Platná právní regulace bezpečnostního zpravodajství České republiky vykazuje zřejmé znaky nedostatečnosti.
Zákon č. 527/1992 Sb., o Bezpečnostní informační službě České republiky, pozbývá účinnosti k 31. červenci 1994. Zákon č. 67/1992 Sb., o Vojenském obranném zpravodajství, upravuje pouze část vojenské zpravodajské aktivity, tzv. kontrarozvědného charakteru a nezahrnuje úpravu zahraniční zpravodajské činnosti (Vojenská zpravodajská služba). Zákon o Vojenském obranném zpravodajství vychází z federálního kontextu institucí a vztahů, ve kterých vznikl. Úřad pro zahraniční styky a informace ministerstva vnitra není dosud zřízen zákonem.
Současná úprava odpovědnosti státních orgánů za činnost zpravodajských služeb, způsobu úkolování a kontroly těchto služeb se u jednotlivých zpravodajských subjektů značně liší.
Uvedený stav nedostatečnosti právní úpravy vede v důsledku k nepřehlednosti zpravodajského systému České republiky, k problémům v řízení, dělbě působnosti a v koordinaci činnosti zpravodajských služeb. Z legislativního hlediska je nežádoucí rovněž absence právní úpravy zpravodajských služeb pro zahraniční zpravodajství.
Předložený návrh zákona o zpravodajských službách předpokládá zejména
a) vymezit rozsah struktury bezpečnostního zpravodajství České republiky uzavřeným počtem třech zpravodajských služeb (Bezpečnostní informační služba, Úřad pro zahraniční styky a informace a Vojenské zpravodajství),
b) konstituovat zpravodajské služby jako informační servis výkonné moci, tzn. především vlády, která je plně odpovědná za bezpečnost České republiky. Jestliže je vláda, jako vrcholný orgán výkonné moci, nositelem odpovědnosti, musí být vybavena pravomocí řídit zpravodajský systém. Znamená to oprávnění jmenovat vedoucí pracovníky služeb, ukládat službám úkoly, vykonávat kontrolu a koordinovat jejich činnost,
c) upustit od uskutečňování přímého vztahu Parlamentu a zpravodajských služeb. Uvedený vztah se transformuje do polohy vztahu moci zákonodárné a moci výkonné v dané oblasti, který je naplňován pomocí zvláštního orgánu Poslanecké sněmovny pro zpravodajské služby,
d) stanovení úkolů zpravodajských služeb tak, aby nedocházelo k nežádoucímu překrývání působnosti těchto služeb. Tomu odpovídá rovněž návrh na úpravu způsobu uskutečňování spolupráce mezi službami na základě vzájemných dohod a spolupráce s cizími zpravodajskými službami pouze se souhlasem vlády,
e) sjednocení úpravy podávání zpráv zpravodajskými službami a ukládání úkolů těmto službám a zároveň sjednocení režimu poskytování informací zpravodajským službám orgány veřejné správy,
f) vypořádat se s poměrem navrhovaného zákona k platné právní úpravě zpravodajských služeb kombinací derogace a zvláštní úpravy pro zpravodajské služby nebo jejich součásti (tzv. rozvědného charakteru), u kterých nebude vytvářena vlastní pozitivně právní úprava.
Mimo rámec navrhovaného zákona zůstává úprava používání zpravodajských prostředků, vedení evidencí obsahujících údaje o osobách, služební poměry zaměstnanců zpravodajských služeb a dalších práv a povinností zpravodajských služeb a jejich příslušníků, které mají upravit zvláštní zákony.
Navrhovaná úprava nebude zřejmě klást požadavky na státní rozpočet České republiky. Rozsah kontrolní a koordinační funkce vlády vůči zpravodajským službám je otázkou rozhodnutí vlády o tom, zda postačí dosavadní aparát a prostředky nebo bude třeba v rámci Úřadu vlády posílit pracoviště, které plní uvedené funkce.
Právo Evropské unie neobsahuje žádné normy, kterými by byla limitována regulace úprav zpravodajských služeb v jednotlivých státech unie. Na základě uvedeného faktu byly při přípravě předloženého návrhu vzaty v úvahu (porovnány) pouze některé národní právní úpravy bezpečnostního zpravodajství zemí Evropské unie, zejména právní úpravy Spolkové republiky Německo a Nizozemí.
K § 1
Vyjádřením účelu zákona se vymezuje jeho obsah, zejména vůči působnosti navazujících zákonů, kterými by měly být zákony o Bezpečnostní informační službě a Vojenském zpravodajství. Uvedené zákony upraví další povinnosti a práva zpravodajských služeb.
Zákon o zpravodajských službách se zabývá pouze rozhodujícími vztahy řízení, kontroly a hlavními vztahy při získávání a vydávání informací těmito službami v rámci veřejné správy.
Zákon neupravuje problematiku služebních poměrů příslušníků zpravodajských služeb a ponechává ji úpravě zvláštním zákonem.
K § 2
Charakteristika poslání zpravodajských služeb určuje formu tohoto poslání, jako práci s informacemi (informační servis) a jeho obsah, jako podporu životně důležitých funkcí státu, zajištujících trvání ústavních hodnot, obranu proti násilnému napadení a zabezpečení proti hrozbám politického, ekonomického či anticivilizačního rázu.
K § 3
Stanoví se uzavřený počet zpravodajských služeb České republiky. Přehled existujících služeb vyjadřuje jejich odlišnosti ve stupni finančně právní subjektivity. BIS je samostatnou státní institucí, další služby jsou různě napojeny na rozpočet resortů, v jejichž působnosti fungují.
U Vojenského zpravodajství je stanoveno základní strukturální členění této služby, odpovídající jejímu zaměření vnitřnímu (Vojenské obranné zpravodajství) a zároveň vnějšímu (Vojenská zpravodajská služba).
K § 4
Zákonem upravené postavení ředitelů zpravodajských služeb navazuje na stanovení subjektivity jednotlivých služeb v rámci struktury výkonné moci podle ustanovení § 3 a dále doplňuje vyjádření působnosti vlády a příslušných ministerstev vůči zpravodajským službám. Stanovení personální pravomoci, popř. dohledu vlády nad touto pravomocí odpovídá smyslu dalších ustanovení zákona, která svěřují vládě odpovědnost za zpravodajské služby.
K § 5
Smyslem úpravy je stanovení úkolů jednotlivých služeb tak, aby nedocházelo k nežádoucímu kompetenčnímu překrývání v jejich činnosti.
Bezpečnostní informační služba zabezpečuje především informace sloužící k odhalování záměrů a činností extrémních politických skupin, informace o působení cizí moci a organizací s programem násilného prosazování svých zájmů na území české republiky. Zpravodajskou ochranu demokratických základů svrchovanosti a územní celistvosti České republiky odůvodňuje prioritní postavení těchto hodnot v základních ustanoveních Ústavy České republiky. Rovněž je nutné zpravodajsky odhalovat i snahy směřující proti mechanismům finančního a hospodářského fungování státu v případech, kdy jejich důsledky mohou poškodit zájmy České republiky, a činnosti proti zájmům na utajení skutečností významných pro stát.
Úřad pro zahraniční styky a informace sleduje především informace zahraničního původu odhalující politickobezpečnostní rizika pro Českou republiku.
Vojenské zpravodajství sleduje informace potřebné pro uskutečňování a zabezpečení obranné funkce státu, jejichž původ je jak na území České republiky, tak v zahraničí.
Zákon předpokládá možnost plnění dalších úkolů zpravodajskými službami v případech, kdy tak stanoví jiný zákon nebo mezinárodní smlouva.
K § 6
Zpravodajské služby mají jistý stupeň autonomie v rámci řídící působnosti vlády nebo ministerstev, který odůvodňuje potřebu formalizovat některá pravidla chodu těchto služeb v podobě statutu.
K § 7
Racionalita působení zpravodajských služeb vyžaduje zabezpečení koordinační funkce. Předmětem koordinace musí být zejména bližší sledování dělby práce a komparace výsledků činnosti služeb.
Způsob realizace koordinační funkce vlády, případné ustavení určitého orgánu vlády pro koordinaci a s tím spojené procedury postačí upravit v rámci vnitřní působnosti vlády.
K § 8
Výkonná moc je odpovědná za bezpečnost, obranu a mimosoudní ochranu ústavního zřízení České republiky. Prezident a vláda tudíž potřebují dostatečný informační servis umožňující jim dostát své ústavní odpovědnosti.
Vedle pravidelných souhrnných výročních zpráv, adresovaných zpravodajskou službou nejvyšším orgánům výkonné moci, upravuje zákon případy rychlého informování prezidenta a jednotlivých členů vlády o nebezpečích hrozících chráněným zájmům, která vyžadují přijetí neodkladných opatření zpravidla na úrovni vlády.
Pokud zpravodajská služba zjistí informaci důležitou pro práci určitého státního orgánu nebo policejního orgánu, předá ji těmto subjektům, pokud by tím nebylo zmařeno sledování důležitějšího zájmu.
Podávání zpráv ze strany zpravodajských služeb je doplněno oprávněním vlády a prezidenta republiky ukládat zpravodajským službám konkrétní úkoly v případech, kdy je pro jejich rozhodování nezbytná znalost informací, které mohou získat pouze cestou zpravodajských služeb. Úkoly musí vždy odpovídat zákonem stanovené působnosti, služby nemohou být úkolovány k jinému cíli a obsahu.
K § 9
Specifika předmětu činnosti zpravodajských služeb vyžaduje, aby obsah jejich spolupráce byl v zájmu činnosti zpravodajských služeb a koordinace jejich činnosti sledován vládou.
K § 10
Vláda odpovídá za zahraniční politiku České republiky, proto je jí vyhrazeno schvalování styků zpravodajských služeb se zahraničními partnery v této citlivé oblasti.
K § 11
Zdrojem informací zabezpečovaných zpravodajskými službami jsou rovněž orgány státní správy, orgány samosprávy a organizace s přenesenou působností výkonu státní správy. V některých případech potřebují zpravodajské služby v souvislosti s plněním svých úkolů poskytnutí nezbytné pomoci uvedených subjektů. Touto pomocí se zpravidla rozumí dílčí organizačně technická a obdobná spolupráce, jejíž rozsah je přiměřený činnosti, kterou předmětný subjekt běžně vykonává. Na základě oprávnění k této pomoci nelze např. žádat Policii České republiky o provedení opatření, ke kterým není zpravodajská služba sama oprávněna.
K § 12
Odpovědnost vlády za činnost zpravodajských služeb, řízení těchto služeb a oprávnění vlády ukládat jim úkoly je logicky uzavřena pravomocí služby kontrolovat. Vláda musí znát nejenom efekt vynaložených rozpočtových prostředků a mít možnost hodnotit výkonnost zpravodajských služeb, ale rovněž kontrolovat, zda při činnosti zpravodajských služeb nedochází k porušování práva.
K § 13 a 14
Specifičnost působení zpravodajských služeb vede k tomu, že přijímání informací od těchto služeb a vykonávání dohledu nad jejich činností v širším smyslu nelze omezit pouze a jen na vládu. Je nezbytné, aby byl o činnosti zpravodajských služeb pravidelně, a v případě závažných zjištění pro ochranu zájmů České republiky, i případ od případu informován Parlament. Tato pravomoc Parlamentu konkretizuje ústavou zakotvené vztahy moci výkonné a zákonodárné v oblasti bezpečnostního zpravodajství.
Právo Poslanecké sněmovny na informovanost o činnosti zpravodajských služeb a o zjištěních odhalujících např. závažná bezpečnostní rizika vychází důsledně z principu politické odpovědnosti vlády za činnost zpravodajských služeb. Poslanecká sněmovna není zatěžována výkonnou působností k přímému výkonu dohledu nad činností zpravodajských služeb, ale vláda je zavazována pravidelně informovat orgán pro zpravodajské služby Poslanecké sněmovny o činnosti zpravodajských služeb a dále vždy v krizových případech. Ustanovení doplňují pravidla upravující zřízení a postavení orgánu pro zpravodajské služby Poslanecké sněmovny.
K § 15
Specifikuje se princip neveřejného jednání orgánu pro zpravodajské služby Poslanecké sněmovny se zvláštním ohledem na zachovávání mlčenlivosti. Celkově se tak dokončuje pojetí orgánu pro zpravodajské služby jako orgánu, který má garantovat utajený způsob využívání informací zpravodajských služeb a informací o zpravodajských službách Parlamentem.
K § 16
Potvrzuje se kontrolní působnost zákonem určených státních orgánů ve vztahu ke zpravodajským službám ve vymezených oblastech.
K § 17
K zabezpečení činnosti Úřadu pro zahraniční styky a informace je nezbytné umožnit ministru vnitra povolávat k plnění úkolů úřadu policisty, obdobně jako je mu to umožněno při povolávání policistů k plnění úkolů Ministerstva vnitra. Důvodem je skutečnost, že příslušníci úřadu nemají vlastní úpravu služebního poměru. Služební poměr policistů upravuje vhodným způsobem věci jejich politické, podnikatelské a obdobné zdrženlivosti k zamezení konfliktu zájmů, způsob odmítnutí splnit protizákonný rozkaz atd.
K § 18 a 19
Úřad pro zahraniční styky a informace a Vojenská zpravodajská služba jsou státními institucemi, jejichž působení dosud nebylo zákonem upraveno. Na rozdíl od ostatních zpravodajských služeb tudíž postrádají nezbytnou úpravu svých výkonných oprávnění. Je proto potřebné svěřit těmto službám alespoň nejnutnější oprávnění umožňující ochranu jejich vlastní činnosti. Jedná se o oprávnění vycházející ze zákona o Policii České republiky, která zahrnují možnost sledování osob a věcí, využívání osob jednajících ve prospěch služby, používání krycích dokladů a nástrahové a zabezpečovací techniky. Z obdobných důvodů vychází úprava umožňující vedení evidencí oběma zpravodajskými službami.
K § 20
Vzhledem k utajenému charakteru práce zpravodajských služeb se vyjímají tyto služby z obecné právní úpravy režimu vykazování údajů v oblasti rozpočtového hospodaření, zdravotního a sociálního pojištění apod. Toto vynětí se ovšem uskuteční pouze za předpokladu, že vláda svým nařízením stanoví náhradní režim vykazování těchto údajů pro zpravodajské služby.
K § 21
Do přijetí nové právní úpravy používání zpravodajských prostředků, vedení evidencí obsahujících údaje o osobách a dalších práv a povinností Vojenského zpravodajství je nutné ponechat v platnosti některá ustanovení zákona o Vojenském obranném zpravodajství.
Zrušovací ustanovení zahrnuje všechna ustanovení zákona o Vojenském obranném.zpravodajství, která jsou nahrazována zákonem o zpravodajských službách České republiky.
K § 22
Stanovení účinnosti zákona dnem 30. července 1994 je odvozeno od data, k němuž pozbývá účinnosti zákon o Bezpečnostní informační službě České republiky a má nabýt účinnosti nový zákon o činnosti Bezpečnostní informační služby.