Placení pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti bylo zavedeno k 1.1.1993. Z úhrnu pojistného, které plátci pojistného vykázali na příslušných výkazech o výši vyměřovacích základů a výši pojistného za období od 1.1.1993 do 31.3.1997 (607 mld Kč), činí dluh na pojistném k 31.3.1997 v úhrnu 11 mld Kč, tj. 1,8 %. Kromě dluhu na pojistném dluží plátci pojistného též penále, jehož výše činí cca 13 mld Kč.
Z celkového dluhu jsou více než 4 mld Kč (17 %) nedobytné, poněvadž tuto částku dluží subjekty, které zanikly. Současná právní úprava neumožňuje odepsání takového dluhu, a proto je tento dluh zahrnut do celkové výše dluhu. Na více než 5 mld Kč dlužné částky je povoleno splacení ve splátkách.
V poslední době je zaznamenána určitá tendence k narůstání nevýběru pojistného, neboť se zvyšuje počet plátců pojistného, u kterých dluh neustále narůstá z důvodu, že pojistné neplatí vůbec anebo platí jen jeho část.
Navrhovaná opatření ke zlepšení výběru pojistného mají působit především preventivně, to znamená omezit úmyslné neplacení pojistného. Placení pojistného musí být považováno za prioritu v úhradě závazků. Navrhovaná opatření by měla též zastavit další růst dluhů u těch dlužníků, u nichž je zřejmé, že nejsou schopni pojistné splatit.
Z hlediska státního rozpočtu bude realizace navrhovaných opatření znamenat určitý přínos ve formě posílení výběru pojistného; konkrétní finanční vyčíslení však nelze přesně stanovit.
K článku I
K bodu 1
V případě, že bylo povoleno placení dlužného pojistného a penále ve splátkách, běží po dobu splátek penále v nižší sazbě (tj. 0,025 %). Navrhuje se tuto sazbu zvýšit na 0,035 %, tj. o 40 %, aby pro dlužníky na pojistném a penále nebylo výhodné neplatit pojistné a pak spoléhat na mírnější režim v rámci placení dluhu ve splátkách.
K bodu 2
Dosud je upraveno neplacení penále jen u osob samostatně výdělečně činných, které nevykonávají samostatnou výdělečnou činnost. Ustanovení se doplňuje na obdobném principu ve vztahu k organizacím a malým organizacím; toto doplnění bude znamenat, že ztratí-li zaměstnavatel postavení plátce pojistného, protože zanikl nebo nezaměstnává žádného zaměstnance, neběží po tuto dobu již penále.
K bodu 3
Ve zvláštních předpisech (např. v zákoně o konkursu a vyrovnání) se v některých případech používá jen pojem pojistné na sociální zabezpečení, a proto příslušná ustanovení nedopadají na dlužné penále. Návrh tento nedostatek řeší.
K bodu 4
Maximální výše pokut za porušení nebo nesplnění povinností byla stanovena v roce 1992, a proto již neodpovídá současné úrovni. Vzhledem k tomu se navrhuje maximální výši pokut zvýšit, a to na dvojnásobek. Současně se navrhuje zavést vyšší sazbu pokut za opakované porušování nebo neplnění povinností. Nadále zůstává stanovení konkrétní výše pokuty na úvaze příslušné okresní správy sociálního zabezpečení. Tento orgán sociálního zabezpečení se při rozhodování o pokutách řídí mírou porušení povinnosti, a proto navrhovaná úprava neznamená automatické zvýšení všech ukládaných pokut.
K bodu 5
V případě, že plátce pojistného neplní svoji základní povinnost, tj. předkládat stanovené přehledy o vyměřovacích základech a o pojistném, nemá orgán sociálního zabezpečení dostatek údajů pro určení dlužného pojistného a penále a tím ani pro jejich vymáhání. Navrhuje se proto, aby příslušná správa sociálního zabezpečení mohla stanovit pravděpodobnou výši dlužného pojistného; za tím účelem se stanoví též určité principy, jak tuto pravděpodobnou výši stanovit, včetně součinnosti s úřadem práce. Pravděpodobnou výši pojistného bude možné stanovit jen tehdy, jestliže plátce pojistného příslušný přehled nepředložil ani dodatečně na výzvu správy sociálního zabezpečení ve lhůtě určené touto správou, byl-li v této výzvě současně upozorněn na důsledky své nečinnosti. Stanovení pravděpodobné výše pojistného bude mít na plátce pojistného i ten dopad, že bude povinen platit penále stanovené podle této pravděpodobné výše dlužného pojistného, pokud toto penále bude vyšší, než by bylo skutečné penále, a to až do dne, kdy předloží příslušný přehled.
K článku II
K bodu 1
Navrhuje se nechránit institutem mlčenlivosti ty dlužníky na pojistném, u nichž byl nařízen výkon rozhodnutí. Možnost zveřejnění jmen dlužníků i výše jejich dluhu bude určitou formou "morálního" nátlaku na dlužníky, aby své dluhy zaplatili, a bude současně preventivně působit i na ostatní plátce pojistného, aby plnili řádně své povinnosti při odvádění pojistného.
K bodu 2
Doplňuje se, že stanovení pravděpodobné výše pojistného bude prováděno v rámci řízení ve věcech pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.
K bodu 3
V případě, kdy je naprosto zřejmé, že dluh na pojistném je nedobytný, je neúčelné nadále tento dluh evidovat. Navrhuje se proto možnost odepsání dluhu pro nedobytnost ve vymezených případech; právně však dluh zanikne až uplynutím promlčecí doby.
K článku III
Navrhuje se stanovit výjimku z bankovního tajemství a upravit součinnost bank s orgány sociálního zabezpečení, aby tyto orgány měly potřebné informace o dlužnících pojistného a mohly provést opatření k výběru peněz z účtů dlužníků za účelem vymáhání dluhu. Obdobnou povinnost již banky mají vůči správcům daní.
K článku IV
V přechodných ustanoveních se stanoví, že výše penále při placení dluhu ve splátkách a nová výše pokut se týkají až skutečností vzniklých za účinnosti tohoto zákona. Rovněž pravděpodobnou výši pojistného lze stanovit, pokud výzva k předložení přehledu, včetně upozornění na následky jejího neuposlechnutí, byla plátci pojistného zaslána již za účinnosti tohoto zákona.
V Praze dne 7. května 1995
Předseda vlády