Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon o spotřebních daních

Novela zákona o spotřebních daních je vyvolána skutečnostmi, které se objevily při uplatňování tohoto zákona v r.1994. Kromě některých změn, které zpřesňují postupy při správě daní tak, aby se zjednodušila administrativní náročnost jak u plátců, tak u správců daně, jde především o změny, které mají zabránit novým formám daňových úniků.

V novele zákona se dále navrhují úpravy sazeb u většiny vybraných výrobků podléhajících těmto daním. Potřeba úpravy sazeb byla vyvolána navrženým snížením sazby daně z přidané hodnoty z 23% na 22%. Výrobky podléhající spotřebním daním jsou takového charakteru, u kterého není vhodné snížením daňového zatížení stimulovat zvýšení jeho spotřeby na úkor státního rozpočtu.

Navrhované změny nevyžadují zvýšení výdajů státního rozpočtu na správu daně, z větší části znamenají snížení administrativní náročnosti. Další změny směřující k omezení daňových úniků by měly znamenat určité zvýšení příjmu státního rozpočtu, které však nelze vyčíslit vzhledem k nemožnosti zjištění přesné výše daňových úniků. Zvýšení sazeb se v bilanci státního rozpočtu neprojeví, neboť částka 600 000 000 Kč ročně, o kterou by se měl výnos spotřebních daní zvýšit, nahrazuje výpadek stejné částky vyvolané snížením sazby daně z přidané hodnoty o jeden bod.

II. K jednotlivým bodům

K bodu 1

Definice jednoznačně vymezuje pojem "výroba". Toto vymezení umožní lepší orientaci plátců daně i správců daně, kdy je nutno rozhodnout zejména o vrácení daně podle § 12 odst. 1 písm b).

K bodu 2 a 23

Ustanovení o daňové povinnosti a o sankcích je upraveno v souladu se změnou zákona o dani z přidané hodnoty. Z jednorázových sankcí se přechází na časové penále ve smyslu novely zákona o správě daní a poplatků. Zároveň se upouští od stanovení pokut odlišných od zákona o správě daní a poplatků.

K bodu 3

Za vyskladnění se bude od 1.l.1995 považovat i vydání vybraných výrobků pro komisionářský prodej (§ 2 písm.g, nový bod 9). Tím se uzavřou všechny možnosti, kdy je možné vyskladnit vybrané výrobky pro splnění smluvního závazku (prodej, darování, smlouva o dílo, smlouva o provedení práce, komisionářská smlouva).

K bodu 4

Zde se rozšiřuje vznik daňové povinnosti při zneužití vrácení daně na všechny skutečnosti, při kterých lze o vrácení daně žádat.

K bodu 5

Ustanovení o vypuštění bodů 1,2 a 7 se stanoví v souvislosti s obdobnou změnou, která je navrhována do zákona o dani z přidané hodnoty. Změna bodu 3 je motivována snahou o zabránění daňovým únikům v souvislosti s možným zneužíváním dovozu motorové nafty osvobozené od spotřební daně. Úpravy poznámek pod čarou jsou v souladu s dikcí celního zákona.

K bodu 6

Nové znění § 9 obsahuje (kromě stylistické změny, která toto ustanovení zjednoznačňuje) jednak rozšíření povinnosti upozorňovat na objednání vybraných výrobků osvobozených od daně předem na případy nákupu vybraných výrobků osvobozených od daně podle § 8 odst.l písm.b), jednak z této povinnosti vypouští případy uvedené v původním § 29 odst. 2, kdy je to zbytečné, protože zde nemůže dojít k objednávání lihu osvobozeného od daně.

Rozšíření uvedené povinnosti má zabránit možnému zneužití osvobození od daně, její zúžení naopak zjednodušuje pozici kupujících tam, kde daňové úniky nehrozí.

K bodu 7 a 9

Nahrazuje se termín "kupující" termínem " (osoby ), kterým byly vybrané výrobky vyskladněny .". Jedná se o to, že k vyskladnění může dojít nejen při prodeji, ale i v jiných případech. Termín "kupující" všechny tyto případy nevystihuje.

K bodu 8

Jde o opatření, které zjednoduší kontrolu plnění povinnosti vystavovat daňové doklady nejpozději první pracovní den po dni vyskladnění.

K bodu 10 a 13

Podle zákona existuje více možností, kdy se musí prokázat,

že byly nakoupeny zdaněné vybrané výrobky. Proto se pro plátce zavádí povinnost vydat při vyskladnění daňový doklad. Proto se také pro plátce zavádí povinnost vystavovat daňový doklad ve dvojím vyhotovení.

K bodu 11

Nové ustanovení odpovídá praxi, neboť v uvedených případech dochází ke vzniku daňové povinnosti až při kontrolním zjištění.

K bodu 12

Změna koresponduje s novým zněním § 29 (viz body 37 a 38).

K bodu 14

Ustanovení v souladu s vymezením pojmů tuzemsko a zahraničí (§ 2) respektuje nutnost vracet daň i v případě dodávek do svobodných celních pásem nebo skladů. Zároveň pro zamezení daňových úniků byla pro vrácení daně při vývozu doplněna podmínka fyzického přechodu vybraných výrobků z tuzemska. Tato podmínka sice nemůže být potvrzena žádným dokladem a správce daně tedy daň vrátí již při předložení potvrzeného celního prohlášení, ale v případě zjištění prodeje údajně vyvezeného vybraného výrobku v tuzemsku lze u vývozce doměřit daň včetně stanovení příslušných sankcí. Dosavadní úprava toto doměření neumožňovala.

K bodu 15

Zde jsou uvedeny v souladu se změnami zákona nové skutkové podstaty, na jejichž základě vzniká nárok na vrácení daně.

K bodu 16

Nové znění tohoto ustanovení jednak zpřesňuje lhůtu pro uplatnění nároku na vrácení daně, jednak znemožňuje uplatnit si nárok na vrácení daně vyšší částkou, než byla skutečně zaplacená daň (např. při změně sazeb).

K bodům 17 a 18

Legislativní úprava dodávek vybraných výrobků ve zvláštních případech (tzv. DUTY/TAX FREE obchody, prodejny pro diplomaty, paluby letadel zahraničních linek a pod.) musí být řešeny stejně jako u daně z přidané hodnoty.

K bodu 19

Toto ustanovení, které zjednodušuje kontrolu daně, je srovnatelné s již platným ustanovením § 8 odst. 3.

K bodu 20

Nová úprava znemožňuje obcházení lhůty stanovené pro možné předložení dodatečného daňového přiznání, které opravuje původní daňové přiznání ve prospěch plátce daně.

K bodu 21

Nové ustanovení precizuje postup při vypořádání záporného rozdílu mezi daňovou povinností a nárokem na vrácení daně tak, aby tento postup byl v souladu s předpisy o správě daní.

K bodu 22

Kromě zpřesnění v souvislosti se změnou § 26 se umožňuje plátcům, kteří žádají o vrácení daně podle § 12 odst.l, využít šestiměsíční lhůty pro uplatnění této žádosti (§ 12 odst. 2).

K bodu 24

Nové znění dává tento odstavec do souladu s § 23.

K bodům 25 a 29

Novelou zákona o spotřebních daních č. 199/1993 Sb., byl zajištěn odvod spotřební daně z uhlovodíkových paliv a maziv v případě užití těchto paliv a maziv jako pohonné hmoty. Další novelou uvedenou v zákoně č.136/1994 Sb. byl zajištěn odvod spotřební daně z uhlovodíkových paliv a maziv u distributorů, kteří zaměňují nezdaněná paliva a maziva za motorovou naftu a pod. Navrhovaná novela pak zajišťuje odvod spotřebích daní v případě, kdy dochází k prodeji nezdaněných zkapalněných plynů pro pohon motorových vozidel.

K bodu 26

Předmět daně se u uhlovodíkových paliv a maziv rozšiřuje na lehké topné oleje, kde bude sazba daně činit 2 200 Kč/t, t.j. 2 Kč/l (viz i doplnění § 22 zákona o spotřebních daních). Toto opatření sníží zainteresovanost na zneužívání nezdaněného lehkého topného oleje jako pohonné hmoty. Jedná se o opatření, které by mělo působit komplexně v souvislosti se zákonem č.136/1994 Sb. o barvení a značkování ropných produktů. Dopady tohoto opatření na uživatele lehkých topných olejů se odhadují celkově na 550 mil. Kč ročně, z toho na 350 mil. ročně v zemědělství.

K bodu 27

Nové znění respektuje skutečnost, že plná (tedy stoprocentní) odbouratelnost ve skutečnosti neexistuje. Definice odbouratelnosti nyní odpovídá platným technickým podmínkám.

K bodu 28

Toto ustanovení by mělo omezit daňové úniky při zneužívání technického nebo bezolovnatého benzinu tím, že míchání různých druhů benzinu se bude považovat za výrobu. Tak bude každá právnická nebo fyzická osoba, která bude tuto činnost provádět, výrobcem a tedy i plátcem daně (§ 3 odst. l).To konec konců odpovídá skutečnosti, neboť smícháním dvou či více druhů benzinu vznikne benzin jiný, tedy nový výrobek. Takový nový výrobek bude zdaněn stejnou sazbou spotřební daně která platí pro olovnaté benziny.

K bodům 30, 36, 39, 43 a 44

Zvýšení sazeb spotřební daně nahrazuje snížení příjmů do státního rozpočtu v důsledku navrhovaného snížení základní sazby daně z přidané hodnoty z 23% na 22%.

K bodům 31 a 35

Novelou se řeší situace, kdy odběratel nezdaněného lihu

§ 8 odst.l písm. b) a § 29 odst.l písm. a) a c) - přestane vykonávat podnikatelskou činnost, pro kterou nezdaněný líh nakupoval, a přitom mu zásoba nezdaněného lihu zůstane. V takovém případě bude muset být nezdaněný líh dodaněn.

K bodu 32

Upravuje se definice tak, aby technicky lépe odpovídala skutečnosti (samotný stoprocentní líh neexistuje).

K bodu 33

Jde o stylistické zpřesnění ve smyslu jednoznačnosti textu.

K bodu 34

Úprava je vyvolána úpravou § 24 (viz bod 31 ).

K bodům 37 a 38

Dosavadní ustanovení § 29 odst. 2 písm. c) se převádí do odst.l jako nové písm. e), protože věcně do tohoto odstavce patří. Zároveň došlo ke stylistické úpravě v souladu se správnou terminologií.

K bodu 40

Povinnost předložení daňového dokladu při kontrole správcem daně musí být automatická.

K bodu 41

Ustanovení dává do souladu definici vína s definicemi piva a nápojů obsahujících líh, kdy také tyto nápoje nepodléhají spotřební dani, pokud obsahují méně, než 0,6% hmotnostních alkoholu.

K bodu 42

Jde o zpřesnění, které toto ustanovení dává do souladu s technickou normou.

K bodu 45

Zde se přesněji definuje, co se rozumí pod pojmem "značení cigaret".

K bodu 46

Změna má zajistit celnímu orgánu možnost kontroly, zda doklad o zaplacení nebyl fingován.

K bodu 47

Nové znění přesně rozlišuje rozdíl mezi poškozenou a znečištěnou tabákovou nálepkou s tím, že také nově definuje podmínky pro výměnu tabákových nálepek za nálepky nepoškozené.

K bodu 48

Toto ustanovení respektuje skutečnost, že při lepení tabákových nálepek dochází k tzv. technologickým ztrátám. Tyto ztráty se u vybraných výrobků nezdaňují (viz § 5 odst. 2) a není správné, aby v tomto případě byly postihovány. Procento vychází z průměru údajů hlavních výrobců a dovozců.