Právní úpravu důchodového pojištění obsahuje zákon č. 155/1995 Sb., který byl Poslaneckou sněmovnou Parlamentu schválen dne 30. června 1995 a nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1996. Předchozí právní úprava důchodového zabezpečení byla provedena zákonem č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení. Organizaci a provádění sociálního zabezpečení, povinnosti pojištěných osob, příjemců dávek a zaměstnavatelů a jejich odpovědnost v důchodovém pojištění upravuje zákon ČNR č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů; tento zákon byl v souvislosti s přijetím zákona č. 155/1995 Sb. novelizován s účinností od 1. ledna 1996 zákonem č. 160/1995 Sb.
Zhodnocení současného stavu
Zákon č. 155/1995 Sb. upravuje důchodové pojištění pro případ stáří, invalidity a úmrtí živitele. Ve srovnání s předchozí právní úpravou (zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení) je založen na nové koncepci a v důsledku toho také obsahuje řadu zásadních změn oproti právnímu stavu platnému do 31. prosince 1995. Po dobu prvého roku účinnosti tohoto zákona nebyla z hlediska aplikace zaznamenána systémová pochybení. Z dosavadních zkušeností s prováděním zákona o důchodovém pojištění však vyplynula potřeba přijmout některé dílčí úpravy. Navrhované změny mají jednak věcný charakter, jednak charakter doplnění nebo zpřesnění jednotlivých ustanovení.
Realizace navrhovaných úprav vyžaduje novelizaci zejména zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Zpřesnění a doplnění dosavadní právní úpravy, pokud jde o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, vyžaduje dílčí novelizaci zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.
Hlavní navrhované změny
Stěžejním návrhem změn je rozšíření možností přiznání starobního důchodu před dosažením důchodového věku. Věkové hranice se podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, začaly postupně zvyšovat. Toto řešení bylo nevyhnutelné pro udržení dlouhodobě přijatelných výdajů na důchodové pojištění při zachování úrovně důchodů, a bylo tedy přijato jak z ekonomických důvodů, tak i vzhledem k předpokládanému nepříznivému demografickému vývoji. Právní úprava platná do 31. prosince 1995, která umožňovala odejít před dosažením důchodového věku do starobního důchodu za podmínky vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání u úřadu práce, a to až o dva roky dříve, byla v podstatě převzata do zákona o důchodovém pojištění (§ 30). Současně došlo i k objektivizaci kritérií pro posuzování invalidity. V současné době je však oprávněné zvážit opatření zmírňující dopad změněných podmínek nároku na starobní, plné a částečné invalidní důchody na určité skupiny občanů. Proto se navrhuje na přechodnou dobu do 31. prosince 2006 umožnit odejít do tzv. dočasně sníženého předčasného starobního důchodu i těm pojištěncům, kteří mají určité problémy týkající se jejich zdravotního stavu, jež ovlivňují jejich schopnost soustavné výdělečné činnosti a možnosti uplatnění na trhu práce (poživatelé částečných invalidních důchodů a někteří bývalí poživatelé plných invalidních důchodů). V případě přiznání tohoto nového typu předčasného starobního důchodu by při dosažení důchodového věku vznikl nárok na starobní důchod podle § 29 zákona o důchodovém pojištění.
Od 1. ledna 1996 byla zavedena další možnost dřívějšího odchodu do tzv. trvale sníženého starobního důchodu až o tři roky (bude postupně prodlužováno až na pět let) s trvalým snížením procentní výměry důchodu o 0,6% výpočtového základu za každých i započatých 90 kalendářních dnů pobírání tohoto důchodu do dosažení důchodového věku, avšak bez podmínky vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání (§ 31 zákona o důchodovém pojištění). Stanovené trvalé snížení o 0,6% výpočtového základu (pouze procentní výměry důchodu, nikoliv základní výměry) je nižší, než by odpovídalo čistě pojistně-matematickému přístupu a zvýhodňuje tak občany, kteří se pro tento důchod svobodně rozhodnou. Teoretické snížení by mělo podle pojistně-matematických pravidel činit 1% výpočtového základu. O výhodnosti tohoto řešení svědčí i relativně vysoký počet těchto důchodů přiznaných v roce 1996 (ze všech nově přiznaných starobních důchodů jich bylo přiznáno 6% podle § 30 a 10% podle § 31 zákona o důchodovém pojištění - dále jen "zákon").
Jako přechodné opatření do konce roku 2006 se navrhuje pro občany, kteří se rozhodnou odejít do tohoto předčasného starobního důchodu poté, kdy dosáhnou vyššího věku než byly věkové hranice platné do 31. prosince 1995, změnit procentní snížení důchodu z 0,6% na 0,3% výpočtového základu za každých i započatých 90 kalendářních dnů chybějících do dosažení důchodového věku. Toto dočasné řešení bude znamenat změkčení dopadů dosavadní právní úpravy pro tyto občany a usnadní jim adaptaci na nové podmínky.
Další navrhovaná změna se týká výplaty starobního důchodu vedle příjmu z výdělečné činnosti. Na rozdíl od právní úpravy platné do 31. prosince 1995 není stanovena podmínka, aby pracovněprávní vztah byl sjednán na dobu určitou. Ukázalo se však, že tato podmínka měla své opodstatnění, neboť zaměstnavatelé se v důsledku zrušení této podmínky dostávají často v praxi do obtížně řešitelných situací zejména při rozhodování o dalším zaměstnávání poživatelů starobních důchodů. Proto se navrhuje stanovit pro nárok na výplatu starobního důchodu při další výdělečné činnosti další podmínku, a to sjednání příslušného pracovního vztahu na dobu určitou.
Navrhované změny se týkají i poživatelů plných a částečných invalidních důchodů. Pokud jde o posuzování plné invalidity osob samostatně výdělečně činných, není podle ustanovení § 39 odst. 2 zákona pojištěnec plně invalidní, jestliže vykonává samostatnou výdělečnou činnost. Ukazuje se, že v důsledku této právní úpravy dochází k některým neodůvodněným tvrdostem a nerovnováze mezi osobami samostatně výdělečně činnými a osobami vykonávajícími závislou činnost, které jsou plně invalidní, ale mohou své zbylé schopnosti soustavné výdělečné činnosti využít vedle pobírání plného invalidního důchodu. Proto se navrhuje zavést pro osoby, které vykonávají samostatnou výdělečnou činnost, stejný režim jako pro osoby vykonávající závislou činnost.
Další významná navrhovaná změna se týká problematiky souběhu částečného invalidního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti.Při kontrole ekonomické podmínky pro nárok na výplatu částečného invalidního důchodu se důchodce často dostává do situace, že nemá dostatek údajů pro vlastní rozhodnutí o tom, zda je pro něj výhodnější dosahovat vyšších příjmů a mít krácenou nebo zastavenou výplatu důchodu, nebo zda má omezit svoji výdělečnou činnost tak, aby výplata důchodu nebyla omezována. Navrhuje se proto, aby výši srovnatelného vyměřovacího základu, se kterým se porovnává průměrný měsíční příjem z výdělečné činnosti, bylo možné určit již na počátku období, za které se budou příjmy pro splnění ekonomické podmínky posuzovat. Údaje pro stanovení srovnatelného vyměřovacího základu musí přitom i nadále vycházet z dostupných statisticky zjištěných údajů, a nikoliv z odhadu.
Vzhledem k systému dob vylučovaných pro výpočet průměrného měsíčního příjmu z výdělečné činnosti dochází v některých případech k zastavení výplaty částečného invalidního důchodu pro příjem za relativně malý počet dnů výdělečné činnosti. Proto se navrhuje stanovit určitý roční limit, při jehož nepřekročení bude považována ekonomická podmínka vždy za splněnou a který bude vázán na částky životního minima. Tento návrh tedy umožní vyplácet částečný invalidní důchod vždy, když příjem z výdělečné činnosti nepřekročí tento limit.
Současná právní úprava umožňuje přiznat plný invalidní důchod i tzv. invalidům z mládí, tj. těm, jejichž plná invalidita vznikla před dosažením 18. roku věku a kteří proto nemohli být účastni důchodového pojištění. V případě změny plné invalidity těchto občanů, na částečnou invaliditu, však nevzniká nárok na částečný invalidní důchod, neboť nesplňují podmínku potřebné doby pojištění. Navrhuje se, aby i v těchto případech, tj. při nesplnění podmínky potřebné doby pojištění, vznikl nárok na částečný invalidní důchod.
Zákon umožňuje, na rozdíl od právní úpravy platné do 31. prosince 1995, přiznat mužům vdovecký důchod za stejných podmínek jako vdovský důchod ženám. Možnost přiznání tohoto důchodu je však vázána mj. na úmrtí manželky po 31. prosinci 1990. Tato úprava znevýhodňuje dříve ovdovělé muže, kteří splňují podmínky stanovené v zákoně. Zejména jsou to ti, kteří jsou v důchodovém věku. Je proto odůvodněné rozšířit možnost přiznání vdoveckého důchodu i pro muže, kteří ovdověli před 1. lednem 1991.
Další změny vycházejí především z praktické aplikace zákona a týkají se zejména rozšíření a upřesnění okruhu dob vyloučených při stanovení osobního vyměřovacího základu z rozhodného období, úpravy původního výpočtového základu při novém přiznání důchodu, upřesnění pojmu "důchodový věk", stanovení výše plného invalidního důchodu při změně částečné invalidity na plnou invaliditu, stanovení srovnatelného vyměřovacího základu poživatelů částečného invalidního důchodu, jimž nebyl předchozí plný invalidní důchod vyměřen z výpočtového základu (skutečně dosaženého průměrného měsíčního výdělku) a pravidel pro zvyšování důchodů.
Pokud jde o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, navrhuje se zejména snížit administrativní náročnost vedení evidenčních listů důchodového pojištění úřady práce v případě uchazečů o zaměstnání. Dále se navrhuje upřesnit povinnosti organizací při hlášení rozhodných skutečností o pracujících poživatelích starobního důchodu, upřesnit povinnosti orgánů sociálního zabezpečení ozbrojených sil vůči České správě sociálního zabezpečení, výslovně stanovit příslušnost orgánu sociálního zabezpečení k výplatě vdovského (vdoveckého) důchodu v případě zániku nároku na přímý důchod a s ohledem na nejednotnost soudní praxe zakotvit Českou správu sociálního zabezpečení výslovně jako právnickou osobu s plnou právní subjektivitou. Z praktických zkušeností vychází i návrh vyloučit posuzování zdravotního stavu pro účely odvolacího řízení o prodloužení výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby z věcné příslušnosti posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí obdobně, jako je tomu u posuzování pro účely odvolacího řízení o ukončení dočasné pracovní neschopnosti podle § 8a odst. 4 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů; v obou úzce provázaných agendách by tak pro rozhodnutí v odvolacím řízení vydávala Česká správa sociálního zabezpečení (včetně posouzení zdravotního stavu).
Navrhované změny nejsou v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a jsou slučitelné s obecnými cíli a zásadami práva Evropských společenství.
Zvýšení výdajů si vyžádá rozšíření možnosti pro odchod do starobního důchodu ještě před dosažením důchodového věku (0,4 mld. Kč), úprava podmínek pro nárok na vdovecký důchod (0,2 mld. Kč) a přiznání plné invalidity osobám samostatně výdělečně činným (0,1 mld. Kč). S ohledem na navrhovanou účinnost od 1. ledna 1998 se předpokládá, že zvýšené náklady úhrnem ve výši cca 0,7 mld. Kč ročně, tj. cca o 0,4% z celkových výdajů na důchodové pojištění, budou zahrnuty v návrhu výdajů státního rozpočtu na rok 1998 na důchodové pojištění.
K bodům 1 a 2
Dosavadní znění § 3 odst. 2 zákona nevystihuje zcela přesně všechny důsledky právní způsobilosti v oblasti důchodového pojištění a její odlišnosti od právní způsobilosti v jiných právních odvětvích. Dosavadní vymezení právní způsobilosti jen k uplatnění nároku na plný nebo částečný invalidní důchod je nedostatečné, neboť nepokrývá další situace spojené s uplatněním nároku na tento důchod (např. odvolací řízení). Občanu, jemuž byl tento důchod přiznán a získal tak plnou právní způsobilost, se navrhuje ji ponechat až do dosažení zletilosti.
K bodu 3
Jednoznačně se stanoví, že z hlediska účasti na důchodovém pojištění jsou osobám ve služebním poměru postaveni naroveň vojáci v další službě podle § 37 odst. 2 písm. b) branného zákona.
K bodu 4
Upřesňuje se, že za střední školu se považuje pro účely důchodového pojištění i vyšší odborná škola.
K bodu 5
Dosavadní znění § 5 odst. 1 písm. n) zákona pomíjí řešení některých dílčích situací; zejména nebyla řešena konkurence s dobrovolnou účastí na pojištění, byl-li důvod účasti týž, tj. vedení v evidenci úřadu práce.
K bodům 6, 11, 47 a 70
Jde o legislativně technická opatření.