Privatizace terénní veterinární činnosti, která proběhla v roce 1991, přinesla v praxi řadu problémů, jaké tehdejší novelizace veterinárních předpisů nepředpokládala. Ze státní správy na úseku veterinární péče odešlo do soukromé praxe takové množství veterinárních pracovníků (veterinárních lékařů a techniků), že v plné míře zajistili veterinární léčebnou, preventivní a asanační činnost. Ostatní odborné veterinární činnosti, které příslušné právní předpisy svěřily městským a okresním veterinárním správám za účelem výkonu státní správy, musejí tyto orgány veterinární péče nadále zajišťovat a s menším počtem svých pracovníků.
Současný prudký rozvoj ekonomiky má za následek, že se zvyšuje počet menších porážkových míst, masokombináty pracují nerovnoměrně. Pracovní vytížení zaměstnanců okresních a městských veterinárních správ, kteří provádějí prohlídku jatečných zvířat, masa a veterinární vyšetření dalších živočišných produktů a rozhodují o jejich použitelnosti, je značné a místy nepostačuje potřebám výše zmíněných porážkových provozů. Výkon státní správy a tím i řádný veterinární dozor je však třeba zde zajistit i s ohledem na skutečnost, že se zde zpracovávají produkty určené pro lidskou výživu a pro vývoz do zahraničí.
Obdobná situace je i při přemísťování zvířat, kdy počet pracovníků okresních a městských veterinárních správ, kteří kontrolují zdravotní stav zvířat a vydávají osvědčení k přemístění zvířat, nestačí pokrýt požadavky všech subjektů, zabývajících se chovem zvířat a obchodováním s nimi.
Ve své poslanecké praxi se pak setkáváme se stížnostmi a připomínkami k výkonu státní správy na úseku veterinární péče, které pramení zejména z nedostatečného personálního obsazení okresních a městských veterinárních správ. Zároveň však víme, že mezi soukromými veterinárními pracovníky (veterinárními lékaři a techniky) je řada odborníků, kteří by tyto tolik potřebné činnosti mohli vykonávat a jsou ochotni státní správě pomoci. Po konzultaci s ministerstvem zemědělství ČR, Státní veterinární správou ČR, Komorou veterinárních lékařů, Asociací veterinárních lékařů a Společností veterinárních techniků jsme se rozhodli iniciovat následující změny v současné legislativní úpravě veterinární péče, abychom tento problém vyřešili. Opírali jsme se i o předpisy Evropského společenství, které obdobnou legislativní úpravu veterinární péče obsahují a odpovídají jak požadavkům na výkon státní správy, tak i potřebám ekonomik členských států při zachování zdraví svých občanů a odpovídajícího zdraví zvířat.
K § 9, odst. 1 písm. f):
v textu návrhu novely záměrně používáme obratu "může pověřit" tak, aby okresní a městské veterinární správy mohly aplikovat toto ustanovení zákona č. 108/1987 Sb., o působnosti orgánů veterinární péče, ve znění pozdějších předpisů tehdy, když nemohou předmětnou odbornou činnost zajistit prostřednictvím svých pracovníků. Při přesunu zvířat do zahraničí by tuto činnost nadále obligatorně vykonávali pouze samotní pracovníci OVS, MěVS, nikoliv pověřené fyzické osoby. Pověřené fyzické osoby budou vykonávat potřebné odborné činnosti pro OVS, MěVS na základě smlouvy obchodní podle zákona č. 513/1991 Sb. (obchodní zákoník). MěVS a OVS v pověření, popř. i ve smlouvě stanoví rozsah odborných činností, které je pověřená fyzická osoba oprávněna vykonávat a budou ji kontrolovat v rámci zákonného veterinárního dozoru.
K § 9 odst. 1 písm j):
Opět MěVS, OVS mohou pověřit za stejných podmínek, jak je zmíněno výše pod písmenem f), fyzické osoby prováděním prohlídky jatečných zvířat, masa a veterinárním vyšetřením dalších živočišných produktů. Vlastní rozhodnutí o použitelnosti jatečných zvířat, masa atd. pak vydává OVS, MěVS, tj. její pracovník. Výkon státního veterinárního dozoru nad zdravotní nezávadností živočišných produktů je tímto zajištěn a odpovídá obodobné úpravě v zemích ES.
K čl. II
Zpoplatněním prohlídky jatečných zvířat, masa a živočišných produktů se získají finanční prostřdky k úhradě činnosti pověřených fyzických osob, popř. nákladů na státní správu, vykonávanou OVS, MěVS a dále se vytvoří i finanční rezervy ke krytí nákladů na likvidaci nákaz. Toto řešení odpovídá obdobně praxi v zemích ES.
Použité prameny:
Směrnice Rady EHS č. 64/433/EHS ze dne 26. 6. 1964, vztahující se na zdravotní podmínky produkce a uvádění čerstvého masa na trh
Směrnice Rady EHS č. 92/45/EHS ze dne 16. 6. 1992, týkající se zdravotních a hygienických otázek usmrcování volně žijící zvěře a uvádění masa této zvěře do oběhu
Směrnice Rady EHS č. 89/622/EHS ze dne 11. 12.1989, týkající se veterinárních kontrol prováděných při výměnách uvnitř EHS.