Po vzniku ČSR bylo tzv. recepční normou (zák. č. 11/1918 Sb.) převzato dosavadní občanské právo platné na území bývalé rakousko-uherské monarchie, což pro Čechy, Moravu a Slezsko znamenalo převzetí Všeobecného občanského zákoníku (Allgemeine Burgerliches Gesetzbuch) z roku 1811, ve znění pozdějších novel, z nichž je třeba, pokud jde o právo rodinné, zmínit zejména tzv. válečné novely, reagující na potřebu řešit postavení dětí (hromadné poručenství apod.) Krátce po vzniku republiky bylo přistoupeno k nové úpravě manželských vztahů tzv. manželskou novelou (zák. č. 320/1919 Sb.) Tato úprava platila až do 1. ledna 1950, kdy nabyl účinnosti zákon o právu rodinném (zák. č. 265/1949 Sb.) a zákon o zatímních změnách v některých občanských věcech právních (zák.č. 266/1949), který překlenul období do vydání nového občanského zákoníku (zák.č. 141/1950 Sb.) a občanského soudního řádu (zák. č. 142/1950 Sb.), které nabyly účinnosti k 1. 1. 1951. Vyčlenění úpravy rodinněprávních vztahů soukromoprávního charakteru z dosavadní úpravy ABGB bylo zdůvodňováno zejména legislativně technickými důvody. Svůj význam zde měla snaha upravit nově rodinné vztahy jako vztahy typicky osobního charakteru a zvýraznit tak jejich socialistický charakter oproštěný od majetkových aspektů, které hrály rozhodující roli v dřívější úpravě. Sociálně právní ochrana mládeže byla provedena samostatným zákonem č. 69/1952 Sb., o sociálně právní ochraně mládeže.
Současný zákon o rodině byl přijat jako zákon č. 94/1963 Sb. a nabyl účinnosti, stejně jako občanský zákoník 1. 4. 1964. Od té doby byl pouze dvakrát novelizován, a to zák. č. 132/1982 Sb., v souvislosti s novelou občanského zákoníku, přičemž šlo pouze o drobná upřesnění a zákonem č. 234/1992 Sb., upravující nově formu církevního sňatku. Jestliže o první novele se krátce po jejím přijetí konstatovalo, že šlo o promarněnou šanci cokoli v zákoně o rodině vylepšit, druhá novela byla úzce zaměřena jen na novou formu církevního sňatku, a ponechala tak v zákoně všechna dávno již překonaná ustanovení (srov. základní zásady, nebo např. § 30, hovořící o postavení Československého svazu mládeže a jeho pionýrské organizaci apod.) Nález Ústavního soudu 72/1995 Sb. pak zrušil ustanovení § 46 zákona o rodině.
Na rozdíl od zákona o právu rodinném z roku 1949 byla ze současně platného zákona o rodině vypuštěna úprava majetkových vztahů mezi manžely (bezpodílové spoluvlastnictví manželů) a naopak zahrnuta do něj i úprava veřejnoprávní, pod názvem Účast společnosti při výkonu práv a povinností rodičů.
Na novele zákona o rodině se začalo pracovat již v roce 1991 a zásady novely byly předloženy k diskusi a poté federální vládě krátce před volbami v roce 1992. Po volbách se o novele mluvit přestalo a teprve koncem roku 1994 bylo uloženo Ministerstvu spravedlnosti předložit návrh nové koncepce úpravy rodinně právních vztahů. V lednu roku 1995 vláda rozhodla o vypracování tzv. rodinněprávní novely občanského zákoníku, a zákona o sociálně právní ochraně dětí. Zákon o rodině tak měl být zrušen, jeho tzv. soukromoprávní část zahrnuta do občanského zákoníku a veřejnoprávní část nově upravena v zákoně o sociálně právní ochraně dětí. Rodinněprávní novela občanského zákoníku byla předložena Parlamentu ČR, prošla i druhým čtením, nakonec však přijata nebyla. Zákon o sociálně právní ochraně byl zpracován pouze jako zásady návrhu zákona.
Ze skutečnosti, že zákon o rodině platí v téměř nezměněné podobě již od roku 1964 vyplývá, že ve své podstatě jde o normu funkční a moderní. Soudní praxe v mnohém směru přizpůsobila výklad řady obecně formulovaných ustanovení zákona o rodině nové situaci, zejména v oblasti úpravy výživného, ale i v souvislosti s úpravou rozvodu manželství apod. Přesto však je ze strany praxe pociťována potřeba řadu ustanovení upřesnit a zejména doplnit zákon o rodině v tom směru, kde úprava již citelně chybí. V tomto směru jde zejména o rozšíření možnosti rozvodových důvodů a posílení ochrany nezletilých dětí např. v souvislosti se správou jejich majetku., ale i v jiných oblastech.
Základem navrhovaných změn jsou jak návrh zásad novely zákona o rodině z roku 1992, tak zejména tzv. rodinněprávní novela občanského zákoníku. Návrh změn v části druhé, hlavě druhé zákona o rodině, obsahující pod názvem "Účast společnosti při výkonu práv a povinností rodičů" tzv. sociálně právní ochranu pak obsahově vychází jednak z návrhu zásad zákona o sociálně právní ochraně, který byl zpracován Ministerstvem práce a sociálních věcí, ale zejména z ustanovení Úmluvy o právech dítěte, kterou je Česká republika vázána.
Do návrhu nebyly převzaty všechny diskutované změny připravené v již dříve předkládaných návrzích, a to jednak s ohledem na jejich rozsah a v některých případech určitou kontraverznost, zejména pokud jde o rozvod manželství, ale pouze ty nejzákladnější a nejpotřebnější změny. Většina navrhovaných změn byla široce diskutována, a to nejenom v odborné veřejnosti a jsou obecně přijímány.
Vedle navrhovaných změn právní úpravy, návrh novely reaguje na změny, které přinesly jiné právní předpisy, především občanský zákoník a zákon č. 367/1990Sb., o obcích (obecní zřízení) a důsledně používá terminologii obsaženou v těchto předpisech. Návrh novely zákona o rodině je tak plně v souladu se stávajícími právními předpisy v navazujících oblastech. S ohledem na tuto "očistu" zákona o rodině, která se dotýká většiny dosavadních ustanovení, navrhuje se i zmocnění k vyhlášení úplného znění.
Nově navrhovaná ustanovení se v omezeném rozsahu dotýkají i občanského soudního řádu, jehož navazující novela se rovněž navrhuje. Přizpůsobit bude třeba, opětně jen ve velmi omezeném rozsahu, i vyhl. č. 22/1977 Sb., kterou se provádí zákon o matrikách.
Česká republika je vázána Úmluvou o právech dítěte (sdělení FMZV 104/1991 Sb.) Čl. 4 Úmluvy ukládá státům, které jsou smluvní stranou Úmluvy, učinit všechna potřebná zákonodárná a jiná opatření k realizaci práv obsažených v Úmluvě. Počítá se rovněž s přistoupením k evropské Úmluvě o osvojení z roku 1967. Návrh novely plně respektuje tyto mezinárodní dokumenty a je v souladu rovněž s řadou doporučení Rady Evropy, i když nejde o závazné mezinárodní dokumenty.
Přijetí navrhovaných zákonných změn nebude mít dopad na státní rozpočet.
K čl. I
k § 2
Jde pouze o formulační změnu vyplývající ze skutečnosti, že občanský zákoník v novele (zák. č. 509/1990 Sb.) opustil doposud užívaný pojem občan a nahradil jej pojmem fyzická osoba. Použití pojmu muž a žena zdůrazňuje skutečnost, že základním pojmovým znakem manželství je fakt, že jde o vztah mezi dvěma osobami různého pohlaví. Použití legislativní zkratky snoubenci je v souladu s matričními předpisy, zejména vyhl. 22/1977 Sb., kterou se provádí zákon o matrikách, ve znění pozdějších předpisů.
k § 4
Jde pouze o formulační změnu v souladu se zákonem ČNR č. 367/1990 Sb. o obcích (obecní zřízení) ve znění pozdějších předpisů, neboť tento a další právní předpisy znají pouze člena obecního zastupitelstva, nikoli poslance.
k § 4a, 4b, 4c
Dosavadní dvojí forma sňatku zůstala v návrhu zachována. S ohledem na to, že ne všechny státem registrované církve a náboženské společnosti mají profesionální sbor duchovních, je třeba jednak upřesnit osobu oprávněnou k přijetí souhlasného prohlášení o vstupu do manželství, jednak vyřešit problém tzv. předoddavkového řízení u církevní formy a zabránit tak vzniku neplatných příp. neexistentních manželství. Vznik manželství církevní formou je tak podmíněn předložením osvědčení vydaného matrikou, kterým v podstatě skončí předoddavkové řízení. Za současného právního stavu manželství nejprve vznikne, a teprve při zápisu do matriky je zjištěno, že jde o neplatné, příp. neexistentní manželství. Zejména u sňatků s cizinci, v případě, že jeden z manželů se rozvedl v cizině, apod. ale i u sňatků nezletilých bez povolení soudu je třeba zabránit vzniku neplatných manželství. V praxi některých okresů (Třebíč) již v tomto směru existuje dohoda mezi některými církvemi a matrikami. Manželství uzavřené církevní formou bez předchozího předoddavkového řízení zakončeného vydáním osvědčení, je neexistentní (non matrimonium).
Obligatorní předoddavkové řízení u církevní formy bylo církvemi všeobecně přijato v rámci připomínkového řízení k rodinněprávní novele obč. zák., v níž bylo rovněž obsaženo.
V textu dále dochází k záměně označení Česká a Slovenská federativní Republika a československý, za Česká republika a český.
k § 5, 6 a 7
Jde pouze o formulační upřesnění vyplývající ze změn navrhovaných v ostatních ustanoveních
k § 8
Návrh vychází z požadavku občanů i právní, resp. společenské praxe, umožnit užívání zdvojeného příjmení po sňatku. Zabezpečuje však, aby v případě opakovaných manželství měla osoba vždy jen maximálně dvě příjmení.
k § 9
Jde pouze o formulační upřesnění vyplývající z navrhovaných změn v ostatních ustanoveních
k § 14
Jde o sjednocení terminologie s občanským zákoníkem
k § 23 - 24b
Ustanovení § 23 ztratilo ve změněných společenských a ekonomických podmínkách svůj význam, a proto se navrhuje jeho zrušení. Pokud jde o hmotněprávní úpravu rozvodu, vychází navrhovaná nová úprava z dlouhodobých úvah o nutnosti upřesnění a změn právní úpravy. Jde zejména o rozšíření důvodů rozvodu, tak jak opakovaně zaznívají z právní praxe i z postoje společnosti k rozvodu manželství obecně. Původní hmotněprávní podmínky rozvodu, tak jak jsou obsaženy v dosavadním ustanovení § 24, se pouze formulačně upřesňují v obecně přijímaném pojetí většiny západoevropských úprav, tj. že nelze očekávat obnovení manželského soužití.
Podstatně se však mění úprava týkající se rozvodu manželství s nezletilými dětmi. Dítě nelze chránit proti rozvodu manželství jeho rodičů, je třeba jej však mnohem výrazněji chránit v souvislosti s rozvodem manželství jeho rodičů. Dosavadní formulace, že soud přihlédne zejména k zájmům nezletilých dětí se dlouhodobě jeví v soudní praxi jako víceméně formální. Navrhovaná nová formulace zájmu dětí v souvislosti s rozvodem manželství jeho rodičů směřuje především ke zvýšení odpovědnosti rodičů v případě, že se jedná např. o dítě nějak postižené, s výraznou citovou vazbou na oba rodiče apod. Zvýšení ochrany dítěte v souvislosti s rozvodem spočívá i v oddělení řízení o úpravě poměrů k nezletilým dětem, které musí časově předcházet rozvodovému řízení. O úpravě poměrů k nezletilému dítěti by tak rozhodoval pouze opatrovnický soudce, který již může mít o dítěti informace z dřívějších, předcházejících řízení (např. řízení podle § 50 apod.), který bude o dítěti rozhodovat i po rozvodu a navíc jde o soudce svým způsobem specializovaného. Navrhované ustanovení by mělo chránit dítě před častou situací, kdy oba výroky nenabývají právní moci současně a právní postavení dítěte není delší čas postaveno najisto.
Nová formulace § 24a "o úpravě poměrů" umožňuje, aby soud ve výjimečných případech, kdy je to v zájmu dítěte, mohl rozhodnout o tzv. střídavé výchově nebo o společné výchově oběma rodiči, jestliže oba rodiče skýtají záruky, že taková výchova bude plnit svůj účel. Prakticky ve všech případech by mělo jít o schválení dohody rodičů v tomto směru.
Úprava navržená v novém ustanovení § 24b je dlouhodobě diskutovanou (v odborné literatuře již od počátku 80.tých let) a obecně přijatelnou úpravou urychlující rozvod manželství tam, kde se manželé na rozvodu dohodli, umožňující současně řešit komplexně následky rozvodu. Ve své podstatě se nejedná o rozvod na základě dohody, ale v případě splnění zákonných předpokladů, tj. délka manželství, skutečnost, že manželé spolu určitou dobu nežijí a souhlas druhého manžela s rozvodem, nastupuje nevyvratitelná domněnka, že v manželství existuje tzv. kvalifikovaný rozvrat, který již není třeba dokazovat. Při současném splnění dalších podmínek, tj. vyřešení následků rozvodu, pak vzniká manželům právní nárok na rozvod.
Jako forma dohod o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, řešení bytové otázky, případně i vyživovací povinnosti k rozvedenému manželovi je navrhována forma písemné smlouvy s ohledem na požadavek právní jistoty. Pokud jde o úpravu poměrů k nezletilým dětem, zdůrazňuje se i v tomto případě dohoda rozvádějících se manželů, tj. že by muselo jít o rozsudek, jímž soud schválí dohodu o úpravě poměrů.
k § 26
Jde o důsledek oddělení řízení o úpravě poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu.
k § 27
V nově navrhované formulaci § 27 odst. 2 se zdůrazňuje právo rodiče, který nežije s dítětem ve společné domácnosti, stýkat se s ním. Styku s druhým rodičem, kterému bylo dítě svěřeno po rozvodu do výchovy, je v případě, že rodič žijící s dítětem styku brání, v dosavadní soudní praxi velmi obtížně vymahatelný. Navrhované ustanovení má do jisté míry v tomto směru prevenční charakter.
Ve třetím odstavci se vypouští slovo "zdraví" dítěte, čímž se zdůrazňuje obecněji formulovaný zájem dítěte, aby se s rodičem nestýkalo. Dosavadní ustanovení bylo formulováno příliš úzce a dostatečně dítě nechránilo.
k § 29
Jde o řešení následků rozvodu v případě zdvojeného příjmení nově navrhovaného v § 8
k § 30 a 31
Obě ustanovení jsou v nových společenských podmínkách zcela překonané, proto se navrhuje jejich zrušení.
k § 32
Vypuštění dosavadního druhého odstavce vycházejícího z toho, že rodiče mají být svým osobním životem, chováním a vztahem ke společnosti příkladem je třeba rovněž považovat za překonané, a proto se navrhuje jeho vypuštění.
k § 33
Nově navrhované formulace reagují na ustanovení Úmluvy o právech dítěte, zejména čl. 12 Úmluvy.
k § 35
Jde o formulační upřesnění s ohledem na změněné ekonomické podmínky, které se promítá i v dalších ustanoveních, zejména pokud jde o úpravu vyživovací povinnosti.
k § 36
Jde o formulační upřesnění, neboť těžko si lze představit jiné záležitosti dítěte, než správu majetku, které by nebyly jinak pokryty povinností rodičů řídit jednání dítěte.
k § 37a a 37b
Dlouhodobě byla v právní praxi pociťována potřeba upravit povinnost rodičů při správě majetku jejich dětí. Původní úprava z roku 1964 jakoby vycházela z toho, že děti nemají žádný majetek a vůbec tuto otázku neřešila, přičemž neodůvodněně spoléhala na morální normy. Navrhovaná úprava je reminiscencí na úpravu v zákonu o právu rodinném (zák.č. 265/1949 Sb.)
Nově se navrhuje též možnost ustanovit zvláštního opatrovníka pro správu majetku dítěte a to nejenom v případě, kdy rodiče porušují své povinnosti při správě majetku, ale též v případech, kdy rodiče nejsou schopni majetek spravovat z objektivních důvodů (velký rozsah majetku dítěte, složitost správy, např. v oblasti autorských práv apod.) a přitom sami neučiní žádné opatření, aby majetkové zájmy dítěte byly dostatečně chráněny.
k § 38 a 39
Jde pouze o formulační upřesnění v souladu s novou úpravou obecního zřízení.
k § 41
Dosavadní úprava obsažená v uvedených ustanoveních je jednak formulačně zastaralá, jednak obsahově nedostatečná. Původní název hlavy druhé části zákona o rodině je v návrhu nahrazen modernějším pojmem sociálně právní ochrana dětí, který lépe vystihuje obsah této hlavy. Obsah sociálně právní ochrany obsažený v odstavci 1 je definován v souladu s Úmluvou o právech dítěte. Ve druhém odstavci jde nejenom o formulační upřesnění, ale nově se zdůrazňuje právo dítěte, rovněž v souladu s Úmluvou o právech dítěte, dovolat se pomoci vůči příslušným orgánům. Toto významné oprávnění dítěte doposud není v našem právo nikde výslovně zakotveno. Rovněž cíle sociálně právní ochrany, kterým je blaho dítěte, vychází z Úmluvy o právech dítěte, která tento pojem používá jako nadřazený pojem k zájmu dítěte.
k § 42
V odstavci 1 jde o formulační upřesnění a nahrazení zájmu společnosti zájmem dítěte, který je v tomto smyslu prvořadý Nově se chrání zdroj informací o závadném chování dítěte nebo rodičů.
k § 43
Jde jednak o formulační upřesnění v souladu s ostatními navrhovanými změnami, ale rovněž i o nahrazení zájmu společnosti zájmem dítěte, stejně jako v předchozím ustanovení.
k § 44
V případě změn v odstavci 1 a 2 uvedeného ustanovení jde o odstranění směšování zájmu dítěte a zájmu společnosti, které v nových podmínkách nemá své odůvodnění a zdůraznění ochrany dítěte v souladu s Úmluvou o právech dítěte. Nově navrhované znění ustanovení § 44 odst. 4 je dlouhodobě diskutováno a požadováno praxí, zejména ze strany orgánů zabývajících se sociálně právní ochranou dětí, tak i ze strany řady občanských sdružení, které se věnují pomoci dětem. Soudu se sice neukládá povinnost v každém případě, kdy se rodič dopustil úmyslného trestného činu vůči svému dítěti, zbavit rodiče rodičovských práv, ani automaticky zahájit řízení o zbavení rodičovských práv, přesto však toto ustanovení zajišťuje vyšší míru informovanosti mezi trestním a opatrovnickým řízením a zvyšuje ochranu dítěte zejména v souvislosti s velmi aktuální problematikou týraného dítěte.
k § 45
Jde pouze o formulační změnu v souladu s terminologií občanského zákoníku.
k § 47
Jde pouze o formulační změnu
k § 48
Nově se vymezuje postavení sociálních pracovníků a jejich práva. Podrobná úprava jejich oprávnění a povinností, která doposud chybí, přesahuje rámec úpravy zákona o rodině a měla by být řešena v navazujících předpisech. V souladu s čl. 12 Úmluvy o právech dítěte je i v tomto případě zdůrazněno právo dítěte s ohledem na jeho věk a rozumovou vyspělost být vyslechnuto a právo dítěte na to, aby na jeho názor byl brán zřetel.
k § 50
Jde o promítnutí důsledku úpravy navrhované v § 24a
k § 50a
Nově navrhované ustanovení je reakcí na problematiku tzv. asistované reprodukce. Navrhované ustanovení vylučuje diskusi o mateřství v případě dárcovství vajíčka ve prospěch ženy, která dítě porodila. V zahraničí je této souvislosti známa řada dlouhodobých, složitých sporů a kontroverzních rozhodnutí.
k § 52
Nově se navrhuje upravit postavení nezletilého rodiče v souvislosti se souhlasným prohlášením o otcovství. Dlouhodobě je o této otázce vedena diskuse týkající se způsobilosti zejména nezletilého muže, který o sobě tvrdí, že je otcem dítěte, k tomuto právnímu úkonu. Navrhované ustanovení brání nejednotné praxi při výkladu ustanovení § 9 obč. zák.
k § 54
Nově se vkládá též právo domnělého otce domáhat se určení svého otcovství, když v soudní praxi se vyskytly případy, kdy matka odmítla otce označit, přestože ten měl zájem dostát svým závazků k dítěti.
k § 62
Jde pouze o formulační změnu v souladu se zákonem č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství
k § 64
Jde pouze o formulační změnu v souladu s terminologií občanského zákoníku.
k § 68
Upřesňuje se právní úprava případů, kdy se nevyžaduje souhlas s osvojením. Navrhovaná právní úprava v tomto směru obecně reaguje jednak na Úmluvu o právech dítěte, jednak na Úmluvu o osvojení, kde se počítá s přistoupením k této úmluvě. Nová úprava navrhovaná v § 68 v odst. 1 písm. a) a nově navrhovaná věta druhá v odst. 1 písm. b) reaguje na opakované požadavky orgánů péče o děti a řady dobrovolných občanských sdružení věnujících se ochraně dětí (např. Fond ohrožených dětí). Přivolení k osvojení je bezpochyby právní úkon. Nově navrhovaná lhůta, po kterou nelze udělit tzv. blanketové přivolení je obsažena jako minimální lhůta v čl. 5 odst. 4 Úmluvy o osvojení. Ke zvýšení právní jistoty osvojovaného dítěte, které se osvojuje bez souhlasu rodičů, resp. zákonných zástupců, ale i s ohledem na existenci jejich rodičovských práv, se nově navrhuje, aby hodnocení nezájmu o dítě bylo svěřeno výlučně do pravomoci soudu a upřesňují se kritéria soudu pro rozhodování v tomto smyslu. Navíc je tato úprava diktována striktním požadavkem ustanovení čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kterou je Česká republika vázána.
k § 69
Jde pouze o změnu formulace v souvislosti s novým obecním zřízením
k § 72
V souvislosti s opětovným rozlišením opatrovnictví a poručenství je nutno tuto změnu promítnout i do tohoto ustanovení.
k § 74
Dosavadní úprava nezrušitelného osvojení osamělou osobou znevýhodňuje dítě v případech, kdy touto osamělou osobou je pozůstalý manžel rodiče dítěte (tzv. nevlastní rodič). V případě smrti rodiče totiž zaniká jakýkoliv rodinněprávní vztah mezi nevlastním rodičem a dítětem. Nezrušitelné osvojení nevlastním rodičem po smrti rodiče dítěte, se kterým žil v manželství, v současné právní úpravě znamená vypuštění zápisu o tomto rodiči dítěte, jehož dítě znalo, který s dítětem dlouhodobě žil a současně též zbavení dítěte prarodičů ze strany tohoto rodiče, včetně vyloučení dítěte i z dědického práva po prarodičích. Proto se nově navrhuje, aby soud v tomto případě pro příště nerozhodoval o vypuštění zápisu o druhém rodiči dítěte, neboť je to v rozporu se zájmy dítěte.
k § 78 - 80
Zákon o rodině, na rozdíl od předchozích úprav opustil rozlišování institutu opatrovnictví a poručenství. Terminologické sloučení dvou rozdílných institutů přinášelo praxi značné problémy zejména ve vztazích s mezinárodním prvkem, neboť zahraniční právní úpravy toto rozlišování důsledně zachovávají (Vormundschaft a Pflegeschaft, Custody a Guardianship, popeka a popečitelstvo atd). Navrhovaná nová úprava vychází z tradiční úpravy poručenství jako ochranného institutu, zdůrazňuje právo rodičů navrhnout konkrétní osobu jako poručníka (zejména pro případ smrti rodičů), soud však vždy musí zkoumat, zda tato navržená osoba skýtá záruky řádného výkonu funkce a s přijetím této funkce souhlasí. Forma pro projev vůle rodičů v tomto směru není nijak upravována, není vyloučeno, aby rodiče takto projevili svoji vůli i např. v závěti apod.
Na rozdíl od tradičních úprav poručenství však navrhovaná nová úprava připouští, aby soud ustanovil do funkce poručníků i manželský pár, zejména v těch případech, kdy poručenství kromě ochranné funkce bude plnit i funkci náhradní rodinné výchovy. U všech ostatních forem náhradní rodinné výchovy, zejména pěstounské péče a svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby dosavadní úprava připouštěla společný výkon této výchovy. Proto se navrhuje i v případě poručenství (což má praktický dopad zejména v souvislosti s tzv. kolektivní pěstounskou péčí.) V tom případě však musí zákon rovněž řešit situaci, kdy dojde k rozvodu manželství poručníků.
V souladu s tradičními úpravami poručenství rozlišuje navrhovaná úprava mezi zproštěním z funkce poručníka a jeho odvolání.
k § 83
Jde o formulační upřesnění vyplývající z navrhovaných změn.
k § 85
Dosavadní úprava vyživovací povinnosti rodičů k dětem vycházela z principu dvoupříjmové rodiny. Navrhovaná změna reaguje na změněné společenské podmínky tím, že upřesňuje kritéria pro stanovení výše výživného. Současná soudní praxe ke konkrétním majetkovým poměrům povinného již začala přihlížet v rámci širšího výkladu tohoto ustanovení.
k § 85a
Zkušenosti soudní praxe ukazují, že zejména v těch případech, kdy povinný rodič nemá pravidelné příjmy ze závislé činnosti, činí zjištění jeho schopností, možností a majetkových poměrů soudům mnoho praktických problémů. Průlom do zásady mlčenlivosti finančních úřadů, upravený v § 24 odst. 6 písm c) zák. č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků jako povinnost sdělit soudu základ daně (tj. příjmy mínus výdaje) v řízení o výživném pro nezaopatřené dítě, není schopen soudu při stanovení konkrétní výše výživného příliš pomoci. Navrhované ustanovení, dlouhodobě diskutované a obecně přijímané nejenom odborníky, ale i širokou veřejností, přenáší důkazní břemeno ohledně majetkových poměrů na povinného rodiče, a v případě nesplnění této povinnosti navrhuje se nastoupení nevyvratitelné právní domněnky, že průměrný měsíční příjem činí patnáctinásobek částky životního minima.
Navrhuje se, rovněž na rozdíl od dosavadní soudní praxe, která již před rokem 1989 byla považována za příliš přísnou, odstranění určité diskriminace dětí žijících pouze s jedním rodičem rozšířením pojetí odůvodněných potřeb dítěte. Jestliže dítě žije s oběma rodiči ve společné domácnosti a majetkové poměry jeho rodičů to dovolují, jsou zpravidla hrazeny potřeby dítěte v podstatně širším rozsahu, než u dítěte, jehož rodiče se rozvedli, nebyli nikdy manžely nebo spolu nežijí.
k § 87
Jde o formulační upřesnění vycházející ze změny navrhované v ustanovení § 85
k § 89
Jedná se o formulační upřesnění vycházející ze změny navrhované v ustanovení § 85
k § 92 - 94
Není důvod označovat vyživovací povinnost k rozvedenému manželovi za "příspěvek na výživu", a to již od novely zákona o rodině (zák. č. 132/1982 Sb.), která zrušila časové omezení této vyživovací povinnosti.
Nově se navrhuje v souvislosti s novou úpravou rozvodu manželství umožnit splnění vyživovací povinnosti k rozvedenému manželovi jednorázovým plněním. S ohledem na závažnost takové dohody rozvedených manželů se vyžaduje písemná forma smlouvy.
k § 95
Jde pouze o "kosmetickou úpravu", neboť nároky matky podle odst. 2 se s ohledem na prekluzívní lhůtu pro jejich uplatnění, nemohou promlčet ve třech letech ode dne porodu.
k § 96
Navrhované upřesnění odráží změněné ekonomické podmínky.
k § 97
Budoucnost dítěte je třeba při stávajících možnostech rodiče tam, kde není plná jistota o odpovídajícím plnění po celou dobu, kdy dítě nebude schopno se samo živit. Může jít o případy, kdy rodič riskantně podniká a v současné době má k dispozici značnou finanční hotovost, případně kdy hodlá na delší dobu odcestovat apod. Z navrhované formulace vyplývá, že tuto možnost by měl ve výjimečných případech soud i v případě, pokud by rozhodoval o výživném ze strany prarodičů.
k § 100-102, 105
Jde pouze o formulační změny a změny vyplývající ze změn občanského zákoníku
k čl. II novelizace občanského soudního řádu
k § 74 odst. 4
Dosavadní znění § 74 odst. 4 zakládající místní příslušnost okresního soudu podle sídla navrhovatele nepamatuje na okresní úřady pro Prahu-východ, Prahu-západ, Plzeň-sever, Plzeň-jih a Bmo-venkov, které mají sídlo na území měst (obvodů městských částí), podle nichž je okres pojmenován, nikoli však okresech své místní příslušnosti.
k § 113
Oddělení řízení o úpravě poměrů k nezletilým dětem od řízení o rozvodu si vyžaduje i odpovídající změnu ve zrušení odstavce 1 tohoto ustanovení.
k § 142
Jde pouze o formulační změnu v souvislosti s novou úpravou státního zastupitelství
k § 180
Jde o promítnutí rozlišení institutu opatrovnictví a poručenství