Předkládaný návrh zákonné úpravy platu a některých dalších náležitostí státních zástupců navazuje na vytvoření státního zastupitelství jako samostatných úřadů státu zákonem č. 283/1993 Sb., který v § 23 odst. 2 výslovně předpokládá úpravu platových poměrů státních zástupců formou zákona. Z tohoto hlediska se proto stala legislativně zcela nevyhovující dosavadní právní úprava těchto poměrů nařízením vlády č. 254/1992 Sb., o platových poměrech prokurátorů, vyšetřovatelů prokuratury a právních čekatelů, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovením § 37 zákona č. 283/1993 Sb. byla také proto omezena použitelnost uvedeného vládního nařízení jen do doby účinnosti předpokládaného zákona. Na nutnost upravit platové poměry státních zástupců zákonem v souladu s výše citovaným ustanovením § 23 zákona o státním zastupitelství upozornila opakovaně též Legislativní rada vlády i řada připomínkových míst v souvislosti s posledními novelizacemi nařízení vlády č. 254/1995 Sb.
V návaznosti na přijetí zákona č. 236/1995 SB., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců, ve znění zákona č. 138/1996 Sb. se jeví naléhavá potřeba vytvořit relativně stabilní relace v odměňování státních zástupců a začlenit státní zastupitelství na jeho, kompetencím, vycházejících z Ústavy České republiky, odpovídající místo ve struktuře státních orgánů, k nimž státní zastupitelství bezpochyby náleží a vytvořit relativně trvalé relace úrovně odměňování státních zástupců v rámci zákonem č. 236/1995 Sb. založeného systému i vůči ostatním orgánům státní správy obecně.
Věcně vychází proto navrhovaná úprava z ústavní koncepce postavení státního zastupitelství jako samostatného, specifického státního orgánu, jehož výhradní a nezastupitelnou působností je zastupování zájmů státu v soudním řízení v případech stanovených zákonem.
Pro státní zástupce je navrhován systém odměňování v principu totožný s odměňováním soudců, založený na rozlišení platu státních zástupců podle druhu státního zastupitelství, u kterých vykonávají státní zástupci svoji funkci a délky započtené doby praxe.
Konkrétní výše platu je pak určena v závislosti na výše uvedených skutečnostech, vyjádřených platovým koeficientem, jehož pomocí se plat vypočte ze zákonem stanovené platové základny. Její výše je závislá na výši nejvyššího platového tarifu zaměstnanců ministerstev a činí cca 70 % současné platné platové základny stanoveného zvláštním předpisem pro soudce. V případě předpokládaného desetiprocentního snížení platové základny stanovené dosud zákonem č. 236/1995 Sb. bude rozdíl tarifních platů soudců a státních zástupců činit 20 %.
Tímto způsobem je, při stanovení shodné výše platových koeficientů státních zástupců a soudců, zajištěna nejen relace platové úrovně státních zástupců vůči soudcům a ostatním představitelům, ale též vůči platové úrovni v rozpočtové sféře. Navrhovaný platový systém obsahuje výhradně nárokové platové instituty.
Vzhledem ke speciálnímu postavení státních zástupců jsou jakékoliv nenárokové složky platu zcela vyloučeny.
Z dalších náležitostí obsahuje návrh zákona pouze nárok na naturální plnění pro nejvyššího státního zástupce a jeho náměstka a vrchní státní zástupce, spočívající v poskytování služebního vozidla a telefonních linek.
Navrhovaná výše platů státních zástupců respektuje jejich zvláštní postavení ve vztahu k oběma uvedeným skupinám subjektů.
Stanovení platů státních zástupců v závislosti na určených platových koeficientech a obecně stanovené platové základně vylučuje současně nutnost opakovaných novelizací dosavadních platových předpisů v závislosti na vývoji platů v rozpočtové sféře.
Dalším významným důvodem pro přijetí nové koncepce a úrovně odměňování je potřeba zabezpečit dokončení personálního vybavení státních zastupitelství na srovnatelné úrovni odbornosti se soudy. Nevyváženost v této oblasti by byla na úkor řádného fungování justice jako celku a zejména v období narůstající kriminality by mohla mít vážné společenské důsledky. Vzhledem k přijaté platové úpravě soudců navíc přistupuje k tomuto faktu i skutečnost, že došlo ke zcela neúměrnému a neodůvodnitelnému rozdílu ve výši odměňování soudců a státních zástupců. Tato okolnost přímo ohrožuje i samotné udržení dosavadního personálního obsazení státních zastupitelství a vyvolává tendenci jednosměrného přelévání odborníků v rámci resortu k soudům, což je v přímém rozporu s požadovaným trendem postupné vzájemné prostupnosti mezi oběma součástmi resortu justice.
K § 1
Ustanovení vymezuje účel a rozsah navrhované zákonné úpravy.
K § 2
Státnímu zástupci náleží plat a další plat přímo ze zákona.
Naturální plnění, které konkrétně určuje tento zákon, náleží pouze nejvyššímu státnímu zástupci, jeho náměstkovi a vrchním státním zástupcům.
K § 3
Plat se určuje státnímu zástupci jako součin platového koeficientu a platové základny.
Platový koeficient je stanoven v závislosti na druhu státního zastupitelství, u něhož státní zástupce vykonává svoji funkci a na délce započtené praxe.
Platová základna je stanovena ve výši cca 70 % platové základny stanovené zákonem č. 236/1995 Sb. pro soudce před jejím případným snížením novelizací tohoto zákona. V případě realizace tohoto snížení bude rozdíl tarifních platů soudců a státních zástupců činit 20 %.
Odchylná výše platové základny odráží odlišnost postavení státních zástupců oproti funkcím představitelů státní moci a soudcům podle citovaného zákona. Současně odlišuje státní zástupce od zaměstnanců státní správy vzhledem k nezastupitelným, výlučným ústavním kompetencím státního zastupitelství.
Stanovené platové koeficienty odpovídají platovým koeficientům stanoveným podle zákona č. 236/1995 Sb. pro soudce.
V souvislosti se zastáváním konkrétních funkcí náleží státním zástupcům charakteru těchto funkcí odpovídající zvýšení platového koeficientu, vyjadřující stupeň náročnosti řídící činnosti a odpovědnosti v rámci konkrétního státního zastupitelství.
Státní zástupci Nejvyššího státního zastupitelství, nejvyššímu státnímu zástupci a náměstkovi nejvyššího státního zástupce je stanoven platový koeficient nezávisle na délce započtené praxe.
K § 4
Plat při zastupování je stanoven shodně s úpravou provedenou zákonem č. 236/1995 Sb., ve znění zákona č. 138/1996 Sb., pro soudce. Podmínky vzniku nároku na plat při zastupování jsou shodné s podmínkami obecně stanovenými pro plat při zastupování. Po dobu zastupování náleží státnímu zástupci pouze jedno zvýšení platového koeficientu, spojené se zastupovanou funkcí.
K § 5
V případě dočasného přidělení státního zástupce k jinému státnímu zastupitelství, než ve kterém vykonává svoji funkci v pracovním poměru, náleží státnímu zástupci plat, odpovídající jeho dosavadnímu platu, případně plat, který by mu náležel při trvalém výkonu funkce, kterou zastává po dobu svého dočasného přidělení k jinému státnímu zastupitelství, je-li tento plat vyšší.
Jde o úpravu shodnou s úpravou platnou pro soudce, zamezující případům, kdy na základě dočasného přidělení bude, na rozdíl od ostatních státních zástupců, působících u státního zastupitelství vyššího stupně, vyšší funkce v plném rozsahu vykonávána dočasně přiděleným státním zástupcem, za této funkci neodpovídající nižší plat.
K § 6
Plat za práci přesčas státnímu zástupci nenáleží. Případná přesčasová práce je zahrnuta v platu státního zástupce.
K § 7
Postup při zjišťování délky započitatelné praxe rozhodné pro stanovení konkrétního platového koeficientu je stanoven shodně s postupem při zápočtu dob pro soudce. Kromě taxativně uvedených započitatelných dob odborné činnosti je dána ministru spravedlnosti možnost provést zápočet i jiných dob z kvalifikovaných důvodů k možnosti odstranění případných tvrdostí zákona.
Kromě dob odborné činnosti umožňuje zákon zápočet stanovených náhradních dob v rozsahu shodném s podmínkami stanovenými pro soudce i celou rozpočtovou sféru.
Shodně jako u soudců je omezena možnost postupu státního zástupce do "3. platového stupně" podmínkou, že k takovému postupu může dojít pouze, vykonával-li v době potřebné k tomuto postupu skutečně funkci státního zástupce alespoň po dobu tří let, do které nelze zahrnout náhradní doby. Jde o ustanovení bránící tomu, aby do vyššího "platového stupně" mohl postoupit především začínající státní zástupce, který by stanovenou započitatelnou dobu naplnil převážně dobami sice z obecného pohledu pokládanými za započitatelné, které však dobami odborné praxe fakticky nejsou. Ustanovení se vztahuje pouze na ty státní zástupce, kteří v souvislosti se vznikem pracovního poměru v této funkci mají započitatelnou dobu v délce, odpovídající "prvnímu" až "druhému platovému stupni". Je-li v souvislosti se vznikem pracovního poměru státního zástupce určena započitatelná doba delší, vzniká státnímu zástupci nárok na platový koeficient, odpovídající takto stanovené započitatelné době a uvedené omezení postupu se na něho nevztahuje.
K § 8
Zákon stanovuje nárok státních zástupců na další plat za každé kalendářní pololetí. Podmínky vzniku nároku a určení jeho výše je stanovena shodně se soudci podle zákona č. 236/1995 Sb., ve znění zákona č. 138/1996 Sb. Do doby 90 kalendářních dnů výkonu funkce, stanovených jako podmínka vzniku nároku na další plat, se z ostatních dob omluvené nepřítomnosti státního zástupce v práci, které nejsou taxativně zákonem ze zápočtu vyloučeny, započítává pouze rozsah maximálně 45 kalendářních dnů za každé kalendářní pololetí v návaznosti na maximální rozsah zápočtu takových dob pro účely stanovení platového koeficientu. Je tak zabráněno možnosti vzniku nároku na další plat v případě, kdy by státní zástupce v kalendářním pololetí naplnil stanovenou podmínku vzniku nároku na další plat přesto, že by fakticky funkci nevykonával.
K § 9
V případě dočasného zproštění výkonu služby státního zástupce podle § 32 zákona o státním zastupitelství je nárok na plat státnímu zástupci snížen na 50 % jeho zákonného platu.
Jde o ustanovení, které bylo převzato v zájmu komplexnosti úpravy platových poměrů státních zástupců ze zákona o státním zastupitelství, v němž je nadále ponechán institut dočasného zproštění výkonu služby bez řešení platových nároků s tímto opatřením spojených, a doplněno o nárok na doplacení i dalšího platu, nevznikl-li by na něj státnímu zástupci nárok pouze z důvodů dočasného zproštění výkonu služby v případech uvedených v ustanovení § 9 odst. 2.
K § 10
Naturální plnění je koncipováno shodně se zákonem č. 236/1995 Sb., ve znění zákona č. 138/1996 Sb. Tímto ustanovením jsou stanoveny dosud právním předpisem nestanovené nároky, související s významem a praktickými potřebami spojenými s výkonem některých funkcí.
K § 11
Ustanovení stanoví podmínky vzniku nároku na plat, konkrétní platový koeficient a zvýšení platového koeficientu.
K § 12
Ustanovení určuje dobu trvání nároku na naturální plnění určené pro nejvyššího státního zástupce, jeho náměstka a vrchní státní zástupce.
K § 13
Ustanovení upravuje otázku výplatního místa, splatnosti platu a dalšího platu, srážek z platu a podmínky uplatnění nároků na plat, další plat a naturální plnění podle tohoto zákona.
Plat a další plat je podle tohoto ustanovení vyplácen státnímu zástupci, který je dočasně přidělen k výkonu funkce, vždy tím státním zastupitelstvím, k němuž je státní zástupce přidělen nebo trvale přeložen.
K § 14 a 15
Jde o přechodná ustanovení, řešící způsob převzetí dosud započtených dob započitatelné praxe podle dosavadních předpisů a transformaci dosavadních platových institutů.
K § 16
Počínaje dnem účinnosti navrhovaného zákona, náleží státnímu zástupci pouze plat, další plat a naturální plnění, které mu přiznává tento zákon. Ostatní náležitosti, dosud náležející podle všech dosavadních právních předpisů, státnímu zástupci nenáležejí, s výjimkou cestovních náhrad podle zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů.
K § 17
Zrušuje se dosud platné nařízení vlády upravující platové poměry státních zástupců a ustanovení zákona o státním zastupitelství, dosud upravující platové nároky státního zástupce při dočasném zproštění výkonu funkce.
III. Dopad na státní rozpočet
Realizace navrhované úpravy platů státních zástupců (platová základna soudců 33 680 Kč snížena o 30 %) si při plánovaném počtu 960 státních zástupců na rok 1997 vyžádá, při navrhované účinnosti zákona od 1. 7. 1997, zvýšení rozpočtových prostředků státního rozpočtu České republiky v kapitole 336 - Ministerstvo spravedlnosti v neinvestičních výdajích o 38 302,5 tis. Kč, což představuje, při nezměněném plánovaném počtu státních zástupců v celoročním vyjádření částku 76 605 tis. Kč.
Potřebný objem neinvestičních výdajů pro rok 1997 je třeba dodatečně uplatnit nad rámec schváleného resortního rozpočtu kapitoly 336 - Ministerstvo spravedlnosti.
K části druhé návrhu zákona
Systém odměňování představitelů státní moci, některých státních orgánů a soudců zakotvený v zákoně č. 236/1995 Sb., byl přijat Poslaneckou sněmovnou Parlamentu v září roku 1995 přes negativní stanovisko vlády. Od té doby byla výše platu představitelů, zejména poslanců, opakovaně předmětem kritiky široké veřejnosti a masmédií. Kritika se opírala hlavně o poměr platu představitelů k průměrné mzdě občanů České republiky a jeho srovnání s poměrem existujícím v ostatních vyspělých zemích.
K úrovni platů stanovených cit. zákonem zaujímají v poslední době negativní stanovisko i někteří představitelé a k jejich snížení směřoval i poslanecký návrh novely zákona č. 236/1995 Sb. (sněmovní tisk č. 10).
Uplatněním zákona došlo rovněž k výraznému posunu v úrovni platů soudců. Tím vznikla zejména u soudců s nejkratší dobou praxe neodůvodněná disproporce ve vztahu k výdělkové úrovni vysokoškolsky vzdělaných odborníků s vysokou mírou společenské odpovědnosti (např. lékaři, státní zástupci, vědečtí a výzkumní pracovníci).
K § 18
K bodu 1.:
Snížením platové základny pro určení platu představitelů státní moci, některých státních orgánů a soudců o 10 % se ovlivní nejen výše jejich platu, ale i výše poskytovaných paušálních náhrad odvozených od platové základny. Při realizaci návrhu však nedojde k narušení systému, jehož výhodou je vymezení platových relací mezi představiteli moci zákonodárné, výkonné a soudní při současném zajištění relativní stálosti tohoto platového sytému.
K bodu 2. a 5.:
Protože není věcný ani právní důvod pro to, aby výdaje na odbornou literaturu soudcům nehradil soud, k němuž jsou přiděleni, navrhuje se vypustit náhradu těchto výdajů z náhrad spojených s výkonem funkce (jiným osobám než soudcům tato náhrada nenáleží). Rovněž výdaje na reprezentaci se osobám v zaměstnaneckém vztahu s obdobným společenským postavením nehradí. Proto se navrhuje zrušit poskytování i této náhrady. Náhrady výdajů při tuzemských a zahraničních cestách spojených s výkonem funkce soudce se navrhuje poskytovat ve shodné výši jako při pracovních cestách zaměstnanců v pracovním poměru.
K bodu 3.:
Soudcům Ústavního soudu náleží naturální plnění spočívající v bezplatném používání prostředků veřejné hromadné dopravy (s výjimkou letecké dopravy). Není proto důvodu, aby k výkonu své funkce a k umožnění styku s rodinou nadále používali služebních vozidel s řidičem i bez něho. Uspokojování tohoto nároku je finančně nákladné a soudci Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu stejný nárok nemají. Z uvedených důvodů se navrhuje příslušný nárok soudců Ústavního soudu zrušit.
K bodu 4.:
Podle dosavadní právní úpravy nenáleží plat za práci přesčas pouze soudcům Nejvyššího soudu České republiky, zatímco soudcům ostatních soudů plat za práci přesčas náleží, pokud tuto práci konají v noci a v den pracovního klidu. S ohledem na postavení soudců v systému státních orgánů a na konstrukci jejich platů se navrhuje vyloučit možnosti poskytování platu za práci přesčas soudcům ve všech případech.
K části třetí návrhu zákona
K § 19:
Účinnosti je navrhována, v návaznosti na závěry jednání vlády dne 12. února 1997, dnem 1. července 1997.
V Praze dne 12. února 1997
předseda vlády
prof. Ing. Václav Klaus, CSc., v.r.
ministryně spravedlnosti
JUDr. Vlasta Parkanová, v.r.
ministr práce a sociálních věcí
Ing. Jindřich Vodička, v.r.
ministr financí
Ing. Ivan Kočárník, v.r.
Ke sněmovnímu tisku č. 141
Zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců, ve znění zákona č. 138/1996 Sb. a zákona č. ..../1997 Sb.:
(znění příslušných ustanovení podle navrhovaných úprav)
§ 3 odst. 3
"(3) Platovou základnou je 1,8 násobek nejvyššího platového tarifu stanoveného zvláštním předpisem 1) pro zaměstnance ministerstev
___________________
1) § 6 odst. 2 nařízení vlády České republiky č. 253/1992 Sb., o platových poměrech zaměstnanců orgánů státní správy, některých dalších orgánů a obcí, ve znění pozdějších předpisů."
(Původní znění:
"(3 (Platovou základnou je souhrn nejvyššího platového tarifu a maximální výše osobního příplatku stanoveného zvláštním předpisem 1) pro zaměstnance ministerstev.
___________________
1) ) 6 odst. 2 a § 7 odst. 2 nařízení vlády České republiky č. 253/1992 Sb., o platových poměrech zaměstnanců orgánů státní správy, některých dalších orgánů a obcí, ve znění pozdějších předpisů.")