Právo na samosprávu územních samosprávných celků je zaručeno ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (dále jen "Ústava"). Tento princip je rozveden v sedmé hlavě Ústavy, která obsahuje hlavní zásady základů územní samosprávy. Sama Ústava počítá s přijetím dalších právních norem, které budou obsahovat bližší úpravu těchto otázek.
Předkládaný návrh naplňuje čl. 100 odst. 3 Ústavy, podle kterého vytvořit nebo zrušit vyšší územmní samosprávný celek lze jen ústavním zákonem. Stanoví počet vyšších územních samosprávných celků, vymezuje je územím a stanoví podmínky pro změnu hranic území. Rovněž stanoví sídla vyšších územních samosprávných celků a pravidla pro určení jejich názvu.
Návrh neobsahuje ustanovení, podle něhož vyšší územní samosprávné celky jsou samostatně spravovány svými zastupitelstvy zvolenými podle zvláštního zákona. Tyto otázky jsou řešeny v Ústavě (čl. 101 odst. 2); proto jejich zakotvení v tomto ústavním zákoně je nadbytečné.
Ve většině evropských států, ať už se jedná o federace či unitární státy mají, pokud jde o systém administrativně územního a především samosprávného členení, dvou-, tří- nebo čtyřstupňovou soustavu (např. regiony, departmenty a obce Francie, či oblasti, provincie a obce - Itálie).
Zřízení vyšších územních samosprávných celků má také význam pro naše působení v Radě Evropy, zejména z hlediska přistoupení České republiky k Evropské chartě místní samosprávy. Opomenout nelze ani spolupráci samosprávných korporací sousedících států, kdy v České republice doposud neexistují odpovídající subjekty na vyšší úrovni než je obec.
Z hlediska požadavku na sbližování právního řádu České republiky s právem Evropského společenství se konstatuje, že legislativní úprava této oblasti spadá pouze do pravomoci členských států.
Samotné přijetí ústavního zákona o vyšších územních samosprávných celcích nevyvolá nároky na státní rozpočet.
Zahájení činnosti vyšších územních samosprávných celků bude spojeno s koupí budov, rekonstrukcí objektů, vybavením kanceláří a pořízením výpočetní techniky. Tyto náklady se odhadují cca na 600 mil. Kč.
Další náklady na činnost vyšších územních samosprávných celků a státních orgánů eventuálně působících v jejich sídlech budou záviset na množství těchto nově zřizovaných a rušených orgánů.
K jednotlivým ustanovením
Článek č. 1
Všeobecně přijatelné řešení počtu vyšších územních samosprávných celků se sotva nalezne. Zájmy v této otázce jso příliš rozporné a nesouladné. Rozdíly pramení z odlišeného akcentování kritétií pro vytvoření vyšších územních samosprávných celků.
Návrh vychází z analytických studií několika odborných pracovišť (Terplan, Přírodovědecká fakulta UK, Výzkumný ústav výstavby a architektury). Z těchto podkladů vyplývá, že pro zřízení vyšších územních samosprávných celků jsou určující tato základní kriteria:
- přirozenost těchto celků a jejich relativně integrovaná vztahová uzavřenost,
- kvantifikovatelná kritéria jako např. počet obyvatel, dojížďka do zaměstnání, dojížďka za veřejnými službami, migrace apod.,
- fyzickogeografické charakteristiky území (konfigurace terénu, vodní toky apod.),
- existující sociální vztahy v území v jejich historicky podmíněné kulturní a sociální souvislosti s určitými centry osídlení a respektování těchto přirozeně vzniklých kulturních a společenských center v území.
Vyšší územní samosprávné celky budou vymezeny na základě existujících okresů vytvořených zákonem č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, ve znění pozdějších změn. Pražský vyšší územní samosprávný celek bude vymezen územím hl. m. Prahy tak, jak vyplývá ze zákona ČNR č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze.
Zároveň s vymezením území se v tomto článku stanoví zeměpisný název těchto vyšších územních samosprávných celků se snahou předejít nevhodným označením, příp. opakování téhož názvu u několika vyšších územních samosprávných celků.
Článek č. 2
Ústava stanoví, že vytvoření a zrušení vyšších územních samosprávných celků lze provést pouze ústavním zákonem. Neřeší však postup při úpravě (změně) hranic těchto územních samosprávných celků, která neznamená vytvoření nového či zrušení dosavadního vyššího územního samosprávného celku. Z tohoto důvodu se určuje, že změny hranic vyšších územních samosprávných celků lze provádět pouze zákonem.
Článek č. 3
Podle tohoto ustanovení zastupitelstva jednotlivých vyšších územních samosprávných celků vymezených v čl. 1 rozhodnou o tom, zda se tyto vyšší územní samosprávné celky budou nazývat země nebo kraj.
V článku se rovněž upřesňuje, kdy má být rozhodnuto o názvu vyššího územního samosprávného celku. Tuto otázku musí rozhodnout jeho zastupitelstvo na svém prvním zasedání po prvních volbách do vyšších územních samosprávných celků.
V případě, že zastupitelstvo zvolené v prvních volbách do vyššího územního samosprávného celku nerozhodne o názvu vyššího územního samosprávného celku na svém prvním zasedání, rozhodne v této věci Poslanecké sněmovna Parlamentu České republiky.
Článek č. 4
Článek umožňuje, aby do doby účinnosti tohoto ústavního zákona mohlo dojít v odůvodněných případech k nezbytným změnám hranic dosavadních okresů a zároveň, aby v okamžiku nabytí účinnosti tohoto ústavního zákona byly hranice vyšších územních samosprávných celků jasně definovány. Bylo by vhodné, aby současně s účinností tohoto ústavního zákona nabyl účinnosti rovněž nový zákon o územním a správním členění státu nebo alespoň novela stávajícího zákona č. 36/1960 Sb. Jedině tak se totiž zamezí tomu, aby v našem právním řádu byl použit pojem kraj jednak pro označení správního obvodu a jednak pro případné označení vyššího územního samosprávného celku.