Zákon o technických podmínkách provozu silničních vozidel

K § 1

Provoz na pozemních komunikacích jednoznačně vyžaduje právní zakotvení povinnosti provozovat jen ta silniční vozidla, která svojí konstrukcí a technickým stavem splňují požadavky bezpečnosti a plynulosti silničního provozu a jejichž provoz nemá vůči životnímu prostředí větší negativní dopady, než je právem stanoveno. Naplnění těchto skutečností pak musí být úředně doloženo především schválením technické způsobilosti vozidel podle tohoto zákona. Tyto základní povinnosti zákon vymezuje negativně, tzn., že stanoví, jaká vozidla je na pozemních komunikacích provozovat zakázáno.

§ 1 dále obecně vymezuje, co zákon chápe silničním vozidlem. Jsou jimi ta vozidla, jejímž základním posláním je provoz na pozemních komunikacích ať již k účelu jakémukoliv. Z pojmenování "silniční" lze dále dovodit, že jimi nejsou vozidla drážní a dále různá speciální pojízdná technika, která se občas může provozu na pozemních komunikacích účastnit. Protože zákon má za cíl upravit jen technické podmínky provozu silničních

vozidel na pozemních komunikacích, nejsou tím dotčena ta ustanovení vyhlášky č. 41/1984 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění vyhl. č. 248/1991 Sb., která se vztahují i na vozidla evidentně nesilniční.

K § 2

Každé hromadně vyráběné nebo dovážené vozidlo musí být vyrobeno tak, aby jeho vlastnosti a technický stav byly ve shodě se schváleným typem tohoto vozidla. Schvalování typu vozidla provádí na žádost výrobce nebo jí pověřené právnické osoby Ministerstvo dopravy ve správním řízení.Pro toto správní řízení se vzhledem k jeho odborné a administrativní náročnosti stanoví od správního řádu odlišně zahájení řízení a předepisuje se 9Odenní lhůta k rozhodnutí.

Pro druhy vozidel, které určí prováděcí předpis, je předpokladem pro vydání rozhodnutí přezkoušení vozidla, kterou se stvrzují technické náležitosti zkoušeného vozidla.

Zkoušky vozidel bude provádět právnická osoba určená Ministerstvem dopravy.

K § 3

Každé silniční vozidlo, které se z nějakého důvodu neshoduje se schváleným typem, nebo bylo přestavěno tak, že schválenému typu již neodpovídá, musí do provozu schválit dopravní inspektorát Policie České republiky. Zákon zavádí pro takováto vozidla pojmenování "jednotlivé vozidlo".

Schvalování jednotlivého vozidla do provozu probíhá ve správním řízení. V technických podmínkách, které musí jednotlivé vozidlo splnit proto, aby bylo schváleno, odkazuje zákon na prováděcí předpis.

K § 4

Zákon připouští, aby při schvalování typu vozidla nebo jednotlivého vozidla do provozu byly přiznávány výjimky. Umožňuje se tím zohledňovat různé případy, kdy není nutné nebo správné přísně dbát při schvalování způsobilosti jednotlivého vozidla k provozu nebo způsobilosti typu vozidla všech technických podmínek stanovených prováděcím předpisem, mezinárodní smlouvou nebo opatřením Ministerstva dopravy. Otevírá se tím možnost uvádět do provozu některá nestandardní či atypická vozidla, rovněž pak vozidla historická, která samozřejmě technickou úrovní odpovídají době své výroby a tudíž nevyhovují některým současným požadavkům.

Zákon dále vylučuje možnost udělování výjimek ve čtyřech taxativně stanovených případech a formuluje i obecnou podmínku zajištění bezpečnosti provozu vozidla, kterou je třeba při každém udělení výjimky zohlednit.

Řízení o udělení výjimky probíhá ve správním řízení.

K § 5

Výrobci vozidla zákon ukládá potvrzovat shodnost jím vyrobeného vozidla se schváleným typem, podle něhož silniční vozidlo vyrobil, vystavením technického průkazu vozidla a zápisem technické způsobilosti do tohoto průkazu.

Kontrola výrobců vozidel, zda se jimi vyráběná vozidla skutečně shodují se schváleným typem, přísluší Ministerstvu dopravy. To je vzhledem k závažnosti této kontroly nadáno poměrně razantní sankční pravomocí vrcholící až do zákazu provozovat příslušná vozidla všemi provozovateli.

V těchto věcech rozhoduje Ministerstvo dopravy ve správním řízení.

K § 6

K bezpečnému provozu vozidla na pozemních komunikacích nestačí jeho úředně potvrzená způsobilost pro zařazení do provozu, ale i ta skutečnost, že vozidlo po celou dobu svého provozování splňuje stanovené technické podmínky. Vzhledem k tomu je potřebné zajistit ověřování technického stavu vozidla pravidelnými technickými prohlídkami ve lhůtách stanovených zákonem. Technické prohlídky provádějí specializovaná zařízení vybavená odpovídajícím technickým zařízením a kvalifikovaným personálem. Zákon je pojmenovává názvem stanice technické kontroly. Lhůty pro pravidelné technické prohlídky stanoví prováděcí předpis diferencovaně pro různé druhy vozidel v souladu s právem ES.

Zákon dále v tomto paragrafu stanoví provozovateli vozidla povinnost zajišťovat na svůj náklad a v předepsaných lhůtách technické prohlídky silničního vozidla. Nedodržením této

povinnosti se stává vozidlo nezpůsobilým provozu.

Ověřování technického stavu vozidla ve stanici technické kontroly není řízením. Výsledek ověření je podkladem pro rozhodování o osvědčení o technickém průkazu vozidla příslušným dopravním inspektorátem podle vyhlášky č. 145/1956 Ú.l., o provozu na silnicích, ve znění pozdějších předpisů.

K § 7, § 8 a § 9

Zákon konstituuje stanice technické kontroly. Chápe jimi právnické osoby podnikatelského charakteru, které k takovéto činnosti obdržely oprávnění od místně příslušného okresního úřadu. Na rozhodování o udělení oprávnění se vztahuje správní řád.

Okresní úřad má povinnost oprávnění nevydat v případech, kdy další podnikatelské aktivity žádající právnické osoby mají souvislost s výrobou, prodejem nebo opravou vozidel. Stanicemi technické kontroly proto mohou být jen ty právnické osoby, které se nijak neangažují v automobilovém průmyslu, opravárenství nebo v prodeji vozidel.

Oprávnění může dále znít buď na jakákoliv silniční vozidla, nebo jen na některé kategorie. Rozhodující bude technické vybavení právnické osoby žádající o vydání oprávnění.

Provozování stanic technické kontroly nespadá pod režim živnostenského zákona ani pod režim státního zkušebnictví.

Poté, co příslušný okresní úřad rozhodne o vydání oprávnění a právnická osoba se stane stanicí technické kontroly musí, pokud tak neučinila již dříve, naplnit povinnosti, které jí ukládá § 8 a doklady předložit okresnímu úřadu, který oprávnění vydal. Nesplnění této povinnosti bude důvodem pro zahájení řízení o odejmutí oprávnění podle § 9.

§ 9 taxativně stanoví důvody k zahájení řízení o odejmutí oprávnění. Okresní úřad rozhoduje ve správním řízení.

Předpokládá se, že na okresních úřadech budou tuto agendu vyřizovat stávající referáty dopravy.

Na území těch okresů, kde není zřízen okresní úřad a v hlavním městě Praze přísluší tato působnost Magistrátům opět s předpokladem, že vyřizováním budou pověřeny odbory dopravy.

K § 10 a § 11

Zákon nově zavádí státní odborný dozor nad stanicemi technické kontroly a v základních prvcích vymezuje působnost tohoto dozoru. Nositelem dozoru je Ministerstvo dopravy.

Práva a povinnosti osob pověřených výkonem státního odborného dozoru zákon dále konkrétněji neřeší a odkazuje na příslušná ustanovení zákona o státní kontrole.

K § 12

Prakticky všechna řízení podle tohoto zákona se řídí zákonem č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

Správní řád se nevztahuje na vystavení technického průkazu vozidla nebo technického osvědčení vozidla (§ 5 odst. 1) neboť jej vydává výrobce a nikoliv správní úřad, na vystavení dokladu o technickém stavu vozidla (§ 6 odst. 3) stanicí technické kontroly a to opět z důvodu, že stanice není správním úřadem.

K § 13

V tomto ustanovení zákon stanoví práva a povinnosti osob zúčastněných na technických prohlídkách pro přechodné období, než bude možné postupovat zcela v souladu s předchozími částmi zákona. Přechodné období zcela pomine uplynutím dvou let od účinnosti tohoto zákona.

Nedodržení povinností vyplývajících z tohoto přechodného režimu je opět poměrně přísně sankciováno.

K § 14

Zákon obsahuje konkrétní zmocňovací ustanovení k vydání prováděcího právního předpisu.

K § 15

Mezi schválením zákona Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky a jeho účinností je nezbytná několikaměsíční legisvagance. Během ní musí být zpracován prováděcí právní předpis a okresní úřady se během ní musí připravit na výkon nové působnosti, kterou dosud nevykonávaly.

V Praze dne 5. října 1994