A. Důvody navrhované úpravy ve vztahu k platnému právnímu stavu.
Předkládaná úprava je navrhována z důvodu potřeby upřesnit právní úpravu dočasného přidělení státních zástupců k orgánům a organizacím se sídlem mimo území České republiky za účelem posílení mezinárodní spolupráce, aktuálně zejména v souvislosti s vysláním státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství do Eurojustu. Výhledově lze předpokládat vyslání státního zástupce k Evropskému úřadu pro potírání podvodných jednání (OLAF), nejnověji vyvstává možnost vyslat státního zástupce do bezpečnostní mise Evropské unie.
Cílem Eurojustu je podle článku 3 Rozhodnutí Rady ze dne 28. 2. 2002 č. 2002/187/JVV o zřízení Eurojustu za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti (dále jen „Rozhodnutí“) podněcovat a zlepšovat koordinaci mezi příslušnými orgány členských států při vyšetřování a stíhání vedeném v těchto členských státech, zlepšovat spolupráci mezi příslušnými orgány členských států, zejména usnadňovat výkon mezinárodní právní pomoci a vyřizování žádostí o vydání, a jinak podporovat příslušné orgány členských států za účelem zvyšování účinnosti jejich činnosti při vyšetřování a stíhání.
Eurojust vykonává svoji činnost buď prostřednictvím svých národních členů, anebo jedná jako Kolegium (složené ze všech národních členů, z nichž má každý jeden hlas). Každý z národních členů může mít jednoho či se souhlasem Kolegia více asistentů. Jeden z těchto asistentů může národního člena plně zastupovat.
Jedná-li Eurojust prostřednictvím svých národních členů, může žádat příslušné orgány členských států, aby zvážily zahájení vyšetřování nebo trestního stíhání ohledně určitého skutku, uznání, že jeden z nich má lepší předpoklady pro vedení vyšetřování nebo trestního stíhání ohledně určitého skutku (v případě pozitivního konfliktu jurisdikcí), koordinaci mezi příslušnými orgány dotčených členských států, vytvoření společného vyšetřovacího týmu, poskytnutí jakékoli informace, která je nezbytná pro výkon jeho pravomocí. Mezi další práva a povinnosti národního člena patří zejména zajištění vzájemné informovanosti příslušných orgánů členských států o vyšetřováních a trestních stíháních, o nichž byl Eurojust informován, poskytování pomoci příslušným orgánům členských států na jejich žádost při zajištění nejlepší možné koordinace vyšetřování a trestních stíhání, napomáhání zlepšení spolupráce mezi příslušnými národními orgány, spolupráce a konzultace s Evropskou justiční sítí, zasílání žádostí o právní pomoc.
Pravomoci Eurojustu v případě, že jedná jako Kolegium, jsou odvozeny od pravomocí národních členů. Eurojust jednající jako Kolegium může navíc poskytovat pomoc Europolu především v podobě stanovisek na základě analýz vypracovaných Europolem a mimo to může v určitých situacích, zejména při zajišťování koordinace vyšetřování a trestních stíhání a spolupráce mezi příslušnými orgány, poskytnout logistickou podporu, spočívající především v překladech, tlumočení a organizaci koordinačních setkání. Z uvedeného je zřejmé, že pravomoci Eurojustu mají pouze konzultační a doporučující charakter. Eurojust sám nemá žádné výkonné pravomoci v oblasti vyšetřování a trestního stíhání, tyto zůstávají příslušným orgánům členských států. Účelem Eurojustu je tedy především formou koordinace a podpory spolupráce zajistit soulad v činnosti orgánů jednotlivých členských států, které vedou vyšetřování a trestní stíhání, v případech vyjmenovaných závažných trestných činů, které se dotýkají více členských států.
Činnost národního člena Eurojustu má tři roviny. První a nejzákladnější je jeho postavení definované právem jeho domovského státu, neboť pouze v tomto postavení může národní člen mít výkonné pravomoci v oblasti vyšetřování a trestního stíhání (v rámci svého domovského státu). Rozhodnutí v článku 2 požaduje, aby se jednalo o státního zástupce, soudce nebo policejního úředníka se srovnatelnou pravomocí (v závislosti na právním systému toho kterého členského státu). Druhou rovinou je jeho postavení jako národního člena Eurojustu a třetí jako člena Kolegia Eurojustu.
Spolupráce mezi Eurojustem a Nejvyšším státním zastupitelstvím již v současné době probíhá, neboť počátkem roku 2002 Eurojust požádal ministerstva spravedlnosti kandidátských zemí o stanovení kontaktních osob pro spolupráci s Eurojustem a pro ČR byla touto kontaktní osobou pro předvstupní jednání určena ředitelka mezinárodního odboru Nejvyššího státního zastupitelství.
Dnem vstupu České republiky do EU vznikne ČR právo a zároveň i povinnost vyslat národního člena do Eurojustu. Asistent národního člena bude působit na území České republiky, přičemž se předpokládá jeho úzká kooperace s národním členem. V případě potřeby nahradí na nezbytnou dobu národního člena v Haagu.
Jediný možný právní základ pro působení státního zástupce jako národního člena Eurojustu v Haagu, který zajistí, aby státnímu zástupci zůstalo v takovém případě zachováno postavení státního zástupce se všemi pravomocemi z toho plynoucími, představuje z hlediska stávající právní úpravy institut dočasného přidělení. Současně je ovšem potřeba upřesnit platnou úpravu dočasného přidělování státních zástupců k jiným orgánům a organizacím se sídlem mimo území České republiky, pokud jde o maximální dobu dočasného přidělení. Zákon o státním zastupitelství totiž umožňuje přidělit státního zástupce k orgánu nebo organizaci se sídlem mimo území České republiky s jeho souhlasem pouze na dobu nepřesahující jeden rok. Předkládaný návrh zákona také nově upravuje způsob výběru státního zástupce dočasně přiděleného k jinému orgánu nebo organizaci se sídlem mimo území České republiky. Do zákona o státním zastupitelství se dále navrhuje vložit i ustanovení vylučující dvojí poskytování náhrad a platu (odměny) vyslanému státnímu zástupci za stejnou činnost.
B. Soulad navrhované úpravy s ústavním pořádkem České republiky, s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, slučitelnost s právními akty Evropské unie.
Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
Navrhovaná úprava není v rozporu s mezinárodními smlouvami a je v souladu s právem Evropské unie, kde je činnost Eurojustu upravena uvedeným Rozhodnutím. Navrhovaná úprava je provedením tohoto Rozhodnutí ve dvou směrech – stanoví dobu působení státního zástupce v Eurojustu a upřesňuje finanční otázky spojené s tímto působením.
Podle článku 9 odst. 3 určí každý členský stát povahu a rozsah pravomocí, které na svém území propůjčí svému národnímu členovi. Požadavkům smysluplného a efektivního zastoupení ČR v Eurojustu plně vyhovuje postavení státního zástupce mezinárodního odboru Nejvyššího státního zastupitelství, a proto – pokud jde o pravomoci našeho národního člena v Eurojustu - není zapotřebí novelizovat stávající či přijímat novou vnitrostátní úpravu.
Pravomoci státního zástupce mezinárodního odboru Nejvyššího státního zastupitelství jsou založeny následujícími právními předpisy:
- trestním řádem (č. 141/1961 Sb.),
- zákonem o státním zastupitelství (č. 283/1993 Sb.),
- vyhláškou Ministerstva spravedlnosti ze dne 7. ledna 1994 o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli (č. 23/1994 Sb.),
- Pokynem obecné povahy nejvyššího státního zástupce poř. č. 3/1994 ze dne 23. února 1994, kterým se upravuje postup státního zastupitelství při právním styku s cizinou v trestních věcech a trestním stíhání cizinců.
Uvedené předpisy opravňují státního zástupce mezinárodního odboru Nejvyššího státního zastupitelství:
- přijímat a odesílat žádosti o vzájemnou pomoc a převzetí či předání trestního řízení,
- rozhodovat o převzetí trestního řízení do České republiky,
- mít přístup do všech spisů a databází při vyřizování agendy při vzájemné pomoci ve věcech trestních,
-přímo kontaktovat všechny státní zástupce a soudce v České republice,
- přímo spolupracovat s Policejním prezídiem ČR a všemi policejními jednotkami, které se podílí na vyřizování případů vzájemné pomoci ve věcech trestních,
- koordinovat provádění žádosti o vzájemnou pomoc v celé České republice,
- žádat státní zástupce o odstranění průtahů při vyřizování žádosti o vzájemnou pomoc,
- požádat vyšší státní zastupitelství o dohled nad podřízeným státním zastupitelstvím ohledně vyřizování žádosti o vzájemnou pomoc (v případě podstatných závad v jeho postupu),
- přímo kontaktovat Ministerstvo spravedlnosti.
C. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované úpravy, dopad na státní rozpočet, sociální dopady a dopad na životní prostředí.
Aktuálně se předpokládá vyslání zástupce do Eurojustu. V orgánech Eurojustu bude působit jeden státní zástupce. Výše náhrad vyplývajících ze zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách a z prováděcího nařízení vlády lze odhadnout na cca 2. 675 000,- Kč ročně. V roce 2004 bude působit národní člen v Haagu až od 1. května 2004, proto tyto náhrady budou činit přibližně 1. 785 000,- Kč. V roce 2004 je nutno rovněž počítat s počátečními investičními výdaji a jednorázově poskytovanými náhradami ve výši cca 1. 000 000,- Kč. Předpokládané náklady na rok 2004 tak činí cca 2. 785 000,- Kč.
Uvedené finanční náklady zajistí Ministerstvo spravedlnosti v rámci vlastní rozpočtové kapitoly.
Navrhovaná úprava není spojena se sociálními dopady a nedopadá na životní prostředí.
K článku I bodu 1:
Vzhledem k rozsahu a předmětu činnosti státních zástupců v orgánech a organizacích se sídlem mimo území České republiky je nezbytné stanovit dobu dočasného přidělení odlišně od dočasného přidělení k jiným orgánům a organizacím se sídlem v České republice. Navrhované ustanovení § 19a odst. 1 tak reaguje na potřebu umožnit déletrvající působení státních zástupců u orgánů a organizací se sídlem mimo území České republiky. Úprava je rovněž provedením článku 9 odst. 1 Rozhodnutí, podle něhož délku funkčního období národního člena v Eurojustu určuje členský stát. Doba dočasného přidělení státního zástupce k orgánu nebo organizaci se sídlem mimo území České republiky je odvozena od funkčního období předsedy Kolegia Eurojustu, které činí tři roky.
K článku I bodu 2:
V souvislosti s vysíláním státních zástupců do orgánů a organizací se sídlem mimo území České republiky je zapotřebí upravit též způsob rozhodování o přidělení státního zástupce k takovému orgánu nebo organizaci tak, aby byl zajištěn výběr způsobilé osoby. Navrhuje se, aby o přidělení k orgánu nebo organizaci se sídlem mimo území České republiky rozhodoval ministr spravedlnosti na návrh nejvyššího státního zástupce.
K článku I bodu 3:
K § 19a odst. 5:
Podle článku 33 odst. 2 Rozhodnutí jsou výdaje spojené s činností národních členů v rámci plnění úkolů Eurojustu hrazeny z rozpočtu Eurojustu. Proto je nutné náležitým způsobem zajistit, aby v některých případech nedocházelo ke zdvojování náhrad. Obdobně je zapotřebí postupovat i v případě přidělení státních zástupců k jiným orgánům nebo organizacím se sídlem mimo území ČR.
Podle stávající právní úpravy jsou státnímu zástupci vyslanému k orgánu nebo organizaci se sídlem mimo území ČR poskytovány náhrady ve stejném rozsahu jako při pracovní cestě podle zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách. V § 24 tohoto zákona je obsaženo zmocňovací ustanovení, které umožňuje vládě stanovit nařízením i jiné náhrady při přidělení k výkonu práce v zahraničí pro zaměstnance s pravidelným pracovištěm v zahraničí, jejichž zaměstnavatelem je stát, za který jedná organizační složka státu, státní fond, příspěvková organizace, jejíž výdaje na platy a na odměny za pracovní pohotovost jsou zabezpečovány jejím finančním vztahem k rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních zákonů nebo územní samosprávný celek. Vláda využila tohoto zmocňovacího ustanovení k vydání nařízení vlády č. 62/1994 Sb., o poskytování náhrad některých výdajů zaměstnancům rozpočtových a příspěvkových organizací s pravidelným pracovištěm v zahraničí, ve znění pozdějších předpisů. Uvedené nařízení však nelze na státní zástupce aplikovat, neboť je koncipováno pouze pro zaměstnance odměňované podle zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, zatímco státní zástupci jsou odměňováni podle zákona č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců.
V zájmu zajištění rovnosti je zapotřebí upravit obdobné náhrady také pro státní zástupce dočasně přidělené k orgánu nebo organizaci se sídlem mimo území ČR. Z uvedených důvodů se předpokládá vydání nařízení vlády k provedení § 24 zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, které tyto náhrady upraví obdobně jako nařízení vlády č. 62/1994 Sb. při zohlednění odlišné platové úrovně státních zástupců.
K § 19a odst. 6:
Tak jako v případě finančních náhrad je třeba vyloučit i situaci dvojího poskytování platu (odměny) vyslanému státnímu zástupci za stejnou činnost – od dosavadního zaměstnavatele a zároveň od orgánu nebo organizace, k nimž byl dočasně přidělen.
K článku II:
Vzhledem k potřebě řádně a bezproblémově plnit závazky, které pro Českou republiku vyplývají z Rozhodnutí, je žádoucí, aby navrhovaný zákon vstoupil v účinnost co nejdříve, proto je účinnost zákona stanovena ke dni vyhlášení zákona ve Sbírce zákonů.
V Praze dne 17. března 2004
předseda vlády
ministr spravedlnosti
Platné znění příslušné části zákona o státním zastupitelství s vyznačením navrhovaných změn a doplnění:
§ 9a
Státní zástupce může být v zájmu řádného zajištění úkolů státního zastupitelství se svým souhlasem dočasně přidělen k výkonu funkce státního zástupce k jinému státnímu zastupitelství na dobu nejdéle 3 let nebo k jinému orgánu nebo organizaci na dobu nejdéle jednoho roku, anebo k jinému orgánu nebo organizaci se sídlem mimo území České republiky na dobu nejdéle 3 let. Státní zástupce může být se svým souhlasem v zájmu využití zkušeností dočasně přidělen k ministerstvu nebo k Justiční akademii na dobu nejdéle jednoho roku.
O dočasném přidělení k jinému státnímu zastupitelství rozhoduje vedoucí státní zástupce státního zastupitelství, které je ve vztahu k oběma příslušným státním zastupitelstvím nejblíže vyšší.V případě dočasného přidělení k Nejvyššímu státnímu zastupitelství rozhoduje nejvyšší státní zástupce. V případě dočasného přidělení k jinému orgánu nebo organizaci se sídlem mimo území České republiky rozhoduje ministr spravedlnosti na návrh nejvyššího státního zástupce.V ostatních případech rozhoduje ministr spravedlnosti po projednání s nejvyšším státním zástupcem a v případě dočasného přidělení k jinému orgánu nebo organizaci též na základě jejich souhlasu nebo žádosti. Součástí rozhodnutí je i určení doby dočasného přidělení, kterou nelze bez souhlasu státního zástupce prodlužovat.
(3) Státní zástupce dočasně přidělený k jinému státnímu zastupitelství má po dobu přidělení právo na
zajištění přiměřeného ubytování na náklady státu v sídle státního zastupitelství, ke kterému byl dočasně přidělen, nelze-li po něm oprávněně požadovat, aby denně konal k výkonu funkce u tohoto státního zastupitelství cestu z místa svého bydliště,
náhradu za používání jiného než služebního silničního motorového vozidla k cestě z místa svého bydliště ke státnímu zastupitelství, k němuž byl dočasně přidělen, a zpět, bylo-li to dohodnuto; výše této náhrady se řídí právními předpisy upravujícími náhrady za používání silničních motorových vozidel při pracovních cestách konaných zaměstnanci v pracovním poměru,
náhradu prokázaných jízdních výdajů vynaložených na cestu z místa svého bydliště ke státnímu zastupitelství, k němuž byl dočasně přidělen, a zpět, nemá-li za vykonanou cestu právo na náhradu podle písmena b).
(4) Ustanovení odstavce 3 platí obdobně, byl-li státní zástupce podle tohoto zákona dočasně přidělen k ministerstvu, k Justiční akademii nebo k jinému orgánu anebo organizaci v České republice.
(5) Státní zástupce dočasně přidělený k jinému orgánu nebo organizaci se sídlem mimo území České republiky má nárok na náhrady nákladů poskytované při výkonu funkce v zahraničí, pokud tyto náklady nehradí orgán nebo organizace, k nimž byl dočasně přidělen.
(6) Po dobu dočasného přidělení k jinému orgánu nebo organizaci se sídlem mimo území České republiky náleží státnímu zástupci nadále plat podle zvláštního právního předpisu5h), pokud mu odměnu za výkon funkce v zahraničí neposkytuje orgán nebo organizace, k nimž byl dočasně přidělen.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
5h) Zákon č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších organizacích a orgánech, ve znění zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 14/2002 Sb., zákona č. 279/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č.420/2002 Sb., zákona č. 425/2002 Sb., zákona č. 192/2003 Sb. a zákona č. 427/2003 Sb.