Navrhovaný zákon patří mezi právní normy, které jsou podmínkou pro vstup České republiky do Evropské unie.
Vzhledem k rozsahu a odlišnostem, které se týkají způsobilosti zdravotnického povolání, byla problematika rozdělena do dvou samostatných návrhů zákona, a to do návrhu zákona o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta a do návrhu zákona o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských povoláních), který je projednáván v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR.
Současně s předloženým návrhem zákona „o lékařích“ je předkládána souborná novela, do které byly převzaty všechny změny souvisejících zákonů dosud obsažené v zákonu „o lékařích“ a v zákonu „o nelékařích“, s výjimkou novely zákona „o komorách“, která je též předkládána současně jako samostatný zákon. Tato koncepční úprava, která řeší legislativní problémy souvisejících novelizací zákonů, však přepokládá, že všechny zákony, tj. zákon „o lékařích“, zákon „o nelékařích“, novela zákona „o komorách“ a souborná novela souvisejících zákonů nabudou účinnosti ve stejný den.
Zhodnocení platného právního stavu
Způsobilost k výkonu zdravotnického povolání je upravena v části čtvrté zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů a vyhláškou č. 77/1981 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví.
Současná právní úprava je již nevyhovující a neodpovídá jiným obecně závazným právním předpisům (např. zákonu č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů), ani aktuálním potřebám zdravotnictví a některým předpisům Evropské unie. Důvodem zpracování nového zákona je v prvé řadě potřeba důsledně upravit v souladu s požadavky Evropské unie zásady volného pohybu osob v oblasti zdravotní péče, volného přístupu fyzických osob ke zdravotnickému vzdělávání a právnických a fyzických osob k poskytování zdravotnického vzdělávání s cílem volného uplatnění na pracovním trhu Evropské unie.
Dosavadní systém získávání specializací lékařů a farmaceutů v základním oboru (zejména v I. a II. stupni), v nástavbových specializacích a specializacích ve zvlášť úzkých oborech je složitý a neodpovídá ani při zohlednění národních specifik systému specializací v členských zemích EU. Také rozvoj lékařských věd i potřeby zdravotnické praxe vyžadují zřízení nových specializačních oborů a úpravu délky specializačního vzdělávání v jednotlivých oborech podle doporučení EU zejména pro lékaře a zubní lékaře.
Citovaná vyhláška č. 77/1981 Sb. stanoví obory specializační přípravy lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, které jsou v některých případech překonané a proto je nezbytné stanovit specializační obory pro jejich specializační vzdělávání. Zároveň je třeba zákonem stanovit podmínky akreditace, tj. oprávnění udělovaného Ministerstvem zdravotnictví pro poskytování specializačního vzdělávání ve zdravotnictví. Citovaná vyhláška bude zrušena v části týkající se lékařů, stomatologů a farmaceutů ke dni nabytí účinnosti navrhovaného zákona.
Na přípravě věcného obsahu právní úpravy způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání včetně prováděcích předpisů se podílely Česká lékařská komora, Česká stomatologická komora, Česká lékárnická komora (dále jen „komora“), vysoké školy připravující k výkonu zdravotnického povolání a odborné společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně, i odborné společnosti stojící mimo ni (dále jen „odborná společnost“).
Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy
Navrhovaná právní úprava vychází ze základní zásady volného přístupu ke vzdělávání. V souladu se zásadami o umožnění volného pohybu osobám, které vyplývají ze směrnic Evropské unie, harmonizuje zákon možnosti volného přístupu k poskytování vzdělávání. Návrh zákona podrobně upravuje tři zdravotnická povolání, jejichž úroveň je regulována Evropskou unií, a to povolání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů.
Návrh vychází z požadavku výslovně upravit podmínky pro získání odborné a specializované způsobilosti pro výkon uvedených zdravotnických povolání. Je přitom ponechána zásada dobrovolnosti pro vstup do specializačního vzdělávání. Jednoznačně se stanoví podmínky samostatného výkonu zdravotnického povolání.
Navrhovaná právní úprava zavedením akreditačního řízení a akreditace umožňuje přístup k poskytování specializačního vzdělávání právnickým nebo fyzickým osobám, které splní podmínky akreditace.
c) Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
V souladu s právem EU je nezbytná harmonizace uvedených zdravotnických povolání se směrnicemi Evropské unie.
Dosavadní právní norma upravující odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání a další vzdělávání osob poskytujících zdravotní péči, t.j. vyhláška č. 77/1981 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví, nebyla prakticky od doby vydání novelizována a je již překonána. Obory jednotlivých povolání i dalšího vzdělávání odpovídají době jejich vzniku.
Navrhovaný zákon vychází z platné právní úpravy vysokých škol po roce 1991; rámcově stanoví činnosti, které lze vykonávat po získání odborné způsobilosti, tedy činnosti absolventů akreditovaných zdravotnických magisterských studijních oborů, a umožňuje jim prohlubování dosažené odborné způsobilosti ve specializačním vzdělávání podle potřeb zdravotnické praxe.
d) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Navrhovaná právní úprava není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Podmínky pro výkon zdravotnického povolání fyzických osob jsou v souladu s čl. 26 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
e) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, její slučitelnost s právními akty Evropských společenství a odůvodnění případných odchylek
Ministerstvo zdravotnictví při zpracování návrhu zákona a prováděcích předpisů k tomuto zákonu vycházelo z příslušných směrnic EU, z doporučení Světového summitu o lékařském vzdělávání v Dublinu v roce 1993, z deklarace konference Evropské akademie pro celoživotní lékařské vzdělávání v Kolíně nad Rýnem v roce 1995 a ze zkušeností některých
hlavně středoevropských zemí. Dále byly zohledněny závěry hodnocení zástupců Evropské komise v rámci Evaluační mise, která v České republice proběhla ve dnech 16.- 19.4.2002, a závěry jednání v Bruselu, která se uskutečnila v říjnu 2002 a v dubnu 2003.
Návrh je plně slučitelný se směrnicemi EU, pokud jde o požadavky pro volný pohyb osob v „regulovaných povoláních“ a podmínky pro jejich usídlování. V návrhu se ponechává pravomoc státu nad garancí a koordinací za toto vzdělávání na Ministerstvu zdravotnictví.
V příloze k zákonu jsou upraveny specializační obory tak, aby byl umožněn volný pohyb, popřípadě usídlování lékařů, zubních lékařů a farmaceutů v zemích EU.
Uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání pro státní příslušníky členských států, kteří získali tuto způsobilost v jiném státě než v České republice upravuje část sedmá navrhovaného zákona. Postup a podmínky při způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání pro státní příslušníky jiných než členských států a pro absolventy zdravotnických magisterských studijních programů v České republice v jiném jazyce než českém je stanoven v části osmé návrhu zákona, a to za předpokladu uznání vzdělání formou aprobační zkoušky.
Návrh zákona zapracovává do právního řádu České republiky následující směrnice Evropských společenství:
Směrnici Rady ze dne 25. července 1978 o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci zubních lékařů obsahující opatření k usnadnění účinného výkonu práva usazování a volného pohybu služeb (78/686/EHS),
Směrnici Rady ze dne 25. července 1978 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se činností zubních lékařů (78/687/EHS),
Směrnici Rady ze dne 16. září 1985 o koordinaci právních a správních předpisů ohledně některých činností v oblasti farmacie (85/432/EHS),
Směrnici Rady ze dne 16. září 1985 o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci v oboru farmacie obsahující opatření k usnadnění účinného výkonu práva usazování v určitých činnostech v oboru farmacie (85/433/EHS),
Směrnici Rady ze dne 20. prosince 1985, kterou se v důsledku přistoupení Španělska a Portugalska mění směrnice 85/433/EHS o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci v oboru farmacie obsahující opatření k usnadnění účinného výkonu práva usazování v určitých činnostech v oboru farmacie (85/584/EHS),
Směrnici Rady ze dne 30. října 1989 kterou se mění směrnice 75/362/EHS, 77/452/EHS, 78/686/EHS, 78/1026/EHS a 80/154/EHS o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci lékařů, zdravotních sester odpovědných za všeobecnou péči, zubních lékařů, veterinárních lékařů a porodních asistentek, jakož i směrnice 75/363/EHS, 78/1027/EHS a 80/155/EHS o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se činnosti lékařů, veterinárních lékařů a porodních asistentek (89/594/EHS),
Směrnici Rady ze dne 4. prosince 1990, kterou se v důsledku sjednocení Německa mění některé směrnice o vzájemném uznávání dosažené kvalifikace (90/658/EHS),
Směrnici Rady 93/16/EHS ze dne 5. dubna 1993 o usnadnění volného pohybu lékařů a vzájemného uznávání jejich diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci,
Směrnici Evropského parlamentu a Rady 97/50/ES ze dne 6. října 1997, kterou se mění směrnice Rady 93/16/EHS o usnadnění volného pohybu lékařů a vzájemného uznávání jejich diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci,
Směrnici Komise 98/21/ES ze dne 8. dubna 1998, kterou se mění směrnice 93/16/EHS o usnadnění volného pohybu lékařů a vzájemného uznávání jejich diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci,
Směrnici Komise 98/63/ES ze dne 3. září 1998, kterou se mění směrnice Rady 93/16/EHS o usnadnění volného pohybu lékařů a vzájemného uznávání jejich diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci,
Směrnici Komise 1999/46/ES ze dne 21. května 1999, kterou se mění směrnice Rady 93/16/EHS o usnadnění volného pohybu lékařů a vzájemného uznávání jejich diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci,
Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/19/ES ze dne 14. května 2001, kterou se mění směrnice Rady 89/48/EHS a 92/51/EHS o obecném systému pro uznávání odborných kvalifikací a směrnice Rady 77/452/EHS, 77/453/EHS, 78/686/EHS, 78/687/EHS, 78/1026/EHS, 78/1027/EHS, 80/154/EHS, 80/155/EHS, 85/384/EHS, 85/432/EHS, 85/433/EHS a 93/16/EHS o povolání zdravotní sestry odpovědné za všeobecnou péči (ošetřovatele odpovědného za všeobecnou péči), zubního lékaře, veterinárního lékaře, porodní asistentky, architekta, farmaceuta a lékaře.
f) Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy
Navržená právní úprava přinese následující finanční dopady:
na zabezpečení činnosti akreditačních komisía činnosti atestačních komisí (cca 360 osob ve 20 komisích); půjde o akreditace ke specializačnímu vzdělávání v 83 specializačních oborech a o atestace (asi 600 tis. Kč),
k zajištění nákladů na tisk vzdělávacích programů, diplomů, průkazů odbornosti, protokolů o zkouškách a dalších tiskopisů (asi 1 000 tis. Kč).
Zvýšení závazných objemů prostředků na platy a ostatní platby za provedenou práci pro organizační složky státu (ústřední orgán státní správy) o 600 tis. Kč pro 2 pracovní místa.
Finanční dopady budou pokryty v rámci stávající rozpočtové kapitoly Ministerstva zdravotnictví.
Část první
K § 1 až 3
Ustanovení § 1 vymezuje obsah předkládaného návrhu zákona. Toto ustanovení naznačuje systematiku návrhu zákona, která vychází z výčtu zdravotnických povolání a ze stanovení podmínek pro získání odborné a specializované způsobilosti k výkonu těchto povolání. V návaznosti na to návrh upravuje zabezpečení a průběh specializačního vzdělávání, zejména akreditaci, tj. oprávnění k provádění specializačního vzdělávání.
Ustanovení § 2 definuje základní pojmy, které návrh zákona užívá.
V § 3 se stanoví podmínky pro získání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání, tj. k výkonu povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta.
Část druhá
K § 4 až 6
Upravuje se výkon povolání lékaře tak, že se toto povolání charakterizuje rámcovým vymezením činností. Dále se stanoví podmínky pro získání odborné a specializované způsobilosti k výkonu tohoto povolání a pro samostatný výkon tohoto povolání. Obory specializačního vzdělávání jsou uvedeny v příloze k zákonu a jsou srovnatelné i se specializačními obory podle nově přijaté Směrnice 2001/19/ES Evropského parlamentu a Rady. Současně se stanoví, že specializační vzdělávání probíhá podle vzdělávacích programů jednotlivých specializačních oborů zveřejněných ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví.
Pokud z různých důvodů došlo u lékaře k přerušení jeho výkonu zdravotnického povolání na dobu delší než 5 let, stanoví se postup směřující k žádoucímu obnovení potřebných odborných vědomostí a dovedností.
Do ustanovení byly promítnuty směrnice EU.
Část třetí
K § 7 až 9
Výkon povolání zubního lékaře se upravuje podle závěrů hodnocení zástupců Evropské komise v rámci Evaluační mise, která v České republice proběhla v dubnu r. 2002.
Obory specializačního vzdělávání jsou uvedeny v příloze k zákonu a jsou srovnatelné i se specializačními obory podle nově přijaté Směrnice 2001/19/ES Evropského parlamentu a Rady.
Přerušení výkonu povolání se u povolání zubního lékaře upravuje obdobně jako u povolání lékaře.
Do ustanovení byly promítnuty směrnice EU.
Část čtvrtá
K § 10 až 12
Výkon povolání farmaceuta se upravuje podle závěrů hodnocení zástupců Evropské komise v rámci Evaluační mise, která v České republice proběhla v dubnu r. 2002. Obory specializačního vzdělávání jsou uvedeny v příloze k zákonu.
Přerušení výkonu povolání se u povolání farmaceuta upravuje obdobně jako u povolání lékaře a zubního lékaře.
Do ustanovení byly promítnuty směrnice EU.
Část pátá
K § 13 až 18
Zabezpečováním specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů byl dosud pověřen resortní vzdělávací institut (Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví v Praze).
V zájmu vytvoření konkurenčního prostředí v oblasti specializačního vzdělávání ve zdravotnictví se zakotvuje rovnoprávné postavení všech subjektů, které splní podmínky akreditace. Navrhuje se, aby specializační vzdělávání prováděla akreditovaná zařízení, tj. zdravotnická zařízení nebo právnické či fyzické osoby, které získaly oprávnění (akreditaci) k provádění specializačního vzdělávání, podle vzdělávacích programů jednotlivých specializačních oborů. Tímto způsobem je zajištěno jednotné specializační vzdělávání v jednotlivých akreditovaných zařízeních.
Akreditaci uděluje Ministerstvo zdravotnictví na návrh Akreditační komise ministerstva. Předpokládá se, že při výběru akreditovaných zařízení Akreditační komise jednak bude složena ze členů stanovených obligatorně zákonem. Tato úprava má zajistit objektivní a kvalitní posouzení subjektů ucházejících se o akreditaci.
Akreditace se uděluje na základě akreditačního řízení. Tento postup zahrnuje podání žádosti a její náležitosti, podmínky pro rozhodnutí ministerstva o udělení, prodloužení, neudělení nebo odejmutí akreditace a náležitosti tohoto rozhodnutí.
Stanoví se povinnosti akreditovaných zařízení při zajišťování specializačního vzdělávání. Zároveň je třeba pamatovat na informování veřejnosti o všech subjektech, kterým byla akreditace udělena a odňata.
Část šestá
K § 19 až 23
Upravuje se postup při zařazování uchazečů do specializačního vzdělávání. Návrh zakotvuje odpovědnost akreditovaných zařízení za průběh celého specializačního vzdělávání a povinnosti školitele a účastníka specializačního vzdělávání. Podmínkou získání specializované způsobilosti je úspěšné složení atestační zkoušky před atestační komisí.
Vedle specializačního vzdělávání se počítá s tím, že všechny osoby vykonávající zdravotnické povolání se celoživotním vzdělávají. Návrh umožňuje, aby se na celoživotním vzdělávání podílely komory, odborné společnosti, akreditovaná a vzdělávací a zdravotnická zařízení. Účast na celoživotním vzdělávání se považuje za prohlubování kvalifikace.
Na základě dosavadních zkušeností se upravuje vedení průkazu odbornosti o absolvovaném specializačním vzdělání, včetně odborné praxe, a jeho průběhu. Nejde o doklad, na základě kterého by účastník mohl prokázat získání vzdělání, nýbrž pouze o evidenci dosaženého specializačního vzdělání a odborné praxe.
Část sedmá
K § 24 až 33
Zákon rozlišuje, zda uchazeč o uznání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání získal vzdělání v členském státě EU (část sedmá) nebo mimo členské státy EU (část osmá).
V části sedmé zákon stanoví podmínky pro získání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání pro státní příslušníky členských států, kteří získali způsobilost v jiném státě než v České republice a kteří přicházejí z členských států EU do České republiky. Splnění podmínekbude po vstupu České republiky do EU předpokladem pro výkon zdravotnického povolání na území České republiky, pokud jde o specificky regulovaná zdravotnická povolání, tj. povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. Tyto podmínky jsou převzaty z příslušných Směrnic EU a budou platit též pro státní příslušníky České republiky, kteří získali způsobilost k výkonu zdravotnického povolání v jiném členském státě EU než v České republice.
Ustanovení části sedmé nabývají účinnosti dnem počátku platnosti smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii.
Část osmá
K § 34 až 36
Pro státní příslušníky jiných než členských států je pro uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání přicházejících ze zemí mimo státy EU stanovena povinnost složit aprobační zkoušku, prokázat bezúhonnost a odborně komunikovat v českém jazyce. V souladu se směrnicemi EU se však upravuje výjimka, a to pro osoby, kterým jejich odbornou nebo specializovanou způsobilost uznala kterákoli členská země EU. V těchto případech může Ministerstvo zdravotnictví od vykonání aprobační zkoušky upustit. Toto ustanovení je plně slučitelné se směrnicemi EU a nabývá účinnosti dnem počátku platnosti smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii.
Osoby, které získaly odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání v České republice v akreditovaných zdravotnických magisterských studijních programech v jiném jazyce než českém, musí prokázat schopnost odborně se vyjadřovat v českém jazyce. Zvláštním způsobem se řeší případy, kdy cizinci, kteří získali způsobilost k výkonu zdravotnického povolání v cizině, jsou do České republiky zváni k předávání zkušeností nebo z důvodu provedení jednorázových lékařských výkonů nebo na stáže a výměnné praxe.
Část devátá
K § 37
Ministerstvo vyhláškami stanoví minimální požadavky na akreditované zdravotnické magisterské studijní programy všeobecné lékařství, zubní lékařství a farmacie, tak aby odpovídaly směrnicím EU, dále seznam nemocí, stavů a vad, které vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost k výkonu povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, druhy, četnost a obsah lékařských prohlídek, včetně rozsahu odborných vyšetření, a náležitosti lékařského posudku. Rovněž vyhláškou stanoví zkušební řád pro atestační zkoušky k získání specializované způsobilosti (atestace) a zkušební řád pro aprobační zkoušky.
Předpokládá se, že v souladu s právními normami v oboru působnosti jiných resortů bude též zdravotní způsobilost k výkonu povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta stanovena vyhláškou.
Část desátá
K § 38 až 45
Návrh zákona ve společných ustanoveních pamatuje zejména na náhradu mzdy a jízdních výdajů členům komise.
Stanoví se Ministerstvu zdravotnictví a komorám povinnost informovat členský stát o trestním, správním nebo disciplinárním postihu fyzické osoby, která vykonávala zdravotnické povolání v České republice a toto povolání hodlá vykonávat v jiném členském státu.
Dále řeší způsobilost k výkonu povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, kteří vykonávají zdravotnické povolání v působnosti jiných resortů než Ministerstva zdravotnictví. Uvádějí se ustanovení, ve kterých neplatí lhůty stanovené správním řádem.
Upravuje se přechod specializací získaných podle dosavadních předpisů na specializace podle nové právní úpravy. V případě pochybností o splnění podmínek pro získání specializované způsobilost rozhoduje Ministerstvo zdravotnictví.
Stanoví se přechodný režim zabezpečení specializačního vzdělávání do doby, než dojde k vytvoření sítě akreditovaných zařízení podle tohoto zákona.
Stanoví se režim dokončení specializační přípravy u osob, které byly do této přípravy zařazeny podle navrhovaného zákona.
Navrhuje se účinnost třicátým dnem ode dne vyhlášení zákona, s výjimkou výslovně uvedených ustanovení, týkajících se lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, kteří jednak jsou státními příslušníky členských států EU a získali způsobilost k výkonu zdravotnického povolání v jiném členském státě než v České republice, jednak nejsou státními příslušníky členských států EU a získali způsobilost mimo tyto státy, ale některý z členských států již jejich způsobilost k výkonu zdravotnického povolání uznal.
V Praze dne 3. září 2003
předseda vlády
ministryně zdravotnictví
1) Směrnici Rady ze dne 25. července 1978 o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci zubních lékařů obsahující opatření k usnadnění účinného výkonu práva usazování a volného pohybu služeb (78/686/EHS),
Směrnici Rady ze dne 25. července 1978 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se činností zubních lékařů (78/687/EHS),
Směrnici Rady ze dne 16. září 1985 o koordinaci právních a správních předpisů ohledně některých činností v oblasti farmacie (85/432/EHS),
Směrnici Rady ze dne 16. září 1985 o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci v oboru farmacie obsahující opatření k usnadnění účinného výkonu práva usazování v určitých činnostech v oboru farmacie (85/433/EHS),
Směrnici Rady ze dne 20. prosince 1985, kterou se v důsledku přistoupení Španělska a Portugalska mění směrnice 85/433/EHS o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci v oboru farmacie obsahující opatření k usnadnění účinného výkonu práva usazování v určitých činnostech v oboru farmacie (85/584/EHS),
Směrnici Rady ze dne 30. října 1989 kterou se mění směrnice 75/362/EHS, 77/452/EHS, 78/686/EHS, 78/1026/EHS a 80/154/EHS o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci lékařů, zdravotních sester odpovědných za všeobecnou péči, zubních lékařů, veterinárních lékařů a porodních asistentek, jakož i směrnice 75/363/EHS, 78/1027/EHS a 80/155/EHS o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se činnosti lékařů, veterinárních lékařů a porodních asistentek (89/594/EHS),
Směrnici Rady ze dne 4. prosince 1990, kterou se v důsledku sjednocení Německa mění některé směrnice o vzájemném uznávání dosažené kvalifikace (90/658/EHS),
Směrnici Rady 93/16/EHS ze dne 5. dubna 1993 o usnadnění volného pohybu lékařů a vzájemného uznávání jejich diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci,
Směrnici Evropského parlamentu a Rady 97/50/ES ze dne 6. října 1997, kterou se mění směrnice Rady 93/16/EHS o usnadnění volného pohybu lékařů a vzájemného uznávání jejich diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci,
Směrnici Komise 98/21/ES ze dne 8. dubna 1998, kterou se mění směrnice 93/16/EHS o usnadnění volného pohybu lékařů a vzájemného uznávání jejich diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci,
Směrnici Komise 98/63/ES ze dne 3. září 1998, kterou se mění směrnice Rady 93/16/EHS o usnadnění volného pohybu lékařů a vzájemného uznávání jejich diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci,
Směrnici Komise 1999/46/ES ze dne 21. května 1999, kterou se mění směrnice Rady 93/16/EHS o usnadnění volného pohybu lékařů a vzájemného uznávání jejich diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci,
Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/19/ES ze dne 14. května 2001, kterou se mění směrnice Rady 89/48/EHS a 92/51/EHS o obecném systému pro uznávání odborných kvalifikací a směrnice Rady 77/452/EHS, 77/453/EHS, 78/686/EHS, 78/687/EHS, 78/1026/EHS, 78/1027/EHS, 80/154/EHS, 80/155/EHS, 85/384/EHS, 85/432/EHS, 85/433/EHS a 93/16/EHS o povolání zdravotní sestry odpovědné za všeobecnou péči (ošetřovatele odpovědného za všeobecnou péči), zubního lékaře, veterinárního lékaře, porodní asistentky, architekta, farmaceuta a lékaře.
2) § 79 odst. 1 písm.e) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách).
3) Zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zřízeních, ve znění zákona č. 161/1993 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 285/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb.
4) Trestní zákon.
5) § 44 odst. 4 zákona č. 111/1998 Sb.
6) § 83a zákoníku práce.
7) § 47 zákona č. 111/1998 Sb.
8) § 142b a 143 zákoníku práce.
9) § 47 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).
10) Zákon č. 97/1974 Sb., o archivnictví, ve znění pozdějších předpisů.
11) Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů.
12) § 126 odst. 2 a § 141a zákoníku práce.
13) Zákon č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů.
14) Směrnice Rady 93/16/EHS o usnadnění volného pohybu lékařů a vzájemného uznávání jejich diplomů, osvědčení a obdobných dokladů v platném znění.
Směrnice Rady 78/686/EHS o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a obdobných dokladů o vzdělání zubních lékařů obsahující opatření pro usnadnění účinného výkonu práva podnikání a volného pohybu služeb v platném znění.
Směrnice Rady 85/433/EHS o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a obdobných dokladů o farmaceutickém vzdělání obsahující opatření k usnadnění účinného výkonu práva usazování v určitých činnostech v oblasti farmacie v platném znění.
15) Směrnice Rady 93/16/EHS.
Směrnice Rady 78/686/EHS.
Směrnice Rady 85/433/EHS.
Směrnice Rady 78/687/EHS o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se činností zubních lékařů.
Směrnice Rady 85/432/EHS o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se činností v oblasti farmacie v platném znění.
16) Článek 8 Směrnice Rady 93/16/EHS.
Článek 6 Směrnice Rady 78/686/EHS.
17) Zákon č. /2003 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace).
18) Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících.
19) § 89 a 90 zákona č. 111/1998 Sb.
20) § 124 zákoníku práce.
21) § 24 odst. 3 písm. c) zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.
22) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů.
23) Vládní nařízení č. 25/1951 Sb., o dentistech.
Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 44/1966 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví, ve znění vyhlášky č. 90/1967 Sb.