Zpracování návrhu tohoto ústavního zákona předcházelo projednání jeho zásad ve všech výborech PS PČR i ve vládě České reubliky. Na základě přednesených připomínek byla provedena zásadní koncepční změna spočívající v tom, že přenesená působnost vyšších územních samosprávných celků byla z podstatné části ze zákona vyjmuta a je řešena samostatným zákonem. Předpokladatelé se snažili vyhovět i dalším připomínkám.
V roce 1990 byly v České republice vytvořeny legislativní předpoklady proprnví etapu přestavby orgánů státní moci a správy (národních výborů) na orgány samosprávy a státní správy. Postupně je vyvářen dovustuňový systém územních orgánů státní správy se všeobecnou působností. První stupeň tvoří tzv. pověřené obecní úřady, druhý stupeň okresní úřady, Krajské národní výbory byly bez náhrady zrušeny.
V oblasti státní správy byl konstituován jen základní stupeň na úrovni obec s tím, že poslanci ČNR později rozhodnou, která varianta územně správního uspořádání ČR bude vybrána, zda dva stupně samosprávy. Základním stupněm bude i nadále obec. Další stupeň samosprávy je nazýván vyšší územně správný celek, který je označován jako země nebo kraj.
Předkladatelé tohoto návrhu ústavního zákona chtějí navázat na dlouhodobé tradice územního uspořádání českého státu, který byl v minulosti vždy složen nejméně ze tří zemí Čech, Moravy a Slezska, z nichž každá dle historického rozvoje požívala rozsáhlé samosprávy. Opírají se o platná usnesení Federálního shromáždění ČSFR a České národní rady (ze 4. i 5. volebního období), která shodně zrušení země k 1.1.1949 označila za akt nespravedlivý, akt totalitní zvůle nastupující komunistické moci, který byl v rozporu s principy demokracie a samosprávy a ve kterých se vyslovuje přesvědčení, že země budou rehabilitovány a způsobené křivdy napraveny. Návrh současně přihlíží k evropským zkušenostem a tendencím.
Ve vyspělých státech Evropy jsme v současné době svědky existence dvou vzájemně se doplňujících tendencí. První je tendence k nadstátní evropské integraci, druhou, nerozlučně s ní spojenou, je tendence rozvoje popř. obnovy nižších státoprávních (územně správních) celků uvnitř jednotlivých států, kterým je poskytován podíl na správě věcí veřejných. První tendence je charakterizována snahou o překonání úzce nacionálních zájmů, potřebou úzké nadstátní ekonomické kooperace a koordinace, potřebou společného nadstátního podnikání a ochrany trhu. Jejím konkrétním výsledkem je existence Evropské unie. Ve druhé tendenci se promítá snaha občanů uchovat si, respektive obnovit v procesech evrospké integrace, vědomí vlastní indentity, vlastních kořenů ve vztahu k pospolistosti občanů obce a území, k nimž náleží, vědomí odpovědnosti jejich orgánů za život místních a územních splečenství občanů. Je vyjadřována snahou po samosprávě obcí a samosprávě tzv. regionů.
Jedna tendence bez druhé ztrácí smysl a dopracovávat se k tomuto poznání přes jiné varianty znamená jen zbytečné plýtvání času a finančních prostředků . Proto pzemní uspořádání České republiky by mělo být provedeno obdobně.
Vzhledem k územním změnám i změně osídlení, které nastaly ve Slezsku, nelze při stanovení počtu zemí - krajů vycházet jen z hlediska historického. To by bylo také v rozporu s přáním občanů Moravy a Slezska, kteří se z 59,2% vyslovili pro jednu společnou zemi Moravskoslezskou. Vyplývá to z průzkumu veřejného mínění, který na objednávku HSD MS provedly nezávisle na sobě dvě organiazce - pražská STEM a rakouská GfK.
Dalším základním kritériem uplatněným při stanovení velikosti a stupňů územních celků je hledisko uspokojování potřeb a zájmů občanů. Předkladatelé považují občana za základ státu. Stát, jeho orgány a instituce jsou zde proto, aby uspokojovaly a chránily zájmy občana. Práce úředníků a ostatních příslušníků správy je pak považována za službu občanům, nikoliv službu nějaké straně nebo skupině obyvatel. Proto musí vykonávat svůj úřad a plnit svoje úkoly nestranicky, bez ohledu na osobu, jen podle věcných hledisek a rozhodovat se znalostí věci.
Vedle zájmů státu existují zájmy regionální a místní. Těmto zájmům by měl počet stupňů státní správy a samosprávy. S ohledem na velký počet obcí u nás se jeví jako účelné místní zájmy realizovat na dvou úrovních - obecní a okresní; na úseku samosprávy by měl být důraz položen na obce, na úseku státní správy na tzv. malé okresy. Domníváme se, že koncepčně chybné by bylo prosazování rozdílného počtu stupňů samosprávy a státní správy. V unitárních státech, jakým je i Česká republika, se s takovým řešením nikde nesetkáváme. Proto se s názorem prosazujícím zrušení okresních úřadů neztotožňujeme a naopak jsme přesvědčeni, že je potřebné vytvořit i na úrovni okresu samosprávný orgán a přenést na něj některé úkoly patřící do jeho samostatné působnosti.
Při stanovení velikosti územních celků se musí rovněž přihlédnout k zahraničním poznatkům, které říkají, že čím menší samosprávné celky, tím větší snaha a možnost prosazování partikulárních zájmů. Proto i uvažovaná Charta regionální autonomie dává přednost větším celkům a na našem území počítá se dvěma "regiony" - Čechami a Moravou.
V souvislosti s navrhovanou úpravou, ale i připravovanou reformou státní správ a samosprávy, je nutné zodpovědět zejména ostázku, co je jejich cílem; tím je podle předkladatelů vybudovat společný, stabilní, demokratický, právní a ekonomicky prosperující stát, který bude vycházet z územního a občanského principu budování státu, nikoliv národnostního.
Aby společný stát mohl existovat, musí zde být společný zájem všech jeho občanů. Je-li zde takovýto zájem, pak je naprosto jedno, zda se území státu bude dělit na 3 či 8 celků. Domnívá-li se větší část občanů na Moravě a ve Sezsku (pdoel výše citovaného průzku), že:
- s ohledem na samosprávu, které tyto země vždy v minulosti měly,
- na reálně existující zvláštnosti v oblasti jazyka, kultury, typu osídlení či zvyků,
- proto, aby se zabránilo ekonomické diskriminaci,
je nutné, aby postavení Moravy a Slezska bylo v územním uspořádání zohledněno tím, že bude vytvořen jeden vyšší územní samosprávný celek, pak nerespektování takovéhoto přání zakládá reálné nebezpečí příští možné destabilizace nebo rozpadu státu. Je jisté, že část nespokojených občanů se dříve či později začne domáhat svých práv třeba právě na základě práva národů na sebeurčení. Naopak respektování takovéhoto přání takovémuto nebezpečí zabrání.
Územní uspořádání je faktorem, který ovlivňuje stabilitu státu. Bylo chybou komunistické teorie státu a práva, že územní uspořádání, tj. stabilizující prvek, bylo spojováno s dynamickým prvkem, kterým jsou potřeby národního hospodářsví. Tam, kde se této chyby vyvarovali, např. ve Švýcarsku, trvá stabilita státu celá staletí a to bez ohledu na národnostní složení. Také u nás byly země celá staletí stabilizujícím prvkem, protože se jednalo o přirozené útvary. Administrativně vytvořené územní celky (župy, kraje) se neosvědčily. Také Slezsko, respektive jeho zbytek, není schopné existovat jako samostatný vyšší územně samosprávný celek.
Návrh dále sleduje vytvoření přehledné a efektivní (ekonomické, tj. málo počtné ale odborné) struktury státní správy. Předpokládá se podstatné omzení ministersetev kultury, školství, zemědělství, zdravotnictví, sociálních věcí, hospodářství (o úsek živnostenského úřadu) a zrušení jejich územních pracovišť, což se projeví ve snížení nákladů na státní správu.
Návrh dále prohlubuje decentralizaci státní moci. Další úkoly, které mají charakter veřejných záležitostí a není je nutné řešit na úrovni státu, se svěřují do samostatné působnosti zastupitelstev vyšších územních celků.
Reforma státní správy a samosprávy by nebyla úplná, kdyby se současně nezměnila rozpočtová pravidla. Ale toto není předmětem úpravy tohoto návrhu.
Dobrého fungování takovéhoto systému samosprávy a státní správy může být dosaženo jen za předpokladu, že působnosti orgánů na jednotlivých stupních se nebudou překrývat a každý samosprávný stupeň bude mít svůj majetek a finanční zdroje se kterými bude hospodařit podle vlastního rozpočtu a na vlastní odpovědnost. Finanční zdroje pak nesmí být přidělovány prostřednictvím centrálního rozpočtu, to znamená systémem jejich přerozdělování ale každému stupni musí přináležet přesně stanovený podíl na daních a poplatcích.
Návrh zákona záměrně neřeší problematiku soudní moci. Vytvořením vrchních soudů vznikla podle názoru předkladatelů optimální soustava soudů v České republice a není zapotřebí ji měnit.
Navržená úprava si dále vyžádá novelu dalších zákonů; např. zákona č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, zákona ČNR č. 418/1990 Sb. o hlavním městě Praze, zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích, zákona ČNR č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, zákona č. 20/1987 Sb., o památkové péči a dalších.
Vybudování orgánů zemské samosprávy a správy si vyžádá zvýšení počtu pracovníků, mzdových a věcných výdajů. Tyto budou hrazeny z úspor vzniklých zrušením okresních úřadů ve městě Plzni, Brně, Ostravě a Ústí n. Labem, zrušením vybraných detašovaných pracovišť ústředních orgánů státní správy republiky a zrušením nebo snížením počtu pracovníků některých ministestev. Přesnou kalkulaci nákladů nelze provést, ale lze předpokládat, že námi navrhovaná úprava přinese 30% snížení nákladů na státní správu.
Realizace reformy státní správy a samosprávy není jednorázovou akcí, ale kontinuální proces přeměny, při kterém nesmí dojít k narušení státní správy, ale ani omezení samosprávy obcí. Předpokládá se, že bude ukončen v roce 1996, kdy v souvilosti s konáním voleb do Poslanecké sněmovny byl vydán zákon o územní členění ČR, kdy se současně mělo rozhdnout, zda výkon státní správy v 1. stupni bude vykonáván pověřenými obecními úřady, nebo prosřednictvím okresních úřadů "malých okresů", při čemž předkladatelé preferují okresy, protože nevytvářejí nerovnost mezi obecními úřady a lépe bude využita kvalifikace pracovníků.
K čl. 1
Čl. 100 Ústavy stanoví, že vyšší územní celek lze vytvořit jen ústavním zákonem. Další navrhované úpravy je možné provést zákonem. V zájmu přehlednosti a jednotnosti úpravy se navrhuje provést úpravu jedním - ústavním - zákonem.
K čl. 2
Vyšší územní celky se vytvářejí ze stávajících krajů. V zájmu dohodnutého respektování zemské hranice z r. 1927 je nutné provést drobnější změny v začlenění obcí do okresů a krajů. Zastupitelstva obcí Svitavy a Vendolí s navrhovaným začleněním do vyššího územního celku nesouhlasí. Při stanovení počtu a velikosti vyšších územních celků se přihlíží k územnímu uspořádání západoevrpských zemí a vychází z historického a restitučního principu. Odbourává se také možnost možného budoucího vytržení a připojení malého územního celku k většímu zahraničnímu eroregionu. Zájmu odstranění obavy z budoucího možného dualismu se přiznává Praze, obdobně jako má Vídeň, postavení vyššího územního celku.
Pro předkladatele je přijatelný i jiný způsob vytvoření vyšších územních celků, který bude respektovat jednotu Moravy a Slezska.
K čl. 3
Majetkem vyššího územního celku bodu věci předané mu z vlastnictví státu zvláštním zákonem a majetková práva k nim přináležící. Příjmy budou např. tvořit:
- dotace ze státního rozpočtu
- daně, poplatky (např. daň z dědictví a darování) nebo podíl z daní poplatků placených státu ) spotřební daň z vína)
- výnosy majetku a fondů vyšších územních celků
- půjčky, úvěry a návratné výpomoci
- sdružené prostředky, dary, výnosy sbírek, loterií a jiné nahodilé příjmy.
Vyšším územním celkům se nepřiznává plnohodnotné postavení právnických osob. Přepdokládá se, že jejich hospodaření s majetkem a finančními zdroji bude možné omezit např. tak, že k prodeji nemovitosti v hodnotě vyšší než 50 mil. Kč bude potřebný souhlas Ministerstva financí České republiky.
K čl. 4
Tímto článkem se zavádí ochrana hranice vyšších územních celků.
K čl. 5
Zakotvuje se právo a vymezují se podmínky na vzájemnou spolupráci a sdružování se vyššších územních celků a na jejich spolupráci se zahraničními partnery a členství v mezinárodních sdruženích.
K čl. 6
Obdobně jako stát, tak i vyšší územní celky mohou používat vlastní symboly. Zastupitelstvu se dává právo stanovit tyto symboly a způsob jejich používání.
K čl. 7
Stanovuje se způsob a podmínky, za kterých má společenství občanů vyššího územního celku právo samostatně spravovat své záležitosti, kdo ve věci rozhoduje a kdo má právo účastnit se referenda, voleb nebo být volen do Zastupitelstva.
K čl. 8
Vyjmenovávají se pravomoci dané vyšším územním celkům Ústavou.
K č. 9
Vyšším územním celkům se dává možnost stanovit vnitřní strukturu orgánů samosprávy, vymezit úkoly, stanovit plat a odměny členů Zastupitelstva a pracovníkům orgánů. Účelem této úpravy je zabezpečit podmínky pro nezávislý a svobodný výkon funkcí orgánů samosprávy a pracovníkům orgánů. Ke změně těchto pravomocí není nutný ústavní zákon.
Do samostatné působnosti vyšších územních celků se svěřují záležitosti, které mají přispět k proporcionálnímu rozvoji svého územního obvodu zejména v oblasti sociální, kultury, dopravy, cestovního ruchu, sportu, využití volného času apod.
Proporcionální rozvoj územního celku by měl probíhat podle schváleného Programu rozvoje.
Vyšším územním celkům se dává právo zřizovat, řídit, popř. rušit právnické osoby a zařízení, které mají sloužit k plnění úkolů země - kraje. Organizace zabezpečující hospodářskou činnost budou zřizovány jen v těch případech, kdy služby, práce nebo dodávky nebude možné výhodněji zabezpečit dodavatelsky.
Vyššímu územnímu celku se dává možnost zřizovat vybrané druhy vysokých škol, střední školy a učiliště a tím regulovat počty vysokoškolsky vzdělaných pracovníků a odborníků - specialistů v souladu s jejich potřebami. Současně se vytváří i konkurenční prostředí, kdy vedle těchto škol budou školy státní a soukromé.
Do pravomoci vyšších územních celků se svěřují zdravotnická zařízení a ústavy sociální péče. Územní společenství bude pečovat o zravotně, sluchově, duševně a tělesně postižené spouobčany a v tzv. "zemských nemocnicích" budou poskytovány vybrané zdravotnické služby na speciálních a nákladných zařízeních, která nebudou dostupná okresním nebo privatizovaným nemocnicím.
Cílem předání záležitostí týkajících se výstavby a zařazování silnic do silniční sítě do pravomoci vyšších územních celků je zabezpečit optimální rozvoj dopravních komunikací. Jejich výstavba, údržba a rozvoj budou financovány z podílu na silniční dani.
U vodohospodých staveb se bude jednat o velká vodní díla, která nebude možné privatizovat.
Územní společenství občanů nejlépe posoudí, které části území a přírody je nutné uchovat pro budoucí generace a jakým způsobem uchovávat odkaz svých předků. Proto se do pravomoci vyššcíh územních celků svěřují pravomoce vyhlašovat národní parky, přírodní rezervace, přírodní památky, zřizovat muzea, galerie a dašlí vybraná kulturní zařízení.
Územnímu společenství občanů se svěřuje vedle památkové péče zabezpečování úkolů v oblasti kultury, cesotvnícho ruchu, sportu a využití volného času.
Další úkoly, které již byl (viz zákon č. 182/1993 Sb.) nebo budou svěřeny vyšímu územnímu celku zákonem.
K čl. 10
Parlament se nebude muset zabývat okrajovými záležitostmi jakými např. jsou přidělování znaku a praporce obcím apod.
K čl. 11
Rozsah těchto oprávnění bude limitován množstvím finančních prostředků, které vyšší územní celky budou mít k dispozici. Z fondů bude možné podporovat instituce, popř. jednotlivce, které nebudou mít dostatek prostředků pro svoji činnost.
Vyšším územním celkům se dává možnost poskytnout obcím finanční vyrovnání v těch případech, kdy v důsledku jimi nezaviněného nerovnoměrného rozdělení finančních zdrojů nemohou zabezpečovat základní samosprávné funkce nebo plnit úkoly vyplývající z jejich samostatné působnosti. Dále mají možnost podílet se na výstavbě vybraných druhů staveb a poskytovat záruky za půjčky.
Vyšším územním celkům se dává možnost účastnit se podnikatelské činnosti při zabezpečování úkolů, které jsou ztrátové a nebude je možné privatizovat.
V případě udělování cen se jedná o záležitost, která má honorární význam.
K čl. 12 až 14
Obecně se zakotvuje právo vyšších územních celků plnit úkoly státní správy. odrobnější úprava je ponechána zvláštnímu zákonu. Dále se stanovují podmínky, za kterých budou vyšší územní celky státní správu vykonávat a úkoly, které bude Vláda ČR plnit ve vztahu k nimn.
Přenesení státní správy na vyšší územní celky sleduje tyto základní cíle:
- zpřehlednění, zkvalitnění a přiblížení státní správy občanům,
- odbouráním nadměrného zatěžování ministerstev operativními úkoly a adminisrativní činností umožnit jim více se věnovat koncepční, koordinační a kontrolní činnosti.
- podstatně snížit počty pracovníků ministerstev a jiných správních úřadů vetně zrušení či omezení počtu jejich územních pracovišť.
K čl. 15
Do působnosti Zastupitelstva se v souladu s Ústavou svěřuje vše, co patří do samostatné působnosti vyšších územních celků. Stanovuje se možnost výjimek z tohoto pravidla.
K čl. 16
Zřizují se Zastupitelstva vyšších územních celků a do jejich působnosti se dává právo stanovit si sídlo.
Počet členů Zastupitelstva se stanovuje podle klíče jeden člen na 30 00 voličů.
K čl. 17
Stanovuje se způsob ustavení předsedy a místospředsedů Zastupitelstva a rámcově se vymezují jeho úkoly. Počet místopředsedů stanoví Zastupitelstvo.
K čl. 18 až 21
Vzhledem k tomu, že se neuvažuje se stálým zasedáním Zastupitelstva, ustanovuje se jeho stále pracující orgán - Stálý výbor, který se bude ve vymezeném rozsahu podílet na plnění úkolů náležejících do samostatné působnosti vyššího územního celku a stanoví se způsob a podmínky jeho ustavení.
Vymezuje se působnost Stálého výboru a stanoví možnost a podmínky, za kterých může plnit úkoly Zastupitelstva.
Stanovuje se podmínka za které může být Zastupitelstvo rozpuštěno. Zastupitelstvu se dává právo upravit si vnitřní záležitosti i způsob jednání v jednacím řádu.
K čl. 22
Zastupitelstvo může zřídit tam, kde bude rozsah samosprávných úkolů malý a současně odborně náročný komisi např. pro dopravu, cestovní ruch apod.
K čl. 23 až 26
Jako výkonný orgán vyššího územního celku se zřizuje Rada a vymezuje se její působnost. Podřízenost a stanoví dvojí - vládě ČR a Zastupitelstvu.
Dále se stanoví složení Rady, způsob ustavení předsedy a členů. Vládě České republiky se dává možnost ovlivnit složení Rady a tím zabezpečit jednotný výkon státní správy na celém území republiky.
Stanoví se postavení, povinnosti a zodpovědnost předsedy a členů Rady a způsob jejího rozhodování. V rámci potřeby jednotné úpravy práce těchto orgánů na celém území republiky se ukládá Radě povinnost projednat jednací řád s vládou ČR.
Vymezuje se příkladnost uvádí základní působnost Rady.
K čl. 27 až 29
Ustavují se Úřady vyššího územního celku jako správní orgány se širokou (všeobecnou) působností a stanoví se jejich sídlo a možnost jeho změny.
Vymezují se vztahy mezi Úřadem a vládou ČR. Vláda má možnost prostřednictvím vzorového organizačního řádu a stanovením věcných a osobních výdajů pracovníků Úřadu ovlivnit jeho složení a práci. Vládě se dále dává možnost po projednání se Zastupitelstvem, tam, kde je to účelné, zřídit samostatný úřad namísto odboru nebo referátu Úřadu (např. Živnostenský úřad).
Vymezují se vztahy mezi ministerstvy a dalšími ústředními správními úřady k Úřadu.
K čl. 30
Stanovuje se povinnost publikace obecně závazných vyhlášek vydaných vyššími územními celky a samostatné působnosti a právních předpisů vydaných Radou na základě zmocnění v zákoně a v jeho mezích ve Věstníku.
K čl. 31 a 32
Stanovují se podmínky pro zásahy státu do činnosti vyšších územních celků a upravuje se způsob a postup při rušení nesprávných opatření vydaných orgány vyššího územního celku - obecně závazných vyhlášek a právních předpisů.
K čl. 33
Stanovuje se, kdy orgány vyššího územního celku postupují při svém rozhodování podle správního řádu. Ve všech ostatních případech jednají podle zvláštních řádů.
K čl. 34
Po přechodnou dobu budou mít občané obcí ležících na zemské hranici možnost rozhodnout o příslušnosti k vyššímu územnímu celku aniž k tomu bude nutné přijímat zákon. Stanoví se povinnost předsedy Poslanecké sněmovny oznámit ve Sbírce zákonů připojení obcí k vyššímu územnímu celku na základě referenda.
K č. 35
Účinnost zákona se stanoví dnem voleb do Zastupitelstva vyšších územních celků.
Parlament České republiky se usnes) na tomto zákoně České republiky:
Státní správu (dále jen " Přenesené působnost ") vyšší územně samosprávný celek vykonává:
a) ve věcech uvedených v příloze tohoto zákona,
b) ve věcech, o nichž tak stanoví zákon,
c) přezkoumáváním rozhodnutí vydaných okresními úřady podle obecných předpisů o správním řízení,
d) kontrolou výkonu státní správy vykonávanou okresními úřady a ukládáním opatření k odstranění nedostatků kontrolou zjištěných,
e) poskytováním odborné pomoci okresním úřadům při výkonu státní správy jim příslušející.
Parlament stanoví zákonem způsob a výši náhrady nákladů, které vyššímu územnímu samosprávnému celku vzniknou v souvislosti se zabezpečování úkolů v přenesené působnosti.
Správní obvody pro výkon přenesené působnosti vyššími územními samosprávními celky se stanoví shodně s jejich územní obvody.
Tento zákon nabývá účinnosti 1.1.1995
k zákonu v přenesené působnosti vyšších územních samosprávných celků
1) Na úseku dopravy
a) podle zákona č. 135/69 Sb., o pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů
- je silniční správní orgán,
- zřizuje a vede evidenci silnic v zemi - kraji (§ 3, odst.3),
- povoluje přepravu zvláště těžkých nebo rozměrných předmětů a vozidel (§ 3, odst.4, písm. a),
b) podle zákona č. 68/1979 Sb., o silniční dopravě a vnitrostátním zasilatelství ve znění pozdějších předpisů
- vydává povolení k přepravě nebezpečných věcí (§ 9, odst.3),
- schvaluje jízdní řády meziokresních linek (§ 18, odst.2,písm. al,
- může uložit povinnost provést změny jízdního řádu meziokresních linek (§ 18, odst. 3),
- uděluje výjimky z povinnosti provozovatele veřejně pravidelné autobusové dopravy vyhlásit nový jízdní řád meziokresních linek (§ 18, odst. 4),
- uděluje a odnímá povolení k veřejné pravidelné autobusové dopravě § 26, odst.1, písm. b),
- uděluje povolení podle § 37, odst. 3 a § 38, odst.1, pokud tím nepověří okresní úřad,
- vykonává státní odborný dozor nad přepravami nebezpečných věcí a veřejné pravidelné autobusové dopravy (§ 46, odst. 1, písm. a)
c) podle zákona č. 51/1964 Sb., o drahách ve zněni pozdějších předpisů
- vykonává funkci drážního správního orgánu a státní odborný dozor pro dráhy městské a dráhy zvláštního určení (§ 19),
- provádí zkoušky vozidel a zvláštních drážních mechanizačních zařízení před uvedením do provozu (§ 27, odst. 2).
2) Na úseku sociálního zabezpečení
podle zákona č. 1 14/88 Sb., o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení ve znění pozdějších předpisů
- organizuje v součinnosti s okresními úřady náhradní rodinnou péči (§ 2, odst. 1, písm. e)
3) Na úseku výstavby
podle zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánováni a stavebním řádu
- je orgánem územního plánování (§ 16, odst.2)
- pořizuje územně plánovací dokumentaci velkých územních celků pro více sídelních útvarů na území země - kraje (§ 18, odst. I),
- v odůvodněných případech si může vyhradit pořízení územně plánovací dokumentace sídelních útvarů a zón (§ 18, odst.3),
- schvaluje územní plány a územní projekty velkých územních celků v územním obvodu země - kraje (§ 26, odst. 1),
- uděluje oprávněni k projektové a inženýrské činnosti právnickým osobám, které nejsou podřízeny ústřední správním úřadům (§ 43, odst. 2),
- rozhoduje, který stavební úřad provede řízení a vydá rozhodnutí, jde-li o stavbu nebo opatření, jež se má uskutečnit v územním obvodu více okresů v zemi - kraji, nedojde-li k dohodě mezi okresními úřady 1 § 119, odst. 2)
4) Na úseku všeobecné vnitřní správy
a) podle zákona č. 37/1973 Sb., o veřejných sbírkách ve znění pozdějších předpisů
- povoluje veřejnou sbírku, mě-li se konat na území země - kraje, popř. v její - jeho části, pokud není příslušnou obecní nebo okresní úřad 1 § 5, odst. 1, písm. c),
- uděluje souhlas k uspořádání sbírky konané okresním úřadem nebo magistrátem měst Brna, Ostravy, Plzně (§ 7),
b) podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů ve znění pozdějších předpisů
- registruje občanská sdružení a eviduje zaměstnavatelské organizace, pokud jejich územní působnost nepřesahuje hranici země - kraje (§ 7)
c) podle zákona č.5411990 Sb. a č. 29811990 Sb., o volbách
- zabezpečuje po organizačně technické stránce volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, především
- tisk hlasovacích lístků ve volebním kraji (zemi),
- zajišťuje pomocné prostředky pro zemskou - krajskou volební komisi (§ 22 a 50 zák. č. 54/1990 Sb.)
- zabezpečuje po organizačně technické stránce volby do zastupitelstev samospráv, především
- předkládá návrhy Poslanecké sněmovně na vyhlášení nových voleb, - zabezpečuje úkoly okresní a české volební komise při nových volbách (§ 8 odst.2, § 65 odst. 5 a § 94 zákona č. 298/1992 Sb.)
5) Na úseku financí
podle zákona č. 202/90 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách
- může výjimečně u peněžitých, číselných a okamžitých, které povolil, povolit výhru i v jiných movitých věcech (§ 3, písm. a),
- může určit organizaci poskytující dostihové sázky podle § 2 písm. f, tohoto zákona (§ 4, odst. 1),
- může povolit výjimku z ustanovení § 4 odst. 3 tuzemským právnickým osobám se zahraniční majetkovou účasti u sázkových her podle § 2 písm. i, (§ 4, odst. 3)
- povoluje tomboly s herní jistinou vyšší než 50 tis. Kč a věcnou loterii s herní jistinou vyšší než 200 tis. Kč v zemi - kraji (§ 6, odst. 2),
- může v odůvodněných případech, zejména za účelem vyššího zájmu o některé typy loterii, zvýšit úhrnnou cenu výher loterie až na 70% herní jistiny (§ 6, odst. 4),
- může povolit u loterií a tombol s herní jistinou nad 50 tis. Kč, vytištění losů jinou tiskárnou, pokud je tisk losů chráněn před zneužitím (§ 8, odst. 1),
- vydává v obvodu své působnosti povolení k provozování kursových sázek podle § 2 písm. h, nejdéle na dobu 10 let,přitom v povoleni stanoví podrobné podmínky kursových sázek, schválí herní plán, určí předmět sázek a schválí počet a umístění sázkových kanceláří (§ 21, odst. 1),
- může stanovit další, podmínky, vyžaduje-li to řádně provozování sázkových her (§ 21, odst. 3),
- stanoví jistotu konkrétní částkou, nejméně však 10% základního a provozního kapitálu, kterou může snížit vzhledem k rozsahu sázkových her (§ 23 odst. 1).
- uděluje souhlas k nakládání s jistotou (§ 23, odst. 2),
- v odůvodněných případech může jistoty opustit (§ 23, odst. 4),
- vydává pověřeným osobám oprávnění přijímání sázek (§ 24, odst. 1),
- vydává povolení provozování sázek podle § 2 písm. i, na žádost organizace určeně v § 4 odst. 2 nejdéle na dobu 5 let (§ 32,odst.1),
- může stanovit další podmínky, vyžaduje-li to řádné provozování sázkových her (§ 32, odst. 3),
- vykonává státní dozor a kontrolu nad loteriemi a jinými podobnými hrami, jejichž provozování povolil (§ 46),
- může uložit pokutu do výše 300 tis. Kč právnické osobě,která na území země - kraje provozuje bez povolení loterii nebo jinou podobnou hru, které by byl oprávněn povolit nebo ji provozuje v rozporu se zákonem, herním plánem nebo s podmínkami, které jí byly v povolení uloženy, popř.použije výtěžku těchto her k jinému než stanovenému účelu (§ 48, písm. c),
- vydává povolení okresnímu úřadu jako provozovateli tomboly s herní jistinou vyšší než 20 tis. Kč do 50 tis. Kč a věcné loterie s herní jistinou vyšší než 50 tis. Kč do 200 tis. Kč (§ 49, odst. 2)
6) Na úseku požární ochrany
dle zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně
- plní úkoly ústředního orgánu ve vztahu k právnickým osobám řízeným obcemi, okresními úřady a zemí-krajem (§ 3,odst.2),
- vykonává státní dozor,
- řídí výkon služby v útvarech SPO po odborné stránce,
- zjišťuje příčiny vzniku požárů v závažných případech a zpracovává příčiny jejich vzniku,
- organizuje preventivně výchovnou a propagační činnost,
- koordinuje zabezpečováni požární ochrany s ostatními orgány v zemi - kraji,
- zpracovává dokumentaci požární ochrany (§ 27),
- posuzuje dokumentaci staveb, včetně technologií u staveb,které se mají uskutečnit v územních obvodech dvou nebo více okresních úřadů nebo které si ze závažných důvodů vyhradí k posouzení (§ 32, odst.1, písm. b, bod 2)
7) Na úseku kultury
podle zákona č. 81 /1966 Sb., o periodickém tisku a ostatních informačních prostředcích ve znění pozdějších předpisů
- provádí registraci ostatního periodického tisku (kromě ústředního) a titulů, u nichž je vydavatelem okresní úřad (§ 5, odst.2),
8) Na úseku živnostenského podnikání
podle zákona č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech
- je živnostenským úřadem (§ 1),
- vede zemskou - krajskou evidenci všech podnikatelů, kterým byla vydána koncesní listina nebo živnostenský list (§ 5, odst. 1, písm. a)
9) Na úseku vodního hospodářství
podle zákona č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství ve znění pozdějších předpisů
- je vodohospodářským orgánem (§ 1),
- činí za mimořádné situace, zejména při nedostatku vody a při havarijním zhoršení jakosti vody, opatření příslušející okresním úřadům, a to v případech přesahujících území okresu nebo možnosti okresního úřadu (§ 5, písm. h),
10) Na úseku ochrany ovzduší
podle zákona č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší
- vykonává státní správu ochrany ovzduší (§ 1),
- vykonává dozor nad okresními úřady, jak zabezpečují ochranu ovzduší (§ 2, písm. a),
- informuje vhodným způsobem o vyhlášení a odvolání smogových varovných a regulačních opatřeni, pokud nebyla vyhlášena obcemi nebo okresními úřady (§ 9, odst. 3)
11) Na úseku odpadového hospodářství
podle zákona č. 31 1/1991 Sb., o státní správě v odpadovém hospodářství - vykonává státní správu v odpadovém hospodářství (§ 1),
- vykonává státní dozor v odpadovém hospodářství (§ 2),
- zpracovává program v odpadovém hospodářství ve svém územním obvodu (§ 2, písm. b).
- rozhoduje při střetu'zájmů okresních úřadů o řízení a umístěni zařízení ke zneškodňování odpadů (§ 13)
12) Na úseku ochrany zemědělského půdního fondu
podle zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu
- je orgán ochrany zemědělského půdního fondu (§ 13, odst.1)
- uděluje podle § 5, odst. 2 souhlas k návrhům územně plánovací dokumentace sídelních útvarů, ve kterých je sídlo okresního úřadu a k návrhům územní dokumentace velkých územních celků (§ 17, písm.a)
- uděluje souhlas k návrhům na stanovení dobývacích prostorů, je-li navrhovaným řešením dotčen zemědělský půdní fond o výměře nad 10 ha (§ 17, písm. b),
- uděluje souhlas k návrhům tras nadzemních a podzemních vedení, pozemních komunikaci, celostátních drah a vodních cest a jejich součástí, které se nacházejí na území dvou a více okresů v zemi - kraji (§ 17, písm. c),
- uděluje souhlas k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, má-li být dotčena zemědělská půda a půda dočasně neobdělávaná o výměře nad 10 do 20 ha(§ 17,písm. d)
13) Na úseku myslivosti
podle zákona č. 512/1992 Sb., o myslivosti (úplné znění)
- povoluje výjimky při vyrovnávání hranic honitby (§ 6a, odst. 1),
- může z důvodů vojenských prohlásit za nehonební i jiné pozemky (§ 10),
- uděluje souhlas k chovu zvěře (zejména farmové chovy zvěře) v zajetí (§ 19, odst. 4),
- uděluje souhlas k mysliveckému obhospodařování i druhů živočichů, které nejsou zvěři, v oborech a bažantnicích (§ 19, odst. 5),
- řídí myslivost v zemi - kraji (§ 38, odst. 1)
14) Na úsek lesního hospodářství
podle zákona č. 96/1977 Sb., o státní správě v lesním hospodářství ve znění pozdějších předpisů
- je orgánem státní správy lesního hospodářství (§ 25)
- vydává souhlas podle § 5 odst.2 zákona o lesích k návrhům plánů zón, podle § 6 odst. 2 zákona o lesích k návrhům na stanovení dobývacích prostorů, jimiž má být dotčen lesní půdní fond a podle § 7 odst. 2 zákona o lesích k návrhům na projednáni projektového úkolu tras směrových a liniových staveb, pokud trasa prochází (více okresy a dotýká se lesního, půdního fondu (§ 27, odst. 2, písm.a),
- schvaluje lesní hospodářské plány podle § 3 odst. 3 tohoto zákona, dozírá na jejich dodržování a povoluje jejich změny (§ 27, odst. 2, písm. c),
- provádí výkon státní správy lesního hospodářství ve vojenských lesích podle ustanoveni zákona o lesích, popř.tohoto zákona (§ 28, odst. 1, písm. c),
- rozhoduje podle § 4 odst. 2 zákona o lesích o vynětí lesních pozemků z lesního půdního fondu a o omezeni v jejich využíváni u lesů hospodářských při výměře nad 5 ha do 10 ha (§ 28, odst. 1, písm. d),
- určuje příslušnost k výkonu státní správy lesního hospodářství a dozoru v případech, je-li lesní hospodářský cetek, pro který se vypracovává lesní hospodářský plán v územních obvodech několika okresů (§ 29, odst. 2),
- dozírá na dodržování ustanovení zákonů upravujících lesní hospodářství okresními úřad (§ 31)
15) Na úseku pozemkových úřadů
podle zákona č. 284/1991 Sb., o pozemkových úřadech a pozemkových úřadech - je pozemkovým úřadem (§ 11),
- zpracovává koncepci pozemkových úprav v zemi - kraji a řídí jejich postup (§ 13, písm. a),
- zabezpečuje vazbu pozemkových úprav s územně plánovací dokumentací velkých územních celků přesahujících hranice více okresů (§ 13, písm. g)
16) Na úseku zdravotnictví
a) podle zákona č. 2011966 Sb., o péči o zdraví lidu ve znění pozdějších předpisů - zřizuje, řídí a zrušuje zemského - krajského hygienika (§ 75, odst. 1), - jmenuje a odvolává zemského - krajského hygienika (§ 75,odst. 21, - zřizuje znalecké komise pro posuzování případů, v nichž vznikly
pochybnosti, zda byl při výkonu zdravotnických služeb dodržen správný postup, popř. zda bylo ublíženo na zdraví (§ 77, odst. 6)
b) podle vyhlášky č. 77/1981 Sb., o zdravotnických pracovnicích a, jiných odborných pracovnicích ve zdravotnictví ve zněni pozdějších předpisů
- uděluje souhlas k zařazování lékařů do speciální průpravy (§ 3, odst. 3),
- zařazuje lékaře a farmaceuty pracující ve státní zdravotní správě do specializační průpravy (§ 23, odst. 1),
- zařazuje střední zdravotnické pracovníky, kteří pracují ve státní zdravotní správě, do pomaturitního specializačního studia (§ 30, odst. 3),
- rozhoduje o povinnosti podrobit se ověření odborných znalostí zdravotnických pracovníků v organizacích řízených obcemi, okresními řady a zeměmi - kraji (§ 43, odst.2),
- zařizuje jiné odborné pracovníky z organizaci řízených obcemi okresními úřady, zeměmi - kraji do speciální průpravy pro výkon práce ve zdravotnictví (§ 45, odst. 4)
c) podle zákona č: 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomániemi
- je oprávněn omezit nebo zakázat prodej, podávání, vystavování alkoholických nápojů, tabákových výrobků a jiných tabákových látek a výrobků 1§ 4, odst. 3),
- plní (ve svém územním obvodu úkoly uvedené v § 15,
17) Na úseku školství
podle zákona č. 465/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství
- je orgánem státní správy ve školství ve svém územním obvodu (§ 1).
Zákon předkládají tito poslanci
| F. Kačenka v r. | J. Vačkář v r. |
| J. Jegla v r. | J. Hurta v r. |
| J. Kryčer v r. | Z. Vorlíček v. r. |
| D. Štambera v. r. | T. Sojka v. r. |
| J. Macháček v. r. | A. Váchalová v. r. |
| M. Skočovský v. r. | S. Bumbová v. r. |
| R. Opatřil v. r. | V. Klučka v. r |
| J. Broulík v. r. | J. Hájek v. r. |
| J. Drápela v. r. | J. Maryt v. r. |
| H. Orgoníková v. r. | M. Stiborová v. r. |
| J. Sýkora v. r. | M. Loukota v. r. |
| T. Štěrba v. r. | L.Body v. r. |
| F. Trnka v. r. | Z. Stodůlka v. r. |
| P. Kavan v. r. | V. Exner v. r. |
| V. Procházka v. r. | J. Machalík v. r. |
| J Křížek v. r. | M. Kraus v. r. |
| J. Vraný v. r. | J. Mandík v. r. |
| J. Vlček v.r. | |
| P. Seiíer v. r. | |
| G. Mazalová v. r. | |
| J. Bílý v. r. | |
| L. Nedorost v. r. | |
| J. Palas v. r. | |
| J. Navrátil v. r. | |
| D. Matulka v. r. | |
| Z. Vlček v. r. | |
| V. Řezáč v. r. | |
| V. Čechák v. r. | |
| J. Štrait v. r. | |
| V. Frank v.r. | |
| J. Šoler v. r. | |
| M. Chudoba v.r. | |
| M. Řezníček v. r. | |
| K. Čelišová v. r. | |
| J. Soural v. r. | |
| J. Vik v. r. | |
| J. Vyvadil v. r. (s nesouhlasem k čl.2(1)a | |
| V. Kuchař. v. r. | |
| A. Hrazdíra v. r. | |
| J. Žižka v. r. | |
| O. Vrcha v. r. | |
| J. Novák v. r. | |
| M. Kašpárek v.r. | |
| J. Unger v. r. | |
| V. Votava v. r. | |
| M. Čapek v. r. | |
| E. Zeman v. r | |
| V. Čundrle v. r. | |
Návrh zákona je součástí skupiny zákonů, kterými má být realizována reforma státní správy a samosprávy v České republice a navazuje na změny provedené v roce 1990. Zrušení KNV bez vytvoření nového středního článku území se ukázalo jako chybné a vedlo k vytváření značného počtu tzv. "detašovaných pracovišť" ministerstev a dalších správních úřadů. To má za následek výrazný nárůst pracovníků a tím i nákladů na státní správu při současném zhoršování její dostupnosti a přehlednosti občanům.
Původně předkladatelé návrhu zákona řešili problematiku přenesení státní správy na vyšší územní samosprávné celky v rámci ústavního zákona o územní samosprávě v České republice a byli součást návrhu zásad tohoto ústavního zákona (viz tisk č.492). Toto řešení bylo kritizováno jak ze strany vlády, tak i jednotlivých výborů Poslanecké sněmovny, protože s ohledem na legislativní pravidla a zvyklosti nedovolovalo provést jednoznačnou úpravu a mohlo by docházet k častým kolizím. Proto předkladatelé rozhodli, že součásti ústavního zákona budou jen základní otázky související s pověřením vyšších územních samosprávných celků a vlastní úprava bude provedena tímto samostatným zákonem. Navrhovaná úprava je v souladu s ČI. 105 Ústavy České republiky.
k § 1
Navrhuje se, aby vyšší územní samosprávné celky vykonávaly státní správu:
a) ve věcech uvedených v příloze zákona, tj. ve věcech, které při zrušení KNV byly přeneseny na ministerstva či jiné správní úřady nebo v takových věcech, které podle předkladatelů zbytečně tyto orgány zatěžují, odvádí je od koncepční práce a mohou být stejně dobře rozhodovány na nižším článku,
b) ve věcech uvedených v zákoně, což má umožnit plynulé předávání úkolů státní správy na vyšší územní samosprávné celky již při přijímání nových zákonů nebo při novelizaci stávajících zákonů, aniž by současně musela být provedena novela tohoto zákona,
c) dále se navrhuje, aby vyšší územní samosprávné celky byly odvolacím orgánem pro rozhodnutí vydaná okresními úřady v I. stupni. Ministerstvům se ponechává tato činnost i nadále pro rozhodnutí vydaná svými orgány,
d) a e) v období po listopadu 1989 došlo na okresních úřadech ke značným personálním změnám a byla přijata nebo novelizována celá řada zákonů. Proto se vyšším územním samosprávným celkům dává oprávnění kontrolovat výkon státní správy vykonávanou okresními úřady a poskytovat jim odbornou pomoc.
k § 2
Zakotvuje se právo vyšších územních samosprávných celků na náhradu nákladů, které jim vzniknou v souvislosti se zabezpečováním úkolů v přenesené působnosti. Navrhovatelé předpokládají, že finanční prostředky budou každoročně přidělovány prostřednictvím státního rozpočtu.
k § 3
Článek 100 Ústavy České republiky předpokládá, že zákon stanoví, kdy vyšší územní samosprávné celky jsou správními obvody.
k § 4