Cílem navrhované právní úpravy je vytvoření nezbytného právního rámce pro vznik a rozvoj hypotéčního bankovnictví. Těžištěm materiálu je návrh novely zákona č. 530/1990 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů nahrazujících dosavadní nedostatečnou právní úpravu hypotéčních zástavních listů a zavádějící nově pojem hypotéčního úvěru. Institut hypotéčního zástavního listu je základním instrumentem pro financování investic do tuzemských nemovitostí. Novely dalších zákonů odstraňují překážky bránící tomu, aby hypotéční zástavní listy byly skutečně bezpečnou investicí.
K části první (změna zákona č. 530/1990 Sb., o dluhopisech)
Vzhledem k tomu, že z legislativně technického hlediska není vhodné užívat v jednom předpisu synonyma pro označení téhož, resp. zavádět nové označení pro pojmy v zákoně již užívané, doporučuje se místo pojmu "nominální hodnota" užívat výraz "jmenovitá hodnota" a místo pojmu "emise dluhopisů" výraz "vydávání dluhopisů".
K § 14
Zákon zakotvuje hypotéční zástavní list jakožto zvláštní druh dluhopisu, k jehož bezpečnosti výrazně přispívá zákonem stanovená povinnost emitenta, aby hypotéční zásadní listy byly kryty pohledávkami z úvěrů zajištěných zástavním právem k tuzemské nemovitosti. Název hypotéční zásadní list je chráněn a nesmí být použit pro dluhopisy nesplňující požadavky zákona.
Hypotéčním úvěrem rozumí zákon úvěr, který byl poskytnut na investici do tuzemské nemovitosti, což je pojem zahrnující jak nákup pozemku nebo jeho úpravu, tak i stavbu budovy, její rekonstrukci nebo i zbourání.
K § 15
V tomto ustanovení je zakotven základní mechanismus fungování hypotéčního bankovnictví. Hranice 60% ceny nemovitosti odpovídá evropskému standardu při úvěrování nad tuto hranici již nelze pohledávku banky nad tento limit akceptovat jako řádné krytí hypotéčních zástavních listů. Stanovení ceny nemovitosti má v tomto mechanismu přirozeně klíčový význam. Odpovědnost za její stanovení je zákonem přenesena na banku, která není vázána jinými oceněními nemovitosti než těmi, která sama provedla, ale při ocenění musí vycházet z existující právní úpravy. Velmi důležitým ustanovením je omezení, že pro účely řádného krytí hypotéčních zástavních listů lze uznat pouze pohledávku zajištěnou zástavním právem k nemovitosti, která není zatížena dříve vzniklým zástavním právem. Význam tohoto ustanovení je patrný v souvislosti se zněním novely zákona o občanském soudním řádu v části čtvrté tohoto návrhu.
Nelze pochopitelně požadovat, aby zdroje získané prodejem hypotéčních zástavních listů byly v každém okamžiku umístěny v hypotéčních úvěrech. Proto zákon připouští tzv. náhradní krytí hypotéčních zástavních listů, což vlastně znamená, že peníze získané jejich emisí jsou umístěny jinde než v hypotéčních úvěrech. Možnosti náhradního krytí zákon stanoví taxativně, opět s ohledem na zajištění bezpečnosti hypotéčních zástavních listů. Náhradní krytí není povoleno ve větším rozsahu než v rozsahu 10% celkové jmenovité hodnoty hypotéčních zástavních listů v oběhu.
Ustanovení zakotvuje povinnost bank řádně evidovat pohledávky sloužící k řádnému krytí hypotéčních zástavních listů a jiné hodnoty sloužící jako krytí náhradní. Cílem ustanovení je usnadnění kontroly, zda je dodržován zákonem stanovený mechanismus fungování hypotéčního bankovnictví.
K § 16
Hypotéční zástavní list je zvláštní druh dluhopisu, na jehož vydávání a oběh jsou kladeny zvláštní požadavky. Proto se dává ministerstvu financí, vedle obecného dozoru nad emisemi dluhopisů, oprávnění stanovit, ukáže-li se to potřebné, podrobněji způsob výkonu státního dozoru.
K § 17
Toto ustanovení je věcně nesprávné a proto se ruší. Řešení priority pohledávek majitelů hypotéčních zástavních listů je řešeno v části třetí návrhu zákona.
K § 22
Nově formulované ustanovení o sankcích se týká obecně všech emitentů dluhopisů a je formulováno obdobně jako v ostatních zákonech upravujících finanční trh (zákon o cenných papírech a zákon o investičních společnostech a investičních fondech).
K části druhé (změna zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku)
Vypuštění § 297 a § 298 je nezbytně nutným zásahem do obchodního zákoníku. V těchto ustanoveních je totiž chybně konstruována vazba mezi majitelem hypotéčního zástavního listu a dlužníkem čerpajícím od banky hypotéční úvěr. Chybná je taktéž zde obsažená dikce, že zástavní právo může vzniknout na základě hypotéčního zástavního listu . Zástavní právo vzniká pouze na základě smlouvy mezi bankou a jejím dlužníkem. Majitel hypotéčního zástavního listu nemá žádný vztah k dlužníkovi ani k nemovitosti, která je předmětem zástavního práva. Má vztah pouze k bance, která mu hypotéční zástavní list prodala. Pouze vůči ní bude uplatňovat veškeré nároky z hypotéčního zástavního listu.
K části třetí (změna zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání ve znění zákona č. 122/1993 Sb.)
Novela zákona o konkursu a vyrovnání zabezpečí přednostní uspokojení majitelů hypotéčních zástavních listů v případě, že je banka úpadcem (další posílení bezpečnosti tohoto dluhopisu).
K části čtvrté (změna zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů).
Ustanovení novely tohoto zákona chrání banku v případě neplnění povinností ze strany dlužníka, kterému byl poskytnut úvěr ze zdrojů získaných emisí hypotéčních zástavních listů a předmětná pohledávka banky tedy slouží jako jejich řádné krytí. Při realizaci zástavního práva se banka uspokojí jako první před ostatními zástavními věřiteli. Požadavek na přednostní právo je zapsáno vždy jako první (srov. ustanovení o krytí hypotéčních zástavních listů - § 14 novely zákona o dluhopisech). Jde vlastně o naplnění obecného principu občanského zákoníku, který v § 151c stanoví, že "vznikne-li na zástavě více zástavních práv, uspokojí se přednostně zástavní právo svým vznikem nejstarší, pokud zákon nestanoví něco jiného". Tento logický princip je však paradoxně popírán dnešním zněním občanského soudního řádu, neboť podle dikce jeho § 337 se uspokojují pohledávky zajištěné zástavním právem poměrně bez ohledu na pořadí vzniku.
K části páté (novela zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů).
K emisi hypotečních listů jsou oprávněny pouze banky, které mají tuto činnost výslovně uvedenou ve své licenci. Z hlediska důvěryhodnosti hypotéčního zástavního listu není totiž žádoucí, aby hypotéční zástavní listy mohla vydávat každá banka. Pro vydávání hypotéčních zástavních listů musí banka vytvořit určité požadavky, zejména oddělenou evidenci od ostatních bankovních aktivit. Jednotlivé emise hypotéčních zástavních listů podléhají povolení podle druhé části zákona o dluhopisech, která není novelou dotčena.
Zařazení nového paragrafu 11a zabezpečí nezbytnou ochranu hypotéčních dlužníků a jejich právní jistotu v případech objektivní změny situace, a to jak na jejich straně, tak na straně banky.
K tomu, aby mohlo ministerstvo financí při výkonu státního dozoru požadovat na bankách potřebné informace, je třeba umožnit bankám tyto informace ministerstvu financí poskytovat. Proto se ministerstvo financí zařazuje mezi subjekty, jimž jsou banky povinny sdělit na písemné vyžádání informace, které jsou předmětem bankovního tajemství.
Stávající právní úprava vyžaduje při vzniku banky souhlas ministerstva financí. Z tohoto důvodu je třeba souhlasu ministerstva financí i ke změně povolení působit jako banka.
K části šesté (účinnost navrhovaného zákona).
V případě, že návrh zákona bude schválen Poslaneckou sněmovnou Parlamentu na jeho jarním zasedání, navrhujeme stanovit účinnost dnem 1. 4. 1995.