící většinu musejí být alespoň ze dvou různých členských států.

K § 52:

Ustanovení ponechává vyjednávacímu výboru možnost se rozhodnout, že vyjednávání o dohodě o zapojení zaměstnanců nebude zahájeno nebo bude ukončeno a že se použije úprava informování a projednávání, která je platná v členských státech, ve kterých má evropská akciová společnost zaměstnance. Výslovně se stanoví důsledek takového ustanovení, že se nepoužijí podpůrná ustanovení. Pokud vznikající evropská akciová společnost splňuje podmínky stanovené v § 25d odst. 2 až 7 zákoníku práce, použije se pak pro přístup k nadnárodním informacím a projednání ustanovení přiměřeně § 25d a násl. zákoníku práce.

Mají-li však již v akciové společnosti, která má být přeměněna na evropskou akciovou společnost, zaměstnanci právo na vliv na složení orgánů společnosti, není možné, aby se vyjednávací výbor usnesl, že vyjednávání bude ukončeno. Z toho vyplývá, že pokud v těchto případech nedojde ve stanovené lhůtě k dohodě, bude se postupovat podle podpůrných ustanovení.

Upravuje se i povinnost zahájit nové jednání na žádost stanoveného počtu zaměstnanců nebo jejich zástupců; v souladu se směrnicí je v zájmu zachování určité stability stanoveno, že tuto žádost lze podat nejdříve po uplynutí dvou let.

K § 53:

Zákon v souladu se směrnicí omezuje délku vyjednávání o uzavření dohody o zapojení zaměstnanců, aby bylo vyjednávání efektivní a neúměrně se neprotahovalo. Stanoví se důsledky, není-li v této lhůtě dosaženo dohody, ani se výbor nerozhodne o ukončení jednání. Zákon zajišťuje právo vlivu na složení orgánů evropské akciové společnosti, pokud toto právo měli zaměstnanci ve stanoveném rozsahu před vznikem evropské akciové společnosti.

K § 54:

Ustanovení upravuje náležitosti dohody o způsobu a rozsahu zapojení zaměstnanců. Základní zásadou úpravy zapojení je, že se dává přednost tomu, aby se strany o způsobu zapojení dohodly. Ustanovení § 57 zajišťuje, aby při dohodě nebyly opomenuty podstatné náležitosti, které zapojení umožní v praxi uskutečňovat. Zvláštní pozornost si zasluhuje ustanovení odst. 5, které zajišťuje zásadu „před tím i potom“, tedy že úroveň všech složek zapojení zaměstnanců evropské společnosti založené změnou z akciové společnosti, které již bylo dosaženo, by neměla být snížena.

K § 55:

Výbor zaměstnanců je orgánem, jehož prostřednictvím zaměstnanci uskutečňují právo na informace a projednání. Ustavuje se, je-li to tak dohodnuto, anebo v případech stanovených tímto zákonem. Členové výboru zaměstnanců z řad zaměstnanců v České republice jsou voleni či jmenováni obdobně jako členové vyjednávacího výboru. Přiměřeně platí také ustanovení o jejich ochraně před diskriminací a o zabezpečení výkonu jejich činnosti, včetně možnosti přizvat si odborné poradce.

K § 56:

Podpůrná ustanovení nahrazují dohodu o zapojení zaměstnanců v případech stanovených tímto zákonem. Účelem je zajistit, aby v případech, kdy představitelé zaměstnanců a zúčastněných právnických osob nedošli k dohodě o zapojení zaměstnanců v budoucí evropské akciové společnosti podle svých podmínek a své vůle, bylo zajištěno zapojení zaměstnanců v míře, která je stanovena zákonem. Ustanovení § 59 je provedením tzv. referenčních ustanovení podle směrnice, které stanoví, jakým způsobem má být zřízen výbor zaměstnanců a jeho funkční období. Stanoví se také postup v případech, kdy dojde k podstatným změnám v počtu zastupovaných zaměstnanců a povinnost výboru zaměstnanců o svém složení a jeho změnách informovat představenstvo nebo správní radu evropské společnosti.

K § 57:

V souladu se směrnicí se stanoví použití národních předpisů pro způsob volby nebo jmenování členů výboru zaměstnanců z každého jednotlivého státu.

K § 58:

V tomto ustanovení se upravuje proces jednání výboru zaměstnanců. V jednacím řádu si výbor stanoví další podrobnosti, například způsob svolávání apod. V některých případech, kdy je výbor početný, je praktické a hospodárné ustavit užší výbor.

K § 59:

Do působnosti výboru zaměstnanců spadají jen ty záležitosti nadnárodního charakteru, které se týkají evropské akciové společnosti jako celku, jejích dceřiných společností nebo organizačních složek podniku na území jiného členského státu anebo které přesahují pravomoci rozhodovacích orgánů v jednom členském státu.

Po uplynutí čtyř let od svého ustavení rozhoduje výbor znovu o zapojení zaměstnanců a jedná obdobně jako jednal vyjednávací výbor o tom, zda bude uzavřena dohoda, anebo se uplatní podpůrná ustanovení.

K § 60:

V ustanovení se upravuje oprávnění členů výboru zaměstnanců na pracovní volno ke školení k výkonu činnosti, dále možnost sejít se k uzavřenému jednání a možnost přizvat k jednání odborného poradce. V souladu se směrnicí se omezuje povinnost evropské společnosti uhradit náklady na jednoho odborného poradce pro danou oblast. Stanoví se povinnost evropské akciové společnosti zajistit podmínky pro řádnou činnost výboru zaměstnanců.

K § 61:

V souladu se směrnicí je upraven obsah práva na informace, to znamená, jaké informace a jak často je evropská akciová společnost povinna výboru zaměstnanců poskytovat. Ustanovení také upravuje povinnost výboru zaměstnanců informovat o výsledcích svého jednání zaměstnance, které zastupuje.

K § 62:

V souladu se směrnicí je upraven obsah práva na projednání včetně podrobné úpravy postupu v situaci, kdy se příslušný orgán evropské akciové společnosti rozhodne jednat v rozporu s doporučením výboru zaměstnanců. V tom případě musí vyhovět žádosti výboru zaměstnanců o nové projednání, jehož účelem je opětovná snaha o dosažení dohody.

K § 63:

Právo zaměstnanců na vliv na složení orgánů evropské akciové společnosti se uplatní v případě, že tak bylo dohodnuto, anebo v případech stanovených v § 67.

K § 67

Podpůrná ustanovení se použijí, pokud se na tom strany dohodnou a dále v případech, které stanoví tento zákon. V souladu se směrnicí se upravuje, kterým právem se obsazování míst ve správním nebo dozorčím orgánu řídí; způsob volby či jmenování zástupců zaměstnanců zaměstnaných v České republice se řídí ustanoveními českého práva. Podstatné je také ustanovení, že členové dozorčí rady, kteří byli zvoleni, jmenováni nebo doporučeni zaměstnanci evropské akciové společnosti či jejich zástupci, jsou si rovni s ostatními členy v právech i povinnostech, pokud zákon nestanoví jinak.

K § 65:

Zařazuje se zmocňovací ustanovení ukládající Ministerstvu spravedlnosti vydat prováděcí předpisy k § 14 odst. 3 a § 16 odst. 2 návrhu (jde o vydávání osvědčení při přemístění sídla a fúzi).

K § 66:

Nařízení dává oprávnění členským státům, aby uložily evropským akciovým společnostem vyjádření údaje o základním kapitálu a zpracování a zveřejňování účetní závěrky včetně konsolidované závěrky v národní měně. Této možnosti využíváme s ohledem na vyšší transparentnost takto připravené závěrky. Využití uvedené možnosti je ovšem v souladu s dikcí čl. 67 nařízení časově limitováno okamžikem vstupu České republiky do třetí fáze evropské hospodářské a měnové unie (EMU), tj. přijetím jednotné měny euro. Proto je ostatně ustanovení zařazeno mezi přechodná ustanovení. Možnost paralelně zpracovávat a zveřejňovat účetní závěrku v euro již v průběhu přechodné doby plyne přímo z čl. 67 nařízení a odpovídá požadavku transparence a srovnatelnosti základních účetních údajů v evropském prostředí.

K § 67:

Datum účinnosti se navrhuje stanovit tak, aby bylo v souladu s požadavky implementovaného Nařízení Rady.

V Praze dne 12. května 2004

PhDr. Vladimír Špidla, v.r.

předseda vlády

JUDr. Karel Čermák, v.r.

ministr spravedlnosti