zákon č. 670/2004 Sb.

K bodu 1.

Jedná se o odkaz na právo Evropských společenství.

K bodu 2.

Jedná se o legislativní upřesnění textu.

K bodu 3.

Odstraňuje možnosti nejednotného výkladu a upřesňuje praktické uplatnění pojmu.

K bodu 4.

Pojem vyrovnávací trh s regulační energií zahrnuje činnosti operátora trhu s elektřinou ve spolupráci s provozovatelem přenosové soustavy k zajištění požadavků na spolehlivý a bezpečný provoz elektrizační soustavy.

K bodu 5.

Jde o zjednodušenou definici pojmu „odběrné místo“, ke které bylo možno přistoupit na základě zkušeností s používáním zákona a v souvislosti s pokračující liberalizací trhu s elektřinou.

Místo definice operátora trhu se definuje pojem odchylka, neboť přesné vymezení tohoto pojmu je nezbytné pro další úpravu vztahů mezi účastníky trhu s elektřinou, zejména úpravu odpovědnosti za odchylku a vymezení postavení subjektu zúčtování.

K bodu 6.

Jedná se o nezbytné rozšíření definice o součást využívání systémových služeb, tj. o dodávku elektřiny na základě aktivace zdrojů poskytujících podpůrné služby. Bez navrhovaného dodatku by definice nebyla úplná.

K bodu 7.

Změna definice přímého vedení musí být provedena na základě směrnice 2003/54/EC, kdy energetický zákon musí pracovat se stejnými pojmy, které jsou zavedeny v zemích EU.

K bodu 8.

Navrhovaná změna souvisí s implementací čl. 15 směrnice č. 2003/54/EC o vnitřním trhu s elektrickou energií, kterou se zároveň zrušuje směrnice 96/92/ES (dále jen „směrnice o vnitřním trhu s elektřinou“) v oblasti právního oddělení činnosti distribuce elektřiny a obchodu s elektřinou, kdy součástí činnosti distribuce již nebude dodávka elektřiny.

K bodu 9.

V souladu se směrnicí 2003/54/EC jsou základní pojmy, s kterými zákon pracuje, rozšířeny o kategorii konečný zákazník – domácnost, která požívá podle uvedené směrnice určitých výsad.

Pojem domácnost zahrnuje spotřebitele elektřiny, kteří elektřinu nakupují pro svou vlastní spotřebu v domácnosti, a proto se nejedná o konečného zákazníka typu podnikatelského.

Pojem vertikálně integrovaný podnikatel je zaveden na základě směrnice 2003/54/EC.

Pojem druhotný energetický zdroj se zavádí proto, že elektřina získaná využitím druhotných energetických zdrojů vykazuje zvláštní zacházení obdobně jako u obnovitelných zdrojů.

Pojem malý zákazník se definuje v souladu se směrnicí 2003/54/EC, protože se na něho vztahují určitá práva daná tímto předpisem EU.

Pojem subjekt zúčtování odchylek se zavádí, protože jej zákon používá, zejména v § 27 a protože je nezbytný pro stanovení práv a povinností operátora trhu s elektřinou.

Pojem regulační energie znamená elektřinu vyrobenou činností výrobních zdrojů poskytujících podpůrné služby. Je nezbytnou součástí opatření k zabezpečení spolehlivosti a bezpečnosti provozu elektrizační soustavy.

K bodům 10. – 21.

Směrnice 2003/55/EC, která nahrazuje původní Směrnici 98/30/EC o společných pravidlech vnitřního trhu s plynem, je v některých oblastech, týkajících se zejména otevírání trhu podstatně podrobnější, nežli původní Směrnice 98/30/EC. Toto bylo nutné, společně s některými dalšími pojmy, jejichž definování si vynutily dosavadní praktické zkušenosti s aplikací zákona, odrazit i v přehledu základních pojmů, užívaných v plynárenské části zákona.

K bodu 22.

Do pojmu se doplňuje možnost přímého připojení konečného spotřebitele, tj. např. bytového či nebytového prostoru v domě jako odběratele.

K bodu 23.

Jedná se o upřesnění stávajícího textu.

K bodu 24.

Definice je potřebná při dodávce tepelné energie do dokončené stavby rozdělené mezi více vlastníků.

K bodu 25.

Navrhovaná úprava zahrnuje činnosti operátora trhu s elektřinou pod podnikatelské činnosti, jejichž podmínky výkonu upravuje energetický zákon. Současná právní úprava energetického zákona práva a povinnosti pro držitele licence nemůže uplatňovat na operátora trhu s elektřinou. Přitom např. povinnosti držitelů licencí podle § 11 energetického zákona je třeba vztáhnout i na operátora trhu s elektřinou. Navrhovaná úprava navíc bude znamenat, že i Operátor trhu s elektřinou bude muset splňovat podmínky pro udělení licence k podnikání v energetice.

K bodu 26.

Doplnění činnosti výroby propan-butanu mezi činnosti, na které se neuděluje licence – navrhovaná změna směřuje k logickému doplnění výčtu činností souvisejících s nakládáním s propan-butanem, na které se neuděluje licence podle energetického zákona a tudíž se na podnikatele provozující výrobu propan-butanu nevztahují.

Doplnění jedním odběrným tepelným zařízením – navrhovaná úprava upřesňuje podmínky, za kterých se neuděluje licence na výrobu tepelné energie, tedy v případě, kdy jsou ze zdroje v jednom objektu zásobováni tepelnou energií zákazníci v tomtéž objektu a jde o dodávku tepelné energie pouze prostřednictvím jednoho odběrného tepelného zařízení, tedy dodávka se neuskutečňuje prostřednictvím rozvodného tepelného zařízení.

K bodu 27.

Navrhovaná úprava směřuje k jednoznačnému upřesnění podmínek, za jejichž splnění není třeba žádat o licenci na podnikání. Účelem ustanovení je neudělovat licence subjektům, které sice vykonávají určitou činnost dodávek energie, ale dodávají energii pouze za celkové náklady, za které odebrali energii sami. Vzhledem k tomu se nejedná o podnikání a není proto třeba udělovat licenci.

K bodu 28.

Navrhovaná úprava mění přijatý způsob udělování licencí na velmi dlouhé období, tedy nejméně na období 25 let, přičemž v mnoha případech není licence k podnikání na tak dlouhou dobu žadatelem požadována, nedá se předpokládat, že by daný subjekt vůbec zamýšlel podnikat tak dlouhou dobu, žadatel splňuje podmínky pro udělení licence pouze na kratší dobu (např. má v úmyslu použít k podnikání v energetice energetické zařízení, jež má v nájmu pouze na deset let) atd. Stávající úprava neumožňovala udělení licence v těchto případech na dobu kratší.

K bodu 29.

V souvislosti se  zavedením licence na činnosti operátora trhu s elektřinou je třeba též stanovit dobu, na kterou se tato licence bude udělovat. Vzhledem k požadavkům dlouhodobosti, kontinuity a stabilního rozvoje činností operátora trhu s elektřinou je třeba stanovit dobu, na kterou se licence uděluje, poměrně dlouhou. Návrh je 25 let.

Vzhledem ke zcela specifickým činnostem, které je podle energetického zákona povinen operátor trhu s elektřinou vykonávat, se navrhuje výlučná licence na činnosti operátora trhu s elektřinou. Navíc podle stávajícího znění energetického zákona může činnosti operátora trhu s elektřinou vykonávat pouze jediný subjekt, Operátor trhu s elektřinou, a. s. Obdobně to platí i pro činnosti přepravy plynu a přenosu elektřiny.

K bodu 30.

Navrhovaná úprava má vztah k navrhované novele odst. 1 § 4 energetického zákona. Podle výše uvedeného znění bude licence udělována nejvýše na 25 let. Při rozhodování o tom, na jakou dobu Energetický regulační úřad licenci žadateli udělí, bude Energetický regulační úřad brát v úvahu jednak požadavek žadatele, na jakou dobu o udělení licence žádá, jednak kvalitativní úroveň splnění všech požadavků energetického zákona na udělení licence. V případě však, že žadatel prokáže vlastnický nebo jiný majetkový vztah k energetickému zařízení, kterého má v úmyslu použít k výkonu licencované činnosti, na dobu kratší než 25 let, nemůže podle návrhu Energetický regulační úřad udělit licenci na dobu delší než na jakou je prokázán vlastnický či jiný majetkový vztah k energetickému zařízení.

K bodu 31.

Podle stávajícího znění dokládal žadatel o licenci pouze vlastnický či nájemní vztah k energetickému zařízení, které má sloužit k výkonu licencované činnosti. Praxe však ukázala, že takové ustanovení je svým rozsahem příliš úzké, neboť žadatelé mívají i jiné než vlastnické či nájemní vztahy k takovému zařízení. Zejména se jedná o nejrůznější podoby užívacích vztahů, které podle uzavřených smluv nemají charakter nájmů, a dále také výpůjčky takových zařízení. Navrhovaná úprava tak postihuje i tyto jiné než vlastnické a nájemní vztahy k energetickému zařízení. Úroveň těchto jiných než vlastnických nebo nájemních vztahů může hrát roli při rozhodování o době, na kterou Energetický regulační úřad licenci udělí.

K bodu 32.

Ustanovení § 5 odst. 4 je nutno změnit, protože mohlo být posuzováno jako protiústavní. Zákon v podstatě připouští uplatnění presumpce viny. Je zcela nepřípustné, aby správní orgán rozhodoval, o tom, zda se fyzická osoba, která dříve spáchala trestný čin, byla za něj odsouzena a soudem uložený trest řádně vykonala, dopustí někdy v budoucnu opět nějakého trestného činu. Navíc vymezení podmínek podle písm. b) tohoto ustanovení je velmi obecné a v podstatě se podle něho nedá postupovat. Navrhovaná úprava toto velmi sporné ustanovení, které je možná i v rozporu s Listinou základních práv a svobod, zrušuje a nahrazuje ustanovením jiným, které by již tyto výše uvedené negativní důsledky nemělo způsobovat.

K bodu 33.

Odborná způsobilost se prokazuje dokladem o určitém stupni vzdělání a příslušnou praxí. Jednou z možností prokázání odborné způsobilosti je předložení osvědčení o rekvalifikaci k provozování malých energetických zdrojů. Je otázkou, zda je možné takové osvědčení získat také v zahraničí. Pokud by tomu tak nebylo, mohlo by se jednat o překážku volného pohybu služeb a svobody podnikání podle Smlouvy o založení Evropských společenství. ESD už v několika judikátech prohlásil, že o překážku volného pohybu služeb jde také tehdy, kdy sice národní předpisy členského státu neomezují možnost vykonávat určitou podnikatelskou činnost pouze pro své vlastní občany, ale stanoví takové podmínky, které nemohou příslušníci jiných států splnit. Z hlediska připravovaného zákona o uznávání odborných kvalifikací bude Energetický regulační úřad uznávacím orgánem pro uznávání odborné kvalifikace pro výkon regulované činnosti ve formě licencované činnosti.

K bodu 34.

Jestliže je jednou z podmínek pro udělení licence mj. prokázání finančních předpokladů, které podle svého obecného vymezení podle § 5 odst. 6 znamenají prokázání schopnosti žadatele finančně zabezpečit provozování licencované činnosti a schopnost zabezpečit současné i budoucí závazky nejméně na období 5 let, je třeba zakotvit do energetického zákona jako součást finančních předpokladů též prokázání vyrovnané daňové povinnosti, vyrovnanou povinnost k placení zdravotního pojištění, pojistného na sociální zabezpečení, politiku zaměstnanosti a vyrovnanost dalších povinných plateb veřejnoprávního charakteru. Nedoplatky na těchto zákonných povinnostech jsou většinou známkou začínající nebo pokračující finanční nestability daného subjektu. Splnění takových povinností jako podmínka pro udělení oprávnění k podnikání je upraveno v mnoha jiných zákonech, upravujících podnikání i v méně významných oblastech než je energetika.

K bodům 35 a 36.

Navrhovaná úprava odstraňuje lingvistickou nepřesnost a zejména neodůvodněnou tvrdost a zároveň neprovázanost tohoto ustanovení s ostatními právními předpisy, neboť energetický zákon stanoví jako jeden z prostředků, kterými se prokazují finanční předpoklady, dokládání účetní závěrky ověřené auditorem. Podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, však mají povinnost zajistit ověření své účetní závěrky auditorem pouze některé účetní jednotky. Je nasnadě, že povinnost předkládat Energetickému regulačnímu úřadu účetní závěrku ověřenou auditorem mají mít tyto účetní jednotky.

K bodu 37.

Navrhovaná úprava upřesňuje činnost Energetického regulačního úřadu po ustanovení odpovědného zástupce do funkce. Stávající úprava směřovala spíše k výkladu, že Energetický regulační úřad pouze registruje ustanoveného odpovědného zástupce, a to i v případě, že by ustanovený odpovědný zástupce nesplňoval všechny podmínky pro výkon jeho funkce. Proto je třeba předmětnou úpravu zpřesnit v tom směru, že Energetický odpovědný zástupce bude ustanovení odpovědného zástupce schvalovat, pokud jsou splněny podmínky pro jeho ustanovení do funkce. Rozhodnutí o schválení ustanovení odpovědného zástupce do funkce bude součástí výroku rozhodnutí o udělení licence, v tomto případě se o schválení odpovědného zástupce nebude rozhodovat v samostatném řízení.

K bodu 38.

Stávající znění ukládalo držiteli licence povinnost ustanovit nového odpovědného zástupce pouze v případě, kdy stávající odpovědný zástupce přestane vykonávat svoji funkci. Tato úprava však nepočítala s možností, že odpovědný zástupce také může přestat splňovat podmínky pro výkon funkce odpovědného zástupce, např. ztráta plné způsobilosti k právním úkonům. Navrhovaná úprava proto v tomto smyslu § 6 odst. 7 pozměňuje. Poslední věta § 6 odst. 7 viz. předchozí bod.

K bodu 39.

Doplňují se potřebné náležitosti žádosti o udělení licence o seznam provozoven, které mají být do licence zahrnuty.

K bodu 40.

Navrhovaná úprava dává do souladu příslušné znění energetického zákona a úpravu obchodní firmy podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Obchodní firmou se podle § 8 odst. 1 rozumí název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. Při doslovném výkladu tohoto ustanovení by tak podnikatel, který se nezapisuje do obchodního rejstříku (viz. § 3 obchodního zákoníku) nebyl podle stávající úpravy schopen podat úplnou žádost o udělení licence.

K bodu 41.

Stávající znění písmene d) nemělo v podstatě žádné opodstatnění, uvedení předpokládané doby podnikání nemá žádný význam, neboť příslušný subjekt bez jakýchkoli následků může podnikat po dobu úplně rozdílnou, než jakou uvádí v žádosti. Na druhou stranu ale navrhovaná zněna představuje základní pravidlo pro posuzování Energetického regulačního úřadu v rozhodování, na jakou dobu licenci žadateli udělí. Energetický regulační úřad může po posouzení žádosti udělit licenci i na dobu kratší než je požadováno žadatelem, na druhou stranu ale nebude udělovat licenci na dobu delší než požaduje žadatel, neboť by k tomu nebyl žádný důvod.

Navrhovaná úprava podrobně stanovuje náležitosti žádosti o udělení licence, kterou podává zahraniční fyzická osoba, kdy u zahraniční fyzické osoby potřebuje Energetický regulační úřad znát i další informace, než u osob tuzemských. Jedná se zejména o údaje týkající se organizační složky, prostřednictvím které bude v ČR vykonávat podnikatelskou činnost.

K bodu 42.

Navrhovaná úprava dává do souladu znění energetického zákona se zněním zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 43.

Požadavek na obsah žádosti o udělení licence se upravuje o doplnění další náležitosti, kterou je seznam provozoven, na které má být licence pro právnickou osobu vztažena.

K bodu 44.

Při rozhodování o tom, na jakou dobu Energetický regulační úřad licenci žadateli udělí, bude Energetický regulační úřad brát v úvahu jednak požadavek žadatele, na jakou dobu o udělení licence žádá, jednak kvalitativní úroveň splnění všech požadavků energetického zákona na udělení licence. V případě však, že žadatel prokáže vlastnický nebo jiný majetkový vztah k energetickému zařízení, kterého má v úmyslu použít k výkonu licencované činnosti, na dobu kratší než 25 let, nemůže podle návrhu Energetický regulační úřad udělit licenci na dobu delší než na jakou je prokázán vlastnický či jiný majetkový vztah k energetickému zařízení.

Navrhovaná úprava podrobně stanovuje náležitosti žádosti o udělení licence, kterou podává zahraniční právnická osoba, kdy u zahraniční právnické osoby potřebuje Energetický regulační úřad znát i další informace, než u osob tuzemských. Jedná se zejména o údaje týkající se organizační složky, prostřednictvím které bude v ČR vykonávat podnikatelskou činnost.

K bodu 45.

Navrhovaná úprava odst. 4 až 6 § 7 rozšiřuje seznam dokladů, které je žadatel o udělení licence povinen k žádosti přiložit. Navrhovaná úprava rozšiřuje zákonné zmocnění pro vydání vyhlášky Energetického regulačního úřadu, ve které dosud mohl upravit pouze podobnosti k udělení a změně licence. Stejně tak je ale třeba stanovit podrobnosti ke zrušení licence a zejména rozšířit zmocnění o stanovení vzorů žádostí, což zrychluje a sjednocuje činnost Energetického regulačního úřadu.

Navrhovaná úprava zakotvuje povinnost žadatele o licenci neprodleně ohlašovat Energetickému regulačnímu úřadu změny údajů a dokladů rozhodných pro posuzování Energetického regulačního úřadu v řízení o udělení licence, které nastanou v mezidobí ode dne podání žádosti o udělení licence do dne vydání rozhodnutí o udělení licence. Současná úprava takovou povinnost neupravovala a Energetický regulační úřad se o změně výše uvedených skutečností vůbec dozvědět nemusel a jeho rozhodnutí proto nemusí vycházet ze skutečného stavu ke dni vydání rozhodnutí. Pro období po udělení licence je již taková povinnost zakotvena v § 9 energetického zákona.

K bodu 46.

Stávající znění upravuje pouze udělení licence, a to tím způsobem, že Energetický regulační úřad rozhodne o udělení licence na základě posouzení splnění podmínek pro její udělení. V případě splnění podmínek pro její udělení Energetický regulační úřad rozhodne o udělení licence, v případě nesplnění je třeba zvažovat, zda rozhodovat o neudělení licence nebo, protože se jedná o řízení zahájené na základě podané žádosti, rozhodovat o zamítnutí žádosti. Energetický regulační úřad vydává rozhodnutí o zamítnutí žádosti, nicméně energetický zákon a ani obecný procesní předpis takovou výslovnou úpravu neobsahuje a Energetický regulační úřad k druhé z možností dochází výkladem. Navrhovaná úprava tak doplňuje energetický zákon o procesní ustanovení, které tuto nejednotnost odstraňuje. Stejné řešení obsahuje živnostenský zákon.

K bodu 47.

Navrhovaná úprava dává do souladu příslušné znění energetického zákona a úpravu obchodní firmy podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Obchodní firmou se podle § 8 odst. 1 rozumí název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. Při doslovném výkladu tohoto ustanovení by tak podnikatel, který se nezapisuje do obchodního rejstříku (viz § 3 obchodního zákoníku) nebyl podle stávající úpravy schopen podat úplnou žádost o udělení licence.

K bodu 48.

Navrhovaná úprava je pojmovou změnou. Vzhledem ke znění § 4 odst. 1 nebo 2 energetického zákona není na místě mluvit o platnosti licence, ale o době, na kterou je licence udělena. Licence není buď platná nebo neplatná, ale udělena nebo neudělena.

K bodu 49.

Pro udělení licence je nutné ustavení odborného zástupce, který musí vyhovovat požadavkům zákona, a proto bude ERÚ schvalovat jeho ustanovení.

K bodu 50.

Stejně jako v žádosti o udělení licence se uvádějí údaje týkající se zahraničních fyzických a právnických osob, je třeba tyto údaje uvádět i v rozhodnutí o udělení licence.

K bodu 51.

Současná úprava změny rozhodnutí o udělení licence podle § 9 předpokládá, že držitel licence oznamuje Energetickému regulačnímu úřadu všechny změny podmínek pro udělení licence a všechny změny údajů, které jsou stanoveny jako náležitosti žádosti o udělení licence, předloží o nich podklady a požádá o jejich schválení. Energetický regulační úřad tyto změny neschvaluje, ale na základě jejich oznámení nebo na základě jejich zjištění z vlastní činnosti vydává rozhodnutí o změně rozhodnutí o udělení licence. Proto navrhovaná úprava směřuje především ke zpřesnění stávajícího znění.

K bodu 52.

Navrhovaná úprava znamená až na výjimky stejnou úpravu postupů v případech zrušení licence a změny licence. Podle stávajícího znění § 10 o zániku licence v případě, že držitel licence požádá o zrušení licence, je povinen pokračovat v dodávkách energiepo dobu stanovenou Energetickým regulačním úřadem, nejvýše však po dobu 12 měsíců ode dne podání žádosti. Tuto povinnost nemá, prokáže-li, že není schopen plnit své závazky vyplývající z udělené licence pro překážky, jež nastaly nezávisle na jeho vůli, a které není s to vlastními silami překonat. Stejně tak je fyzická nebo právnická osoba, které byla zrušena licence, povinna poskytnout za úhradu svá, v rozhodnutí Energetického regulačního úřadu uvedená energetická zařízení, pro převzetí povinnosti dodávek nad rámec licence jinému držiteli licence na základě rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, a to na dobu určitou, nejdéle však na 12 měsíců. S tím souvisí úprava dalších práv a povinností. V podstatě stejné následky má však také změna rozhodnutí o udělení licence, na základě které se změní velikost či rozsah vymezeného území. Je třeba přijmout úpravu, podle které i v případě nikoli zrušení licence, ale změny vymezeného území, na kterém je licencovaná činnost vykonávána, je držitel licence pokračovat v dodávkách energií (v novelizovaném znění „ve výkonu licencované činnosti“) na tomto území, a to po dobu stanovenou Energetickým regulačním úřadem, aby zákazníci na těchto územích měli možnost a dostatek času zajistit si dodávky energií jiným způsobem, od jiného dodavatele. Stejně tak je třeba, aby takový držitel licence měl povinnost v případě naléhavé potřeby poskytnout energetická zařízení, která sloužila k výkonu licencované činnosti na tomto území, pro převzetí povinnosti nad rámec licence.

K bodu 53.

Navrhovaná úprava umožní Energetickému regulačnímu úřadu rozhodnout o zrušení licence těm jejím držitelům, kteří nevykonávají licencovanou činnost, ačkoli jim byla licence udělena. Jde o zamezení stavu, kdy by existovalo množství držitelů licencí, kterým byla udělena licence na dlouhou dobu, ale daný subjekt již v energetice nepodniká nebo podniká v jiném oboru, a nepožádal o zrušení své licence. Není v ničím zájmu, aby byly vydány licence, ale na základě kterých jejich držitelé nevykonávají podnikatelskou činnost.

K bodu 54.

Navrhovaná úprava umožní Energetickému regulačnímu úřadu rozhodnout o zrušení licence takovému držiteli, jež vstoupil do likvidace. Subjekt, který vstoupil do likvidace, neodvratně směřuje k zániku a není schopný dlouhodobě vykonávat licencovanou činnost. Je třeba přijmout takovou úpravu, která by Energetickému regulačnímu úřadu umožnila takovému subjektu zrušit licenci. Zároveň je potřeba, aby měl Energetický regulační úřad jistou možnost uvážení, zda a kdy licenci zruší, neboť v situacích jako např. na začátku zimního období by zrušení licence teplárenskému podnikateli, který vstoupil do likvidace a ještě nějakou dobu mohl svoji činnost provozovat, zcela kontraproduktivní.

K bodu 55.

Navrhovaná změna souvisí se změnou vymezení licencovaných činností distribuce elektřiny a plynu, kdy předmětem této činnosti bude samotná služba dopravy elektřiny a plynu, nikoli již jejich dodávka. Smyslem úpravy § 10 odst. 4 a násl. je zajištění provozování energetických zařízení, prostřednictvím kterých je uskutečňováno dodávání energií. Je tedy třeba zajistit, aby v případech, kdy se zrušuje licence, bylo zajištěno provozování energetických zařízení, prostřednictvím kterých příslušní dodavatelé budou dodávat energie konečným zákazníkům. Pokud by zůstalo stávající znění energetického zákona, neodpovídalo by skutečnému stavu po 1. lednu 2005, kdy dodávky budou uskutečňovat držitelé obchodních licencí.

K bodu 56.

Provozovatelé velkých distribučních soustav po 1. lednu 2005 nebudou dodávat odběratelům, ale budou s odběrateli pouze v takovém smluvním vztahu, na základě kterého budou připojena k distribuční soustavě jejich odběrná zařízení, příp. pro které budou provádět službu distribuce pro jimi nakoupenou silovou elektřinu nebo samotný plyn. Nebudou tedy odběrateli ve vztahu k provozovatelům distribučních soustav.

K bodu 57.

Pokud by držitel licence vykonával licencovanou činnost na jiném než jím vlastněném energetickém zařízení, nevztahovala by se na něj povinnost podle tohoto odstavce, neboť stávající znění ukládá povinnost energetická zařízení pro převzatí povinnosti nad rámec licence pouze držiteli licence, který jej vlastní. Navrhovaná úprava ukládá povinnost poskytnout energetická zařízení pro převzetí povinnosti nad rámec licence jak držiteli licence – vlastníku energetického zařízení, tak i jiným vlastníkům, od držitele licence odlišným. Tato úprava, která znamená podstatný zásah do výkonu vlastnických práv vlastníků energetických zařízení, je nezbytná pro zajištění skutečné možnosti převzetí povinnosti nad rámec licence v případech, kdy stávající držitel licence z nejrůznějších důvodů nemůže nadále vykonávat svoji činnost a je bezprostředně ohroženo zajištění zásobování zákazníků energiemi. Zároveň je ale třeba konstatovat, že navrhovaná úprava plně respektuje čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv s svobod. Podle tohoto ustanovení je vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. V tomto případě může Energetický regulační úřad rozhodnout o tom, že vlastník bude muset poskytnout svoje energetické zařízení k převzetí povinnosti nad rámec licence pouze ve veřejném zájmu a za úhradu, o jejíž výši rozhodne Energetický regulační úřad na základě znaleckého posudku.

K bodu 58.

Stávající znění by se po 1. lednu 2005 vztahovalo pouze na držitele obchodních licencí, ale tato povinnost se má ze své podstaty vztahovat především k provozovatelům energetických zařízení. Právě provozování energetických zařízení v rozporu s energetickým zákonem způsobí problémy s dodáváním energie zákazníkům. Nově navrhované znění je konstruováno tak, aby se povinnost podle § 11 odst. 1 písm. a) na všechny držitele licencí podle energetického zákona.

K bodu 59.

MPO, ERÚ a SEI by měly být pro jejich působnost předávány držitelem licence takové podklady a takové materiály, které by umožnily objektivně vykonávat stanovené funkce, a proto bylo nutno doplnit obecnou specifikaci těchto předávaných podkladů.

K bodu 60.

Navrhovaná úprava usnadňuje provádění účetních činností pro souběžné držitele licencí na výrobu a rozvod tepelné energie. Pro regulační činnosti prováděné Energetickým regulačním úřadem je podstatné, že tito držitelé licencí bude vést samostatné účty za činnosti vykonávané na základě licencí a zvlášť za ostatní činnosti. Pro výkon cenové regulace v teplárenství je to plně dostačující pro držitele licencí na výrobu a rozvod tepelné energie s instalovaným výkonem zdrojů nižším než 30 MW a pro dané držitele licence znamená navrhovaná úprava ulehčení od povinností, ukládaných energetickým zákonem.

K bodu 61.

Navrhovaná úprava rozšiřuje a systematicky doplňuje výčet sporných situací, týkajících se dodávek energie a regulovaného přístupu do příslušných energetických zařízení, tedy kdy nedojde k dohodě o uzavření příslušných smluv mezi držiteli licencí, a ve věci bezdůvodného přerušení dodávek energie mezi držiteli licencí, které jsou předkládány k rozhodnutí Energetického regulačnímu úřadu. Navrhované ustanovení současně zčásti implementuje čl. 23 odst. 4 směrnice o vnitřním trhu s elektřinou. Zbylá ustanovení čl. 23 směrnice o vnitřním trhu s elektřinou jsou implementovány zejména v čl. 17 odst. 8 energetického zákona. To samé platí o směrnici č. 2003/55/EC o společných pravidlech vnitřního trhu zemního plynu, kterou se ruší Směrnice 98/30/EC (dále jen „směrnice o vnitřním trhu s plynem“)

K bodu 62.

Navrhovaná úprava směřuje ke zpřesnění příslušného ustanovení tak, aby bylo použitelné po 1. lednu 2005, tedy kdy bude třeba v naléhavých případech zajistit ne převzetí povinnosti držitele licence, který přestal vykonávat licencovanou činnost související s provozováním rozvodných soustav a dodávek energií (dnešní stav), ale převzetí povinnosti provozování rozvodné soustavy, kdy součástí výkonu takové licencované činnosti již nebude dodávka energií zákazníkům. Pro převzetí povinnosti nad rámec licence je rozhodující zajištění provozu příslušného energetického zařízení.

V současnosti stejně jako v budoucnosti se bude povinnost nad rámec licence v teplárenství vztahovat přímo k dodávce tepelné energie, v tomto energetickém odvětví se nebude oddělovat rozvod a dodávka tepelné energie. Navrhovanou úpravu je třeba posuzovat v kontextu nového znění § 12 odst. 3 energetického zákona. V § 12 se stávající odst. 2 rozdělil na dva samostatné odstavce a odst. 3 v novelizovaném znění se týká převzetí povinnosti nad rámec licence na distribuci elektřiny a plynu. Povinnost poskytovat dodávky tepelné energie stejně jako povinnost zajišťovat distribuci elektřiny a plynu nad rámec licence na základě rozhodnutí Energetického regulačního úřadu.

Navrhovaná úprava mění stávající způsob hrazení prokazatelné ztráty vzniklé tomu držiteli licence, který byl pověřen převzetím povinnosti nad rámec licence. Současná úprava stojí na principu hrazení vzniklé prokazatelné ztráty z Energetického regulačního fondu, do kterého přispívají na základě principu solidarity všichni držitelé licencí na přenos elektřiny, přepravu plynu, distribuci elektřiny, distribuci plynu, výrobu a rozvoj tepelné energie. Podle navrhované úpravy bude Energetický regulační fond nadále využíván pro hrazení prokazatelné ztráty pouze pro dodávky tepelné energie nad rámec licence. Prokazatelná ztráta vzniklá v souvislosti s převzetím povinnosti distribuce elektřiny nebo plynu nad rámec licence bude hrazena formou úpravy ceny za distribuci provozovatele nadřazené regionální distribuční soustavy v následujícím roce. Zvláštním právním předpisem je vyhláška Energetického regulačního úřadu č. 438/2001 Sb., kterou se stanoví obsah ekonomických údajů a postupy pro regulaci cen v energetice, ve znění vyhlášky č. 13/2003 Sb. Důvodem k této úpravě je jednak jednodušší administrativa s touto agendou spojená, přiblížení úpravy této problematiky reálnému stavu, kdy v případě převzetí povinnosti distribuce nad rámec licence na úrovni lokální distribuční soustavy bude jediným skutečným řešením její zajištění prostřednictvím provozovatele nadřazené regionální distribuční soustavy.

K bodu 63.

Směrnice 2003/54/EC a 2003/55/EC se kromě pravidel pro liberalizaci trhu s elektřinou a s plynem zabývají také ochranou zranitelných zákazníků, kterými jsou zejména domácnosti a malí zákazníci. V souladu s těmito předpisy se proto určuje dodavatel poslední instance, který je povinen dodávat elektřinu a plyn za regulované ceny (univerzální služba). O dodavateli poslední instance bude pro určité vymezené území rozhodnuto ERÚ na základě veřejné soutěže. Aby mohl dodavatel poslední instance prodávat elektřinu anebo plyn určeným kategoriím zákazníků, bude muset v souladu s energetickým zákonem být držitelem licence na obchod s elektřinou nebo s plynem.

K bodům 64. – 69.

Navrhované změny v § 14 souvisí s navrhovanou změnou principu úhrady prokazatelné ztráty vzniklé převzetím povinnosti nad rámec licence. Vzhledem k tomu, že do budoucna bude Energetický regulační fond využíván pro úhradu prokazatelné ztráty vzniklé převzetím povinnosti dodávek tepelné energie nad rámec licence, je třeba v tomtéž smyslu upravit příslušná ustanovení § 14 energetického zákona.

Dále je doplněno ustanovení odst. 3, které stanoví rozsah použití procesních předpisů v řízení o stanovení a vybírání příspěvků do Energetického regulačního fondu. Zatímco stávající úprava v podstatě znamená, že Energetický regulační úřad v řízení o stanovení výše příspěvku podle zákona o správním řízení (správní řád), zatímco ve vybírání a vymáhání příspěvků postupuje podle zákona o správě daní a poplatků. Navrhovaná úprava směřuje k použití zákona o správě daní a poplatků i pro předepisování příspěvku, se všemi právy a povinnostmi držitelů licencí a správního úřadu, které s tím souvisí.

Omezení výše příspěvků, které Energetický regulační úřad nebude předepisovat, a přeplatků, které nebude vracet, snižuje náklady na správu fondu u zanedbatelných plateb, které nemají zásadní vliv na zajištění účelu, kterému Energetický regulační fond slouží. Zde se nepoužije příslušné ustanovení zákona o správě daní a poplatků.

K bodu 70.

Směrnice 2003/54/EC a 2003/55/EC stanovuje nové povinnosti pro členské státy vůči Komisi ES. Tyto povinnosti se týkají výkonu univerzální a veřejné služby, kdy členský stát je povinen informovat o záležitostech týkajících se ochrany zákazníků (dodávky poslední instance), bilancí elektřiny a plynu, o přijatých opatřeních v případě ohrožení bezpečnosti a integrity elektrizační nebo plynárenské soustavy, o dovozech elektřiny z třetích zemí (mimo EU), o případech zamítnutí žádosti o udělení státní autorizace a o stavu trhu s elektřinou a plynem. Podle právního řádu ČR vykonává zákonem stanovené kompetence v oblasti energetiky Ministerstvo průmyslu a obchodu, proto všechny shora uvedené vazby na Komisi ES bude vykonávat MPO. Kromě toho bude existovat státní pojistka v případě selhání autorizačního principu na výstavbu nové energetické kapacity, kdy MPO by mělo být státním úřadem, který bude zajišťovat nabídkové řízení podle pravidel, která stanoví prováděcí právní předpis (v souladu se směrnicemi 2003/54/EC a 2003/55/EC. Směrnice EU umožňují členskému státu, aby za určitých okolností rozhodl o právu přednostního připojení a přednostního využívání domácích primárních energetických palivových zdrojů v určitém rozsahu. Dále ve vazbě na směrnici 2001/77/EC ministerstvo bude navrhovat podíl elektřiny z domácích druhotných zdrojů elektřiny a z kombinované výroby elektřiny a tepla na celkovém množství v tuzemsku prodané elektřiny. Ministerstvo v návaznosti na § 44 tohoto zákona bude v souladu se směrnicemi EU rozhodovat o omezení dovozu elektřiny a plynu za podmínek, které jsou určeny v § 44 a § 75.

K bodu 71.

Navrhovaná změna provádí příslušné ustanovení nařízení 1228/2003, podle kterého členské státy určí regulační orgán, který bude vykonávat kompetence podle tohoto nařízení. V souladu s tímto zákonem to bude ERÚ.

K bodu 72.

Do kompetence ERÚ se doplňuje výběr dodavatele poslední instance v oblasti dodávek elektřiny a plynu a rozhodování o dočasném pozastavení povinnosti umožnit přístup třetích stran v oblasti plynárenství.

K bodu 73.

Navrhovaná úprava reaguje na skutečnost, že energetický zákon předpokládá stanovení náhrad jakožto originárního nároku fyzické nebo právnické osoby, ve vztahu k níž příslušný držitel licence nedodržel stanovenou kvalitu dodávek a souvisejících služeb. Stanovení výše těchto náhrad předpokládá energetický zákon formu vyhlášky. Vzhledem k tomu, že ve stávajícím znění energetického zákona zákonodárce opomněl určit správní úřad pověřený vydáním předmětné vyhlášky, je třeba v tomto směru příslušné ustanovení energetického zákona novelizovat. Stejně tak je zcela na místě stanovit lhůty pro uplatnění nároků na tyto náhrady v jiné délce než je obecná promlčecí doba podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a v případě obchodně právních vztahů obecná promlčecí doba podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

Navrhovaná úprava dává do souladu ustanovení energetického zákona, týkající se zvláštních povinností držitelů licencí na vedení účetnictví ve vztahu k jimi vykonávané licencované činnosti a zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a dalších předpisů upravujících vedení účetnictví. Oddělené účetnictví je institut, který zákon o účetnictví nezná a neupravuje. Na druhou stranu není v rozporu se zákonem o účetnictví stanovení povinnosti držitelům licencí vést samostatné účty za jednotlivé licencované činnosti.

Je třeba stanovit prováděcím právním předpisem nejen bližší podmínky pro připojení chráněných zákazníků, ale také podmínky připojení výroben elektřiny a distribučních soustav. Navrhované ustanovení též implementuje čl. 23 odst. 2 směrnice o vnitřním trhu s elektřinou, podle kterého jsou regulativní orgány, nebo-li Energetický regulační úřad, odpovědné za stanovení podmínek pro připojení a přístup do vnitrostátních sítí, včetně tarifů za přenos a distribuci. Stejně jako čl. 23 odst. 1 písm. c), podle kterého regulativní orgány sledují doby, které provozovatelé přenosových nebo distribučních soustav potřebují k zajištění připojení účastníků trhu, dále písm. f), podle kterého regulativní orgány sledují podmínky a tarify pro připojení nových výrobců elektrické energie atd. Stejně tak navrhované ustanovení zčásti implementuje příslušná, shodná ustanovení směrnice o vnitřním trhu s plynem.

Navrhovaná úprava se své první části odstraňuje stávající duplicitu se zákonným zmocněním podle písmene f) pro způsob tvorby cen za činnosti operátora trhu. V druhé části se zavádí legislativní zkratka Pravidla trhu s plynem.

Navrhovaná úprava zpřesňuje zákonné zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu tak, jak to odpovídá potřebám a požadavkům Energetického regulačního úřadu na cenovou regulaci regulovaných držitelů licencí.

Navrhovaná úprava představuje jednak technickou úpravu příslušného zákonného zmocnění, když navrhovanou úpravou jsou rozdělena zákonná zmocnění ke stanovení podmínek připojení původně pouze chráněných zákazníků, nově i výroben elektřiny a distribučních soustav, a dodávek elektřiny a plynu pro chráněné zákazníky do dvou oddělených písmen tohoto paragrafu, jednak podle návrhu je Energetický regulační úřad zmocněn ke stanovení podmínek dodávek elektřiny a plynu uskutečňovaných v souvislosti k poskytováním univerzální služby. Viz. čl. 3 odst. 3 směrnice o vnitřním trhu s elektřinou a čl. 3 odst. 3 směrnice o vnitřním trhu s plynem o univerzální službě.

Navrhovaná úprava nově zakotvuje zákonné zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu, který bude stanovovat pravidla tvorby, přiřazení a užití typových diagramů dodávek elektřiny a plynu pro oprávněné zákazníky. Pro vybrané kategorie oprávněných zákazníků, zejména to budou domácnosti a jiní drobní koneční zákazníci, bude nezbytné pro realizaci jejich práva na výběr dodavatele elektřiny nebo plynu stanovit typové diagramy dodávek. Bez nich by nebylo možné zajistit pro dané kategorie zákazníků přístup na otevřený trh s energiemi, neboť ne všichni oprávnění zákazníci budou mít ke dni vzniku práva na volbu dodavatele odběrné místo vybaveno průběhovým měřením. I v budoucnu je neefektivní osazovat drahými průběhovými měřeními odběrná místa s nízkou spotřebou elektřiny.

Navrhovaná úprava přesněji vymezuje rozsah soukromoprávních záležitostí, ve kterých na návrh některé z potenciálních smluvních stran rozhoduje správní orgán ve správním řízení. Podle navrhované úpravy bude Energetický regulační úřad rozhodovat ve věcech, kdy nedojde k uzavření smlouvy mezi jednotlivými držiteli licencí nebo mezi držiteli licencí a jejich zákazníky. Musí se samozřejmě jednat pouze o smlouvy, jejichž existence je předvídána energetickým zákonem a prostřednictvím kterých se realizují vztahy mezi účastníky trhu s energiemi. Pokud jde o změny uzavřených smluv, je třeba rozhodovací pravomoc Energetického regulačního úřadu omezit na rozhodování sporů, týkajících se změny podstatných náležitostí takových smluv. V opačném případě by hrozilo, že v případech, kdy by se příslušné smluvní strany nedohodly na změně smlouvy v nepodstatných náležitostech (např. úplných maličkostech), se všemi takovými spory by se obracely na Energetický regulační úřad.

Potřeba rychlého řešení předmětných smluvních sporů vyplývá ze samotné podstaty regulace trhu s energiemi a jeho liberalizování. V zájmu zajištění rychlého rozhodování takových sporů se svěřuje jejich rozhodování Energetickému regulačnímu úřadu jako správnímu orgánu. Stejně tak je rozhodování takovýchto záležitostí regulativním orgánem požadováno zejména čl. 23 odst. 4 směrnice o vnitřním trhu s elektřinou a čl. 25 odst. 5 směrnice o vnitřním trhu s plynem, ale i v jiných ustanoveních těchto směrnic. Tato úprava, společně s úpravou § 17 odst. 8 písm. d) tak představuje jejich implementaci do našeho právního řádu.

Proti takovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu mohou účastníci těchto řízení a ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím Energetického regulačního úřadu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta, podat žalobu u soudu.

Navrhovaná úprava výslovně stanoví, že Energetický regulační úřad je kontrolní orgánem podle zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, v pozdějším znění, zejména z důvodu předcházení kompetenčních sporů.

Navrhovaná změna rozšiřuje oblast působnosti Energetického regulačního úřadu i do odvětví plynárenství pro zajištění nediskriminačních podmínek na trhu s plynem.

Podle současné úpravy je stanoveno, jaké jsou následky mohou postihnout držitele licence v případě, že Energetický regulační úřad zjistí nedostatky při výkonu jeho licencované činnosti. Výslovně je podle navrhované úpravy stanoveno, že Energetický regulační úřad je oprávněn jako kontrolní cenový orgán nejen ukládat odstranění zjištěných nedostatků, ale také ukládat v případech spáchání správních deliktů podle zákona o cenách pokuty.

Energetický regulační úřad, na základě doporučení finanční komise Legislativní rady vlády, navrhuje stanovit závaznou metodiku a pravidla pro vedení samostatných účtů aktiv, pasiv a jiných, v tomto ustanovení vymezených účetních náležitostí, stejně jako metodiku a pravidla pro předkládání technických údajů, nikoli ve formě prováděcího právního předpisu jakožto vyhlášky, ale formou opatření. Jak bylo sděleno finanční komisí Legislativní rady vlády při projednávání návrhu novely vyhlášky č. 439/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vedení oddělené evidence tržeb, nákladů a výnosů pro účely regulace a pravidla pro rozdělení nákladů, tržeb a výnosů z vloženého kapitálu v energetice, stanovení metodiky nemá být předmětem úpravy právního předpisu. Navrhovaná úprava respektuje toto doporučení a ukládá stanovení těchto metodik a postupů formou závazných opatření, vydávaných Energetickým regulačním úřadem. Toto opatření je svojí povahou stejný právní nástroj jako opatření vydávaná Českým telekomunikačním úřadem podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nebo jako opatření vydávaná Ministerstvem financí podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, opatření vydávaná Českou národní bankou podle zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, a jiná opatření a závazné metodické pokyny vydávané zejména ústředními správními úřady.

K bodu 74.

Vzhledem k tomu, že existují podnikatelé v energetických odvětvích, podnikající nikoli na základě licence, ale na základě koncesní listiny vydané podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, je třeba předmětné ustanovení rozšířit i na jiné podnikatele v energetice než držitele licence.

K bodu 75.

Jedná se o komplexní implementaci ustanovení čl. 19 směrnice č. 2003/54/EC o vnitřním trhu s elektřinou a čl. 17 směrnice č. 2003/55/EC o vnitřním trhu s plynem do našeho právního řádu.

K bodu 76.

Jedná se o doplnění výčtu cen regulovaných Energetickým regulačním úřadem.

K bodům 77. – 79.

Tato změna reaguje na otevírání trhu, kdy si konečný zákazník bude mít možnost vybrat i stupeň vlastní odpovědnosti za charakter odběru s následným dopadem do ceny za odebranou energii.

Stávající model trhu s elektřinou je postaven na principu volby režimu odpovědnosti za odchylku způsobenou daným účastníkem trhu s elektřinou. Podstatou tohoto principu je povinnost hradit odchylku, kterou účastník trhu s elektřinou způsobí, nebo možnost smluvně převzít odpovědnost za odchylku některým ze subjektů zúčtování. Již z tohoto vymezení je zřejmé, že se jedná o úpravu práv a povinností účastníků trhu s elektřinou a není proto možné takovou úpravu stanovit v prováděcím právním předpisu. Je proto nezbytné právní úpravu odchylky a následky za její způsobení provést v energetickém zákoně a náležitým, dostatečně podrobným, způsobem zmocnit Energetický regulační úřad k úpravě způsobů vyhodnocování, zúčtování a vypořádání odchylek a podrobnosti o převzetí odpovědnosti za odchylku prováděcím právním předpisem tak, aby takový prováděcí právní předpis byl v souladu s čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky.

K bodu 80.

Podmínky pro připojení zařízení výrobce k přenosové nebo distribuční soustavě budou předmětem prováděcího právního předpisu, který vydá ERÚ. Tento prováděcí právní předpis bude zahrnovat kromě výrobců také podmínky připojení chráněných zákazníků, oprávněných zákazníků a vztah provozovatele distribuční soustavy a provozovatele přenosové soustavy.

K bodu 81.

Doplnění tohoto bodu vyrovnává pozice jednotlivých výrobců v oblasti podnikání s podpůrnými službami a je základem vyšší nezávislosti naší energetické soustavy. Navrhovaná úprava konkretizuje Pravidla provozování přenosové soustavy a Pravidla provozování příslušné distribuční soustavy, v nichž jsou uvedeny podrobnosti organizace trhu s podpůrnými službami.

K bodu 82.

Toto změněné znění sjednocuje pod jeden právní předpis pravidla pro připojení výroben elektřiny a oprávněných zákazníků s pravidly pro připojení pro chráněné zákazníky. Zatímco až dosud se jednalo o dva právní předpisy, z nichž jeden vydávalo MPO a druhý ERÚ, do budoucna půjde o jedinou vyhlášku ERÚ, která bude zajišťovat stejný nediskriminační a proto i objektivní přístup k uvedeným kategoriím účastníkům trhu.

K bodu 83.

Navrhované ustanovení implementuje čl. 3 odst. 6 směrnice o vnitřním trhu s elektřinou do našeho právního řádu. Podle tohoto ustanovení členské státy zajistí, aby dodavatelé elektrické energie uváděly na účtech nebo v současně zaslané informaci a na propagačních materiálech poskytovaných konečným spotřebitelům:

a) podíl každého zdroje energie na celkovém směsi paliv dodavatele v průběhu předchozího roku,

b) alespoň odkaz na existující referenční zdroje, jako jsou internetové stránky, kde jsou veřejně k dispozici informace o dopadu na životní prostředí plynoucím z produkce elektrické energie z různých zdrojů energie vyjádřené minimálně emisemi CO₂ a radioaktivním odpadem vyrobené v souhrnném palivovém mixu za předcházející rok.

Navrhované ustanovení ukládá výrobcům elektrické energie povinnost poskytovat obchodně nevyužitý výkon jejich výroben elektřiny pro řešení takových situací, jako je zejména předcházení stavu nouze, zajištění bezpečnosti a spolehlivosti provozu elektrizační soustavy, vždy na pokyn příslušného provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy, pokud situace tímto ustanovením předvídaná nastane. Jde zejména o situace, kdy jsou naplno využity výkony nakoupené v rámci podpůrných služeb a vzniklá situace by mohla vést k ohrožení spolehlivosti elektrizační soustavy.

Za mimořádných stavů chodu elektrizační soustavy jsou výrobci elektřiny povinni řídit se pokyn dispečinků síťových provozovatelů. Jedná se o stavy nouze, o činnosti bezprostředně předcházející, tzn. zamezující stavům nouze a o období likvidace následků stavů nouze. Výrobce elektřiny je součástí trhu s elektřinou, který organizuje operátor trhu s elektřinou, a proto i výrobce elektřiny je povinen se zaregistrovat tak, aby operátor trhu s elektřinou mohl vykonávat své funkce.

K bodu 84.

Takto definovaný nákup elektřiny pro spolehlivé fungování soustavy odstraňuje dosavadní nedostatky znění zákona a je nutné pro jednoznačné určení činnosti ČEPS.

K bodu 85.

Takto definovaný nákup elektřiny pro spolehlivé fungování soustavy odstraňuje dosavadní nedostatky znění zákona a je nutné pro jednoznačné určení činnosti ČEPS.

K bodu 86.

Jedná se o doplnění případů, kdy může provozovatel přenosové soustavy omezit nebo přerušit dodávku elektřiny za účelem nastavení normálního chodu elektrizační soustavy.

K bodu 87.

Jedná se o změnu reagující na skutečnosti vyplývající z potřeb praxe, kdy řada problémů vzniká v ochranných pásmech elektrických zařízení, a to i včetně možného ohrožení života a zdraví osob.

K bodu 88.

Tato změna akceptuje faktické technické provázání energetické soustavy bez ohledu na napěťové hladiny.

K bodu 89.

Jedná se o změnu reagující na skutečnosti vyplývající z potřeb praxe, kdy řada problémů vzniká v ochranných pásmech elektrických zařízení, a to i včetně možného ohrožení života a zdraví osob.

K bodu 90.

Tato změna akceptuje faktické technické provázání energetické soustavy bez ohledu na napěťové hladiny.

K bodu 91.

Navrhované ustanovení upřesňuje povinnosti provozovatele přenosové soustavy ve vztahu k vlastníku nemovitosti a k jeho povinnostem. Podle současného znění měl vlastník nemovitosti právo požadovat náhradu škody, která vznikla v důsledku neplnění jeho vlastních povinností. Tato úprava odstraňuje tento nedostatek.

K bodu 92.

Toto změněné znění sjednocuje pod jeden právní předpis pravidla pro připojení výroben elektřiny a oprávněných zákazníků s pravidly pro připojení pro chráněné zákazníky. Zatímco až dosud se jednalo o dva právní předpisy, z nichž jeden vydávalo MPO a druhý ERÚ, do budoucna půjde o jedinou vyhlášku ERÚ, která bude zajišťovat stejný nediskriminační a proto i objektivní přístup k uvedeným kategoriím účastníkům trhu.

K bodu 93.

V současném znění zákona nebyly zahrnuty druhotné zdroje energie. Na přeshraniční obchod s elektřinou se vztahuje nařízení Rady č. 1228/2003/EC o přeshraničních výměnách elektřiny, které definuje zvláštní mechanismy pro přidělování přeshraničních přenosových kapacit a neupřednostňuje výrobce elektřiny z druhotných zdrojů energie.

K bodu 94.

Ustanovení je nutné pro řádnou funkci operátora trhu s elektřinou. Měření v přenosové soustavě zabezpečuje provozovatel přenosové soustavy a naměřené a vyhodnocené údaje předává operátorovi trhu s elektřinou.

K bodu 95.

V tomto případě se jedná o zajištění informací pro odběratele o kvalitativních ukazatelích dodávky elektřiny. Změna vychází ze znění směrnice 2003/54/EC. Vedle stanovení povinnosti dodržovat stanovené parametry dodávek elektřiny a souvisejících služeb je třeba upravit i povinnost příslušného držitele licence předkládat Energetickému regulačnímu úřadu ukazatele dodržování pro něj závazných parametrů dodávek a souvisejících služeb, jednak zveřejňovat dosaženou úroveň příslušných parametrů, vyjádřenou ukazateli, které stanovuje prováděcí právní předpis. Uzákonění této povinnosti je důležité z hlediska náležitého informování obchodních partnerů příslušných provozovatelů soustav, aby mohli v předstihu zjistit, s jakou úrovní kvality a spolehlivosti daný provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy vykonává svoji licencovanou činnost. Takové informace jsou důležité z hlediska sjednávání cen za použití příslušných soustav.

K bodu 96.

Úprava je naplněním směrnice 2003/54/EC, a proto je provozovatel přenosové soustavy vázán informační povinností o fyzikálních tocích elektřiny ze zemí mimo EU a je dále povinen informovat ministerstvo a ERÚ o kvalitě a o úrovni údržby zařízení přenosové soustavy a o způsobu krytí špičkové spotřeby elektřiny a řešení výpadků v elektrizační soustavě.

Provozovatel přenosové soustavy je jedním z účastníků trhu, jejichž činnost je úzce provázána s funkcemi operátora trhu s elektřinou. Proto je nutno, aby se provozovatel přenosové soustavy stal registrovaným účastníkem trhu s elektřinou.

K bodu 97.

Tato změna vychází ze znění směrnice 2003/54/EC a zaručuje rovný a nediskriminační přístup provozovatele přenosové soustavy ke všem účastníkům trhu s elektřinou a svým dodavatelům služeb. Toto je nutná podmínka fungování trhu s elektřinou.

K bodu 98.

Ustanovení je provedením článku 15 Směrnice 2003/54/EC a stanoví přesný termín, od kdy nemůže být provozovatel distribuční soustavy zároveň držitelem licence na obchod s elektřinou nebo na výrobu elektřiny či na obdobné činnosti v oblasti plynu.

K bodu 99.

Jedná se o změnu reagující na skutečnosti vyplývající z potřeb praxe, kdy řada problémů vzniká v ochranných pásmech elektrických zařízení, a to i včetně možného ohrožení života a zdraví osob.

K bodu 100.

Tato změna akceptuje faktické technické provázání energetické soustavy bez ohledu na napěťové hladiny.

K bodu 101.

Jedná se o změnu reagující na skutečnosti vyplývající z potřeb praxe, kdy řada problémů vzniká v ochranných pásmech elektrických zařízení, a to i včetně možného ohrožení života a zdraví osob.

K bodu 102.

Tato změna akceptuje faktické technické provázání energetické soustavy bez ohledu na napěťové hladiny.

K bodu 103.

Podle současného znění měl vlastník nemovitosti právo požadovat náhradu škody, která vznikla v důsledku neplnění jeho vlastních povinností. Tato úprava odstraňuje tento nedostatek.

K bodu 104.

Toto změněné znění sjednocuje pod jeden právní předpis pravidla pro připojení výroben elektřiny a oprávněných zákazníků s pravidly pro připojení pro chráněné zákazníky. Zatímco až dosud se jednalo o dva právní předpisy, z nichž jeden vydávalo MPO a druhý ERÚ, do budoucna půjde o jedinou vyhlášku ERÚ, která bude zajišťovat stejný nediskriminační a proto i objektivní přístup k uvedeným kategoriím účastníkům trhu.

K bodu 105.

Podle zákona 278/2003 Sb. bude liberalizace trhu s elektřinou postupovat tak, že od 1. 1. 2005 budou do kategorie chráněných zákazníků patřit pouze zákazníci typu domácnosti. Zároveň bude zákon vyžadovat, aby od 1. 1. 2005 prodávali elektřinu chráněným zákazníkům držitelé licence na obchod s elektřinou, to znamená, že do 31. 12. 2004 bude prodej elektřiny chráněným zákazníkům součástí licence na distribuci elektřiny a tato povinnost provozovatelů distribučních soustav skončí termínem 31. 12. 2004 s výjimkou těch, k jejichž zařízení je připojeno méně než 100 000 odběrných míst konečných zákazníků. Do té doby jsou dodavatelé povinni naplňovat práva chráněných zákazníků na dodávku elektřiny za regulované ceny.

K bodu 106.

Liberalizace trhu s elektřinou se postupně dotkne všech kategorií zákazníků, tzn. jak zákazník odebírajících elektřinu ze sítí velmi vysokého a vysokého napětí, tak postupně i zákazník odebírajících elektřinu ze sítí nízkého napětí, si bude moci vybrat svého dodavatele elektřiny. Aby mohla být zákonem daná liberalizace trhu postupně uskutečňována, je nutné, aby odběrná místa konečných zákazníků byla vybavována průběhovým měřením spotřeby elektřiny (zákazníci – vysoké napětí a velmi vysoké napětí) nebo byla zvolena náhradní metoda vyhodnocování průběhu spotřeby u zákazníků odebírajících elektřinu ze sítí nízkého napětí. Pro ČR byla zvolena metoda typových diagramů dodávek, která je postupně pro aplikaci připravována k termínu použití 1. 1. 2005. Měření spotřeby elektřiny a přiřazování odpovídajících typový diagramů dodávek provádí příslušný provozovatel distribuční soustavy podle pravidel stanovených prováděcím právním předpisem. Bez tohoto ustanovení by nebylo možno otevřít trh s elektřinou u zákazníků napojených na sítě nízkého napětí.

K bodu 107.

Zákon v jiných ustanoveních rozšiřuje přednostní zacházení s elektřinou vyrobenou z druhotných energetických zdrojů, a proto se výhodnější nakládání s elektřinou pořízenou využitím druhotných energetických zdrojů doplňuje i do tohoto textu s výjimkou přidělení kapacity mezinárodních distribučních propojovacích vedení.

K bodu 108.

Jedná se o upřesnění textu tak, aby navazoval na další povinnosti jak provozovatele distribuční soustavy, tak i operátora trhu s elektřinou.

K bodu 109.

Kromě dodržování kvality dodávek elektřiny, které stanoví prováděcí právní předpis, je třeba, aby byly zveřejňovány ukazatele kvality dodávek a služeb tak, aby transparentním jednáním provozovatele distribuční soustavy byly vytvořeny podmínky pro zabezpečení informací konečným spotřebitelům.

K bodu 110.

Jedná se o objektivní jednotné stanovení podmínek připojení v rámci celé elektrizační soustavy tak, aby existovala pro všechny dotčené účastníky trhu stejná pravidla uvedená v prováděcím právním předpise, který vydá ERÚ.

K bodům 111. a 112.

Do 31. 12. 2004 je součástí licence na distribuci povinnost dodávat elektřinu chráněným zákazníkům. Od 1. 1. 2005 bude moci prodávat elektřinu chráněným zákazníkům pouze držitel licence na obchod s elektřinou. Zároveň bude platit, že od 1. 1. 2007 nebude moci provozovatel distribuční soustavy současně s licencí na distribuci elektřiny držet také licenci na obchod. K oddělování činností tedy bude docházet u provozovatelů distribučních soustav do 1. 1. 2007. Proto je potřeba, aby v období roku 2005 byla zajištěna dodávka elektřiny chráněným zákazníkům (domácnostem) a tím byli tito zákazníci zákonem chráněni. Bude-li držitel licence na distribuci elektřiny již oddělen od držitele licence na obchod s elektřinou, bude povinen uzavřít smlouvu s obchodníkem s elektřinou, který vznikl oddělením od původního subjektu – s držením licence na obchod s elektřinou nebo s jiným obchodníkem, který dodává elektřinu chráněným zákazníkům připojeným k zařízení dotčené distribuční soustavy. Obdobná situace je řešena na stejném principu u provozovatelů distribučních soustav, jejichž zařízení není připojeno k přenosové soustavě, nýbrž je připojeno pouze k zařízení jiné distribuční soustavy. Tito držitelé licence na distribuci nebudou zákonem zavázáni oddělit činnosti distribuce od jiných činností podle energetického zákona. Na tyto provozovatele distribučních soustav se bude vztahovat povinnost dodávat elektřinu chráněným zákazníkům na základě licence na obchod s elektřinou.

Navrhované ustanovení se váže na povinnost členského státu informovat Komisi ES.

Měření v distribuční soustavě provádí provozovatel distribuční soustavy, který předává naměřené údaje operátorovi trhu s elektřinou. Stejný mechanismus funguje i v případě měření a předávání údajů pro potřeby tvorby a aplikace typových diagramů dodávek. Navrhované ustanovení proto souvisí s liberalizací trhu pro zákazníky odebírající elektřinu ze sítí nízkého napětí a s navazujícími povinnostmi operátora trhu s elektřinou v oblasti typových diagramů dodávek.

Požadavek je v souladu se směrnicí 2003/54/EC, tzn. s povinností členského státu sledovat kvalitu a úroveň zařízení distribučních soustav.

Provozovatel distribuční soustavy jako účastník trhu s elektřinou – poskytovatel distribučních služeb, na jehož činnosti navazuje funkce operátora trhu s elektřinou, má povinnost se u operátora trhu s elektřinou registrovat. V případě mimořádných stavů v elektrizační soustavě platí zásady hierarchického řízení chodu soustavy, a proto je i provozovatel distribuční soustavy podřízen pokynům provozovatele přenosové soustavy při předcházení stavu nouze, při stavech nouze a při likvidaci stavů nouze.

K bodu 113.

Po nabytí účinnosti tohoto zákona budou provozovatelé distribučních soustav oddělovat regulované a neregulované činnosti. Od této doby nemohou provozovatelé distribučních soustav obchodovat s elektřinou, a proto se také nemohou zabývat výkupem elektřiny z druhotných energetických zdrojů a z kombinované výroby elektřiny a tepla. Vzhledem k tomu, že není možno přesně určit faktický termín oddělení činností u jednotlivých provozovatelů distribučních soustav, zákon stanoví povinnost výkupu do 31. 12. 2006. Problematikou nakládání s elektřinou z obnovitelných zdrojů elektřiny a tepla se bude zabývat samostatný zákon.

K bodu 114.

Tato úprava vychází ze znění směrnice 2003/54/EC a zaručuje rovný a nediskriminační přístup provozovatele distribuční soustavy ke všem účastníkům trhu s elektřinou a svým dodavatelům služeb. Toto je nutná podmínka fungování trhu s elektřinou.

K bodu 115.

Jedná se o přesnější a konkrétnější vyjádření povinností technického dispečinku provozovatele přenosové soustavy směřující jak k vlastnímu technickému zařízení přenosové soustavy, tak k mezinárodnímu propojení se sousedními státy.

K bodu 116.

Jedná se o upřesnění stávajícího textu.

K bodu 117.

Jedná se o upřesnění stavů, kdy platí hierarchické řízení chodu energetické soustavy.

K bodu 118.

V současné době je jediným vlastníkem společnosti Operátor trhu s elektřinou, a. s., Česká republika. Akcionářská práva jménem státu vykonává MPO. O kapitálový vstup do operátora trhu projevují zájem i další účastníci trhu s elektřinou. Proto se ukázalo, že do budoucna není nutné striktně omezovat hodnotu podílu jediného akcionáře a je možno zvolit volnější ustanovení. Tato cesta byla zvolena i proto, že v předcházejícím období došlo k propojení subjektů podnikajících na energetickém trhu České republiky a stávající ustanovení zákona by bylo možné velmi obtížně sledovat a kontrolovat. Dosavadní zkušenosti ukázaly, že bude vhodnější, bude-li operátor trhu držitelem licence, kterou uděluje ERÚ, a právnické osoby, které bude moci operátor trhu zakládat nemohou býti držitelé jiných licencí podle § 4. Postavení operátora trhu na liberalizovaném trhu s elektřinou v ČR je nezastupitelné a bez výkonu činností, které určuje § 27, by nebylo možno trh s elektřinou v ČR uskutečňovat. Činnosti operátora vykonávané na základě odst. 4 jsou regulovány ERÚ a mimo to může operátor vykonávat i další činnosti, jejichž ceny nepodléhají regulaci. O souhlas s výkonem takových činností musí operátor požádat MPO a ERÚ. Kromě vyhodnocování a zúčtování odchylek bude operátor organizovat i krátkodobý trh s elektřinou a ve spolupráci s provozovatelem přenosové soustavy vyrovnávací trh s regulační energií.

K bodům 119. – 125.

Podmínky připojení odběrného místa oprávněného zákazníka k elektrizační soustavě budou stanoveny prováděcím právním předpisem, který bude jednotně objektivně a nediskriminačně ošetřovat na bázi stejných pravidel také výrobce elektřiny, chráněné zákazníky a další účastníky trhu s elektřinou. Podle směrnice 2003/54/EC má zákazník právo na poskytnutí informací o druhu používaných paliv na výrobu elektřiny, o vlivu na životní prostředí. V případě, že zákazník typu domácnost nebo malý zákazník nenaváže smluvní vztah s dodavatelem elektřiny, má právo odebírat elektřinu od dodavatele poslední instance za regulovanou cenu a v případě, že se rozhodne změnit svého dodavatele elektřiny, může tak učinit bezplatně. V tom případě je ovšem povinen se registrovat u operátora trhu s elektřinou. Pokud sám oprávněný zákazník odpovídá za odchylku mezi sjednaným a skutečně odebraným množstvím elektřiny z elektrizační soustavy, musí předávat stanovené údaje operátorovi trhu s elektřinou. Oprávněný zákazník je povinen se podílet na nákladech spojených s připojením a na úhradě oprávněných nákladů síťových provozovatelů spojených s připojením podle výše odebíraného příkonu. Podrobnosti stanoví prováděcí právní předpis, který bude určovat jednotná nediskriminační objektivní pravidla spojená s připojením jak pro oprávněného zákazníka, tak pro ostatní dotčené účastníky trhu s elektřinou.

K bodům 126. – 128.

Chráněný zákazník má právo na připojení k elektrizační soustavě na základě uzavřené smlouvy a je povinen se podílet na nákladech spojených s připojením a na úhradě oprávněných nákladů síťových provozovatelů spojených s připojením podle výše odebíraného příkonu. Podrobnosti stanoví prováděcí právní předpis, který bude určovat jednotná nediskriminační objektivní pravidla spojená s připojením jak pro chráněného zákazníka, tak pro ostatní dotčené účastníky trhu s elektřinou.

K bodům 129. – 133.

Práva a povinnosti obchodníka s elektřinou jsou rozšířena o požadavky směrnice 2003/54/EC. Jedná se zejména o způsob platby za dodanou elektřinu, o vztah obchodníka a zákazníka v oblasti předávání informací, o dodávané elektřině, o změnách smluvních podmínek, o způsobech účtování dodávky elektřiny v rámci dodavatele poslední instance, o dodržování parametrů kvality dodávky elektřiny. Obchodník s elektřinou má právo na informace od operátora trhu s elektřinou tak, aby mohl naplňovat svá práva a povinnosti ve vztahu ke svým zákazníkům a na druhé straně musí plnit svoje povinnosti vůči operátorovi trhu s elektřinou.

K bodu 134.

Jde o upřesnění podmínek připojení resp. právního předpisu stanovujícího podmínky připojení.

K bodu 135.

Stávající ustanovení § 32 se vztahovalo pouze na kombinovanou výrobu elektřiny a tepla. V rámci podpory a výjimečného zacházení s elektřinou vyrobenou využitím druhotných energetických zdrojů je ustanovení rozšířeno o druhotné energetické zdroje.

K bodům 136. a 137.

Doplnění podle směrnice 2003/54/EC.

K bodu 138.

Jedná se o změnu, která zahrnuje vztah nově budované výrobny elektřiny k zajištění podpůrných služeb a bezpečnosti provozu elektrizační soustavy.

K bodu 139.

Formální změna.

K bodům 140. a 141.

Úprava ustanovení v souladu se směrnicí 2003/54/EC.

K bodu 142.

Formální úprava.

K bodu 143.

Formální úprava.

K bodům 144. – 146.

Úprava sleduje ustanovení směrnice 2003/54/EC, kdy za mimořádných stavů je možno, aby členský stát přijal nezbytná opatření v případě dovozu elektřiny.

K bodům 147. – 149.

Technický pokrok umožnil rozlišovat ochranná pásma u nadzemního vedení s napětím od 35 kV do 110 kV pro vodiče bez izolace a pro vodiče s izolací základní. Tím může dojít ke zmenšení rozsahu ochranného pásma ve prospěch vlastníků nemovitostí. U elektrických stanic je možno podrobněji rozlišovat typy stanic. Elektrická vedení mohou provozovat nejen provozovatelé distribučních soustav nebo provozovatel přenosové soustavy, ale obecně další fyzické či právnické osoby (např. u přímého vedení). Proto bylo ustanovení upřesněno tak, aby lépe vystihovalo skutečnost. Ve vztahu k územnímu nebo stavebnímu řízení byl upřesněn obsah písemného souhlasu s činností v ochranném pásmu.

K bodu 150.

Jedná se o upřesnění účelu měření. V souvislosti s liberalizací trhu s elektřinou bylo upřesněno ustanovení o volbě náhradní metody vyhodnocení časového průběhu spotřeby elektřiny typovým diagramem dodávek. Bude vydán prováděcí právní předpis ke stanovení typového diagramu dodávek a k pravidlům jeho přiřazení konečnému zákazníkovi.

K bodu 151.

Smyslem navrhované úpravy je zakotvit do energetického zákona základní vymezení těch smluvních typů, jejichž prostřednictvím se uskutečňují vztahy mezi jednotlivými účastníky trhu s elektřinou a jejichž zákonná úprava, včetně stanovení podstatných náležitostí těchto smluv, je nezbytná. Ve stávající právní úpravě se Energetický regulační úřad snažil řešit absenci zákonné úpravy formou prováděcího právního předpisu, taková úprava je však nedostatečná, neboť není možné prováděcím právním předpisem definovat typy smluv, včetně jejich podstatných náležitostí. Stanovení typu příslušných smluv a jejích podstatných náležitostí je důležité i z hlediska rozhodovací pravomoci Energetického regulačního úřadu podle § 17.

K bodům 152.– 154.

Jedná se o upřesnění i ve vztahu na dopravu elektřiny. Se vznikem oprávnění volby dodavatele elektřiny vzniká oprávněnému zákazníkovi také povinnost vyřešit odpovědnost za odchylku, kterou bude způsobovat. Buď uzavře s operátorem trhu s elektřinou smlouvu o zúčtování odchylek, stane se subjektem zúčtování a nese plnou odpovědnost za jím způsobenou odchylku, nebo za něj na základě smlouvy přebírá odpovědnost za odchylku smluvní subjekt zúčtování. Bez vyřešení režimu odpovědnosti za odchylku nemá mít oprávněný zákazník přístup na otevřený trh a jeho odběry elektřiny by tak byly neoprávněnými odběry.

K bodům 155. a 156.

Jedná se o formální upřesnění.

K bodům 157. – 161.

V souladu se směrnicí 2003/54/EC je doplněn soubor příčin vyhlášení stavu nouze. Zároveň je v rámci zabezpečení spolehlivosti a bezpečnosti provozu elektrizační soustavy a zajištění kvalitní a nepřetržité dodávky elektřiny konečným zákazníkům doplněno ustanovení týkající se opatření přijímaných k zamezení stavu nouze a k odstraňování následků stavu nouze.

K bodu 162.

V souvislosti s novou Směrnicí 2003/55/EC, která nahrazuje původní Směrnici 98/30/EC o společných pravidlech vnitřního trhu s plynem se mění i harmonogram otevírání vnitřního trhu s plynem v České republice a povinnost umožnit přístup do plynárenských zařízení se nově vztahuje i na uskladnění plynu, těžební plynovody a prvotní akumulaci.

Datum první etapy otevření trhu s plynem – l. leden 2005 – zůstává v souladu s přechodným ustanovením potvrzeným Smlouvou o přistoupení ČR do EU zachováno. Mění se však rozsah otevření. Ve shodě se Směrnicí 2003/55/EC dostávají možnost být oprávněnými všichni koneční zákazníci s výjimkou domácností, jelikož však otevřený trh vyžaduje značné nároky na měřící techniku a přenos dat, musí tito zákazníci splňovat určité technické vybavení a to průběhovým měřením a dálkovým přenosem dat. O rok později – k 1. 1. 2006 bude požadováno již pouze průběhové měření bez dálkového přenosu a k 1. 1. 2007 by mněl být trh s plynem otevřen ze 100 % tedy, i pro zákazníky kategorie domácnosti. V souladu s dosavadním textem zákona jsou od 1. ledna 2005 oprávněni vybrat si svého dodavatele i všichni držitelé licence na výrobu elektřiny spalující plyn v tepelných elektrárnách nebo při kombinované výrobě elektřiny a tepla a to v rozsahu své spotřeby na tuto výrobu. Poněvadž, na rozdíl od současné právní úpravy, je počítáno s úplným otevřením vnitřního trhu s plynem, není nutné podrobnosti otevření dále definovat prováděcím právním předpisem a proto je dosavadní zmocnění MPO k jeho vydání zrušeno. Z důvodu rozsáhlosti změn dochází k náhradě celého § 55.

K bodu 163.

Vzhledem k tomu, že zařízení plynárenské soustavy, na nichž se uskutečňuje trh s plynem jsou dostatečně definována v § 2 odst. 2 písm b) je stávající text § 56 odst 2 vypuštěn jako nadbytečný.

K bodu 164.

Směrnice 2003/55/EC nově vyžaduje i umožnění přístupu do těžebních plynovodů, což jsou plynovody spojující výrobnu plynu a přepravní nebo distribuční soustavu. Proto bylo nutné nově definovat oprávnění výrobce spojená se zřízením a provozováním těžebního plynovodu. Nově jsou definovány i podmínky, za kterých je možné přístup do těžebního plynovodu odmítnout, každé takovéto odmítnutí musí být z důvodu pozdějšího možného řešení případných sporů písemně odůvodněno. Z důvodu rozsáhlosti změn dochází k náhradě celého § 57.

Na základě požadavků Směrnice 2003/55/EC dochází nově k rozšíření práv a povinností provozovatele přepravní soustavy. Povinnost umožnit přístup je mimo vlastní přepravy rozšířena i na využití prvotní akumulace, povinnost zásobovat chráněné zákazníky připojené na přepravní soustavu je vzhledem k povinnosti právního oddělení přepravy a obchodu ohraničena datem 31. prosince 2004. Nově jsou vzhledem k nutnosti zajistit rovnováhu mezi množstvím plynu vstupujícím a vystupujícím z plynárenské soustavy stanovena práva i povinnosti provozovatele přepravní soustavy v této oblasti. Přesněji je rovněž definována možnost, kdy může provozovatel přístup do soustavy odmítnout. Z hlediska důrazu na bezpečný a spolehlivý provoz přepravní soustavy je nově zařazena povinnost provozovatele přepravní soustavy každoročně zpracovávat a předkládat MPO a ERÚ zprávu o kvalitě a úrovni údržby zařízení přepravní soustavy. Z důvodu zachování určitého logického sledu a rozsahu změn je navrhováno nahradit celý stávající § 58 novým zněním.

K bodu 165.

V souladu s požadavkem Směrnice 2003/55/EC je nově stanovena povinnost právně oddělit od 1. ledna 2005 přepravu plynu od obchodu s plynem a proto se vkládá nový samostatný paragraf, řešící tuto problematiku.

K bodu 166.

Na základě požadavků Směrnice 2003/55/EC dochází nově k rozšíření práv a povinností provozovatele distribuční soustavy. Povinnost umožnit přístup je mimo vlastní distribuce rozšířena i na využití prvotní akumulace.

K bodu 167.

Dochází k upřesnění práva provozovatele distribuční soustavy při rekonstrukcích a opravách zařízení.

K bodu 168.

Dochází k upřesnění práv a povinností provozovatele distribuční soustavy při přeložkách plynárenských zařízení, neboť původní dřívější znění tuto situaci plně nepostihovalo.

K bodu 169.

Upřesňuje dřívější znění, které nepostihovalo i nově zahrnovanou situaci.

K bodu 170.

V souvislosti s požadavkem Směrnice EU 2003/55/EC na oddělení provozovatele distribuční soustavy a obchodníka s plynem bylo nutné časově ohraničit povinnost provozovatele distribuční soustavy dodávat plyn chráněným zákazníkům a jeho právo na zajištění plynu pro tyto účely za regulovanou cenu a dále bylo nutné rovněž detailně definovat případy, kdy může tento držitel licence nakupovat plyn, aniž by to bylo považováno za obchod s plynem.

Hlavní uzávěr plynu není vždy ve vlastnictví provozovatele distribuční soustavy, proto, aby se předešlo možným sporům, dochází k rozšíření práv tohoto provozovatele na právo ve výjimečných případech, při odvracení nebezpečí bezprostředního ohrožení života, zdraví nebo majetku osob, uzavřít hlavní uzávěr plynu.

K bodu 171.

Jedná se o obdobnou úpravu jako u elektřiny.

K bodu 172.

Navržená změna poskytne zákazníkům delší časový prostor pro přípravu na stav přerušení dodávky plynu.

K bodu 173.

Dosavadní ustanovení nebylo možné v praxi zcela přesně aplikovat, neboť dávalo možnost různých výkladů, a proto byla situace řešena jeho zrušením.

K bodu 174.

Rozšíření počtu povinností provozovatele distribuční soustavy v souvislosti s požadavky Směrnice 2003/55 a snaha zachovat jejich určitý logický sled vedly k náhradě celého dosavadního textu odstavce 8 textem novým.

K bodu 175.

V souladu s požadavkem Směrnice 2003/55/EC je nově stanovena povinnost právně oddělit od 1. ledna 2007 distribuci od obchodu s plynem a to prostřednictvím nového samostatného paragrafu.

K bodu 176.

V souvislosti s ustanovením Směrnice 2003/55/EC umožnit přístup do podzemního zásobníku je text § 60 rozšířen i na upřesnění případů, kdy má provozovatel podzemního zásobníku má právo připojit své zařízení k přepravní nebo distribuční soustavě, odmítnout přístup do podzemního zásobníku plynu nebo nakupovat plyn, aniž by to bylo považováno za obchod s plynem.

K bodu 177.

Navržená změna poskytne zákazníkům delší časový prostor pro přípravu na stav přerušení dodávky plynu.

K bodu 178.

Rozšíření počtu povinností provozovatele distribuční soustavy v souvislosti s požadavky Směrnice 2003/55/EC a snaha zachovat jejich určitý logický sled vedly k náhradě celého dosavadního textu odstavce 8 textem novým.

K bodu 179.

Jelikož nově, na základě požadavků Směrnice 2003/55/EC dochází k úplnému otevření trhu s plynem a k oddělení obchodní činnosti od činností provozních (přeprava, distribuce, uskladnění plynu), bylo nutné tyto změny detailněji promítnout do práv a povinností obchodníka s plynem. Podrobněji jsou zejména rozepsány povinnosti spojené od 1. ledna 2005 se zajištěním dodávek plynu pro chráněné zákazníky. Vzhledem k rozsáhlosti změn je vkládán nově text celého § 61.

K bodu 180.

V souladu s ustanovením Směrnice 2003/55/EC je formou nového samostatného paragrafu podrobně rozepsána možnost dočasného pozastavení povinnosti umožnit přístup třetích stran do přepravní soustavy, distribučních soustav, podzemních zásobníků a těžebních plynovodů a to na základě problémů obchodníka se smlouvami typu odeber nebo plať. Poněvadž takovéto smlouvy má dlouhodobě s norskými a ruskými producenty uzavřeny akciová společnost Transgas a jelikož objem těchto smluv převyšuje dosavadní objem tuzemské spotřeby, lze předpokládat, že uvedené možnosti bude v ČR využito. Rozhodnutí o dočasném pozastavení povinnosti umožnění přístupu třetích stran učiní na základě žádosti, jejíž náležitosti jsou zákonem detailně definovány, Energetický regulační úřad. Zákon rovněž přesně stanovuje, k jakým kritériím musí ERÚ při svém rozhodování přihlížet. Rozhodnutí ERÚ je pak, v souladu s textem Směrnice 2003/55/EC, možné do lhůty osmi týdnů změnit na žádost Evropské Komise.

K bodu 181.

V souladu s požadavky Směrnice 2003/55/EC dochází k rozšíření práv oprávněného zákazníka i na přístup k podzemnímu zásobníku plynu u malých tzv. „zranitelných“ zákazníků na dodávku poslední instance a pro všechny oprávněné zákazníky na bezplatnou změnu dodavatele plynu.

K bodu 182.

V souvislosti s transformací Ústředního plynárenského dispečinku na Bilanční centrum dochází ke změně povinností oprávněného zákazníka k tomuto nově zřízenému subjektu.

K bodu 183.

Na základě praktických zkušeností je navrhováno rozšířit povinnost oprávněného zákazníka na to, že musí zjištěnou závadu na odběrném plynovém zařízení bez zbytečného odkladu odstranit.

K bodu 184.

V souvislosti s budoucím úplným otevřením trhu s plynem dochází k rozšíření stávajících povinností oprávněného zákazníka o povinnost řídit se Řády provozovatelů plynárenských soustav a zásobníků a rovněž, na základě praktických zkušeností, i o povinnost respektovat nové místo připojení k distribuční soustavě při její rekonstrukci vč. přípojek.

K bodu 185.

Aby bylo možné zjistit, jak velký počet oprávněných zákazníků využil svého práva na změnu dodavatele plynu, je oprávněným zákazníkům přiřazena povinnost takovouto změnu hlásit Bilančnímu centru. Oprávnění zákazníci budou mít rovněž povinnost podílet se na dodržování rovnováhy mezi množstvím plynu vstupujícím do přepravní soustavy nebo příslušné distribuční soustavy a množstvím plynu současné z této soustavy vystupujícím. Jelikož po l. lednu 2007 budou oprávněnými zákazníky i domácnosti, jsou do § 62 nově zahrnuty i povinnosti vlastníků nemovitostí, které byly doposud pouze v § 63 zákona.

K bodu 186.

V oblasti práv a povinností chráněného zákazníka nově dochází k úpravě u zajištění dodávky plynu, kde je tato povinnost nově přiřazována od 1. ledna 2005 obchodníkovi s plynem.

K bodu 187.

Na základě praktických zkušeností je navrhováno rozšířit povinnost chráněného zákazníka na to, že musí zjištěnou závadu na odběrném plynovém zařízení bez zbytečného odkladu odstranit.

K bodu 188.

Na základě praktických zkušeností dochází k rozšíření dosavadních povinností chráněného zákazníka i o povinnost respektovat nové místo připojení k distribuční soustavě při její rekonstrukci vč. přípojek.

K bodu 189.

Na základě praktických zkušeností je navrhováno rozšířit povinnost vlastníka nemovitosti i na to, že musí zjištěnou závadu na společném odběrném plynovém zařízení bez zbytečného odkladu odstranit.

K bodu 190.

Vzhledem ke skutečnosti, že dosavadní Ústřední plynárenský dispečink má funkci nikoliv dispečerského řízení, ale spíše bilanční statistické jednotky, dochází k jeho transformaci na Bilanční centrum při zachování principů, za nichž vznikl a fungoval Ústřední plynárenský dispečink. Z uvedeného důvodu, neboť změna názvu organizace se týká většiny ustanovení tohoto paragrafu, dochází ke změně textu celého § 64.

K bodu 191.

Jelikož by v podmínkách otevřeného trhu s plynem mohlo dojít ke zřízení přímého plynovodu přímo z výrobny plynu, pamatuje zákon nově i na takovouto, vzhledem k tuzemské těžbě plynu, spíše pouze lokálně omezenou možnost.

K bodu 192.

V souvislosti s novými požadavky Směrnice 2003/55/EC na právní oddělení činnosti provozovatele a obchodníka s plynem dochází nově k zúžení oprávnění zřizovat přímý plynovod pouze na oprávněného zákazníka.

K bodu 193.

Poněvadž provozovatele přímého plynovodu se budou týkat i některá ustanovení vyhlášky ERU Pravidla trhu s plynem, dochází k rozšíření dosavadního textu o tento předpis.

K bodu 194.

Úprava textu odráží transformaci dosavadního Ústředního plynárenského dispečinku na Bilanční centrum.

K bodu 195.

Původní ustanovení odst. 1 bylo z velké části duplicitní s definicí plynovodní přípojky v rámci § 2. Proto dochází k jeho nahrazení novým textem, který z důvodu zajištění bezpečnosti a spolehlivosti provozu plynovodní přípojky, detailněji definuje povinnosti spojené se zřízením a provozováním plynovodní přípojky.

K bodu 196.

Na základě dosavadních praktických zkušeností se nově do zákona zahrnuje i řešení které – obdobně jako tomu doposud bylo v teplárenství – umožňuje dohodnutí individuálního řešení.

K bodu 197.

V souvislosti se vstupem České republiky do EU je nutné předkládat každoročně Komisi seznam nových investic z oblasti energetiky, tedy i plynárenství. Mezi požadovanými investicemi jsou i zásobníky zkapalněného zemního plynu. Proto je nově požadováno jejich výstavbu (v podmínkách ČR spíše teoretickou) podmínit udělením státní autorizace.

K bodu 198.

Jedná se o upřesnění textu.

K bodu 199.

Dochází k upřesnění situace, kdy je požadováno předkládat k žádosti o autorizaci vyjádření ministerstva životního prostředí.

K bodu 200.

Směrnice 2003/55/EC umožňuje, oproti předcházející legislativě EU nově, ve výjimečných případech, kdy vybrané plynové zařízení zvyšuje bezpečnost a spolehlivost dodávek plynu a kdy nebezpečí závažných ekonomických či finančních problémů spojených s výstavbou tohoto zařízení je takové, že by jeho výstavba nemohla být provozována za podmínek, že ceny spojené s jeho provozováním reguluje Energetický regulační úřad, dočasné vynětí z povinnosti umožnit k dotčenému plynovému zařízení přístup třetích stran za regulované ceny. Proto je uvedený princip implementován i do zákona 458/2000 Sb. a to včetně potřených náležitostí žádosti.

K bodu 201.

Na základě praktických zkušeností dochází nově k upřesnění způsobu oznamování změn údajů uvedených v žádosti o udělení autorizace.

K bodu 202.

Dochází k upřesnění náležitosti rozhodnutí o udělení státní autorizace.

K bodu 203.

V souvislosti s rozšířením rozhodnutí o udělení autorizace na výstavbu i na případ dočasného vynětí dochází i k rozšíření povinných náležitosti tohoto rozhodnutí.

K bodu 204.

V souladu s požadavky Směrnice 2003/55/EC je zákonem definována povinnost ministerstva ohlásit v případě dočasného vyjmutí své rozhodnutí Komisi, která může ministerstvo vyzvat ke zrušení tohoto rozhodnutí.

K bodu 205.

Nově dochází, na základě praktických zkušeností SEI, k přesnému časovému určení okamžiku, kdy ochranné pásmo vzniká.

K bodu 206.

Na základě zkušeností SEI dochází nově k upřesnění okruhu oprávněných osob, kteří mohou k činnosti v ochranném pásmo vydat souhlas.

K bodu 207.

Nově dochází, na základě praktických zkušeností SEI k přesnému časovému určení okamžiku, kdy bezpečnostní pásmo vzniká.

K bodu 208.

Nová Směrnice 2003/55/EC požaduje oproti původní evropské plynárenské legislativě podstatně rychlejší a širší otevření trhu s plynem. Aby bylo možné zajistit realizaci harmonogramu stanoveného § 55 a zároveň nedošlo k výraznému finančnímu zatížení provozovatele přepravní soustavy, resp. provozovatelů distribučních soustav, které by pak bylo nutné promítnout do cen licencované činnosti pro všechny zákazníky, stanovuje zákon těmto provozovatelům povinnost vybavit potřebným nákladným měřicím zařízením vč. přenosu dat pouze u velkých zákazníků, u kterých je změna dosavadního dodavatele pravděpodobnější. Menší zákazníci, pokud si budou chtít vybrat dodavatele před 1. lednem 2007 musí předepsané měřicí zařízení uhradit. Po 1.lednu 2007 je pak z důvodu ekonomické efektivnosti uvedené měření u zákazníků jejichž roční odběr plynu nepřevyšuje 400 tis. m³ nahrazeno typovým diagramem dodávek. Z důvodu zachování určitého logického sledu je navrženo nově vložit celý § 71.

K bodu 209.

Vzhledem k novým požadavkům plynárenské legislativy EU a na základě praktických zkušeností je nově rozšířen okruh smluv mezi účastníky trhu s plynem. Kvůli zachování přehlednosti textu dochází ke změně celého § 72.

V souladu s přísnějšími požadavky EU na dodávku plynu domácnostem a malým zákazníkům jsou prostřednictvím nového samostatného § 72a nově vkládány do zákona zásady obchodních podmínek dodávek těmto účastníkům trhu s plynem, které musí příslušný obchodník s plynem zpracovat a předložit ke schválení Energetickému regulačnímu úřadu.

K bodu 210.

Na základě nových zkušeností ze zahraničních energetických krizí dochází k rozšíření situací, za kterých nastává stav nouze i na ohrožení celistvosti, bezpečnosti a spolehlivosti plynárenské soustavy.

K bodu 211.

Oprávnění vyhlásit stav nouze v rámci jím provozovaného plynárenského zařízení je nově rozšířeno i na provozovatele podzemního zásobníku plynu. Dále je časově upřesněna povinnost ohlášení tohoto stavu směrem k orgánům státní správy.

K bodu 212.

Nově je pro obchodníky s plynem, kteří prodávají plyn konečným zákazníkům, definován požadavek zajistit bezpečnostní standard, tj. schopnost dodávat plyn po dobu 30 dnů i v situaci, kdyby došlo k výpadku dodávek z rozhodujícího zdroje (tím je v současnosti Ruská federace). Ve snaze zachovat číslování dalších odstavců tohoto ustanovení zákona dochází ke sloučení textu stávajících odstavců 5 a 6 do nového odstavce 6.

K bodu 213.

V souvislosti s připravovaným otevřením trhu s plynem dochází k rozšíření situace neoprávněnosti i na přepravu, distribuci a uskladnění plynu. Z důvodu zachování logické vazby a přehlednosti byl zařazen do novely nově celý text § 74.

K bodu 214.

Z důvodu vstupu České republiky do Evropské unie dochází i ke změně textu tohoto ustanovení zákona. Je rušena ta jeho část, která zachovávala faktický dovozní monopol firmy Transgas. Vzhledem k zahraničním zkušenostem z nedávných krizí v oblasti energetiky dochází k rozšíření dosavadního oprávnění omezit dovoz plynu i na případ ohrožení bezpečného a spolehlivého provozu plynárenské soustavy a s ohledem na téměř stoprocentní dovozní závislost ČR, je pro řešení výjimečné situace nedostatku plynu na celém území státu nebo jeho významné části, je nově navržena možnost omezit vývoz plynu. Z důvodu těchto změn a snahy zachovat určitou posloupnost v rámci § 75 je navrženo nahradit celý původní text tohoto ustanovení novým.

K bodu 215.

Tlakový rozdíl není vždy nezbytným předpokladem.

K bodu 216.

Nová věta upřednostňuje dohodu, neexistuje objektivně spravedlivý způsob dělení nákladů na přípravu TUV, prováděcí předpis s metodickým návodem pouze koriguje možnost vzniku nepřiměřených rozdílů.

K bodu 217.

Zdůraznění, že zásahy do cizích nemovitostí je možno provádět pouze v případech, kdy se jedná o veřejný zájem.

K bodu 218.

K dosažení souladu teplárenské části s požadavky směrnice 2003/54/EC o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektrickou energií.

K bodu 219.

Jedná se o zpřesnění dikce prakticky bez významné změny.

K bodu 220.

Jedná se o upřesnění, o jaké náklady se jedná.

K bodu 221.

Srozumitelnější než stávající neobratná formulace.

K bodu 222.

Jedná se o odstranění chyby stávajícího znění zákona.

K bodu 223.

Dodávka tepelné energie s teplou užitkovou vodou (TUV) v odběrném místě plnění je jediný případ v celém energetickém zákoně, kdy držitel licence nemá povinnost množství dodané energie každému odběrateli měřit. S ohledem na náročnost způsobu měření z hlediska metrologického a tím i ekonomického je v současně platném znění zákona – v § 76 odst. 3, písm. c) stanoven způsob rozdělování nákladů, zjištěných ve společné přípravně TUV, pro více na jednotlivá odběrná místa. Jde o případ, kdy se studená voda ohřívá v dodavatelově zařízení na požadovanou teplotu v jednom místě společně pro více odběratelů (domů) a jako taková (TUV) se rozvádí, rovněž dodavatelovým rozvodným zařízením, do odběrných míst dodávky, kde přechází do vnitřního rozvodného zařízení jednotlivých odběratelů. Tento způsob přípravy TUV, na rozdíl od přípravy (ohřevu vody) v místě blízkém její konečné spotřebě je nehospodárný, vyžaduje dvou i vícenásobné množství tepla než se skutečně užije v konečné spotřebě (v místě výtoku). Je příkladným pozůstatkem působení deformované (státem dotované) ceny energie na projekční řešení, které je neefektivní, (na západ od našich hranic se nevyskytuje) a v současnosti se již nikde nebuduje. Současně platné stanovení množství a tím i nákladů pro každé odběrné místo je velice náročné na spolupráci všech odběratelů, protože rozdělování množství zjištěné ve společné přípravně je založeno na náměrech spotřeby v každém bytě a nebytovém prostoru, jejichž součty za jednotlivé domy, které odběratelé předávají dodavateli, slouží k poměrnému rozúčtování na jednotlivá odběrná místa. Vzhledem k tomu, že povinnost instalace vodoměrů v bytech není zákonem (o hospodaření energií) stanovena, vzhledem k metrologicky povoleným odchylkám měření a dalším možným nekontrolovatelným a stěží zjistitelným subjektivním i objektivním vlivům na výsledky měření a jejich součtů, často dochází ke značným rozdílům v součtech podružných měření za jednotlivé domy (odběrná místa) vůči souhrnnému měření v místě společné přípravy TUV u dodavatele. Zpravidla součet náměrů ze spotřeby je nižší o 10 - 30 oproti naměřenému množství ve společné přípravě dodavatelem, výjimkou nejsou až 50 % rozdíly. To vede k častým sporům a k situacím, která nemají rozumná objektivní řešení. Tyto důvody vedou k legislativní úpravě v tom smyslu, aby dodavatel měl za povinnost instalovat v odběrném místě dodávky své měřící zařízení, které bude objektivně zjišťovat množství odebrané ( z pohledu odběratele) TUV. Takto zjištěná množství odebrané TUV mohou dobře sloužit k poměrnému rozúčtování odebrané tepelné energie s teplou vodou v každém odběrném místě dodávky. Navrhovaný termín pro zajištění těchto měření dává více než dostatečný časový prostor pro realizaci záměru nebo pro změnu místa přípravy (ohřevu) TUV jejím přesunutím do objektu odběratele tepelné energie tak, jak již to mnoha případech je realizováno. Z hlediska vlivu tohoto navrhovaného opatření na cenu tepelné energie, kalkulované dodavatelem, do níž se promítnou oprávněné náklady na realizaci těchto měření lze konstatovat, že je v širším časovém horizontu srovnatelný s úsporami, které by přinesla nižší spotřeba tepelné energie (měrná spotřeba tepla na odebraný m³ TUV). Při průměrné ceně 50.000 Kč za patní měření připadá na jeden byt v domě o 25 bytech 2.000 Kč. Při běžném odepisování zařízení toho druhu 12,5 %, jedná se o částku na jeden byt 250 Kč/rok resp. cca 20 Kč/měsíc. Pokud by se však snížilo potřebné množství tepelné energie k přípravě TUV k zajištění požadované teploty 60 ⁰ C ve výtocích u spotřebitelů TUV v bytech z 0,5 GJ/m³ při střízlivě odhadované průměrné spotřebě 20 m³/byt a rok na 0,466 GJ/m³, tj. cca o 9.3 %, konečný spotřebitel by náklady na pořízení patního měření dodávky TUV nijak zvlášť nepocítil. (protože 20 m³ spotřebované TUV znamená při 0,5 GJ/m³ spotřebu tepla 10 GJ, tj. při ceně tepla 350 Kč/ GJ úhradu za teplo v TUV 3 500 Kč; snížila-li by se měrná spotřeba na 0,466 GJ/m³, byla by spotřeba tepla pro téže odebrané množství 9,32 GJ, což představuje úhradu za teplo v TUV 3 262 Kč). Lze však očekávat, že při větších množstvích zhotovovaných měřících souprav bude jejich cena klesat. Kromě toho, zájem o tato měření na straně nabídky se již nyní projevují, lze dobře předpokládat, že na trh přijdou další možná, metrologicky podložená řešení, která dají vzniknout patřičné konkurenci a oživení trhu i v této oblasti.

Pokud nejsou instalována měřicí zařízení ve všech odběrných místech (a to ještě stejného typu nelze jednotlivé měřidlo, byť metrologicky schválené, využívat jako fakturační, v zásadě musí měřit vždy dodavatel.

K bodům 224. – 227.

Zavádí se lepší pojem definovaný v základních pojmech, účelem je snížení spotřeby primárních paliv. V pojmu je zahrnuto i ekologické spalování odpadů. Navrhované ustanovení doplňuje povinnost držitele licence na rozvod tepelné energie o povinnost výkupu tepla získaného z druhotných energetických zdrojů a z kombinované výroby elektřiny a tepla, přičemž odstraňuje podmínku, která byla dána větou, která se zrušuje.

K bodu 228.

Na základě zkušeností je jasné, že každé časové zdržení v případech havárií je na závadu nezbytně nutného rychlého náhradního řešení. Převedení dočasně budovaných zdrojů do běžného užívání však autorizaci nezbytně vyžaduje.

K bodu 229.

Připouští se možnost dohody o financování přeložky.

K bodu 230.

Uvádí se do souladu s elektroenergetickou a plynárenskou částí zákona.

K bodům 231. a 232.

Zavádí se pojem provozovatel zařízení, neboť ne všechna zařízení jsou provozována na základě licence, např. městská kotelna dodávající do městských objektů nemusí mít licenci, ale zařízení z hlediska bezpečnosti a spolehlivosti dodávek i z hlediska bezpečnosti osob musí být chráněno.

K bodu 233.

Na základě zkušeností s vyhlašováním stavu nouze za povodní je třeba takto upřesnit.

K bodu 234.

Jedná se o logický doplněk, který v textu chyběl.

K bodu 235.

Povinnost vyplynula na základě zkušeností z havárií velkého rozsahu, nelze ji přesněji specifikovat, každá soustava je jiná, konkrétní řešení je na zodpovědnosti každého provozovatele teplárenské sítě.

K bodu 236.

Jedná se o obdobnou úpravu jako v elektroenergetice a plynárenství.

K bodu 237.

Navrhovaná ustanovení jsou zpracována v kontextu s právy a povinnostmi jednotlivých účastníků trhu s elektřinou, s plynem, dodavatelů a odběratelů tepelné energie stanovených v jednotlivých zvláštních částech i v obecné části zákona. Tato ustanovení jsou zpracována v souladu se zásadami řešení správních deliktů, které stanovila vláda ČR.

K bodu 238.

Upravuje působnost Státní energetické inspekce.

K bodům 239. – 245.

Upřesňuje práva a povinnosti Státní energetické inspekce při provádění kontrolní činnosti.

K bodu 246.

Prodlužuje se lhůta k podání návrhu na zahájení řízení k ERÚ z 15 na 90 dnů. Tím se dává větší možnost dotčených účastníků řízení analyzovat situaci a propracovat přesnost svého právního postoje.

K bodům 247. – 249.

Navrhovaná ustanovení reagují na vztah ČR k ostatním státům EU a upřesňují v návaznosti na kompetence dané MPO zmocnění k vydání prováděcích právních předpisů. Pravidla provozu přepravní soustavy a distribučních soustav v plynárenství budou vydána vyhláškou MPO a ERÚ.

K článku II.

Od 1. ledna 2005 musí být plyn nebo elektřina prodávány konečným zákazníkům pouze na základě licence na obchod s plynem nebo na obchod s elektřinou nebo na základě licence na výrobu elektřiny s výjimkou provozovatelů distribučních soustav, na jejichž zařízení je připojeno méně než 100 000 odběrných míst konečných zákazníků. Proto musí dotčené subjekty být držiteli licence na obchod s elektřinou nebo na obchod s plynem.

Podle návrhu úprav zákona je operátor trhu s elektřinou držitelem licence na činnosti, které provádí podle § 27 odst. 4. Po nabytí účinnosti zákona je nutno operátorovi trhu s elektřinou vytvořit časový prostor 6 měsíců, aby mohl o udělení licence požádat Energetický regulační úřad.

Podle návrhu na úpravu zákona vzniká Bilanční centrum, které bude vykonávat určité funkce. Je potřeba umožnit zřízení Bilančního centra a zároveň zachovat plnění stanovených funkcí, které bude v přechodném období do 31. 12. 2004 plnit Ústřední plynárenský dispečink.

Dále je zde úprava týkající se přechodu práv a povinností vyplývajících ze smluv uzavřených podle dosavadních předpisů.

K článku III.

Úpravy, které se dotýkají energetického zákona a které vycházejí ze Směrnic 2003/54/EC 2003/55/EC a dále ze zkušeností nabytých při dosavadním uplatňování zákona, jsou poměrně značného rozsahu. Vydání nového zákona ve formě změny jednotlivých dotčených ustanovení by zhoršilo přehlednost a srozumitelnost zákona č. 458/2000 Sb.; navíc do současné doby proběhly již čtyři novelizace tohoto zákona. Pro zlepšení srozumitelnosti a přehlednosti nově upraveného předpisu se proto navrhuje vyhlásit úplné znění energetického zákona.

V Praze dne 14. dubna 2004

předseda vlády

PhDr. Vladimír Š p i d l a, v. r.

ministr průmyslu a obchodu

Ing. Milan Urban, v. r.