Poslanecká sněmovna
souhlasí se Smlouvou o všeobecném zákazu jaderných zkoušek, podepsanou dne 12. listopadu 1996 v New Yorku.
Ještě na 50. zasedání Valného shromáždění OSN dne 10. 9. 1996 byl naprostou většinou hlasů schválen text Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (dále jen Smlouva). V souladu s přijatou rezolucí č. 50/245 byla uvedená Smlouva otevřena k podpisu v New Yorku na počátku 51. zasedání VS OSN dne 24. 9. 1996. Prvním představitelem, který Smlouvu v uvedeném termínu podepsal, byl americký prezident Clinton. V několika následujících dnech své podpisy připojili nejvyšší představitelé řady dalších členských zemí OSN, kteří se v New Yorku zúčastnili všeobecné rozpravy podzimního zasedání VS OSN. V průběhu 51. VS OSN Smlouvu podepsala velká většina členských zemí OSN.
Smlouva je významným mezinárodním právně závazným instrumentem v oblasti nešíření jaderných zbraní (JZ) a jaderného odzbrojení. Zavazuje smluvní státy neprovádět jakékoliv zkušební či jiné jaderné výbuchy na kterémkoliv místě pod jejich jurisdikcí či kontrolou. Každý účastník se dále zavazuje, že nevyvolá, nenapomůže, ani se žádným způsobem nezúčastní provedení jakéhokoliv zkušebního či jiného jaderného výbuchu.
Smlouva je logickým doplňkem Smlouvy o zákazu zkoušek JZ v atmosféře, kosmickém prostoru a pod vodou z r. 1963, která ponechávala jako jedinou možnost provádění jaderných výbuchů v podzemí. Navazuje na další významný dokument v této oblasti - Smlouvu o nešíření JZ z roku 1968 - tím, že zabraňuje nejaderným státům, které by se případně rozhodly vyrobit vlastní JZ, tyto zbraně vyzkoušet a ověřit, jaderným státům pak jejich arzenály dále vyvíjet a zdokonalovat.
Jednání o Smlouvě probíhala na Konferenci o odzbrojení v Ženevě od začátku r. 1994. Přes intenzívní dvouapůlletá jednání se nepodařilo sladit různá stanoviska účastníků v řadě závažných otázek (preambule, rozsah, použití národních technických prostředků verifikace, inspekce na místě, složení výkonné rady organizace a rozdělení států do regionálních skupin, vstup v platnost a financování). Vzhledem k tomu, že 50. Valné shromáždění OSN (rezoluce č. 50/65 ze 12. 12. 1995) vyzvalo Konferenci o odzbrojení uzavřít Smlouvu tak, aby mohla být podepsána v úvodu 51. VS OSN a k tomu, že dosavadní způsob projednávání nemohl zabezpečit splnění tohoto termínu a tím i očekávání mezinárodního společenství, předložil dne 28. 6. 1996 předseda příslušného Ad hoc výboru, vedoucí nizozemské delegace velvyslanec Jaap Ramaker kompromisní návrh Smlouvy. Tento návrh získal podporu všech pěti jaderných velmocí, západní i středo- a východoevropské regionální skupiny i řady států skupiny G-21, sdružující rozvojové a tzv. neangažované země.
Přijetí kompromisního návrhu Smlouvy a jeho předložení Valnému shromáždění OSN však zablokovaly Indie a Irán (Konference o odzbrojení přijímá svá rozhodnutí konsensem), což zdůvodnily jeho nedostatečným rozsahem. Tím, že zakazuje jen výbušné, nikoliv i neexplozivní zkoušky (tzv. podkritické laboratorní testy a počítačové simulace), dle jejich názoru umožňuje jaderným mocnostem, disponujícím nejvyspělejší technologií, udržovat a dále zdokonalovat své jaderné arzenály a tím i nadále udržovat svůj monopol. Indie navíc podmiňovala svůj souhlas přijetím jednoznačných závazků jadernými velmocemi vedoucích k úplnému jadernému odzbrojení.
Po nezdaru jednání o smlouvě na Konferenci o odzbrojení v Ženevě požádala Austrálie po dohodě s nejvíce zainteresovanými zeměmi a s odvoláním na zmíněnou rezoluci VS OSN č. 50/65, předsedu 50. VS OSN o svolání plenárního zasedání, kterému předložila Ramakerův text Smlouvy s návrhem na jeho schválení a otevření k podpisu při zahájení 51. VS OSN. Depozitářem Smlouvy je Generální tajemník OSN.
Verifikace plnění Smlouvy bude zabezpečena propracovaným systémem, zahrnujícím mezinárodní monitorovací systém, národní technické prostředky a inspekce na místě, doplněné procesem konzultací a vyjasňování a opatřeními na budování důvěry. Mezinárodní monitorovací systém, jako základní prvek verifikace, sestává ze čtyř souborů monitorovacích stanic, pracujících na základě seismické, radionuklidové, hydroakustické a infrazvukové detekční metody. V tzv. pomocné síti 120 seismických stanic, které budou předávat své údaje mezinárodnímu datovému centru na vyžádání, je zahrnuta i stanice ve Vranově nad Dyjí, okr. Brno-venkov.
Pro realizaci Smlouvy bude ustavena výkonná organizace, jejímiž orgány budou:
- Konference členských států;
- Výkonná rada;
- Technický sekretariát včetně Mezinárodního datového centra, shromažďujícího údaje monitorovacích sítí.
Sídlem organizace bude Vídeň. Výkonná rada, jejímž nejvýznamnějším úkolem bude delikátní rozhodování o nejprůkaznějším, ale i nejintruzivnějším prvku verifikace - inspekcích na místě, bude mít 51 členů, rekrutujících se ze šesti regionálních skupin, ustavených na geografickém základě. ČR je zařazena do východoevropské regionální skupiny, které je v radě vyhrazeno sedm míst.
Smlouva umožňuje přijímání opatření k zajištění jejího dodržování (včetně sankcí) a pro urovnávání sporů. V případě, že Konference členských států nebo Výkonná rada budou případ považovat za obzvlášť nebezpečný, mohou ho předložit Organizaci spojených národů.
Každý účastník Smlouvy může navrhnout změny v textu Smlouvy, Protokolu, či příloh Protokolu. Takové návrhy by posuzovala Konference o změnách a byly by přijaty v případě, že by hlasovala pro nadpoloviční většina účastníků a žádný účastník by nehlasoval proti.
Povinností účastníků Smlouvy je designovat nebo vytvořit orgán, který bude sloužit jako národní styčný bod pro styk s Organizací a s dalšími státy. Tuto funkci bude v České republice zastávat Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Po vzniku organizace bude Česká republika povinna tuto skutečnost organizaci oznámit.
Činnost organizace bude financována členskými státy podle příspěvkové stupnice OSN, korigované na skutečný počet účastníků. České seismické stanici Vranov budou organizací hrazeny výdaje, spojené s autentizací a přenosem údajů do mezinárodního datového centra, případně i spojené se zvýšením jejího technického standardu na úroveň, požadovanou tímto centrem.
Přístup ČR k Smlouvě bude mít dopad na rozpočet v podobě pravidelné platby formou každoročního příspěvku, jehož výši však zatím není možné kvantifikovat.
Smlouva vstoupí v platnost za 180 dní po ratifikaci 44 zeměmi, členy Konference o odzbrojení, které jsou současně uvedeny v seznamech energetických a výzkumných jaderných reaktorů, vydaných Mezinárodní agenturou pro atomovou energii. ČR, která má zatím na Konferenci o odzbrojení pouze pozorovatelský statut, mezi těmito zeměmi není. Pokud Smlouva nevstoupí v platnost do tří let od data jejího otevření k podpisu, depozitář Smlouvy svolá na žádost většiny těch států, které již uložily své ratifikační listiny, konferenci, jež zhodnotí, nakolik byly splněny podmínky pro vstup Úmluvy v platnost a konsensem rozhodne, jaká opatření (v souladu s mezinárodním právem) bude možno učinit za účelem splnění všech podmínek pro vstup Smlouvy v platnost. Nedílnou součástí Smlouvy je Protokol, kterým je přesně stanovena činnost mezinárodního monitorovacího systému a podrobně stanoveny povinnosti smluvních stran a mezinárodní organizace při plnění Smlouvy. Protokol se skládá ze 3 částí: část I - mezinárodní monitorovací systém, část II - inspekce na místě, část III - opatření na budování důvěry.
Smlouva bude mít časově neomezené trvání. Předpokládá se, že v intervalech 10 let budou svolávány hodnotící konference, které by měly posoudit plnění a účinnost Smlouvy. Každý účastník bude mít v rámci své státní suverenity právo od smlouvy odstoupit, jestliže mimořádné okolnosti, vztahující se k předmětu Smlouvy, ohrozí jeho nejvyšší zájmy.
Při projednávání Ramakerova návrhu Smlouvy na Konferenci o odzbrojení v Ženevě mu delegace ČR opakovaně vyjádřila svou podporu. ČR se rovněž připojila k prohlášení a demarším EU ze 7. 8. a 21. 8. 1996 na podporu uvedeného návrhu a kosponzorovala výše zmíněný australský návrh rezoluce VS OSN ke schválení Smlouvy a jejímu otevření k podpisu.
Jelikož návrh textu Smlouvy již byl schválen, není v něm možné nyní dělat jakékoliv úpravy. V současné fázi je třeba přijmout politické rozhodnutí, zda se Česká republika stane účastníkem Smlouvy, či nikoliv.
Smlouva je zcela nepochybně významným politickým dokumentem, a proto se podle čl. 49 Ústavy České republiky předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu a podle čl. 63 bude následně předložena k ratifikaci prezidentovi České republiky.
Neoficiální překlad
| KONFERENCE O ODZBROJENÍ | CD/NTB/WP.330/Rev. 1 |
| 28. června 1996 | |
| Originál: anglicky |
Výbor pro zákaz jaderných zkoušek
GE. 96-62479
ÚVOD
ČLÁNEK I ZÁKLADNÍ POVINNOSTI
ČLÁNEK II ORGANIZACE
A. OBECNÁ USTANOVENÍ
B. KONFERENCE ZÚČASTNĚNÝCH STÁTŮ
C. VÝKONNÁ RADA
D. TECHNICKÝ SEKRETARIÁT
E. PRIVILEGIA A IMUNITY
ČLÁNEK III NÁRODNÍ REALIZAČNÍ OPATŘENÍ
ČLÁNEK IV VERIFIKACE
A. OBECNÁ USTANOVENÍ
B. MEZINÁRODNÍ SLEDOVACÍ SYSTÉM
C. KONZULTACE A VYJASNĚNÍ
D. KONTROLA NA MÍSTĚ
E. OPATŘENÍ K VYBUDOVÁNÍ DŮVĚRY
ČLÁNEK V OPATŘENÍ K NÁPRAVĚ SITUACE A K ZAJIŠTĚNÍ SPLNĚNÍ, VČETNĚ SANKCÍ
ČLÁNEK VI UROVNÁNÍ SPORŮ
ČLÁNEK VII DODATKY
ČLÁNEK VIII REVIZE SMLOUVY
ČLÁNEK IX TRVÁNÍ SMLOUVY A ODSTOUPENÍ OD NÍ
ČLÁNEK X PRÁVNÍ POSTAVENÍ SMLOUVY A PŘÍLOH
ČLÁNEK XI PODPIS
ČLÁNEK XII RATIFIKACE
ČLÁNEK XIII PŘISTOUPENÍ
ČLÁNEK XIV NABYTÍ PLATNOSTI
ČLÁNEK XV VÝHRADY
ČLÁNEK XVI OPATROVNÍK
ČLÁNEK XVII AUTENTICKÉ TEXTY