ZAŘAZOVÁNÍ MATERIÁLŮ ZOBRAZUJÍCÍCH NÁSILÍ
Zásady napomáhající při úvahách o zařazování materiálů zobrazujících násilí ve vysílání České televize
I.
Jedním z hlavních úkolů České televize je poskytovat objektivní, ověřené, všestranné a vyvážené informace pro svobodné vytváření názorů (část 2 zákona o České televizi). Vzhledem k tomu, že násilí je součástí života, který nás obklopuje, nelze se jeho zobrazování a informacím o něm vyhýbat. Je však povinností České televize hledat všechny cesty, jak omezit nepříznivý dopad zobrazování násilí na televizní diváky a zejména na děti. Jediným řešením je neustále obnovovaná nepsaná dohoda mezi zodpovědným televizním redaktorem-dramaturgem a informovaným divákem o tom, co je a co není přijatelné. Proto nelze stanovit žádná obecně platná a neměnná kritéria, jimiž by se pracovníci médií mohli beze zbytku řídit.
Zobrazování násilí působí přímo na diváky negativně několika způsoby: deprimuje a šokuje, může u citově nevyrovnaných jedinců způsobit snížení prahu vnímavosti vůči násilným řešením konfliktních situací a v ojedinělých případech může vést i k přímému napodobení.
V oblasti kriminality pak působí zobrazování násilí a rozsáhlé informování o jeho projevech dvojím způsobem:
1) Častá prezentace zpráv o obecné kriminalitě vytváří ve společnosti horší obraz celkové situace, než o jakém hovoří statistiky a odborná šetření.
2) Podrobným popisem způsobu provedení řady trestných činů lze poskytnout návod k jejich spáchání natolik přesný, že se při objasňování trestné činnosti kriminalisté setkávají se stejným modem operandi u řady pachatelů, což výrazně komplikuje vyšetřování trestné činnosti.
II.
Rozhodnutí, zda zařadit drastický záběr do vysílání, je složité a závisí na mnoha různých faktorech. Kromě etických mezi ně patří i vysílací čas, kontext ostatních zpráv a společenská atmosféra. Rozhodnutí musí vycházet ze zdravého úsudku, snahy nezraňovat lidskou integritu a z neustále diskutovaného a obnovovaného citu pro to, co lze nejširšímu diváckému publiku předložit jako přiměřené, nutné, slušné, správné, provokující a dojímající. Mezi diváky jsou kromě zcela nezainteresovaných osob i děti, rodiče a příbuzní těch, jejichž záběry se mohou objevit na obrazovce. Mezi diváky jsou i lidé psychicky narušení, stejně jako lidé, kteří v minulosti mohli prožít drastickou událost podobnou té, jejíž obdobu se redaktor-dramaturg rozhoduje zařadit do vysílání. Je proto nutné si zodpovědět několik otázek, které mohou rozhodování usnadnit:
- Je konkrétní drastický záběr nezbytný pro pochopení zprávy?
- Čím je důležitý kromě toho, že způsobí šok?
- Vzbudí u diváka strach nebo ho znepokojí?
- V jakém kontextu je konkrétní násilná scéna uváděna?
- Mohou se dívat děti, rodiče a příbuzní obětí, nebo "ovlivnitelní"?
III.
Zařazení obrazového zpravodajství se záběry obsahujícími násilí, přírodní katastrofy či jiná neštěstí by se mělo řídit následujícími zásadami:
a) Divák by měl vědět, co ho v příštím okamžiku čeká, a neměl by se cítit zaskočený pro něj nepřijatelnou scénou.
b) Pokud je v pořadu více záběrů zobrazujících násilí, o zařazení každého z nich by mělo být rozhodováno s vědomím výsledku a dopadu pořadu jako celku.
c) Je třeba se vyhnout zařazování záběrů zobrazujících násilí jenom proto, že jsou k dispozici.
d) Při zařazování záběrů zobrazujících násilí do zpravodajských pořadů vysílaných přes den, je třeba mít na paměti, že se na ně ve větší míře mohou dívat i děti.
e) Ke každému drastickému záběru je nutné přistupovat s vědomím, že divák jej uvidí, na rozdíl od redaktora-dramaturga, poprvé. Novináři, kameramani, editoři jsou na násilné scény na obrazovce zvyklí.
f) Při zobrazení drastických scén je vhodné vyhnout se detailům a reálnému zvuku.
g) Každý má právo na soukromí. Skupiny a jednotlivci, kteří si je nemohou nebo nejsou schopni vyhradit, jako například lidé v bezvědomí a v hlubokém šoku, lidé zničení hlubokým žalem nebo děti, mají nárok na ochranu. Mrtvým náleží úcta. Detailní záběry mrtvých těl lze využívat jen ve velmi výjimečných případech.
h) Zprávy o sebevraždách a sexuálním násilí by neměly obsahovat podrobnosti o použitém způsobu. Zvláštní citlivost je třeba projevit v případech sebevraždy oběšením.
i) Je třeba mít na paměti, že některé informace mohou nestabilním jedincům nebo dětem sloužit jako návod. Z toho důvodu je vhodné vyhnout se zobrazování snadno přístupných vražedných nástrojů a zbraní.
j) Násilí, páchané ve vzdálených zemích, by mělo být zobrazováno podle stejných zásad jako násilí, k němuž dochází v naší bezprostřední blízkosti. Lidský život a utrpení mají všude stejnou obecně platnou hodnotu.
ETICKÝ PANEL ČESKÉ TELEVIZE
I.
Je konzultačním orgánem vedení České televize a má povahu vnitřního nezávislého sboru. Členství v Etickém panelu je čestné. Členové jsou jmenováni generálním ředitelem České televize na dobu tří let.
II.
Vyjadřuje se podle možností ke všem sporným otázkám před jejich zveřejněním, pokud se mohou dotýkat etiky žurnalistické či umělecké tvorby, a ke všem otázkám, které mohou ovlivňovat u veřejnosti dobré jméno České televize, a to buď na požádání vedení České televize, tvůrců, nebo z vlastního podnětu. Podle toho organizuje svá jednání. Měřítkem jeho jednání je souhrn zkušeností a nejvyšší profesní standardy, které jsou zásadní pro službu veřejnosti.
III.
Vyjadřuje se i k případným reakcím diváků, kteří by mohli být nespokojeni se způsobem, jakým Česká televize reagovala na jejich připomínky, pokud se tyto připomínky týkaly etiky žurnalistické a umělecké práce.
IV.
Shromažďuje a formuluje závěry z řešení mezních případů žurnalistické a umělecké práce, registruje je a seznamuje s nimi vedení a pracovníky České televize a vhodným způsobem také diváckou a odbornou veřejnost. Zápis se svými závěry předává generálnímu řediteli.
V.
Při posuzování konkrétních případů vyjadřuje svůj názor, který má povahu doporučení. Respektování tohoto doporučení je výrazem vědomého sebeomezování informovaných tvůrců. Nelze je proto vymáhat.
VI.
Působí při výchově začínajících žurnalistů a tvůrců České televize a je otevřen spolupráci s novinářskými a uměleckými fakultami.