Na základě plánu legislativních úkolů vlády na II. pololetí 1993 a též se zřetelem na usnesení vlády ze dne 21. července 1993 č. 403 o opatřeních ke zlepšení životního prostředí ekologicky postižených oblastí Severních Čech a okresu Sokolov a ke kontrolní zprávě o plnění Programu ozdravění životního prostředí v bývalém Severočeském kraji a okresu Sokolov na léta 1991 až 1995 a s výhledem do roku 2000 připravilo Ministerstvo životního prostředí návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší), ve znění zákona č. 218/1992 Sb., a zákon ČNR č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování, ve znění zákona č. 211/1993 Sb.
Vláda schválila uvedený návrh zákona svým usnesením ze dne 6. dubna 1994 č. 176.
Na základě dosavadních zkušeností z aplikace právní úpravy ochrany ovzduší je navrhovaná novelizace zaměřena zvláště do těchto oblastí :
1. Zvláštní ochrana ovzduší.
Rozbor smogových situací, které se vyskytly v uplynulých sezónách ukázal, že současné znění § 16 zákona o ovzduší umožňuje vyhlásit varovná opatření až poté, kdy jsou překročeny zvláštní imisní limity, přičemž tato opatření se mohou uplatňovat pouze po dobu trvání smogové situace. Proto následná regulační opatření nedokáží za této situace výraznějším způsobem čelit dalšímu nárůstu přízemních koncentrací.
S ohledem na technickou a ekonomickou náročnost regulací je nezbytné poskytnout provozovatelům zdrojů znečišťování ovzduší potřebný čas, aby se na regulaci mohli připravit. Proto navrhovaná úprava umožňuje vyhlášení varovných opatření, resp. upozornění na možnost vzniku smogové situace již na základě meteorologické předpovědi zhoršených rozptylových podmínek, které mohou vyvolat smogovou situaci. Meteorologickou předpověď vydává Český hydrometeorologický ústav.
Při aplikaci navrhovaného postupu nedojde ke zvýšení počtu regulací, ale k prodloužení celkové doby regulací.
Zároveň je zakotvena povinnost provozovatelů velkých a středních zdrojů nechat si odsouhlasit zpracovaný regulační řád, který představuje výčet opatření ke snížení emisí, kterými se provozovatelé řídí za smogové situace.
2. Úprava ve stanovení emisních limitů.
Návrh zákona odstraňuje blokaci provedenou ustanovením § 5 odst. 7 zákona č. 218/1992 Sb. týkající se změn vyhlášených emisních limitů tak, aby bylo umožněno upravovat limity v souladu s právem Evropských společenství a současně garantuje dostatečné lhůty pro zpřísňování vyhlášených limitů.
3. Změny ve využívání technologických zařízení.
Navrhovaná úprava blíže rozvádí podmínky, za nichž je orgán státní správy ochrany ovzduší oprávněn dát podle § 11 odst. 1písm. g) zákona č. 309/1991 Sb. souhlas ke změně využívání technologických zařízení velkých a středních zdrojů znečišťování, přičemž umožňuje, aby tento orgán stanovil přísnější podmínky ochrany ovzduší.
4. Mobilní zdroje znečišťování.
Novelizace je vyvolána potřebou vyplnit chybějící zákonnou úpravu v oblasti provozu vozidel na pozemních komunikacích t.j. zákona o provozu na silnicích. Zákon o ovzduší je proto doplněn o úpravu základních povinností provozovatelů mobilních zdrojů znečišťování, zvláště silničních motorových vozidel pokud jde o dodržování emisních limitů stanovených vyhláškou Federálního ministerstva dopravy č. 41/1984 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění vyhlášky č. 248/1991 Sb., a dále pokud jde o pravidelné měření emisí. Tyto povinnosti jsou dosud nedostatečně řešeny pouhou vyhláškou, která nemůže nahradit zákonnou úpravu. Současně se řeší i nezbytná působnost příslušných orgánů státní správy na tomto úseku, zvláště Policie České republiky. Policie České republiky nemá v současné době možnost účinně kontrolovat a postihovat porušení povinností týkajících se měření emisí z motorových vozidel. Tento nedostatek napravuje navrhovaná novela zákona o ovzduší.
Povinné pravidelné měření emisí silničních motorových vozidel, jehož materiální zázemí je v České republice již připraveno pověřením více než 500 právnických, nebo fyzických osob oprávněných k podnikání, není pouze kontrolou dodržení emisních limitů. Na těchto pracovištích je možno, na přání provozovatele vozidla, provést i potřebné seřízení nebo dílčí úpravu motoru, popřípadě jeho dílů ovlivňujících složení emisí tak, aby vozidlo vyhovělo požadavkům na splnění emisních limitů. Provedení takovéto komplexní služby je vedle rozdílných intervalů mezi kontrolami, rozhodujícím odlišením od systému celkových technických prohlídek bez možnosti okamžitého odstranění zjištěných závad v současných stanicích technické kontroly. Jednoduchost a nižší investiční náročnost pracovišť měření emisí a využití principů tržního mechanismu je příčinou rychlého vzniku těchto pracovišť, na rozdíl od stanic technické kontroly, jejichž systém je poznamenán dobou vzniku v direktivním hospodářském modelu.
Zavedení samostatných pracovišť měření emisí bude, vedle obměny vozového parku, znamenat rozhodující přínos pro snížení emisí motorových vozidel, jak to ukazují zkušenosti z motoristicky vyspělých zemí, kde takto pojatý systém měření emisí již řadu let úspěšně probíhá (SRN, Švýcarsko, Skandinávie).
5. Přípustná tmavost kouře
Tmavost kouře obecně bývá nejčastěji projevem technologické nekázně a špatně udržovaného zařízení, za které je zodpovědný jeho provozovatel.Proto navrhovaná úprava vyjímá přípustnou tmavost kouře ze systému emisních limitů, kam věcně nepatří. Tím odpadá povinnost České inspekce životního prostředí stanovovat v rámci emisních limitů pro stávající zdroje znečišťování i limity pro tmavost kouře.
Podle názoru předkladatele není navrhovaná úprava v rozporu s právem Evropských společenství.
Navrhovaná úprava nevyžaduje zvýšení nároků na státní rozpočet.
Zákon č. 309/1991 Sb., ve znění zákona č. 218/1993 Sb.
K bodu 1
Nově se doplňuje vymezení pojmu měření emisí motorových vozidel včetně odkazu na příslušný zvláštní předpis ministerstva dopravy.
K bodu 2
Za účelem zjednodušení postupu orgánu ochrany ovzduší a zvýšení účinnosti při postihu nedodržení přípustné tmavosti kouře se tato vyčleňuje z mechanismu stanovení emisních limitů pro stávající velké a střední zdroje. Proto se z dosavadního odstavce 1 § 5 vyjímá tmavost kouře a převádí se do nového ustanovení odstavce 4. Definice emisního limitu se rozšiřuje tak, že se vztahuje i na mobilní zdroje znečišťování v provozu.
K vydávání emisních limitů v rámci ČSFR byl kompetentní Federální výbor pro životní prostředí. Orgány státní správy republik mohly pouze rozšířit seznam znečišťujících látek, kategorizaci zdrojů a již vydané emisní limity zpřísnit. Zánikem ČSFR přešly tyto kompetence na MŽP ČR.
Dosud nebylo možné operativně doplňovat seznam znečišťujících látek a kategorizaci zdrojů, protože dikce zákona toto umožňovala provést nejdříve po pěti letech, přičemž změna musela být vyhlášena tři roky přede dnem stanoveným jako den účinnosti. Novela zákona tuto možnost poskytuje.
Naproti tomu ustanovení o možnosti zpřísnění emisních limitů pro stávající velké a střední zdroje v termínu pět let od vyhlášení a ustanovení o nutnosti tuto změnu vyhlásit tři roky přede dnem účinnosti zůstává zachováno. Při vyhlašování emisních limitů pro nové technologie a zařízení, popřípadě pro jednotlivé znečišťující látky, na které nebyly dosud tyto limity stanoveny,se nově provádí ve lhůtě 3 let přede dnem stanoveným jako den účinnosti.
Pro stávající zdroje platí i nadále lhůta 5 let podle § 5 odst. 6 tohoto zákona. Tato změna významně zjednoduší i přístup k direktivám Evropského společenství.
K bodu 3
V souvislosti s vyčleněním tmavosti kouře z emisních limitů je třeba uložit provozovatelům velkých a středních zdrojů povinnost dodržovat přípustnou tmavost kouře.
K bodu 4
V ustanovení § 7 odst. 1 písm. g) se doplňuje nově povinnost předkládání regulačního řádu ke schválení orgánu státní správy ochrany ovzduší.
Orgán ochrany ovzduší má za současného stavu pravomoc kontrolovat dodržování této povinnosti včetně dodržování stanoveného obsahu regulačních řádů. Obsah regulačního řádu je závazně stanoven vyhláškou Ministerstva životního prostředí č.41/1992 Sb., kterou se stanoví zásady vytváření a provozu smogových a regulačních systémů a některá další opatřeník ochraně ovzduší, ve znění vyhlášky č. 279/1993 Sb.
Za jednu z příčin nedostatečné účinnosti regulací zdrojů znečišťování ovzduší za smogových situací je považována i skutečnost, že regulační řády, které jsou provozovatelé zdrojů znečišťování ovzduší podle § 7 odst. 1 písm. g) zákona o ovzduší povinni vypracovat pro účely regulace emisí, ale jejich obsah výslovnému souhlasu orgánu ochrany ovzduší nepodléhá.
K bodu 5
Rozšiřují se v § 8 odst. 1 zákona o ovzduší povinnosti provozovatelů malých zdrojů znečišťování o povinnost dodržovat přípustnou tmavost kouře.
K bodu 6
Nové znění § 9 především odstraní nejasnou dikci "zpřísněné emisní limity".
Legislativa Ministerstva dopravy, v jehož výlučné pravomoci je stanovení emisních limitů pro mobilní zdroje, pojem "zpřísněné emisní limity" nezná.
V České republice platí pro emise silničních motorových vozidel emisní limity, které jsou od počátku sedmdesátých let uplatňovány v souladu s předpisy Evropské hospodářské komise- OSN. Tyto emisní limity jsou v souladu s požadavky ochrany životního prostředí a dosaženým technickým rozvojem postupně revidovány a zpřísňovány. Jejich výčet je uveden ve zvláštním předpisu, kterým je vyhláška Federálního ministerstva dopravy č. 41/1984 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. ve znění vyhlášky č. 248/1991 Sb.
Nové znění § 9 v odstavci 2 zakládá povinnost provozovatelů mobilních zdrojů znečišťování, nejde-li o železniční kolejová vozidla, dodržovat regulační opatření orgánů ochrany ovzduší při smogových situacích v oblastech vyžadujících zvláštní ochranu ovzduší. Tyto oblasti vymezuje vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 41/1992 Sb., kterou se vymezují oblasti vyžadující zvláštní ochranu ovzduší a stanoví zásady vytváření a provozu smogových regulačních systémů a některá další opatření k ochraně ovzduší, ve znění vyhlášky č. 279/1993 Sb. Působnost orgánů ochrany ovzduší upravuje zákon ČNR č.389/1991 Sb. Současnou novelizací zákona ČNR č.389/1991 Sb.dochází k přechodu působnosti při regulaci provozu zdrojů znečišťování ovzduší za smogových situací z orgánů obcí na okresní úřady.
Současně se zde nově upravuje nezbytná spolupráce orgánů ochrany ovzduší s orgány Policie České republiky při regulaci dopravy za smogové situace.
K bodu 7
Nedostatečná legislativa v oblasti provozu na pozemních komunikacích, t.j. neexistence zákona o provozu na silnicích (zatím platí vládní nařízení č.54/1953 Sb.)a současné znění vyhlášky o podmínkách provozu na pozemních komunikacích (vyhl.č.41/1984 Sb., ve znění vyhl. č.248/1991 Sb.), zabraňuje zavedení systému pravidelného měření emisí silničních motorových vozidel.
Proto v navrhovaném § 9a se nově zavádějí základní povinnosti provozovatelů silničních motorových vozidel, týkající se povinného pravidelného měření emisí a současně se upravuje i nezbytná působnost orgánů státní správy.
Navrhovaná novelizace zákona o ovzduší v části týkající se měření emisí motorových vozidel řeší:
- povinnost provozovatelů vozidel dostavit se k měření emisí bez vyzvání v předepsaných termínech. Tím se odstraňuje nevyhovující režim založený dosud pouhou vyhláškou, a to v § 39 odst. 9 vyhlášky č. 41/1984 Sb., ve znění vyhlášky č. 248/1991 Sb. Tento režim je nevyhovující i v tom že provozovatel čeká, až bude k měření emisí vyzván a měření emisí pak nepřináší očekávané výsledky.
- termíny prvních měření emisí u všech motorových vozidel a intervaly mezi dalšími následnými měřeními. Na podkladě statistických údajů o ročních kilometrových probězích vozidel v České republice jsou v § 9 a odstavci 4 stanoveny termíny prvních měření emisí u nových vozidel na 24 měsíců od uvedení vozidla do provozu pro vozidla používaná k podnikatelské činnosti a na 36 měsíců od uvedení do provozu pro ostatní vozidla. Totéž platí i pro vozidla s motory vznětovými.
- sankční opatření za nesplnění povinnosti uložené zákonem, přičemž se v této souvislosti upravuje působnost orgánů Policie České republiky.
K bodu 8
Úprava vyplývající ze změn ve státoprávním uspořádání.
K bodu 9
V případě změn využití technologického zařízení velkých a středních zdrojů se jedná o případy, kde podmínky ochrany ovzduší pro původní technologii obyčejně nepostačují. Bez stanovení dalších podmínek, mezi které náleží i doplňující emisní limity či emisní limity zpřísněné, by nebylo možno z hlediska ochrany ovzduší k takovým změnám dávat souhlas. Jedná se zvláště o jednoduchá a z hlediska ochrany životního prostředí prospěšná řešení, která s ohledem na jejich variantnost a specifičnost však nelze postihnout obecně závazným právním předpisem. Proto konkrétní podmínky budou stanoveny v rámci správního řízení podle § 11 odst. 1 písm. g) zákona o ovzduší.
K bodu 10 a 11
Protože tmavost kouře není podle navrhovaného zákona již zahrnuta do emisních limitů, je třeba promítnout tuto změnu do příslušných ustanovení, na něž tato změna dopadá.
K bodu 12
Úprava vyplývající ze změn číslování odstavců v § 5.
K bodu 13
Podle § 14 odst. 3 platného zákona o ovzduší měly být do 30.června 1993 stanoveny orgány ochrany ovzduší emisní limity pro stávající zdroje znečišťování. Stanovení emisních limitů přichází prakticky v úvahu u velkých a středních zdrojů znečišťování, neboť ty mají v § 7 odst.1 písm. b) výslovně uloženou povinnost tyto limity dodržovat. Emisní limity pro stávající zdroje znečišťování podle § 3 odst. 2 písm. h) zákona ČNR č. 389/1991 Sb. a ve znění zákona o ovzduší je oprávně nastanovit Česká inspekce životního prostředí.
V uvedeném termínu byly stanoveny tyto emisní limity pro veškeré velké zdroje znečišťování, a pokud jde o střední zdroje znečišťování, ve více než 10% případů. Vzhledem k nepřiměřeně krátkému pořádkovému termínu stanovenému v zákoně se nepodařilo tyto limity přes veškeré úsilí při stávajícím personálním vybavení v uvedeném termínu stanovit a práce i nadále pokračují. Proto se navrhuje posunout tento termín do 31.12.1994.
K bodu 14
Úprava vyplývající ze změn ve státoprávním uspořádání oproti stavu v době přijetí zákona č. 309/1991 Sb.
K bodu 15 a 16
Stávající znění § 16 definuje smogovou situaci jako mimořádné znečištění ovzduší, kdy úroveň znečištění překročí zvláštní imisní limity, a předepisuje též, že varovná regulační opatření se uplatňují po celou dobu trvání smogové situace, tedy nikoli před jejím výskytem.
Navržená nová dikce § 16 tento nedostatek odstraňuje tím, že umožňuje vyhlášení varovných opatření již na základě meteorologické předpovědi vzniku zhoršených rozptylových podmínek.
K bodu 17
Zpřesňuje se dikce ustanovení § 17 odst. 2 zákona o ovzduší odstraněním slova "pravidelně", které v souvislosti s výkladem tohoto ustanovení navádělo k nežádoucímu subjektivnímu uvážení.
K bodu 18 až 20
Úpravy vyplývající ze změn ve státoprávním uspořádání.
V nově zařazeném přechodném ustanovení § 22a se určují termíny provedení prvních měření emisí vozidel (bod 7 - § 9a odst. 4) uvedených do provozu před nabytím účinnosti navrhovaného zákona. V zájmu zamezení tvrdosti se umožňuje, aby v těchto případech byla první měření provedena později, tj.do uplynutí určité lhůty po nabytí účinnosti zákona. Měření emisí provedená před nabytím účinnosti zákona podle § 9 vyhlášky Federálního ministerstva dopravy č. 41/1984 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění vyhlášky č.248/1991 Sb., bude platné a bude považováno za první měření ve smyslu § 9a odst. 4 zákona. V těchto případech se provozovatel dostaví až k následnému měření (§ 9 a odst. 5 zákona), aniž by musel znovu absolvovat první měření.
K bodu 1
Bod 1 je promítnutím nově navrhovaného textu § 16 odst. 2 v Čl.I - bod 14.
K bodům 2 až 5
V souvislosti s přesunem kompetence k vyhlašování varovných a regulačních opatření na zdrojích znečišťování, s výjimkou vybraných zdrojů, z orgánů obcí na okresní úřady je třeba přenést na okresní úřady i kontrolní pravomoc potřebnou ke kontrole dodržování těchto varovných a regulačních opatření i pravomoc k ukládání sankcí za porušení těchto opatření,včetně porušení regulačních řádů pro tyto zdroje znečišťování.
S ohledem na stávající působnost okresních úřadů pokud jdeo zpracování koncepce ochrany ovzduší na svěřeném územís přihlédnutím ke složení fondu paliv, se jim nově svěřuje kontrola dodržování povinností výrobců, dovozců a prodejců paliv stanovených ve vyhlášce Ministerstva životního prostředí č. 206/1993 Sb., kterou se stanoví požadavky na kvalitu paliv k přímému spalování a jejich prodej. Současně se jim svěřuje i pravomoc k ukládání pokut za porušení stanovených povinností.Toto opatření má přispět k žádoucí celoplošné záměně lokálních topenišť spalujících vysokosirná paliva za ekologicky příznivější vytápění, která představuje významný úkol v ochraně ovzduší směřující k odstranění znečišťování z lokálních topenišť jako jednoho z nejvýznamnějších zdrojů znečišťování ovzduší.
K bodu 6
Působnost obcí se rozšiřuje o zákonné zmocnění pro vydání obecně závazné vyhlášky, kterou mohou upravit zvláštní požadavky na druh paliva používaného pro malé zdroje znečišťování. Účelem této úpravy je posílení kompetence obcí s cílem přispět k prosazování použití ekologicky šetrnějších paliv. Je to v souladu s koncepcí Ministerstva životního prostředí v ochraně ovzduší aktuálně zaměřenou, vedle emisí z motorových vozidel, na celoplošné náhrady lokálních topenišť spalujících vysokosirnaté uhlí ekologicky šetrnými zdroji.
S tím souvisí i rozšíření kompetencí obcí k ukládání sankcí provozovatelům malých zdrojů. Vzhledem k tomu, že povinnosti provozovatelů malých zdrojů byly rozšířeny o povinné dodržování přípustného stupně tmavosti kouře, budou obce oprávněny ukládat sankce i za porušení těchto povinností.
Na základě dosavadních zkušeností se ukazuje jako účinnější vyhlašování smogových varovných a regulačních opatření na zdrojích znečišťování z pozice orgánu působícího na větším území než je území obce, a to i proto, že regulace se nemusí dotýkat jen stacionárních, nýbrž i mobilních zdrojů, kde je nutno přijímat doprovodná opatření k regulaci dopravy ve spolupráci s Policií České republiky. Proto dochází k přesunu kompetence k vyhlašování a kontrole smogových varovných a regulačních opatření na zdrojích znečišťování, včetně ukládání sankcí na okresní úřady.
V souvislosti s přesunem kompetence kompetence na okresní úřady týkající se vyhlašování a kontroly smogových varovných a regulačních opatření na zdrojích znečišťování, včetně ukládání sankcí, a dále proto, že působnost obcí byla rozšířena o zmocnění k vydání obecně závazné vyhlášky, kterou by obce mohly upravit zvláštní požadavky na druh paliva pro malé zdroje znečišťování, byl zvolen pro zjednodušení orientace legislativně technický postup spočívající v náhradě textu písmen a) až f) celým novým textem.
K bodu 7
Cílem úpravy je sjednocení se způsobem tzv. dělené správy poplatků mezi orgány působícími v ochraně životního prostředí a finančními úřady - v souladu s obecnou úpravou daní a poplatků v zákoně č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, která nabyla účinnosti později, než zákon ČR č.389/1991 Sb.
K bodu 8
Cílem, kromě aktualizace označení státní měny, je zajištění návaznosti paragrafované části a nově připojené části přílohy zákona, která řeší diferencovaným způsobem sazby poplatků za znečišťování ovzduší malými zdroji znečišťování. Jde v tomto případě o řešení ověřené již v praxi, jehož cílem je stimulace provozovatelů malých zdrojů na ekologicky příznivějším způsobu vytápění a ve svých důsledcích by to mělo přispět i k celkovému snížení emisí z malých zdrojů znečišťování. Používáním ušlechtilých paliv se snižuje znečištění ovzduší z lokálních topenišť, a v některých případech je produkce znečištění tak malá, že v souvislosti s ustanovením § 3 odst. 2 písm. c) zákona č. 309/1991 Sb., ve znění zákona č. 218/1992 Sb.,nedochází k výraznému znečišťování ovzduší. Proto se v těchto případech poplatek za znečišťování neplatí. Tento přístup by rovněž měl přispět k vytvoření podmínek pro provádění celoplošné konverze topidel a paliv a diferencovat a zvýhodnit ekologické chování podporované zákonem.
Osvobození malých zdrojů o tepelném výkonu do 50 kW od zpoplatnění v případech, že nejde o zdroj používaný k podnikatelské činnosti, zavedla již novela zákona 309/1991Sb. z roku 1992 (zákon č. 218/1992 Sb.) a do zákona ČNR č.389/1991 Sb., se převádí tento text ze systematických důvodů.Současně bylo z výrazu "pravidelně", užíván k výkonu podnikatelské činnosti" vypuštěno slovo "pravidelně", s ohledem na obtíže při aplikaci v praxi pramenící z možnosti subjektivního a v důsledku toho i nejednotného posouzení obsahu tohoto výrazu, který není právním pojmem.
K bodům 9 až 12
Zpřesňuje se dikce ustanovení na základě zkušeností z aplikační praxe a aktualizuje se označení státní měny. Zařazením nového odstavce 7 se umožňuje zohlednit pružně změny skutečností rozhodných pro placení poplatků za znečišťování ovzduší, k nimž dochází zvláště při privatizaci národního hospodářství a v dalších případech, například při záměně topidel za ekologicky příznivější druhy, při odstavení zdroje, a podobně.Cílem je důsledně zajistit, aby poplatek platil jen ten, kdo provozem zdroje skutečně znečišťuje ovzduší. Zdroj, který není v provozu, není vlastně zdrojem znečišťování ovzduší podle § 3 zákona o ovzduší. Zabrání se i nežádoucímu vázání finančních prostředků na vrub provozovateli.
K bodu 13
V souvislosti se zánikem České a Slovenské federativní republiky rozšiřuje se kompetence Ministerstva životního prostředí tak, že Ministerstvo životního prostředí upravuje vyhláškou seznam látek, seznam kategorizace zdrojů, limity znečišťování a přípustnou tmavost kouře v plném rozsahu.Kompetence Ministerstva životního prostředí se rozšiřuje o technické podmínky provozu zdrojů znečišťování, což je účelné z hlediska ochrany ovzduší.
K bodu 14
Na základě výsledku jednání s Ministerstvem zdravotnictví se ustanovení § 13 vypouští. Nebylo nikdy realizováno.
K bodu 15
Pokuty ukládané vymáhané okresními úřady a obcemi jsou příjmem okresu či obce, který je účelově vázán na zlepšení ovzduší. To se netýká pokut za porušení povinností ukládaných Českou inspekcí životního prostředí, které jsou příjmem Státního fondu životního prostředí. Ten na základě § 2 odst. 3 zák. ČNR č.388/1991 Sb. převádí 50% příjmů z těchto pokut do rozpočtu obce, na jejímž katastru k porušení povinností došlo.
K bodům 16 až 18
Cílem úpravy je technické začlenění nově připojené části přílohy zákona a upřesnění její dikce.
V důsledku zařazení bodů 6 a 7 Čl. I je ustanovení § 39 odst.9 vyhlášky Federálního ministerstva dopravy č. 41/1984 Sb.,o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, veznění vyhlášky č. 248/1991 Sb., plně nahrazeno zákonem, a proto se navrhuje jeho zrušení.
S ohledem na skutečnost, že se navrhuje novelizace zasahující řadu ustanovení platné právní úpravy, která již byla jednou novelizována, a v zájmu usnadnit přístup k zákonům zvláště orgánům obcí i široké veřejnosti, považuje se za vhodné vydání úplného znění obou novelizovaných zákonů.
Je zapotřebí, aby zákon nabyl účinnosti co nejdříve.
V Praze dne 6. dubna 1994