Novela zákoníku práce

K článku I:

K bodu 1 a 2

Pracovní právo, stejně jako celý právní řád, prochází v současné době novou etapou vývoje. Toto právní odvětví se dotýká každého občana a působí na pracovní vztahy i v období přechodu na tržní ekonomiku; je nástrojem pro uplatnění sociální a ekonomické reformy. Jeho zásady jsou až dosud určeny články III až X, které v současné době už neodrážejí společenskou i politickou situaci u nás. Kromě toho řada postulátů, které základní články uvádějí, je obsahem Ústavy a Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), která je součástí ústavního pořádku České republiky.

Rozvojem tržního hospodářství a soukromopodnikatelské sféry přestávají mít opodstatnění některá práva, která jsou v základních článcích uvedena. Patří mezi ně např. právo na práci. Listina zakotvuje právo na získání prostředků k obživě a o právu na práci se nezmiňuje. Vzhledem k tomu, že tento dokument stanoví bližší podmínky pro zajištění práva na zaměstnání, není třeba toto právo v základních článcích a tudíž i v obsahu zákoníku práce upravovat.Kromě toho je právo na zaměstnání upraveno v zákoně o zaměstnanosti, který toto právo podrobně rozvádí.

Ze stejných důvodů nelze nadále zajišťovat zaměstnancům právo na odměnu za práči podle společenského významu práce. Mzda je nyní založena ha smluvním principu a nepromítají se v ní již překonané podmínky pro její poskytování.

Zdravotnictví se postupné transformuje a prochází dalšími významnými změnami. Mezi ně patří i přechod na všeobecně a veřejné zdravotní pojištění a stanovení podmínek, za nichž se budou některé léčebné úkony i nadále provádět bezplatně. Nelze tedy hovořit o bezplatné preventivní a léčebné péči.

Z podobných důvodů již neodpovídají společenské a ekonomické skutečnosti další úvodní články zákoníku práce. Kromě toho jsou některé zásady vyjádřené v úvodních článcích obsaženy v dalších ustanoveních zákoníku práce, takže se jedná o duplicitu. Z těchto důvodů se navrhuje zrušení článků III až X zákoníku práce.

Nelze ovšem bez náhrady zrušit některé principy obsažené v článku III a rovněž právní zajištění účasti odborových organizací v pracovněprávních vztazích, uvedené v článku X.

V článku III bylo dosud stanoveno, že výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů musí být v souladu s pravidly slušnosti a občanského soužití. Tento požadavek je zásadním vodítkem pro chováni účastníků v pracovněprávních vztazích a uplatňování jejich práv a plnění povinností. Navrhuje se proto převzít tuto zásadu v podobě obecně formulovaného zákazu každému zneužívat výkon práv a povinností z pracovněprávních vztahů na újmu jiného účastníka.

V článku III je dosud rovněž zdůrazněna smluvní podstata pracovněprávních vztahů; tento princip se navrhuje zařadit do dalších ustanovení.

Stejně tak se zaručuje i účast odborů u pracovněprávních vztazích, mimo jiné tím, že se tato zásada zařazuje do dalších ustanovení zákoníku práce k problematice pravomoci odborů.

K bodu 3 a 4

Zákoník práce označoval až dosud účastníky pracovněprávních vztahů pojmy "organizace" a "pracovník". Tato terminologie, se opírala o skutečnost, že na straně zaměstnávajícího subjektu byla vždy právnická osoba, označená v souladu s dříve platnými hospodářskoprávními předpisy (hospodářský zákoník) názvem "organizace". Fyzická osoba se jako zaměstnavatelský subjekt vyskytovala jen výjimečně - u pracovního poměru mezi občany, uzavíraného k poskytování služeb pro osobní potřebu,

V souvislosti s úpravou v zákoně č. 105/1990 Sb., a s nařízením vlády ČSFR č. 121/1990 Sb., o pracovněprávních vztazích při soukromém podnikání občanů, které zavedlo pro fyzickou osobu pojem "podnikatel", na straně zaměstnávajícího subjektu vystupuje vedle právnické osoby též osoba fyzická. Předpisy o zaměstnanosti a předpisy mzdové již na tuto skutečnost reagovaly a k označení zaměstnavatelského subjektu používají pojem "zaměstnavatel".

Zákoník práce až dosud používá pro zaměstnavatelský subjekt pojem, který je již v právním řádu překonán. Navrhuje se proto odstranit dosavadní terminologické rozdíly úpravu zákoníku práce, a to i přesto, že vzhledem k odlišným gramatickým vlastnostem slov "organizace" a "zaměstnavatel" je třeba nejen zaměnit jeden pojem druhým, ale i upravit gramatické kategorie těch slov, která se vztahují ke slovu "zaměstnavatel" a nahradit některé předložky jinými. Současně je třeba rozlišit, kdy zákoník práce používá pojem "organizace" ve smyslu zaměstnavatelského subjektu a kdy je použit ve smyslu jiném (např. "organizace práce"). Pokud je pojmu "organizace" použito v jiném významu, provádí se změna příslušného ustanovení samostatným bodem tohoto zákona.

K bodu 5

V souvislosti se zavedením pojmu "zaměstnavatel" by další ponechání pojmu "vedoucí organizace" znepřehledňovalo identifikaci a postavení účastníků pracovněprávního vztahu. Proto se dále navrhuje v taxativně uvedených ustanoveních, kde z kontextu vyplývá, že jde o zaměstnavatele jako celek, nahradit i pojem "vedoucí organizace" pojmem " zaměstnavatel".

K bodu 6 a 7

Ústavním zákonem č. 4/1993 Sb. byl recipován pro Českou republiku i zákoník práce. V souladu s ustanovením čl. 3 tohoto zákona je v České republice dána pravomoc a působnost výlučně orgánů České republiky, ustanovení o kompetenci federálních orgánů a rozlišování orgánů federace a republik ztratilo opodstatnění. Navrhuje se proto příslušná ustanovení zákoníku práce upravit. Forma obecného ustanovení byla zvolena proto, že novelizace všech jednotlivých ustanovení; upravujících republikové a federální kompetence, by předloženou novelu zákoníku práce zcela znepřehlednila.

K bodu 8

Navrhuje se nahradit pojem "společenská organizace" pojmem "odborová organizace", neboť v současnosti již právní řád pojem "společenská organizace" neupravuje.Pokud je v zákoníku práce použito pojmu "společenská organizace" v jiném významu, provádí se změna příslušného ustanovení samostatným bodem tohoto zákona.

Nahrazení pojmu "neoprávněný majetkový prospěch" pojmem "bezdůvodné obohacení" se navrhuje vzhledem ke změněné terminologii občanského zákoníku.

K bodu 9

Podle § 226 obchodního zákoníku mohou stanovy družstev obsahovat úpravu pracovního vztahu člena družstva k družstvu, jestliže je podmínkou členství též pracovní vztah. Tato úprava nesmí odporovat pracovněprávním předpisům, ledaže úprava je pro člena výhodnější. Není-li zvláštní úprava ve stanovách, platí pracovněprávní předpisy, tedy zákoník práce.

Dosavadní právní situace podle § 3 zákoníku práce je opačná. Z toho důvodu se ustanovení § 3 zákoníku práce navrhuje změnit.

K bodu 10

Základní články zákoníku práce se navrhuje zrušit. Článek III dosud obsahuje ustanovení o tom, že pracovní vztah může vzniknout jen se souhlasem občana a zaměstnavatelé, a dále vykládací pravidlo, podle něhož výkon práv a povinností musí být v souladu s pravidly slušnosti a občanského soužití. Vzhledem k tomu, že je nutné ponechat i nadále platnost této úpravy, přesouvá se tato úprava do normativních ustanovení zákoníku práce, přičemž se formuluje jako zákaz zneužití výkonu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na újmu jiného účastníka, t.j. obdobně jako např. v občanském zákoníku. Dosavadní pojem "ke škodě" se nahrazuje širším pojmem "na újmu." Tím se posiluje jistota účastníků pracovněprávního vztahu.

K bodu 11

Nově se vymezuje pojem zaměstnavatele, který přijímá občany do pracovněprávního vztahu. Jedná se o zaměstnavatele-právnické osoby, např. obchodní společnosti, státní podniky, rozpočtové a příspěvkové organizace, družstva apod.

Dále jde o fyzické osoby, a to jak ty, které jsou oprávněny podnikat (např. podle živnostenského listu), tak i o občany, kteří přijmou druhého občana do pracovního poměru, a to již nejen k poskytování služeb pro osobní potřebu. Podle tohoto ustanovení se tedy budou posuzovat vztahy, které byly dříve řešeny v ustanovení § 259, které se navrhuje zrušit.

K bodu 12

V návrhu změny druhého odstavce ustanovení § 8 se vytváří prostor pro nově vznikající subjekty práv a povinností, jako jsou např. sdružení občanů podle zákona o sdružování občanů. Změna je současně odůvodněna i důsledky nového společenského systému, v němž už nemají místo společenské organizace v dřívějším pojetí.

K bodu 13

Zákoník práce až dosud neobsahoval ustanovení o způsobilosti zaměstnavatele, neboť na této straně pracovněprávního vztahu vždy vystupovala organizace, t.j. právnická osoba. Způsobilostí občanů - zaměstnavatelů v pracovním poměru mezi občany se zákoník práce nezabýval. Vzhledem k tomu, že zaměstnavatelem může být i fyzická osoba, je třeba výslovně upravit způsobilost této fyzické osoby mít práva a povinnosti jako zaměstnavatel i způsobilost vlastními právními úkony nabývat práv a povinností. Navrhuje se, aby tato plná způsobilost zaměstnavatele vznikla dosažením 18 let věku.

K bodu 14 a 15

Navrhuje se stanovit, že právní úkony v pracovněprávních vztazích činí zaměstnavatel nebo místo něha osoby jím pověřené, přičemž se rozlišuje zaměstnavatel, který je právnickou osobou a zaměstnavatel, který je fyzickou osobou, tak, jak je tento pojem vymezen v § 8 odst. 1 (viz zdůvodnění k bodu 11).

Zaměstnavatel, který je právnickou osobou, jedná především statutárním orgánem. Kdo je statutárním orgánem, stanoví právní předpis. Např. u obchodních společností je statutární orgán vymezen v obchodním zákoníku, u jiných právnických osob v příslušném zákoně.

Současně se navrhuje zrušit vymezení vedoucího organizace pro účely kolektivní formy organizace práce a odměňování, neboť tento institut je dávno překonaný a v našem právním řádu nemá místo.

K bodu 16 a 17

V souvislosti s návrhem úpravy způsobilosti fyzické osoby k právům a k právním úkonům jako zaměstnavatele v § 8a je třeba změnit i ustanovení upravující až dosud způsobilost fyzické osoby k právům a k právním úkonům jako zaměstnance.

K bodu 18

Navrhuje se upravit terminologii zákoníku práce tak, aby odpovídala platné terminologii trestního zákona.

K bodu 19

Ustanovení se výslovně formuluje vzhledem k měněné terminologii zákoníku práce.

K bodu 20

Jak už bylo uvedeno v odůvodnění zrušení základních článků, nadále se počítá s kvalifikovanou účastí odborových orgánů a organizací v pracovněprávních vztazích. Proto legislativní podmínky pro jejich účast v pracovních vztazích podle zákoníku práce, dalších pracovněprávních předpisů a kolektivního vyjednávání se navrhují zařadit do ustanovení § 18 zákoníku práce.

Realizací návrhu by toto ustanovení dostalo komplexní charakter právních podmínek součinnosti odborů se zaměstnavatelem při: řešení zásadních otázek zaměstnanců.

K bodu 21

Navrhuje se doplnit ustanovení o povinnost mlčenlivosti odborových funkcionářů, pokud by nedodržením této povinnosti mohli ohrozit oprávněné zájmy nejen zaměstnavatele, ale i zaměstnanců s cílem zakotvit ochranu oprávněných zájmů zaměstnanců, kterou zákoník práce v tomto směru dosud postrádal. Dále se navrhuje doplnit ustanovení rovněž o ochranu obchodního tajemství.

K bodu 22

Upravuje se odkaz v poznámce pod čarou v souvislosti se zrušením hospodářského zákoníku.

K bodu 23

V praxi se pociťuje, jako nedostatek, že některé nároky (například prodloužení dovolené na zotavenou, rozšíření překážek v práci apod.) není možno zaměstnancům přiznat, pokud u zaměstnavatele není ustavena odborová organizace. Zatím je totiž možno je poskytnout pouze na základě kolektivní smlouvy. V návrhu nového ustanovení § 21 se proto vytvářejí rovnocenné právní podmínky pro všechny zaměstnavatele, zejména podnikatelského charakteru, aby měli k dispozici i jiný právní nástroj, když nelze uzavřít kolektivní smlouvu k případné úpravě pracovněprávních nároků, a to pro neexistenci odborové organizace. Z možnosti úpravy vnitřním předpisem jsou vyňaty nároky mzdové a na roky na cestovní náhrady, které jsou upraveny zvláštními zákony.

Navrhuje se legislativně upravit vztah vnitřního předpisu ke kolektivní smlouvě, nebo může nastat situace, kdy odborová organizace bude založena a kolektivní smlouva bude sjednána až v době, kdy vnitřní předpis bude u zaměstnavatele vydán. Návrh proto uvádí, že pokud jsou některé pracovněprávní nároky upraveny kolektivní smlouvou i vnitřním předpisem, vydaným před vznikem odborové organizace, platí úprava obsažená v kolektivní smlouvě. Obligatorně se pod sankcí neplatnosti stanoví písemná forma vnitřního předpisu, aby byla posílena zejména právní jistota zaměstnanců. Rovněž je vnitřní předpis neplatný, je-li v rozpěru s právními předpisy. Výslovně se uvádí, že vnitřní předpis je neplatný, byl-li vydán zaměstnavatelem, kde působí odborová organizace.

K bodu 24 a 25

V současných podmínkách je nepřijatelné, aby stát ukládal odborům povinnost kontroly pracovněprávních předpisů, vnitřních mzdových předpisů a závazků z kolektivních smluv. Upravuje se proto formuláře tak, aby bylo zdůrazněno právo odborů kontrolovat.

Dosud platná právní úprava kontrolní pravomoci odborů se u kolektivních smluv vztahuje pouze na závazky z kolektivních smluv, ze kterých vznikají nároky jednotlivým zaměstnancům. V zájmu posílení právní závaznosti a účinnosti kolektivních smluv a zvýšení pravomoci. odborových organizací, se navrhuje rozšířit kontrolní pravomoc odborů i na závazky, které jsou tzv. kolektivního charakteru.

v zájmu posílení ochrany osobnosti zaměstnance se ve smyslu příslušných předpisů (zákon č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech) doplňuje ustanovení o předmětu kontroly odborových organizací. Údaje, které jsou předmětem ochrany osobnosti, může zaměstnavatel poskytnout odborové organizaci. jen se souhlasem zaměstnance.

K bodům 26 a 27

Úprava vydávání pracovněprávních předpisů podle 23 zákoníku práce vychází z dřívějšího státoprávního uspořádání. Z toho důvodu se navrhuje, aby ústřední orgány mohly vydávat pracovněprávní předpisy v dohodě s ministerstvem práce a sociálních věcí, které je ústředním orgánem státní správy na úseku, práce, mezd, sociálního zabezpečení. Pro vydávání předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je třeba dohody s příslušným orgánem státního odborného dozoru.

V důsledku nového státoprávního uspořádání a rovněž proto, že se do budoucna již nepočítá s přijímáním zásad vlády, nemá opodstatnění odstavec 3 a 4 § 23. Proto se navrhuje je vypustit.

K bodu 28 a 29

Nové ekonomické vztahy a tržní hospodářství uvolňuji pohyb pracovních sil. Je proto nezbytné vytvořit pro tento pohyb též legislativní podmínky v pracovněprávních předpisech. Není již důvod pro případnou regulací pohybu pracovních sil a omezování pracovní síly jen na určitého zaměstnavatele a na jediný pracovněprávní vztah. Z toho důvodu se navrhuje zrušit ustanovení, která přikazují zaměstnavatelům, že mohou zaměstnávat občany jen při prokazatelném skončení předchozího pracovního poměru.

K bodu 30 a 31

U pracovního poměru založeného volbou se pojem "společenská organizace" nahrazuje pojmem "sdružení občanů podle zvláštního zákona", neboť v tomto případě jej nelze nahradit pojmem "odborová organizace" podle úvodního obecného ustanovení.

Navrhuje se upřesnit výčet případů, kdy vzniká pracovní poměr jmenováním. Důvodem je redukce nebo i neexistence nadřízených orgánů i skutečnost, že funkce obsazované jmenováním stanoví též zvláštní zákony.

Rovněž se provádí terminologická úprava dosavadního pojmu "vedoucí organizace."

Navrhuje se upravit výslovné, že ke jmenování a odvolání vedoucích zaměstnanců nemůže zaměstnavatel pověřit jinou osobu.

K bodu 32 a 33

Zákoník práce a prováděcí vládní nařízení stanoví maximální délku pracovního poměru na dobu určitou, možnost jeho opakování a prodlužování za stanovených podmínek, a zákaz uzavírání termínovaných pracovních poměrů s některými kategoriemi zaměstnanců.

S ohledem na potřeby praxe a pro posílení smluvní volnosti účastníků pracovního poměru se navrhuje zjednodušení právní úpravy pracovního poměru na dobu určitou, a to tak, že se ponechává na vůli účastníků, jaký pracovní poměr uzavřou. Navrhuje se, aby nadále nebyli omezováni žádnými podmínkami.

Ponechává se pouze dosavadní zákaz uzavírání pracovního poměru na dobu určitou s absolventy středních a vysokých škol, odborných učilišť a učilišť vstupujícími do pracovního poměru na práci odpovídající jejich kvalifikaci a s mladistvými, a to v zájmu ochrany těchto skupin občanů. Úprava se přebírá z dosavadního nařízení vlády, kterým se provádí zákoník práce.

K bodu 34

Vedle dosavadní povinnosti zaměstnavatele seznámit zaměstnance s pracovním řádem platným u zaměstnavatele a s právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se doplňuje povinnost seznámit zaměstnance s kolektivní smlouvou, neboť i ta může obsahovat úpravu základních pracovněprávních nároků, Protože stejné nároky mohou být upraveny formou vnitřního předpisu (§ 21), navrhuje se zakotvit i povinnost seznámit zaměstnance též s těmito předpisy.

K bodu 35 a 39

Doplnění § 37 odst. 3, a § 48 odst. 2 se provádí v souvislosti s navrhovanou právní úpravou noční práce, která vychází z Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 171.

Úmluva uvádí minimální opatření, která mají členské státy zajistit pro zaměstnance pracující v noci, mezi jinými též umožnit převedení na jinou práci ze zdravotních důvodů, zvláštní ochranu těhotných žen a matek po dobu minimálně 16 týdnů, ochranu před výpovědí.

K bodu 36

Ustanovení § 38 odst. 4 se upravuje vzhledem ke změněné terminologii zákoníku práce. Vyjadřuje se, že subjekt, k němuž je zaměstnanec dočasně přidělen, není zaměstnavatelem ve smyslu nově navrhovaného § 8 odst. 1.

K bodu 37

Jde o úpravu v souvislosti s novým státoprávním uspořádáním.

K bodu 38

Zákonem č. 231/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce a zákon o zaměstnanosti, se s účinností od 29. 5.1992 do zákoníku práce vložilo ustanovení § 42 odst. 5, podle něhož, nedošlo-li k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů nebo ke skončení pracovního poměru, zaniká pracovní poměr dnem zániku organizace, u níž je pracovník zaměstnán. Tato úprava sledovala řešení případů, kdy organizace zanikla, ale pracovník měl stále v občanském průkazu záznam o trvání pracovního poměru a nemohl být z důvodu § 25 odst. 1. zákoníku práce zaměstnán u jíně organizace, neboť nemohl prokázat skončení předchozího pracovního poměru. Spolu s navrhovaným zrušením § 25 zákoníku práce ztrácí ustanovení § 42 odst. 5 opodstatnění. Navrhuje se proto je vypustit.

K bodu 40

Rozšiřují se důvody okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance. Na zaměstnanci nelze požadovat, aby setrvával v pracovním poměru v případě, že mu zaměstnavatel neposkytuje mzdu za vykonanou práci nebo náhradu mzdy.

Zaměstnanec až dosud v případě, kdy zaměstnavatel neplní povinnost z pracovního poměru (§ 35 odst. 1 písm. a)) nemá možnost pracovní poměr ukončit jinak než výpovědí podle § 51. Úprava má posílit rovné postavení účastníků pracovněprávního vztahu, neboť zaměstnavatel možnost okamžitého zrušení pracovního poměru podle § 53 odst. 1 písm. b) má.

K bodu 41

S cílem posílit ochranu osobnosti zaměstnanců se navrhuje upravit vydávání pracovních posudků tak, že zaměstnavatel vydá pracovní posudek jen na žádost zaměstnance, nikoliv již na žádost jiného subjektu.

K bodu 42 a 43

Navrhuje se upravit problematiku odstupného přímo v zákoníku práce.Navrhovaná úprava koncipuje odstupné, stejně jako tomu bylo v zákoně č. 195/1991 Sb., jako jednorázový příspěvek zaměstnanci, který je určitou formou odškodnění zaměstnance za ztrátu zaměstnání bez vlastního zavinění. Koncepce odpovídá Úmluvě Mezinárodní organizace práce č. 158 a skončení pracovního poměru z podnětu zaměstnavatele. Odstupné se navrhuje poskytovat ve výši dvojnásobku průměrného měsíčního výdělku.

Způsob výplaty odstupného i úprava povinnosti zaměstnance vrátit odstupně nebo jeho část se přejímá ze zákona č. 195/1991 Sb. Tento zákon se navrhuje zrušit.

K bodu 44

Dosavadní úprava § 55 počítá jak s odvoláním, tak se vzdáním se funkce. Nedostatek úpravy formálních náležitostí těchto úkonů však vyvolává nejasnosti. Navrhuje se proto výslovně upravit podmínky platného odvolání a vzdání se funkce a den skončení výkonu funkce, stanoví se povinnost písemné formy a doručení druhému účastníku, a to pod sankcí neplatnosti celého úkonu.

K bodu 45

Ustanovení se upravuje v souvislosti s vypuštěním § 25 zákoníku.

K bodu 46

Povinnosti zaměstnanců orgánů státní správy, včetně ústředních orgánů státní správy, jsou od poslední novely zákoníku práce nově vymezeny v § 73 zákoníku práce. Okruh orgánů, jichž se nové povinnosti týkají, je taxativně vymezen v § 73 odst. 2 zákoníku práce. Vzhledem ke změnám ve státoprávním uspořádání je nutné upravit výčet orgánů, aby odpovídal nové struktuře. Okruh těchto orgánů se však proti dosavadnímu stavu nemění. Výslovně se nahrazuje termín "vedoucí organizace" v odstavci 2 písm. b) termínem "statutární orgán", nebo v tomto případě přichází v úvahu jako zaměstnavatel pouze právnická osoba jednající svým statutárním orgánem.

K bodu 47

Navrhuje se upustit od schvalování zásad vlády a ponechat kompetenci ministerstvu práce a sociálních věcí.

K bodu 48

V souladu s novým § 21 se navrhuje doplnit vedle možnosti dohody v kolektivní smlouvě i možnost stanovit nároky vnitřním předpisem.

K bodu 49

Dosavadní právní úprava nerovnoměrného rozvržení pracovní doby a odchylného stanovení nepřetržitého odpočinku v týdnu pro zaměstnavatele - fyzické osoby podle nařízení vlády č. 121/1990 Sb. umožňovala, aby tento zaměstnavatel za podmínek podle nařízení vlády, kterým se provádí zákoník práce, nerovnoměrné rozvržení pracovní doby se svým zaměstnancem dohodl.Vzhledem k tomu, že se navrhuje, aby zákoník práce upravoval pracovněprávní vztahy i u zaměstnavatelů - fyzických osob, navrhuje se doplnit dosavadní § 85 o možnost dohody o nerovnoměrném rozvržení pracovní doby u všech zaměstnavatelů.

K bodu 50

Dosavadní zmocnění pro ministerstvo práce a sociálních věcí stanovit podmínky pro zavedení pružné pracovní doby je z hlediska ústavnosti příliš široké, neboť zakládá pro ministerstvo oprávnění stanovit odchylky od kogentních ustanovení zákoníku práce, a to příkladmým způsobem. Je proto třeba toto ustanovení vypustit. Vyhlášku FMPSV č. 196/1988 Sb. však bude možno novelizovat jen zákonem.

K bodu 51

Navrhuje se, aby v kolektivní smlouvě bylo možno sjednat nebo vnitřním předpisem stanovit, jakou dobu z doby potřebné k očistě lze započítat do pracovní doby a to nejen - jako dosud - u horníků pracujících v podzemí, neboť není důvodu k odlišné úpravě jen pro určité kategorie zaměstnanců. Návrhem se umožňuje uvedené započtení. u všech zaměstnavatelských subjektů.

K bodu 52

Navrhuje se doplnit možnost stanovení zápočtu dalších nejvýše 15 minut přestávky na jídlo a oddech do pracovní doby i vnitřním předpisem.

K bodu 53

Ustanovení se upravuje v souvislosti s novým státoprávním uspořádáním.

K bodu 54

Stejně jako se navrhuje umožnit u všech zaměstnavatelů dohodnout nerovnoměrné rozvržení pracovní doby (bod 49), navrhuje se doplnit i možnost dohodnout odchylně nepřetržitý odpočinek v týdnu. Tato možnost platila dosud pouze u zaměstnavatelů - fyzických osob podle nařízení vlády 121/1990 Sb.

K bodu 55

Navrhuje se vypustit ustanovení o přesunu dnů pracovního klidu vzhledem k tomu, že toto ustanovení je současným vývojem již překonáno.

K bodu 56

Ustanovení o pracovní pohotovosti se navrhuje doplnit v souladu s novým § 21 o možnost příznivější úpravy, než stanoví právní předpis, ve vnitřním předpisu. vzhledem k tomu, že není právním předpisem stanoven limit pro pracovní pohotovost, navrhuje se výslovně upravit, že rozsah pracovní pohotovosti nelze vnitřním předpisem stanovit, neboť v opačném případě by to mohlo vést k neúnosnému rozsahu pracovní pohotovosti.

K bodu 57

Podle dosavadní právní úpravy mohly ústřední orgány po projednání s příslušnými ústředními odborovými orgány a příslušnými organizacemi zaměstnavatelů stanovit pro organizace svých odvětví, v jakém rozsahu a v jakých činnostech se na přechodnou dobu z vážných důvodů povoluje výkon dohodnuté práce přesčas nad zákonem stanovené hranice. To úprava je založená na administrativním rozhodování z centra a v současné etapě ekonomiky nevyhovuje, proto se navrhuje odstranit toto centralizované rozhodování ústředních orgánů státní správy a přenést je na úřady práce, které s ohledem na situaci v zaměstnanosti ve svém obvodu a vzhledem ke znalosti místních zaměstnavatelů mohou nejlépe posoudit, kdy je možné povolit dohodnutou práci přesčas. Zakládá se rovněž projednání s příslušným odborovým orgánem. Navrhuje se, aby úřady práce projednaly povolení výkonu dohodnuté práce přesčas ve svých poradních sborech, které jsou zřizovány k zabezpečení spolupráce na trhu práce a jsou složeny zejména ze zástupců odborových svazů, zaměstnavatelů, družstevních orgánů, organizací zdravotně postižených a úřadů práce.

K bodu 58

Navrhovaná úprava noční práce vychází z Úmluvy Mezinárodní organizace práce o noční práci č. 171.

Základním rysem této úmluvy je, že ustupuje od dosavadního zákazu noční práce žen a upravuje noční práci pro obě pohlaví bez rozlišování. Úmluva se vztahuje na všechny zaměstnance s výjimkou osob pracujících v zemědělství, chovatelů dobytka, námořníků a pracovníků vnitrostátní plavby.

Úmluva uvádí minimální opatření, která mají členské státy zajistit pro zaměstnance pracující v noci: bezplatné lékařské prohlídky před zařazením na noční práci a v pravidelných intervalech během tohoto zařazení, zajištění první pomoci, převedení na jinou práci ze zdravotních důvodů a záruky s tím spojené, zvláštní ochranu těhotných žen a matek s malými dětmi, odškodnění ve formě pracovní doby, platu nebo jiných prospěchů a poskytování vhodných sociálních služeb. Zaměstnavatelé mají zavedení pracovního rozvrhu vyžadujícího noční práci předem projednat se zástupci zaměstnanců a posoudit s nimi rozvrh a formu organizace noční práce, jeho personální obsazení a opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví a poskytování sociálních služeb během noční práce.

Některá z těchto opatření (převedení na jinou práci, zvláštní ochrana těhotných žen a matek) jsou promítnuta v bodech 35, 39, 91 až 94.

K bodu 59

Vedle dosavadní možnosti prodloužit v kolektivní smlouvě dovalenou zaměsětnancům u zaměstnavatelů, kteří provozují podnikatelskou činnost, se navrhuje též možnost prodloužit dovolenou vnitřním předpisem. Zároveň se již nestanoví hranice pro maximální prodloužení dovolené, lze ji tedy prodloužit o více než jeden týden.

K bodu 60

Navrhované ustanovení umožní po posouzení finančních možností státního rozpočtu v budoucnu prodloužit dovolenou i zaměstnancům zaměstnavatelů, kteří neprovozují podnikatelskou činnost.

K bodu 61

Jde o legislativně technickou úpravu.

K bodu 62

Provádí se terminologická úprava pojmu "vedoucí organizace".

K bodu 63

Vypouští se ustanovení o dani ze mzdy vzhledem k zavedení nové daňové soustavy.

K bodu 64

Právní úprava, pro jejíž vydání sloužilo zmocnění v § 123, je obsažena v zákoně o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku (zák. č. 1/1992 Sb.) a v zákoně o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších organizacích a orgánech (zák. č. 143/1992 Sb.), úprava cestovních náhrad je provedena zákonem č. 119/1992 Sb. Úpravu náhrad za používání vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce se navrhuje převést na kolektivní smlouvy nebo vnitřní předpis. Navrhuje se proto ponechat pouze zmocnění pro úpravu pracovní pohotovosti soudců, která není samostatným předpisem upravena.

K bodu 65

Zmocnění pro stanovení jiných úkonů v obecném zájmu, rozsahu a podmínek krátkodobého uvolnění a poskytování náhrady mzdy mělo FMPSV podle zásad schválených vládou ČSFR. Toto zmocnění v důsledku nového státoprávního uspořádání přechází na ministerstvo práce a sociálních věcí.

K bodům 66, 67 a 68

Právní formy umožňující rozšíření a zvýšení nároků na pracovní volno i výhodnější úpravu náhrady mzdy za dobu překážek v práci z důvodu obecného zájmu, vojenské základní služby nebo vojenského cvičení se navrhuje rozšířit o vnitřní předpisy zaměstnavatelů. Možnost výhodnější právní úpravy bude tím dána i zaměstnavatelům, u nichž se neuzavírají kolektivní smlouvy pro neexistenci odborového orgánu.

K bodu 69

Pokud dojde k výhodnější úpravě náhrady mzdy při vojenské službě vnitřním předpisem zaměstnavatele, povinnost k úhradě (refundaci) orgánem vojenské správy se nevztahuje na takto rozšířené nároky uvedené ve vnitřním předpise, stejně jako se dosud nevztahuje na nároky vyplývající z kolektivní smlouvy nad rozsah stanovený právním předpisem.

K bodu 70

Navrhuje se upravit dosavadní zmocnění pro ministerstvo práce a sociálních věcí stanovit poskytování pracovních úlev a hmotného zabezpečení zaměstnanců studujících při zaměstnání a zaměstnanců při účasti na školení v dohodě s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy již bez zásad schválených vládou.

K bodu 71

Použití právní formy vnitřního předpisu se navrhuje i pro případ zvýšení nároků zaměstnanců na pracovní volno, příp. náhradu mzdy nad rozsah stanovený pracovněprávním předpisem, ev. pro rozšíření jejich okruhu o další případy, kdy zaměstnanci vznikne nárok na pracovní volno, příp. náhradu mzdy.

K bodu 72

Navrhuje se, aby poskytování náhrad za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pra výkon práce zaměstnavatelem bylo sjednáno v kolektivní smlouvě nebo stanoveno vnitřním předpisem; dosavadní úprava předpokládala vydání pracovněprávního předpisu, ten však vydán nebyl. Navrhovaná úprava umožňuje řešit tyto náhrady na úrovni zaměstnavatelů.

Návrh ponechává v platnosti povinnost zaměstnavatele poskytovat náhrady cestovních, stěhovacích a jiných výdajů zaměstnancům podle pracovněprávního předpisu, neboť je zájem, aby tato oblast byla upravena jednotně u všech zaměstnavatelů vzhledem k návaznosti na úpravu daně z příjmů.

K bodu 73

Navrhuje se přizpůsobit ustanovení § 132 odst. 1 novým společensko-ekonomickým podmínkám. Vypouští se úprava týkající se centrálních forem řízení a tzv. socialistického způsobu odměňování. Přebírá se část dosavadní úpravy § 134 odst., neboť je zásadní povahy a patří věcně do ustanovení uvozujících část upravující bezpečnost a ochranu zdraví při práci.

Dosavadní text odst. 2 se vypouští, nebo zasahuje mimo rámec pracovněprávních vztahů a úprava je obsažena v zákoně č. 12/1991 Sb., o Československých technických normách, ve znění zákona č. 632/1992 Sb.

K bodu 74

Zaměstnavatelé jsou rozhodujícím subjektem při vytváření podmínek bezpečné a zdravotně nezávadné práce. Mají tedy povinnost činit opatření k předcházení újmám na životech a zdraví zaměstnanců. Tato opatření se musí přizpůsobovat měnícím se podmínkám s cílem zlepšování podmínek práce a pracovního prostředí. Jde zejména o zohlednění lidského faktoru při práci.

Tento záměr se promítá do návrhu nových ustanovení § 133 odst. 1 písm. a), d) a g), která provádějí ustanovení směrnice Rady Evropských hospodářských společenství EEC/391/89 o provádění opatření na zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci, dále v ustanoveních § 133 odst. 1 písm. b), h) a i), která provádějí ustanovení Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 155 o bezpečnosti a zdraví pracovníků a o pracovním prostředí (č. 20/1989 Sb.).Vzhledem k tomu, že dosavadní prováděcí vládní nařízení obsahuje ustanovení, zakládající další povinnosti zaměstnavatelů na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, což není z hlediska ústavnosti přijatelné, zařazují se tato ustanovení přímo do textu zákoníku práce.

K bodu 75

V zájmu skutečného poskytování osobních ochranných pracovních prostředků zaměstnancům se zdůrazňuje povinnost. zaměstnavatelů poskytnout faktické plnění a nenahrazovat tyto osobní ochranně pracovní prostředky peněžitým plněním.

K bodu 76 a 77

V zájmu zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví pří práci tam, kde na jednom pracovišti pracují zaměstnanci více zaměstnavatelů, se navrhuje, aby byli tito zaměstnavatelé povinni koordinovat vzájemně svůj postup v oblasti bezpečností práce a ochrany zdraví při práci.

Zároveň se zdůrazňuje, že náklady na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců hradí zaměstnavatel. K tomu přispívá úprava provedená v § 133 odst. 7.

V ustanovení § 133 odst. 8 se z důvodu ústavnosti vypouští zmocnění pro stanovení dalších povinností zaměstnavatelů nařízením vlády ČSFR i vyhláškou MPSV a zmocňuje se MPSV ke stanovení bližších podmínek týkajících se bezpečnosti práce, bezpečnosti technických zařízení, evidence a registrace pracovních úrazů a hlášení provozních nehod a havárií.

K bodu 78

Obsah dosavadního ustanovení § 134 byl jako zásadní zařazen do úvodních ustanovení hlavy páté.

K bodu 79

Navržená úprava § 135 odst. 1, 2 a 3 formuluje práva a povinnosti zaměstnanců, přičemž vychází z Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 155 o bezpečnosti a zdraví pracovníků a o pracovním prostředí (č. 20/1989 Sb.) a ze Směrnice EHS - EEC/391/89 o provádění opatření na zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci. Zdůrazňuje právo na informace o rizicích práce a opatření na ochranu před jejich působením. Zakotvuje právo odmítnout práci; o které mají zaměstnanci za to, že ohrožuje zdraví nebo život jejich nebo dalších osob. Deklaruje povinnost zaměstnance dbát o vlastní bezpečnost - zdůrazňuje tak i jeho odpovědnost za tuto bezpečnost, na rozdíl od dosud platné úpravy, která určuje pouze účast na zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

K bodu 80

Ustanovení § 135 odst. 5 je upraveno v souvislosti s přechodem kompetencí.

K bodům 81 a 82

Dozor nad dodržováním předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (ve smyslu čl. 9 Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 155 o bezpečnosti a zdraví pracovníků a o pracovním prostředí č. 20/1989 Sb.), je zajišťován soustavou orgánů státního odborného dozoru a hrazen státem. V této soustavě se připravují v současné době zásadní změny jak v oblasti kompetenční, tak v oblasti koncepce, které mají přispět ke zkvalitnění výkonu státního odborného dozoru. V současných společenskoekonomických podmínkách je neúnosné a neodůvodnitelné udržovat na náklady státu další kontrolu v téže oblasti, navrhuje se proto vypustit dosavadní odst. 3. Právo kontroly odborových orgánů nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci u jednotlivých zaměstnavatelů zůstává zachováno, avšak bude prováděno na náklady odborových orgánů.

K bodu 83

Právní úprava bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se vztahuje vedle zaměstnavatelů - právnických osob i na zaměstnavatele - osoby fyzické. Vzhledem k tomu, že tito zaměstnavatelé se nezřídka podílejí na výkonu práce vedle svých zaměstnanců, je třeba zabezpečit, aby vedle povinností zaměstnavatelů dodržovali sami i povinnosti zaměstnanců v souvislosti s bezpečným výkonem práce.

S rozvojem soukromého podnikání se zvyšuje počet osob, které vykonávají práci, aniž by zaměstnávaly občany v pracovněprávním vztahu; v zájmu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci i těchto osob se ustanovení části druhé hlavy páté vztahují přiměřené i na ně. Tyta osoby mohou vykonávat práci jak samy, tak i za pomoci svého manžela nebo dětí. Proto je uvedená ustanovení nutno přiměřeně použít i pro spolupracujícího manžela a spolupracující děti.

Dosavadní text § 137 se vypouští vzhledem k nové právní úpravě postavení družstev.

K bodu 84

§ 139 je upraven z důvodu přizpůsobení novým společensko-ekonomickým podmínkám. Byly vypuštěny formulace proklamativního charakteru.

K bodu 85

§ 140 je nové formulován z důvodu přizpůsobení se novým podmínkám. Podle současné platné právní úpravy má zaměstnavatel - právnická osoba povinnost zajistit stravování, zatímco zaměstnavatel - fyzická osoba tuta povinnost nemá.Vzhledem k tomu, že je žádoucí, aby zákoník práce stanovil stejné podmínky pro všechny zaměstnavatele, tj. právnické i fyzické osoby, navrhuje se dosavadní povinnost zaměstnavatele zabezpečit stravování nahradit povinností tata stravování umožnit. Tím dojde ke sjednocení úpravy pro všechny zaměstnavatele právnické i fyzické osoby a ta bez ohledu na to, zda vykonávají podnikatelskou činnost či nikoliv.

Bližší podmínky organizace stravování, jeho provádění a financování se pak přenášejí na kolektivní smlouvy čí vnitřní předpis.Vzhledem k daňovým předpisům (zákon o dani z příjmů č. 286/1992 Sb.,ve znění pozdějších předpisů.) se navrhuje vypustit zmocnění uvedené v odst. 2 a zrušit nařízení vlády č.137/1989 Sb., o závodním stravování, které bylo vydáno na základě tohoto zmocnění. Pro zaměstnavatele, kteří mají povahu rozpočtové nebo příspěvkové organizace z hlediska rozpočtových pravidel, se navrhuje až do vydání nové právní úpravy pro tuto oblast toto nařízení vlády ponechat přechodně v platnosti.

K bodu 86

V § 143 odst. 7. se navrhuje převzít úpravu nejvýše možné doby setrvání v pracovním poměru z prováděcího nařízení vlády přímo do ustanovení zákoníku práce a podrobnosti k dohodám o zvýšení kvalifikace nadále v prováděcím nařízení vlády neupravovat.

K bodu 87

V § 143 odst. 2 se přebírá úprava dosud obsažená v prováděcím nařízení vlády; vzhledem k povaze tohoto ustanovení se navrhuje upravit tuto povinnost zákonem.

K bodu 88

V s 143 odst. 8 se rozšiřuje možnost stanovení dalších případů kdy nevzniká povinnost k úhradě nákladů, i na vnitřní předpis.

K bodu 89

Dosavadním zmocněním pro ministerstvo práce a sociálních věcí je toto ministerstvo zmocněno k řešení otázek, které mají být obsahem zákonné úpravy. Proto se navrhuje dosavadní zmocnění vypustit. V případě potřeby změnit vyhlášku č. 19/1991 Sb. však bude třeba použít formy zákona.

K bodu 90

Zmocnění pro vydání seznamů prací a pracovišť zakázaných všem ženám a seznamů prací a pracovišť zakázaných těhotným ženám a matkám do konce devátého měsíce po porodu platí dosud pro ústřední orgány v oboru jejich působnosti v dohodě s ministerstvem zdravotnictví. Vzhledem k tomu, že s postupem transformace ekonomiky se zvyšuje počet hospodářských subjektů, které nemají oborový ústřední orgán a proto, že se jedná o hledisko zdravotní, navrhuje se upravit zmocnění pro vyhlášku ministerstva zdravotnictví.

K bodům 91 až 94

Navrhuje se přizpůsobit právní úpravu noční práce ustanovením Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 171 o noční práci, nebo v současně době se globální zákaz noční práce žen stává závažnou překážkou v zaměstnávání žen nočními pracemi, které ženy mohou vykonávat stejně dobře jako muži bez jakékoliv větší újmy na zdraví. Zákaz noční práce žen se i v našich podmínkách začíná chápat jako diskriminace žen.

K bodu 95

Ustanovení se upravuje - viz odůvodnění k bodu 12.

K bodu 96

Navrhovaná měna se provádí s ohledem na to, že právní předpisy již nerozlišují jednotlivé normy mzdy (tedy ani úkolovou mzdu).

K bodu 97

Zmocnění pro vydání seznamů prací a pracovišť zakázaných mladistvým platí dosud pro ústřední orgány v oboru jejich působnosti v dohodě s ministerstvem zdravotnictví. Vzhledem k tomu, že s postupem transformace ekonomiky se zvyšuje počet hospodářských subjektů, které nemají odvětvový ústřední orgán a že se jedná o hledisko zdravotní; navrhuje se upravit zmocnění k vydání vyhlášky pro ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem hospodářství a ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.

K bodu 98

Ustanovení se upravuje v souvislosti se změnou kompetencí a též proto, že se nadále nepočítá s vypracováváním zásad vlády.

K bodu 99

Zvláštní předpis, který blíže upravoval podmínky a způsob provádění kontrol zaměstnanců (vyhl. FMV č. 135/1983 Sb., o ostraze majetku v socialistickém společenském vlastnictví) byl zrušen.

Na základě poznatků z praxe se navrhuje doplnit § 7 odst. 3 tak, aby oprávnění provádět kontroly a prohlídky zaměstnanců za účelem ochrany majetku zaměstnavatele nemohlo být zneužíváno na úkor základních práv a svobod občana - zaměstnance.

K bodu 100

Jde o terminologickou úpravu.

K bodu 101

Navrhuje se zvýšit rozsah náhrady škody způsobené zaměstnancem z nedbalosti z trojnásobku průměrného měsíčního výdělku na čtyřapůlnásobek průměrného měsíčního výdělku.

V současné době je rozsah náhrady škody způsobené zaměstnancem z nedbalosti limitován trojnásobkem jeho poměrného měsíčního výdělku. Omezení rozsahu náhrady škody má i v současných podmínkách své opodstatnění, nebo i malá nedbalost může způsobit značnou škodu. Navrhovanou úpravou se zvyšuje podíl zaměstnance na úhradě vzniklé škody a v řadě případů ji umožňuje nahradit zcela.

K bodu 102

Navrhovaná úprava reaguje na skutečnost, že jíž nejsou stanovovány maloobchodní ceny.

K bodu 103

V souvislosti s tím, že podle navrhované změny § 185 zaměstnavatel nebude povinen požadovat na zaměstnanci náhradu škody, bude záležet pouze na poškozeném zaměstnavateli, zda vůbec a v jaké výši, bude náhradu škody na zaměstnanci požadovat. Proto se navrhuje pouze stanovit, aby v odůvodněných případech mohl náhradu škody snížit soud.

K bodu 104

Viz odůvodnění k bodu 18 a 143.

K bodům 105 a 108

Navrhuje se, aby zaměstnavatel nebyl povinen požadovat na zaměstnanci náhradu škody, za kterou zaměstnanec odpovídá. Bude záležet pouze na zaměstnavateli, zda náhradu vůbec bude požadovat, popřípadě, zda od vymáhání náhrady nebo její zbylé částí upustí. Ani v jiných právních odvětvích se povinnost požadovat náhradu škody od odpovědného subjektu neukládá.

K bodům 106 a 107

Jde o terminologickou úpravu dosavadního pojmu "vedoucí organizace", přičemž z povahy ustanovení vyplývá, že se nejedná o zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, nebo takový zaměstnavatel nemá nadřízený orgán.

K bodům 109 a 110

Viz odůvodnění k bodu 18

K bodům 111 a 112

Navrhuje se zrušit limity omezující výši náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, které neumožňují, aby zaměstnanci byla hrazena skutečná škoda.

V souvislosti s připravovanou právní úpravou úrazového pojištění lze předpokládat, že po zavedení úrazového pojištěni již problematika odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání nebude v zákoníku práce obsažena. Nároky, které poškozeným zaměstnancům vzniknou do doby zavedení úrazového pojištění, však bude s největší pravděpodobností třeba odškodňovat podle zákoníku práce ještě po několik desetiletí. Z tohoto hlediska je uplatňování jakýchkoli limitů, které by měly alespoň ve svém základu odpovídat průměrné mzdě, velice problematické.

Současný základní limit - 3 000 Kč - průměrné mzdě zdaleka neodpovídá (ve 2. pololetí 1992 průměrná mzda v národním hospodářství činila 5 039 Kč).

K bodu 113

Jde o legislativně-technickou úpravu.

K bodu 114

Navrhuje se vypustit dosavadní zmocnění, které nebylo nikdy využito.

K bodu 115

Výše jednorázového odškodnění pozůstalých byla naposledy upravena s účinností od 1.1.1989.

Navrhuje se proto zvýšit jednorázové odškodnění pozůstalých po zaměstnanci, který zemřel následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolní, a to u dítěte z 8000 Kč na 16 000 Kč, u manžela z 5 000 Kč na 10 000 Kč a u rodičů úhrnně z 5 000 Kč na 10 000 Kč. Uvedené zvýšení má přispět ke zlepšení sociální situace pozůstalých bezprostředně po ztrátě živitele s ohledem na zvýšení životních nákladů. Navrhuje se rovněž, aby další zvýšení bylo možno sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu.

K bodu 116

Navrhuje se, aby v případě, že škoda byla způsobena úmyslně, mohl i zaměstnanec požadovat náhradu ušlého zisku, a to za stejných podmínek, jako zaměstnavatel.

K bodu 117

Navrhovaná úprava § 206 reaguje na skutečnost, že nelze z hlediska ústavnosti nařízením vlády stanovit okruh občanů, na něž se vztahují ustanovení o náhradě škody, a dále, že vzhledem k zvláštním zákonným úpravám nelze ponechat možnost resortním předpisem řešit odchylky od zákoníku práce.

K bodu 118

Dosavadní ustanovení 227 zák. práce upravuje povinnost zaměstnavatele, pro něhož se žák připravoval, uzavřít se žákem pracovní smlouvu a umožnit mu další odborný růst. Toto v podstatě donucovací ustanovení v současné době ztrácí své opodstatnění, neboť pracovní smlouva je projevem svobodné vůle obou stran.

Dohoda o setrvání u zaměstnavatele a povinnost dalšího zaměstnavatele uhradit náklady na vyučení žáka (nebo jejich část),upravená v § 227a, nese s sebou praktické negativní důsledky, nebo v případě skončení pracovního poměru z jiných než taxativně stanovených důvodů v § 227a odst. 4 vede k nemožnosti zaměstnat vyučence s tímto "závazkem".

Vzhledem k tomu, že úprava těchto vztahů nepřísluší zákoníku práce, navrhuje se její vypuštění.

K bodu 119

V souvislosti se změnou státoprávního uspořádání a kompetencemi ústředních orgánů státní správy a s upuštěním od zásad schválených vládou se navrhuje zrušit vyhlášku č. 425/1991 Sb., o odměňování prací konaných mimo pracovní poměr. Věcná úprava odměňování osob činných na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr se zařazuje do ustanovení § 239b.

K bodu 120

Ustanovení § 244 odst. 2 věty čtvrté se vztahovala k původnímu znění § 43, kdy pokud organizace do 15 dnů neodpověděla na návrh pracovníka na skončení pracovního poměru dohodou, platila právní domněnka, že organizace souhlasí a pracovní poměr skončil dnem, který pracovník v návrhu uvedl. Toto ustanovení bylo z § 43 vypuštěna již novelou zákoníku práce provedenou zákonem č. 188/1988 Sb.,navrhuje se proto vypustit i příslušný text § 244 odst. 2.

K bodu 121

V návaznosti na zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a. jiných věcných práv k nemovitostem, je třeba změnit ustanovení § 248 a uvést ho do souladu s tímto zákonem a občanským zákoníkem.

K bodu 122

Dosavadní právní úprava pracovněprávních vztahů při soukromém podnikání občanů v nař. vl. č. 121/1990 Sb. stanovila přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů v případě smrti zaměstnavatele (podnikatele) na dědice. Vzhledem k tomu, že se navrhuje, aby zákoník práce upravoval i pracovněprávní vztahy u zaměstnavatelů - fyzických osob, přejímá se tato úprava do zákoníku práce.

Aby nedocházelo v praxi k porušování ustanovení o přechodu Práv a povinností z pracovněprávních vztahů zejména formou smluvního přechodu, navrhuje se zařadit do zákoníku práce obecné ustanovení o možnosti přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů výlučně v případech stanovených zákonem.

K bodu 123

Jedná se o legislativně technickou úpravu.

K bodu 124

Navrhuje se zrušit institut tzv. zvláštního zapojení, který v podmínkách svobodného soukromého podnikání ztratil své opodstatnění. Jeho účelem bylo vytvořit vhodné právní podmínky pro některé skupiny zaměstnanců (např. taxikáři), což už neodpovídá novému ekonomickému systému.

K bodu 125

Navrhuje se nadále nerozlišovat mezi pracovními poměry sjednanými mezi zaměstnavateli a zaměstnanci a mezi pracovními poměry sjednanými mezi občany. Podle navrhované úpravy se pod pojmem zaměstnavatele budou rozumět právnické i fyzické osoby. S ohledem na další navrhované změny ustanovení zákoníku práce, týkající se pracovního poměru, ztrácí odchylná právní úprava a z ní vyplývající dvojí režim opodstatnění. Navrhovaná právní úprava zaručuje rovné postavení při zaměstnávání občanů pro všechny zaměstnavatele a tím i rovnocenné právní podmínky pra všechny zaměstnance.

K bodu 126

Ustanovení se upravuje v souvislosti s úpravou noční práce.

K bodům 127 a 128

Podmínky pro provádění kontroly nad dodržováním pracovněprávních předpisů jsou dosud stanoveny v § 270a a § 270b zákoníku práce. Toto ustanovení současně uvádí orgány, které kontrolu mohou provádět a stanoví zmocnění pro národní rady, aby tyto orgány v příslušných zákonech určily.Vzhledem k tomu, že zákon č. 9/1991 Sb.; o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti jak určuje orgány, příslušné ke kontrole pracovněprávních předpisů, tak upravuje předmět této kontroly včetně sankcí za porušení pracovněprávních předpisů, navrhuje se s cílem odstranit tuto duplicitu ustanovení o kontrole pracovněprávních předpisů ze zákoníku práce vypustit a ponechat je s určitou úpravou v zákoně č. 9/1991 Sb.

K bodu 129

Stanovení, příslušné organizace zaměstnavatelů a příslušné zájmové organizace družstev na úrovni, federace s ohledem na nové státoprávní uspořádání je neúčelné. To je důvodem návrhu na vypuštění § 271.

K bodům 130, 131 a 132

Zvyšuje se počet zaměstnavatelů, kteří nespadají do působnosti od větvových ústředních orgánů. Rozšiřuje se proto výčet ustanovení zákoníku práce, z nichž vyplývají práva a povinnosti a na které s použijí přiměřeně pracovněprávní předpisy vydané pro zaměstnavatele s obdobnou činností.. Jde o práva a povinností při stanovení nerovnoměrného rozvržení pracovní doby a odchylného stanovení nepřetržitého odpočinku v týdnu, zkrácení odpočinku mezi dvěma směnami, nařízení pracovní pohotovosti a zápočtu pracovní pohotovosti do pracovní doby, práci přesčas pro zaměstnance s nepravidelným nástupem do práce a s nestejnou délkou směn, práce a pracoviště, které jsou zakázané všem ženám, těhotným ženám a matkám do konce devátého měsíce po porodu a dále práce a pracoviště, které jsou zakázány mladistvým a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně konat tyto práce z důvodu přípravy na povolání.

K bodu 133

Navrhuje se zpřesnění dosavadní formulace v návaznost. na úpravy provedené v částí druhé hlavě páté.

K bodu 134

Ustanovení se upravuje vzhledem k tomu, že úprava průměrného výdělku je obsažena v zákoně č.1/1991 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku.

K článku II:

K bodu 1

Navrhuje se vypustit ustanovení a dani ze mzdy, které je právním vývojem překonáno.

K bodu 2

Pro účely zjišťování průměrného výdělku pro účely zjišťování náhrady škody při pracovních úrazech a nemocech z povolání se navrhuje v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpise určit delší rozhodné období, bude-li to pro zaměstnance výhodnější. Protože náhrada za ztrátu na výdělku se v řadě případů poskytuje mnoho let, považuje se takové řešení za nezbytné. Krátké rozhodné období (kalendářní čtvrtletí) může totiž zkreslit výdělek dosahovaný v průběhu roku a zaměstnanec by tím mohl být dlouhodobě poškozen.

K článku III:

Zákon o státních svátcích, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech byl přijat v roce 1951 a od té doby byl několikrát novelizován. V současné době se stává nepřehledným a neodpovídá současnému znění § 91 odst. 1. zákoníku práce, kde je stanoveno, že dny pracovního klidu jsou dny, na které připadá nepřetržitý odpočinek pracovníka v týdnu a svátky, zatímco podle § odst. 2 zák. č. 93/1951 Sb. jsou ostatními dny pracovního klidu vedle nedělí dny taxativně v tomto ustanovení uvedené. Tento nesoulad způsobuje v praxi značné problémy, zejména při posuzováni definice svátků s dopady do mzdové oblasti.

K článku IV:

V souvislosti s vypuštěním ustanovení o kontrole pracovněprávních předpisů ze zákoníku práce a ponecháním úpravy této kontroly v zákoně č. 9/1991 Sb., se navrhuje upravit v tomto zákoně komplexně problematiku kontroly pracovněprávních předpisů včetně mzdových. Vynětí mzdových předpisů z předmětu kontroly, prováděné úřady práce, se neukázalo jako vhodné, nebo při realizaci politiky zaměstnaností nemohly tyto úřady kontrolovat dodržování mzdových předpisů, např. ustanovení o průměrném výdělku při výpočtu hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti. Zachovává se však oddělená kontrola dodržováni předpisů o bezpečnosti práce, bezpečností technických zařízení a ochrany zdraví při práci, která přísluší orgánům státního odborného dozoru. Ze zákoníku práce se přejímá ustanovení o provádění kontroly v zařízeních ozbrojených sil a ozbrojených sborů v resortech obrany, vnitra a spravedlnosti.

K článku V:

Zákon č. 122/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, s ustanovením § 27a zpochybnil ustanovení § 480 obchodního zákoníku o přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na nabyvatele při prodeji podniku jednou smlouvou (smlouvou o prodeji podniku). Vzhledem k tomu, že otázky přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů je nezbytné řešit jednoznačně v zájmu právní jistoty účastníků pracovněprávního vztahu, navrhuje se provést přímou novelu zákona o konkursu a vyrovnání tak, aby ustanovení § 27a nevzbuzovalo pochybnosti.

K článku VI:

V článku VI, který má charakter přechodného ustanovení., se navrhuje úprava nároků ze zrušených nebo měněných ustanovení zákoníku práce.

Dosavadními předpisy, to znamená předpisy, které platily do účinnosti této novely zákoníku práce, se řídi např. nárok na odstupné, dohody o zvýšení kvalifikace, závodní stravování u zaměstnavatelů, kteří mají povahu rozpočtové nebo příspěvkové organizace,dohody podle §227a odst. 1 i povinnost zaměstnavatele podle § 227a odst. apod. V případech, kdy nároky z pracovněprávních vztahů vznikly ještě před účinností novely zákoníku práce, budou přetrvávat i po datu účinnosti novely. Jde např. o výši škody způsobené z nedbalosti.

K článku VII:

V souvislosti. s návrhem novely zákoníku práce se navrhuje též zrušit některé právní předpisy.

K článku VII:

Navrhuje se zmocnit předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu, aby vydal úplné znění zákoníku práce, a ta vzhledem k potřebám praxe.

K článku IX:

Navrhuje se stanovit účinnost zákona dnem 1. ledna 1994, s výjimkou ustanovení o stravování, jehož účinnost se navrhuje od 1. dubna 1994 a ustanovení o zrušení výnosu federálního ministerstva paliv a energetiky o době osobní očisty horníků po skončení práce v podzemí, jehož účinnost se navrhuje až k 1. lednu 1995 tak, aby bylo možno bližší podmínky týkající se stravování a otázky řešené výnosem převzít do kolektivní smlouvy.