Zákon Federálního shromáždění č. 498/1990 Sb., o uprchlících, vznikal jako spěšná reakce na zcela novou skutečnost přílivu uprchlíků na území České a Slovenské Federativní Republiky. Právní úprava nebyla ušetřena před nedostatky, které se projevily při její realizaci v praxi. Jde zejména o volnější, nejasné vyjádření některých důvodů pro přiznání statusu uprchlíka a zdlouhavý, těžkopádný a tím i nákladný způsob řízení ve skutkově a právně jednoduchých případech rozhodování v této věci. Rovněž právní úprava postavení uprchlíka vyvolává některé pochybnosti v souvislosti s tím, jak se nově formoval systém zdravotního a sociálního zabezpečení v ČR.
Česká právní úprava se musí vyrovnat také s vnějšími podněty. V současnosti se nejvýznamnějším jeví přijetí restriktivních opatření v přístupu k žadatelům o azyl především ze strany SRN. Česká republika se v této souvislosti může stát pro řadu cizinců, kteří dříve směřovali do Německa, cílovou zemí. S přihlédnutím k dopadu vyvolanému realizací readmisních dohod uzavřených se sousedními státy lze předpokládat, že ročně by v České republice mohlo o přiznání postavení uprchlíka požádat přibližně 5 000 osob. Při naplnění tohoto předpokladu by bylo nutno zvýšit kapacitu uprchlických táborů téměř o 2 000 míst.
Navrhované změny zákona o uprchlících představují jisté zpřísnění podmínek pro přiznání statusu uprchlíka. Status uprchlíka se nově přiznává pouze v případě důvodného strachu cizince z pronásledování, založeného na nerespektování některých základních lidských práv.
Z dosavadní praxe vyplývá, že více než 80% žadatelů nesplňuje předpoklady pro přiznání postavení uprchlíka, jak jsou stanoveny v ustanovení § 2 zákona č. 498/1990 Sb. Navrhované zrychlení řízení o přiznání postavení uprchlíka v případech "zřejmě neodůvodněných žádosti" umožní zkrátit pobyt žadatelů v uprchlických táborech a dosáhnout tak relativního zvýšení azylové kapacity České republiky.
Dále se navrhuje doplnit zákon o uprchlících o ustanovení, které zajišťuje uprchlíkovi v otázkách zdravotního pojištění a sociálního zabezpečení stejné postavení jako cizinci, kterému byl v České republice povolen trvalý pobyt.
Návrh zákona byl zpracován tak, aby byl zachován jeho soulad s Úmluvou o právním postavení uprchlíků z 28. 7. 1951 (dále jen "Ženevská konvence"), která se na základě sdělení ministerstva zahraničních věcí stala součástí našeho právního řádu a podle Čl. 10 Ústavy České republiky má přednost před zákonem a je bezprostředně závazná. Při zpracování návrhu byla akceptována zásada, že každý smluvní stát je povinen řešit otázky spojené s udělováním statusu uprchlíka v souladu s touto Úmluvou.
Předkládaná novela zákona o uprchlících představuje aktuálně nezbytnou odpověď na mezinárodní trend zpřísnění azylové politiky a potřebu odstranit praxí odhalené nedostatky a anachronismy stávajícího zákona.
Cílovým stavem legislativní úpravy řešení uprchlické problematiky je budoucí moderní komplexně pojatý, azylový zákon, věcně i procedurálně odpovídající stupni integrace České republiky do Evropských společenství a dlouhodobé tendenci ve vývoji migrace v oblasti Střední Evropy.
Navrhovaná novela zákona o uprchlících nebude mít dopad na státní rozpočet.
K bodu 1 (§ 1)
Jedná se pouze o uvedení poznámky do souladu s platnou právní úpravou.
K bodu 2 (§ 3):
Azylový důvod v dosavadním ustanovení § 3 zákona č. 498/1990 Sb. přesahuje rámec Ženevské konvence a vytváří blíže nespecifikovaný okruh případů, ve kterých může, při neexistenci důvodů uvedených v § 2 odst. 1, být postavení uprchlíka přiznáno. Praxe poukázala na fakt, že na základě ustanovení § 3 se přiznává postavení uprchlíka i těm žadatelům, kterým by jinak, podle důvodů uvedených v žádosti, toto postavení přiznáno nebylo. Navrhované znění ustanovení § 3 je plně v souladu se Ženevskou konvencí a respektuje i ustanovení Listiny základních práv a svobod týkající se zachování celistvosti rodin (čl. 32). V ostatních výjimečných případech lze postupovat podle § 7 zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky, tzn. povolit trvalý pobyt cizinci.
K bodu 3 a 5 (§ 5 odst. 2 a 5):
Změna se týká především otázky zadržení cestovního dokladu. V praxi se vyskytla řada případů, kdy cizinec bezprostředně po příjezdu do uprchlického tábora změnil své rozhodnutí a požadoval vrácení dokladu s tím, že území republiky opouští. Vzhledem k tomu, že přeprava dokladů z hraničních přechodů až do uprchlického tábora trvá týden i déle, je ministerstvo vnitra nuceno poskytnout takové osobě péči v uprchlickém táboře jako žadateli přesto, že pro to neexistuje právní důvod. Navrhovaná změna je nezbytná i vzhledem ke lhůtě pro vyřízení žádosti upravené navrhovaným zněním § 11 odst. 2.
K bodu 4 (§ 5 odst. 4)
V návaznosti na nové znění § 5 odst. 2, v němž se dosavadní doba platnosti průkazu z 48 hodin zkracuje na 24 hodin od jeho vydání, je třeba obdobně zkrátit též lhůtu pro dopravu cizince do uprchlického tábora pod dohledem policie upravenou v § 5 odst. 4.
K bodu 6 (§ 5 odst. 6):
Vzhledem k tomu, že cestovní nebo jiný doklad totožnosti by se žadateli zadržoval až při podání žádosti v uprchlickém táboře (viz bod 4 návrhu), je nadbytečným řešení otázky vracení zadrženého dokladu při nedodržení podmínek stanovených v § 5.
K bodu 7 (§ 7 odst. 2):
Jinými nezbytnými zdravotními opatřeními se rozumí např. opatření karanténní.
K bodu 8 (§ 11):
I přes zřejmou nezpůsobilost některých skutečností, které cizinci - žadatelé o přiznání postavení uprchlíka - uvádějí jako důvod opuštění vlasti, není možné v řadě případů takové osoby jako žadatele odmítnout. Především se jedná o případy, kdy osoba neprokáže, že je cizincem, nebo přichází ze země, kde mu podle obecně známých skutečností pronásledování ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 tohoto zákona nehrozí (bezpečná země), popř. opuštění vlasti je motivováno ekonomickými důvody.
V zájmu České republiky, zejména s ohledem na ekonomickou stránku věci, by mělo být možno rozhodnout v takovýchto případech bezodkladně, tj. ve lhůtě co nejkratší.
Navrhovaná změna vytváří podmínky pro podstatné zrychlení a zjednodušení vydání rozhodnutí ve věci v případech, kdy bez jakýchkoliv pochybností lze žádost kvalifikovat jako zřejmě ne odůvodněnou. Současně se stanoví případy, ve kterých může být žádost označena za zřejmě neodůvodněnou. Přesto, že i současná právní úprava procesní stránky věci umožňuje rozhodnout bezodkladně (viz § 49 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení), nelze takto postupovat při neexistenci zákonem stanovených kritérií, aniž by bylo nutno realizovat celý proces šetření a prověřování informací a údajů sdělených žadatelem.
Obecně známou skutečnosti se rozumí zpravidla mezinárodně uznávaný fakt, že státní moc státu uvedeného v § 11 odst. 3 písm. b) zachovává základní lidská práva a svobody, dodržuje ustanovení Ženevské konvence atd.
K bodu 9 (§ 14 odst. 1):
Navrhovaná změna reaguje na nové státoprávní uspořádání po zániku ČSFR.
K bodu 10 (§ 16):
Změna vychází z požadavku maximálního urychlení průběhu správního řízení; tj. i řízení o opravném prostředku v případě zřejmě neodůvodněných žádostí. Tím se sníží finanční náklady na poskytování péče a služeb v uprchlických táborech cizincům, u kterých je zřejmé, že jim pronásledování z důvodů uvedených v § 2 odst. 1 nehrozí.
Současná právní úprava v podstatě neumožňuje odmítnutí rozkladu, který je podán opožděně bez závažných důvodů. To znamená, že podle dosavadního ustanovení § 16 i opožděně podaný rozklad má odkladný účinek na rozhodnutí I. stupně a ministr vnitra musí vydat rozhodnutí. Tento nedostatek navrhovaná úprava odstraňuje. V návaznosti na "zkrácené správní řízení" se navrhuje i doba 30 dnů pro uplatnění práva na přezkoumání rozhodnutí o rozkladu soudem.
K bodu 11 (§ 18 odst. 1):
Jedná se o uvedení poznámky do souladu s platnou právní úpravou.
K bodu 12 (§ 19 odst. 1):
Viz odůvodnění k bodu 8 návrhu.
K bodu 13 (§ 19 odst. 2):
Vzhledem ke skutečnosti, že postavení uprchlíka se přiznává na dobu pěti let, je kompetentními orgány zajišťujícími zdravotní pojištění a sociální zabezpečení dosud pohlíženo na osoby, kterým bylo přiznáno postavení uprchlíka jako na cizince, kterým byl povolen dlouhodobý pobyt. Tento přístup je v rozporu s Ženevskou konvencí, podle které by uprchlík měl mít zajištěnu obdobnou péči jako občan republiky, resp. cizinec s nejvýhodnějším režimem pobytu - tj. cizinec s povoleným trvalým pobytem.
K bodu 14 (§ 19 odst. 3):
Viz odůvodnění k bodu 8 návrhu.
K článku II.
Navrhovaná změna reaguje na nové státoprávní uspořádání po zániku ČSFR.
K článku III.
Navrhuje se, aby novela zákona o uprchlících nabyla účinnosti dnem 1. ledna 1994.