Návrh zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem se předkládá k vytvoření ucelého právního rámce pro tuto oblast, při současném zajištění souladu právní úpravy s Listinou základních práv a svobod a Ústavou ČR. Zákon zohledňuje požadavky mezinárodního společenství na vytvoření účinné státní kontroly obchodu se zbraněmi a jiným vojenským materiálem.
Dosud je tato problematika neúplně pokryta vyhláškou č. 560/1991 Sb., o podmínkách vydávání úředního povolení k dovozu a vývozu zboží a služeb, ve znění pozdějších předpisů , která však zjevně postrádá konkrétní právní úpravu řady oblastí (např. povolovací režim pro zahraniční obchod s vojenským materiálem, podnikání českých právnických osob, při kterém vojenský materiál nepřechází přes území ČR, kontrolní pravomoci státního orgánu, možnost sankcí za porušení stanoveného právního režimu). Ostatní západočeské země oblast obchodování s vojenským materiálem ve svých zákonech velmi precizně upravují a řízení této oblasti s ohledem na státní zájmy zcela centralizují. Forma zákonné úpravy vychází z čl.4 a 26 ústavní Listiny základních práv a svobod, podle nichž povinnosti včetně podmínek a omezení provozování určitých, tedy i podnikatelských činností, může uložit pouze zákon. Vlastní rozhodovací činnost v oblasti obchodu s vojenským materiálem a kontrola jejich realizace musí úzce vycházet z jednotné zahraniční, obchodní a bezpečnostní politiky ČR.
Navrhovaný zákon vytváří jednoznačný rámec podmínek pro podnikání v oblasti zahraničního obchodu s vojenským materiálem, jakož i pro udělování licencí na jednotlivé obchodní případy. Řeší dosud neupravené anebo nedostatečně upravené věcné problémy, jako je obchod s vojenským materiálem prováděný českými právnickými osobami v zahraničí, kontrolní pravomoci příslušného státního orgánu, administrativní sankce za porušení zákona. Navrhovaná úprava zabezpečí celkové zprůhlednění podmínek podnikání v této oblasti.
Přijetí navrhovaného zákona nezatíží státní rozpočet. Bude podkladem nejen pro dosavadní příjmy ze správních poplatků za udělení licencí, ale přinese i nové příjmy ze správních poplatků za povolení k provádění obchodu s vojenským materiálem. Realizace zákona nevyžaduje přímé zvýšení nároků na rozpočet, neboť bude zabezpečována v rámci ministerstva průmyslu a obchodu stávajícími silami, zejména pracovníky Licenční správy MPO, při nezbytné, v současné době již uplatňované úzké součinnosti s vyčleněnými pracovníky ministerstva zahraničních věcí, ministerstva obrany, ministerstva vnitra a Generálního ředitelství cel.
K § 1:
Vymezuje se předmět úpravy zákona. S ohledem na mezinárodní závazky a bezpečnostní zájmy ČR v oblasti zahraničního obchodu s vojenským materiálem je nezbytné upravit zákonem danou oblast, s cílem uvést ji do souladu s právem Evropských společenství.
Jako základní předpokad pro výkon státní správy v oblasti zahraničního obchodu s vojenským materiálem je stanoven jeho soulad s mezinárodními závazky České republiky, jejími zahraničně politickými, obchodními a bezpečnostními zájmy. Výkladové pravidlo pro uplatňování zahraničně politických zájmů státu v obdobné podobě se objevuje v právních normách všech vyspělých evropských zemích, jako např. v § 3 rakouského zákona č. 540 z roku 1977 o dovozu, vývozu a tranzitu válečného materiálu, čl. 1 italského zákona č. 185 z roku 1990.
K § 2:
Definuje se obsah pojmu obchodu s vojenským materiálem, zahrnující již i písemné projevy vůle směřující k uzavření konkrétních smluv, tj. předání základních informací, jejichž využití by mohlo vést k uzavření smlouvy.
Obchodem s vojenským materiálem je tedy jeho vývoz a dovoz, ale i nakládání s ním v zahraničí českými právnickými osobami, ať už s přímým tranzitem přes území České republiky, nebo bez něj, jakož i přijímání a poskytování služeb uvedených v § 5 odst. 3.
K § 3:
Pod pojem obchod s vojenským materiálem nelze zahrnout nakládání s vojenským materiálem v souvislosti s působením Armády České arepubliky, Policie České republiky či jiných českých ozbrojených složek v zahraniční nebo působení zahraničních ozbrojených sil na našem území, neboť v těchto případech nedochází k přechodu vlastnictví. Jde zejména o vysílání českých vojáků do jednotek OSN včetně zabezpečení jejich výzbroje, provádění cvičných bojových střeleb na zahraničních střelnicích, jakož i cvičení dalších ozbrojených složek na cizím území (např. celníků). Působení těchto složek je účelově vymezeno příslušnými smlouvami. Výslovně se proto uvádí, že se tento zákon nezvtahuje na uvedené situace.
K § 4:
S ohledem na přijaté mezinárodní závazky ČR jsou z obchodu zcela vyloučeny zbraně hromadného ničení.
K § 5:
Vymezení pojmu vojenského materiálu vychází z dosavadní právní úpravy (vyhláška č. 560/1991 Sb.) a ze specifikace vojenského materiálu v přijatých usneseních bývalé federální i současné české vlády. Pro stanovení charakteru zboží jako vojenského materiálu je rozhodující jeho zvláštní konstrukce, jíž je předurčeno k použití pro účely obrany a bezpečnosti státu, tj. že příslušný materiál byl pro účely obrany a bezpečnosti státu speciálně vyvíjen a vyráběn. Je-li tento znak nedostačující pro stanovení charakteru vojenského materiálu, užije se následného určovacího znaku, jímž je skutečné hromadné použití pro ozbrojené složky k zabezpečení úkolů obrany a bezpečnosti státu. Ve smyslu uvedené definice se za vojenský materiál nepovažují vojenské zbraně určené k maloobchodnímu prodeji a dále výrobky, které sice slouží i pro ozbrojené složky, ale mají zcela jednoznačně civilní charakter (např. proviant, běžné komunikační prostředky apod.). Vymezení pojmu vojenský materiál je základním východiskem pro vydání a případné následné novelizace seznamu vojenského materiálu v prováděcích předpisech, a to na základě vymezení základních druhů vojenského materiálu přímo v zákoně.
K § 6:
Zavádí se institut povolení provádět obchod s vojenským materiálem, které je předpokladem pro následnou žádost o udělení licence na konkrétní dovoz či vývoz vojenského materiálu. Plošná liberalizace podnikatelských aktivit ve vztahu k zahraniční vede ke vstupu neodpovědných subjektů do lukrativní oblasti obchodu se zbraněmi způsobem, který bez patřičné regulace znevažuje schopnost České republiky zabezpečit své mezinárodní závazky v oblasti kontrolních režimů. S ohledem na dosavadní praxi v mezinárodním obchodu s vojenským materiálem je nezbytné, aby tuto činnost prováděly pouze právnické osoby dostatečně materiálně, technicky, finančně a personálně vybavené, které mají možnost ovlivnit výběr osob je zastupujících při uzavírání smluv podle zákonem stanovených předpokladů. Ve smyslu § 2 odst. 2 pouze subjekty s tímto obecným povolením budou oprávněny vojenský materiál nabízet a vstupovat do smluvních vztahů.
K § 7 a 8:
Stanoví se předpoklady pro udělení povolení obchodu s vojenským materiálem, a to jak pro založené právnické osoby (nadpoloviční většina českého kapitálu, provádění podnikatelské činnosti vlastním jménem a na vlastní účet), tak pro fyzické osoby představující zakladatele a statutární orgán právnické osoby (věk, občanství, trvalý pobyt, způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost a spolehlivost ve vztahu k předmětu podnikání). Povolení je možno udělit i zcela nové právnické osobě, vzniklé např. zásadním organizačním přetvořením dřívějšího subjektu oprávněného obchodovat s vojenským materiálem. Nevylučuje se tak ani iniciativa státu doby zakladatele nových subjektů. Požadavek majoritního vkladu tuzemských subjektů vychází z potřeby zabezpečit účinnou kontrolu provádění obchodu v této oblasti ve prospěch zahraničně politických, obchodních a bezpečnostních zájmů našeho státu. Obdobně je postupováno ve všeh okolních vyspělých zemích.
Předpoklady pro vydání povolení byly stanoveny vzhledem k současným potřebám ověřit personální i materiální vybavení subjektů provádějících obchdo s vojenským materiálem. Pokud jde o materiální stránku posuzování, bude kritériem základní jmění a finanční zabezpečení předpokládaných obchodů, které musí být dostatečné vzhledem k plánům, které v této oblasti právnická osoba má.
Pokud jde o definici bezúhonnosti, vycházelo se při jejím navržení ze závěrů, vzešlých z jednání výborů Parlamentu.
K § 9:
Formální náležitosti žádosti o povolení a doložení dokladů, které musí být k žádosti připojeny, byly stanoveny na základě předpokladů pro vydání povolení uvedených v § 7 a 8.
K § 10 a 12:
Vymezuje se formální obsah rozhodnutí o vydání povolení, a to včetně teritoriálního zaměření a doby platnosti povolení, které vymezují orientaci předpokládaného obchodu. Stanoví se 60 denní lhůta k dostatečnému posouzení předložené žádosti.
Na vydání rozhodnutí se vztahuje správní řád s výjimkou lhůty zde uvedené a s výjimkou možnosti podat opravný prostředek ve správním řízení, což je odůvodněno nezbytným souhlasem 4 věcně příslušných ústředních orgánů státní správy, které mají povinnost objektivně hájit zájmy státu v této oblasti. V každém případě je ochrana žadatele zajištěna v rámci nezávislého soudního přezkumu.
K § 11 a 13:
Zákon vymezuje situace, kdy ministerstvo nevydá povolení. Stane se tak v případě nesplnění předpokladů pro jeho vydání s ohledem na zájmy státu v oblasti zahraničně politické, obchodní a bezpečnostní, jakož i vzhledem k výsledkům konkurzního řízení. Upravuje se možnost zániku povolení z důvodu zániku právnické osoby, v důsledku konkurzu, po uplynutí doby povolení, na základě rozhodnutí ministerstva za určitých okolností zde uvedenýcha zrušením na žádost. Při zrušení právnické osoby nepřechází povolení na jejího právního nástupce.
K § 14:
Vymezuje se pojem licence a věcný rozsah povinného licenčního řízení, vycházející z dosavadní úpravy a z právní úpravy v ostatních západoevropských zemích. Navrhuje se, aby licenčnímu řízení podléhala každá smlouva jejímž předmětem je obchod s vojenským materiálem.
K § 15:
Přesně se stanoví, kdy se žádost o licenci předkládá. Teprve po písemném projevu vůle zahraničního smluvního partnera, učiněném za účelem uzavření smlouvy v bolasti obchodu s konkriténím druhem a množstvím vojenského materiálu, můž právnická osoba, které bylo uděleno povolení provádět obchod s vojenským materksálem, poáždat o licenci.
Nově se umožňuje zájemcům o vstup do výběrového řízení požádat o licenci v momentě vyzváni k předložení nabídky v rámci mezinárodní veřejné soutěže vzhledem k závaznosti dalších kroků podle příslušných právních úprav výběrového řízení v jednotlivých státech. Lze také zakotvit si do podmínek veřejné soutěže klauzuli o možnosti odstoupení od stanovených závazných podmínek v případě následného neudělení licence bez finančního postihu. Vzhledem k specifičnosti vojenského materiálu je ve všech případech vývozu nutno doložit i potvrzení o konečném užití běžné v zahraničně obchodních operacích tohoto druhu. Upravují se náležitosti žádosti samé, jakož i dokladů, které se k ní musí doložit.
K § 16:
Secifikují se přesné náležitosti rozhodnutí. Rozhodnutí o udělení licence je správním rozhodnutím. Oproti ustanovením správního řádu se stejně jako v dosavadní právní úpravě ponechává zvláštní 60 denní lhůta k vyřízení žádosti. Tato vychází z potřeby skutečně odpovědného posouzení každého individuálního případu. Potřeba souhlasu od ministerstva zahaničních věcí vyplývá z § 6 odst. 3 písm. i) zákona č. 2/1969 SB., ve znění pozdějších předpisů, zejména zákona č. 21/1993 Sb.,. S ohledem na omezené možnosti přímého kontaktu ve vztahu k zahraničnímu partnerovi si daná záležitost vyžaduje někdy delší časové období. U větších obchodních případů zabezpečovaných plněním dílčích dodávek se umožňuje celním orgánům provádět záznamy o pohybu zboží přímo na licenci tak, aby nedošlo k překročení celkového objemu povoleného dovozu nebo vývozu.
K § 17:
Zavádí se povinnost těch, kdo licenci obdrželi, informavat ministerstvo průymslu a obchodu o čerpání licence vždy do 10. dne měsíce následujícího po uplynutí kalendářního čtvrtletí. V případě překážek bránících v realizaci licence se zavádí povinnost oznámit tuto skutečnost ministerstvu. Nepoužité či neplatné licence je třeba vrátit.
K § 18:
Vyjmenovávají se důvody pro neudělení licence. Ve smyslu ustanovení písm. b) se zohledňuje i porušení předpisů v souvislosti s dovozem a vývozem jakéhokoli druhu zboží při provádění mezinárodního obchodu, nejen vojenského materiálu.
K § 19:
Vychází se z dosavadní právní úpravy. Vypočítavají se důvody pro odejmutí licence, jestliže obchod s vojenským materiálem nebyl uskutečněn anebo nebyl ještě plně dokončen. Nově se definuje skutečnost, že v případě odnětí licence ve vymezených případech stát nenese odpovědnost za případnou vzniklou škodu, což je postup známý v ostatních zemích (např. USA) a toto riziko bývá zohledněno při stanovení ceny zboží.
K § 20:
Zásada vychází z obchodní praxe, kdy u významných dodávek z hlediska komoditního vázaných na složitá jednání je vhodné předjednat možnost udělení předběžného souhlasu k dalšímu jednání, čímž se zjendoší a časvoě podstatně zkrátí další vývoj v jednání se zahraničním partenerem. Vymezení významných dodávek stanoví prováděcí předpis, zejména půjde o těžkou vojenskou techniku a zbraňové systémy, které jsou zahrnovány např. do Registru OSN aj.
K § 21
Zakotvuje se povinnost předložit originál licence příslušnému celnímu úřadu proto, aby mohly být prováděny záznamy o pohybu zboží přímo na originálu licence. Důvodem je snaha o přesné dodržení faktického dovozu nebo vývozu podle udělené licence.
K § 22:
Pro potřeby zahraničních subjektů se opravňuje MPO vydávat prohlášení o konečném užití vojenského materiálu, aby byly zajištěny požadavky na vydání prohlášení o konečném užití ve smyslu zakotvení tohoto nároku v právních předpisech cizích států.
K § 23:
Státní kontrola obchodu s vojenským materiálem se neobejde bez zpětné vazby, tj. kontroly realizace udělených licencí i postupů v souladu s touto zákonnou úpravou. Tato úloha roste zejména v období vzniku ohnisek napětí v určitých regionech, kdy se lze setkat se snahou obcházet embarga na obchod se zbraněmi. Současně se však přiznávají kontrolovaným subjektům určitá práva znemožňující svévolné jednání kontrolního orgánu.
K § 24:
Na základě požedavku vzešlého z jednání ve výborech Poslanecké sněmovny Parlamentu se upravuje možnost žádat informace o subjektech provádějících obchod s vojenským materiálem nebo žádajících o povolení k tomuto obchodu, případně o konkrétních ekonomických aktivitách těchto subjektů, jestliže se váží k obchodu s vojenským materiálem.
K § 25
Sankce za porušení právních norem vycházejí z obdobného řešení v zákoně č. 547/1990 Sb., o nakládání s některými druhy zboží a technologií a o jejich kontrole. Primárně se akcentuje odhalování nedostatků s následnou nápravou bez uplatnění sankčních opatření. Pokuta se vztahuje jen na takové jednání osob, které je v tomto ustanovení specifikováno.
K § 26 a 27:
Stanoví se lhůty a oprávněný orgán - ministerstvo průmyslu a obchodu k ukládání a výběrtu pokuty. Lhůta, do kdy lze pokutu uložit, byla určena ve vazbě na obdobné lhůty v oblasti aplikace celního zákona. Upřednostňuje se správní výkon rozhodnutí, a to přikázáním pohledávky, což je reálně proveditelné pracovníky ministerstva průmyslu a obchodu. Lze též použít soudní výkon rozhodnutí.
K § 28:
Vzhledem ke zpoždění přijetí novely živnostenského zákona se navrhuje provést jeho přímou novelu proto, neboť obchod s vojenským materiálem není dosud vyňat z působnosti živnostenského zákona.
K § 29:
Jednoznačně se vymezuje vztah ke správnímu řádu, pokud jde o řízení podle tohoto zákona. Výjimky uvedené v textu zákona se týkají zejména lhůt k rozhodování, jakož i možnosti podat opravný prostředek.
K § 30:
Jedním z požadavků při jednáních ve výborech Parlamentu bylo zavedení zdůrazněné povinnosti zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se doví zaměstnanec při aplikaci tohoto zákona. Proto se navrhuje ustanovení, které umocňuje ochranu obchodního a služebního tajemství.
K § 31:
Jde o přechodné ustanovení, chránící zájmy těch oprávněných subjektů, jimž byla vydána licence k vývozu nebo dovozu vojenského materiálu podle dosavadní úpravy a vlastní obchodní operace nebude ke dni účinnosti těchto zákonných ustanovení plně realizována. Současně je stanovena lhůta pro právnické osoby, které v oblasti obchodu s vojenským materiálem již podnikají, pro vyřízení povolení k podniká podle nové právní úpravy tak, aby nedošlo k administrativnímu pozdržení jejich podnikatelských aktivit.
Licence vydané podle dosavadních předpisů však již budou spadat pod režim uvedený v tomto zákoně.
K § 32:
Uvádí se rozsah zmocnění pro vydání podrobnějšího prováděcího předpisu, který bude moci pružně reagovat v detailech na nově vznikající závazky z mezinárodních úmluv a změny v procedurálních postupech při licenčním řízení, při maximálních zajištění právních jistot subjektů oprávněných obchodovat s vojenským materiálem.
Navrhuje se, aby do doby přijetí prováděcího právního předpisu byla za seznam vojenského materiálu považována