Zákon - novela zák. o všeobec.zdrav.pojišť. a pojistném na p

Finanční dopady

Příjmy zdravotních pojišťoven se sníží zavedením jediného minimálního vyměřovacího základu na pojištěnce, snížením sazby penále z 0,3% na 0,1%, úpravou přirážky k pojistnému, kterou bude možno podle nové úpravy vyměřit jen ze zaviněných příčin úrazů a nemocí z povolání, snížením vyměřovacího základu při poskytování neplaceného volna o cca 300 mil Kč.

Výdaje státního rozpočtu se sníží cca o 25 mil Kč ročně s ohledem na zúžení kategorie osob, za které je plátcem pojistného stát (§ 6c písm. k) a l)). Zvýšení příjmu státního rozpočtu zavedením pokut při neplnění povinností zdravotních pojišťoven při přerozdělování pojistného nelze kvalifikovaně odhadnout.

Úprava navržená v čl. I. bod 3 neznamená nové dopady do státního rozpočtu, neboť jde pouze o výslovné konstatování dosavadního právního stavu. Při přípravě návrhu státního rozpočtu na rok 1994 specifikovalo Ministerstvo financí v příslušných podkladech pro sestavení rozpočtu položku č. 7 jako dopady zákonů a jiných právních norem platných od 1. 1. 1994 do rozpočtu státní správy včetně justice, státního zastupitelství a Policie České republiky za některé zdravotnické služby poskytované za úhradu.

K článku I

K bodu l

V souladu se zaváděním regulačních opatření směřujících k tomu, aby nedocházelo k neúměrnému plýtvání finančními prostředky všeobecného zdravotního pojištění na úhrady tzv. nadstandardní zdravotní péče, popřípadě i jiných aktivit se nadále neumožňuje zdravotním pojišťovnám hradit zdravotní péči nad rámec Zdravotního řádu.

K bodu 2

Jde o formulační úpravu odstraňující pochybnosti o počtu zástupců účastníků dohodovacího řízení.

K bodu 3

Odstraňuje se dosavadní nejasnost, pokud jde o úhradu zdravotních výkonů prováděných pro soudy, státní zastupitelství, orgány státní správy a orgány policie. Tyto zdravotní výkony nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění a nemohou být ani uvedeným orgánům poskytovány bezplatně, jak to v současné době některé z nich požadují. Zdravotnická zařízení již nejsou financována ze státního rozpočtu a provedení jakéhokoliv zdravotního výkonu jim musí být uhrazeno.

K bodům 4 až 6

Provádí se formulační úprava.

K bodům 7 a 8

Provádí se legislativně technická úprava v souvislosti s navrhovaným bodem 9.

K bodu 9

S ohledem na značnou nepřehlednost stávající úpravy se navrhuje jednotlivé plátce pojistného upravit samostatnými paragrafy. Současně se nově vymezuje pojem "osoba samostatně výdělečně činná", a to obdobně s vymezením tohoto pojmu v předpisech o sociálním zabezpečení, avšak s tím rozdílem, že se za osobu samostatně výdělečně činnou pro účely zdravotního pojištění považuje i osoba, která tuto činnost nevykonává soustavně. V sociálním pojištění totiž osobám výdělečně činným, které tuto činnost nevykonávají soustavně, nevzniká účast na nemocenském pojištění a není jim tudíž poskytována žádná dávka nemocenského pojištění. Zdravotní pojištění je upraveno tak, že pojištěnec je plátcem ze všech druhů příjmů, které jsou v zákoně uvedeny.

Vzhledem k tomu, že podle dosavadní úpravy byly pochybnosti o tom, kdo vedle osob zaměstnaných a osob samostatně výdělečně činných je povinen z titulu trvalého pobytu platit pojistné, navrhuje se výslovná úprava, že jde o osoby, které mají příjmy z pronájmu a dále o osoby, které mají na území České republiky trvalý pobyt, nemají žádné příjmy a není za ně plátcem pojistného stát.

Návrhem § 6a písm. c) se počítá oproti dosavadní platné úpravě se zúžením okruhu příjmů pouze na příjmy z pronájmu, a to z toho důvodu, že příjmy z kapitálového majetku jsou téměř všechny zdaněny zvláštní sazbou daně a nelze je tedy zjistit pro stanovení vyměřovacího základu. Pokud jde o ostatní příjmy uváděné v § 10 zákona o daních z příjmu, nejeví se důvodné z takových příjmů odvádět zdravotní pojištění (jde např. o příjmy z prodeje vlastních nemovitostí, výhry v loteriích, sázkách, reklamních soutěžích, apod.).

Dále se upřesňují některé skupiny osob, za které je plátcem pojistného stát. Významnější je pouze úprava obsažená v navrhovaném § 6c písm. k) a l), kde dochází ke změně oproti stávající úpravě, a to v tom směru, že stát je plátcem pojistného za tyto dvě skupiny jen pokud nemají žádné příjmy. Tato změna se navrhuje z toho důvodu, že předchozí úprava byla pouze obtížně proveditelná a zatěžovala jak zaměstnavatele, tak zdravotní pojišťovny i plátce samotné. Aby nedošlo touto úpravou ke zhoršení poměrů u těchto dvou skupin, navrhuje se v čl. II tohoto zákona (bod 2 a 3) nestanovit pro tyto skupiny osob minimální vyměřovací základ. Tyto osoby tedy odvedou pojistné vypočtené jen ze skutečného příjmu a nejsou povinny doplácet do minimálního vyměřovacího základu. Nová úprava se jich tedy dotkne jen nepatrně.

K bodu 10

Upřesňují se lhůty, v nichž plátci pojistného vzniká povinnost platit pojistné. Nově se upravuje vznik povinnosti platit pojistné u osob, které pobývaly v cizině ještě před nabytím účinnosti zákona České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, tedy před 1. lednem 1993, avšak stále měly trvalý pobyt na území České republiky a staly se k tomuto datu pojištěnci všeobecného zdravotního pojištění a dále u osob, které vycestovaly do zahraničí sice po nabytí účinnosti zákona České národní rady č. 592/1992 Sb., ale před jeho novelizací provedenou zákonem č. 161/1993 Sb., která od 1. července 1993 umožnila při dlouhodobém pobytu v zahraničí "se odhlásit" z placení zdravotního pojištění a které tudíž tuto možnost nemohly využít. Jako takovým jim tedy vznikla povinnost platit pojistné, přestože se o nabytí účinnosti zákona (nebo jeho novely) nemusely ani dozvědět. Zdravotní pojišťovna je podle stávající úpravy povinna po nich vymáhat doplacení pojistného, včetně penále, přestože tyto osoby zdravotní péči v České republice vůbec nečerpaly. Navrhuje se proto, aby povinnost platit pojistné těmto osobám vznikla až po návratu do České republiky. Vzhledem k tomu, že nelze toto opatření zavést se zpětnou účinností, navrhuje se tato úprava jen pro osoby, které se vrátí do České republiky po 1. lednu 1995.

K bodům 11 a 12

Jde o legislativně technickou úpravu v souvislosti se zařazením nových paragrafů 6a až 6c.

K bodu 13

Zpřesňuje se dosavadní úprava, která při aplikaci způsobovala potíže zejména pokud jde o den, od něhož bylo možno "se odhlásit" z placení zdravotního pojištění při dlouhodobém pobytu v cizině. Současně se zavádí povinnost pojištěnce dodatečně prokázat skutečnosti, které jsou podmínkou pro odhlášení z placení pojistného, a sice existenci zdravotního pojištění v cizině.

K bodu 14

Ustanovením se mají odstranit dosavadní pochybnosti o tom, zda zdravotní pojišťovny jsou povinny vyměřit penále či nikoliv.

K bodu 15

Upřesňuje se stanovení oznamovací povinnosti plátců pojistného. Nově se zařazuje povinnost zaměstnance sdělovat svému zaměstnavateli změnu zdravotní pojišťovny v průběhu zaměstnání.

K bodu 16

Dosavadní úprava, která umožňuje měnit zdravotní pojišťovnu čtyřikrát ročně umožňuje tzv. "turistiku" mezi pojišťovnami, jejímž cílem je vyhledat pojišťovnu, která v danou dobu poskytuje nejvyšší plnění nad rámec Zdravotního řádu u určitých druhů zdravotní péče (např. lázeňská péče, stomatologická péče, úhrada brýlí apod.). Cílem právní úpravy, která zakotvuje právo pojištěnce na výběr zdravotní pojišťovny však není to, aby pojištěnci neustále přebíhali mezi jednotlivými pojišťovnami podle výhod, které momentálně poskytují, ale aby pojištěnci platili zdravotní pojišťovně a čerpali u ní i úhradu zdravotní péče po určité delší období. Dosavadní "turistika" přináší i další problémy jednak pro plátce pojistného, kde vznikají problémy při doplácení pojistného za kalendářní rok, jednak u zdravotních pojišťoven, kde dochází k úhradám zdravotní péče za cizí pojištěnce a také u poskytovatelů zdravotní péče, kterým může být zdravotní pojišťovnou odmítána po určitou dobu úhrada zdravotní péče. Navrhuje se proto měnit pojišťovnu jedenkrát za rok, jako je tomu i v jiných zemích s obdobným pojišťovenským systémem. Současně se navrhuje měnit zdravotní pojišťovnu pouze k určitému datu, a to k 1. dni čtvrtletí tak, aby přechod pojištěnců byl snáze kontrolovatelný a též z toho důvodu, že zdravotní pojišťovny provádějí vyúčtování zdravotnickým zařízením ve stejnému intervalu. Aby zdravotní pojišťovny mohly včas zařadit nového pojištěnce a provést další opatření s tím související, požaduje se, aby pojištěnec o změnu pojišťovny požádal alespoň 2 měsíce před počátkem kalendářního čtvrtletí.

Právo na výběr pojišťovny nelze uplatnit při narození dítěte, a to jednak z toho důvodu, že nelze při vykazování zdravotní péče poskytnuté při porodu vždy přesně rozlišovat zdravotní výkony provedené u matky a u dítěte a dále proto, že zdravotní pojišťovny evidují své pojištěnce pod rodným číslem a pod tímto rodným číslem hradí vykázanou zdravotní péči zdravotnickým zařízením. Novorozenci je však rodné číslo přiděleno až za určitou dobu. Po přidělení rodného čísla lze o změnu zdravotní pojišťovny požádat.

K bodu 17

Nástupem vojenské služby nebo zahájením studia na vojenské škole přecházejí pojištěnci podle stávajícího zákona do Vojenské zdravotní pojišťovny, kde jsou pojištěni po dobu trvání vojenské služby či studia. Navrhuje se současně s ukončením vojenské služby či studia na vojenské škole návrat pojištěnců z Vojenské pojišťovny zpět do zdravotní pojišťovny, kde byli vojáci či studenti vojenských škol pojištěni před nástupem vojenské služby (zahájením studia na vojenské škole). Není totiž důvod, aby pojištěnci, kteří ze zákona byli do Vojenské pojišťovny převedeni, zůstávali v této pojišťovně i poté, co důvody k jejich převedení již pominuly. Současně se navrhuje, s ohledem na prodloužení lhůty pro změnu zdravotní pojišťovny, aby se do doby 12 měsíců pro změnu zdravotní pojišťovny nezapočítávala doba povinného pojištění u Vojenské zdravotní pojišťovny.

K bodu 18

Vzhledem k tomu, že v praxi často dochází k případům, kdy pojištěnec neoznámí svému zaměstnavateli změnu zdravotní pojišťovny a zaměstnavatel tak stále platí pojistné původní zdravotní pojišťovně, zakotvuje se povinnost pojištěnce tuto skutečnost zaměstnavateli sdělit. V případě, že pojištěnec tuto povinnost nesplní a zaměstnavatel zaplatí z toho důvodu pojišťovně penále, dává se mu právo úhradu tohoto penále požadovat po zaměstnanci.

K bodu 19

Doplňují se další povinnosti pojištěnce zejména ve vztahu ke zdravotním pojišťovnám a ke zdravotnickým zařízením. Některé z těchto povinností jsou uloženy pod sankcí (bod 26).

K bodu 20

Aby mohla být naplněna povinnost pojištěnce prokazovat se při styku se zdravotnickými zařízeními průkazem, stanoví se povinnost zdravotním pojišťovnám takový doklad vydat.

K bodu 21

Viz odůvodnění k bodu 2.

K bodu 22

Uvádí se, které subjekty jsou oprávněny vyúčtovat zdravotní pojišťovně opravy a seřízení poskytnutých prostředků zdravotnické techniky.

K bodu 23

Viz odůvodnění k bodu 2.

K bodu 24

Je účelné, aby některé prostředky zdravotnické techniky, zejména ty, které pojištěnec používá jen po určitou dobu, mu byly jen zapůjčovány. Dosud tyto prostředky zdravotnické techniky zapůjčují zdravotnická zařízení, avšak jsou potíže s jejich evidencí, opravami apod. Prostředky zdravotnické techniky, které lze zapůjčit, jsou vyznačeny v seznamu léčiv a prostředků zdravotnické techniky.

K bodu 25

Aby byla zajištěna objektivnost při provádění kontrolní činnosti stanoví se, ve kterých případech revizní lékaři z důvodu podjatosti nemohou tuto činnost vykonávat.

K bodu 26

V návaznosti na rozšíření povinností pojištěnce se za nesplnění některých z nich zavádějí sankce.

K bodu 27

Možnost vyměřit přirážku k pojistnému se omezuje na úrazy a nemoci z povolání, které vznikly ze stejných příčin a vylučuje se vyměření přirážky v těch případech, kdy tyto příčiny zaměstnavatel nemohl ovlivnit. Dochází tak k naplnění původního záměru, aby přirážkou k pojistnému byl zaměstnavatel veden k tomu, aby dbal na bezpečnost a ochranu zdraví při práci svých zaměstnanců. Dosavadní úprava totiž pro nepřesnou dikci umožňuje vyměřit přirážku i tehdy, jestliže zaměstnavatel úraz či nemoc z povolání nezavinil a ani je nemohl ovlivnit.

K bodu 28

Aby zdravotní pojišťovny mohly přirážku na pojistné včas vyměřit, posouvá se lhůta na 30. červen kalendářního roku. Dosavadní úprava (31. březen kalendářního roku) nedávala zdravotním pojišťovnám dostatečný časový prostor).

K bodu 29

Jde o zpřesnění textu.

K bodu 30

Pro stanovení splatnosti přirážky k pojistnému, způsobu jejího placení apod. se odkazuje na stejný postup, jako u placení pojistného.

K bodu 31

Upřesňuje se, kdy zdravotní pojišťovny rozhodují ve správním řízení.

K bodu 32

Navrhuje se snížení počtu zástupců Ministerstva zdravotnictví v rozhodčím orgánu z toho důvodu, že objektivnost jeho rozhodování je dostatečně zajištěna jeho složením.

K bodu 33

Stávající právní úprava neobsahuje ustanovení o možnosti odstranit tvrdost zákona. Poznatky praxe ukazují, že zakotvení takové možnosti by bylo žádoucí. Možnost odstranit tvrdost zákona se svěřuje rozhodčímu orgánu a vylučuje se možnost opravného prostředku.

K bodu 34

Nahrazuje se pojem prokuratura novým označením a doplňuje se lhůta pro plnění oznamovací povinnosti.

K bodu 35

Aby zdravotní pojišťovny měly možnost uplatnit náhradu škody, doplňuje se ustanovení o další orgány, které mají oznamovací povinnost ve vztahu ke zdravotním pojišťovnám. Jde o orgány hygienické služby, orgány státního odborného dozoru nad bezpečností práce a technickými zařízeními a orgány státní báňské správy, které šetří případy, v nichž zaviněním třetích osob dochází k poškozování zdraví pojištěnců.

K bodu 36

Smyslem stávajícího ustanovení bylo umožnit i studentům starším 26 let, kteří z různých důvodů nemohli v dřívější době na vysoké škole studovat, zařazení do skupiny osob, za které je plátcem stát. Podle předpisů o studiu na vysokých školách je však osoba "studentem" i tehdy, když studium přerušila. V takovém případě však není důvod pro to, aby za takovou osobu starší 26 let byl stát plátcem zdravotního pojištění.

K článku II

K bodům 1 a 2

Zpřesňuje se shodně s připravovanými změnami v předpisech upravujících pojistné na sociální zabezpečení definice vyměřovacího základu zaměstnance tím, že vedle výčtu tzv. nezapočitatelných příjmů se výslovně uvádí i výčet některých příjmů, které jsou započitatelné do vyměřovacího základu. Důvodem je odstranit pochybnosti, které existují v současné době, např. zda odměna za pracovní pohotovost nebo náhrada mzdy je či není příjmem, který souvisí s výkonem zaměstnání. Dále se zužuje výčet tzv. nezapočitatelných příjmů, tj. příjmů, které se nezahrnují do vyměřovacího základu. Jde o zúžení jednak formální, které nebude mít za následek placení pojistného z těchto příjmů (např. odstupné nesouvisí s výkonem zaměstnání a proto se do vyměřovacího základu nemůže zahrnovat; to platí obdobně pro částky, které zaměstnavatel ze svých prostředků platí penzijnímu fondu na penzijní připojištění svým zaměstnancům, jednak jde i o zúžení obsahové, které bude mít za následek, že se určité příjmy budou zahrnovat do vyměřovacího základu a tedy se z nich bude platit pojistné. Jedná se např. o příjmy věrnostní a stabilizační povahy. V praxi totiž často dochází k tomu, že věrnostní či stabilizační odměny jsou poskytovány namísto prémií či odměn za mimořádné pracovní výsledky s cílem vyhnout se placení pojistného. Tomuto obcházení zákona se návrhem zabrání. Ze stejného důvodu se navrhuje zpřesnění definice náhrad výdajů poskytnutých zaměstnancům. Navrhuje se považovat za nezapočitatelné jen ty náhrady výdajů, poskytované zaměstnanci v souvislosti s výkonem zaměstnání, které nepodléhají ani z dani z příjmů fyzických osob. Stejný důvod, tzn. zábrana obcházení právní úpravy, je i pro vyloučení finančních náhrad za neposkytnutá nepeněžní plnění z nezapočitatelných příjmů.

Oproti dosavadní úpravě se navrhuje snížit vyměřovací základ stanovený pro osoby, kterým bylo poskytnuto pracovní volno bez náhrady příjmu a které měly neomluvenou nepřítomnost v práci z dosavadního průměrného výdělku pro pracovněprávní účely na minimální mzdu. Tato úprava se navrhuje zejména z toho důvodu, že toto ustanovení je využíváno především zaměstnavateli, kteří vykonávají sezónní práce (např. vysazování stromků v lesích apod.) a úhrada pojistného z průměrného výdělku při poskytnutí neplaceného volna v období, kdy takové práce nelze vykonávat, je neúměrně vysoká. Stávající úprava nutila některé zaměstnavatele k tomu, aby se zaměstnanci, namísto poskytnutí neplaceného volna, rozvázali na dobu, po kterou pro ně nemají práci, pracovní poměr. Takové řešení však oslabuje právní a sociální jistoty těchto zaměstnanců a z toho důvodu je nežádoucí. V případech absencí má platná úprava spíše negativní dopad na zaměstnavatele, než na osobu, která se absence dopustila. Zaměstnavatel je totiž povinen za tuto osobu pojistné odvést a ne vždy se mu podaří úhradu zaplacené částky od takové osoby získat zpět. Proto se navrhuje snížení vyměřovacího základu v těchto případech na minimální mzdu. Vyměřovací základ zaměstnance v období, kdy nemá žádné příjmy, se tak dostane do souladu s vyměřovacím základem ostatních pojištěnců, pokud žádné příjmy nemají.

Dále se upřesňuje, kdy se při poskytnutí pracovního volna bez náhrady příjmu pojistné v tomto zaměstnání neodvádí a rovněž se provádí výčet osob, u nichž se minimální vyměřovací základ nestanoví (viz též odůvodnění k čl. I bod 9.).

K bodu 3

Upřesňuje se určení vyměřovacího základu u spolupracujících osob a u osob, které účtují v soustavě podvojného účetnictví. Jde o úpravu, která navazuje na nově navrhovanou úpravu v oblasti daní a v oblasti pojistného na sociální zabezpečení. Jednoznačně se stanoví, kdy není pro osoby samostatně výdělečně činné stanoven minimální vyměřovací základ a v kterých případech se minimální vyměřovací základ snižuje.

Pro osoby s příjmy z pronájmu se navrhují obdobné úpravy jako pro osoby samostatně výdělečně činné.

Úpravy uvedené v bodech 2. a 3. vycházejí z nového principu, že pro pojištěnce je stanoven pouze jeden minimální vyměřovací základ bez ohledu na to, zda pojištěnec má současně různé druhy příjmů.

K bodu 4

Provádí se úprava v souvislosti se zněním bodu 3.

K bodu 5

Možnost prodloužení rozhodného období, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ až na tři kalendářní roky u některých osob samostatně výdělečně činných není v oblasti pojistného na zdravotní pojištění odůvodněna, neboť procentní sazba pojistného není, na rozdíl od sazby daně z příjmů, progresivní. Proto se navrhuje úpravu, která tuto možnost stanovila, jako nadbytečnou vypustit, obdobně jako se to navrhuje v připravované změně zákona o pojistném na sociální zabezpečení.

K bodu 6

Jde o zpřesnění textu, neboť ve většině případů není den výplaty zaměstnavateli určen, ale zaměstnavatel si ho určuje sám.

K bodu 7

Vypouští se nadbytečný odkaz na ustanovení o vyměřovacím základu - jde o legislativně technickou úpravu.

K bodu 8

V praxi dochází k nejasnostem, od kdy je osoba samostatně výdělečně činná povinna platit zálohy na pojistné v nové výši, tj. vypočtené na základě příjmů v předcházejícím kalendářním roce. Navrhovaná úprava tento nedostatek odstraňuje. Současně se uvádí způsob výpočtu záloh na pojistné.

K bodu 9

Umožňuje se, aby osoby, které vykonávají samostatnou výdělečnou činnost vedle zaměstnání, které je hlavním zdrojem jejich příjmů, nebyly povinny odvádět zálohy na pojistné a mohly zaplatit pojistné z této činnosti jednorázově, po podání daňového přiznání.

K bodům 10 a 11

Provádějí se legislativně technické úpravy.

K bodům 12 a 13

Provádí se úpravu v souvislosti se zněním bodu 3.

K bodům 14 a 15

Provádí se úprava placení záloh osobami s příjmy z pronájmu obdobně, jako je tomu u osob samostatně výdělečně činných (viz též odůvodnění k bodu 8.).

K bodům 16 a 17

Provádí se úprava v souvislosti s navržením hrazení pojistného z příjmů z pronájmu a další legislativně technické úpravy.

K bodu 18

Upravují se lhůty pro placení pojistného shodně se lhůtami pro osoby samostatně výdělečně činné a osoby s příjmy z pronájmu, tj. z platby "dopředu" na platbu "pozadu".

K bodu 19

Jde o legislativně technickou úpravu.

K bodu 20

Zavádí se placení pojistného ze všech příjmů, které pojištěnec má. Oproti stávající úpravě dochází ke změně v tom směru, že se navrhuje platit pojistné z příjmů z pronájmu, i když taková osoba má současně příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti. Není totiž důvodu, aby se při souběhu příjmů ze zaměstnání, ze samostatné výdělečné činnosti a z pronájmu, pojistné z posledně uvedených příjmů neodvádělo. Odstraňuje se tak možnost zákon obcházet tak, jak se děje při současně platné úpravě, kdy osoby s příjmy z kapitálového majetku, z pronájmu nebo s ostatními příjmy vstupují do zaměstnání, byť na malý úvazek, aby se zbavily povinnosti platit pojistné z těchto příjmů.

K bodu 21

Stávající úprava týkající se vracení přeplatku je nedostatečná zejména pokud jde o lhůtu, v níž má být vrácen přeplatek zdravotní pojišťovnou. Dále se umožňuje, aby pojišťovna mohla přeplatek na pojistném, který má vrátit, započíst proti závazku, který plátce pojistného vůči zdravotní pojišťovně má.

K bodu 22

Podle navržené úpravy je zdravotní pojišťovna oprávněna použít poukázanou platbu na úhradu závazků plátce pojistného v pořadí, které stanoví zákon, a to v těch případech, kdy plátce pojistného tak neučinil sám.

K bodu 23

Provádí se formulační úprava.

K bodům 24 až 26

Obdobně jako v oblasti daní a pojistného na sociální zabezpečení se snižuje sazba penále a upravuje se zaokrouhlení penále.

K bodu 27

Provádí se formulační úprava.

K bodu 28

K zajištění řádného přerozdělování finančních prostředků mezi zdravotními pojišťovnami je zřízen již v současné právní úpravě dozorčí orgán. Tento orgán však ze zákona nemá žádnou možnost zjistit, zda údaje, které jsou zdravotní pojišťovny povinny v rámci přerozdělování poskytovat, jsou správné. Proto se navrhuje vybavit dozorčí orgán právem tyto informace požadovat a při nesplnění této povinnosti zdravotní pojišťovnou dát podnět Ministerstvu financí k uložení pokuty takové pojišťovně. Správné přerozdělování pojistného je nezbytné k zajištění řádného fungování systému všeobecného zdravotního pojištění. Navrhovaná sankce je proto citelná.

K bodům 29, 32 a 45

Navrhuje se změna lhůt, neboť současné lhůty jsou stanoveny tak, že ani z technických důvodů je nelze dodržet.

K bodu 30

Navrhuje se, aby byl přerozdělován i případný úrok, který na zvláštním účtu vznikne.

K bodu 31

Jde o další sankční ustanovení vůči zdravotním pojišťovnám, které neplní řádně své povinnosti vyplývající z ustanovení o přerozdělování pojistného. Obdobné sankční ustanovení při neplnění povinností správcem zvláštního účtu se navrhuje v bodu 32.

K bodům 33 a 35

Provádí se formulační úprava.

K bodům 34, 36 a 37

Řada údajů, které získají správci daně z příjmu při daňovém řízení je důležitá pro ověření správné výše pojistného na zdravotní pojištění, zejména u osob samostatně výdělečně činných a u osob, které mají příjmy z pronájmu. Proto novelou zákona České národní rady č. 337/1992 Sb. dochází k prolomení mlčenlivosti správců daně vůči zdravotním pojišťovnám. V této souvislosti se upravuje i povinnost mlčenlivosti zdravotních pojišťoven a jejich pracovníků tak, aby byla shodná s úpravou této povinnosti u správců daně a jejich pracovníků. Protože některé údaje, které získají zdravotní pojišťovny při výběru pojistného mohou být využity i při daňovém řízení a při ověřování výše pojistného na sociální zabezpečení, stanoví se zdravotním pojišťovnám povinnost sdělovat tyto údaje správcům daně a správám sociálního zabezpečení.

K bodům 38 až 42

Provádí se úprava v souvislosti se zněním bodu 3. Dále se zpřesňují povinnosti plátců pojistného vyplývající pro ně po podání daňového přiznání.

K bodu 43

Upřesňují se povinnosti zaměstnavatelů při plnění oznamovací povinnosti a navrhuje se nová povinnost pro zaměstnavatele - oznámit příslušné zdravotní pojišťovně své zrušení. Toto opatření směřuje k usnadnění kontroly při výběru pojistného.

K bodu 44

Doplňuje se ustanovení o počítání času, které současná úprava postrádá.

K bodu 46

Navrhuje se ukončit možnost vyměřit penále zdravotní pojišťovnou za nezaplacení zálohy, kterou byli zaměstnavatelé povinni zaplatit v lednu 1993, kdy systém zdravotního pojištění začínal. Rovněž tak se navrhuje ukončit možnost pro vrácení záloh pokud ji zaměstnavatelé dosud nevyužili.

K článku III

Přechodným ustanovením se řeší výše penále za dobu před účinností tohoto zákona tak, že se ponechává výše penále stanovená dosavadními předpisy.

K článku IV

Přechodné ustanovení umožní pojištěncům změnit podle svého rozhodnutí zdravotní pojišťovnu v roce 1995, aniž by bylo vyžadováno, aby k této změně došlo až po 12 měsících od volby v roce 1994. Toto ustanovení se navrhuje v souvislosti s prodloužením lhůty při volbě pojišťovny.

K článku V

V souvislosti s navrhovanou úpravou hrazení pojistného z pronájmu je třeba, aby osoby, které ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona měly uvedené příjmy, oznámily tuto skutečnost příslušné zdravotní pojišťovně.

K článku VI

Vzhledem k nepřesnému znění dosavadní právní úpravy jsou pochybnosti, zda všechny osoby s trvalým pobytem, které nemají žádné příjmy ve smyslu tohoto zákona a není za ně plátcem pojistného stát, splnily oznamovací povinnost vůči příslušné zdravotní pojišťovně, ukládá se tuto povinnost splnit těm pojištěncům, kteří tak dosud neučinili.

K článku VII

Návrh směřuje k tomu, aby všechny osoby, které jsou pojištěnci všeobecného zdravotního pojištění, byly vybaveny dokladem o pojistném vztahu.

K článku IX

V souvislosti s navrhovanými úpravami zákonů v oblasti daní a v oblasti sociálního zabezpečení je nezbytné, aby předkládaný návrh byl přijat ke stejnému datu, tj. k 1.l.1995.

V Praze dne 9. listopadu 1994