Právní úprava důsledků bankrotu je pro společnost založenou na tržním hospodářství prospěšná i nezbytná. Řeší tyto úpadky poměrným uspokojením věřitelů, zbavuje ekonomiku neúspěšných podnikatelů a ovlivňuje celkové chování ekonomických subjektů, které se snaží vyhnout nepříznivým důsledkům, jež jsou s ní spojeny.
Přes tyto v podstatě kladné ekonomické stránky byla možnost praktického využití naší právní úpravy podle zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, velmi omezena. Podle § 67 tohoto zákona bylo po dobu jednoho roku možné prohlásit konkurs ohledně státního podniku nebo obchodní společnosti s výlučnou majetkovou účastí státu pouze pro předlužení dlužníka, nikoli též pro jeho insolvenci. Protože k předluženi /převaha pasiv nad aktivy/ dochází jen v mezních případech, bylo možné tento zákon použít jen sporadicky. Důvodem této přechodné, časově termínované úpravy bylo nebezpečí, že při rozsahu sekundární insolvence státních podniků by ničím neomezená účinnost tohoto zákona mohla vést k jakési "řetězové reakci", při niž by úpadek jednoho podniku vyvolával úpadky další. Kromě negativních ekonomických dopadů by taková vlna úpadků ohrozila i proces privatizace, protože by probíhala v konkurenci s nim.
V době, kdy končil přechodný omezující režim, zavedený zák. č. 328/1991 Sb., /tj. k 1. 10. 1992/, nebyl stav, který jej vyvolal, dosud překonán; kromě toho by vlna bankrotů, která hrozila, časově spadala do doby rozděleni státu, což by nepochybně přinesl o další komplikace. Proto byl omezující režim prodloužen zákonem č. 471/1992 Sb., o šest měsíců.
Omezení podle zák. č. 471/1992 Sb. končí dnem 22. dubna 1993. Jejich další prodlužování není na místě, protože v důsledku toho by nedocházelo ani k pozitivnímu působení právní úpravy bankrotů, které v současné době již převládají nad jejími vlivy negativními. Nicméně je vhodné, aby tyto negativní vlivy byly minimalizovány. Tento cíl sleduje novela zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání.
Hlavní změna, kterou novela zavádí, spočívá v zavedení tzv. ochranné lhůty v období mezi podáním návrhu na konkurs a jeho prohlášením. Během ní má podnikatelský subjekt /především státní podnik/ poslední možnost, aby dosáhl konsolidace svých finančních poměrů a aby překonal stav úpadku. Současně se tím vytváří i určitý prostor pro zakladatele dlužníka, aby vůči němu podnikl přiměřená opatření.
Novela přináší ještě další změny. Nejdůležitější z nich spočívají v řešení vztahu mezi konkursním řízením a privatizačním procesem a v omezení možností vedoucích pracovníků úpadce /zastávajících managerské funkce/ při konkursním řízení. Novela dále respektuje zvláštní povahu podnikání v zemědělství tím, že prodlužuje ochrannou lhůtu u provozovatelů zemědělské prvovýroby a tím, že odkládá možnost prohlášení konkursu u samostatně hospodařících rolníků, pokud s prohlášením konkursu nesouhlasí.
Tyto a další navrhované změny jsou podrobně ji zdůvodněny ve
Novela zákona o konkursu a vyrovnáni byla současně vedena snahou, aby co nejméně zasáhla do struktury tohoto zákona. Jde o zákon, který se v praxi teprve začíná uplatňovat; jeho zásadní změna by za této situace mohla mít spíše negativní stav.
K bodu 1
Řešeni úpadku je možné provést různými způsoby. Zákon č. 328/1991 Sb., upravuje dva z nich, konkurs a vyrovnání. Pravidla, kterými se řídí tyto dva způsoby řešení úpadku, se však nehodí pro všechny subjekty, buď pro jejich zvláštní povahu, anebo proto, že jsou použitelná jen s nepřiměřenými potížemi. Proto je navrhováno, aby se řešení úpadku některých subjektů neřídilo tímto zákonem, ale aby mu byly věnovány zvláštní úpravy.
K bodu 2
Pokud jde o stanovení definice úpadku a úpravu návrhu na prohlášení konkursu dochází jen k dílčím změnám.
Pro konkurs a vyrovnání se i nadále vyžaduje existence více věřitelů /nikoli jen jednoho s vysokou pohledávkou/; patří přímo k podstatě těchto institucí, že při nich jde o řešení zájmového střetu více věřitelů, protože jediný z věřitelů může svých práv daleko efektivněji dosáhnout běžnými exekučními prostředky.
Jako důvody úpadku zůstávají nadále jak insolvence, tak předlužení. I když k předlužení dlužníka obvykle dochází později, než k jeho insolvenci, nemusí tomu tak být vždy /např. u podnikatelů poskytujících pouze služby, u nepodnikatelských subjektů apod./. Kromě toho je použití předlužení velmi praktické v případech, kdy návrh na konkurs podává dlužník, resp. jeho likvidátor, jestliže nelze likvidaci provést podle obchodního zákoníku.
Delší doba, po kterou má trvat dlužníkova insolvence, není ani nadále vymezena v zákoně určitým obdobím (např. 3 měsíce). Vzhledem k tomu, že její délka bude záležet na okolnostech konkrétních případů, posoudí ji soud ve svém rozhodnutí.
K bodu 3
Zavedení ochranné lhůty po podání návrhu na prohlášení konkursu je nejdůležitější změnou, kterou novela zavádí. Sleduje se jí vytvořit časový prostor pro možnost vyřešit dlužníkovu situaci jinak než soudním řízením. Úprava ochranné lhůty spočívá v těchto zásadách:
a/ k běhu ochranné lhůty nedochází automaticky, ale na návrh dlužníka. Tohoto návrhu je třeba proto, že dlužník hned na počátku musí sdělit určité údaje, bez nichž by další postup nebyl možný /např. označení věřitelů a jejich pohledávek/. Kromě toho se při ochranné lhůtě vyžaduje od dlužníka určitá aktivita, jejímž projevem je i jeho iniciativa,
b/ ochranná lhůta trvá zásadně tři měsíce. Jen zcela výjimečně může být za podmínek stanovených zákonem prodloužena o další tři měsíce. Vzhledem k účelu ochranné lhůty je tato doba dostatečná,
c/ na řešení dlužníkovy situace se podílejí /zejména prostřednictvím věřitelského výboru/ i věřitelé. Vzhledem k tomu, že věřitelé na začátku řízeni nejsou známi, musí věřitele označit dlužník v návrhu. Kromě toho se mohou sami přihlásit, jsou-li dlužníkem opominuti /ať už z nedbalosti nebo úmyslně/,
d/ ochranná lhůta se veřejně vyhlašuje /mimo jiné i oznámením v Obchodním věstníku/. Kromě vytvoření možnosti pro věřitele, aby se sami přihlásiti, sleduje se tím i určité varování k opatrnosti, určené obchodním partnerům dlužníka,
e/ během ochranné lhůty dochází k určitým omezením dlužníka i věřitelů, kteří sledují, aby její cíl mohl být splněn. Věřitelé zatím nemohou samostatně vymáhat své pohledávky a dlužníku jsou pod sankcí neúčinnosti zakázány právní úkony, jimiž by poškozoval věřitele,
f/ po ochranné lhůtě je buď situace dlužníka vyřešena a není důvodu v řízení pokračovat. Pokud k jejímu vyřešení nedojde, proběhne konkursní řízení. Dlužník může v jejím průběhu nabídnout věřitelům i vyrovnání.
K bodům 4, 5, 6. 8. 9, 10, 11 12, 14:
Změny, uvedené v těchto bodech, sledují, aby postavení věřitelů v průběhu bylo posíleno. Většina z těchto změn vyžaduje proto souhlas jejich orgánu k některým důležitým úkonům a jednání během řízení.
K vypuštění § 10 odst. 4 dochází proto, aby se řízení mohla účastnit i Konsolidační banka, pokud na ni přejdou dlužníkovy pohledávky.
Aby věřitelé mohli reálně svá zvýšená procesní oprávnění vykonávat, aniž by pro každý případ musila být vždy znovu svolána jejich schůze /při jejich vysokém počtu je to obtížné/, zavádí novela věřitelský výbor jako obligatorní orgán /dosud byl jen fakultativní/ a řeší i další případy nutného zastoupeni věřitelů.
Věřitelskému výboru se svěřují důležitá oprávnění již v průběhu ochranné lhůty. Kromě toho zasahuje podstatným způsobem i do vlastního průběhu konkursního řízení.
Další změny v těchto ustanovení jsou vyvolány potřebou souladu s cenovými předpisy.
K bodu 7
Vzhledem k tomu, že vztah konkursního řízení a privatizace je upraven nově, vypouští se ustanovení podle něhož se prohlášením konkursu přerušoval postup v privatizaci.
K bodu 13
Tímto ustanovením se umožňuje, aby jako celek byla prodána aktiva podniku provozovaného dlužníkem, tím se umožní jeho provoz bez přerušení. Jde o úpravu speciální k úpravě smlouvy o prodeji podniku podle obchodního zákoníku, při níž se vyžaduje, aby současně s aktivy převzal kupující i závazky. Kdyby tomu tak bylo i při konkursu, byli by zvýhodněni věřitelé, jejichž pohledávka vznikla při provozu podniku, proti ostatním věřitelům. Tím by byla porušena základní zásada i smysl konkursního řízení, spočívající v rovnoměrném uspokojení všech věřitelů.
K bodu 15
Smyslem nové úpravy vztahu mezi konkursem a privatizací je dosáhnout toho, aby byl respektován smysl obou těchto procesů. Zvláštní ochrany požívá kupónová privatizace, během jejíž určité fáze je konkurs nepřípustný. Jinak osnova konkrétně řeší jednotlivé situace, k nimž může při střetu konkursu a privatizačního řízeni dojít. Prodloužení lhůt, k nimž dochází je odůvodněno tím, aby mohli noví nabyvatelé učinit opatření, jimiž by čelili konkursu.
K bodu 16
Omezení vedoucích pracovníků dlužníka sleduje, aby tito pracovníci nemohli zneužívat svých speciálních znalost o dlužníkově situaci a dále, aby měli zájem na rychlém řešení úpadkové situace. Ustanovení o tom, že jejich mzdové nároky lze uspokojovat v průběhu konkursu pouze do výše 10 000 Kč ovšem neznamená, že by tím zanikaly jejich vyšší nebo jiné pracovněprávní nároky; další nároky však nebudou uspokojovány přednostně, ale jako ostatní pohledávky při rozvrhu.
Zvláštní úprava je věnována i provozovatelům zemědělské prvovýroby a samostatně hospodařícím rolníkům. Tato zvláštní úprava vychází především ze zohlednění výrobních cyklů v této výrobě, z nejistoty cen a výnosů v zemědělství. Kromě toho má umožnit samostatně hospodařícím rolníkům, kteří začínají hospodařit, aby mohli překonat počáteční potíže.
K bodu 17 - 20
Jde o textové úpravy, které jsou nutné proto, že vsunutá ustanovení byla označena marginálními rubrikami.
K Čl. II - V:
Kromě obvyklých přechodných a závěrečných ustanoveni je zde zobecněn režim schůze věřitelů v ochranné lhůtě i pro jiné případy; důvodem jsou praktická hlediska.
Přes menší rozsah změn je navrhována republikace zákona, neboť lze očekávat jeho poměrně širokou aplikaci, při níž by nemělo docházet k pochybnostem o platném textu zákona.