Česká republika je jedním z posledních států, jehož občané, postižení nacistickou perzekucí, dosud nebyli ve smyslu mezinárodního práva odškodněni. Po skončení druhé světové války Československo opakovaně vznášelo vůči Německu požadavek na úhradu nároků, které jeho občanům vznikly jako důsledek nacistické perzekuce z politických, rasových či náboženských důvodů. K tomuto odškodnění však zatím nedošlo, a to ani po normalizaci vzájemných styků mezi ČSSR a SRN v r. 1973. Po listopadu 1989 byla otázka tohoto odškodnění znovu otevřena, avšak prozatím bezvýsledně. Tento zákon nemá vliv na uplatňování nároků občanů České republiky ve smyslu těchto platných mezinárodně právních závazků.
V nové demokratické České republice nebylo možno ponechat bez povšimnutí křivdy, které na obětech nacistické perzekuce spáchal jak prioritně nacistický režim, tak následně totalitní komunistická moc po r. 1948. Po únoru 1948 komunistický režim postupně rušil přísliby z let 1945 - 1947 o pomoci obětem nacistické perzekuce z prostředků tehdejšího Fondu národní obnovy, vytvořeného z majetku po válce konfiskovaného na základě dekretů prezidenta republiky. V souvislosti s měnovou reformou a likvidací tzv. vázaných vkladů pak došlo ke znehodnocení i dosavadních dílčích odškodnění a následnému definitivnímu negování z těchto příslibů.
Česká republika nemůže realizovat pomoc obětem nacistické perzekuce tak, jak by si to tyto oběti zasloužily. Především z finančních důvodů lze formou humanitárního gesta poskytnout určité jednorázové finanční částky omezenému okruhu osob a v omezené výši.
Osnova proto zakládá finanční nároky, vymezuje okruh osob, na které bude zákon dopadat, a upravuje i další související otázky.
K § 1
S ohledem na záměr navrženého zákona učinit humanitární gesto některým obětem nacistické perzekuce, je navrhováno vázat nárok postižených občanů, jejich vdov a vdovců na občanství České republiky a na skutečnost, že postiženému občanovi nebylo poskytnuto odškodnění za tuto perzekuci jiným státem.
K § 2
Okruh postižených občanů se navrhuje vymezit tak, aby s ohledem na použitelné finanční zdroje umožnil učinit humanitární gesto vůči těm občanům, kteří byli nacistickou perzekucí postiženi mimořádně citelně.
K § 3
V okruhu osob, kterým tento zákon navrhuje založit nárok na jednorázovou peněžní částku, jsou navrženi v prvé řadě sami postižení občané. Pokud se však postižení občané, splňující podmínky § 1 a 2, nedožili nebo nedožijí účinnosti tohoto zákona, navrhuje se zakotvit nárok, za podmínek v zákoně specifikovaných, jejich vdovám a vdovcům.
K § 4
Občané České republiky, kteří se stali obětmi nacistické perzekuce nebyli dosud za toto postižení odškodněni ve smyslu platných mezinárodně právních závazků. Účelem tohoto humanitárního gesta českého státu je proto finanční pomocí zmírnit alespoň některé křivdy, spáchané na jeho občanech.
Při stanovení výše jednorázové peněžní částky bylo přihlédnuto k rozsahu finančních prostředků, které lze k tomuto cíli uvolnit.
K § 5
Navrhuje se, aby orgánem, který bude o přiznání jednorázové peněžní částky rozhodovat a tuto částku vyplácet, byla zásadně stanovena Česká správa sociálního zabezpečení. Pouze v těch případech, kdy nárok bude uplatňovat občan, který je poživatelem důchodu vypláceného orgánem zabezpečení příslušníků ozbrojených sil, nebo jím byl postižený občan, se navrhuje, aby byl orgánem rozhodujícím a vyplácejícím jednorázovou peněžní částku stanoven tento orgán.
Navrhuje se stanovit prekluzívní lhůtu k uplatnění nároku v délce 6 měsíců ode dne účinnosti zákona.
S ohledem na to, že orgán, který bude o poskytnutí jednorázové peněžní částky rozhodovat, má u řady osob, u nichž lze předpokládat podání žádosti o poskytnutí jednorázové peněžní částky, již potřebné doklady pro rozhodnutí o nároku k dispozici, stanoví se povinnost předložit potřebné doklady osvědčující nárok pouze na výzvu tohoto orgánu.
K § 6
Navrhuje se, aby řízení o poskytnutí jednorázové peněžní částky se zásadně řídilo správním řádem a byly stanoveny pouze nezbytné výjimky. V zájmu zajištění zákonnosti rozhodování o těchto nárocích se navrhuje zakotvit možnost podat proti nepravomocnému rozhodnutí správního orgánu opravný prostředek k soudu.
K § 7 a 8
S ohledem na charakter jednorázové peněžní částky se navrhuje osvobodit řízení o jejím poskytnutí od poplatkové povinnosti.
Ze stejných důvodů se navrhuje, aby vyplacené peněžní částky nepodléhaly dani z příjmů a nebyly zahrnovány do vyměřovacího základu pro pojistné na všeobecné zdravotní pojištění. Ve vztahu k vyměřovacímu základu pro sociální pojištění není třeba obdobnou úpravu přijímat, neboť vyloučení vyplývá již ze zákona č. 589/1992 Sb.
K § 9
Navržené poskytnutí jednorázové peněžní částky postiženým občanům a vymezenému okruhu pozůstalých po nich se nikterak nedotýká uplatňování nároků za perzekuci občanů České republiky podle platných mezinárodních závazků a nemá vliv na aktivity příslušných orgánů České republiky prosazovat jejich splnění.
Navrhuje se zařadit ustanovení, které by nejen deklarovalo oddělení humanitárního gesta České republiky realizovaného tímto zákonem od platných mezinárodních závazků, ale i současně zakládalo právo postižených občanů na plné uplatnění nároků, které by jim v budoucnosti vznikly z těchto platných mezinárodních závazků.
K § 10
Navrhuje se, aby zákon nabyl účinnosti v co nejkratším termínu.
Pro stanovení ekonomického dopadu lze vycházet z toho, že navrhovaná úprava se bude týkat přibližně 15 000 žijících politicky a rasově perzekvovaných občanů a 6 000 až 10 000 vdov a vdovců po obětech nacistické perzekuce, kteří mohou uplatnit nároky podle tohoto zákona. Při průměrné době věznění v délce 18 měsíců v případě nároků na jednorázovou peněžní částku závisející na délce perzekuce, a jednorázové peněžní částce stanovené pevnou částkou 100 000 Kč v případě nároků vdov a vdovců po postižených občanech, popravených nebo zemřelých v době nacistické perzekuce, lze předpokládat celkový náklad ve výši 1 až 1,2 mld. Kč.
Navrhovaná úprava si dále vyžádá náklady orgánů, které budou odškodnění realizovat, a to ve výši 10 mil. Kč.