Úprava poskytování zvýšených výdajů zaměstnanců přidělených k výkonu práce v zahraničí měla pouze vratkou oporu v zákoně š. 119/1992 Sb. Extenzivním výkladem zákona se dalo interpretovat, že se dosavadní rozsah platnosti zákona týkal taktéž úpravy výdajů vznikajících pracovníkům přiděleným k výkonu práce v zahraničí.
V zájmu čistoty a zpřesnění právního řádu se navrhuje novelizovat zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách a explicitně rozšířit rozsah platnosti zákona i na úpravu náhrad výdajů vznikajících pracovníkům přidělených k výkonu práce v zahraničí a rozšířit zmocnění vlády stanovit nařízením náhrady rozpočtových a příspěvkových organizací souvisejících s pracovní cestou, jinými změnami místa výkonu práce a přijetím do zaměstnání i na úpravu náhrad zaměstnancům, kteří jsou přiděleni k výkonu práce v zahraničí.
Touto novelizací se dikce zákona zpřesní a nebude poskytovat prostor pro několik sobě kontradiktorních interpretací. Zároveň novela umožní pokrýt celoplošně problematiku cestovních náhrad pracovníkům rozpočtových a příspěvkových organizací.