Novela zák. o pojistném na soc. zabezpečení

K čl. I

K bodu 1:

Provádí se legislativní úprava vyplývající ze vzniku České republiky.

K bodu 2:

Novelou tohoto ustanovení se zajišťuje povinnost platit pojistné též z příjmů dodatečně vyplácených po skončení zaměstnání (např. prémie nebo podíly na hospodářských výsledcích organizace).

K bodům 3 a 4:

Povinnost platit pojistné se u osob samostatně výdělečně činných i u spolupracujících osob upravuje nově a odvozuje se od účasti na důchodovém zabezpečení (při splnění podmínek povinné) a od účasti na nemocenském pojištění (účast dobrovolná).

K bodům 5 až 8:

Zpřesňují se formulace, pokud jde o okruh nezapočitatelných příjmů do vyměřovacího základu. Odchodné se přesouvá ze systematických důvodů do § 25.

Navrhuje se do vyměřovacího základu pro stanovení pojistného nezahrnovat příjmy, které byly zaměstnanci poskytnuty za dobu před vznikem jeho nemocenského pojištění, neboť tímto způsobem dochází k jeho neodůvodněnému zvýšení.

K bodům 9 a 10:

Dosavadní právní úprava stanovení ročního vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti bude platit pro pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Protože pojistné na nemocenské pojištění se nebude platit ročně, ale měsíčně, nebude se tento roční vyměřovací základ používat pro stanovení tohoto pojistného.

V dosavadní úpravě není přihlédnuto k tomu, že částka maximálního ročního vyměřovacího základu 486.000 Kč by měla odpovídat příjmu dosaženému z výkonu samostatné výdělečné činnosti v celém kalendářním roce. Navrhuje se proto tuto částku úměrně snížit za dobu, kdy samostatná výdělečná činnost nebyla po celý kalendářní měsíc (měsíce) vykonávána.

K bodu 11:

Ustanovení zabraňuje tomu, aby při zúčtování záloh na pojistné byla brána v úvahu i období kalendářního roku, v nichž u osoby samostatně výdělečně činné či spolupracující osoby netrvalo (zaniklo) důchodové zabezpečení, a to výslovným stanovením, že se přihlíží jen k období, v němž důchodové zabezpečení trvalo.

Pro určení výše pojistného na nemocenské pojištění se navrhuje vycházet z měsíčního vyměřovacího základu pro stanovení zálohy na pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti s tím, že nemocenské pojištění bude těmi, kdo se dobrovolně k tomuto pojištění přihlásí, placeno jako pojistné, nikoli formou zálohy.

K bodu 13:

Vzhledem k povinnosti osoby samostatně výdělečně činné podat v návaznosti na podání daňového přiznání ve stanovené lhůtě přehled o úhrnu záloh na pojistné se v tomto ustanovení váže lhůta k žádosti o prodloužení rozhodného období na datum předložení uvedeného přehledu.

K bodu 14:

Dosavadní sazbu příspěvku na státní politiku zaměstnanosti stanovenou v § 7 odst.1 se navrhuje snížit z dosavadních 4% na 3%, neboť dosavadní vývoj nezaměstnanosti (a tím i nákladů v této oblasti) i vývoj předpokládaný v roce 1994 je příznivější, než byl při stanovování výše příspěvku roku 1992. Příjmy v roce 1994 by při ponechání sazby 4% vyměřovacího základu činily cca 12 mld Kč, tedy o 3,2 mld. více než výdaje, které mají být z příspěvku hrazeny. Na plné pokrytí předpokládaných výdajů na státní politiku zaměstnanosti plně postačí částka 8,9 mld. Kč, která odpovídá navrhované sazbě ve výši 3% vyměřovacího základu, z toho 2,25% bude hradit zaměstnavatel a 0,75% zaměstnanec. Uvedená změna sazby u příspěvku na státní politiku zaměstnanosti se projevuje též změnou celkové sazby pojistného.

K bodu 15:

V případě úmrtí osoby samostatně výdělečně činné se umožňuje doplacení dlužného pojistného, což ovlivní vznik nároku na dávky sociálního zabezpečení, neboť bude splněna podmínka zaplacení pojistného za celou dobu účasti na důchodovém zabezpečení.

K bodům 16 až 23:

Do ustanovení se promítá změna v oddělení pojistného na nemocenské pojištění od záloh a doplatku pojistného na důchodové zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a provádějí se zpřesnění znění těchto ustanovení.

Dále se provádějí formulační úpravy v návaznosti na změny v předchozích ustanoveních, včetně odkazů, poznámek pod čarou.

K bodům 24 až 26:

Navrhuje se sjednotit splatnost pojistného (záloh na pojistné) osob samostatně výdělečně činných s ostatními plátci pojistného (zaměstnanci a zaměstnavatelé), s cílem odstranit dosavadní dvouměsíční rozdíl v platbě pojistného, dosud osobami samostatně výdělečně činnými placeného do 20.dne měsíce předcházejícího měsíci, na který se platí, oproti ostatním plátcům pojistného, kteří platí po uplynutí měsíce, na který je platba určena. Současně se upřesňují některé lhůty splatnosti pojistného a záloh.

K bodu 28:

Pro placení pojistného na nemocenské pojištění se stanovuje stejný režim jaký platí pro zálohy na pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

K bodům 29 až 32, 36 a 37:

Provádějí se úpravy navazujících ustanovení včetně změn odkazů a změn terminologických.

K bodu 33:

Stanoví se pořadí, v jakém se započítávají došlé platby na dlužné pojistné a ostatní splatné závazky; přitom se vychází analogicky ze zákona o správě daní a poplatků (§ 59 zákona č.337/1992 Sb.).

K bodu 34:

Pro osoby samostatně výdělečně činné, které nejsou povinny podle daňových předpisů podávat daňové přiznání, je nezbytné stanovit lhůtu ke splnění povinností podle tohoto zákona (např. předložit přehled o úhrnu záloh na pojistné za rozhodné období).

K bodu 35:

Příslušníkům ozbrojených sil vyslaných v rámci jednotky mírových sil mimo území České republiky je v současné době vedle platu v Kč poskytován příspěvek v zahraniční měně podle směrnice ministerstva obrany, a to z prostředků Organizace spojených národů, kterými se hradí náklady spojené s vysláním těchto příslušníků do mírové operace. Návrh novelizace zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, předpokládá, že uvedeným příslušníkům se bude místo příspěvku poskytovat v zahraniční měně zvláštní příplatek, kterým budou oceněna rizika ohrožení života a zdraví spojená s působením v jednotkách mírových sil v bojových podmínkách. Návrh na vyloučení tohoto zvláštního příplatku z vyměřovacího základu pro výši pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti lze pokládat nejen za právní potvrzení současného stavu, ale je odůvodněn i účelem a zdroji, z nichž se bude zvláštní příplatek hradit.

K bodu 38:

Zrušuje se ustanovení, které omezovalo účinnost zákona jen na rok 1993.

K čl. II

K bodu 1, 4, 5, 7 a 46:

Provádějí se legislativní úpravy vyplývající ze vzniku České republiky.

K bodu 2:

Navrhuje se, aby občané vykonávající nezávislé povolání byli považováni za osoby samostatně výdělečně činné za stejných podmínek jako občané vykonávající uměleckou nebo jinou tvůrčí činnost na základě autorského zákona. Podle dosavadní právní úpravy se občané vykonávající nezávislé povolání, které není živností ani podnikáním podle zvláštních předpisů, považují za osoby samostatně výělečně činné, pokud tuto činnost vykonávají soustavně. Přitom právní předpis nestanoví, co se rozumí "soustavným výkonem" činnosti, a proto je jeho posuzování v praxi obtížné.

K bodu 3:

V ustanovení je nezbytné dosud souhrnné označení "sociální zabezpečení" nahradit v souladu se změnou vyplývající z dobrovolné účasti osob samostatně výdělečně činných na nemocenském pojištění. Spolupracující osoby osob samostatně výdělečně činných jsou účastny důchodového zabezpečení a nemocenského pojištění za stejných podmínek jako osoby samostatně výdělečně činné.

K bodu 6:

Pro účely důchodového zabezpečení se podle dosavadní právní úpravy hodnotí jako doba zaměstnání jen doba, po kterou trvala účast této osoby na nemocenském pojištění. Vzhledem k navrhované dobrovolné účasti těchto osob na nemocenském pojištění je třeba hodnotit činnost těchto osob jako zaměstnání ve vazbě na účast na důchodovém zabezpečení, která je pro tyto osoby nadále povinná.

K bodům 8 až 11, 13, 30 až 34:

V návaznosti na změny jiných právních předpisů se provádějí některé změny legislativnětechnické povahy a některá upřesnění, včetně změn odkazů a nových názvů některých orgánů a organizací.

K bodům 12, 14, 23 a 49:

Navrhuje se doplnit zákon o sociálním zabezpečení o nový § 73b. V tomto ustanovení se vymezují případy, kdy se za sociální péči ve smyslu zákona o sociálním zabezpečení bude považovat i ústavní zdravotní péče. Jde o případy, kdy zdravotní stav občana je natolik stabilizován, že nevyžaduje další pobyt v lůžkovém zdravotnickém zařízení a zdravotní péče by mu mohla být poskytována formou péče ambulatní, avšak jeho sociální situace vyžaduje poskytování ústavní sociální péče nebo pečovatelskou službu a tyto služby mu nemohou být poskytovány z důvodu jejich nedostatečné kapacity.

Z předpisů o sociálním zabezpečení vyplývá, že občan musí o poskytnutí sociální péče požádat nebo s jejím poskytováním souhlasit. Proto pokud občan nesouhlasí s poskytováním sociální péče ve zdravotnickém zařízení, nemůže být jeho další pobyt ve zdravotnickém zařízení považován za sociální péči, ale podle příslušných zdravotnických předpisů (čl. VII) bude považován za zdravotní péči na vlastní žádost za plnou nebo částečnou úhradu.

Navrhovaný § 73b odst.2 stanoví rozhodující okamžik, od kterého bude pobyt občana ve zdravotnickém zařízení považován za sociální péči. Tímto okamžikem je den následující po dni, kdy občanu bylo doručeno rozhodnutí příslušného orgánu sociálního zabezpečení, že sociální péči je mu možno poskytovat jen ve zdravotnickém zařízení, s ohledem na nedostatečnou kapacitu zařízení sociální péče. Stanovení dne, od kterého se pobyt občana ve zdravotnickém zařízení považuje za ústavní péči, je významné pro stanovení povinnosti občana hradit zdravotnickému zařízení část nákladů za tento pobyt. Od tohoto dne vzniká povinnost hradit část nákladů za pobyt občana ve zdravotnickém zařízení též příslušnému orgánu sociálního zabezpečení.

V návaznosti na stanovenou povinnost orgánu sociálního zabezpečení hradit část nákladů za poskytování sociální péče ve zdravotnickém zařízení se doplňují povinnosti zdravotnických zařízení v oblasti sociální péče o oznamovací povinnost v případě přerušení nebo skončení poskytování sociální péče ve zdravotnickém zařízení.

Navrhuje se, aby výše úhrady za poskytování sociální péče ve zdravotnickém zařízení, vzhledem k jejím možným změnám byla stanovena vyhláškou ministerstva práce a sociálních věcí vydanou po dohodě s ministerstvem zdravotnictví. Předpokládá se, že úhrada bude činit za jednoho občana 300 Kč denně. Z této částky bude občan hradit 55 Kč denně a příslušný orgán sociálního zabezpečení 245 Kč denně.

K bodům 15 až 29 a 35 až 38:

Vypouštějí se ustanovení, která jsou obsažena v zákoně č.582/1991 Sb. a dále se stanoví, že dávkami se ve společných ustanoveních rozumí dávky sociální péče; úpravu týkající se dávek důchodového zabezpečení obsahuje rovněž zákon č. 582/1991 Sb. Organizace a provádění sociálního zabezpečení vojáků z povolání bude komplexně upravena v zákoně č. 582/1991 Sb. na základě změn obsažených v článku III.

K bodům 39 a 40:

Vzhledem k zásadním změnám v účasti osob samostatně výdělečně činných na důchodovém zabezpečení a nemocenském pojištění se celá část šestá zákona dosud upravující sociální zabezpečení těchto osob navrhuje v novém znění. Přitom pro účast těchto osob na důchodovém zabezpečení se navrhuje zachovat podmínky, jaké dosud platí pro jejich účast na nemocenském pojištění.

Účast na důchodovém zabezpečení je při splnění podmínek u osob samostatně výdělečně činných i spolupracujících osob povinná, s výjimkou osob,které jsou účastny důchodového zabezpečení již z jiného důvodu nebo jsou poživateli starobního nebo invalidního důchodu.

V dosud platné právní úpravě není upraven zánik nemocenského pojištění,a tím ani důchodového zabezpečení v případě, kdy osoba samostatně výdělečně činná sice přerušila výkon samostatné výdělečné činnosti na delší časové období, ale sama se z pojištění neodhlásila. Ponechání takové osoby v důchodovém zabezpečení by bylo v rozporu s obecnou podmínkou účasti na něm, t.j., že samostatná výdělečná činnost je vykonávána nebo provozována. Proto se upravuje zánik důchodového zabezpečení v těchto případech.

Účast na nemocenském pojištění se navrhuje u osob samostně výdělečně činných stanovit jako dobrovolnou s tím, že přihlásit se k nemocenskému pojištění může jen osoba účastná důchodového zabezpečení osob samostatně výdělečně činných. Upravují se podmínky vzniku i zániku nemocenského pojištění a stanovuje se nově okruh dávek z tohoto pojištění. Tento okruh je užší než dosud (pouze nemocenské a peněžitá pomoc v mateřství), neboť nárok na přídavky na děti, podporu při narození dítěte a pohřebné se u těchto osob navrhuje nevázat na účast na nemocenském pojištění. Důvodem je skutečnost, že náklady na uvedené dávky nejsou uhrazovány z vybíraného pojistného na nemocenské pojištění, nýbrž z jiných zdrojů státního rozpočtu.

K bodům 41 až 45:

Navrhuje se zvýšit částku zaopatřovacího příspěvku, t.j. dávky poskytované na nezaopatřené dítě a manželku vojáka, popřípadě další oprávněné odkázané výživou v době jeho základní (náhradní) vojenské služby nebo civilní služby. Výši příspěvku se navrhuje zvýšit u dítěte z 500 Kč na 680 Kč a u ostatních oprávněných ze 750 Kč na 910 Kč. Dosavadní výše příspěvku byly stanoveny v roce 1991 a v souvislosti s růstem životních nákladů došlo za uplynulé období ke značnému poklesu reálné hodnoty této dávky. Výši příspěvku se navrhuje odvozovat od částky životního minima stanovené jako potřebné na úhradu nákladů na výživu a ostatní osobní potřeby, platné podle současné právní úpravy, a sice 2/3 této částky (u dávky dítěte 2/3 částky platné pro dítě do 6 let a u ostatních oprávněných 2/3 částky platné pro občana staršího 15 let, který není nezaopatřeným dítětem). Dále se v souvislosti se zvýšením nájemného od 1. ledna 1994 zvyšuje o 200 Kč příspěvek na úhradu za užívání bytu.

K bodu 47:

Navrhuje se vypustit ustanovení o odstranění tvrdosti zákona, neboť příslušná právní úprava je nyní celá obsažena v zákoně ČNR č.582/1991 Sb. a ustanovení specifikující příslušníky ozbrojených sborů, které je vzhledem k bodu 28 rovněž nadbytečné.

K čl. III

K bodům 1 až 4, 8, 11, 12, 19 až 28, 38, 39, 41 a 42:

Vzhledem ke změnám obsaženým v některých jiných právních předpisech a v souvislosti se vznikem České republiky se provádějí úpravy navazujících ustanovení, včetně změn odkazů a úprav vyplývajících ze změn názvů některých orgánů a organizací, popřípadě úprav prováděných tímto zákonem.

K bodu 7:

Působnost České správy sociálního zabezpečení se rozšiřuje o povolování změny pobytu práce neschopného občana při jeho odjezdu do ciziny.

K bodu 9:

Řeší se příslušnost k výplatě dávek dosud poskytovaných z titulu nemocenského pojištění osobám samostatně výdělečně činným.

K bodu 10:

Účelem tohoto ustanovení je zejména zajistit poskytování dávek nemocenského pojištění zaměstnancům těch organizací, které své povinnosti neplní. Je samozřejmé, že plněním povinností okresní správou sociálního zabezpečení za organizace, nebude organizace zbavena uložených sankcí, ani okresní správa sociálního zabezpečení možnosti tyto sankce ukládat (jedná se zejména o pokuty). Možnost, aby okresní správy sociálního zabezpečení plnily některé úkoly organizací, se upravuje i pro oblast důchodového zabezpečení. Půjde zejména o případy, kdy organizace nemá právního nástupce a je nutno vyhotovit na podkladě mzdových podkladů evidenční list důchodového zabezpečení.

Dále se upravuje působnost okresní správy sociálního zabezpečení vydávat příslušná potvrzení tam, kde se pro nárok na některé dávky zjišťuje příjem osob samostatně výdělečně činných, za který se považuje jejich měsíční vyměřovací základ.

K bodu 13:

Řeší se místní příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení u osob samostatně výdělečně činných, které nemají trvalý pobyt na území České republiky, dosud nestanovená.

K bodu 14:

V návaznosti na změnu zákona o sociálním zabezpečení (vypuštění § 144) se upřesňuje, že okresní správy sociálního zabezpečení posuzují zdravotní stav i u příslušníků ozbrojených sil.

K bodu 15:

Nově se stanovuje příslušnost a rozsah činnosti orgánů ozbrojených sil v důchodovém zabezpečení, která byla dosud částečně upravena v zákoně o sociálním zabezpečení a částečně v tomto zákoně, včetně možnosti odstraňování tvrdosti zákona.

K bodům 16 až 18:

Navrhovaný § 11a upravuje poskytování informací o údajích, s kterými disponují orgány sociálního zabezpečení. Obecná právní úprava obsažená v zákoně č.256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech, se nevztahuje na způsob nakládání s těmito údaji orgány sociálního zabezpečení, vzhledem k tomu, že kromě registru rodných čísel orgány sociálního zabezpečení nepracují se soubory údajů s charakterem informačního systému.

V souvislosti s touto úpravou se doplňuje i úprava způsobu nakládání se zobecněnými údaji pracovních orgánů sociálního zabezpečení, obdobně jako je tomu např. v zákoně ČNR č.337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, pokud jde o pracovníky finančních orgánů.

K bodu 29:

Výčet údajů, které musí obsahovat hlášení o zaměstnávání důchodců, se rozšiřuje o údaj, zda důvod byl upraven z důvodu jediného zdroje příjmů. Hlášení o poživatelích invalidního důchodu zasílá organizace přímo okresní správě sociálního zabezpečení, která nemá k dispozici údaje o tom, zda jde o důvod upravený z důvodu jediného zdroje příjmu a nemůže proto posoudit, zda by hlášení nemělo být postoupeno České správě sociálního zabezpečení k odnětí tohoto zvýšení.

K bodu 30:

Vzhledem k doplnění orgánů ozborojených sil, jejichž organizace a provádění sociálního zabezpečení jsou upraveny v tomto zákoně, o orgány ministerstva obrany (dosud se postupovalo podle zákona o sociálním zabezpečení), se navrhuje uvést ustanovení v novém znění.

K bodu 31:

Povinnosti osob samostatně výdělečně činných účastných důchodového zabezpečení se upravují nově především vzhledem ke změně vyplývající ze zrušení odvozování účasti na důchodovém zabezpečení z účasti na nemocenském pojištění. Provedena byla rovněž některá zpřesnění, pro přehlednost se ustanovení stanovuje celé v novém znění.

K bodu 37:

Nově se řeší v tomto zákoně příslušnost u podání žádosti o dávku důchodového zabezpečení vojáka z povolání (dřívějšího vojáka z povolání), dosud řešená v zákoně o sociálním zabezpečení.

K bodu 40:

Zpřesňuje se ustanovení o příslušnosti k výplatě důchodu při souběhu nároků na uvedené důchody.

K bodu 43:

K jednání posudkových komisí ministerstva lze přizvat občany a zástupce právnických osob, lze-li od nich očekávat, že přispějí k objasnění závažných okolností důležitých pro posudkový závěr. Obdobně mají tuto možnost ve smyslu obecných předpisů o správním řízení i lékaři okresní správy sociálního zabezpečení. Navrhuje se vypustit povinnost mlčenlivosti pro tyto osoby přizvané k jednání.

K bodu 44:

Z důvodu procesní ekonomie se svěřuje správám sociálního zabezpečení oprávnění nevymáhat malé částky.

K čl. IV

Osoba samostatně výdělečně činná se může vzhledem ke skutečnosti, že její účast na nemocenském pojištění je dobrovolná, ocitnout v době pracovní neschopnosti nebo péče o dítě v sociálně tíživé situaci, neboť nebude mít v případě nesplnění účasti na nemocenském pojištění nárok na nemocenské a peněžitou pomoc v mateřství. Toto riziko si musí osoba samostatně výdělečně činná zvážit, neboť pro případ, že by se jen z důvodu neúčasti na nemocenském pojištění ocitla v hmotné nouzi, nebude pro účely dávek sociální péče považována za sociálně potřebnou.

K čl. V

Do zákona o zaměstnanosti se promítá rozdělení sociálního zabezpečení u osob samostatně výdělečně činných na povinné důchodové zabezpečení a dobrovolné nemocenské pojištění s tím, že se vychází z těchto důvodů ze splnění podmínky účasti této osoby na důchodovém zabezpečení.

K čl. VI

K bodu 1:

Zákon ČNR č. 114/1988 Sb., o působnosti orgán ČSR v sociálním zabezpečení, se doplňuje o novou působnost okresních úřadů, v souvislosti se změnou zákona o sociálním zabezpečení v čl.II (§ 73b, § 93a a § 177a odst.3).

Podle § 26 odst.6 nařízení vlády ČR č.216/1992 Sb., kterým se vydává Zdravotní řád a provádějí některá ustanovení zákona ČNR č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, je zdravotnické zařízení povinno včas informovat okresní úřad podle místa trvalého pobytu občana o rozhodnutí propustit z ústavní péče občana, který vzhledem ke svému zdravotnímu stavu není schopen obejít se bez pomoci další osoby a další péče přitom není o něho zajištěna. Na základě této informace bude okresní úřad posuzovat potřebu sociální péče a pokud poskytnutí sociální péče bude nezbytné, zajistí její poskytování v zařízeních, která spravuje nebo zprostředuje její poskytnutí v zařízeních jiných orgánů sociálního zabezpečení nebo obcí.

Pokud z důvodu nedostatečné kapacity zařízení sociální péče nelze sociální péči zajistit v těchto zařízeních, vydá rozhodnutí o poskytování sociální péče ve zdravotnickém zařízení. Součástí rozhodnutí je též úhrada nákladů. V zájmu právní jistoty občana se navrhuje, aby rozhodnutí bylo vydáno ve správním řízení, s odchylkami dále uvedenými.

Pokud by příjem občna nepostačoval k zaplacení úhrady za poskytování sociální péče ve zdravotnickém zařízení v plné výši z toho důvodu, že např. vedle této úhrady je občan povinen platit nájemné, výživné apod., může požádat o poskytnutí dávky sociální péče z důvodu sociální potřebnosti. Zákon ČNR č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, umožňuje, aby za sociálně potřebného mohl být považován i občan, jehož příjem je vyšší než částky životního minima, jestliže nezbytné náklady na zajištění jeho výživy a ostatních základních osobní potřeb a nezbytné náklady na domácnost jsou odůvodněně vyšší a občan nemůže uhradit tyto náklady vlastním přičiněmím. Podle zákona ČNR č.114/1988 Sb. rozhodují o posktnutí dávek sociální péče z důvodu sociální potřebnosti obce a pověřené obecní úřady. Navrhuje se, aby o poskytování těchto dávek občanům, kterým je poskytována sociální péče ve zdravotnických zařízeních, rozhodoval okresní úřad. Důvodem této změny je, že o poskytování sociální péče této zvláštní skupině občanů by se měl starat jeden orgán sociálního zabezpečení. Okresní úřad již bude znát sociální situaci občana a rozhodnutí o případném poskytnutí dávky bude rychlejší a bude tak zajištěna platba pro zdravotnické zařízení.

Dále ze změny zákona o sociálním zabezpečení vyplývá pro okresní úřad povinnost hradit část nákladů za poskytování sociální péče ve zdravotnickém zařízení. Proto se působnost okresního úřadu doplňuje o tyto úhrady.

K bodům 2 a 3:

Tato ustanovení upravují některé odchylky od obecných předpisů o správním řízení.

Obdobně jako u jiných jednorázových dávek sociální péče se navrhuje, aby i při poskytování jednorázové dávky sociální péče občanu umístěnému ve zdravotnickém zařízení se na rozhodování o této dávce nevztahovalo správní řízení.

Z důvodu opertivnosti řízení o poskytování sociální péče občanům umístěným ve zdravotnickém zařízení se navrhuje, aby v tomto řízení okresní úřad vydal rozhodnutí do 14 dnů ode dne následujícího po dni, kdy mu byla doručena informace zdravotnického zařízení, že občan, o kterého další péče není zajištěna, má být z tohoto zařízení propuštěn.

Dále se navrhuje odejmout odkladný účinek odvolání v této věci. Povinnost občana platit úhradu tak vznikne bez ohledu na podané odvolání.

Zdravotnickému zařízení, v němž je občan umístěn, se přiznává postavení účastníka řízení, neboť je nutno zajistit jeho informovanost o průběhu tohoto řízení.

Pokud v průběhu tohoto řízení občan písemně prohlásí, že nesouhlasí s poskytováním sociální péče ve zdravotnickém zařízení, okresní úřad řízení zastaví. Tuto situaci pak dále řeší novela zákona o péči o zdraví lidu (čl. VII).

K čl. VII

V souvislosti se změnou předpisů o sociálním zabezpečení (čl.II a čl. VI) je třeba též novelizovat zákon č.20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. Pokud občan nebude souhlasit s poskytováním sociální péče ve zdravotnickém zařízení, nelze jeho další pobyt ve zdravotnickém zařízení považovat za sociální péči. Další péče ve zdravotnickém zařízení mu bude poskytována za plnou nebo částečnou úhradu.

K čl. VIII

Osoby samostatně výdělečně činné, které jsou účastny nemocenského pojištění, zaplatí ještě do 20.prosince 1993 zálohu na pojistné na leden 1994. Proto se jim umožňuje odhlásit se z nemocenského pojištění nejdříve od 1. února 1994. Vzhledem k tomu, že se navrhuje přechod na placení pojistného pozadu (na měsíc únor 1994 bude možno pojistné zaplatit až do 8. března 1994), umožňuje se podat odhlášku z nemocenského pojištění s datem zániku tohoto pojištění k 31. lednu 1994 zpětně až do 28.února 1994. Pokud se osoba samostatně výdělečně činná odhlásí z nemocenského pojištění po 28.únoru 1994, zanikne její nemocenské pojištění podle obecné právní úpravy (§ 145d zákona o sociálním zabezpečení).

Osoby samostatně výdělečně činné, které budou dobrovolně nemocensky pojištěny, budou platit z měsíčního vyměřovacího základu pojistné na nemocenské pojištění a nikoliv zálohy na pojistné. Proto zálohu na pojistné, placenou podle právní úpravy platné před 1. lednem 1994, je třeba považovat již za pojistné, neboť za rok 1994 se již nebude provádět zúčtování té části, která byla určena na nemocenské pojištění, ale zúčtovávat se bude jen ta, která byla určena na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

Doba tří kalendářních měsíců uvedená v § 145f odst.3 písm.c) zákona o sociálním zabezpečení začne plynout nejdříve od 1.února 1994, neboť záloha na pojistné na leden 1994 musí být podle dosud platné právní úpravy zaplacena do 20.prosince 1993 (je proto i vymahatelná a její nezaplacení musí být penalizováno).

Rozhodné období osoby samostatně výdělečně činné se podle tohoto zákona určuje i za dobu před 1.lednem 1994. Je-li rozhodným obdobím osoby samostatně výdělečně činné (spolupracující osoby) doba před 1.lednem 1994, je vyměřovacím základem úhrn měsíčních vyměřovacích základů pro zálohy na pojistné na sociální zabezpečení. Tímto způsobem se zajišťuje, aby dávky nemocenského pojištění, na které vznikne osobě samostatně výdělečně činné nárok po 31.prosinci 1993, byly stanoveny z rozhodného období a vyměřovacího základu určeného navrhovanou úpravou.

V přechodném ustanovení se řeší též odchylný způsob stanovení ročního vyměřovacího základu pro pojistné na rok 1993 u osob samostatně výdělečně činných, u kterých netrvalo nemocenské pojištění celý rok, i když je samostatná výdělečná činnost celý rok vykonávána.

Osobě samostatně výdělečně činné, které zanikne důchodové zabezpečení z důvodu, že se odhlásila ze zabezpečení, poněvadž v předchozím roce dosáhla v průměru na měsíc nižšího příjmu než odpovídá polovině minimální mzdy, se umožňuje zúčtovávat zaplacené zálohy s částí příjmů připadající na období, v němž byly zálohy placeny. Stejný postup se navrhuje i pro osoby samostatně výdělečně činné, které byly povinny platit pojistné na sociální zabezpečení do července 1993, a poté se mohly z pojištění odhlásit. Jde o osoby, které samostatnou výdělečnou činnost zahájily v roce 1993 a vykonávají ji vedle jiného zaměstnání anebo jsou poživateli starobního nebo invalidního důchodu a za rok 1993 nesplní podmínku účasti na nemocenském pojištění osob samostatně výdělečně činných.

K čl. IX

V souvislosti s rozšířením působnosti České správy sociálního zabezpečení o povolování změny pobytu práce neschopného občana při jeho odjezdu do ciziny (čl. III bod 7) je třeba vypustit ustanovení § 5 odst.3 vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí č.31/1993 Sb., o posuzování dočasné pracovní neschopnosti pro účely sociálního zabezpečení, podle kterého tato působnost náležela ošetřujícímu lékaři.