Novela zák. o nemocenském pojištění zaměstnanců, ...

K čl. I

K bodu 1:

Výčet dalších osob účastných nemocenského pojištění se aktualizuje v návaznosti na jiné právní předpisy.

K bodu 2:

Některé organizační složky organizací (zaměstnavatelů), které nemají sídlo na území České republiky, nemusí být zapsány v obchodním rejstříku a přitom by též měly být vytvořeny předpoklady pro účast jejich zaměstnanců na nemocenském pojištění. Proto se navrhuje, aby i v případě, že taková organizační složka je v České republice zapsána v jiném než obchodním rejstříku nebo je vedena v jiné příslušné evidenci, byla podmínka, že zaměstnavatel má sídlo na území České republiky, považována za splněnou.

K bodu 3:

Navrhuje se vyjmout z nemocenského pojištění též cizí státní příslušníky, kteří jsou podle cizího práva, t.j. většinou podle práva sídla zaměstnavatele, pracovně činni na území České republiky. V souvislosti s podnikatelskou aktivitou zahraničních firem v České republice se častěji začíná používat i cizího práva, což umožňuje § 16 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Použití cizího práva pak způsobuje nejasnost, o jaký právní vztah se jedná a zda lze tento vztah podřadit pod instituty českého práva. Účast na nemocenském pojištění by zakládal, pokud jde o pracovní poměr, jen pracovní poměr uzavřený podle tuzemského práva, t.j. podle zákoníku práce; pracovněprávní vztahy sjednané se zahraničními zaměstnavateli podle cizího práva by tedy u těchto osob nezakládaly nemocenské pojištění podle zákona č.54/1956 Sb.

K bodu 4:

Jedná se o legislativní zpřesnění; příjem z jiného zaměstnání, než z kterého je uplatňován nárok na nemocenské, tedy nebude překážkou nároku.

K bodu 5:

Současné omezení denního vyměřovacího základu částkou 190 Kč neodůvodněně znevýhodňuje v nemocenském pojištění osoby s příjmem vyšším než činí průměrná mzda, způsobuje zhoršování relace maximálního nemocenského k průměrné hrubé měsíční mzdě a značně zaostala za mzdovým vývojem. Hranice 190 Kč se již týká 40% zaměstnanců. Zatímco maximální měsíční nemocenské činilo v roce 1957 2348 Kč, což představovalo 184% průměrné měsíční hrubé mzdy, v roce 1985 toto nemocenské činilo 2935 (t.j. 101,2% průměrné měsíční hrubé mzdy) a v roce 1992 toto nemocenské činilo 3522 Kč (t.j. 75,5% průměrné měsíční hrubé mzdy), pak v roce 1993 maximální nemocenské činí 3990 Kč, což je 70,1% průměrné měsíční hrubé mzdy.

Proto se navrhuje zvýšení horní hranice denního vyměřovacího základu pro stanovení nemocenského ze současných 190 Kč na 270 Kč. Tímto opatřením dojde ke zvýšení nemocenského u té části zaměstnanců, u níž vzhledem k výši výdělků a jejich dalšímu růstu dochází ke stále většímu rozdílu mezi příjmem z výdělečné činnosti a výší nemocenského.Maximální nemocenské tak od 1.ledna 1994 bude činit cca 5660 Kč, t.j. cca 86% odhadované průměrné hrubé měsíční mzdy.

Vzhledem k tomu, že podle platné úpravy se podpora při ošetřování člena rodiny a peněžitá pomoc v mateřství stanoví stejným způsobem jako nemocenské, promítne se zvýšení hranice denního vyměřovacího základu automaticky do výše obou uvedených dávek.

K bodu 6:

Jde o legislativní zpřesnění postupu při zjišťování pravděpodobného příjmu pro účely stanovení výše dávek.

K bodu 7:

Podle platné právní úpravy rodičovského příspěvku je tento příspěvek poskytován i výdělečně činným rodičům, pokud vykonávají výdělečnou činnost v omezeném rozsahu (s výjimkou osamělých rodičů, kde toto omezení neplatí). Toto omezení má však negativní dopad na výši zejména peněžité pomoci v mateřství z titulu porodu dalšího dítěte u žen, které otěhotní v době pobírání rodičovského příspěvku na předchozí dítě a jsou v této době zaměstnány. Navrhovanou úpravou se tento negativní dopad odstraní. S ohledem na ustanovení § 4 odst.2 zákona o rodičovském příspěvku by v některých případech mohlo při stanovení rozhodného období podle navržené úpravy dojít k celkovému finančnímu poškození takové zaměstnankyně. Měla by sice vyšší peněžitou pomoc v mateřství, ale v době jejího pobírání by jí již nenáležel rodičovský příspěvek z titulu péče o předchozí dítě. Proto se navrhuje, aby o stanovení rozhodného období navrženým odlišným způsobem zaměstnankyně sama požádala. Předpokládá se, že bude žádat jen tehdy, pokud by takový postup pro ni byl výhodnější.

K bodu 8:

Podmínky nároku na nemocenské u pracujících důchodců se mění tak, že se navrhuje upustit od podmínky čekací doby spočívající v tříměsíčním nepřetržitém zaměstnání u jednoho zaměstnavatele. Dosavadní úprava znamenala nejednotnou úpravu podmínek nároku na nemocenské u těch poživatelů důchodů, kteří uzavírají navazující pracovní poměry u téhož zaměstnavatele s těmi, kteří je takto uzavírají s různými zaměstnavateli. V současné době není již důvodu trvat na podmínce čekací doby.

K bodu 9:

Pohřebné je dávkou poskytovanou dosud z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných podle zákona č.100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, v platném znění. Zavedením dobrovolného nemocenského pojištění pro tyto osoby by docházelo k tomu, že část z nich by na tuto dávku nárok neměla. Přitom je třeba zachovat jim nárok na tuto dávku, i když se k nemocenskému pojištění nepřihlásí, neboť výdaje na ni nejsou kryty z výběru pojistného na nemocenské pojištění.

Navrhovaná úprava zajišťuje nárok na pohřebné pro osoby samostatně výdělečně činné nebo spolupracující osoby, váže se však na zaplacení pojistného na důchodové zabezpečení. Z hlediska systematiky se úprava zapracovává do předpisu, kde je úprava uvedené dávky provedena již pro některé další skupiny osob, které nejsou účastny nemocenského pojištění.

K bodu 10:

Úprava navazuje na změny navrhované v podmínkách nároku na nemocenské a peněžitou pomoc v mateřství z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných. Jejím cílem je zabránit situaci, aby žena, která by mohla v ochranné lhůtě získat nárok na peněžitou pomoc v mateřství z nemocenského pojištění zaměstnanců, o tento nárok přišla z důvodu, že se dobrovolně po skončení zaměstnání přihlásila k nemocenskému pojištění osob samostatně výdělečně činných. Obdobně to platí i pro nárok na nemocenské. Navrhovanou úpravou ke změně délky ochranné lhůty nedochází.

K bodu 11:

Řeší se souběhy nároků na dávky a zpřesňuje se vyjádření, že jednorázové dávky, na které by vznikl nárok z více vztahů, náleží jen jednou; budou přitom náležet z toho vztahu, na jehož základě bude oprávněnou osobou podána žádost.

K bodu 12:

V návaznosti na povinnost platit pojistné na sociální zabezpečení se řeší nárok na dávky nemocenského pojištění u těch poplatníků,kteří nemají trvalý pobyt na území České republiky; vznikl-li nárok na dávku, není podle návrhu překážkou trvalý pobyt v cizině. Pouze u rodinných příslušníků, kteří nemají na území České republiky trvalý pobyt se, zachovává dosavadní stav. Úprava výplaty dávek nemocenského pojištění do ciziny se nemění.

K bodu 13:

V návaznosti na změnu provedenou v bodu 12 je třeba upravit i § 51 odst.1, podle něhož dosud za dobu, kterou se oprávněný zdržuje v cizině trvale, dávky nemocenského pojištění nenáležejí.

K čl. II

Zákon č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, představuje zastaralou právní úpravu, která byla zejména v posledním období v mnoha směrech nepřímo novelizována. Jde zejména o změny, které byly přijaty v oblasti zdravotnictví, kde je nyní poskytována potřebná zdravotní péče na základě všeobecného zdravotního pojištění. Proto se zrušují některá ustanovení tohoto zákona, tak jak se uvádí v bodech 1, 4, 5 a 12. Některé další navrhované změny představují formulační upřesnění vyplývající ze změn názvů orgánů, popř. jde o upřesnění zajišťující soulad s ostatními právními předpisy (body 2, 3, 7 a 8).

Kromě těchto v zásadě formulačních změn se provádí také věcné změny v oblasti nemocenské péče v ozbrojených silách, a to v návaznosti na úpravy nemocenského pojištění zaměstnanců. Zvyšuje se částka denního příjmu ze 190 Kč na 270 Kč a sjednocuje se výše procentní výměry nemocenského (body 9 a 10).

Dále se provádí změna v okruhu dávek poskytovaných z nemocenské péče, kdy se vypouští lázeňská péče, která je od 1. ledna 1993 již součástí zdravotního pojištění, a dále výběrová rekreace a dětská rekreace; nadále není důvodu, aby z prostředků pojistného a v rámci nemocenské péče byla poskytována finančně zvýhodněná rekreace příslušníkům ozbrojených sil a jejich rodinám.

V bodu 31 se upřesňují působnosti orgánů zabezpečujících nemocenskou péči v ozbrojených silách, a to v návaznosti na stanovené kompetence orgánů České republiky od 1.ledna 1993.

K čl. III

K bodu 1:

Současná právní úprava nevyjadřuje zcela jasně, že při posuzování nároku na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství nelze přihlédnout k poklesu započitatelného příjmu z důvodu kratšího pracovního úvazku. Navrhovanou úpravou se § 4 v uvedeném smyslu zpřesňuje.

K bodu 2:

Zvýšení částky denního vyměřovacího základu na 270 Kč je nutné promítnout do podmínek výpočtu výše vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství. Důvody pro tuto úpravu jsou stejné jako pro zvýšené částky denního vyměřovacího základu pro stanovení nemocenského.

K bodu 3:

Jde o upřesnění dosavadní úpravy výpočtu průměru započitatelných příjmů při výpočtu vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství. Vzhledem k tomu, že podle zákona č.54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstanců, v platném znění, náleží nemocenské jak při pracovní neschopnosti,tak i po dobu karantény nařízené podle předpisů o opatřeních proti přenosným nemocem, je odůvodněné, aby obě tyto skutečnosti byly brány v úvahu při výpočtu průměru započitatelných výdělků.

K bodu 4 a 5:

Cílem této úpravy je zpřesnit formulaci a zamezit z titulu jednoho porodu (resp. převzetí dítěte do péče) pobírání peněžitých pomocí v mateřství z několika pojistných poměrů nemocenského pojištění v těch případech, kdy zaměstnání, zakládající tyto pojistné poměry, trvalo jen krátkou dobu a čekací doba 270 dnů pro nárok na tuto dávku z nich náležející je splněna pouze tím, že jsou přičteny též doby z jiných pojistných poměrů. Dosavadní právní úprava nároku na peněžitou pomoc v mateřství postrádá ustanovení, které by tomuto postupu zabránilo, což vede v praxi ke spekulativním vstupům do krátkodobých zaměstnání v době pokročilejšího těhotenství.

K bodu 6:

Jde o upřesnění dosavadní úpravy, které stanoví, že peněžitá pomoc v mateřství nenáleží za období, za které náleží pracovnici započitatelný příjem. K odstranění pochybností, které v praxi vznikají, se upřesňuje, že musí jít o příjem z činnosti zakládající účast na nemocenském pojištění.

K bodu 7, 9, 12 a 14:

Podle dosavadní úpravy obsažené v § 17 a 21 až 23 je vázán nárok na přídavky na děti na určitý rozsah pracovního úvazku a splnění podmínky odpracované doby. Stanovení uvedených podmínek odpovídá dřívějším společensko- ekonomickým poměrům, kdy sledování těchto podmínek představovalo jeden z nástrojů na dodržování pracovní kázně v podmínkách státní ekonomiky. S postupující privatizací a novými ekonomickým podmínkami ztrácí uvedená úprava své opodstatnění. Navíc je třeba uvést, že zkoumání obou podmínek bylo z hlediska administrativního značně náročné a mohlo být efektivně zkoumáno jen u pracovních poměrů či obdobných pracovních vztahů. S rozvojem soukromého podnikání a vznikem dalších různých forem výdělečné činnosti podléhající nemocenskému pojištění je zkoumání těchto podmínek u celých skupin ekonomicky činných občanů obtížné nebo nemožné. Dosavadní úprava není v souladu ani s novým pojišťovacím principem platným v sociálním zabezpečení, ani se záměrem zahrnout v budoucnu přídavky na děti do systému státních dávek pro rodiny s dětmi.

Z uvedených důvodů se navrhuje uvedené podmínky zrušit.

K bodu 8:

Podle dosavadní úpravy, obsažené v § 20 odst.1, je podmínkou nároku na přídavky na děti též to, že nezaopatřené dítě žije v České republice. Vzhledem ke změně terminologie, používané v oblasti právní úpravy trvalého pobytu, ke které došlo, je třeba tuto terminologii promítnout i do uvedeného ustanovení. V praxi totiž dochází k problémům při výkladu citovaného ustanovení právě proto, že není v souladu s platným právním stavem.

K bodu 10:

Upřesňují se podmínky nároku na přídavky na děti v případě souběhu nároků podle různých ustanovení zákona nebo předpisů nemocenského zabezpečení.

K bodu 11:

Přídavky na děti se poskytují dosud osobám samostatně výdělečně činným z nemocenského pojištění podle zákona č.100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, v platném znění. V souvislosti se zavedením dobrovolného nemocenského pojištění pro tyto osoby je třeba nově upravit pro ně nárok na přídavky na děti tak, aby nedocházelo k situacím, že by jim nárok na tuto dávku nevznikl. Nově se proto váže nárok na přídavky na děti na účast na důchodovém zabezpečení a z hlediska systematiky se úprava zařazuje namísto do zákona o sociálním zabezpečení do zákona, který upravuje nárok na přídavky na děti obecně. Jde o řešení obdobné tomu, které se uvádí v odůvodnění k čl. I bodu 9.

K bodu 13:

V návrhu se provádí terminologické upřesnění.

K čl. IV

V přechodných ustanoveních se stanoví způsob úpravy peněžitých dávek nemocenského pojištění, jestliže na ně vznikl nárok přede dnem účinnosti předloženého návrhu a nárok na ně trvá i po tomto dni. Výše peněžitých dávek nemocenského pojištění se upraví s ohledem na zvýšení základu pro stanovení těchto dávek ode dne účinnosti navrhované úpravy.

K čl. V

Protože nárok na výchovné u příslušníků ozbrojených sil je zakotven přímo v zákoně č. 32/1957 Sb. (srov. čl.II), je ustanovení § 3 odst.6 zákona č.480/1992 Sb. upravující nárok na výchovné nadbytečné.

K čl. VII

Účinnost nové úpravy se navrhuje dnem 1. ledna 1994. Takto navrhovaná účinnost bere zřetel i na potřeby praxe tak, aby nároky z nemocenského pojištění byly v určitém celém kalendářním období posuzovány stejně. Návrh účinnosti koresponduje s novelou zákona č. 100/1988 Sb., která provádí změny v nemocenském pojištění osob samostatně výdělečně činných.