Navrhovaný ústavní zákon o působnosti vyšších územních samosprávných celků patří, spolu s ústavním zákonem o jejich vytvoření, k základním právním předpisům, kterými je realizována reforma územní správy v České republice.
Návrh zásad ústavního zákona o působnosti vyšších územních samosprávných celků schválený usnesením vlády ČR č. 219 z 27. dubna 1994 byl projednán výbory Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, konkrétně ústavně-právním výborem, výborem pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, výborem petičním, pro lidská práva a národnosti, výborem pro sociální politiku a zdravotnictví, branným a bezpečnostním výborem, zahraničním výborem, zemědělským výborem, hospodářským výborem a rozpočtovým výborem. V předkládaném návrhu bylo přihlédnuto k doporučení použít pro vymezení povinnosti zřizovat právnické osoby a zařízení formulaci "zřizuje" a stanovenímožnosti zřizovat právnické osoby a zařízení vyjádřit obratem "může zřizovat" (zásada č. 11 - 16, tj. čl. 9 - 14 návrhu ústavního zákona).
V návrhu ústavního zákona není uváděna působnost vyšších územních samosprávných celků, která je zakotvena v Ústavě a v dalších zákonech:
- rozhodnout o názvu vyššího územního samosprávného celku (čl.103 Ústavy),
- podávat návrhy zákonů Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR (čl.41 odst. 2 Ústavy),
- vydávat obecně závazné vyhlášky (čl. 104 odst. 3 Ústavy),
- předkládat Ústavnímu soudu návrhy týkající se nezákonnostiprávních předpisů a kompetenčních sporů mezi státema samosprávnými celky navzájem (zákon č. 182/1993 Sb.,o Ústavním soudu - § 64 odst. 2 písm. e), odst. 3 a § 120).
Ústavní zákon neřeší soustavu orgánů, které budou výkon působností svěřených těmto celkům zajišťovat. O tomto zúženém pojetí právní úpravy rozhodla vláda na svém jednání dne 13. dubna (bod 2 a/aa/ Záznamu z jednání schůze vlády ČR z 13.dubna 1994). Podle Seznamu základních doprovodných legislativních dokumentů, které bude nutné vydat v souvislosti s vytvořením vyšších územních samosprávných celků (schváleného vládou usnesením č. 384 4.července 1994), se předpokládá vydání samostatného zákona o orgánech vyšších územních samosprávných celků a jejich působnosti ve státní správě.
Navrhovaný ústavní zákon se předkládá za situace, kdy dosud neexistují dvě důležité související právní normy, a to ústavní zákon o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a zákon o přechodu některých věcí z majetku České republiky do majetku vyšších územních samosprávných celků. Vládní návrh cit. ústavního zákona byl předložen Parlamentu ČR 30.června 1994 a k jeho projednávání dosud nedošlo. Návrh zákona, jímž bude vymezen majetek vyšších územních samosprávných celků, připraví Ministerstvo financí v souladu s cit. Seznamem základních doprovodných legislativních dokumentů.
Předkládaný návrh ústavního zákona stanoví vyššímu územnímu samosprávnému celku působnost dosud nezajišťovanou jiným subjektem, jako je schvalování vlastního rozpočtu, účast na mezinárodních sdruženích apod. Vedle této působnosti vymezuje ústavní zákon další působnost, která přechází na vyšší územní samosprávné celky ze státu, resp. z příslušných orgánů státní správy. S decentralizací této působnosti souvisejí i změny a doplnění právních předpisů, které jsou uvedeny ve druhé části předloženého návrhu a v příloze k tomuto ústavnímu zákonu.
Přijetí navrhovaného ústavního zákona nevyvolá nároky na zvýšení celkového objemu souhrnu státního rozpočtu a rozpočtů místních. Přesun působností z centra na vyšší územní samosprávné celky bude provázen přesunem prostředků do jejich rozpočtů v objemu nezbytně nutném na výkon této působnosti. Prostředky rozpočtu vyšších územních samosprávných celků tedy nebudou získány zavedením nových daní nebo zvýšením sazeb existujících daní ve prospěch vyšších územních samosprávných celků.
Část první
Čl. 1
Ústavní zákon upravuje pouze samostatnou působnost vyšších územních samosprávných celků, kterou vykonávají ve svých územních obvodech. Při výkonu stanovených působností jsou vyšší územní samosprávné celky povinny řídit se pouze zákony a právními předpisy, které byly vydány k jejich provedení.
Čl. 2
Vyššímu územnímu samosprávnému celku se svěřuje působnost vytvářet si orgány pro zajištění svých úkolů. Soustavu orgánů vyššího územního samosprávného celku, způsob jejich vytváření, jejich působnost a pravomoc, jakož i vztahy mezi nimi však tento návrh ústavního zákona neupravuje a budou řešeny zvláštním zákonem.
Čl. 3
Vymezuje se působnost vyššího územního samosprávného celku na úseku rozpočtového hospodaření. Tvorbu a funkci rozpočtu vyššího územního samosprávného celku, vyúčtování hospodaření, jakož i příjmy a výdaje tohoto rozpočtu stanoví zvláštní zákon.
Příjmy vyšších územních samosprávných celků budou tvořit zejména vlastní příjmy, jako jsou podíly na daních stanovené zvláštním zákonem, příjmy vyplývající z majetkové účasti vyššího územního samosprávného celku na podnikání jiných právnických osob, příjmy z hospodaření s vlastním majetkem, půjčky, dary a dotace ze státního rozpočtu.
Výdaje vyššího územního samosprávného celku budou tvořit zejména výdaje spojené se zabezpečováním úkolů plynoucích z působností vyššího územního samosprávného celku, poskytování příspěvků např. jiným nestátním provozovatelům sociálních služeb, příspěvků na rozvoj zásobování pitnou vodou, na rozvoj čištění a odvádění odpadních vod, na protipovodňová a protierozní opatření, příspěvků obcím na kulturní akce zajišťované obcemi či jinými subjekty v případech, kdy obce nemají dostatečné finanční zdroje, a dotace poskytované z vlastních prostředků.
Čl. 4
Návrh umožňuje, aby vyšší územní samosprávné celky, obdobně jako je tomu u obcí, působily jako členové v mezinárodních sdruženích místních orgánů. Může jít např. o Pracovní sdružení evropských příhraničních regionů, Stálou konferenci evropských
obcí a regionů při Radě Evropy, příp. jiná sdružení.
Vzhledem k tomu, že jde o vztahy překračující hranice státu, a tedy součást zahraniční politiky státu, je nezbytné, aby při této spolupráci bylo zajištěno respektování státních zájmů České republiky. Proto se vyžaduje soulad s příslušnými mezivládními dohodami uzavíranými v této oblasti a souhlas Ministerstva zahraničních věcí před navázáním spolupráce.
Čl. 5
Umožňuje se, aby si vyšší územní samosprávné celky mohly stanovit vlastní symboly (znak, prapor) a určit způsob jejich užívání. Důvodem je snaha posílit vědomí sounáležitosti občanů k určitému vyššímu územnímu samosprávnému celku.
Čl. 6
Vymezují se oblasti, v nichž se vyšší územní samosprávný celek podílí na zajišťování veřejných služeb. Pro plnění tohoto úkolu se zakládá možnost vyššího územního samosprávného celku podle tohoto ústavního zákona a podle zvláštních zákonů zřizovat (rušit) potřebné právnické osoby a zařízení, jako jsou ústavy sociální péče, zdravotnická zařízení, některé druhy škol, právnické osoby ke správě a údržbě silnic, které budou ve vlastnictví vyššího územního samosprávného celku, muzea, galerie, divadla a jiná kulturní zařízení. V oblastech, kde je vyšším územním samosprávným celkům dána možnost zřizovat právnické osoby a zařízení, je zachována primární odpovědnost státu za zajišťování těchto veřejných služeb.
Část druhá
Čl. 7
Tímto ústavním zákonem se převádí z orgánů státu na vyšší územní samosprávné celky zřizovatelská funkce k právnickým osobám a zařízením, poskytujícím veřejné služby, které napříště mají spadat do působnosti vyšších územních samosprávných celků. Tyto právnické osoby a zařízení jsou uvedeny v příloze k návrhu ústavního zákona, která je nedílnou součástí tohoto ústavního zákona.
Navrhuje se, aby působnost přešla na vyšší územní samosprávné celky po uplynutí šesti měsíců od jejich vzniku. Umožňuje se tím, aby se mohly na převzetí této působnosti připravit.
V souvislosti s převedením zřizovatelské funkce se předpokládá i převedení majetku, k němuž mají tyto právnické osoby a zařízení právo hospodaření. Převedení majetku upraví zákon o přechodu některých věcí z majetku České republiky do majetku vyšších územních samosprávných celků.
Část třetí
Čl. 8
Oprávnění vyššího územního samosprávného celku uzavírat dohodu s dopravcem v linkové osobní dopravě se zakládá novelou zákona o silniční dopravě. Účelem úpravy je umožnit vznik závazků veřejné služby mezi vyšším územním samosprávným celkem a právnickými osobami veřejného i soukromého sektoru (závazky provozní, přepravní a tarifní) ve prospěch pohybu obyvatelstva daného regionu.
Část čtvrtá až devátá
Čl. 9 - 14
Upřesňuje se, jaké právnické osoby a zařízení v příslušných oblastech veřejné správy vyšší územní samosprávné celky mohou zřizovat (rušit) tak, aby mohly v rámci svého územního obvodu zajišťovat veřejné služby. Zároveň s tím se navrhují změny zákonů upravujících dotčené oblasti veřejné správy.
Část čtvrtá
Čl. 9
Bod 3
Zřizování (rušení) středních odborných škol a gymnázií se vyšším územním samosprávným celkům stanoví jako povinnost. Zřizovatelskou funkci k nim nebude nadále povinně zajišťovat stát; stejně je tomu u základních škol. Státu se však ponechává v těchto případech možnost takové školy zřizovat s ohledem na jeho povinnost zajišťovat právo na vzdělání.
Podle vlastního uvážení mohou vyšší územní samosprávné celky zakládat jiné školy a školská zařízení, které jsou uvedeny v § 15a odst. 2 zákona ČNR č. 564/1990 Sb. (čl. 9 bod 3 tohoto návrhu ústavního zákona).
Část pátá až sedmá
Čl. 10, 11 a 12
V oblasti kultury se vyšší územní samosprávný celek bude podílet na kulturním rozvoji svého území; v rámci svých možností a potřeb daného územního obvodu může zřizovat (rušit) kulturní zařízení, např. divadla, muzea a galerie.
Část osmá
Čl. 13
Zakládá se oprávnění vyšších územních samosprávných celků zřizovat podle svého uvážení zařízení sociální péče, např. domovy důchodců, ústavy sociální péče pro zdravotně postižené občany pro poskytování speciálních poradenských služeb a jiná zařízení podle § 45 zákona ČNR č.114/1988 Sb., o působnosti orgánů ČSR v sociálním zabezpečení (ve znění pozdějších předpisů). Půjde zejména o taková zařízení, jejichž zřízení přesahuje kapacitní možnosti jednotlivé obce.
Pro poskytování specializovaných poradenských služeb mohou vyšší územní samosprávné celky zřizovat další zařízení, např. manželské a předmanželské poradny (§ 45 zákona ČNR č.114/1988 Sb.).
Část devátá
Čl. 14
V rozsahu stanoveném zvláštním zákonem mohou vyšší územní samosprávné celky zřizovat zdravotnická zařízení.
Část desátá
Čl. 15
Důležitým nástrojem pro zajištění rozvoje vyššího územního celku je územně plánovací dokumentace velkých územních celků, která řeší funkční využití území a stanoví zásady jeho rozvoje. Územně plánovací dokumentace zahrne i řešení využití rozvoje regionálních zdrojů zásobování pitnou vodou a regionálních systémů odpadních vod.
Podle navrhovaného ústavního zákona přísluší vyššímu územnímu samosprávnému celku schvalování územně plánovací dokumentace velkého územního celku. Pořizování této územně plánovací dokumentace zůstává v působnosti státní správy. Toto řešení zajišťuje ochranu zájmů státu při využívání území.