V průběhu doby od 1.1.1993 - začátku platnosti Ústavy České republiky se prakticky ukázalo, že zvolení poslanci opouštějí své strany a politické kluby a tím přestávají objektivně reprezentovat své voliče. V poměrném volebním systému voliči volí především jednotlivé politické strany či hnutí a teprve druhotně mohou preferovat určité osobnosti na kandidátkách.
Z hlediska stálé reprezentace politických stran po celou dobu volebního období tak, jak byla určena volbami, je vhodné zajistit, aby poslanec, který opustil politický klub strany či hnutí v Poslanecké sněmovně za něž byl zvolen, byl nahrazen dalším náhradníkem z této strany.
Výměna poslanců není díky institutu náhradníků tak, jak je upravena zákonem č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky není nijak komplikovaná. Vzhledem k odlišnosti voleb do Senátu, kde je prvek volby konkrétní osoby mnohem výraznější než při volbách do Poslanecké sněmovny a vzhledem k tomu, že zvláště pro druhé kolo voleb potřebuje kandidát ke zvolení i podporu jiných stran, zůstává navrhovaná úprava omezena jen na poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Uvedená právní úprava si nevyžádá žádné prostředky ze státního rozpočtu, stane se součástí s ústavního pořádku a není v rozporu s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy České republiky.
K Čl. 1
Mezi případy zániku mandátu členů Parlamentu České republiky se navrhuje zařadit další důvod, který se vztahuje na poslance, kteří vystoupili nebo byli vyloučeni z poslaneckého klubu politické strany nebo politického hnutí, za které kandidovali při volbách do Poslanecké sněmovny a následně byli zvoleni. Navrhovaný případ se bude vztahovat pouze na poslance.
K Čl. 2
Účinnost tohoto ústavního zákona je stanovena na den vyhlášení, aby tento návrh mohl být co nejdříve aplikován.