Vláda České republiky při projednávání návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění pozdějších předpisů, uložila ministrům financí, zemědělství a ministrovi pro správu národního majetku a jeho privatizaci zpracovat a předložit k projednání vybraným členům vlády analytický materiál o možnostech a potřebě souhrnného návrhu novely zákonů, které se týkají majetkových restitucí.
Z materiálu, který poradě ekonomických ministrů předložil ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci vyplynulo, že nejzávažnějším problémem, který je nutno řešit cestou novely zákonů, je nedodržování lhůt stanovených zákonem č. 403/1990 Sb. pro poskytování peněžních náhrad Ministerstvem pro správu národního majetku a jeho privatizaci a zákonem č. 87/1991 Sb. pro poskytování finančních náhrad Ministerstvem financí.
Vzhledem k počtu došlých žádostí o peněžní nebo finanční náhradu a k reálným možnostem jejich zpracování není možné tyto žádosti vyřídit v zákonem stanovené lhůtě, tj. v případě zákona č. 403/1990 Sb. do jednoho roku od doručení výzvy a v případě zákona č. 87/1991 Sb. do šesti měsíců od doručení žádosti.
V mezidobí učinila obě ministerstva řadu organizačních a personálních opatření směřujících k podstatnému urychlení vyřizování žádostí oprávněných osob o peněžní resp. finanční náhrady.
Dosavadní praktické zkušenosti s touto agendou vedou k závěru, že jedinou možnou cestou je přizpůsobení právní úpravy faktickému stavu, a to formou stanovení lhůt splatnosti dosud nevypořádaných nároků, event. nároků vypořádaných po lhůtě.
Zákonem č. 403/1990 Sb. je pro Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci stanovena jednoroční lhůta k poskytnutí peněžní náhrady. Lhůta počíná běžet od doručení výzvy, a to i když není doložena všemi potřebnými doklady, což je většina případů. Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci obdrželo do konce dubna 1991 více jak 40.000 podání, z nichž přes 20.000 vyřídilo zamítnutím nebo postoupením příslušnému orgánu státní správy. Výzvy týkající se peněžních náhrad soustředilo do 10.500 spisů, což představuje cca 50 tisíc oprávněných osob, které podaly výzvu k poskytnutí peněžní náhrady za cca 27.000 staveb a 41.840 pozemků. K 31. říjnu 1993 bylo ukončeno proplacením cca 2.200 spisů, zamítnutím 360 spisů. K proplacení zůstává 7.740 spisů, z toho je 6.000 nerozpracováno.
Zákonem stanovenou lhůtu nebylo možno vzhledem k počtu uplatněných nároků na peněžní náhradu, k obsáhlosti agendy a k náročnosti při jejím vyřizování, dodržet.
Hlavní příčinou prodlení při poskytování náhrad je rozsáhlá korespondence jak s oprávněnými osobami, tak i s jinými subjekty, při níž se doplňují doklady a podklady pro přiznání a výpočet náhrady.
V případě poskytování finančních náhrad Ministerstvem financí podle zákona č. 87/1991 Sb. došlo na toto ministerstvo od účinnosti zákona do 31. října 1993 celkem 69.180 žádostí o finanční náhradu. Většina těchto žádostí neobsahuje základní náležitosti stanovené zákonem České národní rady č. 231/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v mimosoudních rehabilitacích, tzn. neobsahuje základní skutečnosti rozhodné pro posouzení oprávněnosti uplatněného nároku (§ 2). Každá taková žádost je spojena s rozsáhlou korespodencí se žadateli, jakož i s orgány státní správy a samosprávy (zejména s okresními úřady, katastrálními úřady, obecními úřady), soudy apod. Teprve po kompletním došetření celé záležitosti lze přijmout závěr, zda finanční náhrada bude poskytnuta, a v kladném případě vyzvat oprávněnou osobu k předložení znaleckého posudku (§ 13 odst. 1).
K 31. říjnu 1993 bylo ukončeno proplacením 3.500 žádostí a zamítnutím 36.120 žádostí. U zbývajících 29.560 žádostí, které jsou v různém stádiu rozpracovanosti, lze předpokládat již převážně ukončení proplacením.
Nelze opomenout, že další žádosti o finanční náhradu budou ještě v zákonem stanovených lhůtách na Ministerstvo financí docházet (§ 13 odst. 3, zák. č. 87/1991 Sb., § 47 odstavec 4 zákona č. 92/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby). Jejich počet však nelze ani odhadem kvantifikovat. Navrhuje se, aby lhůta pro vyřízení těchto žádostí byla stanovena na jeden rok od jejich doručení.
Cílem navrhované právní úpravy je snížit růst napětí mezi oprávněnými osobami a státem, předejít zbytečným stížnostem a soudním sporům, které souvisí s tím, že Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci a Ministerstvo financí neuspokojilo v řadě případů nároky oprávněných osob v zákonem stanovené lhůtě.
Navrhovaná právní úprava nebude mít dopad na státní rozpočet, nevyžaduje zvýšení počtu pracovníků a sníží administrativní náročnost spojenou s poskytováním náhrad.
K Čl. I
Lhůtu, stanovenou zákonem č. 403/1990 Sb. k vyplacení peněžní náhrady nebylo možno vzhledem k počtu uplatněných nároků, k obsáhlosti agendy a k náročnosti při jejím vyřizování, dodržet. Neustále docházejí žaloby na neplnění této povinnosti. Vznikla situace, kdy se skutečný stav dostal do rozporu se stavem právním, což nepřispívá k právní jistotě občanů. Politickou a sociální průchodnost novely se zlepšuje valorizací náhrady o 10% za každý rok ode dne uplynutí zákonné lhůty do dne poskytnutí náhrady.
K Čl. II
Dosud neuspokojené nároky na peněžní náhradu, které byly včas uplatněny, budou uspokojeny do tří let od účinnosti tohoto zákona.
Dále je tímto ustanovením zajištěno, aby oprávněným osobám, nebo jejich dědicům, kterým byla peněžní náhrada poskytnuta před účinností této novely a po uplynutí původní lhůty stanovené pro vyplacení peněžní náhrady, byla peněžní náhrada zvýšena.
K Čl. III
Navrhuje se zrušit v § 13 odstavec 4, kde jsou stanoveny lhůty pro poskytnutí
finanční náhrady, a tyto lhůty nově upravit s ohledem na různý počátek běhu lhůty k podání žádosti o finanční náhradu, upravený v § 13 odstavci 3.
K Čl. IV
V případech, kdy žádost o finanční náhradu byla již oprávněnými osobami podána, avšak finanční náhrada nebyla poskynuta v zákonem stanovené lhůtě, se navrhuje prodloužení lhůty do tří let ode dne účinnosti tohoto zákona.
Toto ustanovení se však nevztahuje na případy, kdy žádost o finanční náhradu dojde po dni účinnosti tohoto zákona (§ 13 odstavec 3 zákona č. 87/1991 Sb.). V těchto případech se navrhuje změna lhůty k vyřízení žádosti o finanční náhradu ze šesti měsíců na jeden rok.
Vzhledem k použitým cenovým předpisům (§ 13 odstavec 5, poslední věta) se valorizace finanční náhrady nenavrhuje.
V Praze dne 8. prosince 1993