Základními cíli zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, bylo na jedné straně prohloubit liberalizaci podnikání v silniční dopravě a na druhé straně stanovit určité omezující prvky, jejichž prostřednictvím by stát mohl regulovat přístup na dopravní trh a zabezpečovat dopravní obslužnost území.
Zkušenosti z více než dvouleté aplikace zákona ukazují, že základní principy zákona v praxi obstály a není třeba je zásadně měnit. Od účinnosti zákona o silniční dopravě dne 1.8 .1994 byl zákon novelizován pouze jednou, jednalo se o drobnou změnu v souvislosti s přijetím zákona č. 38/1995 Sb., o technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích.
Pokud se nyní přistupuje k poněkud rozsáhlejší novele zákona o silniční dopravě, nesměřuje tato novela k podstatným změnám v základní koncepci zákona. Cíle novely jsou zaměřeny zejména na následující oblasti úpravy:
1. Zlepšení informovanosti občanů o veřejné linkové dopravě
Návrh zejména zpřesňuje a doplňuje ustanovení o jízdních řádech a předpokládá vytvoření celostátního informačního systému, který by umožnil občanům získat přehled o jízdních řádech všech dopravců veřejné linkové dopravy.
2. Vymezení vztahů mezi cestujícím a dopravcem veřejné linkové dopravy
Na základě návrhu by do zákona mělo být zařazeno zcela nové ustanovení, které by obsahovalo oprávnění pověřených osob dopravce vůči cestujícím, mimo jiné i oprávnění ve stanovených případech cestujícího z přepravy vyloučit nebo uložit cestujícímu zaplatit přirážku a dále oprávnění vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné na vymáhání přirážky. Praxe ukazuje, že tato úprava je pro veřejnou linkovou dopravu nezbytně nutná.
3. Vytvoření předpokladů pro zlepšení dopravní obslužnosti
Návrh precizuje problematiku dopravní obslužnosti území. Omezuje institut závazků veřejné služby jen na zajišťování dopravní obslužnosti veřejnou linkovou dopravou, definuje pojmy základní dopravní obslužnost a ostatní dopravní obslužnost. Dále návrh zpřesňuje úpravu prokazatelné ztráty vzniklé plněním závazků veřejné služby a zmocňuje k podrobnější úpravě, včetně úpravy výkonu státního dozoru v prováděcím předpise.
Další navrhované změny a doplnění směřují jednak ke snížení administrativní náročnosti nebo se jedná o úpravy legislativně technické povahy. Návrh např. definuje některé další pojmy, které vyžaduje praxe (např. linka, spoj, náhradní autobusová doprava, integrovaná doprava), omezuje vedení záznamu o provozu vozidla jen na některé skupiny řidičů apod.
Návrhy změn a doplnění v předkládané novele zákona o silniční dopravě byly vyvolány praktickými zkušenostmi z aplikace zákona, akceptují většinu požadavků dopravních úřadů i dopravců a jejich cílem je dosud platný zákon o silniční dopravě zkvalitnit.
Uvedená novela nebude mít zvýšený dopad na státní rozpočet.
Zákon o silniční dopravě i předkládaný návrh zákona, kterým se mění a doplňuje, jsou slučitelné s právem EU, až na tyto výjimky:
Do zákona ani jeho novely nebyla zařazena jako podmínka pro vydání povolení k provozování silniční dopravy finanční způsobilost žadatele, protože by to způsobilo značné omezení pro potenciální podnikatele, což není v souladu s reformním záměrem maximálně umožnit podnikatelské aktivity. Dále do zákona a jeho novely nebyla převzata tříletá praxe v řízení podniku požadovaná směrnicí EHS 374 D 0561, ve znění směrnice EHS 374 D 0562 z roku 1974 jako podmínka pro vydání povolení. Tyto skutečnosti však nejsou v rozporu s Evropskou dohodou o přidružení ČR k ES, podle jejíhož článku 57 odstavec 5 je dán závazek ČR přizpůsobovat se právním předpisům ES v oblasti dopravy pouze v tom rozsahu, "na kolik to slouží cílům liberalizace...". Zapracování institutu finanční způsobilosti žadatele do zákona o silniční dopravě se předpokládá nejpozději do konce roku 1999.