I.
Zhodnocení platného právního stavu
Současná právní úprava poskytování bezplatné právní pomoci nezajišťuje všechny povinnosti vyplývající pro Českou republiku, jako členského státu Evropské unie, ze směrnice Rady 2003/8/ES ze dne 27. 1. 2003 o usnadnění přístupu ke spravedlnosti v přeshraničních sporech stanovením minimálních společných pravidel pro poskytování právní pomoci v těchto sporech (dále jen „směrnice Rady 2003/8/ES“). Povinnosti vyplývající ze směrnice Rady 2003/8/ES musí být do českého právního řádu transponovány do 30. 11. 2004, s výjimkou čl. 3 odst. 2 písm. a), u něhož se transpozice této směrnice do vnitrostátních předpisů má provést nejpozději do 30.5.2006.
II.
Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy
Principy navrhované úpravy vycházejí z citované směrnice Rady 2003/8/ES a obsahují rozsah i způsob poskytování právní pomoci v přeshraničních sporech, a to jak pro naše občany, kteří uplatňují svá práva a nároky v ostatních zemích Evropské unie, tak i pro občany ostatních zemí Evropské unie uplatňující práva a nároky u našich soudů.
Poskytování právní pomoci, včetně právní pomoci bezplatné, ve věcech s mezinárodním prvkem (ve věcech civilních v širokém slova smyslu) upravuje jednak řada dvoustranných mezinárodních smluv o právní pomoci, jednak Haagská úmluva o civilním řízení (vyhlášena pod č. 72/1966 Sb.) a Haagská úmluva o mezinárodním přístupu k soudům (vyhlášena pod č. 58/2001 Sb.m.s.) jako mnohostranné mezinárodní smlouvy. Podávání žádostí o právní pomoc v občanských, obchodních a právních věcech na území jiné smluvní strany upravuje Evropská úmluva o předávání žádostí o právní pomoc (vyhlášena pod č. 110/2000 Sb.m.s.).
Všechny tyto mezinárodní smlouvy vycházejí ze shodného principu, a to, že Česká republika je povinna příslušníku druhého (jiného) smluvního státu poskytnout právní pomoc za stejných podmínek a ve stejném rozsahu, v jakém ji poskytuje vlastnímu státnímu příslušníku.
Obdobný princip stanoví i § 50 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, pro ty případy, kdy poskytování bezplatné právní pomoci není upraveno mezinárodní smlouvou. Zákon ovšem váže poskytování bezplatné právní pomoci na (materiální) vzájemnost ze strany druhého státu.
Je tedy zřejmé, že mezinárodní smlouvy v této oblasti samy nestanovují způsob a rozsah bezplatné právní pomoci; stanoví pouze, že pro státní příslušníky druhých (jiných) států musí být zajištěna stejně jako pro vlastní státní příslušníky. Toto, jak již bylo uvedeno, řeší v rámci zemí Evropské unie stanovením alespoň minimálních společných pravidel právě směrnice Rady 2003/8/ES a v návaznosti na ni i navrhovaná právní úprava.
Jak platná, tak i navrhovaná právní úprava zajištění právní pomoci, včetně právní pomoci bezplatné, tomuto požadavku vyhovuje již proto, že se stanovuje mezinárodně obvyklý (standardní) rozsah zajištění právní pomoci a právní pomoci bezplatné i podmínek pro její poskytnutí.
III.
Soulad navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Navrhovaný zákon je konformní s ústavním pořádkem České republiky.
IV.
Soulad navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a její slučitelnost s právními akty Evropských společenství a se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z členství v Evropské unii
Navrhovaná právní úprava není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána a které řeší problematiku poskytování právní pomoci, zejména z Haagskou úmluvou o civilním řízení (vyhlášena pod č. 72/1966 Sb.), Haagskou úmluvou o mezinárodním přístupu k soudům (vyhlášena pod č. 58/2001 Sb.m.s.) a Evropskou úmluvou o předávání žádostí o právní pomoc (vyhlášena pod č. 110/2000 Sb.m.s.).
V rámci práva Evropských společenství sleduje podporu poskytování nezbytné právní pomoci v přeshraničních sporech osobám, které nemají dostatečné finanční prostředky, směrnice Rady č. 2003/8/ES. Tato směrnice byla přijata 27. ledna 2003 a členské státy Evropské unie, s výjimkou Dánska, mají povinnost transponovat ji do svých právních řádů do 30. 11. 2004. Výjimku tvoří ustanovení čl. 3 odst. 2 písm. a) této směrnice, podle něhož součástí právní pomoci v těchto případech má být i udělení právní porady před zahájením soudního řízení za účelem mimosoudního vyřešení přeshraničního sporu, kde je ustanovením čl. 21 odst. 1 směrnice datum transpozice stanoveno nejpozději na 30. 5. 2006.
Navrhovaná právní úprava, resp. navržené datum nabytí její účinnosti, je s touto směrnicí v souladu, když povinnosti z ní vyplývající transponuje včas do českého právního řádu.
Navrhovaná právní úprava není v rozporu ani s jinými právními akty Evropských společenství, ani se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z Evropské dohody ani se Smlouvou o přistoupení k Evropské unii.
V.
Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet
Nároky vůči státnímu rozpočtu budou přijetím navrhované úpravy nepochybně vyvolány. Jedná se však o výdaje, které vzniknou s plněním úkolů souvisejících se vstupem České republiky do Evropské unie. V souvislosti s poskytováním přeshraniční pomoci v rámci Evropské unie budou tyto nároky jednak přímé, vyplývající z potřeby hradit právní pomoc v rozsahu uvedeném ve směrnici Rady 2003/8/ES, jednak nepřímé, související se zajišťováním této pomoci.
Pokud jde o přímé nároky, je nutno je rozdělit na dvě části. Za prvé půjde o náklady státu vzniklé v souvislosti s poskytováním právní pomoci v České republice osobám, které mají místo trvalého pobytu nebo se obvykle zdržují na území jiného členského státu Evropské unie, spojené zejména s ustanovením zástupce a tlumočníka v řízení před soudem, s pořizováním překladu písemností, které mají být provedeny jako důkaz, a náhradami nezbytných cestovních nákladů uvedených osob z místa jejich trvalého nebo obvyklého pobytu do sídla soudu, který bude danou věc rozhodovat. Za druhé půjde o náklady státu vzniklé v souvislosti s poskytováním právní pomoci občanům České republiky v případech, kdy jejich spory bude rozhodovat soud v jiném členském státě Evropské unie, a to zejména náklady potřebné na překlady žádostí a všech dalších nezbytných písemností. Tyto náklady se odhadují ve výši 80 000 000,- Kč ročně.
Pokud jde o nepřímé nároky, vyplynou tyto v souvislosti se stanovením zcela nových úkolů, které bude muset Ministerstvo spravedlnosti v této oblasti zajišťovat.. Půjde zejména o povinnost přijímat žádosti našich občanů o zajištění právní pomoci v přeshraničních sporech v jiném členské státě Evropské unie, poskytovat jim potřebnou součinnost k tomu, aby žádost splňovala předepsané náležitosti a aby byly odstraněny její případné vady a nedostatky, předávat žádosti příslušnému orgánu jiného členského státu a potvrzovat našim občanům, že jejich žádost byla tomuto orgánu předána.
Velmi významná je v této oblasti i rozhodovací činnost ministerstva, a to již po obdržení žádosti, kdy bude muset posuzovat, zda se tato žádost týká přeshraničního sporu, zda ji podala oprávněná osoba a zda žádost není zjevně nedůvodná, protože jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. V zájmu zajištění alespoň částečné návratnosti vydaných prostředků bude ministerstvo rozhodovat i o nahrazení již poskytnutých výdajů souvisejících s překladem žádostí a jiných písemností v případech, kdy žádost na zajištění právní pomoci zamítne příslušný orgán jiného členského státu. Náklady na zajištění uvedených činností budou činit každoročně cca 8 600 000,- Kč.
Celkem by se tedy nároky na státní rozpočet související s problematikou zajištění právní pomoci v přeshraničních sporech v rámci Evropské unie měly pohybovat ve výši kolem 88 600 000,- Kč ročně.
K § 1
Definice přeshraničního sporu vychází z čl. 2 odst. 1 a čl. 9 odst. 1 až 3 směrnice Rady 2003/8/ES o usnadnění přístupu ke spravedlnosti v přeshraničních sporech stanovením minimálních společných pravidel pro poskytování právní pomoci v těchto sporech.
Podle těchto ustanovení směrnice Rady 2003/8/ES je třeba zajistit právní pomoc nejen v samotných „přeshraničních sporech v občanskoprávních a obchodních věcech“ (cross-border disputes in civil and commercial matters), tj. v řízení nalézacím podle části třetí občanského soudního řádu, nýbrž i v řízení o výkonu rozhodnutí (enforcement) a v řízení o uznání rozhodnutí (recognition) vydaných soudy v těchto věcech, jakož i v řízeních o opravných prostředcích (appeal).
Spor je charakterizován jako přeshraniční v případě, kdy rozhodující, tj. procesní soud, působí v jiném členském státě Evropské unie (dále jen „členský stát“), než ve kterém má místo stálého nebo obvyklého pobytu jeho účastník, který o zajištění právní pomoci žádá.
Právní pomoc podle tohoto zákona bude moci být poskytnuta pouze osobě fyzické, a nikoliv tedy i osobě právnické (čl. 3 odst. 1 směrnice Rady 2003/8/ES).
Vzhledem k tomu, že Dánské království se podle článků 1 a 2 Protokolu o stanovisku Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, neúčastnilo přijetí směrnice Rady 2003/8/ES a není jí proto vázáno, ustanovení navrhovaného zákona se ve vztahu k tomuto členskému státu nepoužijí.
K § 2
Ustanovení § 2 až 7 upravují zajištění právní pomoci v případě, kdy procesním soudem je soud České republiky a žadatelem o právní pomoc je osoba, která má místo stálého nebo obvyklého pobytu v některém z jiných členských států Evropské unie, a to bez ohledu na to, zda se jedná o státního občana tohoto členského státu či nikoliv (čl. 4 směrnice Rady 2003/8/ES).
Právní pomoc v přeshraničním sporu bude v těchto případech takové zahraniční osobě poskytnuta v případě, že na základě její žádosti procesní soud, tj. věcně, místně a funkčně příslušný soud České republiky, o poskytnutí takové právní pomoci rozhodne. Žádost může být přitom procesnímu soudu podána přímo touto osobou nebo prostřednictvím příslušného orgánu členského státu, tj. toho orgánu, který je členským státem v souladu s čl. 14 směrnice určen k přijímání žádostí a jejich zasílání příslušným orgánům členského státu, v němž sídlí procesní soud. V České republice bude tedy přijímacím orgánem ve smyslu čl. 14 odst. 1 směrnice Rady 2003/8/ES procesní soud. Žádost budou moci zahraniční žadatelé, popřípadě orgány, které budou tuto žádost zasílat, i v jiných jazycích, které v oznámení Komisi podle čl. 14 odst. 3 směrnice Rady 2003/8/ES uvede Česká republika a které Komise zprostředkuje na internetových stránkách a jiných informačních kanálech Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci.
Vzor žádosti zahraniční oprávněné osoby o právní pomoc v přeshraničním sporu bude stanoven vyhláškou vydanou Ministerstvem spravedlnosti (§ 13 navrhovaného zákona); bude tak splněn požadavek uvedený v čl. 16 směrnice Rady 2003/8/ES.
Právní pomoc bude zahraniční oprávněné osobě poskytnuta, pokud
a) osvědčí, že její poměry by odůvodňovaly přiznat jí zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků podle § 138 občanského soudního řádu. Jedná se o transpozici čl. 5 směrnice Rady 2003/8/ES, která povinnost k poskytnutí právní pomoci podmiňuje částečnou nebo celkovou neschopností nést náklady soudního řízení z důvodu ekonomické situace žadatele. Takové řešení zajistí, aby kriteria pro hrazení právní pomoci státem byla jednotná pro všechny osoby, které o právní pomoc žádají,
b) žádost o poskytnutí právní pomoci v přeshraničním sporu není zjevně neodůvodněná vzhledem k tomu, že jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Jedná se o transpozici ustanovení čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 2003/8/ES.
K § 3
Právní pomoc poskytovaná zahraniční osobě bude spočívat v opatřeních vypočtených v § 3 odst. 1 navrhovaného zákona. Jejich rozsah plně odpovídá čl. 3 odst. 2 a čl. 7 směrnice Rady 2003/8/ES. Přitom je třeba uvést, že navrhovaná úprava v zájmu své komplexnosti používá i instituty upravené občanským soudním řádem. Procesní práva cizích státních občanů jako účastníků řízení jsou občanským soudním řádem chráněna ustanoveními o rovném postavení účastníků a právu jednat v mateřštině (§ 18), o ustanovení zástupce na žádost (§ 30), o možnosti osvobození od soudních poplatků (§ 138) a placení záloh na náklady důkazu (§ 141) a o právu na náhradu nákladů řízení (§ 142 a násl.). Navrhovaná úprava tyto instituty nově neupravuje, pouze je vyjmenovává a odkazuje na ně. Přitom současně navrhovaná právní úprava určuje, že občanský soudní řád bude používán jako základní procesní předpis (viz § 11 odst. 1 navrhovaného zákona).
K § 4
Procesní soud rozhodne o žádosti o zajištění právní pomoci v přeshraničním sporu usnesením, které nemusí být odůvodněno, pokud žádosti v plném rozsahu vyhoví.
Proti rozhodnutí procesního soudu, kterým vyhoví žádosti pouze zčásti nebo kterým bude žádost zamítnuta, budou přípustné opravné prostředky připuštěné procesními předpisy (srov. § 202 o. s. ř., podle něhož by bylo odvolání proti takovému usnesení procesního soudu přípustné, což je v souladu s čl. 15 odst. 3 směrnice Rady 2003/8/ES.). Takové rozhodnutí procesního soudu musí být odůvodněno (čl. 15 odst. 2 směrnice Rady 2003/8/ES).
K § 5
Rozhodnutí, že právní pomoc se zahraniční oprávněné osobě poskytne, se bude vztahovat nejen na řízení, v němž k rozhodnutí došlo, nýbrž i na všechna navazující řízení. Zabrání se tak tomu, aby v těchto navazujících řízeních muselo být znovu rozhodováno. Přitom není vyloučeno, že o poskytnutí právní pomoci rozhodl příslušný orgán jiného členského státu než členského státu, v němž je usilováno o uznání nebo výkon rozhodnutí. Takovýto postup je v souladu s čl. 9 odst. 2 směrnice 2003/8/ES.
Všechny dokumenty zasílané podle směrnice 2003/8/ES jsou podle čl. 13 odst. 5 této směrnice osvobozeny od legalizace nebo jiné rovnocenné formality.
K § 6
Byla-li poskytnuta zahraniční oprávněné osobě bezplatná právní pomoc na základě nepřesných nebo nesprávných údajů, které poskytla, zakládá se nárok státu na náhradu nákladů, které již na právní pomoc vynaložil. Současně se umožňuje, aby stát mohl požadovat náhradu nákladů i v případě, kdy se majetkové poměry zahraniční oprávněné osoby podstatně změní proti stavu v době, kdy o poskytnutí právní pomoci bylo rozhodnuto. Toto ustanovení je v souladu s čl. 3 odst. 5 směrnice Rady 2003/8/ES.
Takovéto rozhodnutí může být vydáno kterýmkoli soudem, který v danou věc právě projednává, tedy nejen soudem, který o poskytnutí právní pomoci rozhodl, ale i soudem, který věc projednává v navazujících řízeních. Tím má být zajištěna jak rychlost, tak i ekonomika řízení. Soud bude rozhodovat usnesením, které musí být odůvodněno a budou proti němu přípustné opravné prostředky. Současně se stanovuje objektivní lhůta, v níž může být toto rozhodnutí vydáno.
K § 7
Pokud by měla být zahraniční oprávněné osobě, které byla poskytnuta bezplatná právní pomoc, přiznána náhradu nákladů řízení (tzv. přísudek), je spravedlivé požadovat, aby tato náhrada byla přiznána nikoliv jí, nýbrž státu, neboť tato osoba ve skutečnosti žádné náklady, které by jí měly být nahrazovány, nevynaložila.
K § 8
Ustanovení § 8 až 10 navrhovaného zákona upravují právní pomoc v přeshraničním sporu, kdy procesním soudem je soud jiného členského státu než České republiky.
Právní pomoc v takovém přeshraničním sporu bude podle § 8 návrhu zákona poskytována tuzemským oprávněným osobám, tj. státním občanům České republiky, kteří mají na území České republiky místo trvalého pobytu nebo kteří se zde alespoň obvykle zdržují, jakož i cizincům, a to za podmínky, že na území České republiky oprávněně pobývají nepřetržitě po dobu delší 90 dnů na základě povolení vydaného podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů nebo cizincům, kterým byl na území České republiky udělen azyl podle zákona o azylu. Takové řešení je v souladu s požadavky čl. 2 odst. 1 a čl. 4 směrnice Rady 2003/8/ES, podle níž právní pomoc v přeshraničním sporu musí být poskytnuta státním příslušníkům jiných států než států členských, pokud mají na území České republiky pobyt nebo se zde obvykle zdržují (when the party applying for legal aid … is domiciled or habitually resident in a Member State). Nepřerušená doba pobytu delší než 90 dnů by měla být beze sporu považována za obvyklé zdržování se na území státu.
Právní pomoc uvedeným osobám bude na základě žádosti poskytovat především příslušný orgán jiného členského státu Evropské unie v souladu s právem tohoto členského státu. Při přípravě a předávání těchto žádostí bude potřebnou součinnost podle navrhované právní úpravy zajišťovat Ministerstvo spravedlnosti, které bude mít rovněž právo posoudit, zda jsou splněny podmínky pro podání žádosti a zda žádost není zjevně neodůvodněná.
K § 9
Právní pomoc v přeshraničním sporu bude v tomto případě spočívat jednak v přijímání žádosti o právní pomoc, která má být předána do jiného členského státu, a v pomoci žadateli v tom, aby tato žádost měla všechny náležitosti stanovené právem tohoto členského státu (čl. 13 odst. 4 alinea první a čl. 8 písm. b/ směrnice Rady 2003/8/ES).
Právní pomoc v tomto rozsahu bude zajišťovat ministerstvo, které tedy bude také zasílajícím orgánem v České republice podle čl. 14 odst. 1 směrnice Rady 2003/8/ES. Ministerstvo bude muset žádost předat příslušnému orgánu jiného členského státu ve lhůtě 15 dnů ode dne jejího doručení nebo ode dne, kdy budou odstraněny vady žádosti. Tato povinnost bude splněna dnem, kdy ministerstvo žádost odešle.
Ministerstvo bude oprávněno rozhodnout, že se přijetí žádosti o zajištění právní pomoci v přeshraničním sporu zamítá, pokud nebyla podána oprávněnou tuzemskou osobou nebo pokud se netýká přeshraničního sporu ve smyslu navrhovaného zákona (čl. 13 odst. 3 písm. b/ směrnice Rady 2003/8/ES) anebo pokud dojde k závěru, že je zjevně neodůvodněná (čl. 13 odst.3 písm. a/ směrnice Rady 2003/8/ES). Tato rozhodnutí bude ministerstvo činit ve správním řízení podle správního řádu. Za podmínek stanovených soudním řádem správním budou moci být rozhodnutí vydaná v tomto řízení napadena žalobou ve správním soudnictví.
Vzor pro zasílání žádostí o právní pomoc v přeshraničním sporu bude stanoven vyhláškou vydanou Ministerstvem spravedlnosti (§ 13 navrhovaného zákona); bude tak splněn požadavek uvedený v čl. 16 směrnice Rady 2003/8/ES.
K § 10
Ministerstvo bude rozhodovat i o náhradě poskytnutých výdajů na právní pomoc v případech, kdy příslušný orgán jiného členského státu žádost zamítne nebo rozhodne, že příjemce právní pomoci musí tuto pomoc plně nebo částečně nahradit.. V souladu s čl. 3 odst. 5 směrnice Rady 2003/8/ES tak může tento orgán učinit tehdy, pokud se finanční situace příjemce pomoci podstatně zlepšila nebo bylo-li rozhodnutí o poskytnutí právní pomoci přijato na základě nepřesných informací, které poskytl příjemce. Obdobně jako v § 6 se i zde stanovuje objektivní lhůta, v níž může ministerstvo takovéto rozhodnutí vydat.
K § 11
Pokud jde o zajišťování právní pomoci v přeshraničních sporech v případech, kdy procesním soudem bude soud České republiky, bude tento soud postupovat v řízení podle občanského soudního řádu, ale s výjimkami uvedenými v navrhovaném zákoně. Takovými výjimkami jsou například ustanovení § 4 odst. 3, § 5 a 6 odst. 3.
Na rozhodování ministerstva o přijetí žádosti o zajištění právní pomoci v přeshraničním sporu se bude vztahovat správní řád. V souladu s čl. 9 odst. 4 směrnice 2003/8/ES může ministerstvo přijetí žádosti zamítnout z důvodů taxativně vypočítaných v tomto ustanovení. Takovéto rozhodnutí, vydané ve správním řízení, bude za podmínek stanovených soudním řádem správním moci být napadeno žalobou ve správním soudnictví, což plně odpovídá požadavku směrnice 2003/8/ES stanovenému v jejím čl. 15 odst. 4. Přijme-li však ministerstvo žádost tuzemské oprávněné osoby, ať ihned nebo po odstranění jejích vad, žádné rozhodnutí o přijetí žádosti ministerstvo nebude vydávat, ale žádost předá příslušnému orgánu jiného členského státu.
K § 12
Toto ustanovení určuje, do kterého rozpočtu poplynou náhrady, které náležejí státu podle tohoto zákona.
K § 13
Podle čl. 16 odst. 1 směrnice 2003/8/ES mají být k usnadnění zasílání zavedeny standardní formuláře pro žádost o právní pomoc a pro zasílání těchto žádostí. Standardní formulář pro zasílání žádostí o právní pomoc měl být podle odstavce 2 tohoto článku zaveden nejpozději do 30. května 2003, dosud však jeho konečné znění nebylo schváleno. Bylo rozhodnuto, že schválení konečného znění bude provedeno současně se schválením konečného znění standardního formuláře pro žádosti o právní pomoc, který má být podle téhož ustanovení zaveden nejpozději do 30. listopadu 2004, tj. do stejného dne, kdy má být tato směrnice transponována do našeho právního řádu.
Ustanovení tohoto paragrafu proto obsahuje zmocnění pro Ministerstvo spravedlnosti k vydání vyhlášky k provedení § 2 písm. b) a § 9 odst. 1 písm. b) navrhovaného zákona, kterou budou do našeho právního řádu zahrnuty jako vzory uvedené standardizované formuláře. Předpokládalo se, že tato vyhláška nabude účinnosti stejný den jako připravovaný zákon, ale s ohledem na stav příprav standardizovaných formulářů, se jeví tento termín jako nereálný.
K § 14
Účinnost zákona se navrhuje stanovit na 1. prosinec 2004 tak, aby byly dodrženy požadavky čl. 21 odst. 1 směrnice Rady č. 2003/8/ES ze dne 27. 1. 2003, podle něhož musí členské státy uvést v platnost právní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 30. 11. 2004.
Výjimku tvoří poskytování poradenství před zahájením soudního řízení s cílem dosažení urovnání před podáním žaloby, kde transpozice musí být provedena nejpozději do 30.5.2006. Nepředpokládá se, že by v České republice bylo nutné, s ohledem na odůvodnění uvedené k § 3, takovou úpravu přijímat.
V Praze dne 2. června 2004
předseda vlády
ministr spravedlnosti
1) Směrnice Rady 2003/8/ES ze dne 27. ledna 2003 o zpřístupnění spravedlnosti v přeshraničních sporech stanovením minimálních společných pravidel pro právní pomoc v těchto sporech.
2) Čl. 59 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o soudní příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.
3) § 138 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
4) § 30 a 31 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
5) § 18 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
6) § 142 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
7) Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
8) Zákon č. 133/2000Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů.
9) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
10) Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.